Všichni Autoři a témata

Vladimír Wagner (5)

Narozen 10.5.1911 v Brně,zemřel 2008. Prof., MUDr., CSc., mikrobiolog a imunolog, bakteriolog a sérolog, práce z oborů.

Vladimír Vanýsek (6)

Emer. prof. RNDr. Vladimír Vanýsek, DrSc., . Vystudoval fyziku a astronomii na univerzitách v Brně a Praze. Působil jako vedoucí katedry astronomie na matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy v Praze a na řadě zahraničních univerzit. Spolupracoval na projektu ISO . Redigoval mezinárodní časopis Earth, Moon and Planets.

Vladimír Vaněk (4)

Vladimír Vaněk byl československý legionář, špion a diplomat. V roce 1913 složil maturitu na reálce a obchodní akademii v Karlíně a vzdělání si doplnil roku 1928 na pařížském Institut des Hautes Etudes Internationales. Za první světové války vstoupil v Rusku do České družiny. V listopadu 1914 se přihlásil jako dobrovolník na akci, při které se mu podařilo přes Lvov, Duklu, Bardejov, Košice, Bratislavu a Vídeň překonat frontu a doručit do Prahy Karlu Kramářovi poselství od představitelů československého odboje v Rusku. V uniformě rakouské armády se mu v září 1915 podařilo do Ruska vrátit. Následně působil ve vojenské komisi Svazu českých spolků na Rusi. Když poselstvo svazu v červnu 1916 odcestovalo do Londýna a Paříže, kde tehdy pobýval Tomáš Garrigue Masaryk, byl mezi jeho členy i Vaněk. Později působil při pobočce Československé národní rady ve Švýcarsku a v roce 1918 pomáhal Milanu Rastislavu Štefánikovi organizovat legie v Itálii. Od února 1919 do prosince 1920 se významnou měrou zasloužil o vybudování výzvědného oddělení zpravodajské služby ministerstva národní obrany. Jeho kariéra diplomata začala úřadem atašé a místo-konzula ve Stockholmu, od října 1921 pracoval v národohospodářské sekci a posléze v prezídiu ministerstva zahraničního obchodu, od dubna 1924 do konce roku 1929 zastupoval generálního konzula v Paříži, na stejném vyslanectví působil jako legační tajemník. V letech 1930 až 1931 byl zaměstnancem ministerstva zahraničí, v dubnu 1931 se vrátil do hlavního města Švédska jako legační rada československého velvyslanectví a působil zde až do září 1937. Po návratu do Prahy se stal na ministerstvu zahraničí referentem pro Švédsko, Norsko a Rakousko. Den po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava už byl Vladimír Vaněk zpátky ve Švédsku. Ve Stockholmu organizoval pro československý odboj zpravodajství a spojení s domovem. V březnu 1942 byl na popud německého velvyslance zatčen a vězněn až do ledna 1944. V d...

Vladimír Tkáč (7)

Mgr. Vladimír Tkáč, CSc. – nar. 1946, se několik desítek let profesionálně věnuje muzeologii, nejdříve ve Slezském muzeu, poté na Slezské univerzitě v Opavě. Za muzei a památkami procestoval několik kontinentů a několik desítek států, včetně velkých expedic do Afriky. Autor statí a publikací o muzeích u nás i v zahraničí .

Vladimír Spousta (3)

Narozen 29.3.1930 v Lesonicích u Moravských Budějovic, pedagog, hudebník, výtvarník a fotograf, pedagogické a hudebněvědné práce.

Vladimír Soják (5)

Narozen 11.7.1915 v Horních Krčmách u Zábřehu. PhDr., CSc., profesor, pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Práce v oboru mezinárodních vztahů a dějin dělnického hnutí, autor životopisu Bernarda Bolzana. Překlad z němčiny.

Vladimír Skála (2)

Učebnice fyziky.

Vladimír Škach (5)

* 26.3.1949 v Kladně Absolvent VŠE v Praze, zaměstnanec ve státní správě. Profesionálně od roku 2002 dělá astrologii a numerologii. Občas přednáší v okresnímm městě, je členem Astrologické společnosti a publikuje v časopisech .

Vladimír Sedláček (5)

Vladimír Sedláček je bývalý český fotbalista. Nastupoval na postu defenzivního záložníka, v pozdějším věku hrál středního obránce. Ještě v dorosteneckém věku nastupoval v tehdejší 1.ČNFL za A mužstvo Autoškody Mladá Boleslav, kde hrál většinu kariéry s výjimkou dvou let strávených v české lize v týmu Bohemians Praha. Nastoupil ve 39 ligových utkáních. Poté se znovu vrátil do Mladé Boleslavi, které pomohl ke dvěma postupům z divize do 2. ligy. V mladoboleslavském dresu odehrál celkem 228 utkání a vstřelil 24 branek, z toho 54 utkání a 4 branky v české 2. lize . Po ukončení profesionálního angažmá pracoval v FK Mladá Boleslav jako správce městského stadiónu a trenér dorostu, nadále aktivně hrál v nižších soutěžích . V sezóně 2013/2014 dovedl jako trenér fotbalisty Benátek k postupu do divize a hned další rok do ČFL. V sezóně 2016/17 působil znovu u dorostu FK Mladá Boleslav, od léta 2017 se vrátil do ČFL jako trenér FK Dobrovice. Do 44 let ještě aktivně hrál 1.B třídu.

