Všichni Autoři a témata

Josef Polák (14)

Josef Polák byl významným odborníkem v oblasti muzejnictví a památkové péče. Jeho dráha je spojena především s Východoslovenským muzeem v Košicích a válečným pražským Židovským ústředním muzeem. Josef Polák se narodil 3. února 1886 v pražské židovské rodině, která však byla sekularizovaná a rovněž mluvila česky. Josefův otec Jakub Polák byl drobným podnikatelem, vlastnil malou továrnu na kartonáž . Matce Terezii se rok po Josefovi narodil ještě jeden chlapec, Ferdinand. Poté, co získal základní vzdělání na české obecné škole a maturitu na českém gymnáziu v Truhlářské ulici, uvažoval Josef Polák o studiu dějin umění, které ho dlouhodobě přitahovaly, na doporučení rodičů se však přiklonil k oboru s všestrannějšími možnostmi uplatnění – právům. I přesto si však posléze našel čas na kunsthistorické přednášky, zejména Karla Chytila. Nezanedbával ani spolkovou činnost – byl členem Svazu českých pokrokových židů a Spolku českých akademiků – židů, kde byl dokonce místopředsedou. Kupodivu mu zbýval čas ještě na ochotnické divadlo, psaní populárně naučných článků a organizaci vycházek po židovských památkách. Nadto ještě stačil absolvovat dobrovolnickou vojenskou službu u C. K. zeměbraneckého pluku č. 8. Po promoci, která proběhla 23. října 1909, získával sice právní zkušenosti v advokátní kanceláři a na různých soudních institucích, především se však věnoval svým umělecko-historickým zájmům, pracoval v muzeích a publikoval. Josef Polák narukoval ke 12. střeleckému pluku a s ním byl vyslán na východní frontu. Záhy však utržil zranění a po rekonvalescenci se již do bojové jednotky nevrátil. V zázemí mu byla svěřena práce cenzora korespondence, kvůli jeho samorostlému přístupu k ní a předválečné politické angažovanosti byl ohodnocen jako nespolehlivý a pro zdravotní stav roku vyřazen 1915 z činné vojenské služby . Vrátil se ke svému předválečnému zaměstnání v advokátní kanceláři, válečn...

Josef Novotný (15)

Pseudonym Kuzma a Jonny. Novinář, spisovatel, dramatik, autor kulturně historických reportáží. Redaktor mj. Středostavovského buditelele, týdeníku Nová Praha, Českého slova a Pražského ilustrovaného zpravodaje. Přispíval do Palečka, Trampa, Trnu. Autor mnoha románů, divadelních her, drobných humoristických prací, ale i literárně kritických studií. Psal i detektivní romány a rodokapsy. Napsal také řadu aktovek, výstupů a veseloher, knížek pro děti a mládež a vydal i obsáhlý výbor z našich pověstí a písní. Historické náměty zpracoval dílech v Junák kralevic Marko, Vilém Tell, Strakonický dudák Švanda. Dále pracoval mnoho let jako účetní , v roce 1946 přijal příjmení Novotný – Kuzma. Psal pod pseudonymy: Kuzma, Jonny , Gill March, Jeen Ch., Jiří Alexa, Vlasta Alexa.

Josef Koláček (16)

Josef Koláček byl český katolický duchovní, teolog, překladatel, spisovatel a publicista z řad Tovaryšstva Ježíšova, dlouholetý redaktor a bývalý vedoucí české sekce Radia Vatikán. Napsal řadu knih týkajících se především historie jezuitů a je autorem řady překladů náboženských textů z němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny, především pak děl sv. Terezie od Ježíše, papeže Jana Pavla II. a Tomáše Špidlíka a řady moderních církevních dokumentů. Jako žádaný vedoucí exercicií procestoval celý svět. Vystudoval gymnázium a vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova. Z četných básní, které tehdy napsal, se většina nedochovala, pouze malá část vyšla v zahraničí jako sbírka Křížová cesta ženy. V roce 1950 byl v rámci tzv. Akce K spolu s ostatními jezuity zbaven osobní svobody a deportován do koncentračních klášterů, internován byl v Bohosudově a Oseku. Po propuštění byl poslán do PTP a posléze v letech 1954 až 1968 pracoval jako pomocný dělník ve Zbrojovce Brno a tajně studoval teologii. Byl vyšetřován v různých procesech s jezuity, ale nikdy nebyl odsouzen. Na kněze byl vysvěcen 23. ledna 1968. Na podzim tohoto roku odešel do Rakouska, kde v Innsbrucku a ve Vídni dokončil svá teologická studia. V roce 1970 odešel do Říma, kde začal pracovat pro českou sekci Vatikánského rozhlasu, v letech 1971–2001 byl jejím vedoucím. V roce 1985 učil papeže Jana Pavla II. před jeho cestou do Rakouska česky, aby tam papež mohl skrz rakouskou televizi, naladitelnou i na českém území, Čechy pozdravit. Mimo následující knihy je autorem stovek článků a příspěvků pro katolický tisk a rozhlas, především pro českou sekci Radia Vatikán, jezuitský tisk a časopis Studie. Ze španělštiny Z italštiny Z francouzštiny Z němčiny V roce 2016 mu byla udělena Cena za statečné občanské postoje v době nacistické okupace a komunistické diktatury....

Josef Jirsík (16)

RNDr. Josef Jirsík byl český zoolog a ornitolog. Je považován za zakladatele seriózní a syntetizující faunistické ornitologie v Československu. Byl zakladatelem Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze.

Josef H. Reichholf (14)

Josef Beneš (12)

Narozen 11. 1. 1902 v Prachaticích, zemřel 17. 12. 1984 v Praze. Filolog - bohemista, germanista, autor jazykovědných prací z oboru češtiny.

