12301–12360 z 142713 Autoři
Antony Jay (4)
Sir Antony Rupert Jay, CVO, je anglický spisovatel, moderátor a režisér, nejznámější jako spoluautor satirických seriálů Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére.
Více od autora
Antonín Vojtek (7)
Narozen 10.ledna 1934 v Horních Bojanovicích. Žije a pracuje v Břeclavi. Je absolventem Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Bývá nazýván “Malířem jižní Moravy”. Na jižní Moravě se narodil, na jižní Moravě žije. Jižní Moravu miluje a celý život ji ztvárňuje svým osobitým způsobem. Antonín Vojtek se zajímal o výtvarnou tvorbu od mládí. Kreslil a maloval v okolí své rodné obce Horní Bojanovice na břeclavském okrese. Svou výstavní činnost zahájil v této obci v roce 1965. Od té doby do současné doby vystavil svá díla na 200 místech, a to samostatně . V České republice to bylo například v Praze, Brně, Mar. Lázních, Františkových Lázních, Hustopečích u Brna, Břeclavi, Lednici na Moravě, Mikulově, Dačicích, Třebíči, Adamově, Kyjově, Znojmě, Zlíně, Podivíně, Kroměříži, Jihlavě, Olomouci, Tišnově, Slavkově u Brna, Hodoníně … a dalších desítkách míst. V zahraničí: v Německu, Rakousku, Skotsku, Itálii, Řecku, USA, Chorvatsku. Jeho obrazy jsou zastoupeny v galeriích a soukromých sbírkách v téměř padesáti zemích světa . V současné době tvoří nejvíce olejomalby. Můžeme však sledovat i jeho tvorbu kresebnou a grafickou, akvarely i plastiky. V posledních létech vychází každoročně barevný kalendář s jeho dílem a patrony se stávají významné osobnosti České republiky .Od roku 2001 se akt křtu kalendáře stává významnou společenskou událostí s bohatým kulturním programem. Od 2012 připravujeme setkání s dalšími osobnostmi z řad mužů České republiky, kteří přijmou záštitu nad kalendáři.Pro rok 2013 to byl rybář Jakub Vágner, následující rok zpěvák Jožka Černý.
Více od autora
Antonín Pařízek (8)
Narozen 30.1.1959 v Praze. MUDr., gynekolog-porodník, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Nečásek (8)
Narozen 12.6.1871 v Sobčicích u Jičína, zemřel 2.3.1938 v Praze. Novinář, prózy, hry.
Více od autora
Antonín Modr (5)
Antonín Modr byl český hudební vědec, skladatel a příležitostný dirigent. Začínal jako dělník a amatérský hudebník ve Strašicích na Rokycansku. Později hrál ve vojenských kapelách v italském Roveretu a v Rimavské Sobotě na Slovensku. Po první světové válce studoval na Pražské konzervatoři hru na housle u Rudolfa Reissiga a skladbu u Josefa Suka. V letech 1923–1927 byl violistou České filharmonie, poté hrál v orchestru Národního divadla a v letech 1934–1936 v Symfonickém orchestru pražského rozhlasu, který také příležitostně řídil. Vedl lidové umělecké soubory a byl sbormistrem pěveckého sdružení Lukes. Na konzervatoři vyučoval teoretické předměty a hru na kytaru a staré nástroje. V roce 1949 odešel do invalidního důchodu a pouze externě vyučoval na Vyšší hudebně pedagogické škole. Jeho skladatelské dílo na veřejnost příliš neproniklo. Velký význam však měly jeho teoretické práce. Kniha „Hudební nástroje“ vyšla v několika vydáních v tehdejším Československu i v zahraničí. V průběhu druhé světové války se věnoval téměř výhradně chrámové hudbě. Zkomponoval několik mší a jiných duchovních skladeb.
