Všichni Autoři a témata

Taylor Reid, (3)

Tavík František Šimon (5)

Tavík František Šimon, narozený jako František Šimon , byl český malíř, grafik – dřevorytec, mistr leptu a mezzotinty, pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, zakladatel a předseda SČUG Hollar. Narodil se v rodině krupaře v Železnici Antonína Šimona a jeho manželky Anny, rozené Tavíkové . Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Maxmiliána Pirnera . Jako stipendista Josefa Hlávky cestoval roku 1902 do Itálie a roku 1903 s Hugo Boettingerem do Paříže. V Paříži pobýval v letech 1904–1914 a od roku 1906 byl členem Société de la gravure en couleurs. Od roku 1910 byl členem Royal Society of Painters v Lonýně. Roku 1917 byl spoluzakladatelem Spolku českých umělců grafiků Hollar a členem předsednictva. V letech 1898–1942 byl členem SVU Mánes, v roce 1919 byl jeho předsedou. Během pobytu v Paříži podnikl cesty do Španělska, Anglie a Maroka a v letech 1926–1927 vykonal cestu kolem světa. Roku 1928 se stal profesorem nově vytvořené grafické speciálky na Akademii výtvarných umění v Praze. Publikoval články zejména o grafickém umění v časopisu Hollar a vydal několik odborných příruček pro grafiky. S manželkou Vilemínou, rozenou Kracíkovou měl dceru Evu, syna Pavla, Ivana a Kamila, který jako dítě zemřel na tuberkulózu. Jeho dílo tvoří z velké části pohledy na Prahu, New York a Paříž, které jsou ovlivněny francouzskými impresionisty a japonskými grafickými technikami.

Tatjana Hašková (4)

Narozena 19.1.1922 v Praze, zemřela 4.3.1985. Překladatelka z ruštiny.

Tatiana Brezinská (6)

Tändzin Gjamccho (4)

Táňa Fischerová (3)

Taťana Fischerová , známá převážně jako Táňa Fischerová, byla česká herečka, spisovatelka, moderátorka, politička a občanská aktivistka. Mezi lety 2008 a 2018 byla předsedkyní a lídryní Klíčového hnutí, založeného na principech sociální trojčlennosti rakouského filozofa a humanisty Rudolfa Steinera. V červnu 2002 byla na kandidátce US-DEU zvolena jako nezávislá poslankyně do Parlamentu ČR. Mandát jí skončil v červnu 2006. V historicky první přímé volbě v roce 2013 kandidovala na prezidentku České republiky. Táňa Fischerová se narodila 6. června 1947 v Praze židovským rodičům. Otec Jan Fischer byl divadelní režisér, za války vězněný v Terezíně a Osvětimi. Matka byla baletkou a stejně tak jako její otec byla za války vězněná v Terezíně a Osvětimi. Táňa měla mladšího bratra Jana. Na filmovém plátně se poprvé objevila pod režijním vedením Vladimíra Čecha v československém dramatu Kohout plaší smrt v roce 1961. Studovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Po dvou letech studia nastoupila do pražského Činoherního klubu, kde působila šest sezón do roku 1973, kdy ji odtud z normalizačních důvodů vyhodili. O tomto období prohlásila: „Činoherní klub a celá ta éra byla pro mě ztraceným divadelním rájem, který se už nikdy nevrátil.“ Podobně jako dalším tehdejším hercům v souboru jí nebyla prodloužena smlouva. Po odchodu hostovala v různých divadlech, spolupracovala zejména s Janem Kačerem a Evaldem Schormem, točila filmy s Antonínem Mášou, Jaromilem Jirešem, Miloslavem Lutherem a Karlem Kachyňou. Odešla do Divadla Jiřího Wolkera, kde strávila čtyři roky. Divadlo opustila po narození syna Kryštofa, jehož otcem byl Petr Skoumal. Poté působila na volné noze. Po dobu 70. a 80. let však byla prakticky vytěsněna z uměleckého života. Hrála například společně s Petrem Čepkem ve filmu Hotel pro cizince , v komedii Prodloužený čas s Milošem Kopeckým , Hanele ...

