Všichni Autoři a témata

Pavel Janoušek (8)

Pavel Janoušek je český literární a divadelní vědec. Zabývá se teorií, historií i lexikografií české literatury a divadla, zvláště dramatu a prózy 20. století. Systematicky se věnuje také literární kritice a Jiřince.  V letech 1971–1975 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze , následně v r. 1975–1980 na FF UK v Praze . Po studiích začal působit v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR , mezi roky 1984–1987 nejprve jako odborný pracovník, od roce 1987 jako vědecký pracovník oddělení teorie literatury. Od roku 1990–1999 zastává místo vedoucího oddělení současné literatury, respektive oddělení pro výzkum literatury 20. století a literatury současné. V období 1993–1999 byl zástupcem ředitele, 1999–2011 ředitelem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. V letech 1999–2001 a 2010–2013 byl členem vědecké rady Akademie věd ČR, v letech 2013–2017 byl členem její Akademické rady, kde měl na starosti zejména propagaci a popularizaci vědy. V prosinci 1989 patřil mezi zakladatele Obce spisovatelů. V roce 1990 spolu s dalšími založil literární časopis Tvar a stal se předsedou jeho redakční rady. Od roku 1993 je předsedou občanského sdružení Klub přátel Tvaru, které tento časopis vydává. Od sklonku osmdesátých let vyučuje na vysokých školách, zejména na Filozofické fakultě UK , ale i fakultě pedagogické pražské a ústecké 2010–2013). Od roku 2009 pak soustavně působí rovněž na Divadelní fakultě AMU. Čtyřsvazkové Dějiny české literatury 1945–1989, jež vypracoval tým vedený Pavlem Janouškem, obdržely Hlávkovu cenu za nejlepší publikaci v oblasti humanitních věd za rok 2008. Monografie Ten, který bude byla v roce 2014 nominována na cenu Magnesia Litera za literaturu faktu. Jako literární kritik používal řadu pseudonymů, zejména Alois Burda, Alen...

Pavel Horváth (4)

Pavel Horváth je český trenér, bývalý fotbalový záložník a reprezentant. Naposledy hrál za Viktorii Plzeň, kariéru ukončil po sezoně 2014/15 po utkání proti 1. FK Příbram , když v 81. minutě vystřídal Tomáše Hořavu. Byl to klasický „špílmachr“ - tvůrce hry, dokázal dobře číst hru a dát překvapivou přihrávku. Mimo to dokázal přesně vystřelit i z větší vzdálenosti. V kabině byl znám jako věčný šprýmař. Ve své bohaté kariéře hrál mj. za obě pražská „S“ - Spartu i Slavii, působil v Portugalsku, Turecku a Japonsku. Od března 2020 do března 2021 byl de facto trenérem 1. FK Příbram, ale vzhledem k tomu, že na profilicenci teprve studoval, tak byl v zápisech o utkání de iure uváděn jen jako asistent trenéra. Je podruhé ženatý, první manželkou byla Hedvika, později manželka Jana Kollera. S druhou manželkou Janou má dceru Adrianu a syna Patrika. Je vyučeným řezníkem. V letech 2010, 2011, 2012, 2013 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Osobnost ligy. S fotbalem začínal na škváře v TJ Břevnov, 26. září 1983 se v osmi letech dostal do Sparty Praha , kde ho v žácích vedli trenéři Toufar, Miloslav Lev, v dorostu trenér Černý a Tadeáš Kraus. V A-týmu debutoval 28. listopadu 1993 pod trenérem Karolem Dobiašem v utkání proti Drnovicím, nastoupil v základní sestavě . V této fázi to byl jeho jediný start za Spartu v 1. lize. V lednu 1994 totiž odešel na půlroční hostování do tehdy druholigového Jablonce, klubu vedeného Miroslavem Peltou. Zde působil pod trenérem Josefem Pešice a později pod Jiřím Kotrbou. Hned v prvním zápase s Kladnem si natrhl vazy v kotníku. Konec sezony 1993/94 již stihl a mohl s Jabloncem slavit postup do nejvyšší ligy. V létě pak prodloužil hostování a rok později do klubu přestoupil. V Jablonci slavil 3. místo v první lize v sezoně 1995/96. V létě 1996 se vrátil do Prahy, přestoupil z Jablonce za 22 milionů ...

Pavel Elbl, (5)

Pavel Dušan (8)

V roce 1910 dokončil Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Praktikoval u soudu v Praze, 1916–20 konal vojenskou službu u vojenské justice, pak znovu nastoupil místo v Praze. Od r. 1931 zde působil jako soudce mládeže a publikoval knihy týkající se tohoto tématu. Překládal z němčiny. Pseudonymy: O. Klen, S. Šumavský. Většina z jeho beletristických děl pro mládež i dospělé líčí obrazy a příběhy z přírody. Jmenujme např. román Marné oběti , humoresky Krev se nezapře či povídky o zvířatech Příhody zajíce Polňáka .