Vladimír Rocman (6)

Vladimír Rocman byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, kurátor výstav, pedagog a fotograf. Vladimír Roman se vyučil chromolitografem a pak v letech 1946–1950 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela. Roku 1947 se dostal na tiskařskou praxi do Švýcarska a pak se živil jako grafik v Praze. Od roku 1950 do roku 1953 byl činný jako fotoreportér a grafik armádního časopisu, V letech 1963–1970 připravoval výstavy v Galerii Vincence Kramáře v pražských Dejvicích, v letech 1970–1979 učil na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Knihy ilustruje od roku 1953 a čtyřikrát získal ocenění za nejkrásnější knihu roku..

Vladimír Řehák (2)

Autor publikací z oboru vojenství.

Vladimír Plecháč (7)

Informatik, práce z oboru výpočetní techniky.

Vladimír Mejstřík (3)

Narozen 1938 v Třebechovicích pod Orebem. Bohemista, lexikograf.

Vladimír Mařík (4)

Narozen 25.6.1952 v Praze. Prof., ing., DrSc. Práce v oboru umělé inteligence, expertních systémů a znalostního inženýrství.

Vladimír Křivánek (6)

Vladimír Křivánek je český básník, literární historik, kritik, vysokoškolský pedagog, editor a překladatel, který v současnosti působí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Narodil se v roce 1951 v Kolíně. Jeho otec byl technický úředník, mezi roky 1959 a 1966 vykonával profesi obchodního zástupce v Číně a na Kubě. Tehdy navštěvoval českou základní školu při tamních velvyslanectvích. Po návratu rodiny do Čech vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Hořicích v Podkrkonoší s maturitou v Praze a po roce 1970, v němž pracoval jako prodavač v antikvariátu, vystudoval učitelství češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Poté pár let pracoval v Kladně jako učitel na základní škole , načež se stal pracovníkem Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV . Na konci 70. let 20. století získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy titul PhDr. a začal navštěvovat Bulharsko, kde se od té doby několikrát účastnil letní školy bulharistiky v Sofii, což mu umožnilo komparatistická studia a občasné překlady. O jedenáct let později se na přelomu osmdesátých a devadesátých let stal zakládajícím šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. Vzápětí se až do roku 2005 stal odborným asistentem a následně docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mezi roky 1994 a 1997 jejím vedoucím. To již měl titul kandidáta věd CSc. od Ústavu pro českou literaturu AV ČR z roku 1995 , už předtím půlroční zkušenost mezi roky 1992 a 1993 se studijním pobytem v Londýně na Škole slovanských a východoevropských studií na Londýnské univerzitě a od roku 1998 pozici vědecké...

Vladimír Krajina (2)

Vladimír Krajina byl vědec, pedagog, politik a jeden z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje za druhé světové války. Byl generálním tajemníkem Československé strany národně socialistické a jejím poválečným poslancem. Po roce 1948 byl exilovým politikem. Narodil se v roce 1905 v učitelské rodině. Vystudoval gymnázium a následně Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Jeho odborným zaměřením byla botanika. Doktorát získal v roce 1927, v roce 1934 se habilitoval a v roce 1945 byl pak jmenován profesorem. Patřil k vedení Politického ústředí, neboť spravoval jeho ilegální vysílačku Sparta I., která obstarávala styk se zahraničním odbojem vedeným prezidentem republiky Edvardem Benešem. Vysílala od 15. srpna 1939 do 15. prosince 1939, od dubna 1940 do 7. května 1941, od června 1941 do 4. října 1941 a od dubna 1942 do 27. května 1942. Všechny byly vyzrazeny. Patřil k mladší generaci PÚ. Po sloučení Politického ústředí, Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme v ÚVOD na jaře 1940 byl jedním ze šesti členů jeho koordinačního orgánu: Antonín Pešl a Václav Holý za PÚ, František Andršt a Karel Bondy za PVVZ a Josef Churavý a Josef Balabán za ON. Protestoval proti vytvoření společného orgánu s komunistickým odbojem, neboť KSČ nepodléhala Edvardu Benešovi, ale sovětskému vedení v Moskvě. Jako jediný z vedení ÚVOD nebyl odhalen za heydrichiády. Nicméně se z něj stal psanec, který se musel od 15. června 1942 ukrývat na venkově v Českém ráji. Přesto navázal kontakt s parašutisty a pokračoval od 1. prosince 1942 do 15. ledna 1943 ve vysílání do Velké Británie. Úkryt mu poskytovaly českobratrské rodiny. Většina z nich byla popravena do posledního člena. Dne 3. února 1943 byl v Turnově gestapem zatčen i sám Vladimír Krajina. Jakožto vůdci domácího odboje se mu dostalo zvláštního zacházení. Byl držen ve zvláštní vazbě v Malé pevnosti v Te...

