Výpis všech autorů

Vladimir Romanovič Keler

Ruský sovětský spisovatel a popularizátor vědy. Na rodil se v Ašachabadu v Turkmenistánu, vystudoval Institu technologie v Tomsku a večerním studiem univerzitu v Moskvě. Člen Svazu spisovatelů SSSR. Publikovat začal roku 1925.

Vladimír Krejčí

Narozen 11.7.1905 v Kunštátu. Ing., profesor elektrotechniky, publikace z oboru.

Vladimír Králíček

Překlady ze španělštiny.

Vladimír Klečka

Vodácký cestopis.

Vladimír Karfík

Vladimír Karfík byl československý architekt a vysokoškolský pedagog. V letech 1919–1924 studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, s podporou Masarykovy akademie práce absolvoval 1925–1926 studijní praxi u Le Corbusiera v Paříži a 1928–1929 praxi u Franka Lloyda Wrighta v jeho studiu Taliesin. V letech 1930–1946 byl vedoucí projekčního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. Patřil k výrazným postavám na poli české a slovenské moderní architektury 20. století. Je zároveň osobností kontroverzní – v socialistickém Československu patřil k prominentním osobnostem, roku 1956 byl vyznamenán Státní cenou a jako architekt působil zejména v oboru teorie architektury jako profesor na SVŠT v Bratislavě. Vladimír Karfík se narodil ve Slovinské Idriji v rodině českého závodního lékaře Františka Karfíka, který léčil choroby z povolání a úrazy pracovníků tamějších rtuťových dolů, a jeho manželky Hermíny jako nejstarší z třech sourozenců se stal profesorem Lékařské fakulty UK v Praze, sestra Jarmila byla právničkou). V roce 1904 se rodina přestěhovala do Prahy. Počátky jeho profesní dráhy sahají do 20. let 20. století, kdy se jako čerstvý absolvent architektury uplatnil s podporou Masarykovy akademie práce jako kreslič u Le Corbusiera v Paříži, zde se také osobně setkal s architektem Adolfem Loosem a poté delší dobu působil v ateliéru významného průkopníka moderní architektury v USA Franka Lloyda Wrighta. Právě při pobytu v Americe jej poprvé oslovil a později ve svých zlínských ateliérech zaměstnal Tomáš Baťa, který již tehdy rozpoznal jeho nadání a cenil si zejména jeho americké zkušenosti. Právě ve Zlíně jako zaměstnanec firmy Baťa pak v průběhu 30. let realizoval celou řadu velmi progresivních a účelně navržených staveb. Mezi ně patří například Baťův mrakodrap, Společenský dům , firemní...

Vladimir Aleksandrovič Kuz'miščev

Ruský historik, zaměřený na dějiny Jižní Ameriky.

Vincenz Krupsky

Vilém Kunz

Ing. Vilém Kunz, Ph.D. . Vysokoškolský pedagog, rodák z Mostu, kde také již 43 let žije. Absolvoval mostecké gymnázium a pokračoval ve studiích na Fakultě sociálně ekonomické UJEP a následně v doktorandském studiu na Podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze. Působí 15 let jako odborný asistent na Katedře marketingové komunikace Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní v Mostě. Je předním českým expertem na společenskou odpovědnost firem, kterou v posledních letech rozvíjí v oblasti profesionálního sportu. Na VŠFS je garantem předmětů public relations, CSR reportování a média, reklama, řízení vztahů se zákazníky a direkt marketing. Věnuje se intenzivně publikační činnosti, je autorem či spoluautorem vysokoškolských skript, středoškolských učebnic či řady odborných knih . Publikace Základy podnikání, na které se spolupodílel, získala výroční ocenění největšího tuzemského nakladatelství odborné literatury Grada Publishing, a to v kategorii ekonomické literatury. Uznání expertů se dočkala i disertační práce Viléma Kunze, za kterou obdržel cenu profesora Františka Egermayera. Uděluje ji Česká společnost pro jakost.

