Všichni Autoři a témata

Simon Baron-Cohen (1)

Britský klinický psycholog, profesor vývojové psychopatologie na University of Cambridge, ředitel Univerzitního centra pro výzkum autismu. V roce 1985 formuloval The mindblindness Theory of Autism .

Ján Gatial (1)

Slovenský matematik.

Zdeněk Sternberg (2)

Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg byl potomek starobylého šlechtického rodu Šternberků a vlastník hradu Český Šternberk a zámku Březina na Rokycansku. Narodil se 15. srpna 1923 v Praze jako druhé dítě a nejstarší syn Jiřího hraběte ze Sternbergu a jeho manželky Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly . Měl osm sourozenců . Do jeho 14 let ho na hradě Český Šternberk vyučoval domácí učitel, zkoušky skládal na obecní škole v Českém Šternberku, později na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Ve školním roce 1938/1939 nastoupil do kvarty na smíchovském Vančurově gymnáziu, kde za války odmaturoval. Bydlel v bytě na Malé Straně. Přátelil se tehdy s Josefem Czerninem , který bydlel v Thunovské ulici. Po maturitě nastoupil jako referent v Ústředním svazu řemesel v Paláci Koruna na Václavském náměstí. Tam bylo jeho úkolem organizovat odstraňování škod po náletech Spojenců. Po 2. světové válce se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval do roku 1949, ale nebyl z politických důvodů připuštěn k promoci. Ve středu 25. února 1948 se zúčastnil pochodu studentů na Pražský hrad k prezidentovi Edvardu Benešovi, kteří protestovali proti komunistickému postupu. Aktivně se účastnil nejen druhého, ale i třetího odboje. Pomáhal při organizování nelegálního překračování hranic a odchodu svých sourozenců a přátel na Západ. Na vojnu nastoupil 1. října 1950. Základní výcvik u dělostřeleckého pluku v Litoměřicích trval pouze několik týdnů, poté byl přeřazen k Pomocnému technickému praporu . Pět let, nejdříve v rámci PTP a později jako civilista pracoval jako horník na Dole Prezident Gottwald v Hrdlovce u Duchcova a později na...

Jaroslav Ambrož (1)

Narozen 4.3.1921. Ing. CSc., docent strojírenské fakulty Českého vysokého učení technického, práce z oboru .

Stefan Gross (1)

Narozen 28.8.1949. Šachista, autor publikace z oboru.

Máňa Klouchová (1)

Jan Lanc (1)

Narozen 1897. Ing., automobilový konstruktér zaměřený především na užitkové automobily.

Zdeněk Vorlíček (1)

Zdeněk Vorlíček je český politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za KSČM, později za Levý blok, pak člen ČSSD a na přelomu století náměstek ministra průmyslu a obchodu. V roce 1959 absolvoval SPŠS v Praze-Smíchově a v roce 1964 Fakultu strojní ČVUT, obor výrobní stroje a zařízení. Do roku 1989 pracoval jako konstruktér a vysokoškolský učitel. Byl vedoucím katedry. Po roce 1989 se stal zastupitelem hlavního města Prahy. Nadále byl vysokoškolským učitelem. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové skupiny . Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Během volebního období 1992-1996 přešel do strany Levý blok . V březnu 1994 byl kvůli tomu vyloučen z Ústředního výboru KSČM. Zasedal v hospodářském výboru sněmovny, v letech 1995-1996 navíc ve výboru organizačním. V sněmovních volbách roku 1996 kandidoval za Levý blok, ale strana neuspěla. Následně v červnu 1996 rezignoval na členství v politické radě a republikovém výboru Levého bloku. V komunálních volbách roku 1994 kandidoval neúspěšně za Levý blok do zastupitelstva města Praha. V komunálních volbách roku 1998 kandidoval do zastupitelstva hlavního města Praha, nyní za ČSSD, ale opětovně nebyl zvolen. Ve stejné době kandidoval neúspěšně i do zastupitelstva městské části Praha 17. Koncem 90. let 20. století působil v republikové radě Sdružení na ochranu nájemníků a angažoval se v debatách okolo deregulace nájmů. V roce 1997 přestoupil do ČSSD a uvádí se jako předseda bytové komise pražských sociálních demokratů. Působil jako asistent poslance ČSSD Miroslava Grégra. Poté, co se Grégr stal roku 1998 m...