Více od autora
Antonín Matula (7)
Antonín Matula byl český spisovatel a literární teoretik, představitel ruralismu. Byl rovněž reprezentantem politického agrárnictví. Selství mu bylo ideálem a alternativou k modernímu světu. Narodil se v obci, která je dnes součástí města Kopřivnice. Studoval teologickou fakultu v Olomouci, avšak nakonec přešel na fakultu filozofickou. Od roku 1910 byl středoškolským profesorem, nejprve v Zábřehu na Moravě, posléze v Jičíně. Od roku 1919 pracoval v lidovýchovném oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. V roce 1923 byl jmenován vrchním odborových radou a přednostou Svobodného učení selského. Na ministerstvu zůstal i v době protektorátu. Byl aktivním členem Agrární strany. Podílel se na její venkovské politice, k tomuto tématu sepsal i několik prací, zejm. České otázky a agrarismus a Výchova venkova k lidovládě . Byl redaktorem Občanské knihovny a členem Kola moravských spisovatelů. Publicisticky působil v agrárnických tiskovinách Brázda a Česká osvěta. Ruralismus byl nejen literárním směrem, který vyznával, ale byl i jeho významným teoretikem, v pracích jako Vesnické drama , Kořeny v moravské půdě , Filosofie venkova , Osvobození života , Hlasy země v evropských literaturách , Kruh věčnosti . Ruralistické ideje pak realizoval i ve vlastní tvorbě, v románech V začarovaném kruhu , Ohnivý vítr , Tělo, svět ďábla nebo Stráž . Dochovala se jeho korespondence s Josefem Knapem, Františkem Křelinou, Jiřím Mahenem nebo Aloisem Mrštíkem. Jeho ženou byla spisovatelka Milada Dvořáková-Matulová.
Více od autora
Antonín Křečan (6)
Antonín Křečan byl český středoškolský profesor, lektor rumunštiny a autor několika učebních materiálů z oblasti rumunistiky. Pozn.: Dle ročenky XIII. Klubu moderních filologů zemřel údajně prof. Antonín Křečan až v roce 1973. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) prijmeni.cz c)kmof.cz
Více od autora
Antonín Friedl (4)
Antonín Friedl byl český historik umění se specializací na středověké rukopisy, výtvarný kritik, profesor Filosofické fakulty brněnské univerzity. Antonín Friedl studoval na českém gymnáziu v Plzni, ale z existenčních důvodů musel studia přerušit. Přátelil se s grafikem Janem Konůpkem a byl členem Kruhu přátel starožitností. Seznámil se zde s tehdejším západočeským konzervátorem Památkového úřadu Zdeňkem Wirthem, který ho pozval do Prahy na místo jednatele Klubu Za starou Prahu. Místo převzal po Janu Zrzavém, se kterým se spřátelil. V Praze dokončil studia na reálném gymnáziu a od roku 1915 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Karlovy university. Po promoci roku 1919 se stal asistentem prof. Chytila a strávil další dva roky hospitací u Adolpha Goldschmidta na univerzitě v Berlíně, kde navštěvoval přednášky o předrománském a starém německém a nizozemském malířství . Roku 1926 byl na hospitaci u Pietra Toesco na univerzitě ve Florencii. V letech 1928–1932 byl odborným pracovníkem na Ministerstvu školství a národní osvěty, pověřeným soupisem bohemik v zahraničí. Roku 1933 nastoupil Friedl do Státního fotoměřičského ústavu, který se zabýval fotodokumentací památek. V letech 1939–1952 tento ústav řídil. Roku 1934 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně, kde pak působil jako soukromý a externí docent a profesor dějin umění do roku 1970. K jeho žákům patřili Milena Zeminová-Hanavská, Alena Adlerová-Kudělková, Ivo Krsek nebo Petr Spielmann. V letech 1953–1957 byl Friedl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1916–1921 se věnoval výzkumu a záchraně památek ve svém rodném kraji . Za pobytu v Německu studoval rukopis Gumpoldovy legendy o sv. Václavu a roku 1926 vydal jednu ze svých stěžejních prací o jejíc...
Více od autora
Anthony Giddens (4)
Anthony Giddens, Baron Giddens je britský sociolog známý svou teorií strukturace a holistickým pohledem na moderní společnosti. V současné době je považovaný za jednoho z nejvlivnějších moderních autorů, napsal více než 30 knih a stal se jedním z nejcitovanějších autorů v humanitních oborech. V letech 1997–2003 působil jako ředitel prestižní London School of Economics, kde je v současnosti emeritním profesorem. Laická veřejnost ho může znát jako autora knihy Sociologie , v níž přehledně shrnul a srozumitelně vysvětlil základní sociologická témata. Anthony Giddens se narodil a vyrostl v Edmontonu v severním Londýně. Roku 1956 začal studium na Hullské univerzitě a roku 1961 je dokončil magisterským titulem na London School of Economics. Později získal titul Ph.D. na Královské koleji univerzity v Cambridge. Působil na několika univerzitách, po studiu od roku 1961 nastoupil na Univerzitu v Leicesteru, kde učil sociální psychologii. Od roku 1969 nastoupil na Univerzitu v Cambridgi a v roce 1987 se zde stal profesorem sociologie. V roce 1985 spoluzaložil akademický nakladatelský dům Polity Press. Později nastoupil na Kalifornskou univerzitu v Santa Barbaře a od roku 1997 se vrátil zpět na London School of Economics. Zde působil do roku 2003 jako ředitel a poté jako emeritní profesor. Na různých univerzitách získal 15 čestných titulů. Je členem Americké akademie umění a věd a Čínské akademie sociálních věd. V Blairově administrativě aktivně působil jako premiérův poradce, od roku 1997 se účastnil původních rozhovorů Blair-Clinton. Roku 2004 byl uveden do šlechtického stavu, když získal titul barona a usedl ve Sněmovně lordů za Labouristickou stranu. Giddensovo dílo je možné tematicky rozdělit do několika období. V prvním, které spadá do 60. a 70. let 20. století, přinesl analýzu kapitalistického systému a novou vizi sociologie, založenou na kritické reinterpretaci klasických autorů, jako byli M. ...
