Všichni Autoři a témata

Lev Aleksandrovič Lipin (1)

Ruský autor publikace o objevení a vysvětlení klínového písma.

Jaroslav Bala (1)

Narozen v r. 1925 v Mutěnicích. Ing., věnuje se potravinářským technologiím a výživě člověka. Autor prací o konzervování a vaření. Autor vystudoval zemědělskou vysokou školu a stal se předním představitelem zahrádkářského sdružení ve své době. Napsal knihu "Konzervování potravin v domácnostech", která vyšla v Československu v několika vydáních.

Jaroslav Volejník (1)

Jiří Klikorka (5)

Prof. Ing. Dr. Jiří Klikorka, DrSc. byl český anorganický chemik. Stál u zrodu Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích v roce 1950 a dlouhá léta vedl Katedru obecné a anorganické chemie. V roce 1953 se stal prvním rektorem VŠCHT, v této funkci působil ve dvou obdobích, 1953–1969 a 1980–1988. Významně ovlivnil rozvoj vysoké školy , vznik jejích odborných pracovišť, kateder a vědecko-výzkumných směrů.

Otakar Hejnic (1)

Narozen 29.5.1851 v Praze, zemřel 11.9.1925 tamtéž. Středoškolský profesor, uměleckohistorická literatura o Kutné Hoře.

Nadeije Laneyrie-Dagen (4)

Francouzská historička umění se specializací se na modernu. Pedagožka.

Jiří Kramer (1)

Člen Českého svazu protifašistických bojovníků, autor publikace o památným místech protifašistického boje v severočeském kraji.

Josef Balcar (2)

Josef Balcar byl český pedagog. Po absolvování hlavní školy v Litomyšli nastoupil do učitelského ústavu v Hradci Králové. Pak navštěvoval přípravný kurz na pražské polytechnice a kurz pro kandidáty učitelství pro nižší reálky. Byl pak ustanoven učitelem na reálné škole v Mostě. Později působil jako soukromý učitel a učitel na řadě pražských škol. Od roku 1876 byl ředitelem novoměstské školy dívčí. Je autorem knih Všeobecný počtář pro školu a dům a Příprava k perspektivě. Zemřel roku 1899 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Denisa Wagnerová (1)

Narozena 10. 5. 1945 v Praze. Výtvarnice a ilustrátorka, spolupráce s Českou televizí.

Pierre Pichot (1)

Psychiatr, neuropsychiatr.

Helene Uri (1)

Lingvistka, dříve badatelka humanitní fakulty Univerzity v Oslu. Napsala řadu knih pro děti a mládež a dva romány pro dospělé.

Jana Becková (2)

Jana Bečková . Historička, odborné práce z oboru.

Edward Kajczynski (1)

Pavla Gomba (1)

Pavla Gomba je výkonná ředitelka UNICEF v České republice. Před tím působila jako finanční analytička na Nizozemské obchodní komoře a v obchodním oddělení Dánského velvyslanectví v Praze. Jako konzultantka pracovala rovněž na finančním oddělení Magistrátu města Masvingo v Zimbabwe. V letech 2004–2010 působila ve funkci členky Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Od roku 2008 je členkou správní rady Nadace rozvoje občanské společnosti. V roce 2013 byla zvolena členkou vládního Výboru pro práva dítěte. Od roku 2018 je členkou Rady DMS Fóra dárců. Pavla Gomba absolvovala obor Finance a Řízení lidských zdrojů na VŠE Praha, kde také pravidelně přednáší v předmětu „Financování neziskových organizací“. Pravidelně publikuje na aktuální témata z oblasti rozvojové pomoci a mezinárodního dění, na základě zkušeností z cest do krizových oblastí vydala knihu Slyšíte nás. Od roku 2013 je magazínem Forbes nepřetržitě řazena mezi nejvlivnější ženy České republiky, stejně tak se pravidelně umisťuje v žebříčku nakladatelství Economia TOP ženy Česka v kategorii Veřejná sféra. V roce 2014 byla zařazena mezi European Young Leader .

