Všichni Autoři a témata

Ping-jing Sie (1)

Čínská spisovatelka, vojínka, autorka vlastního životopisu.

Jana Gavalcová (1)

Narozena 19.10.1939 v Zemianskom Podhradí, v r. 1980 emigrovala, nyní žije v Německu. Slovenská prozaička a dramatička.

John Silbersack (1)

Jiří Janovský (1)

Pracovník nakladatelství Práce a Artia, autor beletrie - generačního románu Toho člověka potkáš.

John Virapen (1)

John Virapen byl manažer v oblasti farmacie, ředitel švédské pobočky koncernu Eli Lilly. Na tuto kariéru posléze navázal kritikou farmaceutického průmyslu, který obviňuje z podplácení úřadů, ze zatajování existence účinnějších léků a dalších neetických praktik. Také zpochybňuje vhodnost očkování. Na toto téma přednáší a píše knihy. Kniha o nekalých praktikách farmaceutického průmyslu vyšla v ČR pod názvem "Nežádoucí účinek: Smrt" .

Jiří Reinsberg (1)

Jiří Reinsberg byl český katolický kněz a spisovatel. Přes půl století působil v pražském kostela Matky Boží před Týnem a kostele svatého Havla. Jeho farnost byla po celou dobu komunistického režimu živým společenstvím intelektuálů, disidentů i studentů, a byla prvním místem zavádění české liturgické reformy po Druhém vatikánském koncilu. Jiří Reinsberg byl také skautem a až do pozdního věku se skautství věnoval i literárně. Jiří Reinsberg vyrostl v pražské měšťanské a intelektuální rodině. Jeho dědeček, lékař Josef Reinsberg byl rektorem Univerzity Karlovy a otec Viktor Reinsberg rektorem Komenského univerzity, profesorem dermatologie. V dětství nebyl příliš aktivním křesťanem. V roce 1933, když studoval na gymnáziu, jej nadchl nekonformní benediktin Karel Method Klement, zakladatel ministrantského skautského svazu Legio angelica, národnostně smíšeného hnutí vzniklého roku 1929, působícího převážně v Čechách a zabývajícího se nejen moderní liturgickou formací, ale i vedením k životní poctivosti, sociální solidaritě, skutečné zbožnosti i zálibám pro volný čas včetně sportů či skautingu. Antonín Svojsík, zakladatel českého skautingu, byl zase Reinsbergovým tělocvikářem na gymnáziu v Křemencově ulici. Ještě jako gymnazista Jiří Reinsberg dělal korektury druhého vydání Misálu na každý den, jehož autorem byl emauzský benediktin Marian Schaler. V Emauzích také začal zpívat v chorálním sboru. Poté, co mu Method Klement rozmluvil záměr vstoupit do kláštera, rozhodl se Jiří Reinsberg pro kněžství a pro své velké nadání byl roku 1937 poslán na studium do Itálie do koleje Nepomucenum. Za studií v Itálii prošel válkou, zažil hlad a zimu. Jeho bratr Svante 30. ledna 1942 zahynul v nacistickém koncentračním táboře. Během války Jiří dokončil v Římě studia a po vysvěcení odjel na jižní fron...

Nathan Myhrvold (1)

Americký fyzik a matematik, odborník v oblasti informačních technologií. Zakladatel firmy zabývající se patenty a ochranou duševního vlastnictví. Věnuje se také paleontologickému výzkumu, zajímá se o aktuální vědecká témata. Též fotograf a kulinář, zabývá se technologiemi přípavy jídel. V těchto oborech také publikuje.

Ján Dominik (1)

Narozen 15. 5. 1944 ve Zlíně. Profesor chirurgie , MUDr., CSc. . Kardiochirurg. Promoval na Lékařské fakultě MU v Brně v roce 1967. Chirurgickou erudici získal na I. chirurgické klinice LF MU v Brně . V letech 1978–1990 pracoval v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně. Od roku 1991 je přednostou Kardiochirurgické kliniky LF UK a FN v Hradci Králové. V letech 1997–2003 byl i proděkanem LF UK v Hradci Králové. Zabývá se kardiochirurgií v celém rozsahu, nejvíce se zaměřuje na chirurgickou léčbu chlopenních srdečních vad. Publikace z oboru.

Tilo Ballien (1)

Německý herec, dramarurg, režisér a spisovatel.

Milena Tenczová (1)

Narozena v dubnu 1953 v Praze. Autorka beletrie.