Benedikt Baur (1)

Narodil se 9. prosince 1877. O dvacet let později vstoupil do benediktínského řádu. V roce 1903 byl vysvěcen na kněze a v roce 1904 získal doktorát z teologie v Římě. Od roku 1931 do 1938 působil jako profesor teologie na řádové univerzitě. Od roku 1938 do roku 1965 byl opatem beuronského kláštera. Je autorem řady knih o duchovním životě

Jaromír Štach (1)

Základy teorie systémů.

Karel Václav Klíč (1)

Karel Václav Klíč byl český malíř, fotograf a grafický technik. V roce 1878 vynalezl heliogravuru, při pobytu v Anglii v roce 1890 proces zdokonalil. V roce 1892 sestrojil první hlubotiskovou rotačku. Narodil se v papírně v Hostinném zvané Labský mlýn. Jeho dětství bylo poznamenáno úrazem, po kterém celý život kulhal. V roce 1848 se dostal do Prahy s otcem, který se účastnil bojů na barikádě. Karel byl, stejně jako jeho otec, v neustálé opozici proti rakouskému režimu. Nedlouho poté, kdy se zapsal na malířskou akademii, byl předveden na policii za kresbu hanobící c.k. ministra Rakouska a navíc tam ztropil výtržnost. Za trest byl vyloučen z Akademie a vypovězen z Prahy. Potom se živil malováním a později se mu podařilo Akademii přece jen dostudovat. Seznámil se s fotografií a v roce 1866 fotografoval v Brně, kam odjel za otcem, vítězné Prušáky. Ateliér Raffael v Brně byla dobrá živnost, bouřlivák Klíč však navíc založil satirický časopis, který byl samozřejmě zakázán. Poté odešel do Budapešti, kde kreslil na zakázku pro maďarský časopis Kulihrášek. Roku 1869 se usadil ve Vídni, kde kreslil ve společnosti herců a zpěváků. Živil se velmi úspěšně jako koncertní malíř: Kreslil pravou i levou rukou, zády k obecenstvu nakreslil celou první řadu, kreslil i vzhůru nohama, prostě jak jej zrovna napadlo. Byl nejen bravurním kreslířem, ale také maloval – např. portrét Jindřicha Fügnera, jednoho ze zakladatelů Sokola, kreslil Garibaldiho, kněžnu Metternichovou, Palackého aj. Byl i zručným litografem, dokonale ovládal mědiryt i lept. Při rytí dřevorytů pro časopisy často přemýšlel, zda by se dala rytecká práce usnadnit pomocí fotografie. Intenzivně se zabýval reprodukcí polotónových obrazů na papír. Když poznal obtíže tisku z výšky, soustředil se na tisk z hloubky. Namáhavé pokusy přinesly ovoce o silvestrovské noci roku 1878, která se stala datem vynálezu heliogravury. Byl důvěřivý a nedal si svůj vynález patentovat. Když ...

Karel Suchan (1)

Dr., CSc., ekonom, práce z oboru.

Luboš Šedivý (1)

Autor básnických sbírek vydávaných vlastním nákladem.

Helen Womack (1)

Stephen Wisdom (1)

Stephen Wisdom se o historii začal zajímat v souvislosti se středověkou dramatickou tvorbou, která i nadále ovlivňuje jeho spisovatelskou a ilustrátorskou dráhu. Tento zkušený re-enactor věří, že historické drama může vzdělávat stejně dobře jako učebnice dějepisu. Řadu historických rolí si také zahrál v divadle. V současnosti žije na poklidném anglickém venkově, kde se plně věnuje psaní, sochařství a výrobě brnění.

