Všichni Autoři a témata

Františka Pecháčková (14)

Františka Pecháčková byla česká spisovatelka.

František Kuřina (19)

Narozen 16.6.1932 v Pivkovicích-Chrástu. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský učitel, matematik, práce z oboru.

František Krupka (11)

Narozen 25.11.1920 ve Vídni, zemřel 24.4.1988. Prof., Ing., dr., CSc., profesor katedry fyziky, publikace z oboru, práce z oboru strojního inženýrství.

František Kafka (12)

František Kafka byl český spisovatel a překladatel. Mládí prožil v Divišově, absolvoval gymnázium a obchodní akademii v Hradci Králové, Právnickou fakultu UK v Praze. Po studiích pracoval jako advokátní koncipient, advokát a novinář. V letech 1941–1945 byl vězněn v koncentračních táborech v Polsku. Po osvobození tábora v lednu 1945 vstoupil do 1. čs. armádního sboru. Následně se stal prvním tajemníkem košické vlády a úředníkem ministerstva průmyslu. V 60. letech po těžké nemoci odešel do invalidního důchodu a začal pracovat jako překladatel a spisovatel, ovšem publikoval již od 30. let články, fejetony, cestopisy, detektivky. Na počátku 80. let se věnoval pražské německé literatuře a židovské literatuře. Příležitostně psal scénáře pro film . Jeho bratr Ota Kafka byl sportovní novinář. Některé zdroje uvádějí chybné datum narození a místo narození .

František Hečko (15)

František Hečko byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, redaktor a publicista, manžel slovenské spisovatelky Márie Jančové. Narodil se v rodině vinohradníka a své vzdělání získal v Suché nad Parnou, Bratislavě, Košicích a v Praze. Pracoval na velkostatku a v Ústredním družstvu v Bratislavě, později byl redaktorom vícero novin a časopisů . Po skončení druhé světové války pracoval jako lidově výchovný referent v Matici slovenské, redaktor časopisů a edicí vycházejících v Matici slovenské a nakonec i šéfredaktor Matičného čítania. Působil také ve Svazu slovenských spisovatelů a v letech 1954–1956 se stal také jeho předsedou. Často sa stěhoval , nicméně pochován je na slovenském Národním hřbitově v Martině. Svoje první literární díla začal publikovat v časopisech . Je autorem básní se sociálními motivy, intimní lyriky a sociálních románů, tematicky čerpajících z prostředí vesnice a z období druhé světové války. Věnoval se také publicistické činnosti s národohospodářskou a kulturně výchovnou tematikou. Svojí tvorbou se řadí k literárnímu směru socialistický realismus. V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Hečko na slovenské Wikipedii.

František Bukvář (15)

Autor detektivních příběhů a literatury faktu.

František Bardon (14)

František Bardon byl český hermetik, léčitel a mág známý také pod pseudonymy mistr Frabato a Arion. Zvláště v zahraničí je pokládán za jednoho z největších zasvěcenců, který vytvořil univerzální zasvěcovací soustavu na základě kompilace západní magické tradice, kabaly, orientální magie a jógy. Některými ze svých žáků je pokládán za inkarnaci Herma Trismegista a dalších mýtických i historických autorit. Uznávaný léčitel a mág se narodil 1. prosince 1909 v Opavě. Prožil normální dětství, ale ve čtrnácti letech se začala obyčejnému chlapci měnit povaha a charakter a k údivu jeho učitelů dokonce i písmo. Údajně se do něj tehdy inkarnovala vyšší duchovní bytost, a František Bardon tak prý získal nadpřirozené schopnosti. Názory na původ těchto schopností se sice různí, jisté však je, že brzy navázal kontakt s německým okultistou Friedrichem Wilhelmem Quintscherem a zapojil se do dění na meziválečné německé okultní scéně. Před druhou světovou válkou působil v Německu, kde přednášel o hermetice a během krátké doby se tam prý stal miláčkem publika. Udivoval pokusy, kdy před nevěřícími lidmi předváděl své magické schopnosti, nahlížel lidem do duše, jasnovidecky poznával skryté předměty i jejich historii stejně jako osud jejich majitelů. Jeho schopnosti a sláva způsobily, že se o něj začal zajímat samotný Adolf Hitler. Nabízel mu moc a peníze na oplátku za to, že mu objasní původ svých schopností a bude je využívat pro blaho Říše. František Bardon však rezolutně odmítl a z Německa musel uprchnout. Brzy už poznal, jaké to je být v nepřízni velkého vůdce. Byl uvězněn a mučen ve věznici v Breslau, kde na popravišti musel sbírat usekané hlavy. Uprchl na konci války, kdy byl tábor vybombardován. Po válce pak pomocí svých jasnovideckých schopností pomáhal nacházet utopená těla podle fotografií postižených a předvídal také osudy lidí pohřešovaných ve válce. To, co ho nakonec ...

František Adolf Šubert (14)

František Adolf Schubert, nebo také František Adolf Šubert , byl český dramatik, prozaik a divadelní historik. Vystudoval gymnázium v Praze , poté nastoupil na Filozofickou fakultu, kterou dokončil v r. 1872 Pracoval v několika časopisech . V letech 1883–1900 byl prvním ředitelem Národního divadla po jeho otevření. V letech 1883–1884 k návštěvám divadla organizoval vypravení tzv. divadelních vlaků, kterých se zúčastnili Češi až z Vídně, Budapešti nebo z Chorvatska. V letech 1907–1908 byl prvním ředitelem Divadla na Vinohradech . Je pochován v Praze na Olšanských hřbitovech.

Frank Tetauer (17)

Frank Tetauer, vlastním jménem František Tetauer , byl český dramatik, spisovatel-prozaik, překladatel, esejista, divadelní a literární kritik. Narodil se v Praze-Karlíně v rodině krejčího. V roce 1922 absolvoval reálné gymnázium v Praze a pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem Viléma Mathesia a Václava Tilleho. Jeho oborem byla moderní literatura, středem zájmu pak především irská a angloamerická dramatická tvorba. Studijně navštívil Anglii, Francii a Německo. Školu ukončil úspěšně v roce 1926 závěrečnou prací „Filosofie Shawova díla dramatického a jeho předmluv“. V dalších letech se věnoval především překladům a publicistické činnosti. Již jako student začal v roce 1923 publikovat v literární revui Apollon , dále publikoval povídky, epigramy, úryvky z vlastních i přeložených dramat, literární a divadelní recenze a teoretické stati např. ve Studentském časopise, Lidových novinách, Panorámě, Hostu, Rozhledech po literatuře a umění, Literárních novinách, Listech pro umění a kritiku, Tribuně, Tvorbě, Právu lidu, Rozpravách Aventina, Lumíru, Městských divadlech pražských, Ročence Kruhu sólistů Městských divadel pražských, Národním a Stavovském divadle, aj. Od roku 1926 souběžně pracoval pro americké velvyslanectví v Praze jako tlumočník a překladatel. V polovině 30. let začal spolupracovat rovněž s rozhlasem, pro který překládal a upravoval hry např. G. B. Shawa, Eugene O'Neilla a dalších. Spolupráce se spisovatelem a dramatikem Františkem Langerem jej přivedla do Městských divadel pražských , kde začal působit od roku 1930 nejdříve jako lektor, od roku 1936 pak ve funkci dramaturga. Uváděl mnohé premiéry českých autorů, mj. Karla Čapka, Fráni Šrámka, Viktora Dyka, Františka Langra a významných klasiků světových, např. Williama Shakespeara, G. B. Shawa, Maxima Gorkého, Charlese...