Irving Adler (1)

Irving Adler je pedagog, vědec, matematik. Je autorem mnoha knih o matematice, přírodních vědách, o vzdělávání. Psal knihy pro dospělé i pro děti.

Jeffrey Cooper (1)

Autor literárních adaptací filmových hororů Noční můra z Elm Street.

Pavel Vošický (1)

Pavel Vošický byl český malíř a grafik. Vyrůstal v rodině policejního úředníka, který byl v únoru 1948 propuštěn z politických důvodu. V letech 1954–58 absolvoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, obor umělecké kovářství a zámečnictví. V říjnu 1959 byl vojenskou kontrarozvědkou zatčen a následně odsouzen k odnětí svobody na 18 měsíců nepodmíněně poté, kdy byl sledován jako podezřelý ze špionáže. V květnu 1960 byl z vězení propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Základní vojenskou službu dokončil jako příslušník technických praporů. Po dvou letech dělnického povolání byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou , kterou absolvoval v roce 1969. V šedesátých letech vystupoval jako zpěvák, například v Divadle Apollo. V roce 1969 odešel do exilu, v roce 1976 se stal občanem USA. Pracoval jako grafik, podílel se vedle jiného jako art director na prezidentské kampani Jimmyho Cartera. V první polovině devadesátých let se přestěhoval zpět do České republiky. Své obrazy a kresby vystavoval ve Vídni, Norimberku, New Yorku a Praze. O jeho díle, včetně reprodukcí, více na stránkách Art for Good.

Dan Hope (1)

Odborník na horská kola. V 18 letech závodil za Velkou Británii na mistrovství světa v Durangu ve státe Colorado. Je uznávanou autoritou v nejnovější technice horských kol a se svým partnerem konstruuje kola na zakázku, prodávaná v jejich speciálním obchodě v Londýně. Autor publikace La mountain bike z roku 1998.

Joža Mettlerová-Toucová (1)

Jan Duchoň (1)

Narozen 18.11.1898 v Horažďovicích, zemřel 1977.. Autor loutkových her, maloval též divadelní dekorace. Jan Duchoň se narodil 18. listopadu 1898 v Horažďovicích, zemřel 1. února 1977 v sušické nemocnici ve věku 78 let. Bydlel s rodiči v Horažďovicích v čísle 165. Nejlepší léta svého života věnoval loutkovému divadlu. V roce 1923, když se vrátil z vojny, založil pod tělovýchovnou jednotou Sokol v Horažďovicích kroužek loutkového divadla. Začali v podstatě z ničeho. Sami členové loutkového divadla vyrobili za tím účelem konstrukci samotného loutkového divadla a vyřezali první dřevěné marionety. I pan Jan Duchoň vyrobil sám několik loutek, malování kulis bylo jeho výhradní záležitostí., sháněl a rozepisoval scénáře. Pro loutkové divadlo psal pan Duchoň sám i divadelní hry.

Hans Schlag (1)

Narozen 1948, německý spisovatel,autor historických románů.

Mac Hyman (1)

byl přispěvatelem do školních novin, vysokoškolské studium přerušil a narukoval k letectvu, po návratu domů jeho pedagog William Balckburn poznal průkazný literární talent. Rukopis knihy Hrůza padá na seržanty psaný jižanským nářečím byl několika vydavateli odmítnut, v roce 1954 vydá, stal se populární a byl podle něj natočen film a napsána hra. Poté publikoval jen tři povídky, byl ženatý, měl tři děti, zemřel den před dosažením čtyřicátin, jeho druhý nedokončený román a sbírku dopisů vydal William Blackburn po úpravě až po smrti autora

Alfonso Vinci (1)

Italský horolezec, geolog a spisovatel. „Indiana Jones z Valtelliny.“

Ivan Ryčovský (1)

Překladatel z angličtiny a velštiny .