Vilém Kropp

Vilém Kropp byl český reportážní fotograf a držitel ocenění World Press Photo z roku 1958. Vystudoval obor strojní zámečník a ve strojním průmyslu také pracoval. Fotografii na školách nikdy nestudoval, učil se jí sám. Po druhé světové válce začal pracovat jako redaktor a fotoreportér pro řadu novin a časopisů, jako například deník Práce nebo Svět v obrazech. V roce 1958 získal první cenu v kategorii Features v mezinárodní soutěži novinářské fotografie World Press Photo za černobílý snímek Provinilec. Na něm zachytil malého chlapce v mateřské školce s rukama v kapsách, kterého kárá jeho paní učitelka. Kromě toho vyhrával i další soutěže v Čechách i v zahraničí. Výstavu vidělo přes 160 tisíc lidí a stala se nejnavštěvovanější výstavou galerie Leica v Praze. Od padesátých do osmdesátých let minulého století sledoval každodenní události na Václavském náměstí. Dokumentoval humorné, nostalgické, poetické příběhy tehdejších obyčejných lidí, pohlcených vlastními starostmi a radostmi. Na snímcích zachycoval májové průvody, pohřeb prezidenta Zápotockého nebo průjezd Gagarina, stavbu tramvajového kolejiště, ale také drobnosti: dítě nesoucí obrovskou vánočku, pána s piánem na zastávce, kolizi auta, které lidé tlačí z křižovatky, frontu na knihu Hanzelky a Zikmunda nebo ořezávání větví, tramvaje, lidé ve sněhové vánici, automat Koruna nebo pruhovaný válec pro dopravního strážníka na Můstku.

Viktor Knapp

Viktor Knapp byl jeden z nejvýznamnějších českých právníků druhé poloviny 20. století, československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Knapp vystudoval smíchovské reálné gymnázium. V letech 1932–1936 vystudoval Právnickou fakultu UK, v letech 1936–1939 a 1945–1949 vystudoval při zaměstnání sociologii a historii na Filozofické fakultě UK. Dosáhl titulů prof. JUDr. PhDr. dr. h. c. Viktor Knapp, DrSc., a byl rovněž akademikem. Před válkou pracoval v nakladatelství Sfinx a v Literárních novinách. V letech 1937–1939 byl na vojně, kde zažil příhody švejkovského formátu, a to i za mobilizace. Po válce vstoupil do komunistické strany a stal se místopředsedou osidlovacího úřadu. V letech 1948–1954 byl vedoucím politického odboru Kanceláře presidenta republiky. V této funkci se také účastnil procesu s Miladou Horákovou a ze druhého dne procesu podal hlášení, ve kterém uvedl, že ze strany soudce byl trestní řád procesní dodržován. Od roku 1948 byl docentem správního práva na Vysoké škole politické a sociální, od roku 1951 byl profesorem občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde pak působil až do 90. let, kdy odešel na plzeňskou právnickou fakultu. Od roku 1952 byl členem korespondentem nově vytvořené Československé akademie věd , později ředitelem Ústavu státu a práva ČSAV. Od roku 1962 byl řádným členem ČSAV. V 50. a 60. letech byl rovněž československým delegátem v UNESCO. V letech 1948–1950 byl za právnické dvouletky členem rekodifikační komise pro občanské právo, předsedou subkomise pro práva věcná. Podílel se na občanském zákoníku z roku 1950. Za nové rekodifikace v letech 1960–1965 byl od práce odstaven, takže na podobě občanského zákoníku z roku 1964 nemá žádný podíl. V roce 1966 byl hostujím profesorem na Sorbonně; přednášel též...

Viktor Karlík

VIKTOR KARLÍK výtvarník, redaktor Revolver Revue. V roce 1981 absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a pak pracoval v depozitáři Orientální sbírky Národní galerie, pro niž i restauroval, například čínské hrobové figury. V osmdesátých letech se podílel na řadě samizdatových a jiných neoficiálních kulturních aktivit. Roku 1985 spoluzaložil časopis Revolver Revue, v roce 1995 Kritickou Přílohu Revolver Revue. Stál u zrodu týdeníku Respekt , graficky upravil několik desítek knih. Jako redaktor a příležitostný kurátor se zasloužil o prosazení díla mnohých autorů do povědomí kunsthistorické i širší veřejnosti. Značná část jeho vlastní výtvarné práce je spojena s rodnou čtvrtí Smíchov. O Karlíkově tvorbě psal zejména Zbyněk Hejda, Jaromír Zemina, Pavla Pečinková, Pavel Brázda, Egon Bondy, Marcel Fišer, Viktor Šlajchrt. V roce 1999 natočil režisér Svatopluk Vála Karlíkův portrét pro TV cyklus Ateliéry. Samostatně i kolektivně vystavuje v Čechách a v zahraničí. V roce 2001 mu Galerie Klatovy-Klenová uspořádala retrospektivní výstavu a vydala knižní monografickou publikaci. Katalog Karlíkových serigrafických prací na překližce vyšel v Praze roku 2003 nákladem autora a Galerie Ztichlá klika. Vlastním nákladem vydal album Památník a album Linolea . Je autorem Ceny RR – bronzové plakety s motivem RR -, dále bronzové pamětní desky Milana Mejly Hlavsy a bronzových cen Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava.