Takaya Kagami (7)

T. E Lawrence (3)

Britský agent, orientalista a spisovatel.

System Tandem Stivín & Dašek (4)

System Tandem bylo československé jazzové duo, které tvořili flétnista a saxofonista Jiří Stivín, známý svou všestranností v různých hudebních žánrech, a kytarista Rudolf Dašek. Duo působilo v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, tedy v období, které se vyznačovalo živou jazzovou scénou navzdory tehdejším politickým problémům ve východní Evropě. Jiří Stivín, narozený 23. listopadu 1942 v Praze, byl nejen výraznou osobností českého jazzu, ale získal si za svou tvorbu i mezinárodní uznání. Studoval na Pražské konzervatoři a Královské hudební akademii v Londýně a měl vliv na prolínání klasické hudby s jazzovou improvizací.

Sylvie Richterová (6)

Sylvie Richterová je česká spisovatelka, profesorka bohemistiky, autorka experimentálních próz, románů, básnických sbírek a literárních esejí. Do osmnácti let žila v Brně, od roku 1963 v Praze, kde studovala cizí jazyky na Univerzitě 17. listopadu. Roku 1967 promovala. V roce 1971 získala titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1967 se provdala za italského bohemistu Sergia Corduase a o rok později se narodila dcera Milena. Rodina žila v Brně, v Bratislavě a v Praze. Richterová v té době začala psát, ale chtěla si uchovat nezávislost a politická situace a vojenská okupace Československa v srpnu 1968 ji odradily od pokusu uplatňovat se veřejně. Pracovala jako překladatelka, studovala literaturu a estetiku a spřátelila se s filosofem Robertem Kalivodou a profesorem estetiky Olegem Susem. Koncem roku 1971 se s manželem a dcerou přestěhovala do Říma. Zapsala se na římskou univerzitu La Sapienza a studovala bohemistiku. Přednášel ji básník, divadelní kritik a slavista Angelo Maria Ripellino, který ji po promoci roku 1974 přizval ke spolupráci na katedře české a slovenské literatury. Roku 1974 se rozvedla. Rozhodla se zůstat v Itálii, protože v Československu režim tvrdě postupoval proti všem projevům svobody a uvěznil i její sestru Zuzanu Richterovou a postupně i řadu přátel. Živila se překlady, obdržela stipendium CNR a začala působit na Ústavu slovanské filologie univerzity La Sapienza. Spolupracovala také s italskou televizí na pořadech o disidentech ze zemí východní Evropy. Pro rozhlas napsala několik pořadů o české literatuře spolu s básníkem a kolegou Enzem De Filippis. Díky sňatku měla od roku 1967 dvojí občanství a v sedmdesátých a v osmdesátých letech mohla navštěvovat Československo. Zprostředkovala spojení disidentů s exilem, zejména s novinářem a politikem Jiřím Pelikánem, který v Římě vydával exilový časopis Listy. Psala také pro revue Svědectví/Témoignage vydávanou v Paříži, ...

Sylvia Wheeldon (7)

Spoluautorka učebnice angličtiny pro studenty.

Sylva Šporková (4)

Novinářka, výtvarnice, vede kurzy výtvarných technik. Práce z oboru.

Sylva Groszová (3)

Narozena 19. 1. 1926, zemřela 11. 10. 1994. Novinářka, redaktorka, fejetonistka, reportérka, autorka prací o dopravních pravidlech a výživě lidstva.

Svatopluk Šlechta (3)

Narozen 28. 7. 1950 v České Lípě. Ing., autor prací z historie železniřní dopravy a myslivosti, též autor cestopisů.