Jan Horký (3)

Ing., práce z oboru matematiky a elektrárenské statistiky.

Bibhútibhúšan Bandjopádhjáj (1)

Narodil se ve vesničce Muratipuru jako nejstarší z pěti dětí vesnického bráhmana. Prostředí svého dětství vylíčil ve své románové prvotině s autobiografickými rysy Píseň o cestě. Po studiích pracoval několik let jako úředník u různých firem a nakonec zakotvil v učitelském povolání. Ačkoliv druhou polovinu života strávil v městském prostředí, vracel se ve své tvorbě na bengálský venkov, zejména do povodí řeky Ičhámatí, kam zasadil děj několika svých děl. Napsal 17 románů a mnoho povídek. Svým osobitým stylem si zajistil pevné místo v moderní bengálské literatuře.

L. A. Čarská (1)

Lydie Čárská, Лидия Алексеевна Чарская, vlastním jménem Čurilová , rozená Voronová byla ruská herečka a spisovatelka, která se proslavila na poli penzionátního dívčího románku. U nás byla hojně překládána ve 20. letech. Na rozdíl od ostatních evropských autorek líčila život nikoli bohatých měšťanských dívek, nýbrž mladých ruských šlechtičen, jak to odpovídalo situaci v Rusku. Názory na výchovu se v nich sice nelišily, ale rozdílné jsou vnější znaky, charakterizující prostředí domovů šlechtických dívek. Jako Ruska mohla Čárská poskytnout svým hrdinkám širší pole působnosti, umístit je na Kavkaz nebo na Sibiř . Charakteristický rys Čárské: literární konstrukce neopírající se o skutečný život. Byla oficiální hlasatelkou ideologie rozkládající se buržoazně-feudální ruské společnosti. Její hrdinky byly sentimentální a falešně humánní šlechtické slečny, hrdinové skvělí důstojníci, ušlechtilí aristokraté. Nejraději pracovala s tajemstvím, intrikami, neuvěřitelnými dobrodružstvími, milostnými zápletkami s žárlivostí. Nelze jí přitom upřít značnou řemeslnost dovednost, schopnost, fabulovat, fantazii, kterou se lišila od ostatní průměrné dívčí literatury a která byla příčinou, proč Čárská pronikla daleko za hranice své země a zaplavovala evropské knižní trhy.

Boris Anisimovič Rubin (1)

Ruský biochemik.

Milena Černohorská (1)

Narozena 4. 7. 1933 v Opavě, zemřela 11. 1. 2009. Promovaná historička, hudební teoretička, publicistka, práce z oboru.

Heinz Schimmelbusch (1)

Folke Bernadotte af Wisborg (1)

Švédský politik, diplomat a představitel Červeného kříže.

Jana Komárková (1)

Nar. v r. 1965. Dietní sestra. Publ. z oboru.

Jevgenij Junga (1)

Ruský spisovatel.

Oldřich Formánek (1)

Frantz Funck-Brentano (1)

Francouzský knihovník, historik a spisovatel. Po mnoho let byl kurátorem a výzkumným pracovníkem pařížské Bibliothèque de l'Arsenal, kde se jeho zájem soustřeďoval na období tzv. Ancien régime , tedy na období francouzských dějin od středověku do Velké francouzské revoluce. Přístup do rozsáhlých archivů zúročil v propracovaných a odborně ceněných historických publikací. O francouzské historii a kultuře přednášel v Evropě i Spojených státech.

Nikolaj Nikolaev (1)

Učebnice bulharštiny.

Růžena Nikolaevová (1)

Učebnice bulharštiny.

Jiřina Rybáčková (2)

Narozena 20. 4. 1942 v Praze. Absolventka Filozofické fakulty UK, po roce 1968 žila v USA. Redaktorka, publicistka, spisovatelka, publikuje česky a anglicky, podílela se též na tvorbě tematických encyklopedií. Též autorka překladů z angličtiny.

