Všichni Autoři a témata

A. E Ellis (1)

Autor anglicky psaného románu.

Libor Melkus (2)

Narozen 6.7.1921 v Brně. CSc., asistent katedry hudební výchovy, publikace a překlad z oboru.

Blake Clark (1)

Americký spisovatel, editor, autor publikací a povídek z oblasti anglického dramatu a historie Anglie 18. století, historie Havaje a druhé světové války.

Jan Mimra (1)

Ing., autor publikací o kosmetickém průmyslu.

Peter Fuchs (1)

Rakouský antropolog a folklorista.

Karel Čulík (2)

Narozen 10. 7. 1926 ve Skalici , zemřel 21. 6. 2002 ve Farmington Hills , prof., PhDr., DrSc., matematik, informatik, učitel matematiky v Liberci a Jablonci nad Nisou , aspirant, odborný asistent na Přírodovědecké fakultě MU, vědecký pracovník Matematického ústavu ČSAV ; v roce 1976 emigroval do USA, vysokoškolský učitel na University of Massachusetts at Amherst, Pennsylvania State University a Wayne State University; věnoval se teorii grafů a stromů, teorii algoritmů, formálním jazykům a gramatikám, booleovským rovnicím, asynchronním automatům, algoritmizaci algeber a algoritmickým algebrám počítačů, paralelním počítačům, Petriho sítím, programovacímu jazyku ALGOL.

Klaus Viedebantt (1)

Autor zeměpisných knih.

Čeněk Jarolímek (1)

Vincenc Jarolímek byl český matematik. Vincenc Jarolímek se narodil v Pardubicích, kde byl jeho otec Vincenc Jarolímek učitelem na hlavní škole a později na reálce. Nižší reálkou prošel v Pardubicích a poté pokračoval ve studiu na vyšší reálce v Kutné Hoře a v Písku. V roce 1863 se stal posluchačem na pražské technice, kde studoval strojnictví. Pod vlivem svého profesora Gustava Schmida opustil nakrátko matematiku a věnoval se strojnictví. V roce 1867 nastoupil jako praktikant do Ringhofferovy strojnické továrny na Smíchově. Láska k matematice a náklonnost k učitelskému povolání však už o rok později převládly a Vincenc Jarolímek přijal místo asistenta deskriptivní geometrie na reálce v Písku. V roce 1869 se tam stává suplentem a čtyři roky nato skutečným profesorem. Rok 1891 znamenal pro Jarolímka jmenování na místo ředitele na reálce v Hradci Králové, odkud v roce 1893 přešel do Prahy na reálku v Karlíně a v roce 1895 na reálku v Ječné ulici. V roce 1904 byl povolán na Moravu, aby se stal po J. Slavíkovi zemským školním inspektorem. Současně pak od roku 1905 působil na České vysoké škole technické v Brně, kde se habilitoval pro syntetickou geometrii. V roce 1907 vyvstala na pražské technice potřeba nové stolice pro deskriptivní geometrii. Vincenc Jarolímek byl jmenován řádným profesorem a jeho působiště se přesunulo z Moravy do Čech, kde ostatně daný předmět od roku 1906 suploval. Zde setrval až do roku 1915, kdy odešel do penze. Z mnoha spolků v nichž se Vincenc Jarolímek aktivně angažoval lze jmenovat následující: dopisující člen České akademie, člen Jednoty českých matematiků a fyziků nebo mimořádný člen Královské české společnosti nauk. Vincenc Jarolímek je autorem učebnic Deskriptivní geometrie pro vyšší školy reálné a dále učebnic geometrie pro různé třídy reálných škol. Společně s B. Procházkou vydal v roce 1909 učebnici Deskriptivní geometrie pro...