Věra Kudynová

Autorka, novinářka a publicistka, v 90. letech pracovala jako tisková mluvčí podnikatele v cestovním ruchu Václava Fischera.

Věra Karfíková

Narozena 14. 2. 1932 v Českých Budějovicích, zemřela 12. 5. 1989. Promovaná filoložka, redaktorka, literární historička a kritička, práce z oboru dějin české literatury, autorka učebnic literární výchovy.

Věra Kalábová

Věra Kalábová se narodila 20. července 1932 v New Yorku, ale své dětství prožila na Slovensku. Osobní zkušenost se slovenským prostředím využila ve své novele Ve městě jsou bratři Steinové. Od roku 1958 působila ve filmovém studiu Barrandov jako dramaturgyně a scenáristka. V šedesátých letech se ve funkci dramaturgyně podílela na vzniku kritikou vysoce oceňovaných filmů, jako jsou Nebeští jezdci , Spalovač mrtvol , Sedm havranů , Smuteční slavnost a další. Je autorkou scénáře pro filmy Všude žijí lidé a pro filmovou adaptaci Páralova modelového románu Soukromá vichřice . Kalábová dokonce spolupracovala jako dramaturgyně právě s Hanou Bělohradskou, a to na adaptaci novely Bez krásy, bez límce, jež dostala název …a pátý jezdec je Strach . Věra Kalábová se více proslavila jako filmová scenáristka a dramaturgyně než jako literátka. Její prozaickou prvotinou je novela Ve městě jsou bratři Steinové, která byla vydána v nakladatelství Mladá fronta v edici Mladé cesty roku 1967. Po úspěšném přijetí první knihy Kalábová napsala dvě televizní hry Kůzlátka otevřete! a Raději po tmě.

Václav Kučera

Publikace o bezpečnosti práce a z oboru motorových vozidel.

Václav Kubišta

Narozen 27. 9. 1925 v Čáslavi, zemřel 2011. Prof., RNDr., CSc., docent, spisy z oboru fyziologie.

Václav Kubín

Václav KUBÍN * 1. 3. 1920, Praha † 26. 9. 2007, Praha Básník, literární vědec a editor Jako nemanželský syn vyrůstal bez otce, jeho matka byla švadlenou. Byl manželem literární teoretičky Marie Kubínové. V rodišti Kubín vychodil obecnou a čtyřletou měšťanskou školu, pak se vyučil obchodním příručím. V letech 1936–1947 prošel několika zaměstnáními ; roku 1943 byl totálně nasazen v Berlíně. Bez maturity na základě tzv. psychotechnické zkoušky byl roku 1947 přijat na Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální; absolvoval roku 1951 . Po studiích krátce působil na Akademii múzických umění jako lektor marxismu-leninismu, v letech 1953–1958 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda, poté v letech 1959–1962 absolvoval interní vědeckou aspiranturu na Institutu společenských věd při ÚV KSČ. V letech 1962–1967 pracoval v oddělení teorie v Ústavu pro českou literaturu; v této době se jako výkonný redaktor podílel na zrodu časopisu Estetika . V letech 1968–1971 byl znovu redaktorem v nakladatelství Svoboda, od roku 1972 až po odchod do důchodu v roce 1990 byl vedoucím redaktorem literární teorie v nakladatelství Československý spisovatel. Publikoval od roku 1962. Recenzemi, kritickými i teoretickými články a eseji, posléze však i beletristickými pracemi, postupně přispíval do Rudého práva, Tvorby, Impulsu, Světa práce, České literatury, Estetiky, Romboidu , Literárního měsíčníku aj. Pro své kratší příspěvky používal šifer VK, -vk-, vlk, -vkn-. V druhé polovině 60. let psal Václav Kubín recenze i kritické a teoretické stati o české i cizí beletrii, přičemž zvláštní pozornost věnoval science fiction. V 70. a 80. letech se naproti tomu soustředil na činnost editorskou, v níž se zabýval výhradně poezií . Jeho ediční debut, rozsáhlá antologie Ars poetica, představuje bohaté pásmo výroků ...

