142981–143040 z 143150 Autoři
František Harant (1)
František Harant byl český matematik. Zaměřoval se na diferenciální geometrii a výuku deskriptivní geometrie. V letech 1936-1944 studoval reálné gymnázium v Plzni, v roce 1945 se zapsal na studium matematiky a deskriptivní geometrie na přírodovědecké fakultě. Pro učitelství na středních školách v roce 1946 složil I. státní zkoušku, v roce 1948 pak II. státní zkoušku. Již od roku 1946 začal spolupracovat s Vysokou školou inženýrského stavitelství při ČVUT, a to na II. ústavu matematiky nejprve jako pomocná síla, v letech 1947-1949 jako pomocný asistent. Po absolvování povinné vojenské služby od r. 1951 nastupuje jako odborný asistent pro deskriptivní geometrii na katedře matematiky a deskriptivní geometrie. Kandidátskou práci z oblasti diferenciální geometrie O kolineárních plochách obhájil v roce 1962. V roce 1972 pak habilitoval a obhájil práci Dotykové vlastnosti a poloinvarianty přímkových a kuželosečkových kolineačních ploch.
Více od autora
Amnon Kapeliouk (1)
Izraelský publicista, novinář, spolupracovník izraelských deníků a francouzských časopisů Le Monde a Le Monde diplomatique, specialista na problematiku Blízkého východu.
Více od autora
Anna Ferencová (1)
Anna Ferencová, rodným jménem Anna Fialová, byla česká herečka, dlouholetá členka divadelního souboru Východočeského divadla v Pardubicích, vnučka českého herce Karla Fialy a dcera herce a sochaře Ference Futuristy. Po absolutoriu konzervatoře krátce působila v Olomouci, od roku 1951 do 1989 zakotvila v pardubickém Východočeském divadle. Zde také poznala svého manžela, herce Milana Holubáře .
Více od autora
Ondřej Hartman (1)
Ing. ekonomie, práce z marketingu, zejména o problematice finančích trhů.
Více od autora
Shirley Temple-Black (1)
Shirley Jane Temple-Blacková byla americká filmová herečka, diplomatka a politička. V letech 1974–1976 byla velvyslankyní USA v Ghaně, v letech 1989–1992 v Československu. Narodila se v Santa Monice ve velmi skromných poměrech. Od 4 let hrála ve filmu, rychle se stala velmi známou a obdivovanou dětskou filmovou herečkou. Již v roce 1934 byla oceněna při udělování filmových Oscarů. Jako devítiletá měla měsíční příjem v desítkách tisíc dolarů. Její podoba se objevovala na kosmetice, panenky Shirley byly hitem a prodávaly se po milionech. Dne 19. září 1945 se Shirley Temple provdala za herce Johna Agara. V roce 1948 se jim narodila dcera Linda Susan. John a Shirley společně hráli ve dvou filmech, Fort Apache z roku 1948 a Adventure in Baltimore z roku 1949. Dne 5. prosince 1949 Shirley podala žádost o rozvod, v procesu jí byla přidělena péče o dceru Lindu Susan, rozvod byl dokončen přesně po roce, 5. prosince 1950. V lednu 1950 potkala Charlese Aldena Blacka, za kterého se provdala 16. prosince 1950. Téhož dne veřejně oznámila ukončení svojí filmové kariéry. Dne 28. dubna 1952 se jim narodil syn, pojmenovaný po otci Charles Alden Black. Dne 9. dubna 1954 přišla na svět dcera Lori Black. Templeová a Black zůstali manželé až do Blackovy smrti 4. srpna 2005. Na konci padesátých let se znovu krátce objevila jako herečka v divadle a televizi, poté se začala věnovat charitě a politice. V srpnu 1968 osobně krátce zažila tehdejší události v Praze, jelikož tu pobývala jako zástupkyně organizace bojující proti roztroušené skleróze, bydlela v hotelu Alcron. Ve čtyřiačtyřiceti letech onemocněla rakovinou prsu a jako první ze slavných osobností o své nemoci veřejně promluvila, aby tak dodala odvahu ostatním ženám. Jako členka Republikánské strany zastávala několik pozic v politice a diplomacii. Bylo jí uděleno několik čestných doktorátů....