Josef Vavroušek (1)

Josef Vavroušek byl český ekolog, publicista a politik konce 20. století. Vystudoval strojní fakultu ČVUT v Praze. Nultý ročník absolvoval v roce 1962 jako soustružník v ČKD. Na fakultě vystudoval obor Ekonomika a řízení strojírenské výroby, dělal pomocnou vědeckou sílu u Alfonse Bašty na tématu „teorie rozhodování v ekonomii“. Během studií byl členem redakční rady studentského časopisu Buchar. V roce 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambaréné směřující do nemocnice A. Schweitzera v Lambaréné v Gabonu. Cílem expedice, která navštívila čtrnáct afrických zemí, byla jednak materiální pomoc nemocnici, jednak podpora Schweitzerových ideálů humanismu a úcty k životu. Jednalo se o jeho životní zážitek, který do značné míry předurčil jeho příští život. Od sedmdesátých let 20. století byl součástí ekologického hnutí, a to hlavně v rámci Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV. Od roku 1975 pracoval v Ústavu pro ekonomiku a řízení v oblasti kybernetiky a teorie systémů, později se specializací na péči o životní prostředí. Zároveň přednášel na řadě konferencí a kurzů. V září 1989 spoluzaložil Kruh nezávislé inteligence. V roce 1989 se podílel na založení Občanského fóra jako člen Koordinačního centra OF . V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí, v červnu 1990 ministrem vlády ČSFR, předsedou Federálního výboru pro životní prostředí, a to do konce volebního období v červnu 1992. Od roku 1991 byl členem politického seskupení Občanské hnutí. Po neúspěchu Občanského hnutí ve volbách v roce 1992 inicioval v září 1992 založení dobrovolné neziskové Společnosti pro trvale udržitelný život, jejímž byl do své smrti předsedou. V roce 1991 zorganizoval historicky první konferenci o životním prostředí v Evropě, na kterou do Dobříše přijeli ministři životního prostředí z celé Evropy. Na tuto historickou konf...

Leonie Frieda (1)

Leonie Frieda je ve Svédsku narozenou bývalou modelkou a spisovatelkou, která žije a pracuje ve Velké Británii. Svá studia absolvovala v Británii, Francii a Německu. Dohovoří se pěti jazyky. Její první knihou byla biografie Kateřiny Medicejské, která vyšla i v češtině. V Británii vyšla kniha v roce 2004 a ihned se stala bestellerem. Leonie se také podílí na tvorbě dokumentů pro televizi. V současné době žije v Londýně se svými dvěma dětmi, které má se svým již bývalým manželem, hudebním producentem Nigelem Friedem.

Bryan Douglas Caplan (1)

Americký ekonom, profesor zaměřený na veřejné financování, veřejnou volbu, peněžní ekonomiku. Působí na George Mason University.

Robert Creeley (1)

Robert Creeley byl americký básník. Od roku 1943 studoval na Harvardu, roky 1944 a 1945 strávil v Barmě a Indii, poté se vrátil na Harvard, ale studium nedokončil. Titul BA získal až v roce 1955 na Black Mountain College. Často je řazen do tamní básnické skupiny. Roku 1960 získal titul MA na Univerzitě Nového Mexika. Sám se rovněž věnoval pedagogické činnosti. Svou první knihu Le Fou vydal v roce 1952. Následovaly desítky dalších. V češtině vyšly dva výbory z jeho díla v překladu Hany Žantovské, Variace a Zahrady paměti . Rovněž je zařazen do antologie Obeznámeni s nocí . V roce 1999 mu byla udělena Bollingenská cena. Zemřel na plicní onemocnění ve věku 78 let.

Karolina Faltová (1)

Josef Vlastimil Kamarýt (1)