Více od autora
Anodea Judith (5)
Anodea Judith je americká terapeutka, autorka a řečnice, uznávaná autorita přes čakry, jógu a psychosomatiku. Jejím velkým tématem je zapojení východního systému čaker do našeho západního života. Akademické vzdělání získala v oboru klinické psychologie, na různých úrovních studovala bioenergetiku, mytologii, sociologii, systémovou teorii a mystickou spiritualitu. Její nejslavnější kniha Wheels of Life česky vyšla jako Velká kniha o čakrách.
Více od autora
Anne Weale (7)
Anne Wealeová - první povídku jí otiskli v magazínu pro ženy, když ještě chodila do školy. Když jí bylo jednadvacet let a otevírala se před ní slibná kariéra reportérky v novinách, oznámil jí muž, jehož hluboce milovala, že odchází pracovat na druhý konec světa. Anne si uvědomila, že je mnohem těžší najít druhého tak báječného muže než zajímavou práci, a tak svou kariéru v Anglii vzdala. Společně s manželem pak procestovali celý svět a vychovali stejně báječného syna, jako je jeho otec. Po návratu do Evropy se vrátila k práci novinářky a ve volném čase napsala svoji první harlequinskou romanci. Ve třiceti letech už měla sedm publikovaných knih a odešla "na odpočinek", neboť se jí právě narodil syn. Od té doby se věnuje pouze vymýšlení a psaní romantických příběhů. Nyní už má syna dospělého, je stále šťastně vdaná se svojí první láskou a svůj čas dělí mezi zimní domov, za který si zvolila malou španělskou vesničku, a letní sídlo v Guernsey. To je jeden z malých ostrůvků na konci světa, kam často umisťuje své příběhy. Od této plodné autorky jste si mohli přečíst devět romancí především v edici Polibky.
Více od autora
Anne Pätzold (3)
Německá knihkupkyně a spisovatelka. Autorka románů pro děti i dospělé.
Více od autora
Anna Pavlová-Zahálková (7)
Narozena 6.3.1900 ve Sloupnici u Litomyšle, zemřela 22.10.1988. MUDr., docentka, Ing., promovaná pedagožka, pracovnice Logopedického ústavu v Praze. Práce v oboru pediatrie.
Více od autora
Anna Masaryková (5)
Anna Masaryková byla česká historička umění, výtvarná kritička, dlouholetá pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové. Po maturitě na gymnasiu v Praze studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy československé dějiny u prof. Josefa Pekaře, prof. Josefa Šusty, prof. Josefa Vítězslava Šimáka, archeologii , srovnávací dějiny literatury a dějiny umění u prof. Antonína Matějčka a V. Birnbauma. Roku 1936 obhájila rigorózní práci: Druhé rokoko v Čechách. Pracovala jako archivářka SVU Mánes a jako referentka Volných směrů. Za války publikovala pod pseudonymem Anna Brynychová. V letech 1945–1970 pracovala v Národní galerii v Praze, v letech 1945–1949 jako vedoucí Moderního oddělení, odkud byla z politických důvodů roku 1949 odsunuta do archivu . Poté byla přednostkou Oddělení 19. století , Grafické sbírky a odbornou pracovnicí Oddělení 19. století a Grafické sbírky . Po srpnové okupaci v letech 1971–1984 vykonávala pouze příležitostnou brigádnickou výpomoc v Národní galerii. Od konce 80. let a zejména po roce 1989 se aktivně účastnila obnovení památky svého děda T. G. Masaryka i otce, také prostřednictvím velkých výstav, které v letech 1993–95 uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Napsala mj. monografie o Janu Slavíčkovi a Josefu Mařatkovi , sestavila řadu katalogů, kterým připojila teoretické studie . Důležitý je její příspěvek k poznání ženy výtvarnice v dějinách.