Vladimír Resl (1)

Vladimír Resl je bývalý československý sáňkař. V závodech dvojic startoval s Jindřichem Zemanem. Na XII. ZOH v Innsbrucku 1976 skončil v závodě jednotlivců na 23. místě a v závodě dvojic na 6. místě. Na XIII. ZOH v Lake Placid 1980 v závodě jednotlivců nebyl klasifikován a v závodě dvojic skončil na 8. místě. Na mistrovství Evropy 1978 ve švédském Hammarstrandu skončil v závodě dvojic na 3. místě.

Vladimír Sychra (1)

Vladimír Sychra byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog, jenž tvořil především během první poloviny 20. století. Narodil se do umělecké rodiny. Jeho otec, sám akademický malíř, vyučoval kreslení na karlínské reálce. Vladimír Sychra vystudoval pod odborným vedením profesora Emanuela Dítěte pražskou Uměleckoprůmyslovou školu a dále též pražskou Akademii výtvarných umění , kde jej připravoval Max Švabinský. Během druhé světové války Sychra vyučoval ve Škole Mánesa a mezi roky 1947 a 1963 pak pedagogicky působil na Speciální malířské škole AVU v Praze. Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes a od roku 1929 spolu s ním vystavoval svoji tvorbu. Během života také uskutečnil zahraniční cesty, a sice do Nizozemska, Francie, Itálie a Spojeného království. Ve své tvorbě se zaměřil na krajinomalbu, zátiší a portréty. Jeho díla se vyjadřovala, pro něho typickou, prostorovou hloubkou. Během dvacátých let 20. století převažuje v jeho tvorbě tematika periférie a sociálních vyděděnců. Následující dekáda se nesla ve znamení tvorby portrétů, ženských polofigur či figurálních kompozic, ale také motivy únosů a dějinných zápasů. Roku 1937 zpracoval na přání Emila Františka Buriana oponu pro jeho divadlo ke komornímu večeru Josefa Hory. Ve čtyřicátých letech 20. století zobrazovaly jeho malby portréty, zátiší, ale zachycovaly také například věštkyně nebo cikánky. Po druhé světové válce tvořil monumentální kompozice a realizace. Roku 1951 například navrhoval úpravu interiérů Karolina v Praze, kde se podílel na tapiseriích, kovaných mřížích, úpravě a výzdobě kruchty s varhanami, a dále spolu s Janem Laudou na bronzových figurálních dveřích či středověkých nástropních znacích. V letech 1953 až 1955 tvořil výzdobu Národního památníku na Vítkově, pro nějž připravil mozaiky, podlahy, stropy i gobelín Jízda králů a spolu s Karlem Pokorným se podílel na návrzích sochařské výzdoby. Běh...

Zdena Drnková (1)

PhDr., autorka publikace o leváctví a praváctví.

Růžena Syllabová (1)

Spoluautorka publikace o leváctví a praváctví.

František Voráček (1)

Autor válečné literatury, publikace o sebevraždách, překlad z němčiny.

Ilona Bauerová (1)

Autorka knih kuchařských předpisů.

Jakub Likovský (1)

nar. 1972 v Praze, vystudoval 3. lékařskou fakultu UK v Praze a postgraduálně antropologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Ve své profesi se věnuje paleopatologii - studiu chorobných stavů na kosterních pozůstatcích z období pravěku a středověku.

Zdeněk Bauer (2)

Narozen 3.6.1901 v Hlubokých Mašůvkách u Znojma. Důstojník, mykolog, botanik, ekolog, statě z oboru ochrany přírody.