Josef Bělohlav (19)

Josef Bělohlav byl kněz litoměřické diecéze, duchovní správce děkanství v Dubé na Českolipsku, byl vicerektorem kněžského semináře v Litoměřicích. Narodil se v roce 1931 v Čisté na Mladoboleslavsku. V roce 1966 začal studovat na CMBF v Litoměřicích, v roce 1970 byl tamtéž vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil od r. 1971 v Mladé Boleslavi, zakrátko byl přeložen do vedle ležících Kosmonos, odkud přešel v roce 1973 do Dubé. Kromě duchovní správy farností Dubá, Deštná, Tuhaň a Medonosy byl také v letech 1975–1978 hospodářským referentem litoměřické diecéze a současně v letech 1977–1981 vicerektorem kněžského semináře v Litoměřicích. V Dubé byl za jeho působnosti generálně opraven děkanský kostel Nalezení sv. Kříže. Zemřel 16. ledna 1992. Po rozloučení mší svatou v děkanském kostele v Dubé dne 23. ledna byl téhož dne pohřben ve svém rodišti v Čisté do rodinného hrobu.

John Ronald Reuel Tolkien (13)

John Katzenbach (12)

John Katzenbach americký autor populárních knížek. Pracoval jako zpravodaj trestního soudu pro noviny Miami Herald a Miami News. Je ženatý s Madeleine Blais a žijí v západním Massachusetts.

John Buchan (17)

John Buchan byl skotský spisovatel, který se proslavil zejména špionážními romány, z nichž nejznámější je Třicet devět stupňů . Vystudoval klasickou literaturu na University of Glasgow a na Oxfordu. Již tehdy psal, zejména eseje a poezii. Po studiích se stal diplomatem, působil jako asistent Alfreda Milnera, vysokého komisaře v Jižní Africe. Po návratu z Afriky pracoval pro nakladatelství Thomas Nelson & son a stal se šéfredaktorem prestižního anglického časopisu The Spectator. Roku 1910 publikoval svůj první román lehčího žánru, nazvaný Prester John, jehož děj umístil do jižní Afriky. Rok poté vstoupil do politiky, v barvách Scottish Unionist Party. Za první světové války se věnoval propagandě, pracoval pro Britskou kancelář propagandy známou jako "Wellington House". Zároveň pracoval jako válečný korespondent pro deník The Times. Za války byl rovněž ve spojení s československým zahraničním odbojem a podporoval československou věc. V té době rovněž, v roce 1915, vydal svůj nejslavnější román, špionážní thriller Třicet devět stupňů, v němž představil svého hrdinu Richarda Hannaye, který se objevil ještě v řadě dalších knih . V letech 1917–1918 byl Buchan "ředitelem informací" britské vlády, de facto ministrem propagandy. Po válce publikoval i řadu historických prací a stal se též prezidentem Skotské historické společnosti. Ve 30. letech se stal příznivcem sionismu, a to navzdory tomu, že byl znám jako antisemita. V roce 1935 byl uveden do šlechtického stavu. V letech 1935-1940 byl generálním guvernérem Kanady .

Jiří Vraný (7)

Narozen 1943. Ing., publikace o historii letectví.

Jiří Tomek (12)

Jiří Tomek byl moravský herec a dabér. Byl držitelem Ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu . Vystudoval brněnskou JAMU . Své první angažmá měl v Slováckém divadle v Uherském Hradišti, avšak musel absolvovat dvouletou vojenskou službu. Poté vstoupil do Divadla bratří Mrštíků v Brně. Hrál především komediální postavy . Ale zvládal také dramatické postavy . Působil v Městském divadle Brno ve dvou rolích: Byl podruhé ženatý a měl jednoho syna. Jeho první manželkou byla herečka Vlasta Fialová.

Jiří Sláma (9)

Jiří Sláma byl český archeolog a historik, který se specializoval na archeologii raného středověku, počátky českého státu a propojení archeologických a písemných pramenů. V letech 1953–1958 studoval archeologii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze . Krátkodobě pracoval jako vedoucí pravěkého oddělení Muzea hl. města Prahy a v mostecké expozituře Archeologického ústavu ČSAV v Praze . Od roku 1960 působil na Ústavu pro archeologii FF UK v Praze nejdříve jako asistent , poté jako odborný asistent , titul CSc. získal v roce 1987, v roce 1990 se stal docentem a roku 1998 pak profesorem. V letech 1999–2002 působil jako ředitel tohoto ústavu. Provedl též řadu terénních výzkumů .

Jiří Macht (15)

Fotograf a příležitostný spisovatel, pro něhož není problém se pohybovat v prostředí uměleckém, sportovním i ve všedním životě.

Jiří Grossmann (9)

Narozen 20.7.1941 v Praze, zemřel 5.12.1971 v Praze. Herec, dramatik a prozaik.

Jiří Dvořák (15)

Autor skvělých dětských knih - Havětník, Jak zvířata spí, Rostlinopis, Slepice a televize, Stromovka Šmalcova ABECEDA, Minimax a mravenec, Zpátky do Afriky! Pochází z Frýdlantu v Čechách. Dnes žije v Praze. Studoval na Vysoké škole zemědělské v Suchdole, odbor rostliné biologie. Po jejím absolvování byl a dosud je zaměstnán jako časopisecký redaktor. Knihy pro děti vydává ve vydavatelství Baobab. Často se, ať už v beletristických nebo naučných textech, nechává inspirovať přírodou. Za knihu Rostlinopis získal Zlatou stuhu IBBY a byl nominovaný na cenu Magnesia Litera. Knihy Zpátky do Afriky! a Stromovka byly nominované na Zlatou stuhu. Za knihu Zpátky do Afriky! byl nominován v soutěži Zlatá stuha v kategorii slovesné dílo pro rok 2005.

