12361–12420 z 142718 Autoři
André Laurie (7)
André Laurie , byl francouzský spisovatel poměrně úspěšných dobrodružných románů. Nedokončil studia medicíny a stal se novinářem, nejprve spolupracovníkem časopisu Le Figaro a později redaktorem pokrokového časopisu Marseillaise. Kromě uměleckých zájmů měl také politické ambice. Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 se mu ale podařilo uprchnout. Přes Austrálii a Ameriku se dostal do Evropy a žil po dlouhá léta v Anglii, kde přijal jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Teprve amnestie v roce 1881 mu otevřela opět cestu do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu. Ve své literární činnosti se André Laurie jeví jako výrazný epigon Julese Verna, se kterým rovněž na některých dílech spolupracoval. Verne byl například z komerčních důvodů vydáván za spoluautora Laurieho románu Trosečník z Cynthie a základem dvou dalších Vernových knih jsou původní Laurieho rukopisy.
Více od autora
André Chénier (4)
André Chénier byl francouzský básník, jedna z obětí kritické fáze Velké francouzské revoluce. Pro procítěný styl svého básnického díla bývá považován za jednoho z předchůdců romantického uměleckého směru. Za „zločiny proti státu“ byl ve věku 31 let odsouzen revolučním tribunálem k trestu smrti a popraven. Stalo se tak dva dny před pádem diktátora Maximiliena Robespierra, tedy těsně před koncem jakobínského teroru. Jeho bratr Marie-Joseph Chénier byl básníkem a dramatikem. Jeho život je námětem velmi často uváděné opery Andrea Chénier italského skladatele Umberta Giordana. Fiktivní děj této opery nemění nic na působivosti jejího varování před nelidskostí teroru, ať je motivován jakkoliv.
Více od autora
André Chastel (4)
Francouzský historik umění, též překladatel z italštiny a španělštiny do francouzštiny.
Více od autora
Alžběta Bublanová (6)
Alžběta Bublanová je česká spisovatelka. Vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého. V roce 2012 debutovala sbírkou povídek Čtyři stěny, za niž získala Cenu Karla Hynka Máchy. V následujících letech jí vyšly knihy V Tichu , Odraz ode dna , Barák a Ti, kterým se narodíš . Pracuje jako lektorka psaní v „Kurzech z obýváku“. Vydává také lokální časopis o pražském náměstí Jiřího z Poděbrad „Náměsíčník“. Jejím otcem je bývalý ministr vnitra František Bublan. Její matka se jmenuje Věra Bublanová. Má dva sourozence. Je vdaná, její muž se jmenuje Ondřej a mají spolu dceru Julii. Od osmnácti let žije v Praze.
Více od autora
Alžběta Bílková (3)
Narodila se r. 1994 v Praze. Autorka beletrie . Píše recenze fantasy knih, filmů a seriálů.
Více od autora
Aly Martinez (5)
Aly Martinez je americká autorka bestselerů USA Today. Pochází ze Savannah v americkém státě Georgia, nyní žije v Jižní Karolině s manželem a čtyřmi malými dětmi. Má ráda laciné víno, tajemné legíny a olivy. Nesnáší pizzu a zmrzlinu skoro tak jako psát vlastní životopis ve 3. osobě. V tom málu volného času, který má, čte vše, co jí přijde pod ruku, nejraději s velikánskou sklenicí vína po ruce.
Více od autora
Alojz Janík (8)
Narozen v únoru 1926. MUDr. DrSc., profesor psychiatrie, práce z oboru. Zemřel 9.5.2002.
Více od autora
Alois Pokorný (6)
Alois Pokorny von Fürstenschild byl rakouský generál. Kariéru v armádě zahájil poté, co v roce 1831 absolvoval Tereziánskou akademii ve Vídni, získal hodnost nadporučíka a byl přidělen k 8. pluku. Od roku 1839 do roku 1848 sloužil u generála rakouské armády, v roce 1849 se stal asistentem polního maršála Julia Jacoba von Haynau a v červnu téhož roku následoval generála do Temešváru, kde pomohl potlačit Maďarské povstání. V roce 1854 byl povýšen na brigádního generála. Ve vojenském tažení v roce 1859 vedl pluk v obci Pavia a pak velel III. sboru, kde získal hodnost polního maršála a zúčastnil se bitvy u Magenty. V roce 1866 v Itálii i přes porážky rakouské císařské armády jej císař František Josef pro jeho schopnosti ukázané na bitevním poli chtěl jako člena řídící rady a v roce 1867 mu udělil dědičný titul barona. Pokorný zůstal ve službě do roku 1869. V roce 1871 odešel do důchodu a získal hodnost feldzeugmeister . Zemřel v Jihlavě v roce 1876. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alois Pokorny von Fürstenschild na italské Wikipedii.
Více od autora
Alois Marhoul (7)
Narozen 24. 6. 1951 v Praze. Básník, spisovatel, živnostník v oboru gastronomie.