Pavel Bušta (9)

Narozen v roce 1946. Právník, autor učebnic pravidel silničního provozu, tajemník sekce pojištění motorových vozidel České asociace pojišťoven.

Pavel Bošek (5)

Pavel Bošek byl český herec, dramatik, publicista, divadelní organizátor a spisovatel. Jednalo se o blízkého spolupracovníka divadelníka a spisovatele Ivana Vyskočila. Pavel Bošek vystudoval v letech 1950–1954 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a v letech 1960–1962 absolvoval nástavbové studium estetiky na Filosofické fakultě. Pracoval na ministerstvu kultury a do roku 1963 jako dramaturg Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Roku 1963 se stal redaktorem časopisů Repertoár malé scény a Ochotnické divadlo . Spolupráce s Ivanem Vyskočilem a jeho Nedivadlem se datuje od roku 1964, kdy působil jako divadelní autor a příležitostný herec v pražských divadlech malých forem . Zahrál si také několik drobnějších filmových rolí a byl spoluzakladatelem a pravidelným lektorem řady festivalů netradičního amatérského divadla . Od roku 1977 působil také jako lektor Lidové konzervatoře v oblasti malých jevištních forem. Jezdil na chalupu v Borové u Poličky. Jako spisovatel debutoval roku 1961 v měsíčníku Plamen povídkou Ogarská dolina a dále publikoval v časopisech Ochotnické divadlo, Repertoár malé scény, Host do domu, Kulturní tvorba, Tvář, Literární noviny a další. Svými povídkami, causeriemi a hrami se stal společně s Ivanem Vyskočilem klíčovou postavou tzv. text-appealů, specifické varianty autorského literárního kabaretu.

Pavel Běhounek (8)

Narozen 1964. Daňový poradce, práce z oboru.

Pavel Bedrníček (5)

Narozen 1930. MUDr., věnuje se historii Prahy a jejím památkám.

Pavel Barša (6)

Pavel Barša je český politolog. Vystudoval filozofii a politickou ekonomii na Filozofické fakultě MU v Brně a politickou vědu na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Roku 2006 se stal profesorem na Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2002 je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. Je členem hudební skupiny Odvážní bobříci a Pro pocit jistoty.

Pavel Aleksandrovič Šestakov (6)

Ruský prozaik.

Paul Sussman (4)

Paul Sussman je Žid a už jako malý kluk sbíral peníze na zeleň pro Izrael a psal dopisy izraelským vojáků. Několik let také, už jako dospělý, v Izraeli žil a pracoval v kibucu. K Arabům ovšem necítí žádné nepřátelství, spíš naopak, a velice si váží islámu. Často cestuje po Středním východě, ale jeho největší láskou je Egypt a egyptologie. Je dokonce členem skupiny odborníků, která v nedávné době v Údolí králů znovu odkryla už jednou, v roce 1908, objevenou hrobku KV56, zvanou „Zlatá hora", a postarala se tak o nejzajímavější nález zlatých šperků od dob Carterova objevu Tutanchamona. Krom toho Sussman věří, že by mohla být místem posledního odpočinku legendární královny Nefertiiti… Kromě toho, že se zajímá o věci tak vážné a důležité, jako jsou izraelsko-palestinské vztahy a světová politika, objevuje se na prknech znamenajících svět coby komik . Jeho články, eseje i obsáhlejší texty se objevují v tiskovinách tak slavných jmen jako např. The Daily Telegraph, The Daily Express, The Evening Standard, The Independent, The Guardian… Je ženatý a žije v Londýně, kde jeho vášeň pro archeologii započala.

Paul Seitz (2)

Německý autor publikací o pěstování a využítí léčivých bylin.

Paul Murphy (7)

Anglicky píšící autor turistických průvodců.

Paul Margueritte (4)

Francúzsky románopisec. Zvykne byť uvádzaný spolu so svojím bratom Victorom Margueritte a to pre ich blízku spoluprácu. Obaja narodení v Alžírsku.

Paul Féval (6)

Francouzský novinář, prozaik a básník. Syn spisovatele Paula Févala .