Jiří Brdečka (9)

Jiří Brdečka byl český novinář, publicista, spisovatel, scenárista, výtvarník, kreslíř, ilustrátor a filmový režisér hraných i animovaných filmů. Největší úspěch zaznamenal svým volným uměleckým triptychem Limonádový Joe. Jeho dcera Tereza Brdečková je novinářkou, spisovatelkou, filmovou kritičkou a redaktorkou. V rodném městě absolvoval reálné gymnázium zakončené maturitní zkouškou v roce 1936. Pak nastoupil ke studiu Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Vybral si obory češtinu, filozofii, pak dějiny umění a estetiku. Studium musel předčasně ukončit, když nacisté uzavřeli vysoké školy. Stal se úředníkem v Městském muzeu Prahy a také pracoval v různých filmových společnostech. Od roku 1941 byl tiskovým referentem Lucerna filmu. Pracoval také v kresleném filmu a tiskl své kreslené vtipy a recesní povídky, inspirované anglickým humorem . Zajímal se o problematiku Divokého západu a pro časopis Ahoj na neděli sepsal v letech 1939–1940 seriál povídek o ideálním westmanovi – Limonádovém Joeovi. Herec divadla Větrník Zdeněk Stránský jej seznámil na podzim roku 1943 s režisérem Josefem Šmídou a tento pak uvedl v premiéře dne 20. března 1944 Brdečkovu hru Limonádový Joe na divadelní pódia. Ve Větrníku měla hra 99 repríz, v titulní roli vystupoval herec Zdeněk Řehoř. Po válce se v roce 1945 stal redaktorem Lidových novin. V roce 1949 změnil místo, stal se v Čs. státním filmu scenáristou, dramaturgem a filmovým režisérem. Byl blízký spolupracovník Jiřího Trnky a Jana Wericha ve studiu Bratři v triku, dlouholetý spolupracovník filmového režiséra Oldřicha Lipského. Mezi jeho nejlepší filmové scénáře bezesporu patří dodnes divácky úspěšné parodické filmy Limonádový Joe aneb Koňská opera, Adéla ještě nevečeřela či Tajemství hradu v Karpatech. Jako scenárista se podílel i na dalších českých filmech jako byla filmová po...

Jindřich Marek (15)

Narozen 22. 7. 1952 ve Šluknově. PaeDr., pedagog, historik a publicista, autor historických reportáží, prací o odboji, též detektivních příběhů.

Jimi Hendrix (9)

Jimi Hendrix , narozený 27. listopadu 1942 jako Johnny Allen Hendrix, byl americký rockový kytarista, zpěvák a skladatel, jehož kariéra trvala od poloviny 60. let až do jeho předčasné smrti v roce 1970. Navzdory své relativně krátké čtyřleté kariéře v hlavním proudu je Hendrix všeobecně považován za jednoho z nejvlivnějších elektrických kytaristů v dějinách populární hudby a za jednoho z nejslavnějších hudebníků 20. století. Proslul svým syrovým, inovativním stylem hry, který kombinoval fuzz, zpětnou vazbu a řízené zkreslení a vytvářel tak nové hudební formy.

Jennifer Rush (6)

Jennifer Rush je americká zpěvačka a skladatelka, která dosáhla úspěchu v polovině 80. let a stala se jednou z nejpopulárnějších umělkyň té doby v Evropě. Nejvíce ji proslavil její hit "The Power of Love", který se stal velmi úspěšným a v několika zemích se dostal na první příčku hitparád a nahrávali ho různí další umělci, včetně Celine Dion. Jennifer Rush Její kariéru definoval silný hlas a emotivní balady, v nichž se mísí vlivy popu a rocku. Její stejnojmenné album, které obsahovalo i píseň "The Power of Love", pomohlo upevnit její mezinárodní slávu. Během své kariéry vydala několik alb a udržela si pozici na evropské hudební scéně, přičemž obzvláště silnou fanouškovskou základnu měla v Německu. Ačkoli dnes již není v očích veřejnosti tak výrazná jako na vrcholu své kariéry, její přínos hudebnímu průmyslu, zejména v oblasti power balad, je stále uznáván a oceňován fanoušky po celém světě. Jennifer Rush .

Jaroslav Spirhanzl-Duriš (13)

Jaroslav Spirhanzl-Duriš byl český Inženýr-agronom, „básník Českého Meránu“, pedolog, spisovatel a zdatný kreslíř. Narodil se v Sedlci u Tábora v č. p. 16, jeho otec Jindřich byl stavitelem, matka Emílie pocházela z mlynářského rodu Kotašků v Jetřichovicích. Vychodil obecnou školu v Sedlci, maturoval na vyšší reálce v Písku a poté absolvoval zemědělský odbor na ČVUT v Praze. Bojoval v 1. světové válce na haličské frontě a zde byl zajat. Byl deportován na Sibiř a zde si pobyl až do roku 1920, kdy se přes Singapur a Suez vrátil do vlasti. Své bohaté zkušenosti nejen ze zajetí v Rusku, ale i ze svých cest po Itálii, Holandsku a Asii uveřejnil v řadě fejetonů a článků v časopisech "Širým světem", "Brázda", "Československá demokracie", "Československý zemědělec" a dalších. Své vzpomínky pak vložil i do knih Tulákova knížka a Přes hory a moře . Napsal velké množství romantických básní, v nichž opěvuje krásu svého rodného kraje a vyznává se z nehynoucí lásky k němu. Kromě toho byl také autorem mnoha povídek a novel z venkovského života. Napsal román "Na panském mlýně" a roku 1926 pak vyšly další dva jeho romány Jediná mezi nimi a Román Emiliana Rolfa. Stal se také významným překladatelem ruské a německé literatury. Byl velice nadaným malířem. Jeho kresby lidových staveb rodného Českého Meránu, které vyšly pod názvem Staré jihočeské chalupy , jsou vyznáním tomuto kraji, jeho lidové architektuře a rázovitému lidu. Publikoval také v odborných časopisech domácích i zahraničních články zemědělské. Přispíval také do rozhlasu. Vydal i řadu odborných knih. Jako vynikající půdoznalec položil základy agropedologické kartografie, při tvorbě map se opíral o svůj dokonalý přehled o genetické typologii půd. Již ve 40. letech navrhoval komplexní zmapování půd v Československu. Sestavil Klíč k určování hlavních typů našich půd a aktivně se podílel na úpravě pedologického názvosloví. Od r. 1920 pracoval ...