Vladimír Institoris (4)

Slovenský Ing. architekt, stavitel uměleckých pecí.

Vladimír Hulec (6)

Narozen 10. 3. 1958 v Brně. Teatrolog, divadelní kritik, herec, organizátor, redaktor, divadelní publicista a dramaturg.

Vladimír Hanzel (4)

Vladimír Hanzel je český hudební publicista a kritik. Od léta 1989 do roku 2003 byl osobním tajemníkem disidenta a poté prezidenta Václava Havla a ředitelem jeho sekretariátu, pak vrchním ředitelem kabinetu ministryně školství, později ředitelem vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze a internetovým redaktorem v České televizi. Dětství prožil na Slovensku. V r. 1961 se přestěhoval s rodiči do Prahy, kde žije dodnes. Od r. 1969 prošel pestrou řadou zaměstnání: referent na Federálním statistickém úřadě, průvodčí a řidič tramvají, uklízeč na ČVUT, prodavač ve stánku Národního muzea. 1979-86 programátor počítačů, samostatný matematik-analytik. 1986–89 svobodné povolání – hudební publicista. Přispíval do tiskovin oficiálních – Melodie, Gramorevue – i nepovolených či exilových – Svědectví, Obsah a samizdatových Lidových novin ; je rovněž spoluautorem několika knih o hudbě: Rhythm & Blues, Excentrici v přízemí, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Podílel se na vzniku několika gramofonových desek, zvláště debutů, např. na první desce Jiřího Dědečka Zabili trafikantku , nebo rockových skupin Betula Pendula a Mňága a Žďorp . V roce 1990 produkoval živé LP Jima Čerta Světlu vstříc a „volební“ singl Jiřího Dědečka Už jde rudoch od válu. V létě roku 1989 se stal osobním tajemníkem disidenta Václava Havla. Aktivně se zúčastnil jak zakládání Občanského fóra, tak hlavních jednání OF s tehdejšími představiteli komunistické moci. V letech 1990–2003 byl tajemníkem prezidenta republiky a ředitelem jeho sekretariátu, 2003–2006 pracoval jako vrchní ředitel Kabinetu ministryně školství mládež...

Vladimír Hajko (9)

Vladimír Hajko byl slovenský a československý fyzik, vysokoškolský učitel, člen Slovenské akademie věd a Československé akademie věd, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Dětství prožil v Tisovci, kde maturoval a pak studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě . Pak vyučoval na katedře fyziky Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Roku 1953 odešel učit do Košic, nejdřív na tamní Vysokou školu technickou, jejímž byl prorektorem, od roku 1963 se podílel na vzniku Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika Košicích, kde vyučoval až do roku 1974, kdy se začal naplno věnovat práci v SAV. Od roku 1966 byl členem-korespondentem Slovenské akademie věd, od roku 1972 akademikem . V roce 1965 se stal i členem-korespondentem Československé akademie věd a v roce 1973 akademikem ČSAV. Od roku 1980 byl ředitelem Ústavu experimentální fyziky SAV. V SAV setrval do odchodu na penzi v roce 1989. Publikoval desítky odborných studií. Zastával i stranické a státní posty. V letech 1958-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ ho pak zvolil XIV. sjezd KSČ a ve funkci potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. K roku 1971 se profesně uvádí jako člen SAV a ČSAV a rektor Univerzity Pavla Jozefa Šafárika. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 , volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[10...

Vladimír Dostál (5)

Vladimír Dostál byl český literární historik a estetik komunistické orientace. Zabýval se zejména teorií socialistického realismu či dílem Julia Fučíka. Narodil se v rodině barvíře plátna. Maturoval v roce 1949 na reálném gymnáziu v Jaroměři. Poté vystudoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1953. V letech 1953–1957 vědecky pracoval v Literárním institutu Maxima Gorkého v Moskvě. Po návratu do Prahy byl jmenován zástupcem vedoucího katedry teorie a dějin literatury na Institutu společenských věd při ÚV KSČ. V roce 1962 začal pracovat v Kabinetu pro studium díla Zdeňka Nejedlého Československé akademie věd. V roce 1967 se stal kandidátem věd na Vysoké škole politické ÚV KSČ. Poté nastoupil do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Od roku 1970 až do své smrti v roce 1975 zde vedl oddělení teorie literatury. V době normalizace byl rovněž členem redakčního kruhu časopisu Tvorba, vedl revue Sovětská literatura a v Lidovém nakladatelství vedl ediční řadu Kmen.

