Všichni Autoři a témata

Publilius Syrus (3)

Publilius Syrus, také Publius Syrus byl římský dramatik a básník 1. století př. n. l. Jeho "Myšlenky" byly velice oblíbenou četbou ve středověku i v raném novověku. Dnes málo známý, ale kdysi významný dramatik a filosof se narodil na počátku prvního století př. n. l. v syrské oblasti Antiochia. Už jako mladý však padl do otroctví a byl převezen do Říma, kde působil na dvoře jednoho dramatika. Zde se poprvé setkal s hranými příběhy, které ho okouzlily a inspirovaly k vlastní tvorbě. Nejdříve pomáhal s tvorbou svému pánovi a pro svůj talent a moudrost si tak vysloužil propuštění na svobodu. Následně, již jako svobodný plebej, začal shrnovat a ucelovat své vlastní myšlenky a živil se psaním improvizovaných mimů a herectvím. S přibývajícím časem byla jeho divadla stále známější a žádanější, a oblibu v něm nacházel dokonce i samotný Gaius Julius Caesar, který Publilia Syra považoval za jednoho z nejmoudřejších lidí v Římě. Často ho zval ke svému stolu a rozmlouval s ním, což vyvolalo nevoli druhého významného dramatika – starého Decima Laberia. Ten se po letech tvorby pro svého císaře cítil zrazený a odstrčený a záviděl Publiliovi ohromnou slávu. Caesar proto s ohleduplnosti k oběma tvůrcům uskutečnil v roce 46 př. n. l. umělecký souboj, jehož vítězem se stal Publilius Syrus. Tím jeho sláva v Římě ještě vzrostla. Caesar chtěl dokonce tomuto umělci za zásluhy udělit čestný titul a chtěl mu nechat vystavět palác, ovšem 15. března roku 44 př. n. l. byl sám zabit. V Římě nastaly zcela jiné poměry. Publilius Syrus přestal psát mimy a hrát v amfiteátrech, zbytek života strávil v ústraní a věnoval se dokončení svého celoživotního díla „Sententiae“, z něhož se dodnes zachovalo asi 700 citátů. O konci Publilia Syra z Antiochie se tak, vzhledem k jeho „ústupu ze slávy“, nedochovaly žádné spolehlivé zprávy....

Przemysław Wechterowicz (4)

Polský autor publikací pro děti.

Prokop Paul (4)

Narozen 34.3.1939 v Praze. Fotograf, zejména fotografie uměleckých děl a památek.

Prokop Hugo Toman (4)

Prokop Hugo Toman byl český právník, výtvarný a literární kritik, bibliofil a operní pěvec. Stejně jako jeho otec, vystudoval Právnickou fakultu UK a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Psal do odborných časopisů články o různých umělcích . Byl vydavatelem bibliofilských edic Trianon a Protos. S otcem spolupracoval na dodatcích k jeho slovníku o výtvarných umělcích. Jeho všestranný talent dokládá i fakt, že se úspěšně věnoval opernímu zpěvu. Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze, ve stejném hrobě se svým otcem. Spolupráce s Prokopem Tomanem na Dodatcích k třetímu, rozšířenému vydání:

Primus Sobotka (3)

Primus Sobotka byl český novinář, spisovatel, překladatel a etnograf. V mládí přispíval překlady i vlastními drobnými pracemi do literárních časopisů. Později pracoval jako redaktor Světozoru, populárně-vědecké edice Matice lidu, Riegrova a Ottova slovníku naučného. Věnoval se slovanské mytologii a etnografii, především ve vztahu venkovského lidu k přírodě. Sbíral lidové pověsti a vyprávění. Překládal z angličtiny a v menší míře ze slovanských jazyků. Narodil se 31. ledna 1841 ve mlýně Horní Nouzov u Velimi. Vystudoval akademické gymnázium a pražskou filozofickou fakultu, obor klasické a slovanské jazyky. Koncem 60. let působil jako vychovatel u Dobřenských na Potštejně a v následujícím desetiletí u rytíře Neuberka v Čejeticích u Mladé Boleslavi. Pobytem na šlechtických sídlech získal vybrané chování. V 70. letech spolupracoval při tvorbě Riegrova slovníku naučného, určitou dobu byl i členem redakce společně s profesory Josefem Perwolfem a Janem Gebauerem. V letech 1879–84 řídil časopis Světozor, poté byl až do důchodu zaměstnán jako oficiál české univerzitní kanceláře. Vedle toho literárně tvořil , v letech 1886–92 vedl populárně-naučnou edici Matice lidu a 1896–1908 byl ředitelem redakční kanceláře Ottova slovníku naučného. Jako dlouholetý člen se podílel na činnosti literárního odboru Umělecké besedy. Zemřel na mrtvici, pohřben byl na Olšanech. Jeho bratr Ferdinand Sobotka byl známý jako básník-samouk. První literární práce, vlastní i překlady, uveřejňoval v časopisech počátkem 60. let. Roku 1865 mu v Literárních listech vyšel překlad anglické povídky Vypravování starého mládence a vlastní novela Márinka. Zaujaly i jeho překlady básní Alfreda Tennysona a dalších anglických textů. V menší míře překládal i z ruštiny, polštiny a srbštiny. V pozdější době se začal podrobně zabývat slovanskou mytologií a folklórem, zejm...