Paul Anthony Samuelson (5)

Paul Anthony Samuelson byl americký ekonom. Jako první Američan získal v roce 1970 Nobelovu cenu za ekonomii, neboť podle Švédské královské akademie „udělal více, než kterýkoli jiný současný ekonom, aby zvýšil úroveň vědecké analýzy v ekonomické teorii“. Ekonomický historik Randall E. Parker ho nazval „otcem moderní ekonomiky“ a The New York Times ho považoval za „nejvýznamnějšího akademického ekonoma 20. století“. Samuelson byl pravděpodobně nejvlivnějším ekonomem druhé poloviny 20. století. V roce 1996, když mu byla udělena Národní medaile za vědu, která je považovaná za nejvyšší americké vědecké vyznamenání, ocenil Samuelsena prezident Bill Clinton za jeho „stěžejní příspěvky do ekonomické vědy“ za 60 let. Samuelson považoval matematiku za „přirozený jazyk“ pro ekonomy a výrazně přispěl k matematickým základům ekonomiky svou knihou Základy ekonomické analýzy. Byl autorem nejprodávanější učebnice ekonomie všech dob: Economics: An Introductory Analysis, poprvé publikované v roce 1948. Byla to druhá americká učebnice, která se pokusila vysvětlit principy keynesiánské ekonomiky. Nyní má své devatenácté vydání s prodanými téměř 4 miliony kusy ve 40 jazycích, včetně ruštiny, francouzštiny, čínštiny, slovenštiny, češtiny, hebrejštiny nebo arabštiny. James Poterba, bývalý vedoucí ministerstva hospodářství MIT, poznamenal, že Samuelson ve své knize „zanechává obrovské dědictví jako vědec a učitel, jako jeden z gigantů, na jejichž bedrech stojí současní ekonomové“. V 16 letech nastoupil na Chicagskou univerzitu a v době Velké hospodářské krize získal doktorát z ekonomie na Harvardu. Po dokončení studia ve 25 letech se stal asistentem profesora ekonomie na Massachusetts Institue of Technology a řádným profesorem ve věku 32 let. V roce 1966 byl jmenován profesorem institutu . Svou kariéru strávil na MIT, kde se podí...

Patrick Girard (4)

Francúzsky spisovateľ a novinár narodený v roku 1950. Patrick Girard má doktorát z histórie. Je autorom početných politických esejí a historických románov. Podieľal sa tiež na tvorbe mnohých kníh podpísaných menami iných autorov.

Patrick A Davis (6)

Jako syn amerického diplomata a čínské ženy Patrick v mládí dost cestoval. S rodinou pobýval v Pakistánu, Vietnamu, Thajsku, Jižní Korei i jinde. Až v jeho 16 letech se usadili ve státu Washington. Po ukončení střední školy se dal Pat k letectvu. Za svou kariéru létal například s letounem U-2 a dotáhl to do hodnosti majora. V roce 1992 se však zranil tak nešťastně, že jeho vojenská kariéra prakticky skončila. Patrick se vrhnul na dráhu spisovatele. Jeho prvotina, Generál, vydaná v roce 1998, se stala bestsellerem a z jejího autora udělala vyhledávaného spisovatele.

Patricia Moyes (7)

Patricia Pakenham-Walsh se narodila v Bray, County Wicklow, Irsko. Vystudovala dívčí školu v Northamptonu. V letech 1946–1954 byla technickou poradkyní slavného herce Petera Ustinova pro filmy . Později pracovala jako asistentka pro střih u London Vogue. V roce 1960 napíše scénář pro film Time Remembered, který je natolik úspěšný, že odstartuje její literární dráhu. Autorka dvaceti detektivních románů s inspektorem Henry Tibbettem a třech knih bez této postavy. Vdala se roku 1951 za fotografa Johna Moyese; rozvedli se v roce 1959. Později se provdala za Jamese Haszarda, lingvistu u Mezinárodního měnového fondu v Haagu. Její jméno je tudíž občas uváděno jako Patricia Moyes – Haszard. Zemřela ve svém domě na ostrově Virgin Gorda ve věku 77 let.

Pat Booth (5)

Pat Booth je autorkou několika bestsellerů. Dříve pracovala jako fotomodelka: kromě psaní se s úspěchem věnuje i žurnalistice a reportážní fotografii . Je provdaná za psychiatra dr. Gartha Wooda a společně se svými třemi dětmi žijí střídavě v Palm Beach, New Yorku a Londýně.

Pat Alburey (2)

Americká autorka kuchařských knih.

Otto Skorzeny (3)