Frank Miller (16)

Frank Miller je americký spisovatel, scenárista a kreslíř komiksů a také filmový režisér. Nejvíce známý pro své temné a naturalsitické komiksové příběhy Ronin, Daredevil Znovuzrozený, Batman: Návrat temného rytíře, Sin City a 300. Pracoval na mnoha dílech pro významná vydavatelství, jako jsou Gold Key, DC Comics, Marvel a především Dark Horse Comics. Narodil se v roce 1957 v městě Olney, v Marylandu, ale vyrůstal ve městě Montpelier ve Vermontu. Je pátým ze sedmi sourozenců. Jeho otec byl tesař/elektrikář a matka zdravotní sestra. Byl vychován v katolické víře. Má irské předky. Od dětství se zajímal o komiksy, jeho dopis nakladatelství Marvel Comics otiskli v sešitu The Cat #3 .V komiksové branži začal u vydavatelství Gold Key Comics na komiksu The Twilight Zone #84 a 85 . V těch však nebyl uveden jako autor. První autorství mu bylo přiznáno až pro kresbu sešitu Weird War Tales #64 . U nakladatelství ho mentoroval zkušený kreslíř Neal Adams. V roce 1978 si ho najali také u DC Comics, aby kreslil sešit Unknown Soldier #219 . Téhož roku byl najat i vydavatelstvím Marvel Comics, kde kreslil sešit John Carter, Warlord of Mars #18 . Od té doby také kreslil variantní obálky dalších sešitů od Marvelu. V květnu 1979 jako kreslíř debutoval u komiksové série Daredevil , která se potácela před zrušením. Scénář tehdy psal Roger McKenzie. Nicméně prodej se nezlepšil a zrušení série bylo stále ve hře. Sám Miller chtěl od série kvůli neshodám s McKenziem odejít. Vše se změnilo, když se novým šéfredaktorem stal Denny O'Neil, který McKenzieho vyhodil a Daredevila předal Millerovi. S číslem 168 se Miller chopil jak kresby, tak i scénáře. Od té doby razantně rostl prodej série a Marvel začal Daredevila vydávat opět jako měsíčník, do té doby šlo o dvojměsíčník. Miller do komiksu přinesl svůj styl inspirovaný noir filmy. Předělal pojetí postav, kter...

Frank Arnau (9)

Frank Arnau, rozený Heinrich Karl Schmitt , také Harry Schmitt byl spisovatel a novinář. Syn švýcarského hotelového manažera a generálního ředitele Charlese Arnaua se narodil pod jménem Heinrich Schmitt a začal svou literární činnost v roce 1912 jako novinář s policejními zprávami. V roce 1920 získal německé občanství, kterého byl ale zbaven v roce 1934. V roce 1930 požádal o změnu jména, objevil se Frank Arnau. S nástupem Hitlera k moci v roce 1933 emigroval, žil v Nizozemsku, Francii, Švýcarsku. V roce 1939 odjel do Brazílie, kde žil až do roku 1955. Po svém návratu do Německa pracoval jako novinář pro časopis Stern. Napsal více než sto knih. Arnau byl také filatelista, jeho Encyklopedie filatelie z roků 1957 a 1967 byla znovu vydána v rozšířené podobě jako populární příručky filatelie. V roce 1970 se Frank Arnau přestěhoval do Bissone ve švýcarském kantonu Ticino. V prosinci 1975 Arnau vážně onemocněl a 11. února 1976 zemřel ve věku 81 let v nemocnici v Mnichově. V roce 1968 získal čestný doktorát na Humboldtově univerzitě v Berlíně v NDR.

Francine Rivers (10)

Francine Riversová se věnuje psaní skoro 30 let. Už v letech 1976-1985 úspěšně působila na knižním trhu a dostala vícero ocenění. Po svém obrácení v roce 1986 napsala román Vykupující láska jako své vyznání víry. Od té doby vydala řadu knih, které se dočkaly přízně čtenářů i oficiálního ocenění . Žije se svou rodinou v Kalifornii.

Fleetwood Mac (17)

Fleetwood Mac je britsko-americká rocková skupina založená v roce 1967 v Londýně. Původními členy skupiny byli kytarista Peter Green, bubeník Mick Fleetwood, kytarista Jeremy Spencer a baskytarista John McVie, v roce 1970 se k nim jako plnohodnotná členka připojila McVieho manželka Christine McVie. Původně britská bluesová skupina Fleetwood Mac se v průběhu let vyvinula v poprockovou kapelu s proměnlivou sestavou. Nejúspěšnější období pro kapelu nastalo v polovině 70. let po příchodu amerických hudebnic Stevie Nicks a Lindsey Buckingham, což znamenalo začátek komerčně nejúspěšnější éry skupiny.