Václav Kraus

Nakladatel, autor dobrodružných knihy pro děti, činný okolo roku 1922.

Václav Král

Václav Král byl český automobilový designér, konstruktér a závodník. Narodil se roku 1936 v Ostravě. V roce 1956 absolvoval Vyšší průmyslovou školu automobilní a leteckou v Mladé Boleslavi. Dvacet let aktivně závodil . Do roku 1960 pracoval v konstrukci karosérií AZNP Mladá Boleslav a poté ve Výzkumném ústavu energetickém. Roku 1983 odešel na volnou nohu. Od roku 1994 vyučoval na ČVUT. Od 50. let kreslil a psal do motoristických časopisů, pro mnohé československé firmy kreslil „rentgenové obrazy“ jejich výrobků, věnoval se propagační grafice. V 70. letech se představil jako tvůrce závodních automobilů značky Metalex. Vytvořil karoserie závodních vozů formule Easter a Mondial, Škoda Buggy a Spider a dalších více než 20 vozidel. Mezi nejznámější Králova díla patří super-sporty: Tatra MTX V8 , Innotech Mystero , Dioss Rebel a luxusní Tatra Prezident. Jedná se o tvůrce vozu, který dosáhl historicky prvního českého národního rychlostního rekordu. Rekord 265 km/h se Supertatrou o objemu čtyři litry a výkonu 320 koní vytvořil Ing.Petr Bold na bývalém letišti Hradčany u Ralska. Jeho studie vozu Laurin & Klement z roku 1991 drží český rekord vozidla s nejnižším odporem vzduchu . Věnoval se i průmyslovému designu – balicí stroje, laminovací stroje, obří postřikovač, jemnořezná pila, počítače, vrtačky, motory, výrobky pro domácnost, hračky. Byl velkým propagátorem „filozofie spotřebitelské skromnosti“ v dopravě.

Václav Kotyk

Narozen 16.4.1927 ve Velkých Všelisech u Mladé Boleslavi. PhDr., CSc., historická a zahraničně politická literatura.

Václav Kordač

Narozen 8.4.1937 v Mostě. MUDr., DrSc., profesor patologie a terapie nemocí vnitřních, publikace z oboru.

Václav Kopecký

Václav Kopecký byl český komunistický novinář, politik, ministr informací a ministr kultury. Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Patřil k nejtvrdším stalinistům, sovětskému diktátoru zůstal věrný i po jeho smrti a odsouzení kultu osobnosti. Ještě počátkem 60. let patřil k posledním, kteří obhajovali Stalina v Československu. Po celá čtyři desetiletí byl také bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu, sovětské zájmy pro něj byly vždy nadřazeny zájmům Československa. Narodil se jako třinácté dítě v rodině malého živnostníka a funkcionáře Sokola. Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil. Jako student se stal členem sociálnědemokratické mládežnické organizace, později se však přiklonil k marxismu a v roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ. Jako novinář v té době přispíval do Rovnosti, Pravdy, Dělnického deníku a od roku 1928 byl redaktorem Rudého práva. V letech 1929–1935 a 1935–1938 byl poslancem československého parlamentu za KSČ. Když byla v říjnu 1938 zastavena činnost KSČ, odešel Václav Kopecký do SSSR, kde pobýval až do roku 1945 spolu s Klementem Gottwaldem a dalšími významnými českými komunisty. Po osvobození Československa v roce 1945 trvale ovlivňoval veřejný život jako člen vlády , poslanec a člen Ústředního výboru KSČ a jeho předsednictva. Zemřel v Praze na plicní embolii. Byl mu uspořádán státní pohřeb. Václav Kopecký měl manželku Hermínu a syna Ivana . Ti s ním pobývali i v době jeho válečné emigrace v Sovětském svazu. Syn Ivan Kopecký vystudoval v SSSR práva. Po válce působil v 50. letech na ministerstvu zahraničních věcí a byl radou na čs. zastupitelském úřadě v Moskvě. Političní protivníci chtěli proti Kopeckému v roce 1947 využít sňatek Lídy Baarové, která byla v této d...

Václav Karel Krofta

* 4. 7. 1896 – † 3. 11. 1974, český básník a prozaik, kulturní historik. Jeho romány zachycují rozvoj dělnického života v Praze.