Více od autora
Allan Cole (6)
Allan Cole vyrastal v neustále meniacom sa prostredí, nakoľko jeho otec pracoval pre CIA. Chodil do minimálne 32 škôl. V rovnakom počte krajín žil, alebo ich aspoň navštívil. Domov nakoniec našiel na Floride, kde šťastne žije so svojou rodinou. Mladý Cole nechcel ísť v šľapajách svojho otca. Odmietol ponuku stať sa agentom CIA a začal sa venovať editorskej a redaktorskej činnosti. Za 14 rokov náročnej investigatívnej práce získal povesť reportéra, ktorý sa už zaoberal všetkým: od brutálnej vraždy až po korupciu na najvyšších miestach. Za svoj prínos nakoniec získal významné novinárske ocenenie. Od toho okamihu zmenil svoje zameranie a začal sa sústrediť na film a literatúru. Zlatá éra Allanovej tvorby prišla začiatkom 80-tych a trvala až do konca 90-tych rokov. Počas tohoto obdobia napísal pre hollywoodskych producentov viac ako 100 scenárov, zväčša do rôznych seriálov, ktoré v tej dobe boli populárne. Ako príklad uveďme: Walker Texas Ranger, A-Team, Werewolf, alebo The Incredible Hulk, na ktorý Allan Cole spomína najradšej. Popri písaní scenárov si Cole našiel čas aj na beletriu. Najväčší dopad na jeho život a tvorbu malo zoznámenie a následná spolupráca s Chrisom Bunchom. V rokoch 1982 až 1993 spolu napísali 8-dielnu military sci-fi sériu The Sten Chronicles, ktorá sa stala základným kameňom ich tvorby, a ktorej sa už v tých časoch predalo viac ako 10-miliónov výtlačkov. Allan s Chrisom spolu napísali aj ďalšie knihy a tvorili nerozlučnú dvojku plnú nápadov a humoru. Chris však nebol iba Allanovym najlepším priateľom. Bol aj bratom Allanovej manželky a osudovej lásky Kathryn. Kým Allan žil, dočkali sa s Katryn až 9 vnukov. V roku 2013, osem rokov po smrti Chrisa Buncha, napísal teraz už osamotený Allan Colle krátky 37-stranový príbeh "Sten And The Star Wanderers". Dej volne zapadá do pôvodnej 8-dielnej série Sten. Po misii vo Vlčích svetoch natrafia Sten a jeho tím na tajomnú loď... Ohlasy fanúšikov boli prekvapivo veľkorysé a nový text aj po toľkých rokoch nad...
Více od autora
Alfred Andersch (5)
Alfred Andersch je jedním ze zakladatelů známé literární Skupiny 47. V mládí pracoval v komunistickém Svazu mládeže v Bavorsku. Když se dostali k moci nacisté, byl vězněn v koncentračním táboře. Za války byl na frontě jako řadový voják, roku 1944 dezertoval. Po roce 1945 byl redaktorem rozhlasu, v letech 1955-57 vydával znamenitý literární časopis Texte und Zeichen. K nejvýznamnějším Anderschovým prózám patří autobiografické Třešně svobody, Piazza San Gaetano, Zanzibar aneb Poslední důvod, Rudovláska, povídkový triptych Milovník polostínu a román Efraim.
Více od autora
Alexandra Adornetto (4)
Alexandra je dcera učitelů angličtiny. Svou první knihu Zloděj stínů napsala ve 14 letech. Přiznává, že byla odjakživa vášnivou čtenářkou a dodnes je její pokoj plný rozečtených knih. Žije střídavě v USA a v Austrálii.
Více od autora
Alexandr Žurman (6)
Ing. Alexandr Žurman, , dlouholetý ředitel Nakladatelství Olympia, mezi jehož koníčky vždy patřilo vaření. Autor publikací o sportu a knihy kuchařských receptů.
Více od autora
Alexandr Kramer (7)
Alexandr Kramer byl český novinář, za normalizace disident a autor science fiction povídek, které zveřejňoval pod jménem svého spolupracovníka Jaroslava Veise a později Miroslava Kostky. Vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK . Od roku 1966 se angažoval ve studentském hnutí, v roce 1968 působil jako redaktor týdeníku Student. V dubnu 1969 vedl jako předseda Akademické rady studentů na fakultě stávku proti nástupu G. Husáka do čela KSČ. Sám byl členem KSČ od března 1968; v listopadu 1969 vystoupil. V následujících letech pracoval jako tlumočník z angličtiny, pomocný dělník, nosič kufrů, agent s lístky do divadla, od roku 1976 do roku 1989 jako technický překladatel a referent pro dokumentaci v Tesle Karlín. Podílel se na protirežimních letákových akcích. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Od léta 1989 přispíval do samizdatových Lidových novin. Spoluzakládal skupinu Levá alternativa v září 1989; v roce 1991 vystoupil. Byl ženatý, měl jednu dceru. V letech 1990–92 pracoval jako redaktor zahraniční rubriky Lidových novin se zaměřením na USA, v letech 1993–97 byl vedoucím redaktorem exportní redakce ČTK, vedoucím redaktorem zahraniční rubriky časopisu Mladý svět, zástupcem šéfredaktora a reportérem časopisu Týden, překladatelem pro Reader's Digest Výběr, redaktorem zpravodajství Radia Svobodná Evropa. V srpnu 1997 se stal redaktorem deníku Právo. Zde působil zpočátku jako politický komentátor, postupně se však specializoval na velké politické rozhovory vycházející v sobotu. Zastával výrazně levicové názory. Tyto rozhovory vydalo knižně brněnské nakladatelství nakladatelství Doplněk: Interview , Interview 2 , Interview 3 , Interview 4 , Interview 5 (2006 – 74 rozhovo...