F. Paul Wilson (14)

Spisovatel F Paul Wilson se narodil a vyrůstal v New Jersey, kde promarnil mládí hrou se zápalkami, vysedáváním nad stránkami Uncle Scrooge a komiksů, četbou Lovecrafta, Mathesona, Bradburyho a Heinleina, poslechem Chucka Berryho a Alana Freeda v rádiu a koukáním na filmové horory. V roce 1967 absolvoval Georgetownskou universitu – vystudoval lékařskou fakultu. Už v prvním roce studia na lékařské fakultě začal otiskovat povídky, od té doby stále píše a provozuje lékařskou praxi. V sedmdesátých letech prodal množství komiksových příběhů. Jeho povídky a novely jsou vydávány jak v knižní podobě, tak časopisecky a byly zařazeny do výročních antologií nejúspěšnějších próz. Jeho romány vystoupily vysoko na žebříčcích popularity. Má na kontě šestnáct románů a je editorem antologie Freak Show, kterou vydává asociace Amerických autorů hororu. Jeho první tři romány žánru science fiction vyšly v jednosvazkovém souboru The LaNague Chronicles. Romány The Keep a The Tomb se dostaly do seznamu bestsellerů New York Times. Podle románu The Keep natočila společnost Paramount v roce 1983 vizuálně úchvatný, leč zcela nesrozumitelný film. Jeho premiéru provázely zdrcující kritiky, a tak zašel milosrdně rychlou smrtí. Autor se k odpovědnosti za tento film nehlásí. Kniha Wheels Within Wheels získala v roce 1979 cenu Prométheus, The Tomb cenu Porgie za nejlepší původní paperback roku 1984. Ve Spojených státech je v tisku přes 5 milionů Wilsonových knih. Jeho dílo bylo přeloženo do osmnácti cizích jazyků. V roce 1992 vytvořil Wilson spolu s M. Costellem pro televizi Sci-fi Channel program FTL NewsFeed, každodenní minutové zpravodajství z budoucnosti vzdálené 150 let, které se v Americe stalo kultovní záležitostí, autoři píší scénáře ke všem spotům . Wilson a Costello také podepsali smlouvu na román Mirage, a to jak na klasickou knižní podobu, tak na interaktivní CD-ROM. ...

Eva Papoušková (13)

Vlastní jméno - Eva Zelníčková - Vystudovala FAMU, je úspěšnou scénáristkou televizní tvorby. Eva Papoušková se narodila 4. ledna 1969 v Brně, po gymnáziu studovala bohemistiku a anglistiku na FF UK, později FAMU, obor filmová a televizní scenáristika a dramaturgie. Po škole psala pohádky, překládala, napsala scénář televizní pohádky Řád saténových mašlí a večerníček O Kanafáskovi. Je autorkou scénářů několika seriálů, například Světla z pasáže, Pojišťovna štěstí, Zázraky života.

Eva Nožičková (8)

prof. fil., zpracovatelka česko-německého a německo-českého slovníka, spoluautorka učebnic němčiny.

Erika Sommer (19)

Milostné povídky.

Eric Berne (10)

Eric Berne, narozený jako Eric Lennard Bernstein byl americký lékař a psychiatr. Vyvinul transakční analýzu jako psychoterapeutické jednání, které odvodil z psychoanalýzy. Narodil se 10. května 1910 jako Eric Lennard Bernstein v Montréalu v Kanadě. Byl synem doktora Davida a novinářky Sáry Gordon Bernstein. Jeho otec zemřel 1921 a zanechal po sobě Sáru s Ericem a s jeho o pět let mladší sestrou Grace. Bernstein navštěvoval McGillovu university, kde v roce 1931 získal akademický titul a poté v roce 1935 Dr.med.. Během doby na univerzitě McGill psal pod pseudonymem do různých studentských časopisů. Po ukončení školy šel na praxi na psychiatrii na Yaleovu univerzitu, kde studoval psychoanalýzu u Paula Federna. Své vzdělání ukončil v roce 1938 a v roce 1939 se stal americkým občanem. V roce 1943 si změnil své jméno na Eric Berne. Jeho studia přerušila druhá světová válka a jeho vojenská služba v armádní zdravotnické jednotce. Do roku 1945 pracoval v Bushnellově vojenské nemocnici ve městě Ogden v Utahu. Poté se rozhodl pokračovat ve svých studiích, pod vedením Erika Eriksona, v Psychoanalytickém Institutu a ordinoval v nemocnici Mt. Zion. Kromě toho publikoval odborné teze zaměřené na psychoanalýzu. V roce 1947 spatřila světlo Světa kniha "The Mind in Action". Začal se mimo jiné věnovat i skupinové terapii a praktikoval v několika nemocnicích v San Franciscu. Jeho práce se začínala odlišovat od hlavních myšlenek psychoanalýzy. Svou práci publikoval v několika odborných časopisech, ale většinou se setkal pouze s negativními ohlasy. Roku 1949 byl oficiálně vyloučen z Psychoanalytického institutu v San Franciscu. Vytvořil několik odborných článků, zabývajících se intuicí. Tyto články popisují výklad jeho záhadných schopností jak uhádnout civilní zaměstnání vojáků, a to během krátkého rozhovoru s nimi. Tyto články vedly k jeho převratové práci v otázce transakční analýzy. Podle Berna existují tři různé stavy EGA: rodič, d...

Emily Henry (14)

Spisovatelka, korektorka, vystudovala tvůrčí psaní.

Emil Juliš (11)

Emil Juliš byl český básník a výtvarník. Pracoval v několika povoláních nesouvisejících s literaturou, roku 1966 se stal redaktorem ústeckého časopisu Dialog. Roku 1968 se stal jeho šéfredaktorem a v roce 1970 působil jako redaktor přidruženého nakladatelství. V tomtéž roce bylo toto nakladatelství i časopis zrušeno a Emil Juliš se stal ineditním spisovatelem. Až do roku 1980, kdy odešel do důchodu, pracoval nejprve v Povodí Ohře a poté v podniku služeb. Roku 1990 obdržel Cenu Jaroslava Seiferta. Roku 1996 obdržel Státní cenu za literaturu. Je po něm pojmenována Galerie Emila Juliše v Černčicích. Jeho tvorba má velmi blízko k experimentální poezii. Jeho témata jsou často civilní a čerpaná z průmyslového Mostecka. V druhé polovině 60. let se věnuje malbě a kolážím, které tvoří ještě v 80. letech. S dosud nedoceněným výtvarníkem Vladislavem Mirvaldem se věnuje tzv. fototextům; maluje rovněž na kameny. Vystavoval jak samostatně, tak na společných výstavách. V letech 2003–2006 vzniká řada výtvarných děl ve spolupráci s P. R. Vejrážkou, jemuž Juliš poskytuje k „přelepení“ téměř dvacet svých kreseb, které považuje za „nehotové“ či „nedodělané“.

Ema Řezáčová (12)

Ema Řezáčová, provdaná Voňavková , byla česká prozaička a dramatická spisovatelka, manželka českého spisovatele Václava Voňavky později Václava Řezáče. Ve svých dílech se zabývala hlavně psychologií současné moderní ženy a dále mezilidskými vztahy. Psala také prózu pro děti a mládež, divadelní hry a náměty a scénáře k filmům. V letech 1927–1930 pracovala jako redaktorka týdeníku Český svět a v poválečných letech 1945–1949 byla šéfredaktorkou Románových povídek.