Přemysl Raban (5)

Narozen 29.6.1949 v Údolí Sv. Kryštofa. Doc., JUDr, Csc., advokát, publikace z oboru práva a investiční a bytové výstavby.

Pražské Smyčce (3)

Pravoslav Hykeš (7)

PhDr. Pravoslav Hykeš . Pedagog, práce z oboru pedagogiky literatury.

Poppy J Anderson (3)

Německá spisovatelka, vystudovala dějiny a germanistiku.

Polybios (4)

Polybios, řecky Πολυβιος, byl starověký řecký politik a nejvýznamnější historik období helénismu. Polybios se narodil v Megalopoli v Arkádiii, ale rok jeho narození není přesně znám . Jako syn stratéga Achajského spolku Lykorta pocházel z bohaté rodiny a získal pečlivé vzdělání, které mu přineslo hluboký pohled na politické a vojenské záležitosti. Během třetí makedonské války podporoval neutralitu Achájů, čímž si vysloužil podezření z obou stran. Po vítězství Římanů v bitvě u Pydny roku 168 př. n. l. byl proto Polybius Římany jako jeden z tisíce rukojmích převezen roku 166 př. n. l. do Říma, kde byl nucen strávit dalších sedmnáct let. V Římě byl na základě svého vysokého vzdělání přijímán nejvýznačnějšími patricijskými rodinami, mezi nimiž byl i vítěz od Pydny Lucius Aemilius Paullus, který Polybiovi svěřil výchovu svých dvou synů, Fabia a Scipiona, známého jako Scipio Africanus mladší. Se Scipionem pak spojilo Polybia hluboké přátelství, které vydrželo až do Scipionovy smrti. Když roku 150 př. n. l. získal Polybius osobní svobodu, odjel za svým přítelem do Afriky, kde se zcela oddal historickým studiím, navštívil západní Afriku a Španělsko a byl také osobně přítomen zničení Kartága během třetí punské války roku 146 př. n. l.. V tom samém roce, co bylo poraženo Kartágo, byl jako výsledek čtvrté makedonské války srovnán se zemí Korint a Makedonie se stala definitivně římskou provincií. Polybius, který na základě svého výzkumu římské společnosti dospěl k názoru, že být poddán Římu je pro podmaněné národy z právních, ekonomických i vojenských hledisek velice výhodné, byl poslán do Řecka, aby zde pomohl konzulovi Luciovi Mummiovi organizovat novou formu vlády, za což získal veliké uznání. Po dokončení své práce v Řecku navštívil Polybios východní města Římské říše a pak se vrátil do Říma, kde se věnoval dokončení svých Dějin. Pro objasnění detailů popisovaných událostí jedna...

Poggio Bracciolini (5)

Gianfrancesco Poggio Bracciolini ; 11. února 1380 dnešní Terranuova Bracciolini – 30. října 1459 Florencie) byl jedním z nejslavnějších humanistů italské renesance. Byl jedním z průkopníků humanistického hnutí, protože znovu objevil některá důležitá díla starověku a znovu je zpřístupnil evropským intelektuálům. Významný je též jeho příspěvek k vývoji latinky; je považován za vynálezce humanistického písma. Jako papežský tajemník byl přítomen na kostnickém koncilu. Do doby jeho tamního pobytu spadá list, který napsal jako očitý svědek odsouzení a popravy mistra Jeronýma Pražského svému příteli Leonardovi z Arezza. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poggio Bracciolini na německé Wikipedii.

Plautus (5)

Titus Maccius Plautus byl římský dramatik. Společně s Terentiem je nejvýznamnějším římským autorem komedií. Z jeho divadelních her čerpali náměty např. Molière nebo Shakespeare. O jeho životě se nám zachovaly jen kusé informace. Pravděpodobně pocházel z plebejského prostředí a možná byl i propuštěným otrokem. V mládí odešel do Říma, kde začal pracovat u divadla. Později se rozhodl věnovat podnikání, ale nepřálo mu příliš štěstí a přišel téměř o všechny peníze. Musel se pak živit manuálně jako nádeník ve mlýně. Během této práce začal psát své komedie, které se staly brzy velmi populární, a proto se mohl vrátit zpět k divadlu. Často přejímal komedie od řeckých autorů, např. od Filémóna. Nejednalo se ale přímo o překlady, protože většinou děj her libovolně měnil. Občas docházelo i ke sloučení více děl v jedno a naopak, což však často narušilo logiku děje. Přesto byly jeho komedie u publika velmi oblíbené a to především díky tomu, že byly plné slovních hříček a někdy i poněkud vulgárních vtipů. Důležitou součástí jeho her byla také zpívaná sóla . V mnoha dílech se opakuje stejný dějový motiv – mladík se zamiluje do krásné dívky, která je v moci kuplíře. Peníze, které kuplíř za dívku požaduje opatří mladíkovi otrok, tím že podvede mladíkova bohatého otce. Většinou se zjistí, že dívka není původem otrokyně, a proto jim otec odpustí a souhlasí se svatbou. Většina jeho děl se nezachovala v původní podobě, ale v přepsaných a často stylisticky upravených verzích. Ve středověku a v renesanci byl uváděn značný počet jeho komedií - ne všechny však skutečně napsal . V českých zemích byly jeho hry také uváděny, např. v roce 1533 sehrála skupina studentů pražské univerzity v sále Novoměstské radnice komedii Chlubivý vojín. První český překlad Plauta však pochází až z roku 1821. Ze značného množství děl jemu připis...