Více od autora
Alexander Lange Kielland (5)
Alexander Lange Kielland byl norský spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů norského literárního realismu 19. století. Společně s Henrikem Ibsenem, Bjørnstjernem Bjørnsonem a Jonasem Liem patří k tzv. „Velké čtyřce“ norských spisovatelů.
Více od autora
Alexander Dubček (4)
Alexander Dubček byl československý politik slovenské národnosti, hlavní osobnost pražského jara 1968. Narodil se roku 1921 v Uhrovci v místní škole – ve stejném domě jako Ľudovít Štúr. Jeho otec Štefan Dubček byl vyučený tesař, který několik let pracoval v USA, kde se stal přesvědčeným pacifistou a komunistou. V roce 1925 odjel malý Alexander Dubček se svými silně levicově zaměřenými rodiči, zakládajícími členy družstva Interhelpo, do města Biškek v sovětské Kyrgyzii. Později se Dubčekovi přestěhovali do města Gorkij a v roce 1938 se vrátili na Slovensko, protože podle nových směrnic by museli přijmout jediné sovětské občanství. Alexander Dubček se vyučil strojním zámečníkem, pracoval v Dubnici nad Váhom a v roce 1939 vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska. Měl tři syny. V roce 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání, v němž byl zraněn a jeho bratr Július padl. Po válce působil v různých politických funkcích v Trenčíně a Banské Bystrici. Absolvoval Vysokou školu politickou ústředního výboru KSČ a získal akademický titul doktora sociálně-politických věd . Protože z dětství velmi dobře ovládal ruský jazyk, byl vyslán do Moskvy, kde v letech 1955–1958 studoval politické vědy, současně s Michailem Gorbačovem. Po roce 1989 mu byly uděleny čestné doktoráty řady světových univerzit, např. v Itálii, Španělsku či USA. Od roku 1958 byl stranickým tajemníkem v Bratislavě a členem Ústředního výboru KSS. V této funkci se poprvé střetl s tehdejším prezidentem Antonínem Novotným kvůli připravované změně Ústavy, s níž Dubček nesouhlasil. Roku 1959 se stal tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl. Protože v Moskvě zažil rehabilitace Stalinových obětí, prosazoval rehabilitaci slovenských komunistů pronásledovaných v letech 1951–53 a po konfliktu s Novotným byl opět přesunut na Slovensko. Brzy se však do ÚV vrátil a dosáhl ustavení takzvané Kolderovy komise. Od roku 1962 zastával funkci vedoucíh...
Více od autora
Alex Scarrow (5)
Britský spisovatel nigerijského původu, autor literatury z oblasti sci-fi a thrilerů Činný také v oblasti rockové hudby a tvorby počítačových her.
Více od autora
Alex Drescher (7)
Narozen 10. května 1972, žije i s rodinou v Havířově a v Ostravě pracuje jako právník. Jméno Alex Drescher je pseudonym. Poprvé se širšímu čtenářskému publiku představil v roce 2007 knihou Dokonalý obchod složenou ze tří delších textů: Citlivá záležitost, Dokonalý obchod a Právo volby. Zde přivedl na scénu královského prokurátora Kloppa Yggredda, který je v Kněžegradském království vyšetřovatelem a vykonavatelem spravedlnosti v jedné osobě. Letos hodlá autor na prvotinu navázat knihou S čím kdo schází. V novelách Komu čest a S čím kdo schází bude muset Klopp opět napnout síly, aby rozřešil další várku zločinů. V den, kdy se Alex Drescher narodil, byla v Ostravě bouřka. Jiná nebeská znamení se ale nekonala. Ve třech letech ale viděl četu sovětských vojáků pochodovat kolem svého domu. Ovlivnilo ho to zřejmě víc, než si hodlá kdy připustit. Psát začal na gymnáziu a první román dopsal na výšce. Psaní je pro něj tou největší zábavou na světě. Tedy hned po střílení, lovení ryb, klábosení s přáteli, čtení knih, vaření, lepení modelů, boxu a havanských doutnících kombinovaných s irskou whiskey.