Vladimír Dolínek (6)

Narozen 22. 11. 1935 v Bratislavě . PhDr., CSc., historik, zabývá se především vojenskou historií, je správcem fondů historických palných zbraní ve Vojenském muzeu.

Vladimír Čechák (5)

Profesor, PhDr., CSc. Po středoškolském studiu na JSŠ v Olomouci-Starých Hodolanech absolvoval v l. 1959–64 studium filozofie a historie na FF UK, kde v r. 1967 získal diplom PhDr. . V r. 1973 obhájil kandidátskou práci Přirozená dedukce v trojhodnotové logice a získal hodnost CSc. v oboru logiky. V r. 1976 se habilitoval a v r. 1977 byl jmenován docentem. V r. 1987 byl na základě řádného řízení jmenován profesorem filozofie. Od r. 1962 působil na katedrách marxistické filozofie, společenských věd, a to na různých fakultách UK. V l. 1971–90 pracoval na katedře filozofie VŠP v Praze. V 70. a 80. l. byl členem ICSS a současně členem RC 27 ISA . Aktivně se zúčastnil mezinárodních filozofických seminářů, sympozií a kongresů , sociologických kongresů , kongresů z oblasti logiky, metodologie věd a historie vědy . Svou pozornost orientoval zejména na otázky dějin filozofie a obecné metodologie, ve druhé polovině 80. let pak – v souvislosti s řešením úkolů Státního plánu základního výzkumu – na metodologickou problematiku formování společenského vědomí. Další oblastí jeho zájmu byla sféra logiky a jejího využití pro rozvoj společenskovědního poznání. Tyto okruhy zájmů byly motivovány i Č. pedagogickým působením a promítly se i do publikační činnosti . Počátkem 80. let připravil dvě popularizační kompendia z dějin filozofie, na nichž se z velké části podílel i autorsky. K vydání připravil překlady několika klasických filozofických textů. V souvislosti s jubileem B. Bolzana v r. 1981 publikov...

Vladimír Bříza (6)

Narozen 1966. Ing. ekonomie. Autor počítačové literatury.

Vladimír Bartoš (5)

Narozen 20. 5. 1929 v Pardubicích, zemřel 9. 2. 2013. Prof., MUDr., DrSc., lékař, vědecký pracovník, práce zejména z oboru diabetologie.

Vítězslava Chrápavá (7)

Pedagožka, spoluautorka matematických učebnic.

Vítězslav Jan Švingr (7)

* 14.04.1907 Dolní Bukovsko + 11.06.1939 Říčany . Autor byl oblastním spisovatelem, ve svých knihách psal o osudech místních lidí a jejich problémech.

Vitalij Georgijevič Gubarev (4)

Ruský spisovatel a žurnalista, autor literatury pro děti.

Vít Syrový (5)

Vít Syrový se narodil 4. 7. 1964 v Praze. Po studiu na střední průmyslové škole chamické pokračoval na vysoké škole chemicko-technologické v Praze, fakultě potravinářské a biochemické technologie, kterou ukončil v roce 1988. Dále absolvoval devítiměsíční postgraduální stipendijní pobyt v Rakousku na Zemědělské univerzitě ve Vídni, kde se obzvláště zabýval vlivem vlákniny, minerálních látek a vitamínů na lidské zdraví. Svoji profesní dráhu započal ve výzkumném ústavu potravinářském na oddělení výživových a aditivních látek. Pak pracoval u společnosti COUNTRY LIFE ve funkci vedoucího pekárny produkující celozrnné druhy chleba a další cereální výrobky. Další zkušenosti nabýval během svého působení v několika obchodních zaměstnáních. Jelikož zastupoval převážně zahraniční potravinářské koncerny, měl možnost se seznámit s řadou významných evropskývh výrobních závodů. Dále pracoval pro firmu EKOFRUKT Slaný jako ředitel výroby müsli tyčinek TWIGGY. V současnosti působí jako nezávislý odborný poradce zdravého životního stylu, především v oblasti stravování, dietetických konzultací, výživových doporučení, testování hladin nepostradatelných látek, základních elementů atd. V případě potřeby doplňování chybějících nepostradatelných látek a k harmonizaci různých energií lidského těla využívá výhradně přirozené prostředky. Svou osvětovou činností v oblasti zdravé výživy a přírodních léčebných metod je znám nejen z rozhlasových a televizních pořadů, ale hlavně z rozsáhlé poblikační činnosti. Kromě této příručky je také autorem knihy " Tajemství krve". Pořádá jak domácí tak zahraniční veřejné přednášky, školení i odborné kursy pro vysoké a střední školy, školky, mateřské kluby a další výchovná a vzdělávací zařízení. Jeho přístup ke zdravé výživě se však výrazně odlišuje od striktních a neodborných dietních či léčebných systémů, které se u nás v poslední době objevují. Vychází totiž z vědecky ověřených zákonitostí a skutečností, z nichž logicky vyvozuje, co organismu škodí a neop...