Otto Skorzeny byl SS standartenführer Waffen-SS za druhé světové války. Také byl znám svou účastí při osvobození italského vůdce Benita Mussoliniho ze zajetí. Původem Rakušan, který pocházel ze středostavovské rodiny. Jako buršák se věnoval mensuře, při jednom ze zápasů utržil jizvu na tváři, která mu již zůstala. Vystudoval technickou univerzitu a po studiích si založil soukromou firmu. Protože neuspěl v žádostech o službu v letectvu, přihlásil se do jednotek Waffen SS, kde byl zařazen nejprve k divizi SS Leibstandarte, později k Das Reich. Byl raněn na východní frontě a posléze pracoval v pomocných jednotkách. Avšak v roce 1943 se chopil příležitosti, kterou mu nabídl Adolf Hitler. Jednalo se o provedení riskantní operace, kterou bylo vysvobození italského duceho Benita Mussoliniho ze zajetí. V září 1944 zorganizoval v Budapešti převrat , který znamenal pokračování války Maďarska proti Sovětskému svazu. Koncem roku 1944 zorganizoval záškodnickou akci v Ardenách, při nichž němečtí vojáci v amerických uniformách tajně přešli frontu, obraceli směrové tabule a přerušovali spojení. Další akce, kterou mělo být obsazení a zlikvidování mostu u Remagenu, mu však nevyšla. Otto Skorzeny byl koncem roku 1944 pověřen vybudování tzv. Stíhacích svazů SS . Tyto speciální oddíly měly provádět protipartyzánské akce nebo za frontou uskutečňovat různé sabotážní akce. Po válce se dostal Skorzeny do amerického zajetí. 26. ledna 1948 na něj vydal krajský soud v Uherském Hradišti zatykač pod číslem 7372, na jehož základě byla podána oficiální žádost o jeho vydání u komise OSN pro válečné zločiny. Skorzeny však v červenci 1948 z amerického zajateckého tábora uprchl do Španělska a od té chvíle byl na útěku. Dle některých pramenů mu v útěku měla pomoci zpravodajská služba USA. Poté pracoval pro egyptskou a argentinskou vládu. V době studené války, kdy bylo zastaveno vydávání osob mezi Východem...

Otto Schmeil (6)

Schmeil Otto byl německý biolog, pedagog a autor. Je považován za reformátora biologické vzdělání. Jeho botanická autorská zkratka je "Schmeil".

Otomar Radina (6)

PhDr. Otomar Radina působil na Jazykové škole s právem SJZ hlavního města Prahy jako učitel více než 30 let a ve své knize Paměti opotřebovaného pedagoga se svým nezapomenutelným humorem vystihl nejen atmosféru sedmdesátých a osmdesátých let.

Oto Novotný (6)

Oto Novotný byl český právník, vysokoškolský profesor, významný představitel české trestněprávní a kriminologické nauky. Studoval gymnázium, z kterého byl v roce 1942 vyloučen. V letech 1944-1945 byl vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození obdržel podle zákona č. 255/1946 Sb., o účasti na národním odboji za osvobození osvědčení o účasti na národním odboji. V Praze začal studovat práva na Univerzitě Karlově, které ukončil v roce 1957. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy působil i po jejím dokončení a to jako odborný asistent a poté jako docent. V průběhu šedesátých let se zúčastnil kongresů, pořádaných Mezinárodním sdružením pro trestní právo . V tehdejší Československé socialistické republice otevřel otázku zrušení trestu smrti a k tomu připravil expertizu pro Federální shromáždění. Oto Novotný přispěl k převedení vězeňství z resortu Ministerstva vnitra do resortu Ministerstva spravedlnosti, k celostátnímu zavedení sociálních kurátorů a vzniku experimentálního střediska ambulantní nápravné péče v Praze. V roce 1967 byl jmenován ředitelem Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře v Praze, z této funkce byl odvolán po čtyřech letech za snahy o prosazení ústavních, trestně právních a vězeňských reforem. Od roku 1971 do roku 1989 působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako odborný pracovník, ale nesměl přednášet ani publikovat. Až v roce po revoluci v roce 1990 se stal předsedou akademického senátu, vedoucím katedry trestního práva a byl jmenován vysokoškolským profesorem. Vedl tým autorů dokumentu Českého helsinského výboru „Právo občanů na bezpečnost“, obsahující kritické hodnocení realizace opatření systému proti kriminalitě. Za mimořádné zásluhy o rozvoj české penologie obdržel v roce 1997 Plaketu Vězeňské služby České republiky I. stupně, v roce 1998 mu byla udělena medaile Univerzity Karlovy a v roce 1999 převzal Randovu medaili, kte...

Otmar Chadim (7)

Přední český odborník na mezilidské vztahy je autorem téměř desítky knih vydaných v mnoha reedicích. Je v nich zúročena jeho dlouholetá praxe, jeho moudrost i vtip.

Otakar Poupa (4)

