Všichni Autoři a témata

Miloslav Grof (1)

Ing., autor prací z oblasti informatiky.

J. C Jungers (1)

Ľubomír Kuna (1)

Slovenský autor metodických příruček o tepelné izolaci.

Heřman Mann (1)

Narozen 2. 2. 1936 v Kolíně, zemřel 31. 1. 2016. Doc., Ing., Dr.Sc., elektrotechnik, publikace z oboru elektroniky a výpočetní techniky.

Luděk Kučera (1)

Narozen 27. 11. 1946. Prof., RNDr., DrSc., odborník v oboru aplikované matematiky.

František Váhala (2)

Narozen 29.1.1911 v Jičíně, zemřel 29.12.1974 v Praze. PhDr. CSc., filolog, bohemista, egyptolog, publikace z oboru českého jazyka.

Jiří Škarda (1)

Práce z oboru počítačů.

Josef Blažejovský (1)

Josef Blažejovský byl český kytarista a hudební skladatel, textař, člen skupin The Symphonic, Markýz John, Taxmeni , Pacifik. Původním povoláním elektrikář, od základní vojenské služby se věnoval žánru country až do své náhlé smrti před Vánocemi 2004.

Vladimír Havlíček (1)

Vladimír Havlíček je český dirigent a hudební skladatel. Jeho hudbu lze svým charakterem zařadit ke klasicko-romantické syntéze s "odpovědným" přístupem k soudobým kompozičním technikám. Ve svých skladbách reflektuje nejen současnost, ale i dobu minulou. Např. v opeře "Disgrace", ve španělských legendách, v symf. básni "Aragon" aj. Je absolventem Státní konzervatoře hudby v Praze a Berklee College of Music v Bostonu. Jako aktivní instrumentalista procestoval velkou část Evropy a byl angažován v předních symfonických orchestrech. V letech 1991–1994 působil ve funkci ředitele Hudebního divadla Karlín. V současné době se věnuje kompozici a funkci šéfdirigenta "Orquesta Internacional de Praga", jehož zřizovatelem je Moneda Unica – Španělsko.

František Faltus (3)

František Faltus byl konstruktér a znalec v oboru ocelových konstrukcí, mostů a svařování, zakládající člen Mezinárodního sdružení pro mosty a konstrukce , člen korespondent ČSAV. Narodil se ve Vídni v české rodině 5. ledna 1901. Po studiu na Vysoké škole technické ve Vídni nastoupil v roce 1923 do mostárny Waagner-Biro ve Vídni, kde působil tři roky a mj. se podílel na návrhu ocelového mostu přes Dunajský kanál ve Vídni. V roce 1926 obhájil dizertační práci s názvem Příspěvek k řešení staticky neurčitých konstrukcí. Od 1. března 1926 působil ve Škodových závodech v Plzni. Proslul zde projekty mostních konstrukcí, které přinášely do té doby novinku – technologii svařování. Podle jeho návrhu vznikl v roce 1931 celosvařovaný příhradový ocelový most v areálu Škodovky, největší ve své době, a v roce 1933 silniční most přes Radbuzu v Plzni . Od roku 1945 působil jako profesor na ČVUT v Praze na Vysoké škole inženýrského stavitelství. Spoluobnovil První ústav mostního stavitelství, později Ústav ocelových konstrukcí a katedra ocelových konstrukcí. Působil jako vedoucí Katedry ocelových konstrukcí v letech 1946–1970, zavedl strukturovanou výuku. Zemřel v Praze 6. října 1989. František Faltus se podílel na vzniku mnoha konstrukcí ať již jako autor, spoluautor či jako konzultant.

Kristián Holzbecher (1)

Autor publikací o technologii a využití paliv.

Antonín Strachota (1)

Antonín Strachota, autor odborných publikací o tepelném zpracování kovů.

Samson Semenovič Kutateladze (1)

Ruský fyzik.