Vít Štěpánek (5)

Narozen 13. 3. 1964 v Praze. RNDr., geograf, odborné práce z oboru geografie cestovního ruchu a kulturní geografie. Také nezávislý publicista a překladatel z angličtiny.

Vít Libovický (5)

Narozen 19. 11. 1996. Podnikatel v oblasti osobního rozvoje.

Vít Janota (6)

Básník a překladatel Vít Janota se narodil 3. března 1970 v Praze. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu University Karlovy , kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Dnes pracuje jako programátor a internetový grafik. Žije v Praze. Ve slovesné tvorbě Víta Janoty, absolventa Matematicko-fyzikální fakulty pražské University Karlovy a generačního souputníka prozaiků Karla Kuny, Jaroslava Rudiše nebo básníka Igora Malijevského, nachází čtenář konstanty i proměnné. Zatímco v debutu K ránu proti nebi autor píše vázaným veršem opojnou a okouzlenou lyriku, v níž se proplétají vlivy básníků městského civilismu s poetistickou tradici Biebla, Seiferta nebo Nezvala, ve druhém svazku Fasování košťat tvůrce pokročil k volnému, epizovanému verši. Do téměř deníkově pojaté sbírky uložil pětačtyřicet prozaických miniatur, příběhů ve zkratce, které mají jednou aforistický nebo anekdotický ráz, jindy rozevírají průzor k metafyzickému prožitku a ukazují cestu k tajuplnému bytí člověka ve světě a k nemenší tajuplnosti světa samotného. Janotova tematizace města, konkrétně jeho okraje, a stopování náznaků, zanedbatelných hnutí a drobných dějů pod povrchem všednosti se v celé jeho dosavadní poetické tvorbě nemění, přesouvají se jen některé formální akcenty. Básník kráčí od širokodechosti k askezi: Ve svých novějších verších rozpouští a zastírá důraz na rým a rytmus, od svazujících pravidel textové výstavby míří k tvarové jednoduchostí a prosvětlenosti, k tomu způsobu vyjádření, který je vlastní žánru haiku nebo veršům čínského básníka Bašó, od nichž, jak Vít Janota přiznává, přijal coby čtenář lekce. Janotova zpěvná a spontánní prvotina znamenala v kontextu současné mladé české poezie událost: Ožívala v pomalém a všetečném pohybu, v chůzi zdánlivě šedivou městskou periferií, kterou do své poezie intenzivně vtahují Petr Král anebo Josef Kroutvor, v krocích tichými a zamyšlenými předměstími, v průhledech do oprýskaných dvorků z fotografií...

Vissarion Grigor'jevič Belinskij (5)

Ruský spisovatel, filozof, estetik, literární historik a kritik.

Vimla Lalvani (3)

Odbornice na jógu. Publikace v oboru.

Vilém Hrubý (2)

Vilém Hrubý , původní profesí pedagog, vlastivědný pracovník, muzejník, archeolog, objevitel prvního křesťanského kostela prokazatelně náležejícího do období Velké Moravy v poloze Na Valách. Se jménem prof. Viléma Hrubého jsou spojeny významné archeologické objevy na našem území z velkomoravského období , především hradiště Veligradu, které se nacházelo na území dnešního Starého Města a Uherského Hradiště, a přilehlých lokalit. S touto lokalitou je spojena i významná část jeho života. Vilém Hrubý se sice narodil v obci Říkovice jižně od Přerova, ale již v prvním roce jeho života se rodiče přestěhovali do Uherského Hradiště. Po maturitě v roce 1932 působil jako učitel na školách ve Spytihněvi, v Jankovicích, v Sušicích, ve Starém Městě, od roku 1943 v Uherském Hradišti. Vzhledem k jeho neustále rozšiřujícím se aktivitám během pedagogické praxe se postupně vyvázal z oblasti školství a nastoupil do Slováckého muzea jako správce archeologických sbírek. Na tomto pracovišti systematicky uspořádal nálezy z oblasti Uherskohradišťska. Brzy přestoupil do tehdejšího Moravského musea, dnes Moravského zemského muzea, v němž již natrvalo zakotvil. S tímto pracovištěm je spojena jeho úspěšná vědecká dráha. Archeolog proslul v roce 1948 jako objevitel druhé, resp. první tehdy doložené velkomoravské zděné stavby, kostela na zatím největší nalezené nekropoli slovanského osídlení ve staroměstské lokalitě Na Valách v těsném sousedství Schildrova mlýna. Tehdy jako čersvý vedoucí archeologického výzkumu navázal na předchozí archeologickou činnost jeho předchůdce, staroměstského učitele a amatérského archeologa Antonína Zelnitia. Pozoruhodný objev negativu základů křesťanského kostela z poloviny 9. století usměrnil profesní zájem Viléma Hrubého do oblasti archeologie slovanské. Následovala celá řada dalších významných objevů na území Starého Města, Uherského Hradiště, Modré, Velehradu, Zlechova, Ostrožs...