Více od autora
Jaroslav Kudrna (1)
Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar byl český novinář a básník, publicista, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny, jedna z vedoucích tvůrčích osobností na sklonku 19. století a v 1. polovině 20. století. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Otec ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Matky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější otcovy sestry - byl vychováván matkou a tetami v „olšanské vile“ na Žižkově. Zde se později scházela jeho anarchistická skupina – Fráňa Šrámek, Karel Toman aj. Studium na gymnáziu a obchodní akademii nedokončil. Pro účast v hnutí tzv. Omladiny 1893 byl zatčen a v Plzni na Borech strávil 14 měsíců. Na sklonku 90. let 19. století se Neumann přiklonil k ideologii komunistického anarchismu a k anarchistickému hnutí, které prosazoval v časopise Nový kult. Po kratším pobytu ve Vídni se v letech 1905–14 usadil na Moravě. Zúčastnil se vystoupení předválečné moderny v Almanachu prosazujícím expresionismus, kubismus a futurismus. V roce 1915 narukoval do armády a prodělal válečné tažení v Makedonii a Albánii. Po vyhlášení samostatnosti se usadil v Praze. Zde založil časopis Červen , kolem něhož soustředil jak předválečnou modernu , tak nastupující mladou generaci hlásící se k tzv. proletářskému umění . V roce 1929 byl jedním ze sedmi spisovatelů, kteří se postavili proti novému Gottwaldovu vedení v KSČ a byl ze strany vyloučen. Zůstal však i nadále věrný levicovému zaměření. Vedl časopis Levá fronta, podílel se na vytvoření protifašistické kulturní...
Více od autora
Břeněk Rys (1)
Narozen 4.10.1873 v Líbeznicích, zemřel 6.9.1933 v Jičíně. MUDr., lékař, sociolog, odborné spisy, divadelní ochotník, dramatik a beletrista.
Více od autora
Jana Soukupová (1)
Kromě experimentální matematiky a pedagogické školy pro učitelky mateřské školy nestudovala nic, co by souviselo s žurnalistikou. Nicméně od dvaceti let začala psát do Brněnského Večerníku, později do samizdatového Hosta, u jehož zrodu stála. V prosinci 1989 spoluzaložila první nezávislé Moravské noviny, později vedla několik dalších moravských periodik a poté pracovala jako ředitelka nakladatelství Petrov a také jako redaktorka nakladatelství Doplněk. Opět pracovala v několika dalších periodicích a nyní je v brněnské a jihomoravské příloze MF DNES editorkou stránky Uměni-kritika, brněnská scéna.
Více od autora
Zdeněk Pilous (1)
Narozen 5.2.1912 na Březových Horách, zemřel 30.12.2000. Učitel, botanik, práce o mechorostech.
Více od autora
Miluše Franklová (1)
Miluše Franklová se již 18 let aktivně věnuje chovu drobných hlodavců a králíků.