Svatopluk Pekárek (3)

Otec byl strojním zámečníkem. Pekárek začal studovat na klasickém gymnáziu v Moravské Ostravě, po dvojí reorganizaci školství maturoval na jedenáctileté střední škole ve Slezské Ostravě ; na FF UK absolvoval filozofii a historii . 1959–64 byl vedoucím programově organizačního oddělení v Osvětové besedě v Praze 5, poté pracoval v Divadelním ústavu a v Literárních novinách . Jeden rok pobíral stipendium Českého literárního fondu a po jeho skončení byl ve svobodném povolání. Na jaře 1968 se stal spoluzakladatelem Společnosti pro lidská práva a šéfredaktorem jejího týdeníku Občanské noviny , 1969 šéfredaktorem týdeníku Studentské listy, poté žil opět ve svobodném povolání. V 70. a 80. letech byl na seznamu zakázaných autorů, spolupracoval s Propagační tvorbou a Muzeem tělesné výchovy jako dokumentarista při výstavách. Za přispění četných výslechů Státní bezpečností se postupně zhoršoval jeho zdravotní stav , až mu byl 1983 přiznán invalidní důchod. Debutoval 1954 v Nové svobodě ; fejetony, povídky, recenze a kulturní glosy publikoval v časopisech Nová svoboda a Červený květ , Literární noviny, Host do domu, Plamen, Student, Kulturní noviny, Zítřek aj. , za tzv. normalizace pod pseudonymy v periodikách Ahoj na sobotu , Stadion, Ostravský večerník. Čs. rozhlas vysílal jeho hry Děvka , Čelní náraz a Co mu řekneš, tati? . Hra Děvka ze sbírky N...

Svatava Janoušková (6)

Narozena 1976. Pedagožka, autorka didaktických materiálů a učebnic přírodovědného vzdělávání.

Svatava Černá (3)

Czech vocalist

Susie Hodge (6)

Susie Hodge je britská autorka, komentátorka a umělkyně, která napsala přes 100 knih a řadu článků a webových zdrojů pro děti a dospělé na témata jako umění, historie umění, umělecké techniky, historie, design, věda, náboženství a biografie. Je garantem Královské společnosti pro umění . Pořádá workshopy a semináře pro různé tvůrčí instituce a objevuje se též v televizních a rozhlasových dokumentech na téma umění a historie. Vystudovala magisterské studium historie umění na Univerzitě v Londýně. Jakožto zkušená učitelka, lektorka a řečnice přednášela na různých institucích na rozličná témata jako např. umění strověkého Egypta, moderní umění, impresionismus, anglická krajinomalba či módní design. Žije ve Westcliff-on-Sea.

Susie Boulton (4)

Anglická historička umění.Autorka mnoha turistický map a průvodců.

Susanne Abel (2)

Režisérka, loutkoherečka a spisovatelka.

Susanna Clarke (6)

Susanna Clarková je britská spisovatelka, která se stala známou svým literárním debutem Jonathan Strange & pan Norrell. Narodila se 1. listopadu 1959 v Nottinghamu ve Velké Británii. Je nejstarší dcerou metodistického pastora. V dětství s otcem cestovala po severní Anglii a Skotsku. Vystudovala na koleji svaté Hildy v Oxfordu a následujících osm let pracovala jako redaktorka. Poté na dva roky odjela učit angličtinu do Itálie a Španělska. Po návratu navštěvovala kurz tvůrčího psaní u Arvon Foudation, kde ji vyučovali Colin Greenland a Geoff Ryman. Právě Greenland stál u jejího prvního spisovatelského úspěchu, když poslal jednu z jejích povídek Dámy z Grace Edieu spisovateli Neilu Gaimanovi, který ji ukázal Patricku Nielsen Haydenovi, jenž ji vydal ve své sbírce povídek Starlight 1 . Poté napsala ještě několik fantasy povídek a souběžně pracovala na svém prvním románu Jonathan Strange & pan Norrell. Když byl po 11 letech román hotov a v roce 2004 nakladatelstvím Bloomsbury vydán, dostalo se mu značné pozornosti a velmi příznivých recenzí. Román má přibližně 800 stránek, získal cenu Hugo a česky vyšel v roce 2007 v nakladatelství Alman v překladu Viktora Janiše.

Susan Penny (6)

Spoluautorka knihy o malování na sklo.

Susan Napier (7)

Susan Napierová se narodila na svatého Valentýna, takže nikoho nemůže překvapit, že svou tvorbu zasvětila lásce a zamilovaným příběhům. Kariéru ale začala jako novinářka v Aucklandu na Novém Zélandu a romantické povídky začala psát až poté, co se provdala – za vlastního šéfa! O mnoho a mnoho knih později stále žije s tímto svým vysněným hrdinou, dvěma hrdiny novými – svými syny –, dvěma kočkami a počítačem. Když zrovna nepíše, ráda čte a vaří. Leckdy přitom dělá obě věci současně!