Vilém Bitnar (6)

Vilém Bitnar byl český literární a kulturní historik, spisovatel a publicista katolické orientace, jeden z hlavních představitelů katolické moderny. Byl i organizátorem katolického kulturního života, psal do revue Akord, novin Našinec, encyklopedie Český slovník bohovědný, založil týdeník katolické inteligence Nový věk a literárně-filozofický časopis Meditace. Patří k jedněm z největších českých znalců barokní literatury. Miloš Babor, Václav Bidlo, Miloš Hlavatý, Jan Hurdálek, Pavel Valenta, Jiří Zaháň, Karel Jezbera, Jan Kaněra, Jan Kustoš, Václav Kristián Popel, Hanuš Pučálka, Jan Semerák, Jan Chorinus.

Viktória Dominová (5)

Slovenská spisovatelka sci-fi a psychothrilleru. Šéfradaktorka projektu "Podporujeme slovenských autorov".

Viktor Vladimirovič Goljavkin (4)

Viktor Vladimirovič Goljavkin, rusky: Виктор Владимирович Голявкин byl ruský spisovatel, malíř, knižní grafik. Narodil se v Baku. Otec vyučoval hudbu a tak se Viktor i oba jeho mladší bratři učili hrát na hudební nástroje. Viktora však zajímalo kreslení, nejprve karikatury. Když začala válka, bylo mu 12 let. Otec odjel na frontu. Viktor po válce začal studovat malířské učiliště. V tu dobu začal také psát drobné povídky. Učiliště dokončil roku 1953 a nastoupil na Akademii malířství do Leningradu, tu ukončil r. 1960. V roce 1959 mu vyšla první kniha - Prší nám na sešity. Zemřel v Sankt-Petěrburgu, kde je též pochován.

Viktor Sodoma (5)

Viktor Sodoma je český zpěvák a herec, známý především díky svému působení na rockové a popové scéně v bývalém Československu v 60. a 70. letech 20. století. Svou kariéru zahájil jako člen beatové skupiny Komety, ale většího uznání se mu dostalo jako zpěvákovi průkopnické československé rockové skupiny The Matadors, která měla vliv na vývoj východoevropské rockové hudby. Po rozpadu The Matadors pokračoval Sodoma v sólové kariéře, která zahrnovala různé hudební styly od rocku po pop.

Viktor Kripner (5)

Narozen 13.5.1906 v Praze, zemřel 22.4.1956 v Teplicích nad Bečvou. PhDr., středoškolský profesor, básník.

Viktor Kalabis (6)

Viktor Kalabis byl český skladatel, který ve 20. století významně přispěl do repertoáru klasické hudby. Jeho dílo je známé svým modernistickým stylem, který zahrnuje tradiční i moderní prvky. Kalabisovy skladby často odrážejí jeho hluboké porozumění hudební struktuře a schopnost vytvářet složitá a emocionálně působivá díla. Během své kariéry zkomponoval celou řadu skladeb včetně symfonií, koncertů, komorní hudby a děl pro sólové nástroje.

Viera Janusová (4)

Slovenská publicistka, spisovatelka pro děti.

Victor Dixen (3)

Francouzský spisovatel. Autor fantasy románů.

Victor Cherbuliez (5)

Francouzský spisovatel, novelista.

Vic Suneson (4)

Vic Suneson je pseudonym pro Sune Viktor Lundquist . Ve Stockholmu také vystudoval Kungliga Tekniska Högskolan . S titulem inženýra se vrhl na detektivní literaturu. Jeho oblíbenou postavou byl komisař Nillson. Pod vlastním jménem psal Sune Lundquist historické a sociálně-kritické romány.

Veverková (7)

Véronique Petit (7)

Francouzská textilní designérka a ilustrátorka.

Veronika Šikulová (6)

Veronika Šikulová sa narodila 15.marca 1967 v Modre. Vyštudovala žurnalistiku na FFUK, pracovala v Literárnom týždenníku, Novom čase a v múzeu Ľudovíta štúra v Modre. v súčasnosti je zamestnaná v Malokarpatskej knižnici v Pezinku. Debutovala zbierkou kratučkých próz Odtiene, za ktorú dostala cenu Ivana Kraska. Po nej nasledovali Z obloka a Mesačná dúha. Svojim, ale aj iným deťom venovala veselú knižku pre deti To mlieko má horúčku. Niektoré jej prózy vyšli v zborníkoch v Rakúsku, časopisecky publikovala v Srbsku a Poľsku. V domácich literárnych periodikách ste mohli čítať jej poéziu. Má dve deti a žije v Modre za zelenou bránou.