Elia Kazan (7)

Elia Kazan, rodným jménem Elias Kazanjoglou byl americký herec, spisovatel, scenárista, divadelní a filmový režisér řeckého původu. Jednalo se o jednu z nejvýraznějších postav americké kinematografie 20. století. Mezi jeho nejznámější a umělecky nejhodnotnější snímky patří film Na východ od ráje natočený na motivy stejnojmenné knihy Johna Steinbecka v roce 1955. Elia Kazan se narodil v Istanbulu řeckým rodičům Georgovi a Atheně Kazantzoglou. Nedlouho po jeho narození rodina přesídlila nejprve do Berlína, krátce před první světovou válkou se pak i s mladším bratrem Avramem natrvalo usadila v USA. v New Yorku. Zde se otec živil jako obchodník s koberci. Svůj původ, důvody emigrace rodičů a vlastní dětství popsal Elia Kazan v autobiografické knize Ameriko, Ameriko, kterou přenesl na filmové plátno v roce 1963. Stejnojmenný film patří k jeho stěžejním dílům a získal řadu ocenění: Oscara za scénář ze tří nominací, sedm Zlatých glóbů, Zlatou mušli na festivalu v San Sebastianu. V roce 2001 byl zapsán do Národního filmového registru knihovny Kongresu USA , kde jsou uchovávány vybrané filmy jako dědictví pro další generace. Přestože otec očekával, že syn bude v rodinném podniku pokračovat, matka jej podporovala v touze po vlastní cestě. Poté, co absolvoval Williams College v Massachusetts, studoval dramatickou tvorbu na univerzitě v Yale Chtěl se stát divadelním hercem a v roce 1932 se přestěhoval do New Yorku, kde pokračoval ve studiu na Julliard School. Začal pracovat v divadle, kde začínal v různých pomocných divadelních profesích jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Na počátku třicátých let také působil jakožto příležitostný filmový herec v malých epizodních rolích. Kazan se stal jedním z členů newyorské divadelní skupiny Group Theatre, do svého repertoáru zařazovala především méně známé hry se sociální a politickou tematikou. Zde potkal muže, kteří měli velký vliv na jeho profe...

Edgar Theodor Havránek (8)

Narozen 19.6.1896 v Praze, zemřel 1964 tamtéž. Redaktor, novinář, beletrista, kulturní historik v Praze, místopisec, překladatel z němčiny, angličtiny, francouzštiny a ruštiny.

E. Phillips Oppenheim (14)

Dušan Konečný (13)

Narodil se 7. 6. 1928, Čechy pod Kosířem , Česká republika . Zemřel 10. 12. 1983, Praha, Česká republika . Historik umění, redaktor.

Dušan Karpatský (7)

Dušan Karpatský byl slavista, přední český překladatel ze slovanských jazyků, především pak ze srbochorvatštiny. Roku 2003 obdržel z rukou Pavla Dostála, ministra kultury ČR, státní cenu za překladatelské dílo. Dle matričního záznamu se narodil původně jako Dušan Rosenzweig, Slovence původem z Užhorodu. Druhou světovou válku prožil v jihočeském Sepekově. Dušanův otec se konce druhé světové války nedožil, zemřel v roce 1940. Jeho příjmení Karpatský zvolila Dušanova matka po druhé světové válce. Po studiu na rakovnickém gymnáziu vystudoval češtinu a srbochorvatštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Svůj v pořadí první překlad z chorvatštiny do češtiny zveřejnil v roce 1958. Jeho publikační činnost zahrnuje překlady více jek stovky knih, sedm divadelních her a jedenáct rozhlasových her. Při udílení ceny Josefa Jungmanna byl v říjnu roku 2016 uveden do překladatelské síně slávy Obce překladatelů. Na zprávu o jeho úmrtí reagovala s velikým ohlasem chorvatská média. Za svůj život přeložil do češtiny velikou řadu významných jihoslovanských autorů, mezi které náleží výběrově kupříkladu Meša Selimović, Marija Jurić Zagorka, Marijan Matković, Ranko Marinković, Slobodan Novak, Ivan Aralica, Ivo Brešan, Pavao Pavličić, Ivo Andrić, Miroslav Krleža, Adin Ljuca, Raymond Rehnicer, Saša Skenderija, Ediba Jaganjace etc. Překládal srbochorvatsky psanou židovskou literaturu a překlady zveřejňoval v Židovské ročence .

Dmitrij Aleksejevič Gluchovskij (18)

Ruský spisovatel a novinář.

Dino Buzzati (5)

Dino Buzzati , celým jménem Dino Buzzati Traverso, byl italský spisovatel, básník, novinář a malíř. Nejslavnějším jeho dílem je román Il deserto dei Tartari , česky Tatarská poušť . Jeho matka byla z dóžecí benátské rodiny, jeho strýc byl Dino Mantovani, známý italský malíř. Vystudoval Pariniho gymnázium v Miláně a poté práva na milánské univerzitě. Po studiích se stal redaktorem deníku Il Corriere della Sera, svou žurnalistickou činnost vykonával až do smrti. Jako reportér zaznamenal například válku v Etiopii roku 1939, byl válečným zpravodajem i za 2. světové války. Za články o přistání Američanů na Měsíci roku 1969 získal roku 1970 novinářskou cenu Mario Massaie. Buzzati rovněž maloval, jeho obrazy jsou přičítány k surrealismu, případně k metafyzické malbě. Ve svém beletristickém díle, jímž proslul nejvíce, byl inspirován Franzem Kafkou, Jean-Paul Sartrem, Albertem Camusem i surrealismem. Jeho texty mají fantaskní atmosféru, Buzzati se občas neodříká ani sci-fi poetiky . Nejznámějším je jeho román Tatarská poušť, který byl i zfilmován . Česky vyšly také dva povídkové výběry: Sedm pater a Tíživé noci .

Dhan Gopal Mukerji (8)

Indický spisovatel. První Ind, který jako spisovatel uspěl v Americe. Mladší bratr Džadú Gópala Mukerdžího, význačného bojovníka za národní samostatnost. Narodil se poblíž Kalkaty na okraji kadžangálské džungle. Aby jej rodina uchránila před pronásledováním, které postihlo jeho staršího bratra, byl v roce 1910 poslán do Japonska. Zemi vycházejícího slunce ale brzy opustil, šokován tím, co viděl v průmyslových zařízeních: těžce zranění dělníci byli okamžitě nahrazování jinými, aniž se o jejich další osud továrna starala. Nalodil se na loď do San Franciska, kde dále studoval. Oženil se s malířkou Ethel Ray Duganovou; jejich syn, rovněž Dhan Gópal, známý jako Dan, později pracoval ve vysoké funkci pro PANAM. V dvacátých letech se odstěhoval do New Yorku, kde započalo jeho spisovatelsky nejplodnější období. Detaily z jeho pozdějšího života jsou nejasné. Navzdory tomu, že měl mnoho přátel, cítil se v Americe hluboce izolovaný a omezený, protože neměl mnoho co dělat, kromě shánění peněz a obstarávání zábavy pro celebrity, aby pomohl s otázkou indické samostatnosti. Rozhodnutí, která udělal, mu znemožnila vrátit se natrvalo do Indie, a možná, že jeho potřeba psát o džungli a zvířatech jeho domoviny pramenila z touhy kompenzovat si jejich absenci. Jeho nešťastná poslední léta jej zavedla hlouběji do spirituality, podporované duchovním dědictvím jeho domoviny a touhou vykládat a vysvětlovat Indii Západu. 16. července 1936 se v New Yorku oběsil.