Susan McCarthy (2)

Susan McCarthyová absolvovala Reed College a University of California v Berkeley. Pracuje jako bioložka a novinářka.

Susan Connell (7)

Americká autorka milostných příběhů.

Sun Light (6)

Sun Light je pseudonym Sergeje Neapolitánského , což je ruský orientalista, spisovatel a překladatel, též teolog a inicializovaný krišnovec. Zajímá se učením védické kultury, je následovníkem metodik gnostických škol minulosti. Je prezidentem petrohradského fondu védické kultury , vede četné semináře a školení věnované přilákání energie hojnosti. Napsal desítky knih o tom, jak dosáhnout blahobytu, harmonie a štěstí. Dle mínění jeho příznivců se výborně vyzná v otázkách motivace k úspěchu, zajímá se o finanční prognozy a vyučuje etiku byznysu.

Sue Towsend (1)

Sue Kaufman (3)

Narodila se v roce 1930 v New Yorku. Je autorkou mnoha povídek, publikovaných zprvu časopisecky, knižně vydaných v souboru Mistr , a několika románů, z nichž nejznámější Deník americké manželky se po prvním vydání v roce 1967 stal v USA bestsellerem

Storm Jameson (4)

Anglická spisovatelka.

Štifter Jan (4)

Stewart Edward White (5)

S.E.White se narodil 12. března 1873 v Grand Rapids v Michiganu a zemřel v San Francisku ve věku 73 let.Toulal se zapadlými kouty Spojených států a prožil mnohá dobrodružství,když se plavil po amerických vodách.Napsal kolem 50 knih a největší ohlas měla díla věnována osidlování divokého Západu.Několikrát doprovázel bývalého prezidenta U S A Theodora Roosevelta na jeho výpravách na Západ a v roce 1911 i do Afriky.Samozřejmě,že o této cestě napsal knihu.Nejslavnější kniha:Westerners - Zápaďané,1901.

Steven Gundry, (4)

Steve Turner (5)

Steve Turner je americký kytarista, známý především díky svému působení v grungeové skupině Mudhoney. Jeho první skupina se jmenovala The Ducky Boys. Po rozpadu této kapely Turner hrál s Markem Armem v kapele Mr. Epp and the Calculations, o které Arm hovoří jako o „nejhorší kapele na světě“. Později stál Turner u zrodu skupiny Green River a po jejím rozpadu založil s Armem a Danem Petersem Mudhoney, kde působí dodnes. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Steve Turner na anglické Wikipedii.

Stephen Leather (2)

Stephen Leather vystudoval žurnalistiku a pracoval pro řadu britských novin včetně Daily Mail a The Times. Měl za sebou už tři vydané knihy, když se roku 1992 po úspěchu romáu Číňan rozhodl věnovat se psaní na plný úvzek.

Stéphane Courtois (1)

Stéphane Courtois je francouzský historik působící v Paříži a zabývající se zejména dějinami komunismu. Je spoluzakladatelem vědeckého časopisu Communisme a editorem Černé knihy komunismu. Původně byl přívržencem maoismu, své přesvědčení však radikálně změnil a nyní je jedním z nejvýznamnějších reprezentantů antikomunismu.

Štěpán Šoltész (4)

Narozen 24.9.1889 v Rovném u Roudnice, zemřel 18.8.1975 v Praze. ThDr., českobratrský farář, autor teologických publikací.

Štěpán Husák (3)

RNDr. Štěpán Husák, CSc. je český botanik. Pracuje v Botanickém ústavu, AV ČR, v. v. i. ve sbírce vodních a mokřadních rostlin, jejímž je zakladatelem, jako odborný poradce.