Jindřich Wankel (1)

Jindřich Wankel byl lékař, archeolog a speleolog. Otec Damián Wankel pocházející z bavorského zemanského rodu, působil v Praze jako zemský rada, matka Magdalena Schwarzová byla Češka. Wankel byl významnou osobností moravské archeologie 2. poloviny 19. století. Studoval v Praze, kde při povstání v roce 1848 např. ošetřoval raněné na barikádách, v témže roce promoval ve Vídni. Začínal jako asistent profesora Josefa Hyrtla na vídeňské univerzitě, od 1849 však působil jako lékař v Blansku. Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte, založené roku 1870 v Mohuči Rudolfem Virchowem a členem vídeňské anthropologické společnosti. Měl úzké kontakty s vědeckým světem své doby v oblasti zoologie, paleontologie a antropologie. Dán Japetus Steenstrup jej v roce 1888 označil za „Otce prehistorie rakouské“. V počátcích své badatelské činnosti se Wankel soustředil na tzv. „slepou jeskynní zvířenu“ a objevil řadu nových organismů. Přátelil se s Karlem Kořistkou, profesorem geodézie na vysoké škole technické v Praze. K jeho přátelům ale patřil např. i malíř Josef Mánes. V 50. a 60. letech 19. století letech zmapoval řadu jeskyní Moravského krasu . V roce 1856 provedl také průzkum propasti Macocha. Světovou proslulost získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále včetně vybavené dílny na zpracování kovů, známého jako halštatský pohřeb, když z podzemí vynesl přes 40 koster mladých žen, šperky, kostry dvou koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými výzkumy položil základy moravské paleontologie a zachránil mnoho cenných nálezů. V té době byly totiž jeskyně systematicky vylupovány a diluviální kosti se využívaly v cukrovarech. Wankel jeskynní nálezy zachraňoval jak vlastní výzkumnou činností, tak i skupováním. Vymyslel vlastní preparační metody a sestavoval kostry diluviálních zvířat. V roce 1850 v Blansku k tomuto účelu z...

Gabriel Deteon (1)

Roman Podhola (1)

Narozen 3.9.1967 v Českém Krumlově.Autor knihy Výlety za zajímavostmi Českokrumlovska.

Jaroslav Zástěra (1)

PhDr. Jaroslav Zástěra je znám jako badatel a historik, autor odvážné hypotézy, týkající se původu velkomoravských Mojmírovců, Přemyslovců, města Znojma, a dokládané z velké části rozborem symboliky unikátních nástěnných maleb v Rotundě sv. Kateřiny. Přestože jeho hypotézy byly historickou vědou přijaty rezervovaně či zamítavě, jejich publikováním vyvolal oživení zájmu o výzkum a zpřístupnění znojemské rotundy. Narodil se 21. března 1921 v chorvatské Crikvenici moravským rodičům, mládí prožil už na Jižní Moravě, gymnázium absolvoval v Hustopečích. Za druhé světové války působil v odboji, byl zatčen a odsouzen na 9 let, před popravou v Bayreuthu ho osvobodila americká armáda. Po 2. světové válce dokončil Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1952 byl v Brně v Pisárkách opět zatčen, obviněn z pokusu o ilegální opuštění republiky a odsouzen na 3 roky. Po propuštění v roce 1955 zastával různá povolání a v letech 1960 – 65 dálkově studoval dějiny pedagogiky na Filosofické fakultě UJEP v Brně. V roce 1968 byl rehabilitován a stal se nakrátko šéfredaktorem Brněnského večerníku. V období normalizace místo ztratil a byl i vyloučen ze Svazu novinářů Poprvé publikoval svou hypotézu v roce 1983 v populárním článku Co ukrývá znojemská rotunda v časopise Zápisník. Časem publikoval další práce a stal se zakládajícím členem Moravského národního kongresu i Klubu přátel znojemské rotundy. Zemřel v Brně dne 21. listopadu 2001 Na základě interpretace historických pramenů, vlastních výzkumů a úvah, a zejména rozboru symboliky nástěnných maleb ve znojemské rotundě, zformuloval Zástěra odvážnou teorii, která měla změnit pohled na naše nejranější dějiny. Jedná se o poměrně obsáhlou řadu hypotéz, nedostatečně doložených a sám Zástěra navrhl provést některé archeologické průzkumy, které by jeho hypotézu mohly podepřít. Hypotézy mimo jiné předpokládají: Zástěrovy hypotézy byly odbornou veřejností př...