Albert Vojtěch Velflík (1)

Albert Vojtěch Velflík byl český inženýr, konstruktér mostů a vysokoškolský profesor inženýrského stavitelství. Třikrát byl zvolen rektorem Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. Narodil se v Kralovicích. Vystudoval reálku v Plzni. Poté pokračoval ve studiu na Polytechnickém ústavu v Praze, který absolvoval v roce 1879. Poté nastoupil do firmy civilního inženýra Viléma Plenknera. V roce 1880 se vrátil na techniku jako asistent profesora Josefa Šolína. Zabýval se teorií příhradových mostů. tomto oboru se habilitoval jako soukromý docent v roce 1886 prací Theorie mostů soustavy Howeovy. Poté nastoupil jako konstruktér do Pražské akciové strojírny . Zde se podílel na konstrukci řady ocelových konstrukcí, především mostů a střešních konstrukcí. V roce 1891 se vrátil na pražskou techniku, kde začal přednášet mostní, silniční a železniční stavitelství na místo onemocnělého profesora Viléma Bukovského. V roce 1893 byl pak jmenován řádným profesorem. Třikrát byl zvolen rektorem Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze ; dále byl dvakrát zvolen děkanem . Vedle svého oboru se rovněž zabýval dějinami ČVUT a dějinami mostního stavitelství. Byl jedním z redaktorů Ottova slovníku naučného pro inženýrské stavitelství, působil i jako redaktor časopisu Technický obzor. Proslovil řadu přednášek pro Spolek architektů a inženýrů. Byl členem výboru Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895.

Marie Hemzalová (1)

Narozena 1926, zemřela 30.7.1971 v Olomouci. Novinářka, redaktorka katolických periodik.

Karel Šupík (1)

Modelář, autor metodických publikací pro stavbu železnice.

Edward Carpenter (1)

Otakar Balcar (1)

Narozen 13.7.1883 v Rosicích na Moravě, zemřel 6.4.1968 v Praze. Ing., profesor strojařství na Českém vysokém učení technickém, práce z oboru.

Lech Pijanowski (1)

Lech Andrzej Pijanowski byl polský filmový kritik, hlasatel, režisér, scenárista a populiser her. je pohřben v hřbitově Powazki.

Jan Baloun (1)

Narozen 31.7.1928 v Rakovníku. PhDr. PhMr. ing. CSc., asistent farmacie v Hradci Králové, autor publikací a učebnic z farmaceutické botaniky.

Mirko Šmíd (1)

Publikace o vývoji lodí.

Jane McIntosh (1)

Anglická historička.

Kamil Jurkovič (1)

Nejdříve vojenský, poté vězeňský, pak i závodní a nakonec obvodní lékař. Sedmkrát byl propuštěn ze zaměstnání v OÚNZ v Trenčíně. Dva roky cestoval do práce 100 km denně a šestkrát přesedal na autobusové spoje. Na Slovensku byl za svou činnost do roku 1990 pronásledován StB, v Rakousku jeho práci posoudili a verifikovali kladně. Od května 1992 do vydání knihy přeléčil cca 550 pacientů, výsledky zpracoval a ve formě přihlášky nové metody léčení podal roku 1997 na Min. zdravotnictví SR na oficiální verifikaci.

Jindřich Vydra (1)

Narozen 15.8.1930 v Českých Budějovicích. Výtvarník, malíř a ilustrátor, věnuje se též keramice, designu, sklu a realizaci do architektury.

Amos Pokorný (1)