Zdeněk Cyril Fišer (3)

Profesor Zdeněk Cyril Fišer se narodil 27. května 1929 v Praze. Po maturitě vystudoval provesuru na Karlově universitě a pak až do důchodu působil jako profesor na ekonomické a průmyslové střední škole v České Lípě. Má tři syny a dvanáct vnoučat. Venoval se i tlumočnictví, překladatelské činnosti, práci v manželských skupinách i vlastní literární tvorbě. Psal drobná lyrická díla, velkou pozornost věnoval svaté Zdislavě Z Lemberka a pro seinory připravil dvě knížky - Dobrodružství třetího věku a Plný život ve stáří.

Klemens Richter (1)

Prof. ThDr. Klemens Richter přednáší liturgiku na teologické fakultě univerzity v Münsteru a je auterm a spoluvydavatelem mnoha publikací v tomto oboru

Monika Gajda (1)

Monika Gajdová je polská juniorská reprezentantka v orientačním běhu. Mezi její největší úspěchy patří třetí místo ze sprintu na juniorském mistrovství světa 2010 v dánském Aalborgu. V současnosti běhá za polský klub UNTS Warszawa.

Ivo Hlaváček (1)

Ivo Hlaváček byl český sládek a ředitel pivovaru. Pocházel z rodiny sládka, která měla v pivovarství dlouholetou tradici. V roce 1929 se rodina Hlaváčkova se synem Ivem přestěhovala do Plzně, kde otec František Hlaváček působil řadu let ve vedoucích pozicích v pivovaru Gambrinus a Prazdroj. Po maturitě na reálném gymnáziu v Plzni vystudoval v letech 1945–1950 v Praze Vysokou školu chemicko-technologickou , obor kvasná chemie a technologie. V roce 1950 začal působit ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze. V roce 1962 na VŠCHT obhájil dizertační práci na téma Redukující látky ve výrobě piva a sladu. V roce 1953 přišel na pozici vedoucího kontroly Západočeských pivovarů ve Staňkově, odkud po pěti letech přešel do Plzeňských pivovarů, n. p. V roce 1958 se stal technickým náměstkem ředitele Plzeňských pivovarů, n. p. a v roce 1959 se stal vrchním sládkem. Po pěti letech přešel na pozici výrobního ředitele. Věnoval se především modernizaci pivovarů Prazdroj a Gambrinus. V roce 1976 byl jmenován ředitelem koncernového podniku Západočeské pivovary . Společnost řídil až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. Publikoval v českém i zahraničním odborném tisku, podílel se na knize České pivo . Byl iniciátorem založení a pravidelného organizování Pivovarsko-sladařských seminářů a v roce 1989 založil Spolek sládků při Plzeňském Prazdroji. Byl dlouholetým členem vědecké rady VÚPS a státní zkušební komise při Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství VŠCHT. Působil ve Vědeckotechnické společnosti, která umožňovala především před rokem 1989 udržovat bližší styk se zahraničními odborníky. Spolu se svým otcem Františkem Hlaváčkem se zasloužil o vybudování Pivovarského muzea v Plzni. V roce 2002 byl uveden do Síně slávy českého pivovarství a sladařství, v roce 2016 se stal in memoriam čestným občanem města Plzeň. Starší syn Ivan Hlaváček je podnikatel, mladší sy...

Milan Mrázek (1)

Milan Mrázek byl český religionista, teolog a básník. V roce 1938 vstoupil do Českobratrské církve evangelické. Po druhé světové válce začal studovat v Praze teologii. Poté pracoval jako vikář a farář, ordinován byl 17. prosince 1950. V letech 1950 – 1962 působil jako vikář v Brně, poté od roku 1962 do roku 1990 jako farář sboru v Brně-Husovicích. K 1. září 1990 odešel do výslužby.