Štěpán Hájek (5)

Narozen 20. 8. 1960 v Novém Městě na Moravě, duchovní Českobratrské církve evangelické, sloužil v Třebíči , v Horních Dubenkách , Brně-Husovicích ; písničkář, zakladatel undergroundové hudební skupiny Lídl & Velík , šéfredaktor měsíčníku Protestant , bloger , spoluzakladatel divadelního festivalu Parrésia , organizátor festivalu Husovický dvorek , učitel na Divadelní fakultě JAMU; syn synodního seniora Miloslava Hájka

Stella Zázvorková (2)

Stella Zázvorková, provdaná Stella Kopecká byla česká herečka. Narodila se v umělecké rodině. Její otec – architekt Jan Zázvorka – byl autorem Národního památníku na Vítkově. Její starší bratr Jan Zázvorka mladší se později stal filmovým a televizním scénografem a architektem. Její matka byla módní návrhářka a křestní jméno jí vybrala podle stejnojmenného sci-fi románu francouzského spisovatele Camille Flammariona. Od roku 1946 byla krátce provdána za herce Miloše Kopeckého. Jejich manželství vydrželo asi 1 rok, jejich dcera Jana spáchala v 15 letech sebevraždu, ona sama se už pak nevdala. Je pohřbena na hřbitově Motolského krematoria. Byla řadovou členkou KSČ a roku 1977 podepsala Antichartu. Nicméně, dle slov pamětníků tak činila, stejně jako stovky dalších herců jen proto, aby měla klid a mohla hrát. Mluvila několika jazyky včetně angličtiny a latiny. Absolvovala divadelní školu E. F. Buriana. Poté hrála v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a ve 40. letech se objevovala na pódiu divadla Větrník. V letech 1945–1948 hrála v Divadle satiry, později byla členkou Realistického divadla a Divadla E. F. Buriana. Jan Werich ji přijal v roce 1955 do Divadla ABC. Po připojení Divadla ABC k MDP dne 1. července 1962 se stala členkou Městských divadel pražských, kde působila pak až do roku 1990. Nezapomenutelné jsou její filmové role. Objevovala se v titulech, které jsou dnes ve zlatém fondu české a československé kinematografie. Diváci si pamatují její temperamentní ženy z filmů Anděl na horách, Pane, vy jste vdova!, Zítra to roztočíme, drahoušku…!, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, či role z nedávných let ve filmech Kolja, Pelíšky, Kytice a Babí léto.

Stella Shepherd (3)

Autorka detektivních románů.

Stella Rimington (3)

Narodila se v Londýně čtyři roky před vypuknutím druhé světové války. Evakuaci se ale vyhnula, protože se v útlém dětsví stěhovala s rodinou po celé zemi. Původně pracovala jako archivářka, v sedmdesátých letech minulého století nastoupila k zpravodajské službě M15, kde pracovala na oddělení kontraterorismu.Má rytířský titul " Dame". Ted' je v penzi a věnuje se psaní, veřejným vystoupením, pěti milovaným vnoučatům a zahrádce.

Stelio Martelli (4)

Guglielmo Milani zvaný Mino Milani , používající pseudonymy Stelio Martelli, Eugenio Ventura a Piero Selva, je italský novinář, spisovatel a autor komiksů.

Stefania Hartley, (6)

Stefan Zeidenitz (3)

Stefan Zeidenitz pochází ze staré rodiny německých anglofilů. Působil jako učitel v St. Paul’s School a Eaton College. Taky se věnoval šíření japonské kultury a Anglii, anglické v Německu a německé v Japonsku.

Štefan Kočiš (4)

Slovenský autor prací z oblasti elektroautomatizovaných zařízení.

Štefan Hríb (4)

Štefan Hríb je slovenský novinář a moderátor. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu SVŠT v Bratislavě a poté pracoval 3 roky jako výzkumník Elektrotechnického ústavu SAV. Štefan Hríb pracoval od roku 1991 ako komentátor Lidových Novín. V roku 1992 začal v Rádiu Slobodná Európa ako dopisovateľ, neskôr ako moderátor. Od roku 1997 pracoval v týždenníku Domino Fórum ako redaktor, neskôr šéfredaktor. Od roku 2004 založil časopis Týždeň. Moderuje televíznu reláciu Lampa.