Prof. MUDr. Otakar Poupa, DrSc. - se narodil 17. října 1916 ve Vysokém Mýtě. Již jako gymnaziální student osciloval mezi láskou k biologii a výtvarnému umění. Věren rodinné tradici začal v roce 1935 studovat medicínu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po zavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 odešel pracovat do endokrinologické laboratoře jedné z pražských farmaceutických firem. Když skončila 2. světová válka, okamžitě se vrátil do Fyziologického ústavu a začal s experimentálním výzkumem interakce antithyreoidálních látek a histaminu s nukleovými kyselinami. Výsledky, které publikoval ve dvou monografiích, byly základem jeho habilitační práce. Docentem se stal v roce 1947, tedy ve svých 31 letech. Po únorových událostech v roce 1948 musel, bohužel, opustit slibně zahájenou univerzitní kariéru; významně byly omezeny i jeho aktivity vědecké. Tento stav trval až do r. 1959, kdy začal vyučovat patologickou fyziologii na tehdejší Fakultě dětského lékařství, kde byl také v roce 1961 jmenován profesorem. Plodná léta kulminovala v době "Pražského jara" v r. 1968, kdy byly zásluhy prof. Poupy oceněny státní cenou a byl jmenován korespondujícím členem Akademie věd. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 jako jeden z autorů památného provolání "2000 slov" emigroval do Skandinávie a stal se vědeckým pracovníkem nejdříve na univerzitě ve švédském Göteborgu a později i v dánském Aarhusu a norském Bergenu. V r. 1976, u příležitosti svých šedesátin, dostal čestný doktorát Univerzity v Göteborgu. Prof. Poupa stál rovněž u zrodu International Study Group for Research in Cardiac Metabolism, která se později jako International Society for Heart Research stala nejvýznamnější světovou odbornou společností, sdružující experimentální kardiology; v roce 1976 se stal jejím čestným členem. Po listopadu 1989 navštívil Prahu a pln elánu radil a navrhoval, jak nejlépe naskočit do rozjetého rychlíku světové vědy. V r. 1991 byl u příležitosti svých 75. narozenin vyznamenán medailí J. E...

Otakar Jeremiáš (7)

Otakar Jeremiáš byl český hudební skladatel a dirigent. Narodil se v Písku v rodině regenschoriho Bohuslava Jeremiáše. Byl všestranným instrumentalistou . Základy k hudbě mu dala matka, později konzervatoř. Vystudoval hru na varhany u Josefa Kličky a teorii a skladbu u Karla Steckera. Soukromě studoval hru na violoncello u Jana Buriana. Pro nedovolené účinkování v klavírním triu v Písku byl v roce 1909 ze školy vyloučen a studoval skladbu u Vítězslava Nováka . V období 1910–1912 byl violoncellistou České filharmonie. V letech 1913–1928 působil na hudební škole v Českých Budějovicích a po smrti svého otce se stal jejím ředitelem. V roce 1920 založil pokrokové pěvecké sdružení Foerster, kde byl až do roku 1928 sbormistrem. Příležitostně řídil operní představení v Jihočeském divadle a uváděl zde velká kantátová díla a sborové koncerty. Velký úspěch měla jeho opera Bratři Karamazovi uvedená v roce 1928 v Národním divadle. V letech 1929–1945 byl dirigentem rozhlasového symfonického orchestru Radiojournalu v Praze.kde vyvíjel činnost také v programovém vedení. Z původně zábavní organizace se mu podařilo vytvořit přední symfonické těleso schopné dokonale reprodukovat díla všech slohů a směrů Od roku 1945 byl členem užšího vedení umělecké správy opery ND. V březnu roku 1946 byl jmenován šéfem opery Národního divadla v Praze. Později byl na krátkou dobu odvolán a znovu ve funkci pokračoval po únoru 1948. Z důvodu nemoci však v listopadu 1949 působení ve funkci šéfa opery přerušil, avšak v ND působil až do roku 1955 . V roce 1949 se stal předsedou Svazu čs.skladatelů, v roce 1950 byl předsedou hud. festivalu Pražské jaro. Pracoval rovněž ve Společnosti O.Ostrčila a Společnosti Z.Fibicha. Jeho manželkou byla od roku 1935 sólistka opery ND Marie Bu...

Otakar Hönig (7)

Narozen 10.4.1903 v Jihlavě, zemřel 7.9.1973 v Praze. PhDr., profesor průmyslové školy, autor středoškolských učebnic.

Otakar Franěk (7)

Narozen v Rosicích u Brna, PhDr., CSc., autor historické a memoárové literatury především o dělnickém a komunistickém hnutí.

Otakar Čapek (7)