Více od autora
Anna Maria Liberati (3)
Narodila se v Římě v roce 1951, promovala v oboru klasické literatury na univerzitě La Sapienza v Římě, kde kromě toho navštěvovala kurzy archeologie na národní archeologické škole. V současné době je ředitelkou Muzea římské civilizace v Římě. Publikovala mnoho článků z oboru muzeologie a archeologie o různých aspektech římské civilizace, řídí ediční řadu Život a oděvy starých Římanů a spolupracuje s odbornými časopisy. Je jedním z organizátorů výstav v Itálii a v zahraničí a četných archelologických kongresů. Nedávno publikovala monografii "Římský dům" pro řadu "Imago urgis" a statě "Dům ve městě", "Knihy, noviny a korespondence", "Vojáci a válka ve všedním životě ve starověké Itálii" a "Legie - Dějiny římských vojáků".
Více od autora
Anna Kratochvílová (4)
Anna Kratochvílová, dívčím jménem Maixnerová . Prozaička a nakladatelská redaktorka, autorka knih pro děti a mládež. Absolvovala gymnázium v Litomyšli , po ukončení školy pracovala do roku 1960 v Pardubicích jako redaktorka časopisu Zář. Redaktorkou časopisu Východočeského kraje Pochodeň byla od roku 1960 do roku 1966, při zaměstnání vystudovala dálkově Vysokou školu politickou . Publikovala v časopisech, některé práce podepisovala dívčím jménem. Ve svých knihách se Anna Kratochvílová soustředila na život vesnických dětí, využívá postupů moderní pohádky a vytváří svět, v němž postava kouzelníka uvádí motiv možnosti návratu dospělého člověka do dětství. V prolínání pohádkových a reálných motivů nabývá nakonec převahy životní realita dětského světa.)
Více od autora
Anna Katharina Emmerich (5)
Anna Katharina Emmerich byla německá augustiniánská řeholnice, římskokatolická mystička, vizionářka a stigmatička. Narodila se ve Flamschen, zemědělské obci u Coesfeldu v münsterské diecézi v německém Vestfálsku, zemřela v nedalekém Dülmenu ve věku 49 let. Dne 3. října 2004 byla papežem Janem Pavlem II. blahořečena. Pocházela z chudé rodiny v západním Německu. Ve 30 letech složila řeholní sliby v augustiniánském klášteře a po sekularizaci řádů žila v ústraní v Dülmenu, postižená paralýzou. Přes 10 let zakoušela na svém těle znaky „umučení našeho Pána Ježíše Krista“. V roce 1813 byla upoutána na lůžko a na těle se jí objevila stigmata. Její život a pravost jejích zázračných znamení zkoumala biskupská komise. Generální vikář Overberg a tři lékaři provedli vyšetření. Dospěli k přesvědčení o její svatosti a pravosti jejích stigmat. Koncem roku 1818 Emmerichová sdělila, že Bůh vyslyšel její modlitby, aby byla stigmat zbavena. Rány na jejích rukou a chodidlech se zacelily, ale ostatní zůstaly a vždy na Velký pátek se znovu otevíraly. V roce 1819 byla Emmerichová znovu vyšetřena. Byla násilím odnesena do velké místnosti v jiném domě a tři týdny byla dnem i nocí pod neustálým přísným dohledem, bez možnosti kontaktu se svými přáteli, kromě svého zpovědníka. , které kontemplovala, přijímala a viděla v nich nástroj spásy pro všechny. Zdrojem jejího života byla Eucharistie, a i přes své omezení dávala mnohým příklad, pro který otevírali svá srdce a odevzdávali se Kristu.
Více od autora
Anna Hogenová (5)
Narozena 23. 10. 1946 ve Flájích. Prof., PhDr., CSc., filozofka a fenomenoložka, profesorka kinantropologie, autorka prácí z oboru filozofie tělesné výchovy a sportu.
Více od autora
Anna Grigorjevna Dostojevskaja (2)
Žena F.M. Dostojevského, vydavatelka jeho děl a autorka pamětí.