Více od autora
Aleš Tvrzník (6)
Mgr. Aleš Tvrzník se narodil v roce 1969 v Jablonci nad Nisou, kde se již od školního věku věnoval atletice v oddíle LIAZ Jablonec. Studium na FTVS UK v Praze absolvoval se specializací atletika, později studoval na Institut für Sportwissenschaft ve Stuttgartu. Během studia působil jako trenér atletiky. Od roku 1995 je zaměstnancem Vědeckého a servisního pracoviště tělesné výchovy a sportu CASRI Praha. Zabývá se diagnostikou, metodikou a evidencí zatížení ve vrcholovém sportu a přenosem takto získaných poznatků do oblasti rekreačního sportování, resp. fitness. Je autorem celé řady metodických materiálů, publikací, software a sportovních filmů. Poslední dobou se věnuje biomechanice běžeckého kroku a konzultační činnosti při výběru správné běžecké obuvi.
Více od autora
Aleš Kot (5)
Aleš Kot je česko-americký komiksový scenárista, který jako první Čech ve svém oboru prorazil v USA. Všechny své komiksy napsal v angličtině. Do USA se přestěhoval v roce 2009. Od roku 2012 píše pro známá komiksová vydavatelství DC Comics, Image Comics a Marvel Comics. Narodil se v roce 1986 v Ostravě. Tam také vyrůstal a navštěvoval například jazykovou školu. Za dvanáct let své školní docházky vystřídal šest škol. V sedmnácti letech ze školy odešel definitivně. V téže době několikrát pobýval ve Spojeném království. Ke komiksu se dostal již ve čtyřech letech, kdy mu rodiče při zápalu plic darovali komiks s kačerem Donaldem. Později mu jeho dědeček, řidič z povolání, daroval česká vydání komiksů Spider-Man a Barbar Conan. Nato začal číst komiksy v časopisech Score a CREW. Tehdy začal vytvářet své první vlastní komiksy. V osmnácti až dvaceti letech bydlel střídavě v Ostravě a v Praze. V témže věku napsal svou první komiksovou knihu, prozatím tzv. do šuplíku. Když mu bylo dvacet tři let přestěhoval se za svou tehdejší přítelkyní do Los Angeles v USA. S přítelkyní se nakonec vzali, ale později také rozvedli. Během manželství zažádal v USA o občanství a tzv. zelenou kartu. To mu také bylo nakonec uděleno. V USA nejdříve pracoval jako asistent veterináře a prodavač ve smoke shopu. Poté nastoupil do časopisu Coilhouse, který založila jeho tehdejší žena. Během rozhovorů, které pro časopis vedl, se seznámil například s Grantem Morrisonem. Později pracoval jako account executive pro velkou distribuční mediální společnost. V roce 2011 nabídl dva původní náměty na komiksové minisérie vydavatelství Image Comics, oba byly přijaty. V červenci 2012 tak byla v USA vydána komiksová kniha Wild Children, která se zabývá tíživým dopadem vzdělávacího systému na mladistvé. Kniha se dostala do Top 10 nejprodávanějších grafických románů. Za první měsíc se jí prodalo 3 700 kusů. Autorem kreseb je Riley Rossmo. Od prosince 2012 do března 2013...
Více od autora
Alena Večeřová-Procházková (4)
Narozena 1971. MUDr., psychiatrička, od roku 1996 odborná asistentka na Katedře psychiatrie IPVZ v Psychiatrické léčebně Praha-Bohnice. Od roku 2004 působí jako lektorka výcvikové komunity ve Skálově institutu. Odborné práce z psychiatrie a toxikomanie.
Více od autora
Alena Urbanová (10)
Alena Urbanová , divadelní kritička, literatura z oboru, autorka biografií českých herců. V 50.- 60. letech 20. století přední divadelní kritička, autorka hereckých monografií a v 90. letech časopisecky vydaných studií o hercích . Od 70. let dlouholetá členka porot amatérského divadla pro děti , lektorka seminářů a kurzů, autorka publikací o problematice divadla pro děti s důrazem na problematiku dramaturgie , doslovů a komentářů k sborníkům her pro dětského diváka, autorka statí o historii činoherního divadla pro děti v publikaci Cesty českého amatérského divadla.
Více od autora
Alena Nouzová (2)
MUDr., neuroložka, zabývá se netradičními způsoby léčby neurologických onemocnění. Práce z oboru.