Ján Pješčak (1)

Genmjr. prof. JUDr. Ján Pješčak, DrSc. byl slovenský právník, vysokoškolský pedagog a politik. Byl předním představitelem vědního oboru kriminalistika. Patřil k výrazným ideologům KSČ. V roce 1949 úspěšně absolvoval studium práva na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Po skončení studia začal pracovat jako vojenský prokurátor. Na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze založil Katedru kriminalistiky. Na této fakultě působil jako pedagog. Formuloval zásady kriminalistické gnozeológie a systematizoval kriminalistickou teorii. Současně se podílel na založení kriminalistického ústavu v rámci Karlovy univerzity a Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti v Praze. V roce 1974 až 1975 byl rektorem Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti. 22. září 1969 se stal náměstkem federálního ministra vnitra ČSSR. V této funkci byl do 30. listopadu 1982. V pozici náměstka ministra vnitra ČSSR řídil Veřejnou bezpečnost. Kvůli podpoře zájmů Veřejné bezpečnosti měl otevřený konflikt se Státní bezpečností. Od 4. ledna 1974 měl jako náměstek pod dohledem Pohraniční stráž. Ústav paměti národa podal v roce 2008 trestní oznámení, kde Jana Pješčaka označil za jednu z osob, které patřily mezi představitele státní moci z dob ČSSR, kteří nesli rozhodující odpovědnost za organizování příhraničního režimu na hranicích ČSSR v letech 1970 - 1989. Podle ÚPN se Ján Pješčak a ostatní osoby uvedené v trestním oznámení mohli dopustit zločinů proti lidskosti vraždami civilních osob, které se pokusily překročit státní hranici ČSSR. 30. listopadu 1982 byl jmenován ministrem spravedlnosti Slovenské socialistické republiky. Tento post měl obdržet za podíl na vyšetřování kauzy Cervanová. V roce 1988 se stal generálním prokurátorem ČSSR. V květnu 2016 byla v obci Velký Lipník odhalena pamětní tabule věnovaná Janu Pješčakovi. To vyvolal...

Ivan Starha (1)

Ivan Štarha je český archivář, historik, heraldik, vexilolog a sfragistik, bývalý ředitel Moravského zemského archivu v Brně. Narodil se v roce 1935 v rodině obchodníka v Ujčově. V letech 1941–1946 navštěvoval obecnou školu ve Štěpánově a v letech 1946–1950 měšťanskou školu v Nedvědici a střední školu ve Štěpánově, odkud v roce 1950 přešel na gymnázium v Tišnově, kde jeho zájem o historii umocnili někteří profesoři. V Tišnově roce 1953, poté co absolvoval prázdninový kurz, který nahrazoval oktávu, odmaturoval. V témže roce začal studovat obor archivnictví - historie na Filozofické fakultě brněnské univerzity, kde si u profesora Jindřicha Šebánka osvojil lásku k archivní práci projevující se v celém jeho díle a důkladnost při vědecké činnosti. Během studia na filozofické fakultě začal objevovat své publikační schopnosti. Studium ukončil v roce 1958, kdy obhájil diplomovou práci K otázce právního naučení brněnského městského práva. Studie z městské diplomatiky 16.–17. století. K tomuto tématu se ve své odborné práci často vracel. Později, když již byl v Brně, se mimo jiné opět začal zabývat tématem městské diplomatiky, jež bylo jeho oblíbeným. V roce 1970 je rozšířil a po odevzdání disertační práce Právní naučení brněnského práva v době předbělohorské a složení rigorózních zkoušek získal doktorát filozofie . Již během vysokoškolských studií pracoval v Telči v srpnu 1956, v období, kdy byl telčský archiv bez vedoucího, společně s dalšími brigádníky z brněnské fakulty. Většina zpřístupňovacích prací byla totiž vzhledem k nedostatku zaměstnanců prováděna brigádnicky, přičemž odbornější úkoly byly zajišťovány studenty v rámci placených brigád konaných v době prázdnin. Hned poté, co absolvoval vysokou školu, začal pracovat jako archivář. Dne 6. června 1958 nastoupil jako mladší archivní pracovník do Státního archivu v Telči.. Zde zpracoval rozsáhlý archivní fond Okresní úřad Nové Město na Moravě. V ...