Jiří Vackář (1)

Narozen 24. 1. 1919 v Praze, zemřel 27. 3. 2004 tamtéž. Elektrotechnik, pedagog, zaměření na sdělovací a měřící techniku, konstrukce vysílačů. Práce z oboru. Též katolický laik, zabýval se rovněž teologickými tématy.

Jaroslav Jandoš (1)

Profesorem v oboru informatiky na VŠE Praha, Ing., CSc., publikace v oborech elektronické obchodování - elektronické podnikání, systémová integrace, informační strategie, komunikační sítě a služby, technické prostředky informačních systémů, distribuované systémy.

Vsevolod Ivanovič Karpov (1)

Josef Musil (1)

Josef Musil byl československý volejbalista, reprezentant Československa, člen stříbrného týmu na olympijských hrách v Tokiu a bronzového na hrách v Mexiku. Byl také mistrem světa z roku 1966 a vicemistrem Evropy z roku 1967. Od dětství byl členem Sokola. V roce 1946 se s rodinou přestěhoval do Prahy. V československé reprezentaci působil v letech 1952–1968. Sedmkrát se stal mistrem ČR a jednou mistrem Itálie. V roce 2001 vyhrál anketu o nejlepšího českého volejbalistu 20. století a v roce 2004 byl v americkém Holyoke jako první český volejbalista v historii uveden do mezinárodní Síně slávy. V témže roce obdržel čestné občanství rodné obce. 28. října 2009 byla Josefu Musilovi udělena medaile Za zásluhy. Ke konci života trpěl Alzheimerovou chorobou, kvůli níž byl od listopadu 2015 hospitalizován.

Jiří Borský (2)

Jiří Borský . Profesor průmyslové školy elektrotechnické, autor učebnic kreslení pro klempíře.

Ota Hälbig (1)

Ing. Ota Hälbig

Václav Větrovec (1)

Narozen 14.4.1909 Dobrá , zemřel 17.3.1988 Praha. Ing., elektrotechnik, práce z oboru.

Jaromír Nosek (1)

Jaromír Nosek je český herec, absolvent Gymnázia Ivana Olbrachta a brněnské JAMU. Ve filmu Účastníci zájezdu z roku 2006 ztvárnil roli Ignáce. Další role dostal např. ve filmech Rebelové, ROMing nebo Román pro ženy a v seriálech Místo v životě, Vyprávěj, Poste restante, Ohnivý kuře, Četníci z Luhačovic a Vyšehrad.

Michal Skarbiński (1)

Rudolf Polák (1)

Narozen 12.2.1934 v Praze. Fyzikální chemik, práce z oboru kvantové chemie.

Pavel Žák (1)

Pavel Žák je český textař, režisér, scenárista, klavírista a skladatel. Narodil se 28. srpna 1941 v Rychnově nad Kněžnou. Roku 1955 odmaturoval na Vyšší pedagogické škole v Hradci Králové. Poté studoval dálkově na Akademii múzických umění v Praze a to obory harmonie a skladbu. Zde úspěšně absolvoval roku 1963. Po studiu začal působil jako učitel a metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze. Už v této době začal spolupracovat s Jaroslavem Jakoubkem a tak vzniklo několik písní např. pro Karla Hálu, Hanu Hegerovou či Evu Olmerovou. V letech 1964–1968 studoval dálkově na Univerzitě Karlově. Byl dramaturgem a zvukovým režisérem na Světové výstavě 1967 v Montrealu a autorem, hudebním režisérem a scenáristou několika pořadů Československého rozhlasu jako Radionokturno, Houpačka, Koncert Mikrofóra, Junior 30, Top twenty, 60 pro 20, Radioburza, Sonda X, Kotouče slávy, Junior večerník, Vysíláme za dobrou práci a pro radost. Uplatnil se také v literárně-dramatické a hudební redakci pořadů pro děti a mládež v Československé televizi. Na svém kontě má od roku 1963 dle svých slov přes 1300 písňových textů. Jako textař spolupracoval s mnoha hudebními autory, např. Karlem Vágnerem, Zdeňkem Mertou, Alešem Sigmundem, Zdeňkem Maratem, Vítězslavem Hádlem a mnoha dalšími. Psal texty především pro Hanu Zagorovou, Petra Rezka, dvojici Hložek-Kotvald a Karla Černocha. U některých skladeb je rovněž autorem hudby, sám žánr označuje jako pop-šanson. Hudbu psal i pro televizní filmy a inscenace. Je autorem básnických sbírek pro děti i dospělé Žákajda a Kalamajky.