Jaroslav Samson Lenk (5)

Jaroslav Samson Lenk, vlastním jménem Jaroslav Lenk , je český folkový a trampský zpěvák, kytarista, textař a písničkář. Žije a pracuje ve Starém Plzenci. Po dokončení základní vojenské služby se dostal na nábor do Kladna a založil tam folkovou skupinu Máci . Do trampské skupiny Hop Trop se dostal po seznámení s jiným jejím členem Ladislavem Huberťákem Kučerou . Od roku 1993 do roku 2015 vystupoval se svou skupinou Samson a jeho parta, jejíž činnost v roce 2019 obnovil. V triu s Vlastou Redlem a Slávkem Janouškem nahráli tři dlouhohrající desky / CD. Do jeho tvorby patří mimo jiné i písně k večerníčkům . V roce 2008 s ním spříznění lidé založili malou soukromou rozhlasovou stanici Rádio Samson. Na festivalu Porta:

Janko Jesenský (17)

Janko Jesenský byl slovenský politik, básník, spisovatel-prozaik a překladatel. Narodil se v Turčianském Svatém Martině. Jeho otec Ján Jesenský-Gašparé byl advokátem a významným činitelem slovenského národního hnutí a spoluorganizátorem akcí celonárodního významu . Vzdělání získával ve svém rodišti, později na gymnáziu v Banské Bystrici, Rimavské Sobotě a v roce 1893 odmaturoval v Kežmarku. Dvouletou právnickou akademii absolvoval v Prešově, doktorát práv obhájil v Kluži v . V Budapešti složil advokátskou zkoušku. Potom pracoval jako advokátní koncipient v Lučenci, Bytči, Liptovském Mikuláši, Turčianském Svätém Martině a v Novém Mestě nad Váhem. Zde si vytvořil vážnější milostný vztah k mladé klavíristce a zpěvačce Olze Kraftové. V roce 1905 začal v Bánovcích nad Bebravou svoji samostatnou advokátní kariéru. Po osmi letech se oženil s Annou, dcerou významného štúrovského historika Júlia Botty. V 1914 narukoval k trenčanskému pluku. Byl obviněn z vlastizrady, v roce 1915 odvelen na ruskou frontu, kde přešel do ruského zajetí a po jisté době se zde zapojil do československého odboje v Rusku. Redigoval vícero časopisů – Voronežský Čechoslovan , kyjevské Slovenské hlasy. Byl zvolen místopředsedou ruské odbočky Československé národní rady a po složitých politických kolizích s bolševiky se dostal domů. V roce 1919 se pustil do poválečného budování ve vícero úřadech první československé republiky. V roce 1922 byl županem v Rimavské Sobotě, poté velkožupanem v Nitře, v roce 1929 přešel do Bratislavy, kde se stal vládním radou, později viceprezidentem krajinského úřadu. Aktivně se zúčastňoval nejen politického, ale i kulturního a společenského života. V letech 1930–1939 byl místopředsedou Spolku slovenských spisov...

Jana Červenková (10)

Jana Červenková, za svobodna Jana Salačová , je česká spisovatelka. Vystudovala pedagogickou školu, ale učila jen krátce. Po roce 1989 pracovala jako redaktorka. Za knihu Kurs potápění získala v roce 1999 cenu Toma Stopparda.

Ján Strasser (14)

Ján Štrasser je slovenský básník, esejista, textař, spisovatel-prozaik a překladatel. Pochází z úřednické rodiny a vzdělání získal v Lovinobani, Košicích a na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde studoval kombinaci ruština -slovenština. V současnosti působí ve svobodném povolání. Svá první díla zveřejňoval od roku v časopisech Mladá tvorba, Romboid, Smena nebo Slovenské pohľady, knižně debutoval v roce 1968 sbírkou básní Odriekanie. V začátcích své literární tvorby vycházel z myšlenek nadrealismu. Ve svých dílech se věnoval tématům jako např. rodinné soužití, všední starosti apod. Věnuje se také psaní textů písní a překladům z ruské literatury a ve spolupráci s Petrem Zajacem i z německé literatury . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Štrasser na slovenské Wikipedii.

Jan Pelc (11)

Jan Pelc je český spisovatel, představitel českého literárního undergroundu. Většinu 80. let 20. století strávil v emigraci. Jeho styl je typický syrovostí, krutostí a explicitou, s níž popisuje zejména dekadentní život a ubíjející svět maloměstské revoltující mládeže a lidí z okraje společnosti za normalizace. Jeho nejznámějším dílem je kontroverzní třídílný román ...a bude hůř, který byl i zfilmován. Jan Pelc vyrůstal v Klášterci nad Ohří. V letech 1972–74 studoval střední školu v Mladé Boleslavi, odkud byl ale vyhozen, načež roku 1977 absolvoval učební obor strojní zámečník v učilišti podniku ZKL Klášterec. Tomuto řemeslu se ostatně učil i Olin, hlavní postava Pelcova stěžejního románu ...a bude hůř. Po dvouleté vojenské službě Pelc pracoval v prunéřovské elektrárně. Roku 1981 Pelc emigroval přes Jugoslávii, Itálii a Rakousko do Francie, což je trasa, kterou kopíruje putování Olina v poslední, třetí části románu. Po několikaměsíčním pobytu v Marseille se Pelc usadil v Paříži, kde v letech 1982 až 1990 pracoval v redakci čtvrtletníku Svědectví, jehož šéfredaktorem byl Pavel Tigrid a v němž byla otištěna ukázka Dětí ráje, prostředního dílu románu ...a bude hůř. V Paříži Pelc v roce 1983 řídil také knižní edici Světlík. Paralelně s tím vydával Kus řeči, které vyšlo v pěti číslech. V době své emigrace se také podílel na programu rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Po Sametové revoluci se Pelc vrátil a žil v Praze, ale rád se vracel do Paříže, kde v polovině devadesátých let necelý rok i pracoval na českém velvyslanectví. Později se přestěhoval do Břeclavi, odkud pochází jeho žena. Pelc přispíval do mnichovské Národní politiky, římských Listů, vídeňského Paternosteru nebo do samizdatového časopisu Vokno. Je také autorem rozsáhlého rozhovoru s Mejlou Hlavsou - Bez ohňů je underground. Jeho trojromán ...a bude hůř vznikal tak, že jako první byl napsán druhý díl, následně třetí a poté první. Pelc se snaží ...

Jan Menděl (12)

Narozen 23. 5. 1983 v Příbrami. IT specialista, překladatel z angličtiny a němčiny, též autor díla z oblasti esoteriky.

Jan Loriš (11)

Narozen 18.7.1893 v Hradci Králové, zemřel 19.11.1953 v Praze. PhDr., pracovník Národní galerie v Praze. Práce v oboru dějin výtvarného umění.