Více od autora
Anita Franková (4)
Narodila se jako jediné dítě v rodině advokáta v Litomyšli. Krásné a šťastné dětství ukončil Mnichov. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde ji zastihla okupace se všemi protižidovskými opatřeními, včetně zákazu školní docházky. Anita místo páté třídy navštěvovala jen ilegální kroužek. Tatínek náhle zemřel. V létě 1942 byly s maminkou deportovány do Terezína. V dívčím domově L 410 se seznámila s děvčaty, s nimiž se pak přátelila celý život. V prosinci 1943 byly s maminkou zařazeny do transportu s cílem Osvětim, rodinný tábor. Koncem července 1944 se dostaly do tábora Stutthof a poté do jeho pobočného tábora Guttau. Společně prožily, chatrně oblečené a vysílené, evakuační pochod vězňů. Když se po delším pochodu vrátily do tábora, Anita onemocněla, a dalšího pochodu už nebyla schopna. Obě proto spolu s několika málo vězni zůstaly v táboře. Jen náhodou pak unikly smrti, když esesáci začali vězně vraždit injekcemi, střelbou, údery pažbou pušek. Anita s maminkou po několika ranách upadly do bezvědomí, ale za nějaký čas se probraly na sněhu: esesáci byli pryč. Za tři dny je našli vojáci Rudé armády a převezli je do nemocnice v Syzrani a Kujbyševu. Domů se vrátila nejprve Anita v listopadu 1945, její maminka až v březnu 1946. O čtyři toky poději však na následky zranění z Guttau zemřela. Všechny Anitiny vzpomínky a vlastně celý její život byl pevně spojen s maminkou, která jí svou pohotovostí a statečností několikrát zachránila život. Po návratu se Anitě podařilo vystudovat vat obor dějepis-archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se také provdala a narodila se jí jediná dcera Ela. Po promoci pracovala několik let ve Státním ústředním archivu jako archivářka, od 1. října 1969 až do své smrti, tedy téměř čtyřicet let, byla zaměstnána v pražském Židovském muzeu. Podílela se na vytvoření Dokumentačního střediska, z něhož později vzniklo oddělení holocaustu. Můžeme říci, že počáteční rozčlenění a uspořádání písemného, fotografického a ...
Více od autora
Anita Báchorová (6)
Učitelka českého jazyka, literatury a němčiny, spoluautorka učebnic češtiny.
Více od autora
Angela Gair (3)
Angela Gair je malířka, učitelka výtvarné výchovy a autorka mnoha příruček o výtvarném umění. Pravidelně přispívá do výtvarně-naučných publikací. Žije v Anglii.
Více od autora
Andrzej Piwowarczyk (4)
Polský autor detektivních a špionážních románů. Vytvořil postavu majora polských milicí Gleba. Piwowarczyk byl vášnivý numismatik, filatelista a sběratel starých hodinek, tudíž není divu, že major Gleb se svým týmem často vyšetřují krádeže těchto sběratelských předmětů.
Více od autora
Andrew Mollo (3)
Andrew Mollo je jedním z nejznámějších britských vojenských historiků; napsal dvanáct knih o vojenských uniformách, včetně německých uniformách druhé světové války. Působil jako odborný poradce na filmu Doktor Živago, Noc generálů a Špion, který přišel z chladu.
Více od autora
Andrej Romaňák (5)
Slovenský historik, vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Dlouhodobě pracoval v Historickém ústavu Armády České republiky. Specializuje se na dějiny vojenství v 16. - 18. století.
Více od autora
Andreas Eschbach (6)
Andreas Eschbach je německý spisovatel a je jeden z nejznámějších zástupců moderní německé science fiction. Po maturitě na gymnáziu v Ehingenu studoval ve Stuttgart techniku letecvtví a astronautiky, tato studia ale nedokončil a místo toho začal pracovat jako softwarový vývojář a podnikatel. Po svém spisovatelském úspěchu se zcela koncentroval na psaní. Od roku 2003 žije v Bretani. Eschbach je ženatý a má jednoho syna . Napsal knihy jako Bilion dolarů, Poslední svého druhu, Dokonalý dvojník, Video s Ježíšem a další úspěšné knihy. Ale jeho největším bestsellerem se stala kniha Tkalci gobelínů, která sklidila v Německu i po světě velký úspěch.
Více od autora
Andrea-Anna Cavelius (5)
Německá redaktorka, autorka a lektorka knih z oboru zdravotnictví a psychologie.
Více od autora
Andrea Schütze (5)
Německá psycholožka, autorka knih pro děti s ručně šitými textilními hračkami Knibbelstern.