Více od autora
Adolf Parlesák (1)
Adolf Parlesák patří k nejvýznamnějším českým cestovatelům 20. století. V letech 1935–36 působil ve funkci válečného poradce habešské armády a aktivně se účastnil bojů na italsko-etiopské frontě. Zabýval se publicistickou, je autorem cestopisů a reportáží. V osmnácti letech dokončil střední školu v Brně a dále pokračoval ve studiu oborů strojní inženýrství a elektrotechnika. Později se stal také absolventem Vysoké obchodní školy v Praze. Již ve čtrnácti letech procestoval na kole sousední země Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Polsko a Německo a ve svých sedmnácti poznal Itálii a San Marino. S přítelem Aloisem Polákem se roku 1926 vydal na Balkán do Jugoslávie, Albánie, Řecka, Turecka a Rumunska. Ve věku devatenácti let procestoval jako námořní elév na palubě italské Lloyd Triestino také Sýrii, Palestinu, Egypt, dále pak Rhodos a další Egejské ostrovy. Po nedlouhé službě se vrátil do Československa, aby naplánoval novou výpravu, tentokrát do Afriky. S Aloisem Polákem během dvou let projeli na kolech značky Stadion oblast Blízkého východu a podél Nilu pokračovali na jih do Súdánu a Habeše. Z Eritreje se přepravili na sambúku do izolovaného království Severního Jemenu a odtud koňmo a na velbloudech do San'á. Po vodě pokračovali na ostrov Perim a do přístavu Aden, kde nastoupili cestu zpět do Československa. Během dalších cest, které Parlesák podnikl do roku 1937, navštívil jihovýchodní Asii a Oceánii, Čínu, Tchaj-wan, Japonské souostroví a přiléhající Rjúkjú a četné oblasti v Africe. Články z cest publikoval za minimální honorář v Českém slovu. Mimo jiné je i objevitelem jemenských domorodých „mrakodrapů“. Parlesák si postupně osvojil 12 jazyků a po druhé světové válce se věnoval překladatelské činnosti. Spolupracoval s pražským Automotoklubem a později s ČKD. Mimo torza knihy o putování do Jemenského království a reportáží z japonských ostrovů Rjúkjú se dochovala pouze jediná stať. Habešská odyssea, poprvé vyšla roku ...
Více od autora
Zbyněk Štolovský (1)
Narozen 31. 10. 1909 v Kostelci nad Orlicí, zemřel 1. 7. 1956 v Buenos Aires . Malíř, cestovatel a spisovatel.
Více od autora
Karel Čáslavský (1)
Karel Čáslavský byl český filmový archivář, historik, publicista a moderátor, pracovník Národního filmového archivu specializovaný na oblast zpravodajského filmu do roku 1945. Po studiích na Střední filmové škole v Čimelicích působil od roku 1956 ve Filmovém studiu Barrandov ve funkci asistenta produkce, později jako asistent režie. V roce 1963 došlo k podstatné změně jeho kariéry, kdy nastoupil do archivu Československého filmového ústavu. Jednalo se o specialistu na němý film a americkou filmovou grotesku, který byl také nadšeným a vytrvalým propagátorem a obdivovatelem českého filmu, což po mnoho let prokazoval ve své práci pro Československou televizi, později pro Českou televizi. Během vyhlašování výsledků ankety TýTý 2009 byl uveden do Dvorany slávy této soutěže. Po celý svůj život byl vyznavačem klasických mravních hodnot. Byl obdivovatelem období první republiky – doby Karla Čapka a prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. V letech 1990 až 1995 vystupoval v doprovodných programech na výstavách , které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Manželka Květoslava zemřela v roce 2006, byl otcem dvou dětí – syna Petra a dcery Heleny. Od předsednictva Masarykova demokratického hnutí obdržel v roce 2002 Čestnou medaili T.G. Masaryka. Karel Čáslavský zemřel 2. ledna 2013 v Praze ve věku 75 let.