Amos Pokorný byl český legionář, voják a šachový mistr. Amos Pokorný se narodil jako jedno z jedenácti dětí v rodině evangelického faráře Václava Pokorného a jeho ženy Libuše. Vystudoval v Praze práva, na začátku 1. světové války narukoval, v roce 1915 se dostal do ruského zajetí a poté vstoupil do československých legií. Po válce pracoval jako důstojník justiční služby, vojenský prokurátor a nakonec jako zemský soudce u vrchního i státního soudu. Byl činný v Českobratrské církvi evangelické: spoluzakládal kazatelskou stanici v Praze-Dejvicích a byl i jejím předsedou; od roku 1945 do své smrti v roce 1949 byl členem synodní rady církve. Šachům se věnoval nejprve v ŠK Dobruský. Získal společné 1. místo v Plzni v roce 1911 a získal titul mistra ÚJČS. Byl druhý v silném turnaji B při XIII. kongresu Německého šachového svazu ve Vratislavi jen o půl bodu za vítězným hamburským šachistou Paulem Krügerem. Tyto jeho úspěchy vyvolaly zájem o uspořádání mistrovství Moravy v šachu, kde sice Pokorný v roce v turnaji tří šachistů získal 1,5 bodu ze dvou proti Aloisi Pernovi, ale prohrál obě partie s Juliem Brachem a skončil za ním jasně druhý. Dále obsadil společné 4. až 7. místo v České Třebové v roce 1913 a obsadil 8. příčku v Mladé Boleslavi v roce 1913 na mistrovství Čech. Po první světové válce obsadil 2. místo za Maxem Walterem na Mistrovství Československa v šachu v Pardubicích v roce 1923, ve stejném roce byl 11. v Moravské Ostravě za účasti vítězného Emanuela Laskera. V roce 1925 získal společné 3. až 5. místo na mistrovství Československa v Bratislavě, obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na mistrovství Československa v roce 1927 v Českých Budějovicích získal 4. místo. O rok později obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na přelomu 20. a 30. let dosahoval největších úspěchů. Na mistrovství Československa v Brně v roce 1929 obsadil společné 3. a 4. místo, když zvítězil Opočenský. V roce 1933 ...

Avraam Sergejevič Norov (1)

Ruský spisovatel, jazykovědec, sběratel rukopisných knih.

Vadim Gabrièlevič Vogralik (1)

Ruský lékař, práce z oblasti alternativní medicíny, akupunktury.

Francis Crick (1)

Francis Harry Compton Crick byl britský molekulární biolog, fyzik a neurovědec, který ve spolupráci s Jamesem Watsonem objevil v roce 1953 strukturu DNA, za což ještě společně s Mauricem Wilkinsem dostali v roce 1962 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Crick původně vystudoval fyziku a za 2. světové války se podílel na vývoji magnetických min. Později přešel k biologii. Horace Judson o něm uvádí: Důležitým důvodem, proč se Crick přeorientoval na biologii, bylo to, že byl atheistou a že si nedočkavě přál vrhnout světlo na zbývající stinná hájemství vitalistických iluzí. Krátce po Crickově smrti se vyrojila tvrzení, že užívání LSD ho přivedlo k myšlence helikální struktury DNA. Ačkoliv je téměř jisté, že LSD užíval, velmi pravděpodobně to bylo až po roce 1953, kdy byly publikovány zásadní objevy struktury DNA.

Vladimír Polák (1)

Vladimír Polák je český herec, komik, moderátor, producent, scenárista a také ostravský politik V letech 1991–1995 vystudoval ostravskou Janáčkovu konzervatoř pod vedením prof. hlavního oboru Alexandry Gasnárkové, v letech 1993–1995 získal stipendium od Českého literárního fondu. Od roku 1995 je členem činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Od 2002 do 2010 byl členem Zastupitelstva městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz , členem komise APOS a členem kulturní komise. Má za sebou řadu úspěšných divadelních rolí. Hrál také ve filmu . Jako mladý herec získal pozornost ve hře Romance pro křídlovku. Získal Cenu Českého divadla 2006 za nejlepší mužskou roli ve hře Mein Kampf, kde hraje Adolfa Hitlera. Účinkoval také v pořadu Pečený sněhulák a je členem improvizační show Tři tygři. Zahrál si například ve filmech Ostravak Ostravski, Princezna zakletá v čase nebo Ženská pomsta. Vladimír Polák je ženatý a má tři děti. Ve volném čase se věnuje aikidu.