Veronika Hájková (4)

Veronika Hájková vystudovala Fakultu žurnalistiky Karlovy univerzity. Dlouho pracovala jako rozhlasová redaktorka, mimo jiné seznamovala osamělé duše v pořadu Šance pro lásku. Rádio opustila kvůli místu v České televizi - zde začala psát scénáře pro známou relaci Chcete mě?. Nyní pracuje jako televizní dramaturgyně a scénáristka. V roce 2012 vydala humoristickou knihu Pes ve městě, jež je inspirována jejími zkušenostmi nejen s pejsky.

Věra Zahradníčková (5)

Narozena 1973. Editorka slovníků a jazykových příruček.

Věra Vokáčová (3)

Věra Vokáčová, roz. Kramplová byla historička umění, kurátorka a vedoucí sbírek kovu a šperku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Mládí strávené ve skautu a dospívání ve válečných letech ovlivnily její životní postoje. V letech 1952–1957 vystudovala dějiny umění a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Absolvovala obhajobou diplomové práce Renesanční interiérová výzdoba hradu Rožmberka . V 70. a 80. letech absolvovala studijní pobyty v Centre d´etudes archéologique v Poitiers a krátkodobé pobyty v NDR, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a středoasijských a kavkazských republikách SSSR. Mimo krátké období 1957–1958, kdy jako pracovnice Národního muzea připravovala výstavu Husitské hnutí a Jiří z Poděbrad v Táboře, pracovala od roku 1959 nepřetržitě až do roku 1993 jako kurátorka odboru užitého umění v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Její specializací se staly kovy, dřevo a jiné materiály, stolní náčiní, později zejména kovy a šperky. V letech 1986–1993 byla vedoucí tohoto odboru. Výrazně se zasloužila o rozmnožení a odborné zpracování sbírkových fondů UPM o moderní autorský šperk. Díky její aktivitě a mezinárodnímu renomé mohli čeští a slovenští umělci v oblasti autorského šperku svá díla od sklonku šedesátých let pravidelně vystavovat nejen v Československu, ale též v zahraničí. Zpracovala odborně práce rudolfínského zlatníka Paula van Vianen ve sbírkách UPM. a podílela se významně na týmových projektech, jako byla např. výstava Rudolf II. a Praha . Po odchodu do penze působila v nákupní komisi a poradním sboru UPM. Přednášela na VŠUP, v Institutu výtvarné výchovy UJEP Ústí nad Labem, v ÚBOK, ČFVU, ÚUŘ, Asociaci starožitníků a jinde. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění. Publikovala v časopisech Ateliér, bydlení, Domov, Klenotník Hodinář, Starožitnosti a užité umění, Tvar, Umění a řemesla, Výtvarná práce, ad. Jej...

Věra Němotová (5)

Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Peigerová, provdaná Němotová, byla česká spisovatelka a autorka televizních scénářů. Podle jejího románu byl natočen například film Eva tropí hlouposti. Narodila se v Praze–Podolí, v rodině Vavřince Peigera , který se postupně vypracoval z účetního a disponenta až na ředitele firmy Česká cukerní. Po základní škole vystudovala gymnázium v Praze-Dejvicích. Po maturitě ještě dva roky studovala externě na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde získala státnice z němčiny, francouzštiny a ruštiny. V dubnu 1935 se provdala za Bohumila Němotu , majitele likérky; svatba se konala v žižkovském kostele sv. Prokopa. Po sňatku žili manželé Němotovi na zámku Sudovice u Nového Knína, měli dvě dcery, Felicii a Ivanku. Psát začala už na gymnáziu, ve svých šestnácti letech. Do povědomí lidí vstoupila díky filmu režiséra Martina Friče Eva tropí hlouposti , který byl natočen podle jejího námětu – knihy Patsy tropí hlouposti. Po roce 1948 nemohla až do konce 60. let publikovat a pracovala jako úřednice a účetní v Novém Kníně, Dobříši a Praze. Od roku 1957, kdy vyhořel zámek Sudovice, žila v Praze. Je pohřbena v Novém Kníně. Díla Fan Vavřincové mají výlučně zábavný charakter. Často se jednalo o románky pro ženy a dívky. Humor, nadhled a laskavost jejích příběhů si získaly širokou oblibu. Značnou část prací uveřejnila pod vlastním jménem Věra Němotová. Pseudonym Fan Vavřincová vznikl z otcova křestního jména Vavřinec a častého rodinného křestního jména František. Pod druhým pseudonymem Anna Lorencová vydala dívčí román Divoška Kim. Od roku 1936 se její příspěvky objevovaly v řadě časopisů, jako např. List paní a dívek , Pražanka, Ahoj, Pražský ilustrovaný zpravodaj, ...

Věra Naňková (2)

Narozena 4. 12. 1927. Historička umění, práce z oboru.