Jaroslav Pašek (1)

Ing., CSc., ředitel Geologického ústavu Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru, publikoval též anglicky.

Jiří Fiedler (3)

Jiří Fiedler byl český historik, redaktor, překladatel a muzejník. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Později pracoval jako redaktor v nakladatelství Albatros. Zároveň také překládal z polštiny a srbochorvatštiny. Ačkoli sám nebyl židovského původu, zhruba od 70. let aktivně dokumentoval židovské památky v Čechách a na Moravě, z nichž mnohé byly v dalších letech zničeny. Svou činnost v této době musel provádět navzdory značné nevůli tehdejších úřadů a StB. Po pádu komunistické diktatury vydal knihu Židovské památky v Čechách a na Moravě, unikátní dílo, které zachycuje mnoho dnes již neexistujících židovských obcí. Od roku 1996 byl odborným spolupracovníkem Židovského muzea v Praze. V polovině února 2014 byl nalezen zavražděný společně se svou manželkou Dagmar v jejich bytě v pražských Stodůlkách. Policie pachatele dopadla 19. února 2015 a ten se k činu přiznal. Jeho motivem byla snaha získat peníze – z bytu ukradl pár šperků a knih, které prodal asi za pět tisíc korun. V srpnu 2015 byl Dalibor Škopán odsouzen k 28 letům ve věznici s nejpřísnějším režimem. Rozsudek je pravomocný. Dlouhý nekrolog byl Jiřímu Fiedlerovi věnován v amerických novinách The New York Times.

Ryszard Henryk Bochenek (1)

Polský autor publikací o fortifikačním umění.

Inocenc Ladislav Červinka (1)

Inocenc Ladislav Červinka, křestní jméno uváděno též Innocenc , byl moravský archeolog konce 19. a první poloviny 20. století, sběratel a organizátor archeologické činnosti na Moravě. Zkušený terénní praktik – pozitivista s velkou znalostí materiálu i terénu, patří též k zakladatelům české numismatiky, zajímal se o vlastivědu a historickou topografii. Narodil se v rodině stolařského mistra Tomáše Červinky a jeho manželky Františky, rozené Kozáčkové. Původně zeměměřič v Uherském Hradišti a Kojetíně vytvořil od 90. let 19. století jednu z největších soukromých archeologických sbírek na Moravě. Konzervátor státní památkové péče pro velkou část Moravy, zakladatel Moravského archeologického klubu. Od roku 1920 pracoval jako státní konzervátor pro Moravu a Slezsko ve Státním archeologickém ústavu, od roku 1924 v Moravském zemském museu nejprve jako smluvní úředník pro instalaci pravěku, poté jako správce prehistorických sbírek; pravěké oddělení MZM vedl do roku 1933 a nákupy sbírek vybudoval jeho fondy. V roce 1927 získal na Masarykově univerzitě doktorát filosofie , nikoli však pozici vedoucího později zde zřizované katedry archeologie – přednost byla dána mladšímu Emanuelu Šimkovi. Jeho první sbírku zakoupilo počátkem 20. století. Moravské zemské museum v Brně, další sbírku později Národní museum v Praze. Dne 4. června 1911 se v Kojetíně oženil s Růženou Jančíkovou, s kterou měl syna, pozdějšího architekta Ladislava Červinku a dceru Olgu .