Více od autora
André Laurie (7)
André Laurie , byl francouzský spisovatel poměrně úspěšných dobrodružných románů. Nedokončil studia medicíny a stal se novinářem, nejprve spolupracovníkem časopisu Le Figaro a později redaktorem pokrokového časopisu Marseillaise. Kromě uměleckých zájmů měl také politické ambice. Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 se mu ale podařilo uprchnout. Přes Austrálii a Ameriku se dostal do Evropy a žil po dlouhá léta v Anglii, kde přijal jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Teprve amnestie v roce 1881 mu otevřela opět cestu do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu. Ve své literární činnosti se André Laurie jeví jako výrazný epigon Julese Verna, se kterým rovněž na některých dílech spolupracoval. Verne byl například z komerčních důvodů vydáván za spoluautora Laurieho románu Trosečník z Cynthie a základem dvou dalších Vernových knih jsou původní Laurieho rukopisy.
Více od autora
André Chénier (4)
André Chénier byl francouzský básník, jedna z obětí kritické fáze Velké francouzské revoluce. Pro procítěný styl svého básnického díla bývá považován za jednoho z předchůdců romantického uměleckého směru. Za „zločiny proti státu“ byl ve věku 31 let odsouzen revolučním tribunálem k trestu smrti a popraven. Stalo se tak dva dny před pádem diktátora Maximiliena Robespierra, tedy těsně před koncem jakobínského teroru. Jeho bratr Marie-Joseph Chénier byl básníkem a dramatikem. Jeho život je námětem velmi často uváděné opery Andrea Chénier italského skladatele Umberta Giordana. Fiktivní děj této opery nemění nic na působivosti jejího varování před nelidskostí teroru, ať je motivován jakkoliv.
Více od autora
André Chastel (4)
Francouzský historik umění, též překladatel z italštiny a španělštiny do francouzštiny.
Více od autora
Amedeo Molnár (5)
Amedeo Molnár byl český teolog, vysokoškolský pedagog a historik, ve své době přední badatel v oboru medievistiky, světově známý především studiemi o české a evropské reformaci a středověkém kacířství. Jako polyhistor klasické vzdělanosti byl znalcem patristiky, valdenství, Husa a husitství a teologického vývoje Českých bratří. Narodil se jako mladší syn elektroinženýra Bedřicha Molnára a učitelky Anity, rozené Selli. Studoval na Jiráskově gymnáziu v Praze, kde byl jeho učitelem literární historik Felix Vodička. Zde byl za Protektorátu Čechy a Morava pro své výborné znalosti němčiny a přátelství se studentem Roubíčkem při maturitě v roce 1942 účelově označen jako příslušník židovské rasy. Po maturitě absolvoval v letech 1942–1945 teologický kurs, organizovaný v době německé okupace Synodní radou Českobratrské církve evangelické. České vysoké školy totiž byly za války zavřeny. V letech 1944 a 1945 byl vikářem v Železném Brodě. Po osvobození Československa se zapsal v letním semestru 1945 jako posluchač na Husovu fakultu v Praze a zároveň i na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V letech 1945 a 1946 studoval ve francouzském Štrasburku. Roku 1947 se stal asistentem na Husově teologické fakultě v Praze a v březnu 1948 zde obhájil doktorskou práci o Lukáši Pražském. V květnu téhož roku získal i doktorát univerzity ve Štrasburku . Roku 1949 se habilitoval na Husově fakultě pro obor církevních dějin a – po rozdělení bohosloveckých fakult na husitskou a evangelickou – v roce 1950 se stal docentem historické symboliky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Tehdy se oženil s bohoslovkou Marií, rozenou Harantovou , která od roku 1952 působila jako vikářka, resp. farářka Českobratrské církve evangelické na sborech Praha-Kliment, Horní Počernice a Kladno). V roce 1964 se jim narodila d...
Více od autora
Alžběta Bublanová (6)
Alžběta Bublanová je česká spisovatelka. Vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého. V roce 2012 debutovala sbírkou povídek Čtyři stěny, za niž získala Cenu Karla Hynka Máchy. V následujících letech jí vyšly knihy V Tichu , Odraz ode dna , Barák a Ti, kterým se narodíš . Pracuje jako lektorka psaní v „Kurzech z obýváku“. Vydává také lokální časopis o pražském náměstí Jiřího z Poděbrad „Náměsíčník“. Jejím otcem je bývalý ministr vnitra František Bublan. Její matka se jmenuje Věra Bublanová. Má dva sourozence. Je vdaná, její muž se jmenuje Ondřej a mají spolu dceru Julii. Od osmnácti let žije v Praze.