David Deida (9)

David Deida je považován za jednoho z nejpřevratnějších a nejprovokativnějších duchovních učitelů současnosti. Jeho učení a knihy o radikálně praktické spiritualitě hluboce ovlivnily směr našeho duchovního a sexuálního růstu. Jeho knihy byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků a stávají se doporučenou literaturou na univerzitách, workshopech a mužských i ženských skupinách na celém světě. Jako cenný zdroj pro duchovní transformaci a posvátnou sexualitu ho cituje mnoho dalších autorů, od koučů jako Tony Robbins, přes filosofy jako Ken Wilber až po duchovní mluvčí Marianne Williamson.

David Attenborough (13)

David Frederick Attenborough je britský přírodovědec, popularizátor, režisér, scenárista a dokumentarista. Jeho obličej i hlas jsou již přes 60 let spjaty s popularizací přírodních krás celého světa. Jeho nejznámějším dílem je devět sérií o různorodosti života na Zemi, které vytvořil ve spolupráci s BBC Natural History Unit. Společenskou formou a obsáhle zkoumá život na naší planetě. Je také bývalý senior manager BBC, kontrolor BBC Two a ředitel programu pro BBC Television po celá 60. a 70. léta 20. století. Měl staršího bratra režiséra, producenta a herce Richarda Attenborougha. Vyrůstal na koleji Univerzity v Leicesteru, kde jeho otec Frederick pracoval jako ředitel. Je prostřední ze tří synů. Starší Richard pracoval u filmu a mladší John Michael Attenborough zastával pozici ředitele automobilky Alfa Romeo. Jeho rodiče v průběhu druhé světové války také adoptovali dvě židovské dívky transportované z Evropy. Své dětství trávil sbíráním fosílií, kamenů a jiných přírodnin. V sedmi letech byla jeho snaha podpořena, když mladá Jacquetta Hawkes obdivovala jeho muzeum. O několik let později mu dala jedna z jeho adoptovaných sester kousek jantaru s prehistorickým tvorem; po padesáti letech tato událost mohla být spínačem pro jeho program The Amber Time Machine. Základní školu absolvoval na Wyggeston and Queen Elizabeth I College v Leicesteru a poté v roce 1945 získal stipendium na vysokou školu Clare College v Cambridge, kde ukončil studia geologie a zoologie získáním akademického titulu. V roce 1947 byl povolán na 2 roky do vojenské služby u Britského královského loďstva v severním Walesu a Firth of Forthu. V roce 1950 se oženil s Jane Elizabeth Ebsworth Oriel; manželství trvalo až do její smrti v roce 1997. Měli dvě děti, Roberta a Susan. Robert Attenborough působí jako lektor fakulty Biologické antropologie na Australské národní univerzitě v Canbeře. Po návratu z námořní služby editoval dětské naučné texty pro jedno nakl...

Daniel Cole (11)

Daniel Cole pracoval ako záchranár a neskôr ako člen Kráľovskej spoločnosti na ochranu zvierat pred krutosťou . V poslednom čase pracuje pre dobročinný Kráľovský národný záchranný inštitút . Handrová bábika je jeho prvý román. Cole žije v anglickom meste Bournemouth. zdroj - bux.sk

Čeněk Zíbrt (18)

Čeněk Zíbrt, vlastním jménem Vincenc Jan Zíbrt , byl český kulturní historik, folklorista a etnograf, profesor Karlovy univerzity. Někdy vystupoval pod pseudonymem E. Horský. Vincenc Zíbrt byl český kulturní historik a bibliograf. Studoval na gymnáziu v Písku a později na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl roku 1888 promován na doktora filozofie. Ve studiu pokračoval na univerzitách v Mnichově, Berlíně, Krakově, Lvově, Varšavě a v Petrohradu. Podnikl několik studijních cest do Norimberka, do Paříže, Ženevy a Basileje. Roku 1891 se stal docentem všeobecné kulturní historie na české Filozofické fakultě se specializací na Rakousko-Uhersko a zároveň byl přijat za písaře knihovny Muzea království českého. Roku 1901 byl mu udělen titul mimořádného profesora a začal přednášet o kulturní historii. Psal o „Kulturní historii“ do Ottova slovníku naučného. Zároveň působil v Muzeu království českého a roku 1904 po odchodu knihovníka Adolfa Patery do výslužby byl jmenován na jeho místo. Zíbrt patřil mezi nejplodnější české spisovatele. Literárně činný byl od roku 1884, napřed v časopisech, pak řadou samostatných děl a studií z oboru kulturní historie a folkloru. Věnoval se totiž vedle prací o všeobecné historii hlavně studiu lidu československého a chtěje porozumět jeho minulé historii, přirozeným postupem vydal se na studie o nynější lidové tradici v životě lidovém, kdežto Zikmund Winter obírá se hlavně dějinami měst českých a August Sedláček dějinami šlechty. Tím dán jest rozvrh Zíbrtových prací. Jsou to jednak teoretické úvahy o studiu kulturní historie a rozpravy v oboru hlavně dějin středověkých, jednak jsou to obrazy z kulturních dějin českých, jednak srovnávací studie o českém lidu v celém jeho vývoji až po dnešní dobu. Úřad knihovníka dal Zíbrtovi kromě toho podnět k několika pracím na poli knihovědy a pomohl při provádění jeho životního monumentálního díla "Bibliografie české h...

Cawthon Scott (19)

Carolly Erickson (13)

Bývalá univerzitní profesorka se v roce 1970 začala plně věnovat spisovatelské činnosti a setkala se s bouřlivým ohlasem čtenářů i odborné kritiky.

Carlo Goldoni (11)

Carlo Goldoni byl proslulý italský dramatik, především autor mnoha desítek komedií, z nichž mnohé se hrají dodnes. Narodil se v rodině lékaře Giulia Goldoniho a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve čtyřech letech, svou první hru napsal v devíti letech. Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie: než ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik v Benátkách. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini , práva v Pavii a později v Modeně . Studium práv dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích. Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou. V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII.. V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.