Více od autora
Aleksej Feofilaktovič Pisemskij (8)
Aleksej Feofilaktovič Pisemskij, rusky: Алексей Феофилактович Писемский byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel ze starého, ač zchudlého šlechtického rodu a vzdělal se v kostromském gymnasiu a na moskevské universitě. Jako jinoch jevil velikou náklonnost k divadlu. Ukončiv r. 1844 universitní studia, vstoupil do státní služby, ale r. 1846 ji opustil a oženil se. Roku 1848 stal se úředníkem pro zvláštní rozkazy při kostromském gubernátorovi, v l. 1354 – 59 byl členem petrohradské hlavní správy údělů a v letech 1866–72 radou moskevské gubernské správy. Služební povolání nezůstalo bez vlivu na jeho tvorbu, kterou zahájil povídkou Nina a Bojarščina, napsanou r. 1847, ale vlivem censury otištěnou teprve r. 1857. Již v poslednější práci lze sledovat hlavní vlastnosti jeho talentu, plastiku kresby, docházející časem do hrubosti, životnost a sytost barev, bohatství komických motivů, pesimistický názor na vytrvalost povýšených citů a silnou, typickou mluvu. Roku 1850 navázal styky s Moskviťaninem, kde otiskl povídky Ťufjak a Brak po strasti. Obě práce postavily Pisemského do první řady ruských spisovatelů. Záhy potom následovaly povídky: Komik; Ipochondrik; Bogatyj ženich; Batmanov; Pitěrščik; Lěšij; Razděl; Fanfaron aj., jež se dotýkají nepovšimnutých sfér ruského života, pro svoji nenapodobitelnou životnost, pravdivost a barvitost nepozbyly dosud zájmu. Přesídliv r. 1858 do Petrohradu, žil v poměrech dosti stísněných a psal málo. K té době se vztahuje jeho kritická stať o Gogolovi a nejlepší povídka ze života ruského lidu Plotničja artěl. Když r. 1856 námořní ministerstvo podniklo národopisný výzkum, Pisemskij prozkoumal Astrachaň a Kaspické pobřeží, o čemž napsal mnoho cestopisných článků do časopisu Morskoj Sbornik. Roku 1858 stal se redaktorem Bibliotěki dlja čtěnij. Zároveň v Otěčestvennych Zapiskach objevila se jeho nejlepší práce Tysjača duš a brzo potom v jím redigované sbírce znamenité jeho drama Gork...
Více od autora
Aleksandr Petrovič Kazancev (3)
Ruský spisovatel vědecko-fantastické literatury, filmový scenárista a šachista.
Více od autora
Aleksandr Ivanovič Pokryškin (3)
Ruský důstojník vojenského letectva, práce z oboru, i beletristické.
Více od autora
Albert Simon Pergill (5)
Pergill, Simon Albert, *1954, lékař a vysokoškolský pedagog. Autor několika desítek odborných prací, vesměs se týkajících plísní a jejich jedovatých produktů, mykotoxinů. Vyučuje na universitě preventivní lékařství a zdravotní nauky pro pedagogy, na něž se specializuje zejména po absolvování doškolovacího kursu WHO. SF a F ho zajímá od útlého věku, účastnil se i některých literárních soutěží. Je ženatý a má dvě děti. „Fantasy jsem považoval spíše za oddechovou záležitost, relaxaci mezi vážnou prací. Conan a Sesamus mi však připravili několik bezesných nocí a přímo si vynutili, abych jejich příběh sepsal..."
Více od autora
Albert Ayguesparse (4)
Narozen 1. 4. 1900 v Bruselu, zemřel 27. 9. 1996, belgický spisovatel.
Více od autora
Alan Tillier (7)
Alan Tillier, anglický autor turistických průvodců. Alan Tillier žil 25 let ve všech významných částech Paříže. V té době byl dopisovatelem několika časopisů, například „Newsweek“, „The Times“ a „International Herald Tribune“. Napsal několik průvodců pro „Herald Tribune“, určených turistům a cestujícím obchodně do Evropy. .
Více od autora
Alafair Burke (7)
Dcera J. L. Burka, narodila se ve Fort Lauderdale, Florida. Studovala psychologii na Reed College a práva na Stanford Law School. Pracovala jako náměstek prokurátora v Portlandu, novinářka a spisovatelka. V současné době žije v New Yorku a je profesorem práva na Právnické fakultě Hofstra. Autorka detektivních sérií s newyorskou policistkou Ellie Hatcherovou a portlandskou prokurátorkou Samanthou Kincaidovou .
Více od autora
Aischylos (6)
Aischylos byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie . Byl synem bohatého statkáře Euforióna z Eleusíny, později žil v Athénách. Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách – tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny. Určitý čas žil v sicilských Syrakusách, kde také zemřel. Podle legendy mu orel, který považoval jeho holou lebku za kámen, svrhl na hlavu želvu. Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické . Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti, zastával názor, že svět je řízen božskou spravedlností. Základním rysem tragična podle Aischyla je lidské jednání plné nebezpečí, které každou chvíli přivádí člověka do bezvýchodných situací, v nichž tentýž čin je nutností, povinností, zásluhou ale současně největším proviněním. Aischylos používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů. Pro zvýšení obliby her jako jeden z prvních užíval výpravné dekorace, krásné kostýmy, masky atd. Aischylos byl zbožný člověk, takže podle něj byla moc bohů neomezená. V jeho hrách vystupuje Zeus jako spravedlivý vládce, který nesnáší lidskou domýšlivost a stíhá ji zaslepením, ve kterém se člověk dopustí hříchu a provinění a je za něj potom potrestán. Po Aischylovi je pojmenována např. planetka 2876 Aeschylus. Napsal 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění, mezi nimi i jeho nejslavnější hra a také jediná úplná dochovaná trilogie Oresteia. Dalších 72 tragédií známe alespoň podle názvu. Nejvíc se proslavil změnami v koncepci řeckého dramatu. Zavedením druhého herce umožnil dialog a dramatickou akci. Jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci. Aischylovské látky a příběhy byly...