Stanislava Reschová (6)

Stanislava Reschová celý život pracuje ve virologické laboratoři. Psaní pohádek či pověstí se sice věnovala v dětství, pak si ale dala několikaletou pauzu a nyní se pokouší na literární činnost navázat.

Stanislava Hronová (5)

Spoluautorka více než 30 monografií a učebnic, členka autorského kolektivu 4 encyklopedií, autorka či spoluautorka více než 130 článků, 37 vysokoškolských učebních textů, řady výzkumných studií, odborných překladů, recenzí a odborných posudků, řešitelka 23 výzkumných projektů v ČR a v zahraničí. Čestné tituly: 2011: Doctor honoris causa, Univerzita Matěja Bela v Bánské Bystrici Státní mezinárodní vyznamenání: 1999 Palmes Académiques – státní vyznamenání předsedy vlády Francie v oblasti vědy a školství

Stanislav Václav Klíma (2)

Narozen 13.3.1927 v Praze. JUDr., pracovník vědeckých informací, hudební historik. Práce v oboru, překladatel z angličtiny.

Stanislav Stepka (5)

Stanislav Štepka je slovenský spisovatel, dramatik, režisér, scenárista, herec a textař, vedoucí osobnost Radošinského naivného divadla. V roce 1965 absolvoval Pedagogickou fakultu v Nitře, později v roce 1977 i žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1963 se stal uměleckým šéfem Radošinského naivného divadla . V prosinci téhož roku měla premiéru jeho první divadelní hra, Nemé tváre alebo Zver sa píše s veľkým Z. V letech 1964 až 1969 byl pedagogem v Bojné, v letech 1970-1975 působil jako redaktor Učiteľských novín v Bratislavě, mezi lety 1976 až 1983 pracoval jako redaktor zábavných programů v Československého rozhlasu v Bratislavě. Od roku 1983 je profesionálním divadelníkem a spisovatelem ve svobodném povolání. Od roku 1997 je majitelem Agentury RND, která se stará o chod a provoz Radošinského naivného divadla. Žije v Bratislavě, je ženatý a má dvě děti. - doteraz nezistený autor hudby

Stanislav Špaček (7)

Zlínský básník Stanislav Špaček pobyl na světě něco málo přes osmadvacet let. Narodil se v polovině července 1971 a odešel tragicky, na začátku prosince 1999. Absolvoval SEŠ, později působil jako jevištní technik ve zdejším divadle. Poprvé publikoval v roce 1988 v samizdatovém sborníku Situace. Na jaře 1990 se jeho verše objevily v publikaci Adresa Zlín, vydané Okresním kulturním střediskem. Ve stejném roce a pod stejnou hlavičkou vyšlo několik Špačkových básní v almanachu pěti zlínských autorů s názvem Šuplík. Většinu svých básní napsal autor v letech 1988–1990. Zachovaly se v podstatě v definitivní podobě a je zřejmé, že se z básní pokoušel sestavit komponovaný soubor. K psaní se znovu vrátil až v závěru života. Tyto texty však opouštěl jako nehotové skici. Vzhledem k jeho životu, který bohužel zůstal tak tragicky nedořečený, je jasné, že i jeho básně nemohou být více než kusým svědectvím. Je to však fragment nadmíru zajímavý, neboť právě v perspektivě uplynulého času poznáváme básníka velmi inspirovaného, přesného i originálního. Jeho letmé kroužení kolem motivů smrti se nakonec ukázalo být jeho skutečným osudem i volbou.

Stanislav Perkner (4)

Narozen 12.10.1946 v Kladně. Vysokoškolský pedagog, práce z oboru žurnalistiky a řečového umění, rozlasu a televize.