Jan Lebl (13)

Narozen 23. 3. 1955 v Praze. Prof. MUDr., CSc, pediatr. Promoval na FDL UK v Praze v roce 1980, pak pracoval 17 let ve Fakultní nemocnici v Motole, v roce 1997 převzal vedení Kliniky dětí a dorostu FN Královské Vinohrady. V roce 2006 se vrátil do Motola jako přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK. Věnuje se zejména péči o děti s poruchami růstu a vývoje, s diabetem a s dalšími nemocemi endokrinních žláz. Publikace z oboru.

Jan Květ (14)

Jan Květ byl český historik umění zaměřený na středověké umění, zejména iluminace, a na malířství přelomu 19. a 20. století, vysokoškolský pedagog, scénograf. Jan Květ pocházel z právnické rodiny, která se s otcovou službou často stěhovala. Od mládí se zajímal o výtvarné umění a památky, kreslil, maloval a věnoval se trojrozměrným návrhům. Absolvoval školní docházku v Táboře a poté v Praze na Jiráskově gymnasiu v Žitné ulici čp.308 . Dále vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze učitelství dějepisu a zeměpisu pro střední školy. Jeho učiteli byli Josef Šusta, Václav Novotný, Lubor Niederle, Gustav Friedrich, Josef Pekař a Otakar Kádner. Květovy zájmy byly daleko širší, navštěvoval přednášky z dějin literatury u Arne Nováka, semináře Vojtěcha Birnbauma a přednášky dějin umění Karla Chytila a Antonína Matějčka. Soukromě studoval malbu u Oty Bubeníčka. V letech 1919–23 byl asistentem a knihovníkem Historického semináře UK. Ve školním roce 1922–1923 Květ získal roční stipendium francouzské vlády a studoval v Paříži na Sorbonně a na École du Louvre, kde medievalistiku přednášeli slavní profesoři Émil Male, Marcel Aubert a Paul Vitry. Roku 1923 nastoupil jako asistent do Národního muzea, od roku 1924 byl jmenován adjunktem v oddělení historické archeologie Národního muzea v Praze, kde se definitivně rozhodl věnovat vědecké kariéře v oboru dějin umění středověku. Katalogizoval sbírky Lapidária a v letech 1940-1942 byl vedoucím národopisného oddělení. Pracovní poměr v muzeu ukončil roku 1945. Roku 1931 se prací o iluminovaných rukopisech královny Elišky Rejčky habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako soukromý docent středověkého umění. Téhož roku napsal zásadní stať do akademického Dějepisu umění v Čechách I. Roku 1933 se mu narodil syn Jan Květ, pozdější přírodovědec . V roce 1945 byl jmenován profesorem UK a roku ...

Jan Kraus (8)

Jan Vladimír Kraus je český herec, moderátor, publicista, dramatik a režisér. Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV. V listopadu 2009 odstoupil z funkce předsedy Českého filmového a televizního svazu . Důvodem byla obava, že se jeho osobní spory s Českou televizí negativně přenesou i na filmový svaz. Patří ke spoluzřizovatelům Nadačního fondu proti korupci. Narodil se v Praze v česko-židovské rodině; jeho otec Ota Kraus přežil holocaust. Jeho manželkou byla herečka Jana Krausová. Po rozchodu s ní v 90. letech žije s herečkou Ivanou Chýlkovou. Je otcem čtyř dětí – Marka Blažka , zpěváka Davida Krause , Adama Krause a Jáchyma Krause . Je bratrem spisovatele a herce Ivana Krause – žijícího střídavě v Praze a Paříži, dalšími sourozenci jsou PhDr. Eliška Krausová-Chavez – působí na univerzitě v Bogotě, PhDr. Michael Kraus – profesor politologie na univerzitě v Middlebury ve Vermontu, Kateřina Krausová – pracovala v knihovně Princetonské univerzity. Jan Kraus Od dětství hrál v mnoha filmech. Debutoval v roce 1966 v málo známém filmu Dva tygři. Od té doby hrál ve více než 60 filmech, z nichž nejznámější jsou Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny, Černí baroni, Gympl, Drahé tety a já, Copak je to za vojáka…, atd. Jan Kraus moderoval populární pořad České televize Uvolněte se prosím, který byl později ukončen. Jeho obdobou je pořad Show Jana Krause, který také moderuje, tentokrát na stanici FTV Prima. Mimo to také moderoval jeden ročník Českého slavíka, a to v roce 2013. Pravidelně vystupoval v pořadu Kraus a blondýna na stanici Frekvence 1. Satirická prohlášení komentující moravské záležitosti bude řešit soud. V roce 2014 podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a vůči přísluš...

Jan Hajšman (15)

Jan Hajšman byl český publicista a novinář. Narodil se roku 1882 v Netunicích u Plzně. Po odchodu T. G. Masaryka do zahraničí se stal v roce 1915 členem jeho odbojové organizace "maffie". Působil jako publicista a novinář, jádrem jeho tvorby byly především politické, životopisné a cestopisné knihy. Studium techniky nedokončil, působil jako ministerský úředník, novinář a autor cestopisů. Během druhé světové války strávil 6 let v koncentračním táboře, což výrazně ovlivnilo jeho tvorbu.

Jan Bouzek (10)

Jan Bouzek byl profesorem klasické archeologie na Filozofické fakultě a přednášel kulturní antropologii a kulturologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 2011 externě vyučoval i na Masarykově univerzitě v Brně. Přednášel též na Komenského univerzitě v Bratislavě a na Opolské univerzitě v Polsku. Byl hostujícím profesorem v Německu, Rakousku, Francii a USA, a vedl řadu archeologických výzkumů v České republice i v zahraničí . Studoval zejména vztahy mezi starověkými civilizacemi. Jeho hlavní specializací byla raně řecká, etruská a thrácká archeologie.

James Dashner (11)

James Smith Dashner je americký spisovatel spekulativní beletrie, především pro děti nebo mládež. Dashner se narodil 26. listopadu 1972 ve městě Austell v Georgii v USA. Je jedním ze šesti dětí, absolventem Duluth High School a Brigham Young University v Utahu, kde získal magisterský titul v účetnictví. Dashner a jeho manželka Lynette mají čtyři děti. Dashnerovy knihy jsou psány převážně pro mládež. Jeho práce jsou obvykle o dobrodružství, přežití a obsahují prvky sci-fi. Nejprodávanější knihou je Labyrint: útěk, kterou deník The New York Times zařadil mezi bestsellery pro děti. Sága Jimmyho Finchera: Série The 13th Reality: Série Labyrint: Série The Infinity Ring: The Mortality Doctrine: V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Dashner na anglické Wikipedii.