Planet Lonely (7)

Placido Domingo (8)

Plácido Domingo je světoznámý španělský operní pěvec, dirigent a umělecký manažer. Je jedním z nejvšestrannějších a nejuznávanějších tenorů v historii opery, jeho repertoár zahrnuje více než 150 rolí. Domingo se narodil 21. ledna 1941 v Madridu ve Španělsku, poté se s rodinou přestěhoval do Mexika, kde vystudoval hudbu a začal svou pěveckou kariéru. Na operním jevišti debutoval v roce 1961 v malé roli v Národní opeře v Mexico City.

Pilkey Dav (7)

Pilátová Markéta (7)

Pierre Paolo Passolini (7)

Pierre Lemaitre (2)

Pierre Lemaitre, narozený 19 dubna 1951 v Paříži, původně učitel literatury, je francouzský spisovatel a scénárista. Jeho první román přeložený do angličtiny Alex vyhrál cenu CWA International Dagger za nejlepší detektivní román roku 2013. V listopadu 2013, obržel nejvyšší francouzské literární ocenění za knihu Na shledanou tam nahoře .

Pierre Dukan (6)

Pierre Dukan, francouzský lékař a autor celkem 19 knih o hubnutí a zdravém životním stylu , se narodil v roce 1941 v Alžíru. V mládí Dukan působí jako praktický lékař v Paříži, později vystuduje neurologii. V sedmdesátých létech přichází Pierre Dukan s převratným systémem hubnutí – Dukanova dieta je na světě. Brzy se stala hitem ve Francii a celé západní Evropě, postupně dobyla i Spojené státy americké, jídelníček Dukanovy diety dodržují i takové celebrity jako celebrity Gisele Bündchen a Jennifer Lopez. Podle vlastních slov se Pierre Dukan rozhodl věnovat se dietologii a zdravé výživě v okamžiku, kdy na základě jeho rad jedna z jeho pacientek snížila svoji hmotnost za necelý týden o pět kilogramů. Celých třicet let je systém Dukanovy diety rozvíjen, základní myšlenkou je přitom ta, která říká, že každý člověk má svoji ideální váhu a té by se měl snažit dosáhnout. Doktor Dukan je nepřítelem počítání kalorií a omezování se v jídle, které vede velmi často k jo-jo efektu. Svoji dietu Pierre Dukan postupně úspěšně aplikuje na více než 40 000 pacientech své klinické praxe. Knihy o hubnutí Pierra Dukana byly přeloženy do dvaceti jazyků, velmi kladně je Dukanova dieta přijímána i v tak západní Evropě odlišných kulturách jako je korejská či ruská.

Pierre Augustin Caron de Beaumarchais (4)

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais byl francouzský dramatik proslulý svými třemi hrami o Figarovi. Za svého života byl také hodinářem, vynálezcem, hudebníkem, politikem, tajným agentem, nakladatelem, obchodníkem se zbraněmi a v neposlední řadě i revolucionářem ve dvou revolucích . Pierre-Augustin Caron se narodil v neurozené rodině pařížského hodináře jako jediný syn mezi pěti dcerami. Rodina jeho otce byla obstojně zámožná, a tak Pierrovo dětství proběhlo šťastně a bezstarostně. Ve třinácti letech byl vzat do učení, aby mohl pokračovat v otcově podniku. Pierre v učení dobře prospíval, někdy mezi léty 1751–1753 dokonce vylepšil hodinový strojek co do přesnosti určování času. O tento vynález se rozhořel spor s dalším hodinářem M. Lepautem, královským hodinářem, který si vynález nárokoval, a spor byl přednesen až před Akademii a rozřešen ve prospěch mladého Carona. Tato aféra z něj udělala svým způsobem celebritu jak mezi pařížskými měšťany, tak u dvora. Král si ho dal předvést a získal i skvělé zakázky, např. vytvořil hodinky připevněné na prsten pro Madame de Pompadour. Caron se při první příležitosti zbavil své živnosti a zařídil si u dvora sinekuru – stal se v roce 1756 jako výborný flétnista a harfeník učitelem hry na harfu dcer Ludvíka XV. K tomuto postu mu pomohla Marie-Madeleine, žena nižšího královského úředníka Francqueta . O rok později její manžel zemřel a vdova se brzy nato – 22. listopadu 1756 – provdala znovu – za Pierre-Augustina Carona. Caron tak získal podstatné jmění a podle vyženěných pozemků le Bois Marchais začal po brzké manželčině smrti užívat jméno Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais. V letech 1759–1760 se spřátelil s M. Pâris-Duverneym, stárnoucím podnikatelem a bankéřem a pod jeho vedením se pustil do spekulací. S Pâris-Duverneyho pomocí získal roku 1760 úřad královského sekretáře. V roce 1763 si zakoupil další úřad a stal se tak ve...