Coral Davenport (1)

Autorka turistického průvodce. Autorka prispiva do www.nationaljournal.com

Jaroslav Kyzlink (1)

Jaroslav Kyzlink je český dirigent, který v sezóně 2012/2013 a 2013/2014 působil jako šéfdirigent opery Národního divadla v Praze. Od sezony 2016/2017 je hudebním ředitelem Opery Národního divadla. Pochází z Brna, kde vyrůstal obklopen hudbou již od útlého dětství . V Brně se ještě za studií stal sbormistrem Brněnského Akademického sboru, který se pod jeho vedením stal laureátem mnoha evropských soutěží, např. Spittal an der Drau 1994, Tolosa 1995, Gorizia 1996, mezinárodního soutěžního festivalu „Chorus Camera 1996“ Rychnov nad Kněžnou. Během intenzivní práce se sborem vystudoval dirigování sboru a orchestru na Janáčkově akademii múzických umění. Od roku 1992 působil v brněnské opeře: nejprve jako sbormistr, od roku 1996 jako dirigent, v letech 2001–2003 stál v čele souboru jako šéfdirigent a umělecký šéf. Brněnský soubor řídil na festivalech doma i v zahraničí, dvakrát při úspěšných turné po Japonsku . Od roku 1999 působil jako hostující dirigent ve Státní opeře Praha, od roku 2002 pravidelně hostoval také v Opeře Národního divadla v Praze. V tomto období navázal také spolupráci s Operou Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde působil v letech 2004–2006 jako šéfdirigent. Pravidelně spolupracuje s předními českými a slovenskými symfonickými i komorními orchestry, je znám z mnoha projektů na koncertních pódiích a festivalů v České republice, ale také v dalších evropských zemích a Japonsku. Je zván jako porotce dirigentských a vokálních soutěží, od roku 2006 jako pedagog externě spolupracuje s Hudební fakultou VŠMU v Bratislavě. Na repertoáru má více než 30 operních titulů. Se souborem Janáčkovy opery nastudoval řadu inscenací, pro Mezinárodní festival Janáček Brno připravil světovou premiéru původní verze Janáčkovy opery Výlet pana Broučka do Měsíce . V témže roce dirigoval první uvedení opery E. W. Korngolda Mrtvé město v dánské Národní...

Brenda Venus (1)

Americká herečka, tanečnice a modelka, přítelkyně Henry Millera. Millerovy milostné dopisy vydala pod názvem: Dear, dear Brenda. Autorka příručky svádění pro muže.

Rainer Bode (1)

Německý nakladatel, vystudoval fotografický design, fotograf, věnuje se fotografování minerálů.

Ivana Brožková (1)

Manželka výtvarného pedagoga Jaroslava Brožka, který v době politické nesvobody pod jejím jménem publikoval své práce “Dobrodružství barvy” a “Barva a obraz”.

Zdeněk Petráň (1)

MUDr. Zdeněk Petráň je český lékař a numismatik. Pracuje jako vedoucí oddělení endoskopických metod ve zdravotnickém zařízení Centromed-Poliklinika Budějovická v Praze a od roku 1990 zároveň pracuje jako numismatik v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře.

Václav Karfík (1)

Narozen 3.3.1904 v Idriji , zemřel 6.12.1981 v Praze. MUDr., DrSc., profesor plastické chirurgie, literatura z oboru.

Antonín Ostrčil (1)

Narozen 8.5.1874 v Praze, zemřel 30.6.1941 tamtéž. MUDr., profesor porodnictví a gynekologie, publikace z oboru.

Tibor Szász (1)

Maďarský autor odborných publikací z oblasti dřevařství, lesnictví a ochrany životního prostředí.

Susan Block-Lobkowicz (1)

Aleksandr Lazarevič Poleščuk (1)

Ruský spisovatel scifi.