Více od autora
Václav Vrabec (1)
Coby dítě zažil druhou světovou válku, která ho formovala v jeho názorech na svět. Otec byl pošťák, pracoval v odboji a několik dní strávil u výslechu na gestapu. Sám Václav byl založením Slovan, vlastenec a s kamarády, kteří k nim přicházeli, se hodně bavil o politice. Už jako dvanáctiletý si obstaral mapu Evropy a zaznamenával si do ní postup ruských i německých vojsk. Na konci války vážně onemocněl a dokonce dva a půl roku nechodil. Absolvoval několik operací a v nemocnici či doma strávil hodně času nad knihami a poslechem rádia. Historie se mu stala celoživotním koníčkem. Jeho rodiče byli v KSČ od roku 1945. Stejně jako mnoho jeho vrstevníků prošel vývojem od komunistického mládí přes aktivní účast v reformním procesu šedesátých let až po činnost v československém disentu. Do strany vstoupil ve svých sedmnácti letech, ale i přes sympatie registroval a vnímal odboj a různé vlivy. Byl i hudebně založený, měl rád jazz a sám pro sebe si napsal historii jazzu. Přestože chtěl původně studovat chemii, která ho velmi bavila, začal v roce 1949 studovat Vysokou školu politických a hospodářských věd, Fakultu společenských věd. Tu absolvoval v roce 1953 s prací na téma dějiny znárodnění. Historie ho ale velmi bavila a začal navštěvovat přednášky Josefa Macka a Milana Machovce. Pomáhal na svět folklornímu souboru Gaudeamus a s kamarády založil kapelu, ve které vystupoval šestnáct let. S ní se také v roce 1958 dostal poprvé na Západ, do Německa a Francie. Později začal studovat také Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1967. Po škole pracoval nejprve v Československém rozhlase . S nálepkou revizionisty a pravičáka však odešel do Rudého práva, kde pracoval v kulturní rubrice. Spoluzakládal populárně-vědecký časopis Dějiny a současnost. V roce 1969 byl mluvčím ÚV NF ČSSR. Po normalizačních čistkách nesměl vykonávat svoji profesi a v roce 1973 odešel do invalidního důchodu. V roce 1976 se stal signatářem Charty 77. Publikoval v...
Více od autora
Jaroslav František Němeček (1)
Autor psal pod pseudonymem Jarda Kavalír sociální literaturu z prostředí chudých lidí, havířů, nezaměstnaných.za 1. republiky. Pracoval jako nezávislý novinář pro různé časopisy a noviny zejména románovými reportážemi z pražského podsvětí
Více od autora
Gary Marshall (1)
Americký autor westernů, vyznačující se především fenomenální produktivitou. Používal mnoho pseudonymů.
Více od autora
Karel Waska (1)
PhDr. Karel Waska archivář a historik, zaměřen na české dějiny 16.-19. století, regionální historii Tepelska, česko-německé vztahy, dějiny průmyslu v západních Čechách, teorii archivnictví a právní dějiny raného novověku. Absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu ve Stříbře, poté v letech 1970-1975 obor archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě UK v Praze, rigorózum složil roku 1976. Od roku 1975 působí ve Státním oblastním archivu v Plzni postupně na úsecích podnikového archivnictví, ochrany a využívání archiválií, archivní metodiky a pořádání archivních fondů. Roku 1981 se účastnil mezinárodní archivní stáže v Paříži. Od roku 1998 je též odborným asistentem na katedře právních dějin Právnické fakulty ZČU v Plzni . Zaměřuje se na problematiku archivní teorie, dějiny průmyslu a obchodu, zejména však na dějiny měst a městeček v raném novověku .
Více od autora
N Tasin (1)
Ruský prozaik, kritik, novinář a překladatel, revolucionář, působil v emigraci ještě před r. 1917.
Více od autora
Margita Titlová (1)
Margita Titlová-Ylovsky je česká akademická malířka. V mládí studovala na gymnáziu Na Pražačce, poté pokračovala ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby. Byla součástí generace mladých umělců 80. let 20. století. V té době patřila k tzv. akčním umělcům. Zabývala se volnou kresbou a malbou. Od malby časem přešla k prostorovým objektům a instalacím. Je pedagogem na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jako vedoucí ateliéru grafiky je v akademickém senátě a v radě studijního programu. Její předci jsou maďarského původu. Jejím manželem je Vladimír Merta s nímž má dceru Fábinu.