Antoine B Daniel (1)

Boris Ruvimovič Levin (1)

Ruský odborník v radiotechnice, publikace v oboru.

Luboš Drtina (1)

Grafik a ilustrátor, zabývá se knižní a časopiseckou úpravou, ilustrací , tvorbou plakátů, autorských knih, návrhy firemního stylu, úpravou CD a volnou grafickou tvorbou. Od roku 2003 vydává vlastní bibliofilskou edici. Za některé knižní úpravy získal ocenění v domácích i zahraničních soutěžích. Působí jako asistent v ateliéru Písmo a typografie na VŠUP. Průběžně vystavuje doma i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze.

Václav Vodička (1)

Václav Vodička, psán též Wodiczka, Wodizka, Wodička, Woditska, Vodiska, Wodik, Wodozky, Wenzel či Wenzeslaus byl český houslista, hudební pedagog a skladatel. O rodinném původu, datu, místu narození, dětství a mládí skladatele není nic známo. První doložená zpráva uvádí, že se 1. července 1732 stal houslistou kapely bavorského kurfiřta Karla Albrechta v Mnichově. V roce 1739 byly v Paříži vydány jeho houslové sonáty op. 1. Roku 1745 obdržel titul „Kammerdiener“ princezny Marie Anny Caroliny, sestry Karla Albrechta a v roce 1747 byl povýšen na post koncertního mistra mnichovské dvorní kapely a jmenován dvorním radou. Roku 1741 se oženil s dvorní pěvkyni Marii Johannou Brentani. Byl jedním ze zakladatelů Cecilského bratrstva dvorních hudebníků a vyučoval hru na housle v jezuitském hudebním ústavu Seminarium Gregorianum. Mezi jeho přátele patřil mimo jiné Leopold Mozart. Kromě hudebních skladeb je jeho nejvýznamnějším dílem škola hry na housle, která byla vydána kolem roku 1757 u Arnolda Olofsena v Amsterdamu. Je to první učebnice houslové hry českého autora.

Il'ja Samuilovič Sominskij (1)

Ruský matematik.

Georges Durand (1)

Francouzský matematik.

Ján Srb (1)

Narozen 12. 1. 1862 v Žalově u Prahy, zemřel v září 1935. JUDr., národohospodář, statistik, autor prací z oboru.

Milena Michalcová-Cesnaková (1)

Jiří Boháč (1)

Narozen 8. 1. 1932 v Klokočově. Ing., autor prací o medailérství a drobných plastikách, z oboru numizmatiky, básně.

O. M Libkin (1)

Marija Jakovleva (1)

Eva Pensdorfová (2)

Narozena 3. 11. 1931 v Praze, zemřela 19. 12. 2009 Lázně Letiny. Muzikoložka.

Blanka Kadlečková - Šustová (1)

Igor Fedorovič Belza (1)

Ruský hudební skladatel, muzikolog a literární kritik. Též skladatel filmové hudby.

Charlotte Gerlings (1)

Britská autorka naučných encyklopedií.

Michail Fedotovič Ovsjannikov (1)

Ruský filozof, autor publikací z oboru estetiky, pedagog.

Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1)