Josef Vlastimil Kamarýt byl český katolický kněz, básník a vlastenec doby obrozenecké. Narodil se jako nejstarší syn ze 13 dětí rolníka a pekaře Kamarýta a byl pokřtěn Josef. Jméno Vlastimil jako druhé přijal až později podle vzoru jiných vlastenců. Studoval na českobudějovickém gymnáziu, seznámil se zde se strakonickým rodákem F. L. Čelakovským a rodákem z Bavorova Josefem Krasoslavem Chmelenským . Tyto mladé vlastence spojoval zejména obdiv k jihočeské lidové písni. Kamarýt potom studoval v biskupském semináři v Českých Budějovicích a na filozofii Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze; s Čelakovským zde opět měli mnoho společných zájmů a navštěvovali zejména přednášky pokrokového filozofa a teologa Bernarda Bolzana. Po ukončení dalších studií teologie na českobudějovickém biskupském semináři byl vysvěcen na kněze. Na přelomu let 1824–1825 nastoupil jako kaplan v Táboře a brzy byl přeložen na farnost do nedalekých Klokot. Josef Vlastimil Kamarýt jako kněz navštěvoval ve své farnosti nemocné cholerou v zimě 1832–1833, sám několikrát onemocněl a po krátké nemoci zemřel 9. března 1833. Překládal, sbíral písně, psal básně ; publikoval v tehdejších časopisech . Jako klokotský farář si Kamarýt stále prohluboval znalosti jazyků a překládal mnohá cizí literární díla, což vzbudilo kladný ohlas u Františka Palackého a jiných předních českých vlastenců. Kromě Čelakovského si Kamarýt často dopisoval i s dalšími významnými českými spisovateli té doby, např. s Josefou Pedálovou. Pochován byl v Táboře . V roce 1867 zde byl odhalen J. V. Kamarýtovi náhrobek. Od roku 1973 je na místě „Starých hřbitovů“ otevřen pro veřejnost „Park pod Kotnovem“ a památný náhrobek J. V. Kamarýta je zde zachován. V...

Ladislav Henek (1)

Novinář, dramaturg Nedělní partie v televizi Prima, editor v Hospodářských novinách.

Jiří Křeček (1)

Jiří Křeček byl český patofyziolog a autor vědeckých publikací z oblasti teoretické medicíny a biochemie. Jiří Křeček se narodil v roce 1923, své nejranější dětství prožil s mladší sestrou Alenou v Lomu u Mostu. Oba rodiče byli učitelé, po otci zdědil lásku k vážné hudbě. Vystudoval reálné gymnázium v Mostě, po přijetí Mnichovské dohody se rodina přesunula ze Sudet k příbuzným do Příbrami a později do zámku v Kounicích. Středoškolská studia dokončil v Českém Brodě, poté absolvoval abiturientský kurz se zaměřením na chemii a za války byl nasazen v biologické laboratoři farmaceutické továrny Remed. Po osvobození se přihlásil na medicínu a pracoval ve Výzkumném a kontrolním ústavu farmaceutických závodů Spofa. Po druhé světové válce byl členem Komunistické strany Československa a to podle vlastních slov velmi přesvědčeným. Jeho vědeckou kariéru v Československé akademii věd přerušila normalizace, protože nesouhlasil s okupací Československa a byl vyloučen z KSČ. V roce 1970 ještě ale krátce převzal vedení Fyziologického ústavu Akademie věd. Pak přišel o všechny stálé funkce v akademii věd a byla s ním přerušena spolupráce na pedagogické fakultě, kde přednášel. V osmdesátých letech odjel díky nabídce kádrového oddělení pracovně do Kuvajtu, kde mezi lety 1980–1985 působil jako profesor lékařské fakulty na ústavu klinické patologie. V roce 1989 se zapojil do událostí okolo sametové revoluce. Sám vzpomínal, že vlastním autem vezl s Věnkem Šilhánem Alexandera Dubčeka na jednání s Václavem Havlem v divadle Laterna magika. Po revoluci byl zvolen starostou obce Jinočany. Z prvního sňatku měl děti Jitku a Jana . Žil s druhou manželkou Helenou Dlouhou v Jinočanech u Prahy. Zemřel 30. ledna 2014. V raném období se zabýval antihistaminiky, záhy se ale specializoval na vývojovou biologii. V 50. letech se ujal vedení oddělení individ...

Jacques Jouanny (1)

Francouzský lékař, práce z oboru.

Hana Budínská (1)

Hana Budínská . Zakladatelská osobnost české dramatické výchovy, loutkářka, autorka loutkových her, odborné práce z oboru.

Josip Osti (1)

Bosenský básník, literární kritik a překladatel.