Více od autora
Alžběta Bílková (3)
Narodila se r. 1994 v Praze. Autorka beletrie . Píše recenze fantasy knih, filmů a seriálů.
Více od autora
Aly Martinez (5)
Aly Martinez je americká autorka bestselerů USA Today. Pochází ze Savannah v americkém státě Georgia, nyní žije v Jižní Karolině s manželem a čtyřmi malými dětmi. Má ráda laciné víno, tajemné legíny a olivy. Nesnáší pizzu a zmrzlinu skoro tak jako psát vlastní životopis ve 3. osobě. V tom málu volného času, který má, čte vše, co jí přijde pod ruku, nejraději s velikánskou sklenicí vína po ruce.
Více od autora
Alojz Janík (8)
Narozen v únoru 1926. MUDr. DrSc., profesor psychiatrie, práce z oboru. Zemřel 9.5.2002.
Více od autora
Alois Pokorný (6)
Alois Pokorny von Fürstenschild byl rakouský generál. Kariéru v armádě zahájil poté, co v roce 1831 absolvoval Tereziánskou akademii ve Vídni, získal hodnost nadporučíka a byl přidělen k 8. pluku. Od roku 1839 do roku 1848 sloužil u generála rakouské armády, v roce 1849 se stal asistentem polního maršála Julia Jacoba von Haynau a v červnu téhož roku následoval generála do Temešváru, kde pomohl potlačit Maďarské povstání. V roce 1854 byl povýšen na brigádního generála. Ve vojenském tažení v roce 1859 vedl pluk v obci Pavia a pak velel III. sboru, kde získal hodnost polního maršála a zúčastnil se bitvy u Magenty. V roce 1866 v Itálii i přes porážky rakouské císařské armády jej císař František Josef pro jeho schopnosti ukázané na bitevním poli chtěl jako člena řídící rady a v roce 1867 mu udělil dědičný titul barona. Pokorný zůstal ve službě do roku 1869. V roce 1871 odešel do důchodu a získal hodnost feldzeugmeister . Zemřel v Jihlavě v roce 1876. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alois Pokorny von Fürstenschild na italské Wikipedii.
Více od autora
Alois Marhoul (7)
Narozen 24. 6. 1951 v Praze. Básník, spisovatel, živnostník v oboru gastronomie.
Více od autora
Allen Roy Evans (4)
Allen Roy Evans byl kanadský anglicky píšící spisovatel známý především díky svému románu Sobi táhnou .. Narodil se v roce 1885 v Napanee v Ontariu, ale vyrůstal na farmě v Manitobě. Bakalářský titul získal na Manitobské universitě ve Winnipegu. Dále studoval na Chicagské univerzitě , kde získal titul magistra, a také na Kolumbijská univerzitě . Poté učil angličtinu na středních školách v Britské Kolumbii. Koncem 30. let 20. století vytvořil marketingový a poradní výbor pro spisovatele. Vydal několik románů, knihu básní a povídek. Téměř všechny jeho díla se odehrávají na dalekém severu..
Více od autora
Allan Cole (6)
Allan Cole vyrastal v neustále meniacom sa prostredí, nakoľko jeho otec pracoval pre CIA. Chodil do minimálne 32 škôl. V rovnakom počte krajín žil, alebo ich aspoň navštívil. Domov nakoniec našiel na Floride, kde šťastne žije so svojou rodinou. Mladý Cole nechcel ísť v šľapajách svojho otca. Odmietol ponuku stať sa agentom CIA a začal sa venovať editorskej a redaktorskej činnosti. Za 14 rokov náročnej investigatívnej práce získal povesť reportéra, ktorý sa už zaoberal všetkým: od brutálnej vraždy až po korupciu na najvyšších miestach. Za svoj prínos nakoniec získal významné novinárske ocenenie. Od toho okamihu zmenil svoje zameranie a začal sa sústrediť na film a literatúru. Zlatá éra Allanovej tvorby prišla začiatkom 80-tych a trvala až do konca 90-tych rokov. Počas tohoto obdobia napísal pre hollywoodskych producentov viac ako 100 scenárov, zväčša do rôznych seriálov, ktoré v tej dobe boli populárne. Ako príklad uveďme: Walker Texas Ranger, A-Team, Werewolf, alebo The Incredible Hulk, na ktorý Allan Cole spomína najradšej. Popri písaní scenárov si Cole našiel čas aj na beletriu. Najväčší dopad na jeho život a tvorbu malo zoznámenie a následná spolupráca s Chrisom Bunchom. V rokoch 1982 až 1993 spolu napísali 8-dielnu military sci-fi sériu The Sten Chronicles, ktorá sa stala základným kameňom ich tvorby, a ktorej sa už v tých časoch predalo viac ako 10-miliónov výtlačkov. Allan s Chrisom spolu napísali aj ďalšie knihy a tvorili nerozlučnú dvojku plnú nápadov a humoru. Chris však nebol iba Allanovym najlepším priateľom. Bol aj bratom Allanovej manželky a osudovej lásky Kathryn. Kým Allan žil, dočkali sa s Katryn až 9 vnukov. V roku 2013, osem rokov po smrti Chrisa Buncha, napísal teraz už osamotený Allan Colle krátky 37-stranový príbeh "Sten And The Star Wanderers". Dej volne zapadá do pôvodnej 8-dielnej série Sten. Po misii vo Vlčích svetoch natrafia Sten a jeho tím na tajomnú loď... Ohlasy fanúšikov boli prekvapivo veľkorysé a nový text aj po toľkých rokoch nad...