Věra Mišurcová (5)

Narozena 9.2.1926. PhDr., CSc., pracovnice Pedagogického ústavu Jana Amose Komenského Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru výchovy předškolních dětí.

Věra Hrubá (3)

Věra Helená Hrubá, později známá jako Vera Ralston byla československá reprezentantka v krasobruslení, která se po své emigraci do USA stala filmovou herečkou. Narodila se jako dcera zámožného klenotníka Rudolfa Hrubého mezi lety 1919 a 1923 , absolvovala klášterní školu v Doksech, zúčastnila se mistrovství Evropy v krasobruslení 1936 , Zimních olympijských her 1936 a mistrovství Evropy v krasobruslení 1937, kdy na domácí půdě v Praze obsadila v soutěži žen 7. místo. Adolf Hitler jí osobně nabízel německé občanství, Hrubá ale rozhodně odmítla a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava emigrovala s rodinou do Ameriky, kde se její bratr Rudy stal úspěšným filmovým producentem. Původně vystupovala v lední revue Ice Capades, v roce 1941 hrála krasobruslařku ve filmu a tím odstartovala svoji hereckou kariéru. Přijala umělecké jméno Ralston, což byla údajně značka jejích oblíbených cereálií, a snažila se navázat na úspěch Sonji Henie. Roku 1946 se stala americkou občankou, po válce navštívila Prahu a hrála v českých filmech Týden v tichém domě a Revoluční rok 1848, po nástupu komunistů k moci se vrátila do zámoří. V roce 1952 se provdala za Herberta Yatese, šéfa společnosti Republic Pictures, který byl o čtyřicet let starší. Dostávala tradičně hlavní ženské role ve filmech tohoto studia, což byly zpravidla nenáročné nízkorozpočtové dobrodružné a romantické příběhy. Pro své toporné herectví a silný přízvuk byla často terčem posměchu, John Wayne ji označil za svoji nejhorší hereckou partnerku. Filmovou kariéru ukončila v roce 1958, je jedinou herečkou české národnosti, která má svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Věra Hoeppnerová (2)

Věra Gošová (7)

Mgr., speciální pedagožka, autorka materiálů z oblasti speciálního vzdělávání.

Věra Danielovská (7)

Narozena 3.11.1942 v Praze. PaedDr.,pedagožka, autorka učebnic vlastivědy a prvouky.

Vendelín Josef Krýsa (9)

Narozen 5.2.1909 v Plzni, zemřel 24.1.1972 v Praze. Nakladatel, dramaturg, dramatik, prozaik, literární monografie. Novinář a spisovatel působící v Duchcově a okolí. Jeho strýc byl známý farář a církevní hodnostář, kterého autor často navštěvoval a strýc na něj měl velký vliv.

Věnceslav Metelka (2)

Václav, alias Věnceslav Metelka byl český učitel, houslař, houslista a písmák, prototyp „zapadlého vlastence“. Narodil se jako nejstarší syn chalupníka Jáchyma Metelky ve Sklenařicích čp. 11, ve škole se setkal s písmákem a hudebníkem Matějem Hájkem, který ho učil také hrát na housle, na flétnu a klavír. Od deseti let chodíval hrát po hospodách, byl na zkušené v Německu, učil se truhlářem a pracoval v Náchodě v houslařské dílně. Roku 1829 odešel do Jičína studovat učitelství a po úspěšném absolvování se roku 1831 stal pomocným učitelem v Pasekách. Od roku 1835 hrál v ochotnickém divadle, ale protože s jeho učitelstvím nebyl spojen pravidelný plat, žil velice chudě. Roku 1836 dostal výjimku a mohl se i jako školní pomocník oženit s dcerou učitele Kateřinou Šimůnkovou, s níž měl čtyři děti: Pavlínu , Václava , Josefa a Johanku ; nejstarší dvě ale zemřely na tuberkulózu krátce po sobě v mladém věku. Když tchán roku 1838 zemřel, z dědictví koupil domek v Pasekách a začal také hospodařit. Přivydělával si hraním a hlavně stavěl housle a další dřevěné hudební nástroje včetně kytar. Roku 1841 se stal řádným učitelem a 1850 byl zvolen rychtářem, ale funkci odmítl. Zemřel na tuberkulózu a zanechal po sobě ženu a dvě děti, které ale také brzy zemřely. Pohřben je na hřbitově v Pasekách nad Jizerou u zdejšího kostela svatého Václava. Houslařství naučil své děti a založil tak významnou houslařskou školu, z níž vzešly i houslařské rody Pilařů a Špidlenů. Kromě četných nástrojů, které se dnes velice cení, zanechal po sobě deníky z let 1835–1844 a 1856–1866. Z nich čerpal Karel Václav Rais inspiraci i materiál pro román Zapadlí vlastenci. Významná část Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách je věnována Metelkovi. Roku 2007 se v Pasekách slavil „Rok Věnc...