Více od autora
Olga Fassatiová (1)
Olga Fassatiová, roz. Javůrková byla česká vědkyně zabývající se studiem mikroskopických vláknitých hub. Po druhé světové válce se společně s dalšími spolupracovníky pod vedením prof. Karla Cejpa podílela na budování mykologického oddělení tehdejšího Botanického ústavu a později katedry nižších rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Olga Fassatiová izolovala entomofágní, fungikolní a půdní hyfomycety, které tvořily základ Sbírky kultur hub , která byla roku 1965 přijata do Československé sbírky mikroorganismů . V roce 1987 byla Olga Fassatiová zvolena vedoucí FCCM. Mezi lety 1971 a 2004 pod jejím vedením probíhaly Mykologické kurzy. Školila množství studentů, habilitovala se jako docentka v roce 1992 . Je autorkou nebo spoluautorkou více než 60 původních vědeckých prací v oblasti taxonomie a ekologie mikroskopických hub. Popsala několik nových druhů hub . Na její počest je pojmenována houba Trichoderma fassatiae. Olga byla jedinou dcerou Františky a Ferdinanda Javůrkových. K jejím předkům patřil český malíř Karel Javůrek, jehož dílo je uloženo ve sbírce Národní galerie v Praze. Jejím manželem byl biolog a biochemik Miloš Fassati. Jejich synové se jmenují Ondřej Fassati a Tomáš Fassati. Matka Františka, která byla členkou náčelnictva Junáka, přihlásila v dětství Olgu do skautského oddílu. Olga se od prvních dnů po skončení 2. světové války angažovala ve zdravotnických skupinách, které sloužily nemocným, jež nemohli hned opustit koncentrační tábory. Šlo o činnost, která byla jako poslední zařazena do 2. odboje. Při této náročné práci se nakazila tuberkulózou, z níž se pak musela dlouhodobě léčit. K celoživotnímu směřování Olgy patřil zájem o hlubší vnímání života. K jejím oblíbeným textům patřily vedle novozákonních evangelií například práce Ramana Maharši....
Více od autora
Denisa Wagnerová (1)
Narozena 10. 5. 1945 v Praze. Výtvarnice a ilustrátorka, spolupráce s Českou televizí.
Více od autora
Daniel Čonkadze (1)
Gruzínský novelista, zajímající se o gruzínské i osetské folklórní tradice. V 50. letech 19. století se věnoval výuce osetštiny a stal se autorem rusko-osetského slovníku, který ovšem nedokončil. Některými je považován za zakladatele-otce osetské literatury. Povídka Suramská pevnost vyšla jako jeho jediná publikovaná práce na přelomu let 1859 a 1860. Zemřel na tuberkulózu a mnohé jeho práce byly zničeny příbuzenstvem jako možný zdroj infekce.
Více od autora
Joseph von Eichendorff (1)
Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik je dosud aktuální. Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny . Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století. Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka , který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.
Více od autora
Steen Steensen Blicher (1)
Steen Steensen Blicher byl dánský kněz, básník, prozaik a překladatel období romantismu. Proslul zejména povídkami a novelami, vypovídajícími o životě prostých lidí v Jutsku. Narodil se jako syn pastora na faře Vium nedaleko Viborgu. Vyrostl v těsném kontaktu s přírodou a rolnickým životem v centrálním Jutsku. Nejprve jej učil jeho otec a pak studoval na latinské škole v Randersu. Po jejím dokončení začal roku 1799 studovat teologii na Kodaňské univerzitě. Roku 1801 musel studium ze zdravotních důvodů přerušit a dva roky pracoval jako domácí učitel v Holgershåbu na ostrově Farsten. Roku 1803 se vrátil ke studiu, které dokončil roku 1809. Stal se učitelem na škole v Randersu, ale již roku 1810 se kvůli malému platu místa vzdal a vrátil se ke svému otci. Rovněž se oženil a se svou manželkou Ernestinou měl sedm synů a tři dcery. Následujících osm let prožil jako rolník. Jeho lovecké potulky z té doby pak měly velký význam pro jeho spisovatelskou činnost. Roku 1819 získal kněžský úřad v Thorningu a začal psát své povídky a novely. Roku 1826 se stal farářem ve Spentrupu a do roku 1829 zde vydával měsíčník Nordlyset , ve kterém publikoval své práce. Stal se velmi oblíbeným autorem. o čemž svědčí sedmisvazkové souborné vydání jeho próz a básní v letech 1832 až 1836. Roku 1836 podnikl cestu do Švédska, začal se zajímat o sociální problematiku a články s touto tematikou publikoval v tisku. Cestoval po Jutsku a v letech 1839–1844 zorganizoval první dánské lidové festivaly na kopci Himmelbjerget. Po neshodách s ostatními členy organizačního výboru byl nucen výbor opustit a byl podroben veřejné kritice. Roku 1845 se nervové zhroutil a následně se stal závislým na alkoholu. Kvůli své literární práci zanedbával svůj kněžský úřad. Byl proto roku 1847 poslán do důchodu a následující rok zemřel. Blicher je považován za jednoho z představitelů první vlny dánských romantiků a za tvůrce dáns...