Více od autora
Alfred Andersch (5)
Alfred Andersch je jedním ze zakladatelů známé literární Skupiny 47. V mládí pracoval v komunistickém Svazu mládeže v Bavorsku. Když se dostali k moci nacisté, byl vězněn v koncentračním táboře. Za války byl na frontě jako řadový voják, roku 1944 dezertoval. Po roce 1945 byl redaktorem rozhlasu, v letech 1955-57 vydával znamenitý literární časopis Texte und Zeichen. K nejvýznamnějším Anderschovým prózám patří autobiografické Třešně svobody, Piazza San Gaetano, Zanzibar aneb Poslední důvod, Rudovláska, povídkový triptych Milovník polostínu a román Efraim.
Více od autora
Alexandra Adornetto (4)
Alexandra je dcera učitelů angličtiny. Svou první knihu Zloděj stínů napsala ve 14 letech. Přiznává, že byla odjakživa vášnivou čtenářkou a dodnes je její pokoj plný rozečtených knih. Žije střídavě v USA a v Austrálii.
Více od autora
Alexandr Žurman (6)
Ing. Alexandr Žurman, , dlouholetý ředitel Nakladatelství Olympia, mezi jehož koníčky vždy patřilo vaření. Autor publikací o sportu a knihy kuchařských receptů.
Více od autora
Alexandr Kramer (7)
Alexandr Kramer byl český novinář, za normalizace disident a autor science fiction povídek, které zveřejňoval pod jménem svého spolupracovníka Jaroslava Veise a později Miroslava Kostky. Vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK . Od roku 1966 se angažoval ve studentském hnutí, v roce 1968 působil jako redaktor týdeníku Student. V dubnu 1969 vedl jako předseda Akademické rady studentů na fakultě stávku proti nástupu G. Husáka do čela KSČ. Sám byl členem KSČ od března 1968; v listopadu 1969 vystoupil. V následujících letech pracoval jako tlumočník z angličtiny, pomocný dělník, nosič kufrů, agent s lístky do divadla, od roku 1976 do roku 1989 jako technický překladatel a referent pro dokumentaci v Tesle Karlín. Podílel se na protirežimních letákových akcích. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Od léta 1989 přispíval do samizdatových Lidových novin. Spoluzakládal skupinu Levá alternativa v září 1989; v roce 1991 vystoupil. Byl ženatý, měl jednu dceru. V letech 1990–92 pracoval jako redaktor zahraniční rubriky Lidových novin se zaměřením na USA, v letech 1993–97 byl vedoucím redaktorem exportní redakce ČTK, vedoucím redaktorem zahraniční rubriky časopisu Mladý svět, zástupcem šéfredaktora a reportérem časopisu Týden, překladatelem pro Reader's Digest Výběr, redaktorem zpravodajství Radia Svobodná Evropa. V srpnu 1997 se stal redaktorem deníku Právo. Zde působil zpočátku jako politický komentátor, postupně se však specializoval na velké politické rozhovory vycházející v sobotu. Zastával výrazně levicové názory. Tyto rozhovory vydalo knižně brněnské nakladatelství nakladatelství Doplněk: Interview , Interview 2 , Interview 3 , Interview 4 , Interview 5 (2006 – 74 rozhovo...
Více od autora