Jacob Grimm (18)

Auto práce z oboru správního práva.

J. M Barrie (14)

Britský dramatik a beletrista, autor postavy Petra Pana.

Ivan Horký (13)

Narozen 1946. Architekt, urbanista.

Ivan Diviš (16)

Ivan Diviš byl český básník a esejista. Je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších českých autorů 2. poloviny 20. století. Patří k básnické generaci, která začala psát za doby protektorátu. Ivan Diviš se narodil 18. září 1924 v Praze do rodiny bankovního úředníka. V době 2. světové války studoval gymnázium. V období 1943–1946 se učil knihkupcem. Byl zadržen a vězněn gestapem. V letech 1945–1949 studoval filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zpočátku byl zaměstnán v knihkupectví a nakladatelství Václav Petr. Na začátku 50. let působil jako editor v redakci Rudého práva. Později v 50. letech pracoval jako soustružník. V 60. letech se stal redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. V roce 1964 konvertoval ke katolictví. V roce 1969 emigroval do západního Německa. Stal se spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa se sídlem v Mnichově. Po sametové revoluci nadále setrvával v Německu, do Prahy se vrátil až v roce 1997, dle vlastního tvrzení pouze z ekonomických důvodů. Žil v domě v ulici Pod Strahovem. Zemřel 7. dubna 1999 v Praze na následky pádu ze schodů ve vlastním domě. Dílo Ivana Diviše je interpretováno v knize Jiřího Zizlera Výstup na horu poezie .

Irvin David Yalom (18)

Iny Lorentz (13)

Iny Lorentz je společný pseudonym manželské autorské dvojice Ingrid Klocke a Elmara Wohlratha, kteří na veřejnosti někdy vystupují jako Iny a Elmar Lorentzovi. Společně publikují i pod dalšími společnými pseudonymy: Eric Maron, Mara Volkers, Diana Wohlrath, Nicola Marni, Anni Lechner. Seznámili se v roce 1978. V roce 1980 se přestěhovali do Mnichova, kde pracovali v pojišťovací společnosti. Jejich první dva texty publikovány v antologiích. V roce 2003 přišel průlomový historický román Kastrátka. Všechny následující romány se dostaly na seznam bestsellerů, do roku 2016 se jich prodalo přes 13 milionů výtisků a objevily se také jako audioknihy. Od roku 2007 působí jako spisovatelé na volné noze nedaleko Mnichova. Ingrid Klocke se narodila v Kolíně nad Rýnem, po gymnáziu studovala na medicíně, studia však nedokončila. Elmar Wohlrath pochází z Bavorska.

Herma Svozilová-Johnová (15)

Herma Svozilová-Johnová byla česká spisovatelka a básnířka, orientovaná zejména na tematiku společenských a citových vztahů; autorka próz pro mládež. Narodila se na samém začátku 1. světové války do známé prostějovské rodiny. Otec Cyril Svozil byl prostějovský advokát, poslanec a sběratel výtvarného umění. Josef Svozil , její děd, se proslavil jakožto průkopník v oboru chmelařství a pivovarnictví na Litovelsku. Byl rovněž vydavatelem olomouckých Selských listů a litovelské Selské stráže. Její osobnost formovalo kultivované rodinné prostředí paralelně se vzděláním, kterého se jí dostalo. Nejprve v letech 1926 až 1928 studovala na klasickém gymnáziu v Prostějově a poté mezi lety 1928 a 1930 na lyceu Saint-Germain-en-Laye ve Francii. Maturovala v roce 1934 na francouzském reálném gymnáziu v Praze. V letech 1935 a 1937 absolvovala pobyt na univerzitě v Oxfordu. Během svého života vystřídala mnohá občanská povolání. Pracovala například na státních statcích na zámku Kačina u Kutné Hory či v Žacléři nebo v zelinářství v Praze-Jinonicích. V letech 1958 až 1960 působila v zahraničním oddělení Ústředního domu lidové tvořivosti a mezi lety 1966 a 1970 v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů. Do literatury vstoupila již v roce 1929, kdy začala publikovat drobné články v regionálním tisku. Po druhé světové válce tiskl časopis Vlasta její verše zaměřené na budovatelské tovární prostředí. V prvních novelách a románech věnovala pozornost životu na rodném Prostějovsku a zajímavě popsala nerovný vztah muže a ženy. Do tohoto období náležejí zejména díla S okupační tematikou úspěšně pracovala v díle Vysoké napětí z roku 1948. Traumata padesátých let vylíčila v knize Justina je svědek . K válečné atmosféře se vrátila v knize Odskok z Oxfordu , zasazené do moravské vesnice v předvečer 2. světové války. V Mořském dně se pokusila o beletristickou reflexi československé...

Helen Fields (17)

Britská právnička, zaměřena na trestní a rodinné právo, spisovatelka, ředitelka mediální společnosti.

Gustav Brom (12)

Gustav Brom byl český bigbandový leader, aranžér a klarinetista, narozený 22. května 1921 ve Veľkých Levárech na Slovensku. Proslavil se v Evropě a významně ovlivnil jazzovou scénu zejména ve východní Evropě ve 20. století. Bromova kariéra trvala více než pět desetiletí, během nichž vedl vlastní soubor Gustav Brom Big Band. Tato skupina se stala jedním z nejoblíbenějších a nejtrvalejších orchestrů v Československu a byla známá svým spojením jazzu s dalšími hudebními styly, včetně swingu a popu.

Gregg Andrew Hurwitz (19)

Americký spisovatel, filmový scenárista, producent a autor komiksů. Též lektor tvůrčího psaní.

Geoff Johns (17)

Americký autor komiksů.