Jaroslav Richter (2)

Autor křesťansko sociálních pojednání.

Sergej Viktorovič Mejen (1)

Sergej Viktorovič Mejen byl ruský geolog, evolucionista, paleobotanik, doktor geologicko-mineralogických věd . V letech 1958—1987 byl členem Geologického institutu AV SSSR . Rozvil koncepci nomogeneze.

Ondřej Viklický (2)

Narodil se 1966 v Praze. Profesor interního lékařství, vedoucí oddělení nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny v Praze, vedoucí transplantační laboratoře. V letech 1997-1998 pracoval v transplantační laboratoři v Essenu. Zabývá se pregraduálního a postgraduálního vzdělávání v nefrologii a transplantací. Řešitel klinických a experimentálních studií. Aktivně se účastní domácích i zahraničních kongresů. Zatím, včetně 90 publikované články indexované v Medline, z 59 časopisů s IF, SCI 250. Je hlavním autorem monografie transplantace ledviny v klinické praxi. Člen představenstva: Česká společnost nefrologie, Česká transplantační společnost, společnost českých lékařů v Praze.

František Vrobel (1)

Narozen 23. 4. 1892 v Zábřehu , zemřel 10. 5. 1953 v Kroměříži. Malíř, ilustrátor.

Patrik Tošenovský (1)

Narozen 1969. MUDr., odborné práce z cévní chirurgie.

M. E Edmonds (1)

Anglický lékař.

Jan Herman (1)

Jan Heřman, křtěný Jan Richard , byl český klavírista. Popularitu si získal především pro svoji jedinečnou interpretaci skladeb od Ludwiga van Beethovena, Claude Debussyho, Johanna Sebastiana Bacha, Vítězslava Nováka, Josefa Suka nebo Zdeňka Fibicha a stal se i populárním členem tzv. Českého tria, které založil spolu s Karlem Hoffmannem a Ladislavem Zelenkou. Pocházel z velmi chudých poměrů. Jeho otec, učitel, neměl dokonce ani na kolébku, a tak malého Jana ukládali do staré basy bez vrchní desky. Hudba ho fascinovala už od dětství a první skladbičky se snažil skládat už od velice raného věku. Hudební vzdělání mu poskytl i jeho otec, sám vzdělaný hudebník. Jeho výuka byla tak přísná, že musel u klavíru a u houslí trávit až dvanáct hodin denně a otec pod dojmem oslňujícího zjevu Jana Kubelíka se rozhodl dát syna studovat na konzervatoř do třídy populárního pedagoga Otakara Ševčíka. Jeho učitel však po několika dnech usoudil, že mladý nemá houslovou ruku, proto ho doporučil do klavírního oddělení. I zde se však setkal s neúspěchem. Řekli mu totiž, že pro hru na klavír má příliš malou ruku. Tyto neúspěchy se ho velice dotkly a nakonec se s velkou lítostí rozhodl odejít na gymnázium, ale přesto velice prahl po hudbě. Štěstí se na něj usmálo až po třech letech, kdy mu po velké snaze dovolili nastoupit do nově založené školy Adolfa Mikeše, kde se hra na klavír vyučovala podle nových metod skladatele L. Delpeho. Mikešovi se hned od počátku zalíbil a i on sám se snažil být velice pilným žákem. Za šest let, které strávil na této škole, se stal vynikajícím klavíristou, jehož jméno se během nedlouhé doby rozneslo po hudebním světě v Praze a v okolí. Velkým zážitkem v letech studia bylo také turné po Americe, kde působil jako doprovázeč a sólista houslistky Marie Heritesové. Od této doby věnoval většinu svého času hudbě. Hodně času začal trávit v Praze, kde si postupně získával obdiv jako interpret (např. v roce 1906 ...

Nikolaj Nikolaev (1)

Učebnice bulharštiny.

Růžena Nikolaevová (1)

Učebnice bulharštiny.