Undine Kalmus

Autorka příručky o zahradní architektuře.

Tomáš Knopp

se narodil v Ostravě. Vystudoval Gymnázium v Ostravě Porubě a Pedagogickou fakultu v Ostravě, obor český jazyk a literatura – historie. V letech 1989-1995 působil jako učitel na Gymnáziu v Jeseníku, od roku 1996 až do svého předčasného skonu, pracoval na pozemkovém úřadě ve stejném městě. Byl spoluautorem knih Čítanka z Jesenicka , S příchutí Jesenicka , Oázy vodu a vzduchu a výhradním autorem sbírky devíti lidských osudů Děti neklidné Evropy . K výročí 50. narozenin svého bratra napsal a v devíti barevných číslovaných exemplářích vydal pohádku O panu Jiřím a zlobivé lokomotivě . Publikoval desítky článků v regionálních a celostátních periodicích. Napsal a zrežíroval jednoaaktovku Těžký let tetřeva , divadelní hry pro děti Čertovská pohádka , O vodníku Vlnkovi a rovněž parodii televizních Krkonošských pohádek Jak Trautenberk získal v restituci Krakonošovu zahrádku. Byl iniciátorem humoristického projektu Operace Formes, který v dubnu vyvrcholil expozicí Jesenická radnice na pěti kontinentech. V rámci programu Cesta ke kořenům aktivně spolupracoval s Hnutím Brontosaurus, které vydalo Předkládám na vědomí, kterým se Tomáš Knopp vracel ke svému dlouholetému odbornému i ryze emocionálnímu zájmu o dějiny 30. a 40. let 20. století, o regiony severní Moravy a severozápadního Slezska, o život jejich obyvatel.

Tomáš Klus

Tomáš Klus je český písničkář, textař, skladatel, herec a bývalý moderní pětibojař. V roce 2002 získal zlatou medaili v moderním pětiboji na dorosteneckém mistrovství Evropy. Kvůli sportu, kterému se věnoval do svých osmnácti let, přesídlil do Prahy. V roce 2007 vyhrál s písní Dopis pěveckou soutěž CzechTalent Zlín. V roce 2008 mu firma Sony BMG vydala jeho první album Cesta do záhuby. Tentýž rok napsal a nahrál hudbu pro film Anglické jahody a se svým spoluhráčem Jiřím Kučerovským vystupoval jako předskokan skupiny Chinaski na Chinaski Space Tour 2008. V roce 2009 vydal druhé album Hlavní uzávěr splínu a spolu s ním vyšel i jeho první zpěvník „Já, písničkáŘ“, obsahující písně z prvního a druhého CD. V září 2012 absolvoval studium herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění . Jako herce jej bylo možno vidět například v seriálu Hop nebo Trop nebo ve filmu Šejdrem . Roli prince Jakuba si zahrál ve vánoční pohádce Tajemství staré bambitky . Na scéně školního divadla DISK účinkoval ve hrách Malá mořská víla, Kazimír a Karolína, Tartuffe, Markéta Lazarová a Racek. Účinkuje ve hře Deadline v pražském Divadle Ypsilon. V roce 2010 se stal zpěvákem roku hudebních cen TV stanice Óčko i výročních Andělů. V letech 2011 a 2012 získal stříbrného a zlatého Českého slavíka. Podporuje také charitativní projekty. O Velikonocích roku 2011 odvysílala ČT pořad Klus pro Kuře, kde vystoupil jako moderátor i jako jeden z interpretů. V září 2011 vydal album Racek. Součástí bylo i turné po České republice, které bylo dlouho dopředu vyprodáno, včetně tří koncertů v Praze. Při svých koncertech je schopen udržet pozornost publika běžně i po dobu tří hodin. Podíl na tom mají rovněž hudební aranže i výrazný kytarový doprovod Jiřího Kučerovského. Navazuje na českou písničkářskou tradici a svou tvorbu a interpretaci neomezuje hudebními žánry. Pro jeho tvorbu je typický důraz na text a melodii, spolu s vlivy ...

Tomáš Kašpar

Narozen 29. 10. 1959. Autor publikace zaměřené na péči o zdraví, zabývá se poradenstvím v oblasti rozvoje osobnosti, rozvoje lidského potenciálu a rozvoje budovatelů podnikání.

Tomáš Kafka

Narozen 1965. Diplomat, básník, překladatel z němčiny, publicista.