Emil Vitásek (1)

Narozen 29.5.1931 v Českých Budějovicích. RNDr., vědecký pracovník Matematického ústavu Akademie věd České republiky.

Vladimír Kasika (1)

Autor středoškolských učebnic pro obor elektrotechnika.

Jan Kladrubský (1)

Michail Aleksandrovič Michejev (1)

Ruský technik, publikace o sdílení tepla.

Alfons Guidi (1)

Odborník v oblasti lisování, přistřihování a přesného stříhání. Publikace z oboru.

Miroslav Dolejší (1)

Miroslav Dolejší byl český politický vězeň, disident, publicista a konspirační teoretik, autor statě Analýza událostí 17. listopadu 1989, podle které měla být sametová revoluce předem dohodnuté předání moci mezi komunistickými tajnými službami a špičkami disentu. Byl to pravděpodobně nejdéle trestaný politický vězeň komunistického režimu v Československu. Miroslav Dolejší se vyučil strojním zámečníkem v SONP Kladno a studoval Vyšší školu strojnickou v Kladně. V roce 1951 byl ze studií vyloučen a poslán do Tábora nucených prací na dole Gottwald v Kladně-Švermově, protože v klubovně Československého svazu mládeže vyvěsil během studentského večírku britskou vlaječku. Téhož roku navázal kontakt se skupinou národně demokratického odboje. Krátce nato jej zatkla StB a po 15 měsících vyšetřovací vazby, kde byl mučen, byl odsouzen Státním soudem v Praze ke 23 rokům vězení za velezradu a špionáž. Soud zvolil mírnější variantu, protože obžaloba navrhovala trest smrti. Dolejší podle svých slov zachránil před StB několik členů odbojové skupiny tím, že naoko svolil s požadavky vyšetřovatelů, ale neprozradil jména. Do propuštění na základě amnestie prezidenta Novotného v květnu 1960 prošel osmi věznicemi a uranovými lágry. V 60. letech publikoval články o demografii a knihu Elektrické odporové pece a sušárny . V roce 1964 se oženil a v roce 1968 se manželům Dolejším narodil syn. Dolejší pořizoval fotodokumentaci srpnové okupace a utřídil ji do podoby knihy "360 dní bez iluze", která se nedochovala. Po začátku normalizace v roce 1969 byl propuštěn ze zaměstnání pro svoji činnost v organizaci politických vězňů K–231. Půl roku marně sháněl místo, pak začal pracovat při stavbě pražského metra. Poté se pro jeho znalost počítačové problematiky na Miroslava Dolejšího obrátili jeho známí a fiktivně ho zaměstnávali v jednom družstvu a jeho práci zaměřili na prefabrikac...

Jaromír Kuba (1)

RNDr., autor prací z oboru strojírenství.

Bohumil Bumbálek (1)

Narozen 26.10.1926 v Rudě, okr.Žďár n.Sáz. Prof., CSc., strojní inženýr, práce z oboru strojírenské technologie.

Bohuslav Ošťádal (1)

Narozen 28. 1. 1940 ve Zlíně. Profesor normální a patologické fyziologie , MUDr., DrSc., lékař, pediatr. V roce 1963 promoval na Fakultě dětského lékařství UK v Praze. Pak pracoval v Ústavu patologické fyziologie. V roce 1965 přešel do Fyziologického ústavu AV ČR, v letech 1990-1995 byl jeho ředitelem, do roku 2005 vedoucím Oddělení vývojové kardiologie, nyní odpovědným řešitelem Centra pro výzkum chorob srdce a cév. Zabývá se normální fyziologií, experimentální kardiologií, zvláště problematikou odolnosti srdečního svalu k nedostatku kyslíku v průběhu vývoje.