Jiřina Rybáčková (2)

Narozena 20. 4. 1942 v Praze. Absolventka Filozofické fakulty UK, po roce 1968 žila v USA. Redaktorka, publicistka, spisovatelka, publikuje česky a anglicky, podílela se též na tvorbě tematických encyklopedií. Též autorka překladů z angličtiny.

Emil Flégl (1)

Narozen 6. 2. 1902 Studenec u Jilemnice , zemřel 6. 7. 1977 Vrchlabí . Archivář, muzejní pracovník, vlastivědný pracovník Krkonošska, literatura z oboru.

Felix Riemkasten (1)

Václav Levý (1)

Václav Levý byl český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky s monumentálními a poetickými plastikami , které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství. Narodil se 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas jako syn obuvníka Vincence Levého a matky Doroty, rozené Tupé, dcery koláře z Plas. Ve dvou letech se rodina přestěhovala do Kožlan, kde se již usadila natrvalo. Zde se utvářel talent mladého hocha především v řezbářství inspirovaném silným náboženským zanícením . Se svým uměleckým zájmem však nenalezl pochopení u rodičů, kteří jej nechali vyučit truhlářem. Na naléhání kožlanského faráře Weingärtnera byl dán na výchovu do kláštera v Plzni a později k Augustiniánům do Lnář, kde se měl stát fráterem kuchařem. Odtud byl poslán k vyučení do Drážďan. Po odjezdu z Drážďan se náhodně setkal s mecenášem umění, velkostatkářem Antonínem Veithem. Dvaadvacetiletý v roce 1844 vstoupil do jeho služeb jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka. Jeho sochařský talent nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Na radu malíře Josefa Navrátila byl poslán na vyučenou k sochaři Františku Linnovi ml. do Prahy. S ohledem na to, že Linn byl pouze podprůměrný sochař Prachnerovy školy, nemohl se zde mnoho nového naučit a záhy se vrací zpět do Liběchova. Zde počátkem roku 1845 na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Františka Matouše Klácela, vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Inspirací se mu stala Klácelova satirická báseň „Ferina Lišák“ a je pravděpodobné, že Klácel přímo ovlivňoval ztvárnění díla. Úspěšné provedení Klácelky podnítilo Veitha, aby je...

Henri Rousseau (1)

Henri Julien Félix Rousseau, přezdívaný Celník , byl francouzský malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů naivního umění. Maloval exotické fantaskní krajiny , portréty i výjevy z obyčejného života . Ve své tvorbě využíval ostré obrysové linie a barevné plochy. Jako výrazový prvek používal především karikaturu. Zvláštní styl malby a opravdovost obrazů zaujaly a byly inspirací pro mnoho umělců, jako Robert Delaunay, Guillaume Apollinaire nebo Pablo Picasso. Henri Rousseau se narodil 21. května 1844 ve francouzském Lavalu v údolí řeky Loiry do rodiny klempíře. V Lavalu také chodil do školy, jeho otec se však zadlužil a poté, co byl rodině zabaven dům, museli s rodinou město opustit. Ve škole měl Henri průměrné výsledky, ovšem ve výtvarné a hudební výchově získával nejrůznější ocenění. Rousseau se dal na studium práv a začal pracovat pro jistého právníka. V roce 1863 nastoupil čtyřletou vojenskou službu. Když jeho otec v roce 1868 zemřel, Rousseau se přestěhoval do Paříže, aby byl jako vládní zaměstnanec oporou své ovdovělé matce. Ve stejném roce se oženil s patnáctiletou dcerou svého bytného Clémence Boitardovou, se kterou měl šest dětí . V roce 1871 byl jmenován mýtným pověřeným výběrem daní uvalených na zboží, které se dopravovalo do Paříže. Jeho žena zemřela v roce 1888 a o deset let později si vzal Josephine Nouryovou. Teprve po čtyřicátém roku života se začal vážněji věnovat malbě, a když mu bylo 49, odešel ze svého zaměstnání a malování se začal věnovat naplno. Rousseau prohlašoval, že jeho jediným učitelem je příroda, i když připustil, že se mu dostalo „několika rad“ od dvou zavedených akademických malířů, Félixe Augusta Clémenta a Jean-Léon Gérôma. V zásadě byl však samoukem a je považován za naivního či primitivního malíře. Je...