Stanislav Mikule (5)

Stanislav Mikule je český muzejník, muzeolog, heraldik a popularizátor historie. Zabývá se také literární činností a divadelnictvím. Stanislav Mikule je absolventem Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, kde v roce 2004 ukončil studium oboru historie-muzeologie. Během studia se v letech 2000–2004 působil jako druhý režisér a scenárista amatérského divadelního souboru J. B. Mikuno. Z her, napsaných pro soubor, byly uvedeny jednoaktovky Rande , Volba , Archibalda , Den jako stvořený pro vraždu a pohádková fraška pro dospělé Sněhulka a čtrnáct Eskymáčků . V roce 2001 s Ivanem Bergmannem založil studentský sborník Artemisia, který na Slezské univerzitě . Podílel se také na přípravě literárních večerů a zúčastnil se  česko-polské literární dílny Provincie – Pramen slova . Roku 2002 se stal členem Koordinačního výboru Asociace studentů a přátel Slezské univerzity. Od roku 2005 pracuje v Regionálním muzeu města Žďáru nad Sázavou, kde krom jiného založil tradici žďárských muzejních nocí. Ve Žďáře nad Sázavou v roce 2009 uvedl svou celovečerní hru Adam a jeho ženy, kterou nastudoval se členy Divadelního spolku Žďár, o. s. Hra získala ocenění „Za tvořivé hledání inscenačního klíče“ na jihlavském festivalu amatérských divadel JID 2009. V roce 2014 byla v rámci oslav 20. výročí zapsání Poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře na Seznam světového dědictví Unesco uvedena jeho jednoaktová hra Hvězdný vůz , seznamující diváky se skutečným i fiktivním vznikem této stavby. Roku 2018 se jeho povídky Archa a Kostka umístily na 4. a 5. místě v plzeňské literární soutěži O Stříbřitělesklý halmochron, které se zúčastnilo 37 sci-fi příběhů od 33 autorů. Od roku 2006 se věnuje přednáškové činnosti pro nejširší veřejnost, v jejímž rámci popularizuje historii a také odbourává mnohé...

Stanislav Kovanda (4)

Stanislav Kovanda – 17. února 1954 Brno) byl český spisovatel a pedagog. Poté, co maturoval na brněnském gymnáziu, vystudoval na pražské univerzitě matematiku a fyziku. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1901, poté vyučoval na středních školách. V roce 1920 byl jmenován ředitelem státní reálky ve Zvolenu, kde setrval až do svého penzionování v roce 1938. Od roku 1939 žil jako penzista v Brně. Během pobytu ve Zvolenu byl veřejně činný, založil zde Spevácke sdruženie pohronské, které i dirigoval, spolupracoval s místními ochotníky a založil časopis Pluh. Byl členem Moravského kola spisovatelů, po jeho založení v roce 1912 byl zvolen pokladníkem. V roce 1917 byl spolusignatářem Manifestu českých spisovatelů. Kovandova díla přijala kritika v počátcích jeho dráhy v zásadě příznivě. V roce 1944, po čtyřiceti letech Kovandovy literární činnosti, už ale hodnotily Lidové noviny jeho nový román Přišlá jako sice napsaný s poctivým úmyslem, ale rozvleklý. Podle recenzenta setrval autor v dřívějším pojetí realismu a román již neodpovídal současnému vývoji. Stanislav Kovanda přispíval do řady periodik jako Zlatá Praha, Lumír, Lidové noviny a řady dalších.

Stanislav Hrubý (8)

Narozen 17.10.1929 v Praze, zemřel 9.9.2009. Prof. MUDr., DrSc. Hygienik výživy, nutriční mikrobiolog, zabýval se též střevní mikroflórou. Popularizační i odborné práce z oboru.

Stanislav Horník (4)

Narozen 27.8.1928 v Radkově u Telče, zemřel 30. 5. 2010. Prof., RNDr., DrSc., fyzický geograf, práce z oboru se specializací na biogeografii Moravy.

Stanislav Hanus (6)

Narozen 1950 v Brně. Prof. Ing., CSc., elektrotechnik, práce z oboru.

Stanislav Háber (6)

Narozen 24. 8. 1966 v Brezne. Slovenský prozaik, básník, publicista a redaktor.

Stančík Petr (7)

Stan Smith (5)

Stan Smith je bývalý profesionální americký tenista, jehož kariéra spadá do počátku otevřené éry. Proslul především jako vynikající partner pro čtyřhru, ve které dosáhl podstatně větších úspěchů, než ve dvouhře. V roce 1972 byl vyhlášen nejlepším světovým tenistou roku. Za svou kariéru vyhrál celkem 35 turnajů ATP ve dvouhře a 54 turnajů ATP ve čtyřhře .