Gaius Valerius Catullus (8)

Gaius Valerius Catullus byl římským lyrikem období pozdní republiky. Jeho tvorba byla spjata s hnutím nové básnické generace, tzv. neóteriků. Catullus je jediným členem této tvůrčí skupiny, jehož dílo se nám zachovalo v rozsáhlejší podobě. Jeho poezie se setkala s obrovskou odezvou a stala se vzorem a inspirací dalším generacím básníků. Catullův životopis můžeme skládat pouze z kusých informací, neboť o jeho skutečném životě s jistotou mnohé nevíme. Pocházel z provincie Předalpské Galie, z dobře situované veronské rodiny s kontakty v nejvyšších kruzích. Římský životopisec Suetonius se zmiňuje, že v rodinné vile ve městě Sirmione u jezera Lago di Garda byl častým hostem sám Gaius Julius Caesar, se kterým Catullův otec, jenž byl magistrátem, udržoval vztahy pohostinného přátelství. Přesné datum Catullova narození a úmrtí není zcela jisté. Podle Suetonia se měl narodit roku 87 př. n. l. ve Veroně a zemřít třicetiletý v roce 57 př. n. l. v Římě. Nicméně sám básník se ve svém díle zmiňuje o událostech roku 55 př. n. l. a lze tedy soudit, že musel zemřít později, než se Suetonius domníval. Ovidius se zmiňuje, že Catullus zemřel v mladém věku. Dnes je všeobecně přijímáno, že se básník narodil roku 84 př. n. l. a zemřel mladý roku 54. př. n. l. O Catullově dětství a dospívání nemáme žádné informace a nevíme ani, kdy přesně rodnou Veronu opustil. Již v roce 62 př. n. l. jej však nacházíme mezi římskou intelektuální elitou. Stýkal se s významnými osobnostmi své doby a právě sblížení s tzv. mladými literáty, mezi něž patřil C. Helvius Cinna, C. Licinius Calvus, M. Furius Bibaculus aj., vedlo ke zformování tzv. moderny – neóteriků. I když se Řím stal Catullovým domovem a prožil v něm část svého života, v básních lze vidět silný vztah k původní domovině. Vlastnil také vilu na hranici Tiburu a Sabinska, asi 30 km od Říma. Vůči veřejnému římskému život...

František Tichý (13)

Narozen 24.3.1896 v Praze, zemřel 7.10.1961 tamtéž. Akademický malíř, grafik, ilustrátor.

František Táborský (18)

Narozen 16. 1. 1858 v Bystřici pod Hostýnem, zemřel 21. 6. 1940 v Praze. Středoškolský profesor, básník, prozaik. Historické, literárně historické a uměleckohistorické spisy, redakční činnost, překlady z ruštiny.

František Sláma (11)

František Kuřina (21)

Narozen 16.6.1932 v Pivkovicích-Chrástu. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský učitel, matematik, práce z oboru.

František Kautman (13)

František Kautman byl český literární historik, rusista a spisovatel. Narodil se v rodině učitele, jeho matka byla spisovatelka Stanislava Kautmanová . Po studiu na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích vystudoval v letech 1945 až 1949 Vysokou školu politickou a sociální v Praze. Od roku 1952 do roku 1956 studoval na Literárním institutu v Moskvě a tato studia ukončil vědeckou aspiranturou . Po návratu do Československa pracoval v nakladatelství Československý spisovatel, v časopise Kultura a v ČSAV. V roce 1971 byl propuštěn, nejprve se živil jako prodavač v n. p. Klenoty, od roku 1974 byl invalidní důchodce. V období normalizace nesměl publikovat a pracovat ve svém oboru. Psal tedy v rámci samizdatu a v 70. letech přispíval i do exilových časopisů. Byl jedním ze signatářů Charty 77. Po roce 1989 pracoval a přednášel také pro Masarykovo demokratické hnutí .

František Daneš (13)

Prof. PhDr. František Daneš, DrSc. , byl český jazykovědec. Studium bohemistiky a anglistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, přerušené válkou, dokončil v roce 1948. Od téhož roku působil jako učitel českého a anglického jazyka na Benešově reálném gymnáziu v Praze. V roce 1962 se vrátil na Filozofickou fakultu UK jako docent, v roce 1992 byl jmenován profesorem. Už během svého studia, od roku 1947, působil jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český AV ČR, v letech 1965–1970 a 1990–1994 byl jeho ředitelem. V roce 1994, kdy odcházel do důchodu, jej AV ČR vyznamenala Zlatou medailí Josefa Dobrovského. V roce 2010 jej prezident České republiky Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy.

Francesco Petrarca (9)

Francesco Petrarca byl italský spisovatel a básník. Společně se svým vrstevníkem a přítelem Boccacciem je považován za jednoho z prvních autorů renesanční literatury. Bývá označován za největšího humanistu a nejvlivnějšího italského lyrického básníka. Tvořil v latině i v italštině a jeho nejproslulejším dílem je italsky psaný Zpěvník, popisující v 366 básních zejména platonickou lásku k idealizované Lauře. Petrarcova latinská tvorba zahrnuje smyšlený dialog básníka se svatým Augustinem známý jako Mé tajemství, filosofický traktát O lécích proti štěstí a neštěstí nebo polemické spisy proti lékařům či aristotelikům. Svým dílem navazoval jak na Vergilia, Ovidia, Cicerona, Senecu, svatého Augustina a další antické autory, tak na pozdně středověkého Danta Alighieriho. Také Petrarcův život je předmětem zájmu, zejména jeho kontakty s jinými učenci a spisovateli té doby, obsáhlá korespondence, politická a diplomatická činnost a také vztah k přírodě. Sám Petrarca se ke svému životu vracel ve svých básních, vzpomínkových textech a úvahách, a tím vnímání své osoby značně ovlivnil. Vzhledem ke své zálibě v cestování bývá někdy Petrarca označován za prvního turistu. Obzvláštní pozornost je věnována jeho popisu výstupu na Mont Ventoux. Petrarca tuto horu pravděpodobně skutečně zlezl v dubnu 1336. Podle dobových pramenů však byly výlety na vrchol hory v Petrarcově době běžnou záležitostí, a jeho důležitost tedy spočívá spíše ve skutečnosti, že o své cestě a prožitku podal literární zprávu. Čeština připouští skloňování jména jak se zachováním písmena -c- , tak v podobě vytvořené v souladu s výslovnosti, tedy -k- . V titulech knih i v odborné literatuře se lze setkat s oběma variantami. Francesco Petrarca se narodil roku 1304 v toskánském městě Arezzo. Jeho otec, florentský právník Ser Pietro di Parenzo byl z rodného města v...