Lord Byron (1)

George Gordon Noel Byron, lord Byron byl anglický básník, filhelén a přední představitel romantismu v literatuře. Mezi jeho nejznámější díla patří Childe Haroldova pouť žánrově byronská povídka, která zůstala nedokončena. Je považován za jednoho z největších evropských básníků. Lord Byron proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života, který zahrnoval extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá milenka lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je „šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát“. Byron působil jako vůdce jedné ze skupin italských karbonářů během bojů s Rakouskem. Později se účastnil bojů proti Turkům během řecké války o nezávislost, pročež je považován za řeckého národního hrdinu. Zde hojně přispíval svými financemi, aby podpořil hnutí odporu proti turecké nadvládě. Svou obětí dopomohl Řecku získat svobodu po staletém područenství v rámci Osmanské říše. Zemřel v Messolonghi na řecké půdě. Byl skotského původu a původně se jmenoval George Gordon Byron. V roce 1809 zdědil titul anglického barona a stal se 6. baronem Byronem z Rochdale. Od roku 1822 se na základě poslední vůle své zemřelé tchyně lady Milbanke jmenoval George Gordon Noel, 6. baron Byron. Jeho dcera Ada Lovelace byla matematička a spolupracovala s Charlesem Babbagem na sestrojení analytického stroje, což byl předchůdce dnešních počítačů. Celý Byronův život byl silně ovlivněn vrozenou nemocí nohy, která ho velmi trápila. Jeho chůva jej jako malého chlapce vedla k náboženství. Rád četl historické a rytířské romány, odtud zřejmě pocházejí rytířské ideály pozdějšího básníka. Okolo třináctého roku zdědil po prastrýci titul barona a pozemky a brzy na to se přestěhoval do Newstadského opatství. Starost nad ním převzala sestra jeho původní chůvy. Nová chůva byla původkyní jeho předčasné pohlavní iniciace. Do domu vodila různé hosty z okolních krčem. Odtud pramení ...

Otakar Vaněk (1)

Narozen v roce 1882 v Kostelci nad Černými lesy. Důstojník československých legií v Rusku, od r. 1926 spolumajitel a redaktor nakladatelské a knihkupecké společnosti Za svobodu, vydavatel vojenských a branněvýchovných časopisů a příležitostný nakladatel, redaktor, autor pamětí.

Richard Adamík (1)

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži odešel studovat do Prahy na českou univerzitu. R. 1899 byl promován na doktora. Poté strávil 2 roky v cizině a to 1 rok ve Vídni a 1 rok v Berlíně na klinikách nervových V r. 1902 se usadil v Praze – Vinohrady jako odborný lékař chorob nervových a duševních. Napsal publikace: Hygiena duševní práce, 1904; Moderní názor životní, 1909; Síla vůle a životní energie, 1913, 2. vyd. 1922; Zdravé a churavé nervy, 1915; Krise a bolesti dnešního manželství, 1920; Morálka a manželství, 1923; Otázky života, 1923; Vůdčí reformační ideje Masarykovy, 1927. Sborníky: Studentská otázka a studentské sebevraždy, Patologické charaktery, 1904. Čas. přísp.: O náboženství a zbožnosti, jak soudí A. Sabatier, profesor protestantské fakulty v Paříži, ČM 1901; Degenerace a regenerace ve společnosti lidské, Česká mysl 1902; O citu životním a jeho poruchách, ČM 1906; Evoluční filosofie H. Spencera, Přehled 1906. Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 5.

Igor Audy (3)

Narozen r. 1941. Ing., fotograf a speleolog, majitel vydavatelství specializovaného na speleologickou literaturu.