Břicháč Tom (6)

Brian Azzarello (12)

Brian Azzarello je americký komiksový scenárista. Svou kariéru započal v malých vydavatelství Gemstone Publishing a Comico. Později získal smlouvu u vydavatelství DC Comics a tamního imprintu Vertigo. Proslul především svou originální sérií 100 nábojů, svým runem v sérii Hellblazer, uchopením superhrdinky Wonder Woman v její čtvrté sérii, grafickým románem Joker a prací na pokračování legendárních Strážců v komiksech Před Strážci. V České republice vydaly komiksy Briana Azzarella nakladatelství BB/art, CREW a Comics Centrum.

Bohuslav Chňoupek (11)

Bohuslav Chňoupek byl československý politik, diplomat a publicista , jeden z hlavních představitelů Komunistické strany Československa za normalizace. Začínal jako novinář na Slovensku, od roku 1945 byl členem KSČ, jakožto politik se zejména uplatnil jako ministr zahraničních věcí ČSSR v letech 1971–1988, od roku 1972 byl také poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po roce 1990 odešel ze společenského života. Pocházel z rodiny státního zaměstnance. Své základní, středoškolské i vysokoškolské vzdělání získal v Bratislavě. Po převratu v roce 1948 se stal redaktorem propagandistického časopisu Borba, v letech 1950–1958 působil jakožto redaktor deníku Smena, od roku 1955 působil ve východoslovenském Prešově, od roku 1958 jakožto zpravodaj deníku Pravda tamtéž, v letech 1960 až 1965 coby zahraniční dopisovatel těchto novin v Sovětském svazu. Od roku 1965 do roku 1967 byl šéfredaktorem bratislavského časopisu Predvoj. V letech 1950–1952 byl členem předsednictva Slovenského svazu novinářů. Členem KSČ byl od roku 1945 do roku 1990, tedy plných 45 let. Zastával řadu stranických a státních funkcí. V letech 1965–1970 je uveden jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ se stal 26. září 1969 v době počínající normalizace. Ve funkci člena ÚV KSČ ho pak potvrdil XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. V letech 1967–1968 byl náměstkem ministra kultury ČSSR, pak v letech 1969–1970 ústředním ředitelem Československého rozhlasu. Zde se podílel na první vlně posrpnových čistek v řadách redaktorů rozhlasu. Od roku 1970 do ledna 1972 působil jako velvyslanec ČSSR v Sovětském svazu a v dlouhém období 1971–1988 coby ministr zahraničních věcí ČSSR v 2., 3., 4. a 5. vládě Lubomíra Štrougala. Zejména...

Bohumil Tožička (19)

Narodil se 22. 4. 1871 v Praze. Učitel, učebnice češtiny a psaní, literatura pro mládež, redakční a překladatelská činnost. Zemřel 5. 3. 1963 v Poděbradech.

Bohdan Warchal (11)

Bohdan Warchal byl významný slovenský houslista, dirigent a zakladatel Slovenského komorního orchestru. Narodil se 27. ledna 1930 v Orlové v Československu a byl významnou osobností klasické hudební scény. Warchal studoval hru na housle na pražské a později na moskevské konzervatoři. V roce 1960 založil Slovenský komorní orchestr, který si pod jeho vedením rychle získal uznání za svou uměleckou kvalitu.

Blaise Pascal (12)

Blaise Pascal byl francouzský matematik, fyzik, spisovatel, teolog a náboženský filosof. Pocházel ze zámožné a vzdělané rodiny. Matka brzy zemřela a otec, který se roku 1631 přestěhoval s dětmi do Paříže, mu poskytl vynikající humanitní vzdělání; ač sám byl dobrým matematikem, před chlapcem vědu zatajil. Musel však kapitulovat, když zjistil, že asi desetiletý Blaise už si sám odvodil několik vět Eukleidovy geometrie. Roku 1638 se jeho otec – správce královských daní – dostal do konfliktu s kardinálem Richelieu kvůli novým daním a odstěhoval se do Rouenu; pro něho Blaise zkonstruoval svůj počítací stroj. V 16 letech napsal Pojednání o kuželosečkách, které ocenila Pařížská královská akademie a Descartes je pokládal za práci jeho otce. V roce 1647 vydal pojednání o tlaku vzduchu a o vakuu, založené na přesných srovnávacích měřeních s Torricelliho trubicí na hoře Puy-de-Dome. Po otcově smrti vedl v Paříži nákladný život s velkým dvorem a rozešel se se svou sestrou Jacqueline, která vstoupila do přísného kláštera Port-Royal. Od mládí měl chatrné zdraví, trpěl různými bolestmi a roku 1647 na čas ochrnul. Roku 1654 se při jedné vyjížďce málem zabil, když se na mostě v Neuilly-sur-Seine splašili koně a jeho kočár zůstal viset na zábradlí; Pascal se zachránil, ale upadl na dva týdny do bezvědomí. Když koncem listopadu 1654 přišel k sobě, měl mystické vidění, z něhož si zapsal: „Oheň. Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, ne Bůh filosofů a učenců…“ a věnoval se pak už jen filosofii a náboženství. Klášter v Port-Royal, kde pobývala i jeho sestra a kam se po svém zážitku uchýlil, byl střediskem jansenismu, morálně přísného katolictví, a právě hledal obhájce ve sporu s pařížskou Sorbonnou a s jezuity. Tohoto úkolu se ujal Pascal a začal psát velmi ostré kritiky na uvolněnou morální teorii, „kazuistiku“, která hledala různé omluvy pro mravně pochybná jednání a kterou šířili zejména jezuité. Tyto listy vycházely ...

Běla Čapková (6)

Narozena 1879, zemřela 4.3.1968 v Praze. Autorka vzpomínek na svého dědečka B.Smetanu.

Bedřich Mendl (6)

Bedřich Mendl byl český historik a první profesor hospodářských dějin na Univerzitě Karlově v Praze. Studium dějin opíral o využití nových metodologických hledisek i metodických postupů . Jeho dílo obsahuje prvky strukturálního pojetí oboru, které se v evropském měřítku prosadilo až po druhé světové válce. Zabýval se historií měst , ale i dějinami agrárními a politickými. Připravil významnou edici Knihy počtů města Brna . Používal syntetickou metodu a metodu typologickou. Byl židovského původu a v zoufalství nad perzekucí pro svůj původ i nad poměry v protektorátu spáchal sebevraždu.

Bartíková Petra (13)

B. J James (15)

Americká autorka milostných románů.