Eduard Ingriš (1)

Eduard Ingriš byl český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf. Narodil se ve Zlonicích u Slaného. V mladí se pokoušel studovat na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a také na konzervatoři. Ještě v Československu se stal uznávaným hudebním skladatelem. Během pobytu na Svatojánských proudech, kde vlastnil chatu, napsal v roce 1931 svou nejznámější píseň Teskně hučí Niagara. Byl autorem mnoha písní a také napsal hudbu k jedenácti filmům . Kromě toho napsal i šedesát operet, nejúspěšnější Rozmarné zrcadlo dosáhla 1600 repríz. V roce 1944 byl uvězněn gestapem. Na svobodu byl propuštěn po třech měsících. V roce 1947 odjel do Argentiny, ale než tam stačil dorazit, tak z něho Komunistický režim v Československu při zastávce v Brazílii udělal vetřelce s prošlým vízem. Proto se rozhodl, že se do vlasti po únoru 1948 již nevrátí. Z brazilského Belému se plavil po Amazonce a nakonec se po devíti měsících přes Andy a na falešné doklady dostal do Limy, kde se usadil a stal se vyhledávaným fotografem a kameramanem. Oficiálně portrétoval peruánského prezidenta Manuela Pradu, vyhrával mezinárodní fotografické soutěže a jeho fotografie uveřejňovaly i tak významné časopisy, jako Time a Life. Ve vlastní produkci vyrobil tři celovečerní filmy. Spolupracoval s Ernestem Hemingwayem při natáčení filmové podoby jeho románu Stařec a moře, setkal se také se známými českými cestovateli Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem. Natočil jediné záběry z jejich pouti po Jižní Americe, kde jsou zachyceni oba cestovatelé současně. Ve svých 49 letech se seznámil s věhlasným norským etnologem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Po jednom neúspěšném pokusu na balsovém voru Kantuta I musela být posádka zachráněna americkou lodí. V roce 1959 plavbu úspěšně zopakoval na voru Kantuta II. V roce 19...

Mořic Maillard (1)

Ing., práce v oboru mostního stavitelství, publikoval též slovensky.

Bedřich Havránek (1)

Bedřich Havránek byl český malíř, ilustrátor a pedagog. Narodil se jako druhý syn kriminálního rady Antonína Havránka v Praze, Spálené ulici v domě zvaném U Myslíků. Jeho matka, Antonie rozená Dequoy, byla původem Francouzka, dcera železničního inženýra, který emigroval v době napoleonských válek do Čech. Bedřich Havránek vyrůstal v intelektuálním prostředí a dostalo se mu dobrého vzdělání. V patnácti letech začal studovat na pražské Akademii krajinomalbu u Antonína Mánesa. Po jeho smrti pokračoval ve studiu nejprve u Christiana Rubena a později u Maxe Haushofera. Po ukončení studií navštívil Francii, Polsko, Švýcarsko, Anglii, Bavorsko, Rakousko a Německo. Žil v Praze jako svobodný mládenec bez finančních starostí a malování bylo jeho koníčkem a náplní života. Byl oblíbeným společníkem a o jeho obrazy byl zájem mezi sběrateli. Patřil k oblíbeným malířům rakouského arcivévody a cestovatele Ludvíka Salvátora Toskánského, který byl jeho žákem. Podle skic, které mu arcivévoda posílal z cest a později i Havránkových vlastních fotografií zpracoval obrazový doprovod několika cestopisů. Zemřel roku 1899 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Pod vlivem svého učitele Antonína Mánesa si vypěstoval lyrický vztah k české krajině. Až do pozdního věku chodil malovat se skicákem do plenéru. Haushoferův německý romantismus se v Havránkově díle projevil volbou pitoreskních motivů, zpočátku zejména z okolí jezer Chiem a König v Alpách nebo ze Šumavy. Od Haushofera se naučil zaznamenat kresbou celkové rozvržení kompozice a velmi podrobně také jednotlivé krajinné detaily. Obrazy ale maloval až v ateliéru a v souladu s tehdejší koncepcí krajinářství se nepokoušel o přesné zobrazení krajiny, která byla předlohou. Maloval také veduty měst a hradů a do krajin často komponoval části architektur. V pozdějším díle opustil romantické pojetí krajiny a soustředil se na zachycení atmosféry dne a modelaci pomocí ...

Ron Smith (1)

Americký sportovní novinář.

Doris Dörrie (1)

Narozena 1955. Německá režisérka, spisovatelka, autorka knih pro děti.

Beatrice Poschenrieder (1)

Autorka příběhů o partnerských vztazích.

Ion Iliescu (1)

Ion Iliescu je rumunský politik, bývalý prezident. Byl zvolen do úřadu celkem na 11 let v letech 1990–1992, 1992–1996 a 2000–2004. V současné době je Iliescu senátorem za stranu PSD, největší politickou stranu v Rumunsku.