Piero Cattaneo (2)

Italský knižní ilustrátor.

Philippe Masson (4)

Philippe Masson , univerzitní profesor filozofie a historie, byl vedoucím historické sekce francouzského námořnictva. V letech 1964-1993 působil jako profesor historie a strategie na Vojenské námořní akademii. V nakladatelství Perrin vydal několik prací o dějinách námořních sil: Histoire de l' armée allemande , Histoire de l' armée francaise . La Puissance maritime et navale .

Philip Wilkinson (4)

Britský autor populárně naučných knih pro mládež.

Philip Miele (4)

Americký spuluautor publikace z oboru psychoanalýzy o Silvově metodě kontroly mysli.

Philip Matyszak (6)

Britský historik a vysokoškolský pedagog, zaměřený na starověký Řím.

Phil Lee (7)

Philip Lee . Autor cestopisných průvodců. V minulosti se plavil jako člen pomocného personálu na dánských obchodních lodích a nyní už více než dvacet let píše pro nakladatelství Rough Guides. Pravidelně píše o cestování do britských novin a časopisů. Pracoval mimo jiné na průvodcích Kanadou, Amsterdamem, Norfolkem a Suffolkem, Mallorkou, Belgií a Lucemburskem. Žije a pracuje v Nottinghamu, kde se narodil a vyrostl.

Petronius (7)

Petra Trnková (6)

Narozena 12. 5. 1976 v Kladně. Historička umění, vědecká pracovnice, kurátorka sbírky fotografií Oddělení dokumentace, vedoucí Centra pro výzkum fotografie.

Petra Schierová, (4)

Petra Růčková (5)

Narozena 18.6. 1971 v Ostravě. Ing. ekonomie, vysokoškolská pedagožka, odborné práce z firemního finančnictví a pojišťovnictví.

Petra Navrátilová (6)

Narozena 1983. PhDr., ekonomka, autorka středoškolských a vysokoškolských učebnic ekonomie.

Petra Miketová (7)

Petra Luňáková (1)

Narozena 5. 1. 1983 v Jilemnici. Knihovnice, lektorka angličtiny, překladatelka z angličtiny, autorka knihy pro děti o Semilech.

Petra Červinková (7)

Publikace pro střední školy z oboru matematiky.

Petra Bubeníčková (6)

Narozena 30. 1. 1974 v Hradci Králové. Mgr., Ph.D., vedoucí oddělení českého jazyka a literatury pro 1. st. ZŠ a MŠ na Univerzitě Hradec Králové.

Petr Vopěnka (7)

Petr Vopěnka byl český matematik a filozof. V matematice přispěl zejména svojí prací v oboru teorie množin. Je zakladatelem takzvané alternativní teorie množin a jeho jméno nese několik matematických vět a objektů. V letech 1990–1992 byl ministrem školství. Narodil se v roce 1935 v Praze. Oba jeho rodiče byli středoškolskými učiteli matematiky. Studoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou a poté na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde byl posledním diplomantem významného českého matematika Eduarda Čecha. Po dokončení studia získal zaměstnání na téže fakultě, v roce 1965 byl jmenován docentem, a v roce 1967 doktorem věd. Mezi lety 1966 a 1969 byl proděkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry matematické logiky. V roce 1968 schválila vědecká rada Univerzity Karlovy jeho jmenování profesorem, ale kvůli politické situaci k němu došlo až v roce 1990. V sedmdesátých letech založil a společně se svými studenty rozvinul alternativní teorii množin . V osmdesátých letech se začal zabývat filosofickými a historickými otázkami matematiky, ve kterých nejde o běžné pojetí historie, ale spíše o ukazování vůdčích myšlenek určitého období a promýšlení jejich odkazu do doby současné. Pozornost P. Vopěnky se zaměřovala zejména na geometrii a počátky teorie množin, zvláště na odkaz B. Bolzana. Jeho filozofické dílo se věnuje filozofickým otázkám vědy, obzvláště matematiky, a je výrazně ovlivněno Husserlovou fenomenologií. V roce 1983 založil na matematicko-fyzikální fakultě veřejný filosofický seminář, na nějž zval k přednáškám myslitele, kteří v té době jinde svobodně přednášet nemohli , a proto byl prostřednictvím studentů-agentů sledován Státní bezpečností. V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence. V roce 1990 byl jmenován p...