Kuneš (1)

Pavel Kuneš je český římskokatolický kněz. Byl propagátorem reforem 2. vatikánského koncilu. Za minulého režimu měl mnoho přátel mezi disidenty a představiteli tajné církve. Usiloval o zapojení věřících do prožívání mší i díky hudbě, jeho aktivity tak v 60. letech přispěly ke vzniku křesťanské hudební skupiny Poutníci. Intenzivně se věnoval výuce náboženství. Je zastáncem kněžského svěcení ženatých mužů v zájmu zmírnění akutního nedostatku kněží ve farnostech. Po maturitě na Výtvarné škole na Hollarově náměstí v Praze v roce 1956 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Roku 1961 byl vysvěcen na kněze. V letech 1961–66 působil jako kaplan v Plzni, mezitím prošel základní vojenskou službou . Od roku 1966 byl kaplanem v Praze u Sv. Ignáce a od 1968 u Nejsvětějšího Srdce Páně. V letech 1971–99 sloužil jako farář v Klecanech u Prahy, 2000–7 v Praze-Vršovicích, poté do roku 2011 tamtéž jako výpomocný duchovní. Od roku 2011 dosud je rektorem klecanského kostela. – Kromě toho od jara 1968 do léta 1970 pracoval jako redaktor Katolických novin. Roku 1990 byl kardinálem Františkem Tomáškem pověřen spoluzakládat redakci náboženského vysílání v Československé televizi. V jednotě s evangelickým Michaelem Otřísalem, pověřeným Ekumenickou radou církví, ji založili jako ekumenickou. Několik let pak v Československé, později České televizi působil jako redaktor. Moderoval křesťanské pořady a vytvářel diskusní programy na biblická témata s dětmi. V letech 2001–10 vyučoval náboženskou nauku na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Z té doby pocházejí hlášení do školního rozhlasu, jejichž výběr vyšel knižně s názvem Poznámky starého faráře aneb Milé studentstvo! . Pro starší děti a rodiče napsal Základní křesťanskou poradnu ....

Alois Kalvoda (5)

Alois Kalvoda , byl český malíř-krajinář, grafik, publicista, redaktor a pedagog . Alois Kalvoda pocházel z chudé rodiny. Byl žákem prof. Julia Mařáka na pražské Akademii v letech 1892 až 1899. V roce 1899 obdržel Hlávkovo studijní stipendium. V letech 1900 a 1901 získal prestižní Hlávkovo absolventské cestovní stipendium. Stipendijní pobyty absolvoval v Paříži a v Mnichově. V roce 1900 otevřel soukromou malířskou školu v Praze na Vinohradech, v níž mezi jeho žáky patřili mj. Josef Váchal, František E. Prokeš, nebo slovenský malíř Martin Benka. Do roku 1905 byl členem SVU Mánes. V roce 1907 byl spoluzakladatelem Sdružení výtvarných umělců moravských. Rovněž byl dlouholetým členem Jednoty umělců výtvarných a redigoval umělecký časopis Dílo. V červenci 1905 kupuje chalupu houslisty Ferdinanda Laubeho pod Křivoklátem a často maluje v okolí Berounky. Roku 1918 zakoupil a v letech 1923–1927 adaptoval zámek Běhařov na Klatovsku, kde pak pořádal letní malířské kursy pro krajináře. Po smrti Jaroslava Špillara kupuje jeho věhlasný pojízdný ateliér, který využívá při malování zimních motivů. V roce 1929 Jednota umělců výtvarných vydala jeho knihu Přátelé výtvarníci , která zahrnuje i články dříve publikované v umělecké revue Dílo. V roce 1932 vydává vlastním nákladem autobiografickou knihu Vzpomínky. Již jako student se odchyloval od směřování první generace žáků Mařákovy školy, která ještě tvořila pod vlivem lyrického romantismu. Vyšel z plenérové malby Antonína Chittussiho, krajinu ale zachycoval živějšími a pestřejšími barvami. Jeho přístup dobře reprezentuje absolventská práce Osiky u Velkých Němčic . Vliv J. Mařáka je však patrný v dalších raných obarazech Chýše u strže a Olše u potoka . Již krátce po studiu se uvolněným štětcovým rukopisem přiblížil k impresionismu, např. Na Marně a Senoseč na Slovácku . Typický je však pro jeho pojetí kraj...