Rembrandt, celým jménem Rembrandt Harmenszoon van Rijn , byl nizozemský malíř, kreslíř, grafik a rytec. Je považován za jednoho z nejlepších malířů a grafiků západního umění. Doba jeho tvorby spadá do tzv. nizozemského zlatého věku, , období rozkvětu nizozemské společnosti a její kultury v 17. století. Slavným se stal již za svého života a záhy byl považován za největšího nizozemského malíře. Rembrandt ve svém díle prokazuje výjimečnou znalost klasické ikonografie, technicky mistrné zvládnutí šerosvitu a figurální malby. Jeho dílo zahrnuje portréty, zejména autoportréty, a také holandské krajiny a obrazy s mytologickými či biblickými tématy. Své obrazy podepisoval RH, později RHL . První obraz, který podepsal jménem Rembrant, byla Hodina anatomie doktora Tulpa . Rembrandt Harmenszoon van Rijn se narodil jako nejmladší z devíti dětí 15. července 1606 v nizozemském Leidenu. Jeho otec byl mlynář a matka dcera pekaře. Narodil se na svou dobu do poměrně dobře zaopatřené rodiny. Otci patřila část městského mlýna, zanechal po sobě určité jmění. Nejmladší Rembrandt byl ze synů jediný, kterého dala rodina studovat. Chodil do latinské školy, protože rodiče z něj chtěli mít pastora. V patnácti letech vstoupil do učení k místnímu malíři, jenž absolvoval cestu za poznáním do Itálie, Jacobu Isaacszoonu van Swanenburghovi. Tento první mistr učil mladého Rembrandta po tři roky základům malířského řemesla. Ve svých osmnácti letech v roce 1624 se rozhodl, že se půjde dále učit do Amsterdamu k mistru Pieteru Lastmanovi, ten se specializoval na malování portrétů a biblických témat na velkých formátech obrazů. Ve svých prvních obrazech ještě Rembrandt stupňoval mistrovu malířskou techniku. V této době nejraději maloval obrazy s biblickou tematikou. Když se Rembrandt rozhodl odejít z učení u Pietra Lastmana, jeho kroky vedly zpět do rodného Leidenu. ...

Petr Šauer (1)

Profesor na VŠE. Jeho publikace jsou zaměřené na ekonomiku a životní prostředí.

Lukáš Matoušek (1)

Lukáš Matoušek je klarinetista, skladatel, hudební režisér a dramaturg. Studoval na Pražské konzervatoři dirigování u Václava Smetáčka, klarinet u Milana Kostohryze a skladbu u Zdeňka Hůly. Po absolvování konzervatoře navštěvoval kurz elektronické a konkrétní hudby v Československém rozhlase v Praze dále pokračoval ve studiu skladby, nejprve soukromě u Miloslava Kabeláče a později na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Ctirada Kohoutka. Vyučoval hru na klarinet na Deylově konzervatoři v Praze a byl hudebním režisérem a redaktorem Československého rozhlasu v Praze . Po roce 1989 byl dramaturgem a hudebním režisérem Studia Matouš a v letech 2000 – 2006 pracoval jako dramaturg Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Od roku 2001 vyučuje na katedře hudební teorie Akademie múzických umění v Praze. V roce 1969 zkomponoval Kantátu na starozákonní latinský text Nářku Jeremiášova pro sóla, smíšený sbor a čtyři žesťové nástroje, jako reakci na Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Kantáta měla velký úspěch a získala na festivalu Musica Sacra Nürnberg, prémii města Norimberku. To však současně znamenalo diskriminaci ze strany normalizátorů a jeho díla se po téměř 20 let v Československu prakticky nehrála. Ve své tvorbě používal moderní skladebné techniky: dodekafonii, aleatoriku a témbrovou hudbu. Kromě toho jej však zajímaly paralely mezi hudbou novodobou a středověkou. V roce 1963 založil soubor Ars cameralis specializovaný na konfrontaci středověké hudby hrané na historické hudební nástroje a hudby soudobé, hrané na moderní nástroje. Je jeho uměleckým vedoucím a vystupuje s ním i jako hráč na klarinet a historické dechové nástroje. V 70. letech spolupracoval též se souborem Pražští madrigalisté. Středověkou hudbu studoval i na své stáži v Londýně jako stipendista British Council. O historických nástrojích rovněž přednášel na katedře muzikologie Filozofické...

George Sale (1)

Britský orientalista, překladatel z arabštiny a právník.

Icilio Guareschi (1)

Alois Průcha (1)

Narozen 4.11.1884 v Kocelovicích. Pedagog, spisy pedagogické a pro mládež, učebnice.