Otakar Čapek byl osobnost české mystiky, spisovatel, autor několika odborných, dětských a duchovních knih, předseda spolku Psyché, agrární a politický činovník, jenž se stal obětí bolševického monstrprocesu. Narodil 26. března 1893 ve Hvožďanech na Blatensku. Měl o pět let mladšího bratra Arnošta a tři sestry: Růženu, Marii a Helenu. V roce 1920 dosáhl právnického doktorátu a o dva roky později se z něj stal ještě zemědělský inženýr. V roce 1923 vydal odbornou publikaci o chovu domácího vepřového bravu, za kterou získal titul třetí – byl promován na doktora technických věd. V roce 1924 se oženil s Marií Dandovou, s níž měl tři dcery. V roce 1924 Otakar a Arnošt společně se svým otcem zakoupili od hraběte Kolowrata zámek Košátky a k němu náležející panství. Kolem roku 1925 se oba bratři seznámili se spisovatelem Karlem Weinfurterem a roku 1929 se stali zakládajícími členy jeho mystického spolku Psyché. V roce 1933 se Otakar rozvedl. Poté, co byl zcela zadlužený velkostatek Košátky v roce 1938 prodán v dražbě, živil se Otakar jako spisovatel a věnoval se zájmům duchovním a politickým. Karel Weinfurter, který s Otakarem počítal coby se svým nástupcem, jej před svou smrtí požádal, aby se postaral o jeho manželku Boženu a také o spolek Psyché. Po Weinfurterově smrti se oficiálně stal zemědělským dělníkem na hospodářství Boženy v Bučovicích a vzali se brzy po válce roku 1945. Společně pak obnovili spolek Psyché jehož se stal předsedou a jeho manželka se starala o veškerou administrativu. Tyto aktivity ukončily komunistické úřady zákazem činnosti spolku roku 1951. Zemřel po úraze 11. ledna 1967 ve věku 73 let. V roce 1922 se stal členem studentské profašistické organizace, která vydávala časopis Výzva, do něhož přispíval. Stal se členem a později místopředsedou Národního hnutí, které vystoupilo proti úmyslu tehdejšího ministra zahraničí dr. Edvarda Beneše, který se chystal oficiálně uznat existenci RSFSR, pozdě...

Otakar Auředníček (4)

Narozen 27.9.1868 v Hrazených Ratajích, Zemřel 1.6.1947 v Praze. Právník, spisovatel, překladatel z francouzštiny a italštiny.

Ota Rambousek (1)

Ota Rambousek byl americký spisovatel českého původu, účastník odboje proti komunistické diktatuře, zakladatel Klubu 231. Ve svých 22 letech se zúčastnil boje o rozhlas při Pražském povstání. Po roce 1948 odešel do exilu, kde přistoupil na spolupráci se zahraničním protikomunistickým odbojem. Jako agent chodec se čtrnáctkrát vrátil do Československa se zpravodajskými úkoly. Při jedné akci v říjnu 1949 byl však zrazen a zatčen Státní bezpečnosti. Při soudním procesu dostal doživotí, i když mu hrozil trest smrti. Propuštěn byl v roce 1964, ale po srpnové okupaci odešel podruhé do emigrace. Ve Škvoreckého vydavatelství 68 Publishers vydal knihu svých vzpomínek nazvanou Krochnu s sebou. Později se se Škvoreckým dostal do sporu, když Škvorecký odmítl vydat jeho knihu o bratrech Mašínech – údajně kvůli tomu, že Václav Havel byl proti tomu. Kniha vyšla později, v roce 1990, v Praze v Nezávislém tiskovém středisku pod názvem Jenom ne strach. V roce 1999 vyšly jeho memoáry Paměti lichoběžníka. Rambouskův vnuk Lukáš Rambousek zahynul při teroristickém útoku 11. září 2001 v New Yorku. Pracoval v jedné z věží newyorského World Trade Center. V roce 1999 prezident Václav Havel udělil Otakaru Rambouskovi Medaili Za zásluhy a v roce 2008 ho ministryně obrany Vlasta Parkanová ocenila Záslužným křížem ministra obrany ČR. Zemřel 3. června 2010.

Osvald Döbert (2)

Narozen 15.12.1917 v Lounech, zemřel 16.6.1999 v Praze. Akademický architekt, literatura z oboru.

Oskar Wöhrle (2)

Byl alsaský německý básník, spisovatel a nakladatel s rušným životem. Narodil se jako nejstarší ze synu obuvníka Bohdana Wöhrleho. Navštěvoval školu v Colmaru a začal studovat učitelství. Toto studium nedokončil a začal vést bohémský život ve Francii, Itálii. Nasledně vstoupil do cizinecké legie, kde dostal tyfus a z lazaretu v Marseille dezertoval přes Francii, Itálii a Švýcarské zpět do Alsaska. Tam pracoval jako barvíř v továrně. Sepsal příběhy ze svého bohémského života. V roce 1912 se stal žurnalistou v časopise "Die Lese". V roce 1933 se počítal k 131 spisovatelům, kterým národní socialisté spálili knihy. Prchl přes Alsasko do Prahy, ale v roce 1937 se vrátil do Neměcka a usadil se v Badenu. Ve své práci se pokoušel přizpůsobit současné kulturní politice. Později kolaboroval s nacisty a pracoval jako pomocný dělník pro německé úřady v Mülhausenu. V roce 1944 prchl do Basileje, kde v roce 1946 umírá na klinice v Gloterbadenu po amputaci nohy následkem cukrovky, kterou trpěl od roku 1920.