Více od autora
Flora Tristan (1)
Flora Tristan, celým jménem Flora Célestine Thérèse Henriette Tristán y Moscoso , byla francouzská spisovatelka a publicistka peruánského původu, zabývající se emancipací žen a sociálními otázkami. Jejím vnukem byl Paul Gauguin. Byla dcerou peruánského aristokrata, sňatek jejích rodičů však nebyl ve Francii uznán za legitimní a proto neměla nárok na dědictví. Z existenčních důvodů se v sedmnácti letech provdala za rytce André Chazala, s nímž měla tři děti. V roce 1825 od manžela uprchla, cestovala a střídala různá zaměstnání. Zemřela ve věku 41 let na břišní tyfus. Ve svých knihách se zasazovala za ženskou rovnoprávnost včetně nároku na rozvod, byla odpůrkyní trestu smrti, požadovala vzdělání a zdravotní péči pro nemajetné vrstvy. Její myšlenka, že dělníci potřebují k prosazení svých zájmů jednotnou organizaci, ovlivnila zrod marxismu. Česky vyšla její kniha Toulky po Londýně . Mario Vargas Llosa popsal její životní osudy v románu Ráj je až za rohem.
Více od autora
Gleb Ivanovič Uspenskij (1)
Глеб Иванович Успенский studoval práva v petrohrad. a pak v moskev. universitě, avšak r. 1863 z nedostatku prostředků zanechal studií a věnoval se literatuře, kterou zabýval se již dříve. Prvotiny jeho vyšly z části souborně v knize V. J. Genkela »V budni i v prazdnik. Moskovskije nravy« . Literární sláva jeho počíná se r. 1866, kdy »Sovremenni▽ otiskl jeho črty Nravy Rastěrjannoj ulicy . Od r. 1868 otiskoval své práce skoro výhradně v »Otěčestvenných Zapiskách« a po jejich zániku byl spolupracovníkem časop. »Sěvernyj Věstni▽ a konečně »Rus. Myslį. R. 1893 duševní choroba přerušila jeho literární činnost. Z prací jeho vyšly o sobě: Očerki i razskazy ; Razoreňje ; Nabljuděnija odnogo lěnťaja ; Pro odnu staruchu ; Gluš. Provincialjnyje i stoličnyje očerki ; Iz pamjatnoj knižki. Očerki i razskazy G. Ivanova . R. 1885 vyšly jeho sebrané spisy v 8 dílech, načež záhy následovala 3. vydání Pavlenkova . Literární činnost Uspenskij: u.kého rozpadá se na dvě období. Do konce let 70tých XIX. stol. jest výhradně poután drobným lidem městským s jeho denními potřebami a starostmi o vezdejší chléb i s jeho neuvědomělou snahou po lepším životě. K těmto pracím druží se obrázky z venkovského i velkoměstského myslícího proletariátu se všemi jeho nadějemi, ideálními snahami i zklamáními, jakož i črty z jeho zahraničných cest do Francie, Londýna a do Srbska, kam r. 1876 dostal se s rus. dobrovolníky. V období druhém jeví se zástupcem rus. narodnictví a předmětem jeho tvorby stávají se v souhlase s ideami rus. společnosti skoro výhradně rozmanité stránky života lidu venkovského. Sám vystihl tato dvě období své činnosti ve vlastní autobiografii. Pro Uspenskij: u.kého drobný, často všední zjev, kolem něhož většina jde lhostejně, má vážný a všeobecný význam, zapadá do jeho duše a nedává mu pokoje, pokud nenajde výrazu v prosté, neumělé povídce, u...