Augustin (16)

Mužské jméno Augustin pochází z latinského slova augustus . Augustinek, Gusta, Gustík, August Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR je −8,5%, což svědčí o poměrně strmém propadu obliby tohoto jména.

Antonín Šrámek (11)

Antonín Šrámek byl český básník, architekt a spisovatel Narodil se v Moravských Knínicích jako třinácté dítě. Absolvoval průmyslovou školu, zaměstnán jako architekt. Po svých cestách do jižních krajin začal psát, natolik úspěšně, že byl zvolen předsedou Moravského kola spisovatelů. Tuto funkci zastával v podstatě až do své smrti 13. února 1972. Antonín Šrámek, byl poslední předseda Moravského kola spisovatelů, kterému jsou v encyklopedii vydané A. Kuncem r. 1946 za jeho života věnovány dvě strany. Údaje nejsou úplné. Antonín Šrámek žil 78 let mezi 3. lednem 1894 a 13. únorem 1972. Architekt, básník, malíř, romanopisec, slavofil a hlavně milovník čisté české řeči vyšel z Moravských Knínic u Tišnova, ale většinu svého života strávil v Brně. Brněnsko bylo krajem jeho předků, z nichž se mnozí vyznamenali – nejznámějším je rytíř Gabriel Schramm, který byl starostou Brna za třicetileté války. V jeho díle se odráží poetismus, zrcadlí se i v exotických sklonech a dosvědčuje to i jeho pseudonym Frank A. Boston. Nádech expresionismu se odráží v jeho scénách ze života, vitalismus ve zřejmé radosti líčení lidského těla, např. v „Dubrovníku“. Antonín Šrámek začal lyrickými básněmi „Hořící ruce“ a „Křehká kořist“ . Pokračoval pěti dobrodružnými romány pod pseudonymem a povídkou „Vězněni“ . Upozornil na sebe teprve románem z venkovského života “Bukovští“ a exotickou arabeskou „Láska z východu“ . Exotika prolíná i román „Nahajka a klas“ . Rurální prostředí se pak znovu objevuje v románu ze studentského života „Hráči s mládím“ . „Píseň a pluh“ spojuje vesnické prostředí s exotikou. Věnoval svá díla i dětem a mládeži, např. „Chlapec Huška a ti druzí“ , Dědina v květu a „Skřivánci z Velké Nivy“ . Dále i pro všechny věkové kategorie „O nezbedném Hercegovci“ , . Je autorem mnoha historických knih a knih ...

Antonín Rükl (8)

Antonín Rükl byl český popularizátor astronomie a selenograf. Byl znám zejména díky svým kvalitně zpracovaným atlasům astronomie. Ilustroval většinu svých knih, včetně vysoce hodnoceného atlasu Měsíce. Pro své ilustrace využíval snímky z kosmických sond. Astronomii se věnoval od svých 17 let. Od února 1960 pracoval v Planetáriu Praha, posléze se stal jeho ředitelem. Ve funkci působil až do roku 1999. Byl to známý popularizátor astronomie a autor několika pořadů. Po Antonínu Rüklovi je také pojmenovaná planetka 15395 Rükl.

Anne Rooney (12)

Anne Rooney je britská spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, též učitelka anglického jazyka a literatury. Studovala a získala doktorát na Trinity College Univerzity v Cambridgi. Poté vyučovala angličtinu a středověkou francouzskou literaturu. Jako spisovatelka pro děti i dospělé píše knihy o historii, filozofii vědy a z oblasti vědy a techniky. Žije v Cambridge v Anglii spolu s dcerami a zvířaty. Je členkou Royal Society of Arts.

Anne Frank (13)

Anne Franková byla v Německu narozená autorka. Jako dívka z německé židovské rodiny ukrývající se před nacisty v zadním traktu jednoho domu v Amsterdamu za druhé světové války si psala deník, ten ji po smrti proslavil. Její rodina uprchla do Amsterdamu před nacismem. Když bylo Nizozemsko okupováno Německem, ocitla se opět v nebezpečí. Protože se zvyšovalo pronásledování a persekuce Židů, celá rodina se v červenci 1942 ukryla v tajných místnostech kancelářské budovy Otto Franka. Po dvou letech skrývání byla skupina prozrazena a deportována do koncentračních táborů. Anna zemřela na tyfus v táboře Bergen-Belsen. Její otec Otto jediný z rodiny přežil, vrátil se do Amsterdamu a našel její deník. Tento unikátní záznam se rozhodl vydat. V češtině kniha získala jméno Deník Anne Frankové, některá vydání vyšla pod názvem Deník Anny Frankové nebo Deník. Roku 2019 vyšla v novém překladu s původním názvem Zadní dům. Deník Anne Franková dostala ke svým třináctým narozeninám a zachycuje události jejího života od 12. června 1942 až do posledního záznamu z 1. srpna 1944. Z původní nizozemštiny byl přeložen do mnoha jazyků a stal se jednou z nejčtenějších knih po celém světě. Ke třináctým narozeninám 12. června 1942 dostala Anne malý zápisník, který ukázala otci několik dní před tím ve výloze obchodu. Ačkoliv to byla kniha na podpisy a autogramy s červeno-bílou čtverečkovanou vazbou a malým zámečkem na obálce, Anne se rozhodla, že ji použije jako deník. Začala popisovat sebe, svou rodinu a přátele, školu a místa, která by ráda navštívila. Tyto rané zápisy ukazují, že v mnoha ohledech byl její život podobný životu každé dívky jejího věku, ale zmiňují také změny, které přišly po německé okupaci. Některé narážky se zdají náhodné a nedůrazné. Přesto se Anne někdy zmiňuje o detailech útisku, který neustále vzrůstal. Například psala o...

Anna Tučková (13)

Narozena 1923 v Brně, zemřela 1. 11. 2012. Promovaná novinářka, redaktorka, politické publikace.

Anna Claybourne (13)

Anna Claybourne již více než 20 let vytváří ve skotském Edinburghu naučné a zábavné knihy pro děti. Pomocí obrázků a skládanek přibližuje malým čtenářům taje přírody a vědeckého zkoumání, ale i Shakespearova díla a dávné mýty. V češtině zatím vyšlo „Vše o lidském těle“ nebo „100 největších FUJ! na světě“.

Anita Ganeri (16)

Indická spisovatelka, žije ve Velké Británii. Autorka populárně-naučných publikací pro děti a mládež.

Angela Dorsey (17)

Angela Dorsey žije v Kanadě ve Vancouveru a ráda se prochází podél skalnatého pobřeží kousek od svého domova. Koně miluje, kam její paměť sahá - poprvé na něm seděla, když jí byly tři a vyšplhala na jednoho, který ležel na pastvě. V součastnosti žádného koně nemá a místo toho věnuje svou lásku tvorům, kteří vznikají v jejích knihách. Napsala již dvacet knih o koních a doufá, že jich bude ještě mnohem víc.