Orchester Karel Valdauf (4)

Ondřej Štindl (5)

ONDŘEJ ŠTINDL , novinář, literát a DJ. Studoval na Pedagogické fakultě UK, po listopadu 1989 začal s přáteli chystat vysílání nezávislého rádia. Na podzim roku 1990 se stanice – tehdy známá jako Rádio Stalin – skutečně z éteru ozvala. Původně pirátské vysílání bylo časem legalizováno; v tak vzniknuvším Rádiu 1 OŠ dělal moderátora hitparády Strašidelný zámek, DJ a jiné. V současnosti na Radiu 1 vysílá jednou za čtrnáct dní. Pracoval jako recenzent, komentátor a zpravodaj v agentuře ČTA, Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden a dnes opět v LIdových novinách. Debutoval v Kritické příloze Revolver Revue. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, příští rok by ve stejném realizačním týmu měl vzniknout snímek Místa.

Ondřej Horák (6)

Narozen 26. 10. 1978 v Brně. JUDr. et Mgr., Ph.D., právník a historik, odborný asistent na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, zaměřen na meziválečné právní dějiny a právní vědu, dějiny soukromého práva a problematiku vlastnictví.

Ondřej Havelka (6)

Ondřej Havelka je český režisér, herec, zpěvák, tanečník a scenárista. Je čestným občanem městské části Praha 5. Jako všestranný umělec je uměleckým ředitelem a zároveň frontmanem orchestru Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, zaměřeného na autentickou interpretaci historického jazzu a swingu meziválečného období 20. století. Při produkcích se svým orchestrem si pohrává s rolí klasického swingového entertainera se všemi typickými atributy této profese: zpěv, mluvené slovo, tanec, step. Je synem české herečky Libuše Havelkové a hudebního skladatele a profesora Akademie múzických umění Svatopluka Havelky. Po absolvování herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze v roce 1980 studoval operní režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně . Po studiích na DAMU působil šest let v pražském divadle Ypsilon. V letech 1976 až 1995 vystupoval jako frontman Originálního Pražského Synkopického Orchestru. Po odchodu z něho si založil vlastní jazz-band , se kterým působí dodnes. Po roce 1989 začal pracovat i jako scenárista a režisér v televizi. V roce 1999 režíroval celovečerní filmový portrét Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský, pro který také napsal scénář a ve kterém si zahrál sám sebe. V roce 1990 napsal scénář a režíroval hudební dokument Originální pražský synkopický orchestr, který získal cenu "Stříbrná růže" na festivalu televizní zábavy v Montreux v roce 1991. V roce 1995 byl autorem scénáře a režie televizního dokumentu Mezzosoprano Magdalena Kožená a v roce 2008 režisérem dokumentárního filmu Magdalena, opět o Magdaleně Kožené. V roce 2012 natočil dokumentární film Perla baroka o zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově. Od roku 1988 se věnuje také divadelní režii. V roce 2014 dosáhl mezinárodního uznání se svou režijní prací na zfilmování opery Orfeo ed Euridice od Christopha Willibalda Glucka v Zámeckém divadle v Českém Krumlov...

Olivier Legrand (5)

Francouzský scenárista komiksů, autor rolových her, středoškolský učitel literatury, punkový zpěvák.

Olga Tokarczuková, (5)

Olga Drahotová (2)

Absolvovala gymnázium v Pardubicích a obory dějiny umění a národopis na Filozofické fakultě UK v Praze v l. 1951–1956. Po kratším působením v Českém rozhlase a v historicko-archeologickém oddělení Národního muzea v Praze pracovala od r. 1960 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, nejdříve při inventarizaci nezpracovaných sbírek, poté v odboru skla a keramiky jako odborný asistent, pak jako samostatný odborný pracovník a v l. 1990–1996 jako vedoucí odboru. I v důchodovém věku byla pak ve stavu muzea až do r. 2000. V l. Byla členkou AIHV – Mezinárodní asociace pro dějiny skla, Sklářské sekce ICOM, Sklářské sekce při České archeologické společnosti a České sklářské společnosti.

Oles' Terentìjovyč Hončar (7)

Ukrajinský spisovatel, romanopisec, publicista, literární kritik.

Oldřich Tibitanzl (6)

Narozen 21. 3. 1944 v Českých Budějovicích, od roku 1984 žije v Plzni. Básník. Též zaměřený na historii první světové války a československých legií.

Oldřich Starý (7)

Oldřich Starý dr. h. c. byl český architekt a profesor architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1949–1950 byl jeho rektorem. Studoval architekturu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze u profesorů Josefa Schulze a Jana Kouly. V letech 1912–1919 učil na průmyslové škole stavební v Plzni. Později působil ve stejné funkci v Praze. V roce 1922 byl zvolen předsedou Klubu architektů. Od roku 1935 byl předsedou Svazu československého díla. V roce 1945 byl jmenován profesorem architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1922–1939 byl redaktorem časopisu Stavba, v letech 1939–1971 redaktorem časopisu Architekt.