Theo Kisselbach

Tereza Kocová

Pedagožka, vyučuje geografii.

Taras Kuščynskyj

Taras Kuščynskyj byl český fotograf. Věnoval se zejména reklamní a portrétní fotografii a fotografování aktů. Rané dětství prožil na Podkarpatské Rusi, kde jeho rodiče působili jako učitelé. Na počátku druhé světové války se matka se synem vrátili do Prahy, otec rodinu opustil. Taras Kuščynskyj studoval architekturu na ČVUT v Praze. Po dokončení studia v roce 1961 pracoval jako projektant. Svou první samostatnou výstavu uspořádal v Hořicích v roce 1963. Od roku 1966 byl nezávislým fotografem. Vystavoval nejen doma, ale i v zahraničí . Hlavním tématem jeho fotografií je žena. Fotografoval ve volné přírodě, odmítal umělé osvětlení a speciální vybavení. Věnoval se i krajinářské fotografii, zejména vysokohorské. Česká pošta vydala 8. 11. 2017 příležitostnou poštovní známku z cyklu Umění na známkách věnovanou Tarasovi Kuščynskému. Předlohou známky byla fotografie s názvem Schoulená z roku 1972 a Kuščynskyj za ni získal bronz v soutěži Fédération Internationale de l'Art Photographique v roce 1974 v kategorii černobílá fotografie. Modelka Dana Vašátková , kterou fotografoval Kuščynskyj v kapradí na zahradě chaty v Dobřichovicích, se později provdala do USA.

Tania Kambouri

Tania Kambouri je německá policistka a také spisovatelka literatury faktu řeckého původu, která na sebe upozornila autentickou zpovědí ve knize Deutschland im Blaulicht: Notruf einer Polizistin , ve které jako bochumská policistka podala syrovým způsobem reálný stav soužití s migranty v Německu, co se jejich agresivního chování, vzrůstajícího násílí a despektu k německé společnosti týče. Tania Kambouri kritizuje především mladé muslimy, kteří nemají před německou policií vůbec žádný respekt, o to větší uvidí-li před sebou ženu. V říjnu roku 2015 pak v rozhovoru s Christophem Heinemannem uvedla, že je takřka denně na ulici verbálně napadána mladými muslimy, při provedené dopravní kontrole agrese ještě dokonce vzrůstá. Tania Kambouri také dodává, že je spolu s kolegou kritizována, vyjádří-li se o cizincích hanebně, a to i z politických kruhů, odkud kritika hlavně vychází, neboť se jim to nehodí do krámu. Také v roce 2015 předhodila Spolkovému kriminálnímu úřadu , že falšují skutečná čísla o páchané kriminalitě migrantů. „Importovali jsme si kriminalitu, kterou jsme dříve neměli. “

Tadeusz Konwicki

Tadeusz Konwicki byl polský spisovatel a filmový režisér. Narodil se v obci Nowa Wilejka v Polsku . Po válce se usadil v Krakově a začal studovat na Jagellonské univerzitě. Začínal jako novinář a roku 1948 dokončil vlastní memoáry; kniha ovšem vyšla až v roce 1956. Později vydal řadu dalších knih. Mezi jeho filmy patří například Ostatni dzien lata a Dušičky . Zemřel v roce 2015 ve věku 88 let. Byl pochován po boku svojí ženy Danuty, na hřbitově Cmentarzu Wojskowym na Powązkach ve Varšavě.

T. Kingfisher

Stratis Karamanolis

Ing. - obor letectví a vesmírné lety, spisovatel, nakladatel.

Štěpán Kubín

Narozen 2.8.1933. Působil jako vědecký pracovník Mikrobiologikého ústavu AV ČR v Třeboni. Publikace o fotosyntetickém záření.

Stanislav Kovár

Narozen 19. 5. 1953 v Brně. Ing. Arch., CSc., architekt, ekolog, geomant, zabývá se též lidovou architekturou a feng suej.

Slávo Kalný

Slovenský publicista, novinář, dramatik.

Silke Koch

Serhij Kabačenko

Ukrajinský autor kuchařky pro děti.

Semen Jul'jevič Karatov

Ruský spisovatel.

Šárka Kadlecová

Autorka učebnic angličtiny a překladatelka z angličtiny. Vedoucí anglické sekce Jazykového centra Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Lektorka kurzů akademické angličtiny.