Andrej Plávka (19)

Andrej Plávka byl slovenský spisovatel a básník a komunistický funkcionář. Užíval i pseudonymy Martin Podhorský, Plávka-Podhorský, Podhorský, Vladimír Veselý, Vl. Veselý atd. Narodil se v rodině koželuha. Vzdělání získával v Liptovské Sielnici, Liptovském Mikuláši a později na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze , ale studium nedokončil. V letech 1931–1945 byl úředníkem v organizaci křesťanské mládeže YMCA, v roce 1939–1945 vedoucím ústavu pro sociální a kulturní péče v Banské Bystrici. V letech 1945–1946 byl náměstkem pověřence informací, v letech 1946–1947 byl tajemníkem Národní fronty a zároveň do roku 1949 rovněž pracoval v Úřadu Sboru pověřenců. V letech 1949–1968 pracoval jako ředitel knižního vydavatelství Tatran, přičemž byl také v letech 1957–1963 tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů a v letech 1958–1966 členem ÚV KSS, také členem ÚV NF SSR. V letech 1963–1965 se věnoval výhradně literární činnosti a v letech 1969–1982 byl předsedou Svazu slovenských spisovatelů. Své první básnické dílo uveřejnil v roce 1922 v časopise Nový rod, a později publikoval iv dalších časopisech. Knižně debutoval v roce 1928 sbírkou básní Z noci i rána. Ve své tvorbě se inspiroval zejména starší generací Slovenská autorů, jako byli Štúrovci, ale zejména Pavol Országh Hviezdoslav, ale zároveň se věnoval i moderním uměleckým směrem, jako jsou poetismus a nadrealizmus. Jeho dílo je přeloženo do mnoha cizích jazyků . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrej Plávka na slovenské Wikipedii.

Andrea Coddington (14)

Andrea Coddington pochádza z Radošiny a vyštudovala žurnalistiku v Bratislave. Narodila sa 20. júla 1975 v znamení raka. Novinárske remeslo praktizovala v STV na zahraničnom spravodajstve a v rádiu Koliba , kde spravodajský tím vytvorila.V januári 2002 odišla do USA ako zahranično-politická spravodajkyňa. Bola šéfredaktorkou slovenského denníka vychádzajúceho v Amerike. V New Yorku sa zamilovala, vydala a nakoniec aj ovdovela. Tieto životné situácie ju priviedli k napísaniu knihy z amerického prostredia, v ktorej opísala rôzne osudy Slovákov. Nosným sa však stal jej vlastný. Vďaka pracovným povinnostiam v USA sa Andrea náhodou stretla s manželom a bola to „láska na druhý pohľad“. Jedného rána však tento výborný otec a priateľ povedal svoje posledné bye-bye a už sa nikdy nevrátil. Nebola to však jediná rana, ktorá ju postihla. Časy, v ktorých prišla o bývanie a v ktorých nemala ani na topánky, má už chvalabohu za sebou. Teraz sa Andrea teší z nového bytu a verí, že ju ešte niekedy postretne veľká láska.

Alžbeta Lichnerová (9)

Slovenská autorka publikací o vyšívání.

Alfons Bohumil Šťastný (20)

Alfons Bohumil Šťastný, křtěný Bohumil Václav byl český spisovatel a překladatel, autor skautských příběhů a pravděpodobný autor detektivních příběhu s Léonem Cliftonem, které jsou také připisovány Jaroslavu Puldovi. Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině řezníka Karla Šťastného. V roce 1900 se oženil s Josefou Knotkovou. Původním povoláním byl učitel, ale kvůli chorobě se musel učitelství vzdát a věnoval se literatuře pro mládež. Národní knihovna uvádí na 380 dobrodružných knih od A. B. Šťastného, označuje ho za pravděpodobného autora cliftonek, avšak totéž tvrdí i o Jaroslavu Puldovi, kterému cliftonky ve svém fondu připisuje. Na stranu Šťastného se přiklání portál detektivní literatury. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky cliftonky digitalizuje a zveřejňuje, avšak otázku autorství neřeší. Každopádně se jedná o zajímavý fenomén české literatury, i když se knihy tváří jako překlady z angličtiny. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Alexandra David-Neel (5)

Alexandra David-Néelová, rozená Louise Eugénie Alexandrine Marie Davidová, byla belgicko-francouzská cestovatelka, průzkumnice, spiritualistka, buddhistka a spisovatelka. Ve známost vešla především díky své návštěvě tibetské Lhasy v roce 1924, kdy byl cizincům vstup do města zakázán. David-Néelová napsala přes třicet knih o východních náboženstvích, filosofii i o svých cestách. Měla vliv na beatnické spisovatele jako Jack Kerouac a Allen Ginsberg či filosofa Alana Wattse. Její knihu o Tibetu čte také Karel Kopfrkingl v románu a filmu Spalovač mrtvol. Narodila se v Paříži, v šesti letech se její rodina přestěhovala do Elsene v Belgii. Již v mládí se seznámila s učením Heleny Petrovny Blavatské a Teosofické společnosti. V Paříži studovala filosofii a důkladněji se začala zajímat o buddhismus. V letech 1890 a 1891 cestovala do Indie. V Tunisu se setkala s inženýrem Philippem Francoisem Néelem, za kterého se v roce 1904 provdala. Manžel financoval všechny její další cesty a stal se jejím manažerem a literárním agentem. I když spolu nežili, nikdy se nerozvedli. P. F. Néel zemřel v roce 1941. V roce 1911 David-Néelová podruhé cestovala do Indie, aby tam dále prohlubovala své znalosti o buddhismu. V této době se dvakrát setkala s 13. dalajlámou Thubtänem Gjamcchem. V letech 1914–1916 žila v jedné ze sikkimských jeskyní nedaleko tibetských hranic a společně s mladým mnichem lamou Jongdänem se věnovala studiu. Jongdän se později stal jejím adoptivním synem. V roce 1916 se vydala do Tibetu. V Žikace se v srpnu 1916 setkala s tehdejším pančhenlámou. Když se chtěla vrátit do Evropy, zrovna probíhala první světová válka, rozhodla se proto vydat do Japonska. V Japonsku se setkala s Ekaiem Kawagučim, který v roce 1901 navštívil Lhasu v převlečení za čínského lékaře. To inspirovalo A. David-Néelovou, která se rozhodla zkusit navštívit Lhasu. Na tuto cestu, která trvala tři roky, se připravovala dvouletým pobytem v jeskyní...