Více od autora
Adolfo Bioy Casares (4)
Adolfo Bioy Casares byl argentinský spisovatel, jehož manželkou byla Silvina Ocampo, sestra argentinské spisovatelky Victorie Ocampo. Značná část jeho díla spadá do žánru sci-fi & fantasy. Byl blízkým spolupracovníkem a přítelem Jorge Luis Borgese, potkali se roku 1932, vydávali společně také literární časopis Destiempo, napsali společně několik knih a sestavili také vlivnou antologii fantastické literatury . V roce 1990 se stal nositelem Cervantesovy ceny za literaturu. Proslavil ho především román Morelův vynález , který vydal roku 1940 . Nešťastný vědec Morel v něm sestaví simulátor, v němž chce prožívat stále dokola jen ty šťastné momenty svého života. Umístí přístroj na pustý ostrov, ovšem netuší, že ho obývá trosečník, který tak začne události vychylovat novým směrem.
Více od autora
Adolf Zika (5)
Adolf Zika je český fotograf, režisér, producent a bývalý judista. Narodil se v roce 1972 v Prachaticích. Vystudoval střední pedagogickou školu. V roce 1988 se stal členem Střediska vrcholového sportu Praha. Získal titul juniorského mistra republiky v judu a byl bronzovým medailistou evropského turnaje juniorů ve Vídni. V roce 1990 odcestoval na Budo University of Katsura do Japonska, kde absolvoval tréninkový pobyt pod vedením nejlepších judistů světa. Po svém návratu s judem bez udání oficiálního důvodu ze dne na den přestal. Fotografovat začal v roce 1994 a rok nato zvítězil v nejobsazenější kategorii prvního ročníku Czech Press Photo – sport série. V roce 1996 pracoval pro německé cestovní kanceláře v Kolíně nad Rýnem. Následně si ho za svého kmenového fotografa vybrala módní značka Pietro Filipi. Na jaře 1997 otevřel v Praze fotografické studio. Začal fotografovat módu a reklamu a přicházely první velké zakázky pro značky jako Hermès, Australian Bodycare, Speedo a další. Fotografoval katalogy módy, vytvářel kalendáře a zakázky v Austrálii, na Barbadosu, na Havaji, v Dominikánské republice a desítkách dalších lokalit. Pracoval pravidelně pro časopis Playboy, kde vytvořil i mnoho titulních stran. V letech 1997 až 1999 vedl a vytvářel fotografickou podobu cestovní kanceláře Fischer a letecké společnosti Fischer Air. V roce 1999 založil filmovou a produkční společnost ZIPO film. Na podzim roku 2000 byl vybrán mezi šest fotografů světa, prezentovaných společností Leica na světové výstavě Photokina v Kolíně nad Rýnem. Poté byl zařazen do celosvětového kalendáře této značky. Je autorem knižního projektu, do kterého zapojil na 120 nejlepších fotografů z České republiky a dalších čtyř zemí. Výsledkem byla výpravná publikace POSLEDNÍ KNIHA STOLETÍ, Jeden den v životě České republiky. O rok později byl Adolf Zika zařazen do knihy Osobnosti české reklamní a módní fotografie. Od roku 2001 režíruje televizní spoty. V roce 2001 navázal na d...
Více od autora
Adolf Srb (8)
Adolf Srb byl český novinář, příznivec staročeské strany. Působil v denících Politik a Plzeňské listy; za jeden z článků byl roku 1876 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Angažoval se ve prospěch českých menšin v pohraničí. Sepsal podrobné české politické dějiny, které ve třech dílech zahrnují období let 1861 až 1907. Ve 30. letech 20. století byl velmi oceňovaný pro svou dlouholetou vlasteneckou činnost i pro podporu začínajících novinářů. Narodil se 27. září 1850 v Rokycanech v rodině Františka Srba kontrolora při c. k. berním úřadu a Emilie Skopcové ze Spáleného Poříčí. Měl 5 bratrů: Františka , Benedikta , Josefa báňského inženýra, Eduarda autora publikací z oboru práva a samosprávy a Karla . Byl ženatý s Johanou Janečkovou . Roku 1871 vstoupil do redakce pražského německého deníku Politik, kde prošel náročnou novinářskou školou J. S. Skrejšovského. Roku 1876 byl odsouzen k čtyřem měsícům vězení za to, že jako odpovědný redaktor připustil uveřejnění článku, v němž nepodepsaný autor obviňoval jednoho z odborných radů z rakouského ministerstva obchodu z podílu na zpronevěře 250.000 zlatých z dalmatské železniční koncese. V letech 1876–1879 pracoval jako odpovědný redaktor Plzeňských listů. Poté se znovu vrátil do pražského deníku Politik, při němž roku 1883 založil přílohu Česká politika a převedl ji na samostatný deník Národní politika. Jako její šéfredaktor působil v letech 1883–1893, dále v německé Politik až do jejího přejmenování na Union roku 1909. Od roku 1903 přispíval pravidelnými politickými přehledy do Vlčkova časopisu Osvěta. Angažoval se na podporu českých menšin v pohraničí. V 80. letech 19. století patřil k zakladatelům Ústřední matice školské, Národní jednoty pošumavské a Národní jednoty severočeské. Po 1. světové válce určitou dobu redigoval Vlčkovu Osvětu, brzy se ale musel místa vzdát pro...