Marcello Barbieri (1)

Italský biolog, autor publikací v oboru.

Jaromír Křemen (1)

Doc. Ing. Jaromír Křemen, CSc., absolvoval fakultu elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze, která je jeho rodným městem. K tomuto studiu ho vedle hluboký zájem o elektrotechniku, postupně přerůstající v zájem o soustavy automatického řízení a o teorii soustav se zpětnou vazbou obecněji. Po ukončení studia se rozhodl, že se bude věnovat vývoji počítačů, periferních zařízení k nim a vývoji prvků a soustav automatického řízení. Od vývoje počítačů přešel k jejich použití, když v r. 1965 nastoupil do Ústavu výpočtové techniky ČSAV – ČVUT v Praze. V nově založené laboratoři pro modelování přírodních a technických jevů na počítači vytvořil řadu počítačových modelů. Získané výsledky byly použity dalšími institucemi a průmyslem. Z této práce vytěžil mnoho zkušeností a teoretických poznatků. Výsledky své práce publikoval ve výzkumných zprávách a časopisech, ale převážně formou přednášek na konferencích a kongresech, v některých případech i v zahraničí. Byl jedním z hlavních tvůrců grafického výstupu DIGIBAK pro číslicový počítač, který se pak vyráběl v Závodech průmyslové automatizace, a byla mu udělena zvláštní odměna ČSAV. V r. 1973 získal hodnost kandidáta věd na ČVUT v Praze, po obhájení disertační práce v oboru Technické kybernetiky. Je jedním z průkopníků simulace systémů v naší republice, a to jak odborně , tak organizátorsky . Od r. 1981 působí na stavební fakultě ČVUT v Praze. Jeho práce byla zaměřena na výzkum a výuku v oboru systémů a jejich simulace na počítači. V r. 1993 na základě řádného habilitačního řízení byl jmenován docentem pro obor Automatizace ve stavebnictví. Od r. 1994 se věnuje výuce architektonických modelů tvořených na počítači a jejich prezentaci. Studium metod umělé inteligence ho vedlo k zájmu o modely kognitivních mentálních procesů....

Paul Johannes Praetorius (1)

Narozen dne 22. října 1630 jako Hans Schultze, vystudoval univerzitu v Halle, poté Lipskou univerzitu, kde dosáhl hodnosti bakaláře a mistra věd. Měl na tehdejší dobu značný rozhled v literárních vědách, při jejíž četbě se seznámil s postavou Krakonoše a pojal úmysl sesbírat všechny pověsti o této postavě. Hned první sbírka pověstí Daemonologia Rubenzalii Silezii vydaná v roce 1662 mu přinesla nebývalý úspěch, že ještě tentýž rok vyšla v druhém nákladu. Ihned následoval druhý svazek, a v roce 1665 třetí svazek tohoto díla. Pro mimořádný úspěch tohoto třísvazkového dííla vydal Praetorius v roce 1672 další knihu o Krakonošovi - Satyrus Etymologicus. Poté upadlo jeho dílo v zapomenutí a v roce 1680 dne 25 října, nedlouho po svých 50 narozeninách, umírá v Lipsku na cholerický mor.

Boris Reitschuster (1)

Německý novinář.Od roku 1990 žije v Moskvě.

Robert Teldy Naïm (1)

Robert Teldy Naim, vlastním jménem Roberto Naim byl francouzský spisovatel italského původu, autor knih pro děti a mládež.

Karel Strass (1)

Narozen 18.4.1907 v Chrudimi, zemřel 1943 v koncentračním táboře Osvětim . JUDr., filmový kritik a publicista, vydal africké pohádky.

Jaroslav Goll (1)