Více od autora
Stephen Jones (1)
Britský spisovatel, autor hororů a fantasy, také novinář, editor antologií, televizní producent a režisér a filmový publicista.
Více od autora
Vladimír Hanák (1)
Narozen 31. 3. 1931 ve Znojmě, zemřel 17. 12. 2022 v Praze. Docent, RNDr. CSc., zoolog, mammalog, ochránce přírody a vysokoškolský pedagog. Specializoval se na biologii a taxonomii drobných savců, zejména západopaleoarktické netopýří fauny. Zakladatel moderní evropské chiropterologie, čestný člen American Society of Mammalogist. Od roku 1991 předseda Rady Národního parku Podyjí. Autor, spoluautor a překladatel odborných publikací a článků.
Více od autora
Miloš Vajkrt (1)
Narozen 1942. Ing. chemie, specializace na anorganické technologie a drahé kovy, též práce historické, o minulosti lidstva, zejména o Zlaté říši Inků.
Více od autora
Eva Krtilová (1)
Narozena 18.12.1923 v Praze, zemřela 31.5.1982 tamtéž. PhDr., historička umění, monografie z oboru.
Více od autora
Jiří Adámek (1)
Jiří Adámek je český historik, politik strany Moravané, bývalý československý politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za HSD-SMS po sametové revoluci počátkem 90. let. Po volbách roku 1990 zasedl za HSD-SMS do Sněmovny lidu . Mandát nabyl až dodatečně jako náhradník v září 1991 poté, co zemřel poslanec Boleslav Bárta. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V komunálních volbách roku 2002 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora za HSD-SMS . Opětovně se o zvolení do tamního zastupitelstva neúspěšně pokoušel v komunálních volbách roku 2006 . V parlamentních volbách v roce 2010 kandidoval za stranu Moravané, ale strana nezískala parlamentní zastoupení. Uváděn je jako historik, bytem Brno. Zasedá ve výkonném výboru Moravského národního kongresu.
Více od autora
Chris Lewis (3)
Chris Lewis je bývalý novozélandský tenista. V roce 1975 vyhrál dvouhru juniorů ve Wimbledonu a byl světovou juniorskou jedničkou. Jeho profesionální kariéra trvala od roku 1975 do roku 1986, vyhrál tři turnaje ATP ve dvouhře a osm turnajů ve čtyřhře, jeho nejlepší postavení na světovém žebříčku bylo 19. místo ve dvouhře a 46. místo ve čtyřhře. Jeho trenéry byli Harry Hopman a Tony Roche. Největšího úspěchu dosáhl ve Wimbledonu 1983, kde jako nenasazený hráč postoupil do grandslamového finále. Za daviscupový tým Nového Zélandu odehrál 42 zápasů, z toho 24 vítězných, a v roce 1982 se podílel na postupu Novozélanďanů do semifinále Světové skupiny. V roce 1983 byl zvolen novozélandským sportovcem roku. Profesionálními tenisty byli i jeho mladší bratři David a Mark. Jeho dcera Geneva je houslovou virtuózkou. V roce 1999 neúspěšně kandidoval do novozélandského parlamentu za stranu Libertarianz. Žije v USA, kde provozuje tenisovou akademii.
Více od autora
Pavel Lukeš (1)
Moderátor, scénárista, redaktor plzeňského studia Čs. rozhlasu v letech 1970- 1979, poté dramaturg Čs. televize. Po nedobrovolném odchodu z televize v roce 1987 jezdil na zájezdy a spolupracoval s košickým studiem Čs. televize. Je znám jako scénárista TV soutěžních pořadů a autor soutěžních show "Dva z jednoho města, Velká hra, Buď a nebo a jako spoluautor a moderátor soutěže Šest ran do klobouku.