Petr Veselý (5)

Petr Veselý je bývalý fotbalový obránce, reprezentant. S fotbalem začínal v FK Přerov, odkud v dorostu přestoupil do FC Baník Ostrava. Po vojně v Hradci Králové se vrátil a v Baníku Ostrava hrál do roku 1995. V letech 1996–1998 hrál za Petru Drnovice. V letech 1999–2001 hrál opět za Baník Ostrava. V roce 2002 odešel do řeckého Ethnikos Patraikos. V roce 2003–2004 hrál za ŠK Slovan Bratislava. Kariéru končil v letech 2004–2006 v týmu FC Hlučín. V lize odehrál 294 utkání a dal 17 gólů.

Petr Skalka (6)

MVDr. Petr Skalka je absolventem Vysoké školy veterinární v Brně. Po deseti letech na obvodě se dostal do Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, kde strávil jako zoolog a zvěrolékař čtvrt století. Po skončení aktivní kariéry byl jmenován čestným členem Unie čs. zoo. Nyní žije v Krkonoších. Kromě knih, z nichž některé byly vydané dvakrát či v elektronické podobě, je také autorem více než 200 článků otištěných v různých časopisech a sbornících.

Petr Ryneš (7)

Narozen 1963. Ing., auditor, ekonom, publikace z oblasti jednoduchého a podvojného účetnictví.

Petr Polehla (5)

Narozen 1974 v Třebíči. Mgr., Ph.D., klasický filolog, historik a estetik, zabývá se latinskou, zejména náboženskou literaturou raného novověku a recepcí antiky v daném období, autor učebnice latiny a překladů z latiny.

Petr Paul (2)

Fotograf, ilustrační fotografie historických, geografických a uměleckých prací.

Petr Novák (5)

Narozen 17. 1. 1978. Ing., autor funkčních webových stránek o cestování a hubnutí, webový grafik, podnikatel, majitel cestovní agentury Suricata, cestovatel, autor a lektor kurzů o levném cestování, TravelHackingu.

Petr Luňák (6)

Český historik. Narozen 3.5.1966 v Kolíně. PhDr., historik, práce z oboru novodobé historie a mezinárodních vztahů. Je také diplomat - řadu let pracuje v centrále Severoatlantické aliance v Bruselu, momentálně v odboru komunikace se členskými a partnerskými státy NATO. V barvách Aliance působil také v Moskvě . Na Rusko a Západ se dlouhodobě specializuje.

Petr Lukič Proskurin (3)

Ruský prozaik.

Petr Lindner (5)

Petr Lindner patří ke zkušeným publicistům a odborníkům digitální fotografie. Je šéfredaktorem magazínu DIGIfoto, který je určen amatérským i profesionálním fotografům. Věnuje se zejména fotografické technice. Je autorem nesčetných recenzí a praktických článků pro časopisy DIGIfoto, Computer, Mobility či DIGIarena.cz.

Petr Lapáček (4)

Narozen 15. 12. 1951. Ing., železniční inženýr, odborník v oboru zabezpečovací a sdělovací techniky a trakce v železniční dopravě. Též zaměřený na dějiny železniční dopravy.

Petr Kroupa (4)

Ing. Petr Kroupa je český basketbalista. V české basketbalové lize získal stříbrnou medaili v roce 1995. Je vysoký 185 cm. V české basketbalové lize hrál za kluby Sokol Vyšehrad , Sparta Praha a BK Nymburk . S družstvem Sokol Vyšehrad skončil v sezoně 1994/95 na 2. místě. Se Spartou Praha získal páté, šesté a sedmé místo a celkem zaznamenal 515 bodů. S BK Nymburk skončil na desátém místě . S týmem Sparta Praha se zúčastnil tří ročníků FIBA Poháru Korač v letech 1997 až 2000, zaznamenal celkem 110 bodů v 15 zápasech FIBA evropských pohárů klubů. Po skončení hráčské kariéry se věnuje zejména podnikatelské činnosti. Je jednim z Partnerů poradenské společnosti Partners a předsedou dozorčí rady Partners investiční společnosti .