Felix Timmermans (10)

Leopold Maximiliaan Felix Timmermans je nejvíce překládaným spisovatelem z Flander. Narodil se v Belgii v Lier, jako 13. ze 14 dětí. Zemřel v Lier ve věku 60 let. Byl autodidakt, psal hry, historické romány, náboženská díla a poezii. Jeho nejznámějším románem je Pallieter . Timmermans také psal pod pseudonymem Polleke van Mher. V prvních letech 2. světové války Timmermans vydával Flemish nationalist Volk. Také se zúčastnil setkání Europäische Schriftsteller-Vereinigung , které bylo svoláno Josephem Goebbelsem. Kvůli tomu byl chybně pokládán za kolaboranta, což mu možná způsobilo zdravotní potíže a předčasnou smrt.

Fedor Gál (16)

Doc. Ing. Fedor Gál, DrSc. je slovenský politik, sociolog, prognostik a podnikatel židovského původu, žijící v České republice. V roce 1972 vystudoval Chemicko-technologickou fakultu SVŠT v Bratislavě. V roce 1977 ukončil svoji vědeckou přípravu ze sociologie na Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd, v roce 1992 se stal doktorem ekonomických věd na Vysoké škole ekonomické v Praze. V období existence ČSSR patřil k známým disidentům. V průběhu Sametové revoluce se stal spoluzakladatelem hnutí Veřejnost proti násilí, vedl Koordinační centrum VPN, později se stal předsedou tohoto hnutí a poradcem Federální vlády ČSSR. O několik let později se stal spolumajitelem soukromé televize Nova, roku 1995 založil v Praze knižní vydavatelství GplusG. Je členem Židovské obce v Děčíně. Jeho bratr Egon Gál je známý slovenský filozof.

Evžen Boček (8)

Evžen Boček je český kastelán a spisovatel. Evžen Boček se narodil v roce 1966. Vystudoval gymnázium v Kyjově a Masarykovu univerzitu v Brně. Jeden rok učil na základní škole Červené domky v Hodoníně. Od roku 1992 pracuje jako kastelán milotického zámku spravovaného Národním památkovým ústavem. Svůj první román Deník kastelána vydal pod pseudonymem Jan Bittner. Druhý román Poslední aristokratka rozdělil do dvou knih. V roce 2012 obdržel za román Poslední aristokratka Cenu Miloslava Švandrlíka. Sérii knih o aristokratce načetla jako audioknihy herečka Veronika Kubařová. Podle prvního románu také Arnošt Goldflam napsal divadelní hru uváděnou od roku 2015 v pražském Divadle Na Jezerce s Annou Polívkovou v hlavní roli. V roce 2019 chce první dva romány zfilmovat režisér Jiří Vejdělek. Dne 24. října 2019 měl premiéru první z nich.

Eva Vančurová (12)

Eva Vančurová je bývalá československá hráčka basketbalu a psycholožka. Za reprezentační družstvo Československa, jehož trenérem byl Lubomír Dobrý, odehrála 22 zápasů v letech 1947 až 1952 a získala dvě medaile, bronzovou na Mistrovství Evropy 1950 v Budapešti a stříbrnou na Mistrovství Evropy 1952 v Moskvě. Na ME 1950 se 76 body byla nejlepší střelkyní národního týmu Československa. V československé basketbalové lize žen v basketbalovém družstvu žen Sparty Praha začala svou kariéru u trenéra JUDr. Miloslava Kříže. V osmi odehraných ligových sezónách získala 5 titulů mistra Československa, dvě druhá a jedno třetí místo., Po skončení basketbalové kariéry pracovala jako vědecká pracovnice katedry psychologie University Karlovy a Pedagogického ústavu Akademie věd a ze svého oboru napsala řadu knih .

Eva Kilianová (11)

Narodila se 17.5.1930 v Brně.Vystudovala filozofickou fakultu, učila na střední škole v Karviné a v letech 1955-1972 pracovala v brněnské pobočce Historického ústavu ČSAV. Pak byla z politických důvodů donucena k odchodu a pracovala jako vychovatelka. Sbírala a zpracovávala lidové pověsti, pracovala jako editorka a psala knihy pro mládež. Spolupracovala s Oldřichem Sirovátkou. Je autorkou knih valašských pověstí Chlapci v zelené hoře, Ovčák v Radhošti a Obří pantofle. Podle zápisů Cyrila Hykla napsala pro děti knihu O pokladech na Kotouči.

Erica Jong (12)

Erica Jongová, rodným jménem Erica Mannová , je americká spisovatelka. Její knihy jsou autobiografické, eroticky otevřené, feministicky zakotvené a mapují typická dilemata ženského života v různých jeho fázích. Narodila se v židovské rodině. Vystudovala anglickou literaturu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Poté vyučovala angličtinu na City College v New Yorku a jeden čas i v německém Heidelbergu, kde žila s druhým manželem. Právě v Německu začala psát. Nejprve vydala sbírku básní Ovoce a zelenina a pak román, jímž se rychle proslavila: Strach vzlétnout . Kniha se stala bestsellerem, celosvětově se jí prodalo 20 milionů výtisků. Biografii věnovala svému příteli Henry Millerovi, nazvala ji Démon zblízka .

Elizabeth Lowell (16)

Ann Maxwell je americká spisovatelka píšící pod pseudonym. Narodila se v r.1944 ve Wisconsinu, o 22 let později získala na Kalifornské univerzitě bakalářský titul v oboru anglická literatura. Krátce nato se vdala za novináře Evana Maxwella. O této ženě se rozhodně nedá říct, že jí chybí píle. Má na svém kontě přes 60 románů a povídek, ať už z oblasti romance , tak z oblasti záhad, detektivní příběhy, science-fiction a historické fikce, případně milostné příběhy vydávané v edici Silhouette. Dost svých děl psala společně s manželem pod jménem A.E. Maxwell. Spolu také vydali jednu knihu populárně naučnou.