Barry Ives (1)

Ilustrátor.

Jan Kavan (2)

Jan Kavan je bývalý český politik a diplomat, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, v 90. letech místopředseda Zemanovy vlády a ministr zahraničních věcí, senátor za ČSSD, a také předseda Valného shromáždění OSN. V letech 1991-1996 čelil nařčení z údajné spolupráce se Státní bezpečností v době krátce po své emigraci z Československa do Spojeného království . Narodil se v rodině diplomata a důstojníka československé exilové armády Pavla Kavana a jeho britské manželky Rosemary, povoláním učitelky.. Jeho otec byl v 50. letech 20. století zatčen a v procesu s Rudolfem Slánským byl svědkem a v květnu 1953 souzen spolu s Eduardem Goldstückerem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským, odsouzen k 25 letům vězení. V 60. letech byl Kavan jako posluchač Univerzity Karlovy jedním z čelných představitelů studentského hnutí. V roce 1969 emigroval do Velké Británie, jejíž státní příslušnost jako země svého narození měl. Vystudoval mezinárodní vztahy na London School of Economics and Political Science a poté historii a politiku na univerzitách v Readingu a v Oxfordu. V Londýně založil a řídil agenturu Palach Press a dvě nadace – Nadaci Jana Palacha a Východoevropskou kulturní nadaci. Vytvořil tak jedno z nejvýznamnějších center československého exilu. V letech 1972–1990 byl členem Labouristické strany. V listopadu 1989 se vrátil do Československa a začal aktivně působit v Občanském fóru. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil nejprve jako nezařazený poslanec a pak od října 1991 přešel do Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V letech 1991-1996 čelil nařčení ze spolupráce s StB pod údajným krycím jménem "Kato". V roce 1993 vstoupil do ČSSD. V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní k...

Ivan Rada (1)

Promovaný historik, architekt - památkář - archeolog, v současnosti pracuje na MHMP, na odboru památkové péče. Autor řady odborných publikací z oblasti archeologie.

Dana Krejčíková (1)

Viktor Polášek (1)

Narozen 25.2.1911 v Úsově, zemřel 23.1.1989 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor.

Leon de Winter (1)

Leon de Winter je holandský spisovatel, publicista a režisér. Narodil se 24. února 1954 v Den Bosch, v jižním Nizozemsku. Vyrůstal v ortodoxní židovské rodině a navštěvoval gymnázium v Den Bosch. Po maturitě studoval na akademii Bavaria Film Studios v Mnichově a nizozemské filmové akademii v Amsterdamu. Kromě románů publikuje pravidelně politické eseje. Je známý sporem s filmařem Theo van Goghem, který mu vytýkal, že „obchodničí“ se svým židovstvím, radikálními postoji vůči islámu a podporováním války v Iráku. Život tráví mezi Amsterdamem a Los Angeles.

Stanislav Buchlák (1)

Narozen 1928, zemřel 3.4.1972 v Praze. Podplukovník, redaktor vojenského tisku, literatura z oboru, reportáže a povídky.

Nikolaj Vasil'jevič Gordejev (1)

Ruský autor turistických průvodců.

Miroslav Houška (1)

Miroslav Houška vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. O historii se zajímá již od dětství. Je spoluautorem knihy Tajemství 14 knížat a jejich křtu v roce 845, která zaujala čtenáře zcela novým pohledem na české dějiny v 9. století a teoriemi o tom, kdo ve skutečnosti byla první česká knížata.

Max Weiler (1)

Rakouský malíř a grafik.

John Fairbanks Kerr (1)

Britský spisovatel.