Petr Křenek (3)

Studoval na Pedagogickém institutu v Olomouci a pak v tehdejším Gottwaldově, obor matematika, fyzika, hudební výchova. Odmalička hrál na housle a později udělal mistrovské zkoušky na cimbál . Na institutu promoval v roce 1965. Začal učit ve Vlašských Kloboukách, pak pracoval v nakladatelství Svět a doba v Praze a v propagaci Ústředí veterinárních asanačních ústavů v Dobřejovicích. Nakonec se vrátil na Valašsko jako učitel v Liptále, ve Velkých Karlovicích a Novém Hrozenkově. První povídku otiskl v časopise Voják, prózy a reportáže publikoval řadě periodik. Knižně debutoval románem Ondřejovo srdce, kniha povídek Okamžik života obsahuje povídku Račie klepeto . Následovaly knihy Devět Martinových dnů, Květenství smrku, Lukášova naděje a Nejlepší Cyrilův sen. Psal televizní a rozhlasové scénáře. Zemřel tragicky 5. listopadu 1983 při stavbě svého rodinného domku a je pohřben v rodných Velkých Karlovicích.

Petr Koura (4)

Petr Koura je historik a politolog, který se věnuje nejnovějším českým dějinám. Odborně se zaměřuje na české politické a kulturní dějiny dvacátého století, dále pak na dějiny Protektorátu Čechy a Morava, na vzpomínkovou kulturu, na filmy s historickou tematikou a na reflexi historických událostí ve filmech. Jako odborný poradce se podílel na tvorbě českého televizního seriálu České století a filmu Jan Palach. Je laureátem Ceny Neuron pro mladé vědce v oboru „Společenské vědy“ za rok 2015. V letech 1992 až 1996 navštěvoval Gymnázium Jaroslava Vrchlického v Klatovech. V letech 1996 až 2002 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor historie – politologie se specializací na nejnovější české dějiny. Po absolvování několikaměsíčního pobytu na Vídeňské univerzitě se pod vedením profesora Roberta Kvačka začal věnovat systematicky osobnosti podplukovníka Josefa Balabána, čelního představitele protektorátního protinacistického nekomunistického odboje. Tento hrdina protiněmeckého odporu byl i tématem Kourovy diplomové práce, která obdržela v říjnu roku 2002 Cenu dr. Edvarda Beneše. Studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze završil Petr Koura rigorózní zkouškou a získal akademický titul PhDr. V letech 2002 až 2010 absolvoval postgraduální studium v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto studium zakončil disertační prací na téma: „Swingová mládež a okupační moc v Protektorátu Čechy a Morava“ . Petr Koura byl v letech 2001 až 2003 zaměstnán v Česko-německém fondu budoucnosti – v Kanceláři pro oběti nacizmu. Od února 2003 až do ledna 2007 pracoval v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR jako odborný pracovník „Oddělení pro dějiny 2. světové války, okupace a odboje“. Následovalo krátké působení na Ministerstvu vnitra ČR a pak v ...

Petr Kotvald (2)

Petr Kotvald je český zpěvák a herec, který se stal známým v bývalém Československu zejména v 80. letech 20. století. Zpočátku se proslavil jako člen popového dua Stanislav Hložek & Petr Kotvald , které bylo v zemi velmi populární. Po rozpadu dua se Kotvald věnoval sólové kariéře a nadále sklízel úspěchy. Jeho hudba zahrnuje různé žánry, včetně popu a adult contemporary, a během své kariéry vydal řadu alb. Kromě hudebních aktivit se Kotvald objevuje také v České televizi a v divadelních představeních, čímž ukazuje svou všestrannost jako bavič...

Petr Kopal (6)

J.M. can. Petr Kopal , byl český římskokatolický duchovní, novinář, redaktor a spisovatel. V letech 1882-1916 byl proboštský vikarista Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Narodil se v Držkově na Železnobrodsku jako první z devíti dětí v rodině chalupníka, krupaře, pekaře a příležitostného obchodníka Petra Kopala a jeho ženy Anny , rozené Knopové. Od roku 1844 chodil do školy na „handlu“ v německojazyčných Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou, později se učil ve Smržovce u učitele a kantora Franze Vorbacha. V letech 1847-1855 absolvoval gymnázium v Jičíně. V letech 1855-1859 studoval v kněžském semináři v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1859 v Hradci Králové. Primici sloužil 7. srpna 1859 v Zásadě, v kapli sv. Prokopa. Poté byl postupně kaplanem v několika venkovských farnostech a vězeňským duchovním ve Valdicích. Na svých působištích vystupoval jako český vlastenec, což se u některých jeho nadřízených nesetkalo s pochopením. Následkem toho bylo v roce 1871 jeho přeložení do německojazyčného prostředí - na faru do Kozlů u Loun. Od roku 1877 byl přispěvatel, později redaktor a vedoucí redaktor deníku Čech, do kterého psal úvodníky, fejetony a psal do kulturní, hospodářské, soudní a deníkářské rubriky. Ve svých příspěvcích vystupoval s razantní kritikou postavení církve v Rakousku. Tyto jeho aktivity, společně s podporou češství jej dostaly před soud. Od vězení jej nakonec uchránila milost, udělená císařem. V roce 1882 pak tehdejší vyšehradský probošt Karlach prosadil Kopalovo jmenování kooperátorem a proboštským vikaristou při vyšehradské kapitule. Dále založil a redigoval Obranu víry s přílohou Kalendář pro živé a mrtvé duše , či časopis Vychovatel . Jeho nejúspěšnějším počinem byly „krejcarové“ lidové čtrnáctideníky Kříž a Maria, které redigoval od založení v r. 1894 do své smrti. Oba tyto časo...