Jaroslav Goll byl český historik a medievalista, pedagog, diplomat, básník, spisovatel a překladatel a dědeček herečky Nataši Gollové. Jaroslav Goll po sobě nezanechal zásadní ucelené historické dílo, ale proslavil se především jako kritický odpůrce Rukopisu královédvorského a zelenohorského a jako nejvýznamnější pedagog české Karlovy univerzity po jejím rozdělení , který vychoval celou generaci českých historiků nazývaných proto historici Gollovy školy. Pocházel z české rodiny německého původu. Jeho otec Adolf Goll působil jako lékař u hraběte Kinského. Matka se jmenovala Marie Daňková. Díky strýci Josefu Daňkovi získal přístup k české obrozenecké inteligenci . Celá jeho studijní léta probíhala za Bachovského absolutismu. Vystudoval mladoboleslavské gymnázium, maturitu složil na Akademickém gymnasiu v pražském Klementinu. Poté se chtěl věnovat umění a literatuře, ale nebylo mu to umožněno. Proto se přihlásil ke studiu historie na filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde studoval u V. V. Tomka a Konstantina Höflera. Doktorát složil ve 24 letech. Vrátil se na mladoboleslavské gymnázium a rok zde vyučoval. Poté odjel na roční pobyt na Univerzitu Georga Augusta v německém Göttingenu, kde se pod vlivem učitele Georga Waitze naučil pozitivistickému rozboru pramenů a jejich kritice. V letech 1872–73 zastával místo tajemníka velvyslance USA v Berlíně a historika George Bancrofta, začal se zajímat o evropskou historii, především anglicko-francouzské vztahy za třicetileté války. V letech 1874–1880 byl profesorem Českoslovanské obchodní akademie v Praze. V roce 1875 získal docenturu v oboru všeobecných dějin na pražské univerzitě a v roce 1885 se zde stal řádným profesorem a přednášel zde i po r. 1890, kdy odešel na odpočinek. V únoru 1886 vyšla v Masarykově Athenaeu práce Jana Gebauera Potřeba dal...

Frans Demers (1)

Autor dětské literatury a románů s koloniální tématikou. Skutečným jménem Johan Mark Elsing tvořil pod pseudonymy Frans Beckers a Frans Demers.

Josef Míchal (1)

prof. Ing. Josef Michálek, CSc. Docent konstrukce pozemních staveb, člen ČKAIT , soudní znalec, věnuje se publikační činnosti v oboru.

Edgar Morin (1)

Edgar Morin je francouzský filosof a sociolog s velmi širokým záběrem témat a interdisciplinárním přístupem k současným problémům. Byl jedním z vědeckých ředitelů CNRS a založil Asociaci pro komplexní myšlení. Narodil se jako Edgar Nahoum v sefardské rodině v Paříži, kam se jeho rodiče přestěhovali z řecké Soluně, sám však je výrazný ateista. Vystudoval historii a geografii na Sorbonně, kde pak vystudoval také práva. Po obsazení Francie nacisty se roku 1942 připojil k partyzánské armádě Résistence a přijal krycí jméno Morin, které si pak už ponechal. Od roku 1945 pracoval ve štábu francouzské okupační armády a poválečnou situaci v Německu popsal v knize „Německo - rok nula“. Za války vstoupil do komunistické strany Francie, od roku 1948 se však s ní dostával do sporu a roku 1949 z ní byl vyloučen pro kritiku Stalina. Aktivně se stavěl proti válce v Alžíru a působil při založení francouzské socialistické strany. S podporou Maurice Merleau-Pontyho a V. Jankélévitche byl roku 1950 přijat do CNRS, kde se rok věnoval terénnímu výzkumu proměn vesnice ve francouzské Bretani. Roku 1956 spoluzakládal revue Arguments, založil a vedl Centrum pro studium masové komunikace a vedl revue Communications. Po roce 1960 přednášel dva roky v Latinské Americe a roku 1969 pracoval v Salk Institute v San Diego v Kalifornii. V knize „Věda se svědomím“ z roku 1982 vyložil svůj koncept „komplexního myšlení“ a transdisciplinarity. Od roku 1977 vycházela jeho šestidílná „Metoda“ s tituly „Povaha přírody“ , „Život života“ , „Poznání poznání“ , „Ideje“ , „Lidství lidstva - lidská identita“ a „Etika“ . Roku 1993 vydal knihu „Země - naše vlast“ , věnovanou ekologickým problémům. Morin říká, že „Země závisí na člověku, který závisí na Zemi“ a vyzývá k ...

Miroslava Ludvíková (1)

Miroslava Ludvíková, PhDr, CSc se narodila na Slovensku 4.10.1923, byla pracovnicí etnografického oddělení Moravského zemského muzea Brno v letech 1956 až 1985.