Richard Blunck (1)

Německý spisovatel, autor životopisů.

Doris Kittlová (1)

Oracio Pedrazzi (1)

Josef Friedrich Perkonig (1)

autor je básníkem vysokých hor a modrých jezer, kterými oplývá rodný Karnten.Jeho literární díla s pojednávala o životě horalů, i historických postavách kraje. Psal romány i povídky

Jurij Serafimovič Melent'jev (1)

Ruský ministr kultury SSSR v letech 1974-1990, autor knih o kultuře a politice země.

Otto Frank Heinrich (1)

Zdeněk Matějka (1)

Zdeněk Matějka byl český chemik a vysokoškolský pedagog, který se zabýval iontovou výměnou. Narodil se v Teplicích a po vystudování gymnázia začal v roce 1955 studovat chemii na VŠCHT Praha. Studium dokončil v roce 1960 a začal pracovat ve výzkumném ústavu ČKD Dukla. Později započal externí kandidaturu na Ústavu tepelné techniky , VŠCHT Praha pod vedením profesora Františka Karase, zakladatele ústavu. Kandidátskou práci, která se zabývala elektrodeionizací, obhájil v roce 1967. V letech 1972 až 1990 pracoval jako odborný asistent na Ústavu energetiky VŠCHT Praha. Zabýval se jak teoretickými základy iontové výměny, tak i jejími praktickými aplikacemi. V roce 1990 se habilitoval na docenta. Jeho pracovní skupina v tu dobu pracovala hlavně na selektivním odstraňování iontů toxických kovů z vodných roztoků a odstraňování dusičnanů pomocí ionexů. V roce 1997 se stal vedoucím Ústavu energetiky. V tu dobu se již jeho hlavní zájem začal přesouvat od sorpce toxických kationtů k oxoaniontům. 16. května 2000 byl za svoji celoživotní práci v oblasti výzkumu a pedagogiky jmenován profesorem. V roce 2002 musel po dosažení věku 65 let odejít do důchodu, zůstal však na ústavu na poloviční úvazek. Stále vedl s plným nasazením svou skupinu. V roce 2006 po dlouhotrvající nemocí zemřel. Během své práce na VŠCHT vychoval Matějka asi 60 studentů inženýrského studia a 20 doktorandů. Navázal spolupráci s mnoha pracovišti zejména v Japonsku, Německu, USA, Spojeném království a Turecku. Zemřel roku 2006. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zdeněk Matějka na anglické Wikipedii.

Lev Aleksandrovič Lipin (1)

Ruský autor publikace o objevení a vysvětlení klínového písma.

Jaroslav Bala (1)

Narozen v r. 1925 v Mutěnicích. Ing., věnuje se potravinářským technologiím a výživě člověka. Autor prací o konzervování a vaření. Autor vystudoval zemědělskou vysokou školu a stal se předním představitelem zahrádkářského sdružení ve své době. Napsal knihu "Konzervování potravin v domácnostech", která vyšla v Československu v několika vydáních.