Petr Hruška (4)

Petr Hruška je český básník, spisovatel, literární historik a organizátor kulturního života. Vystudoval VŠB v Ostravě , Filozofickou fakultu OU v Ostravě a FF MU Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Brně; jeho badatelskou oblastí je česká poezie po roce 1945. Podílel se na zpracování čtyřsvazkových Dějin české literatury 1945–1989, druhého dílu Slovníku českých spisovatelů od roku 1945, Slovníku českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945–2000 a dvou knižních souborů interpretací děl vzniklých po roce 1990: V souřadnicích volnosti a V souřadnicích mnohostí . Českou literaturu učil střídavě na Masarykově univerzitě v Brně, Ostravské univerzitě a Slezské univerzitě v Opavě. Byl členem redakční rady časopisu Host a redaktorem časopisu Obrácená strana měsíce; v letech 1995–1998 se podílel na vydávání časopisu Landek . Spoluorganizuje literární pořady, festivaly a výstavy v Ostravě , mezi lety 2013–2017 pravidelný měsíční literární pořad Literární Paseka v ostravském klubu Les; vystupoval v kabaretech Jiřího Surůvky. Žije v Ostravě. Jeho partnerka Yvetta Ellerová je zpěvačka a skladatelka . Jeho dvojčetem je literární kritik a teoretik Pavel Hruška. Je otcem dvou dětí. Petr Hruška říká: „Poezie není zdobení života.“ Podle něj poezie musí „rozrušovat, udivovat, překvapovat, znejisťovat, bořit stávající estetické spokojenosti a ...

Petr Havlík (4)

Narozen 1959. Mgr., politik, původní profesí pedagog.

Petr Hannig (2)

Petr Hannig je český zpěvák, skladatel, producent, hudební vydavatel a politik, předseda Strany zdravého rozumu. Opakovaně kandidoval do zastupitelských orgánů, aniž by byl zvolen. V roce 2018 se stal kandidátem na prezidenta republiky. Absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Turnově – obor umělecký kovář a poté Konzervatoř v Praze – obory varhany, dirigování a skladba a studia zakončil na Hudební akademii múzických umění – obor skladba. Hudební akademii zakončil magisterskou prací. V letech 1968–1969 spolupracoval ve Velké Británii s Dusty Springfield, Tomem Springfieldem , Bobbie Gentry a skladatelem Johnem Cameronem, kde byl velice ceněn pro schopnost psát pro symfonický orchestr. Na konci září 1969 se vrátil zpátky do vlasti. Po uzavření hranic musel přerušit spolupráci s britskou hudební scénou. Dlouhá léta působil jako redaktor Československého rozhlasu, a zároveň měl svou kapelu Maximum Petra Hanniga. Spolupracoval a především objevil řadu zpěváků a umělců – Hanu Zaňákovou, kterou přejmenoval na Lucii Bílou, Vítězslava Vávru, Stanislava Procházku ml., Jakuba Smolíka, Petru Černockou, Zdeňka Izera a mnoho dalších. S jinými významnými osobnostmi spolupracoval - Hana Hegerová, Jiří Wimmer nebo Iveta Bartošová s Petrem Sepešim. Vyprodukoval stovky singlů a řadu alb – prvním bylo v roce 1970 dodnes i ve světě vysoce ceněné elpíčko Michala Prokopa a skupiny Framus Five: Město ER, kde poprvé v celosvětovém kontextu použil v rámci rockové hudby dvanáctitónovou řadu. Jako hudební skladatel složil stovky písní a z mnohých se staly hity, která hrají rádia dodnes. V roce 2002 založil Stranu zdravého rozumu a v dubnu 2002 byl zvolen jejím předsedou. Podle jeho slov ho k politice přivedlo to, že se v ČR hraje zahraniční hudba a mnoho peněz se tedy posílá do zahraničí. Zatím osmkrát se zúčastnil voleb do Senátu PČR, ale ani jednou nepostoupil do druhého kola. Poprvé kandidoval ve vol...