Více od autora
Adolf Melezinek (8)
Prof. Ing. Adolf Melezinek , rakousko-český elektroinženýr a pedagog, zakladatel inženýrské pedagogiky a autor odborných středoškolských učebnic z oboru elektrotechniky, radiotechniky a teorie vzdělávání. Adolf Melezinek je absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze, zasloužil se především o založení a rozvoj inženýrské pedagogiky, je zakladatelem mezinárodní organizace IGIP, od roku 1970 působil jako vysokoškolský učitel na univerzitě v Klagenfurtu, Rakousko.
Více od autora
Adolf J Alex (7)
Narozen 25.4.1890 v Strmilově u Jindřichova Hradce, zemřel 2.9.1957 v Praze. Malíř, ilustrátor, prozaik.
Více od autora
Adolf Cmíral (8)
Adolf Cmíral byl český hudební skladatel, pedagog a publicista. Na doporučení svého řídícího učitele šel studovat na pražskou konzervatoř, kde v letech 1897 až 1900 vystudoval skladbu u Karla Steckera, řízení sboru u Karla Knittla, hru na varhany u Josefa Kličky a obřadní zpěv u Augustina Vyskočila. Poté do roku 1905 pokračoval ve studiu na Amerlingově učitelském ústavu a v letech 1914 a 1915 složil státní zkoušky ze zpěvu, hry na varhany a hry na klavír. Profesně byl nejdříve varhaníkem v Praze: u sv. Tomáše , v Loretě a na Strahově . Zároveň během svého studia vyučoval od roku 1905 hudbu a zpěv na pražských obecných školách, na vinohradské pěvecké škole Umělecké výchovy, na odborné škole pro ženská povolání a na reálném gymnáziu a učitelském ústavu. Od roku 1919 učil na pražské konzervatoři, kde založil a vedl hudebně-pedagogické oddělení. Také byl jedním ze zakladatelů a poté ředitelem Hudební Budče . Později byl členem komise pro státní zkoušky z hudby a inspektorem hudební výchovy. Po válce začal přednášet na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde spoluzakládal katedru hudební výchovy , a přednášel na Akademii múzických umění . Ve svém díle se Adolf Cmíral inspiroval J. A. Komenským, neboť se vždy snažil o zlepšení úrovně hudební výchovy a celkově o hudební osvětu. Kromě organizování řady hudebních akcí přednášel, podílel se na školském vysílání Československého rozhlasu a hojně publikoval. Psal do Pedagogických rozhledů, Hudební revue, Listů Hudební matice, Tempa a časopisu Hudba a škola, který založil. Navíc řídil i časopisy Hudební výchova a Souzvuk. Samostatně vydal např. příručku Základní pojmy hudební nebo školu zpěvu Jaro. Též sbíral a propagoval české lidové písně, zejména ze středních Čech. Inspiraci k vlastní hudební tvorbě čerpal především na svém letním sídle ve Zlenicích. V roce 1962 obdržel vyznamenání ...
Více od autora
Adolf Černý (7)
Adolf Černý byl český básník, diplomat, slavista, sorabista, etnograf, publicista, překladatel a univerzitní lektor slovanských jazyků v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu vystudoval učitelský ústav , jako učitel působil v Hradci Králové a v Praze, kde byl v letech 1898–1904 též správcem Národopisného muzea českoslovanského.Od roku 1901 vyučoval na pražské univerzitě polštinu a lužickou srbštinu, od 1911 i srbochorvatštinu. Po vzniku samostatné ČSR pracoval na ministerstvu zhraničních věcí .V roce 1927 odešel do důchodu. Od mládí se cílevědomě věnoval slovanské filologii a soudobým politickým problémům slovanských národů, v následujících letech zaměřil soustavnou pozornost také na rozvoj odborně fundované slavistické publicistiky a šíření ideje slovanské vzájemnosti v duchu masarykovského kriticismu.V roce 1898 založil časopis Slovanský přehled a v letech 1898–1914 a 1925–1932 jej redigoval. Hlavním předmětem jeho badatelského zájmu i mnohostranných organizačních aktivit však byly jazyk, historie, kultura a folklor Lužických Srbů, jejichž život poznal při každoročních studijních pobytech .Ve své době byl nejvýznamnějším znalcem lužickosrbské kulturya zakladatelem české sorabistiky. Jeho rozsáhlá původní básnická tvorba se vyvíjela od intimní a spirituální lyriky , přes veršovaný autobiografický román , až k náboženské a politické epice, oslavující českou reformaci a národní osvobození (Zpěvník pozdního husity, 1918; epos Hus, 1919; Písně osvobozeného otroka, 1919; Vě...