Sarah Kim

Samuel Noah Kramer

Samuel Noah Kramer, přední světový sumerolog, se narodil 28.09.1897 v Rostově na Donu, Ukrajina. V devíti letech se s rodiči odstěhoval do Ameriky, kde prožil v podstatě celý svůj život. Vystudoval asyriologii na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii, které už zůstal věrný a kde sám působil jako profesor a kustod klínopisných sbírek Universitního muzea. Zaměřil se především na oblast kultury Sumerů, sám procestoval mnohokrát země Předního východu a účastnil se výkopů a výzkumů v oblasti Sumerů. Proslavil se především rekonstrukcemi a zpracováním sumerských literárních památek, při jejich sestavování navštívil většinu světových ústavů a muzeí uchovávajících sumerské památky a byl uznáván jako světový expert, především pro své rozsáhlé znalosti dosud nepublikovaných materiálů. Zemřel 26.11.1990.

Sam Kieth

Svou ženu, který byla o patnáct let starší, potkal již ve svých patnácti letech. Tento vztah vykreslil v příběhu "My Inner Bimbo". Poprvé na sebe upozornil v roce 1984, kdy se s Matt Wagnerem podílel na komiksové řadě nazvané "Mage" o rok později nakreslil komiks "Fish Police". Podílel se také na Sadmanovi nebo Hulkovi. Nakreslil pět příběhů na téma Batman: Tajemství. Podílel se také na tvorbě pro televizi MTV.

Sabine Koch

Německá publicistka.

Ryszard Kapuściński

Ryszard Kapuściński byl polský reportér, novinář a publicista. Je to v současnosti nejpřekládanější polský autor . Narodil se v učitelské rodině. V létě 1940 utekl spolu s matkou ze Lvova před deportacemi na Sibiř. Otec, jako záložní důstojník, byl povolán do armády na jaře 1939 a odjel do polského vnitrozemí. Bojoval na západní frontě, posléze padl do sovětského zajetí. Hnán ve velké zajatecké koloně na východ směrem ke Katyni a Starobilsku utekl spolu s několika druhy během průchodu lesem. Převlečen za poleského venkovana se nakrátko vrátil na podzim do Pińsku, obsazeného již sovětským vojskem, aby se viděl se ženou a dětmi. Ryszard Kapuściński strávil válku v Sierakowě, v Kampinoském pralese, nedaleko vsi Palmiry. V 17 letech debutoval básněmi v týdeníku Dziś i jutro . Maturoval v roce 1950 na varšavském gymnáziu Stanisława Staszica. V roce 1956 absolvoval historii na Varšavské univerzitě. Novinářskou dráhu zahájil v novinách Sztandar Młodych . V roce 1956 obdržel první cenu – Zlatý kříž za zásluhy – za reportáž To też jest prawda o Nowej Hucie popisující těžké životní podmínky dělníků na socialistické stavbě hutnického kombinátu Nowa Huta nedaleko Krakova. Z novin odešel v roce 1958 po odvolání redakce za podporu týdeníku Po prostu , který byl kritický vůči státním úřadům. Přešel do týdeníku Polityka. Od roku 1962 pracuje pro polskou tiskovou kancelář PAP jako stálý zahraniční korespondent Africe, Latinské Americe a Asii. Dokumentoval pád císařství v Etiopii a Íránu. Od roku 1974 působil v týdeníku Kultura. V roce 1987 uvedlo londýnské divadlo Royal Court Theatre scénickou adaptaci knihy Cesarz , která popisuje pád režimu Haile Selassie v Etiopii . Celkově obdržel přes 40 cen a vyznamenání....

Ruth Kvarnström-Jones

Britská a švédská reklamní textařka a blogerka, autorka překladu knihy o architektuře akcidentismu. Autorka románu pro ženy.

Rudolf Kučera

Narozen 10. 4. 1947 v Praze, zemřel 15. 1. 2019 tamtéž. Doc., PhDr., CSc., politolog, vysokoškolský pedagog, práce z oboru, zejména o sjednocovacím procesu Evropy, činný v Panevropské unii.

Rudolf Kraml

Narozen 17.5.1923 v Branišově, zemřel 23.5.1989. Knihkupec, sběratel šumavských písní.