Vladimír Veverka (1)

soukr. podnikatel, majitel firmy FanCentrum, vydavatel comicsového časopisu Aréna, předseda Comics klubu. ST FŽ UK, agenturní žurnalistika, Praha 1981. P 83-90 mezinár. redakce ČTK. ZÁJMY sportovní tanec, chov chrtů, comics, plastikové modelářství. SF po Parconu 83 založil SF klub Spectra zaměřený na SF dorost, klub pomohl objevit např. I. Adamoviče, M. Bronce, F. Škábu aj. Zakládající člen a iniciátor vzniku Koordinační komise čs. SF klubů. První šéfredaktor Interkomu . Organizátor čs. a českého comicsového hnutí . Účast na prvních Parconech. DĺLO nejznámější díla: povídky Zrůdu k obrazu k svému, Raketýr, novela Legenda Věčných a povídkový cyklus Památník. Účast v CKČ, publikoval v Kočasu, v antolog. 84 Lidštější než lidé, 89 Lovci zlatých mloků, časopisecké články k historii a teorii comics .

Josef Blatný (1)

Josef Blatný byl český hudební skladatel, otec hudebního skladatele Pavla Blatného a bratr překladatele a dramatika Lva Blatného. Vyrůstal v rodině varhaníka. Studoval u Leoše Janáčka, Viléma Kurze, Miroslavy Dvořáčkové. Tvořil zejména instruktivní skladby – etudy.

Alicia Giménez Bartlett (1)

Dr. Alicia Giménez Bartlett je současná španělská spisovatelka. Vystudovala na univerzitě ve Valencii španělskou filologii, doktorát o Gonzalu Torrente Ballasterovi, španělském spisovateli a literárním kritikovi, pak získala na univerzitě v Barceloně. Hlavními postavami jejich kriminálních povídek je inspektorka Petra Delicado a subinspektor Fermín Garzón.

Františka Omelková (1)

Narozena 5.3.1907 ve Starém Městě u Uherského Hradiště, zemřela 18.10.1997. Spisovatelka.

Jiří Otradovec (1)

Narozen 20.10.1921 v Benešově u Prahy, zemřel 9.10.2008. Doc. MUDr., CSc. VŠ učitel, oční lékař., neurooftalmolog.

Dorothy Eden (1)

Dorothy Enid Eden byla spisovatelkadelších i kratších příběhů. Narodila se 03.4.1912 v Canterbury Plains, Nový Zéland, kde navštěvovala školu a pracovala jako právní sekretářka před přesunem do Anglie v roce 1954. Zemřela na rakovinu v Londýně dne 4.3.1982. Byla nejlépe známá pro její spisy v historickým, napínavým a gotickým žánrům. Kromě psaní románů, také přispívala do časopisů, včetně Redbook a Good Housekeeping. Psala také pod pseudonymem Mary Paradise.

Špála (1)

Ján Filípek (1)

Jan Filípek byl český patriot, podnikatel v USA, mecenáš a spisovatel. Jan Filípek byl pravnukem českého buditele, novináře a spisovatele Václava Filípka. Po studiích v Praze pracoval v podniku Kooperativa v obchodně-zemědělském oboru, později jako tajemník JUDr. Ladislava Feierabenda, ministra československé vlády v ČSR a exilové vlády v Londýně. Filípek byl za odbojovou činnost v počátcích německé okupace ČSR zatčen a v letech 1941 až 1945 vězněn . V roce 1948 emigroval do Austrálie a odtud odešel v roce 1957 do USA. V zahraničí podnikal, byl aktivní v čs. krajanském hnutí, v kultuře a psal. Je autorem řady knih svých pamětí a politických úvah – literatury faktu.

Artur Maria Tuma-Patry (1)

Narozen 3.4.1884 v Praze, zemřel 14.7.1938 v Praze.Úředník, básník, prozaik, dramatik, spis o zednářství.

Karel Krop (1)

Václav Vodvářka (1)

1971-1975 absolvoval PedF UK Praha, český jazyk-občanská nauka - od r. 1993 vyučuje na Gymnáziu J.A. Komenského v Novoém Strašecí - výzkumná a publikační činnost zaměřená na vlastivědné a lingvisticky zaměřené publikace ( regionální publikace Lány v obrazech - Proměny v čase, Kapitoly z dějin obcé Lány a Vašírov.