Reinhard Wolters (1)

Reinhard Wolters je německý historik starověku a klasický archeolog. Reinhard Wolters vystudoval historii, germanistiku, publicistiku a katolickou teologii na univerzitách v Bochumi, Bonnu, Münsteru a ve Vídni. Roku 1987 obdržel doktorský titul v letech 1988–1989 získal postdoktorandské stipendium na Institutu pro numismatiku na Vídeňské univerzitě. Následně v letech 1989 až 1999 pracoval jako vysokoškolský asistent pro starověkou historii na Technické univerzitě ve Vídni a na Technické univerzitě v Braunschweigu, kde v roce 1995 získal profesorskou habilitaci. V letech 2000 až 2010 byl ředitelem numismatické sbírky a numismatického pracoviště Institutu pro klasickou archeologii na Univerzitě Eberharda Karla v Tübingenu. Od roku 2010 působí jako profesor numismatiky a dějin peněžnictví na Vídeňské univerzitě. Hlavní těžištěm jeho zájmu jsou historické a sociální vědy, antická geografie a etnologie, římská provinciální historie, především vztahy mezi Římany a Germány, a také pomocné vědy historické, především numismatika.

Giulio Di Martino (1)

Italský fyzik, zaměřený na mytická území a jevy z oblasti přírodních věd, historie a archeologie, též scenárista.

Mikuláš Galanda (1)

Mikuláš Galanda byl slovenský malíř, grafik a ilustrátor. Patří k výrazným průkopníkům a propagátorům moderního umění na Slovensku. Je pochován je na Národním hřbitově v Martině. Po absolvování gymnázia v Lučenci, začal v roce 1914 studovat malbu na Akademii výtvarných umění v Budapešti. Studium však musel po dvou letech pro válečné události 1. světové války zanechat. V roce 1922 odjíždí do Prahy, kde začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole u prof. V. H. Brunnera. Po roce přestoupil na pražskou Akademii výtvarných umění a studoval u prof. A. Thieleho a prof. Augusta Brömse. V době studia v Praze se spřátelil s Martinem Benkem. Po ukončení studia vyučoval Mikuláš Galanda od roku 1929 malbu a kreslení na střední škole v Bratislavě. V roce 1933 se stal řádným profesorem na tamější Škole uměleckých řemesel. Na počátku 30. let 20. století vystoupil Mikuláš Galanda spolu s přítelem Ľudovítem Fullou před veřejnost s manifestem „Súkromné listy Fullu a Galandu“, ve kterých: „vyslovili potrebu skoncovať so starými, nič nehovoriacimi umeleckými metódami a zabehanými manierami a žiadali preraziť a uvoľniť cestu novým výrazovým prostriedkom a postupom, ktoré by zodpovedali dynamickým premenám, ktoré boli charakteristické pre život človeka a spoločnosti 20. storočia.“ Galanda ilustroval také kulturní a politickou revue DAV. Mikuláš Galanda byl pochován v Turčianských Teplicích a v roce 1978 byly jeho tělesné ostatky převezeny na Národní hřbitov v Martině. V jeho rodném domě v Turčianských Teplicích je od roku 1991 zpřístupněna galerie se stálou expozicí jeho děl. Kromě množství výstav po celém Československu vystavoval Mikuláš Galanda svoje díla v New Yorku, v Moskvě a v roce 1937 i na Světové výstavě v Paříži, kde získal stříbrnou medaili za knižní grafiku a ilustrace. Mezi jeho nejznámější obrazy patří: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikuláš Galanda na slovenské Wi...

Hana Blažejová (1)

Narozena 11.10.1937 v Praze. Výtvarnice, grafička.

Michael Krupa (1)

Michael Krupa se narodil 15. dubna 1915 v Rudnik , v Polsku - polskému otci a rakouské matce. Byl součástí velké rodiny - ze sedmi chlapců a dvou dívek. Krupa byl přijat do jezuitského kláštera ale brzy odešel a připojil se k polské armádě. Po německé invazi do Polska, byl zatčen, mučen ve vězení Lubjanka a odsouzen na deset let v gulagu Pečory. Utekl do Afghánistánu . .

Clément Pichaud (1)

Francouzský psychosociolog, misionář . Práce z oboru.

Regula Pragensis (1)