Více od autora
Witold Urbanowicz (1)
Witold Urbanowicz byl polské stíhací eso z druhé světové války . Podle úředního záznamu, byl druhý v nejvyšším počtu sestřelů, s 17 potvrzenými sestřely a 1 pravděpodobný. Byl oceněn několika vyznamenání, mimo jiné Virtuti Militari a British Distinguished Flying Cross .Také publikoval několik knih vzpomínek . Urbanowicz se narodil v Olszanka, Augustów kraj . V roce 1930 vstoupil do Szkoła Podchorazych Lotnictwa kadetní leteckou školu v Deblíně , absolvoval v roce 1932 jako 2/Lt. Observer. Pak byl vyslán k noční bombardovací letce 1.LF Leteckého pluku ve Varšavě . Později absolvoval pokročilý pilotážní kurz, aby se stal stíhacím pilotem. V roce 1930 létal s 113. a 111. "č. Kosciuszko" letkou. V srpnu 1936, létání PZL P.11a , sestřelil sovětský průzkumný letoun , který přeletěl do polského vzdušného prostoru. Byl oficiálně pokárán a neoficiálně mu blahopřál jeho nadřízený důstojník a jako "trest" v říjnu 1936 byl převeden do vzdělávacího letectva ke škole v Deblin , kde ho přezdívali " Cobra ". V roce 1946 se vrátil do Polska, ale byl zatčen komunistickou službou tajné policie pro podezření jako špion . Po svém propuštění utekl do USA. Žil v New Yorku pracuje pro American Airlines , Eastern Airlines a Republic Aviation , odešel do důchodu v roce 1973. V roce 1991 navštívil Polsko a po pádu komunismu znovu v roce 1995, kdy byl povýšen do hodnosti generála . Zemřel v New Yorku dne 17. srpna 1996.
Více od autora
Vladimír Boudník (1)
Vladimír Boudník byl český grafik a malíř, představitel aktivní a strukturální grafiky. Založil vlastní umělecký směr, tzv. explosionalismus. Vladimír Boudník se vyučil nástrojařem, za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Po válce vystudoval Státní grafickou školu. Pracoval v ČKD Vysočany, nejprve v propagaci, později jako nástrojař a dílenský rýsovač. Zde také nacházel materiál i inspiraci pro svou tvorbu. Odstřižky plechu, zlomené pilníky, matky, šrouby, raznice či kusy litiny, odpadlé při zpracování kovu, vlisovával a vtloukal do plechových plátů, které pak propaloval autogenem, škrábal do nich důlčíkem a rydlem a tloukl do nich kladivem. Z takto vzniklých matric pak tiskl své grafické abstrakce, které nazýval aktivní grafikou a které dotvářel ještě poté, co vyšly z tiskařského lisu. Podobně nezvyklou a originální technikou jsou i Boudníkovy magnetické grafiky. Na pláty železného plechu, podložené magnetem, uspořádal do vějířů magnetických siločár kovové piliny, které pak fixoval lakem, vtíral do nich barvu a tiskl listy. Ve strukturální grafice stejným způsobem používal písek, odstřižky provázků či kousky textilu. V duchu svého explosionalizmu, jehož tři manifesty neustále rozesílal v kopiích po Čechách i do zahraničí, tvořil i při happeninzích v pražských ulicích. Na zdech domů ošuntělých dělnických periferií k nechápavému údivu kolemjdoucích i za nadšeného ohlasu svých epigonů obtahoval náhodné skvrny a odchlíplou omítku do abstraktních kreseb, vzbuzených v jeho nevyčerpatelné výtvarné představivosti. Svoje grafické listy neprodával, ale po stovkách rozdával svým přátelům z tehdejšího pražského undergroundu či spolupracovníkům z fabriky. V dělnické kantýně ostatně uspořádal i svou první výstavu, jednu z mála, jichž se za svůj život dočkal. Zúčastnil se však dvou pražských neveřejných Konfrontací. Do Svazu výtvarných umělců byl přijat až v roce 1965. Jeho korespondenci a texty vydalo naklad...
Více od autora
František Prudil (1)
Narodil se r. 1891 v obci Rozseč Nad Kunštátem, zemřel 4. 4. 1992. Autor vzpomínek na život v ruských legiích během 1. světové války.
Více od autora