Oldřich Ambrož (1)

Narozen 19.12.1939 v Říčanech u Brna. Strojní ing., vysokoškolský pedagog, zaměřuje se na technologii svařování a tváření.

Ladislav Šůcha (1)

Narozen 6.12.1924 v Praze, zemřel 27.2.1982. Ing., dr., CSc., docent katedry analytické chemie, publikace z oboru.

Záviš Holzbecher (1)

Narozen 16. 12. 1918 v Náchodě, zemřel v listopadu 2012. Ing. dr., DrSc., profesor analytické chemie, práce v oboru.

Vsevolod Vladimirovič Šapošnikov (1)

Zbyněk Čácha (1)

Práce v oboru topenářství.

Natan Jefimovič Kobrinskij (1)

Ruský, resp. sovětský vědec a autor publikací z oblasti ekonomické matematiky a kybernetiky.

Milan Kubát (1)

Milan Kubát byl český a československý elektroinženýr, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Vyučil se elektromechanikem v ČKD Praha. V roce 1951 absolvoval ČVUT. Pracoval potom ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Běchovicích a v ČKD Praha. V letech 1962-1965 zastával funkci technického náměstka VHJ ČKD Praha. Od roku 1956 působil i jako vysokoškolský pedagog. Zabýval se výkonovou polovodičovou elektronikou a mikroelektronikou. Patřil mezi zakladatele průmyslové výroby polovodičové techniky v Československu. V roce 1974 byl jmenován profesorem ČVUT. Zasedal v kolegiích ČSAV. V roce 1960 se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda, roku 1977 získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Od roku 1968 byl náměstkem ministra těžebního průmyslu, v letech 1969-1970 náměstkem federálního ministra-předsedy Federálního výboru pro průmyslu a v letech 1971-1979 náměstkem ministra pro technický a investiční rozvoj ČSSR. Od roku 1979 se stal členem vlády jako ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR. Tento post zastával v třetí vládě Lubomíra Štrougala, čtvrté vládě Lubomíra Štrougala a páté vládě Lubomíra Štrougala až do roku 1988. K roku 1979 se uvádí jako předseda Obvodního výboru Svazu československo-sovětského přátelství v Praze 2. Angažoval se i stranicky. Byl členem předsednictva Obvodního výboru KSČ a členem ekonomických komisí městského výboru KSČ i Ústředního výboru KSČ. XVII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru KSČ. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu. Ač české národnosti, byl zvolen za slovenský obvod . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci....

Pavel Mitschka (1)

Narozen 3. 4. 1932. Ing., CSc., chemik.

S. H Pinner (1)

Chemik, vysokoškolský učitel, autor publikací z oboru.

Zdeněk Oppl (1)

Návod na stavbu plachetnic a motorových člunů.

Eduard Aleksandrovič Jakubajtis (1)

Valentin Nikolajevič Bogomolov (1)

Bohumil Míšek (1)

Ing. Bohumil Míšek, DrSc. , profesor fyzikální metalurgie a mezních stavů materiálu. Práce v oboru.

Luděk Ptáček (1)

Luděk Ptáček , fyzik. Práce z oblasti fyziky kovů, defektoskopie a provozní diagnostiky.

Jindřich Běťák (1)

Člen české metrologické společnosti. Autor knih, článků a výukových kurzů z oboru metrologie.

Jiří Kodeš (1)

Ilustrátor a knižní grafik.

Kurt Ziemke (1)

Vyslanec v Kábulu

Milan Wolf (2)

Narozen v Praze. Zabývá se dějinami kinematografie.