Více od autora
Adam Williams (3)
Adam Williams, syn hongkongského tchaj-pana , se narodil a vyrůstal v Asii, i když vzdělání se mu dostalo ve Velké Británii. Jeho předkové žijí v Číně již od osmdesátých let devatenáctého století a Adam tedy navázal na dlouhou rodinou tradici a začal pracovat pro významnou obchodní společnost Jardine Matheson, v níž se nakonec vypracoval až na místo výkonného ředitele pro Čínu. Tuto funkci pak získal i ve společnosti Jardine Fleming. Podnikl expedici na velbloudech do srdce pouště Taklamakan, kde se pokoušel najít ztracená města Hedvábné stezky. Když tuto výpravu úspěšně přežil, přihlásil se do závodu „Rhino Charge“. Je rovněž nositelem Řádu Britského impéria
Více od autora
Adam Georgiev (5)
Adam Georgiev je český básník a prozaik, autor širokého žánrového a stylového rozpětí. Je známý především jako autor homosexuálních próz, v roce 2010 byl v pořadu Q v České televizi označen za nejprodávanějšího gay autora v České republice. Svůj styl, vždy oscilující na pomezí poezie a prózy, předznamenal Georgiev již svým prvním uměleckým textem napsaným v sedmnácti letech, poémou I Ježíš Kristus byl sebevrah , o němž prezidentka Akademie literatury české Eva Kantůrková napsala, že je „intuitivním výkonem velkého talentu“. V provázání s divadlem pokračoval i následující knihou básnických interpretací hereckých rolí Potlesk pro Dagmar Havlovou – Veškrnovou , o níž Radovan Lukavský napsal, že „je v ní něco, co mu vzdáleně připomíná ducha Franceska Petrarcy a jeho zpěvů Lauře“. Za knihu Básník Trýzeň Kat , sbírku veršů z let 1997 – 2007, získal dvě nominace na Knihu roku 2007 v odborné anketě Lidových novin, a to od Evy Kantůrkové a držitele European Book Prize Mariusze Szczygiela . Literární kritik týdeníku Obrys-Kmen, který vychází jak příloha komunistických Haló novin, Alexej Mikulášek o knize napsal, že „patří k tomu nejlepšímu, co dal uplynulý rok české literatuře“ . Jako prozaik se etabloval třemi knihami známými jako „homosexuální trilogie“: Planeta samých chlapců , Bulvár slunce a Zabij mě, Eliso . Vyznačují se originálním literárním rukopisem a také homosexuální otevřeností, nebývalou nejen v českém literárním kontextu. Trilogie má umělecky vzestupnou tendenci . Jakub Vaníček v Literárních novinách o Planetě sa...
Více od autora
Adam Frost (6)
Britský spisovatel, autor knih pro děti, editor webových stránek, informační designér. Zabývá se infografikou a vizualizací dat.
Více od autora
Achjo Bitch (5)
Copywriterka Anna "Anche" Vodrážková nebo zkráceně Anche Er. Studuje AMU v Praze a ještě dlouho studovat bude, protože má ráda studentské výhody. Milovnice dobrého počasí je momentálně v zápalu rekonstrukce bytu na Praze 2. Je nejstarší a nejchytřejší z pěti dětí. Dělá to, co se jí zrovna hodí nebo líbí, ale občas přemýšlí o tom, proč z ní rodiče nechtěli mít mistra a nedali ji do učení.
Více od autora
Abbi Glines (6)
Abbi Glines je americká spisovatelka, rodačka z Birminghamu v Alabamě, autorka milostných románů a sérií pro ženy. Její první novela vyšla roku 2011 a poté následovalo několik bestsellerů podle New York Times, USA Today a Wall Street Journal jako například série Rosemary Beach, Sea Breeze, The Vincent Boys a trilogie Existence.
Více od autora
A. J Liehm (5)
Narozen 2. 3. 1924 v Praze, zemřel 4. 12. 2020 tamtéž. Filmový a literární kritik, kulturní a politický publicista, československý komunistický a reformní politik, vysokoškolský pedagog. V exilu v Paříži vydával v letech 1984-1988 mezinárodní kulturní revue Lettre Internationale.
Více od autora