Petr Hájek (4)

Syn literárního kritika Jiřího Hájka. Nejprve se učil elektromontérem. Po maturitě na gymnáziu v Praze absolvoval základní vojenskou službu v Písku a Praze. Od 1972 pracoval v redakci časopisu Čs. voják a od 1974 v časopise Květy, zpočátku jako redaktor kulturní rubriky, poté ve vnitropolitickém oddělení . 1973–78 dálkově studoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU. 1990 založil týdeník Reflex, stal se jeho šéfredaktorem a spolumajitelem stejnojmenného vydavatelství a nakladatelství. Po odchodu z Reflexu založil vydavatelství a nakladatelství Nebesa a agenturu Profile a začal se věnovat podnikání, působil zejména jako mediální a marketingový poradce. Od roku 1998 spolupracoval s ODS na mediálních a předvolebních kampaních, v březnu 2003, po zvolení Václava Klause prezidentem ČR, se stal ředitelem tiskového odboru prezidentské kanceláře a v srpnu téhož roku i tiskovým mluvčím. V červnu 2008 z této funkce odešel a byl jmenován zástupcem ředitele Kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikačních a kulturních strategií. Přispíval do Tvorby, Mladé fronty, Květů, Tribuny aj. V Květech užíval šifry hp. Prózy, jimiž Hájek v druhé polovině 70. let vstoupil do literatury, představují výpověď příslušníka i kritika vlastní generace. Novelu o rozpadajícím se manželství i sbírku povídek, zachycujících na pozadí proměn české společnosti od 50. do 70. let citové a erotické dospívání chlapce , charakterizuje zájem o psychologickou kresbu postav i autorova – v rámci dobových norem – nekonvenční otevřenost a přímočarost. Jestliže tyto knihy byly prostoupeny značnou autobiografičností a psány ve výrazně subjektivizující ich-formě, později se Hájkův zorný úhel postupně objektivizuje a nově se do něj dostávají i prvky humoru, satiry a ironické reflexe. Román Areál snů využívá detektivní zápletky a techniku prolínání několika časových a dějových rovin, v jeho centru však nadále stojí postava rozporuplného mladého č...

Petr Frank (4)

Narozen 1947. Psycholog, autor populárně-naučných publikací z oboru psychologie a parapychologie.

Petr Fejk (1)

Narozen 1.9.1964 v Mostě. Vystudoval literaturu, pedagog, divadelník a provozoval rockového klubu. Ředitel pražské ZOO..

Petr Cincibuch (6)

Petr Cincibuch je český básník a prozaik. Cincibuch maturoval roku 1960 na jedenáctileté střední škole v Praze ve Vršovicích a poté absolvoval dvouleté odborné učiliště spojů. Po skončení vojenské služby pracoval od roku 1964 jako spojový technik Městské telekomunikační správy v Praze, zároveň spolupracoval s literárním a uměleckým časopisem Divoké víno a od roku 1969 byl jeho odpovědným redaktorem . Poté Cincibuch prošel celou řadou zaměstnání, byl například řidičem sanitky, topičem nebo kaskadérem Autorodea. Pracoval také jako vedoucí tiskový referent Filmovém studiu Barrandov, dále jako redaktor v nakladatelství Avicenum, v Literárním měsíčníku a v Literární revui. V letech 1991–1992 byl šéfredaktorem časopisu A–Almanach autorů, v letech 1995–1998 časopisu Dotyk a od roku 2000 je šéfredaktorem časopisu Sanquis. Jeho velkou zálibou je automobilismus a především historické automobily. Jako básník Cincibuch debutoval v roce 1964 v časopise Divoké víno a publikoval i v dalších časopisech a novinách. Svou první básnickou sbírku vydal v roce 1969. Zpočátku vystupoval jako autor milostné a přírodní lyriky, později se vřadil do proudu civilizační poezie. Je jednak autorem veršů vyjadřujících společenskou odpovědnost, jednak básní okouzlených automobilovým sportem, který zná z vlastní zkušenosti.

Petr Čichoň (5)

Petr Cichoň je český podnikatel. Je jediným majitelem společnosti Crocodille, která se zabývá výrobou balených baget a sendvičů, a zároveň i sítě restaurací rychlého občerstvení Bageterie Boulevard. Je zakladatelem a členem správní rady Nadace Crocodille, na podporu společenských, kulturních a vzdělávacích akcí, a spoluzakladatelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Od roku 1990 podnikal jako fyzická osoba v oboru výroby sendvičů, kdy jako student na letní brigádě pracoval v okénku malého občerstvení v Nerudově ulici v Praze. V roce 1992 založil firmu Žižkovské bagety. V roce 1994 bylo vytvořeno logo Crocodille, a došlo tak k re-brandingu Žižkovských baget na novou značku. Je jediným majitelem firmy Crocodille. Ve druhé dekádě 21. století firma Crocodille vlastní pobočky v Maďarsku, Rakousku, Německu a Španělsku. Firma vyprodukuje ročně přes 30 milionů výrobků a zaměstnává přes 700 lidí. Roční obrat přesahuje 37,3 milionů EUR. V lednu roku 2009 založil Nadaci Crocodille, která slouží jako záštita CSR aktivit firmy Crocodille ČR. Jejím prostřednictvím chce podpořit společenské, kulturní a vzdělávací akce a další projekty, které rozvíjejí občanskou společnost, a to zejména přímou finanční pomocí, ale také poskytnutím spolupráce a know-how. Je spoluzakladatelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Petr Bílek (3)

Narozen 1975. Sportovní novinář, fotograf, spoluautor publikace o otužování.