Rudolf Klačík

Roman Nikolajevič Kim

Narodil se ve Vladivostoku. Do roku 1917 žil v Tokiu, kde také chodil do školy. Po VŘSR se vrátil do vlasti, kde vystudoval Vladivostockou univerzitu. Od roku 1923 se věnoval literatuře, převážně psal detektivní a špionážní romány v prorežimním politickém duchu.

Roman Kozák

Roman Kozák je český železničář - výpravčí, milovník Šumavy a spisovatel. Je autorem většího počtu sbírek pohádek, železničních příběhů a vlastivědných knih. Část jeho děl byla přeložena do němčiny. Je místopředsedou Stifterova pošumavského železničního spolku se sídlem ve Vimperku. Narodil se 18. září 1965 v Podbořanech. Je zaměstnán na železnici. Od roku 1988 žije ve Volarech. Pracuje jako výpravčí.

Robert Krumphanzl

ROBERT KRUMPHANZL vystudoval žurnalistiku na FSV UK, v letech 1992–1994 redaktor časopisu Souvislosti. Roku 1994 spoluzaložil nakladatelství Triáda, které dodnes řídí. V letech 2000–2001 člen redakční rady Kritického sborníku, v letech 2001–2004 redaktor Revolver Revue a Kritické Přílohy RR, do obou periodik rovněž soustavně přispíval. Pro Revolver Revue připravil výběr z korespondence Jana Kameníka , vzpomínkový blok Ladislav Dvořák , blok Josef Frič a Dopisy Jiřího Němce z Ruzyně . Dále otiskl v Revolver Revue a Kritické Příloze Revolver Revue řadu recenzí a glos . Naposledy v č. 66/2007 příspěvek k tématu udělování státních dotací. Úryvky z Krumphanzlovy prózy Minutové vzdálenosti vyšly v Revolver Revue č. 52/2002 a č. 60/2005 a knižně jako 14. sv. Edice Revolver Revue. Próza Narozeniny vyšla v č. 69/2007, v č. 90/2013 publikoval své básně. RR č. 105/2016 přinesla text věnovaný u příležitosti básníkova jubilea Jaromíru Zelenkovi.

Richard Kozohorský

Autor knihy Zatracenej Zátopek

Renata Kaminská

Narozena 3. 1. 1983 v Ostravě. Pedagožka, autorka knih pro děti předškolního a mladšího školního věku o zdravém životním stylu.

Renata Kalenská

Renata Kalenská je česká novinářka a moderátorka. Pracovala v redakci deníku Lidové noviny, pro které pravidelně připravovala profilové rozhovory s významným osobnostmi. Od září 2009 pracovala v časopisu Týden. Za svou práci získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Na základě jejích rozhovorů vznikla divadelní hra J. A. Pitínského Renata Kalenská, Lidové noviny. V letech 2013–2016 moderovala na Českém rozhlase Plus pořad Pro a proti. Od ledna 2017 do ledna 2019 působila v internetovém zpravodajském webu Seznam Zprávy. Od února 2019 pracuje v redakci Deníku N. Má dvě děti. Dlouhodobě se potýká se zdravotními problémy.

Reiner Kunze

Reiner Kunze je německý spisovatel a překladatel. V roce 1977 se stal laureátem ceny Georga Büchnera. Po maturitě studoval filozofii a žurnalistiku na Lipské univerzitě, kde navštěvoval např. přednášky literárního vědce Hanse Mayera , či Ernsta Blocha. Roku 1949 se stal členem politické strany SED. Od roku 1959 byl v intenzivním písemném styku s mladou lékařkou Eliškou/Elisabeth Littner, kterou si o dva roky později vzal. V letech 1960–1962 opakovaně pobýval v Československu a začíná překládat českou poesii do němčiny. Roku 1968 se vzdal ze solidarity s Československem své stranické legitimace. Jeho první manželkou byla Ingeborg Weinholdová, která mu porodila syna Ludwiga. Manželství bylo rozvedeno roku 1960. Se svojí druhou manželkou žije v německém Obernzellu. Do německého jazyka převedl některá díla českých básníků, např. Jana Skácela, Vladimíra Holana, či Jaroslava Seiferta. Za svůj život již obdržel několik významných českých, tak i německých ocenění:

Raymond van de Klundert

Nizozemský spisovatel.

Radoslava Kvapilová Brabcová

Narozena 19. 9. 1935 v Doubí u Liberce, zemřela 18. 9. 2021. Lingvistka a bohemistka, vysokoškolská pedagožka, specialistka na lingvodidaktiku.