Oldřich Šmrha (4)

Narozen 13.11.1922 v Týnci, zemřel 27. 3. 2011. Ing., CSc., ekonom, spoluzakladatel vědeckého oboru nutriční ekonomika, práce o správné výživě.

Oldřich Kryštofek (7)

Oldřich Kryštofek byl český básník, novinář, spisovatel, autor literatury pro děti a v letech 1968–1969 předseda České rady Pionýra. V letech 1956-1961 byl šéfredaktorem Pionýrských novin. Jako jeden z vedoucích představitelů reformních demokratizačních proudů v pionýrské organizaci stál v dubnu 1968 u vzniku samostatného Pionýra, v červnu 1968 byl pak zvolen předsedou České rady Pionýra. Po začátku normalizace v průběhu roku 1969 však z funkce předsedy ČRP odstoupil a 24. ledna 1970 byl z Pionýra vyloučen. Po roce 1970 následně nemohl oficiálně publikovat.

Oldřich Koudelka (4)

Narozen 28.7.1955 v Moravské Třebové. Vystudoval vojenské gymnázium, později teorii kultury, působil ve vojenském tisku. Novinář, publicista, autor příruček o kulturně výchovné činnosti v armádě, autor publikací a statí z historie venkova a s mysliveckou tématikou, též práce o regionální historii Moravskotřebovska a Svitavska.

Oldřich Klobas (5)

Skaut, absolvent bučovického gymnázia , člen protikomunistické odbojové skupiny Sodan , politický vězeň v Jáchymově a na Mírově , dělník z donucení, spisovatel.

Oldřich Doskočil (7)

PhDr. Oldřich Doskočil historik, zabývá se regionálním malířstvím Litoměřicka. Působí v Oblastním muzeu Litoměřice.

Olaf Groehler (2)

Olaf Groehler se narodil 28.4.1935 v berlíně, studoval dějiny na Humboldtově univerzitě, habilitoval jako profesor historie roku 1972. věnuje se současným dějinám Německa, regionálním dějinám Braniborska a Pruska, mezinárodním dějinám vojenství.

Ol'ga Vasil'jevna Perovskaja (3)

Ruská spisovatelka knih pro děti.

Ol'ga Dmitrijevna Forš (3)

Ruská prozaička.

Octave Aubry (5)

Octave Aubry byl francouzský spisovatel a historik. Aubry získal středoškolské vzdělání v Paříži na „Lycée Voltaire“ a „Lycee Charlemagne“. Po střední škole Aubry studoval historii a navštěvoval přednášky soudobých historiků, jako byli např. Albert Sorel , Albert Vandal a Anatole Leroy-Beaulieu. Jeho zájem o historii ho přivedl na mnoho míst, absolvoval dlouhé cesty do Anglie, Španělska a Francie. Jeho první publikace byla sbírka básní pod názvem „De l'amour, de l'ironie, de la pitié“. Jako historik byl považován za znalce 19. století a napsal několik vědeckých prací o osobnostech té doby, jako „Napoleon III. Empress Eugénie“, „Une Histoire du Second Empire“, „La Vie privée de Napoléon“ nebo „La Révolution française“. Jedna z jeho nejslavnějších prací je Pouť na Svatou Helenu , kniha, kterou napsal poté, co strávil několik týdnů na tomto ostrově. V roce 1946 byl zvolen do čtyřicetičlenné Francouzské akademie , zemřel však měsíc a půl po svém zvolení, jeden den předtím, než měl skládat přísahu.

Norman L. R Franks (4)

Britský vojenský historik a spisovatel. Autor populárně-naučné literatury se zaměřením na britské válečné letectvo.

Noëlle Loriot (3)

Francouzská spisovatelka a novinářka, která se novinářské práci věnovala od roku 1956. Kromě psychologických románů je autorkou více než dvanácti románů detektivních, které publikovala pod pseudonymem Laurence Oriol.

Nikolaj Savický (6)

PhDr. Nikolaj Savický vystudoval historii na Filozofické fakultě UK. Externí doktorand Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze, přednáší dějiny komunikace obrazem na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Nikolaj Nikolajevič Michajlov (6)

Nikolai Michajlov - ruský sovětský spisovatel, autor cestopisů . Laureát Stalinovy ceny třetího stupně . Uskutečnil mnoho expedic a cest všech částí Sovětského svazu.

Nikolaj Nikolajevič Gorskij (3)

Ruský námořní důstojník, oceánograf, autor cizojazyčných slovníků z oboru oceánografie a populárně-naučných publikací o oceánech.

Nikolaj Georgijevič Garin-Michajlovskij (7)

Ruský spisovatel, autor literatury pro děti, sestavitel sbírky korejských pohádek, také autor historických a cestopisních esejí a memoárů.