Roger Jon Ellory (1)

Otec opustil rodinu ještě před tím, než se Roger Jon Ellory narodil. Matka Carole –herečka a tanečnice – zemřela na zápal plic, když bylo Rogerovi sedm let. V roce 1973 proto nastoupil do internátní školy, kde zůstal do svých šestnácti let. Odtud se vrátil do Birminghamu k babičce, ale nedlouho poté, v sedmnácti letech, byl zatčen a odsouzen za pytláctví. Vyměřený trest si odseděl a po návratu změnil způsob života: začal se zajímat o grafický design, fotografii a hudbu. Později hudební scénu opustil a věnoval se studiu temných filozofií a četbě A. C. Doyla, Michaela Moorcocka, J. R. R. Tolkiena či Stephena Kinga. Jeho zájem o příběhy neustále rostl a ze čtenáře se pomalu stával spisovatel. Začal psát, ale u nakladatelů v Anglii se nesetkal se vstřícným přijetím. Většina z nich ho odmítla s doporučením, že jeho styl a obsah románů je příliš americký a že by se měl pokusit autorsky prosadit právě v USA. Neváhal a ihned kontaktoval několik amerických vydavatelů. Odpověď byla podobná. Není možné, aby tak americkým literárním stylem psal Angličan… Zklamaný Ellory přestal na dlouhých osm let psát. V roce 2001 ale došel k závěru, že jedinou věcí, kterou chce v životě dělat, je psaní knih.

Miroslav Husák (1)

Narozen 17. 10. 1953 v Lánech. Prof., Ing., CSc, vědec a pedagog. Autor publikací v oborech biotechnologie a bionika, mikroelektronika, elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, lékařská zařízení. Zakladatel Centra Mikrosystémů.

Jan Vobecký (1)

. Publikace v oborech Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, Počítačový hardware a software, Fyzika pevných látek a magnetismus. Prof. Ing., DrSc.

Cheng-Wen Wu (1)

Tchaj-wanský autor publikací z oboru elektrotechniky.

Renata Masopustová (1)

Bc. Autorka publikací z oboru zemědělství, zabývá se převážně potravinářskou výrobou a chovem a šlechtěním zvířat.

Vladimír Vrabec (1)

Narozen 1932. Matematik, autor materiálů a učebnic o internetu a programování.

František Marvan (1)

V letech 1901 až 1904 absolvoval Pražskou kadetní školu. Po jejím ukončení nastoupil k 42. pěšímu pluku do Hradce a později do Terezína. Jako kapitán a velitel čety 40. pěšího pluku absolvoval válečná tažení na ruských a italských bojištích a několikrát byl raněn. Po válce se přihlásil do čs. armády. Postupně byl povyšován a v roce 1937 byl jmenován brigádním generálem. Za mobilizace velel 16. divizi v Ružomberoku. Zde setrval až do zániku republiky. Za protektorátu působil ve vládním vojsku. Po válce již do činné služby fakticky nenastoupil a v roce 1949 mu byla odňata hodnost.

Marija Zagorka Jurícová (1)

Danieala Kovářová (1)

Adolf Procházka (1)

Adolf Procházka byl český a československý právník, vysokoškolský učitel a poválečný politik Československé strany lidové; poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, ministr československé vlády a manžel významné lidovecké političky Heleny Koželuhové. V únoru 1948 v době komunistického puče podal spolu s ostatními demokratickými ministry demisi. Po vítězství komunistů uprchl do zahraničí. Procházkovým otcem byl soudce a meziválečný senátor lidové strany Adolf Procházka. Absolvoval klasické gymnázium ve Strážnici a v Olomouci. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně , kde byl jeho spolužákem a kamarádem Zdeněk Neubauer. Poté působil jako advokátní koncipient nejdříve v Praze, později v Brně . Od roku 1929 působil jako soukromý docent na Masarykově univerzitě. V roce 1934 se stal mimořádným a v roce 1945 řádným profesorem civilního práva procesního na Masarykově univerzitě. Byl žákem Františka Weyra, kterého – podle svých slov – poznal koncem roku 1919, kdy se stal studentem brněnské právnické fakulty, a zůstal mu nablízku až do roku 1940, do svého odchodu do ciziny, a pak opět v letech 1945 až 1948 . Jako právní teoretik byl přívržencem tzv. normativní právní teorie, o jejíž rozvoj se nemalou měrou zasloužil. Už v meziválečném období se pokoušel neúspěšně za lidovce kandidovat v parlamentních volbách v roce 1935. Patřil ale k méně aktivním politikům, spíše profilovaným jako odborníci. Po okupaci Československa v roce 1939 odešel do exilu, kde v letech 1942–1945 působil jako předseda právní rady československé exilové vlády v Londýně. Po osvobození patřil k předním představitelům Československé strany lidové. Byl sice jmenován řádným profesorem na brněnské právnické fakultě, ale...