Henri Pirenne (1)

Henri Pirenne byl belgický historik. Absolvoval Lutyšskou univerzitu a poté učil až do roku 1930 na Gentské univerzitě. Během okupace Belgie Německem se stal prominentním představitelem belgického nenásilného odporu, v letech 1916–1918 byl v německém zajetí. Jakožto historik byl zaměřením medievista. Přispel například k poznání vzniku středověkého města, pozice islámu v Evropě. Sepsal také rozsáhlé dílo Histoire de l'Europe des invasions au XVIe siècle a ve své vlasti se stal národním hrdinou kvůli sepsání sedmisvazkového díla Histoire de Belgique. Jeho dílo se stalo značně vlivné, vycházela z něho mimo jiné i škola Annales.

Josef Klička (1)

Josef Klička byl český houslista, varhaník, hudební skladatel, dirigent a pedagog. Je považován za zakladatele tradice české moderní varhanní improvizace a interpretace, v oblasti kompoziční za českého „varhanního symfonika“ etapy českého hudebního romantismu. Od dětství se učil hrát na housle, jeho prvním učitelem byl jeho otec, který působil jako ředitel kůru v Klatovech. Studium hry na housle absolvoval na pražské konzervatoři a hrou na housle se i zpočátku živil v divadelním orchestru. Přitom však studoval varhanní hru na varhanické škole v Praze. Jako varhaník začínal hrát na varhany v kostele Nejsv. Trojice a v pražském Emauzském klášteře. Ve Švandově divadle se roku 1876 stal kapelníkem a začal také vyučovat zpěv, od roku 1878 do roku 1881 působil jako kapelník orchestru Prozatímního divadla. Od roku 1885 na pražské konzervatoři vyučoval varhanní hru. V letech 1892 až 1895 na pražské konzervatoři vlastně zastupoval Antonína Dvořáka, který v té době pobýval ve Spojených státech amerických. Již od dob svých studií byl také činný i jako hudební skladatel, skládal sborové písně, kantáty, orchestrální díla, komponoval i pro harfu, nejvíce však proslul jako skladatel velkých novoromanticky laděných skladeb pro varhany. K jejich napsání jej prý vedla jeho vlastní zkušenost z koncertování na tehdy nově dokončených varhanách v pražském Rudolfinu.

Jan Pulkrábek (1)

Narozen 18.4.1902 v Humpolci, zemřel 31.1.1966 v Praze. Ing. dr., DrSc., profesor zdravotní techniky a vedoucí katedry tepelné techniky strojní fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru.

Bernhard Pabst (1)

Německý klasický filolog.

Ludwig Preiss (1)

Jindřich Halabala (1)

Jindřich Halabala byl český nábytkový designér, teoretik, publicista a pedagog. Proslavily ho především návrhy stylového nábytku pro brněnské UP závody v letech 1925 až 1955, kde pracoval jako hlavní designér. Díky této pozici zásadně ovlivnil vzhled meziválečných a poválečných českých domácností. Jindřich Halabala se narodil 24. května 1903 v Koryčanech do rodiny stolaře Štěpána Halabaly, jehož řemeslu se naučil v rodinné firmě mezi lety 1918 a 1920. Poté nastoupil na Státní československou odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kterou ukončil o dva roky později. Po škole nastoupil na praxi do Spojených UP závodů, kde se seznámil s jejich zakladatelem Janem Vaňkem. V roce 1922 zároveň začal studovat architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se specializací na nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka. Studium dokončil v roce 1926. Ve stejném roce již vytvořil první návrhy nábytku a koberců. V roce 1927 byl na krátko zaměstnán v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze, aby v roce 1928 konečně nastoupil do Spojených UP závodů jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. V roce 1927 se Jindřich Halabala oženil s Pavlou Sekerkovou, se kterou měl dva syny; v roce 1929 syna Jindru a v roce 1935 syna Ivana. V roce 1930 byl přeložen do brněnské centrály Spojených UP závodů jako vedoucí ateliéru, kde až do roku 1946 pracoval na různých pozicích a zásadně se tak zasloužil o komplexní pojetí výroby, propagace a prodeje. Později se začal zajímat i o předávání svých poznatků dalším generacím a mezi lety 1951 až 1954 externě přednášel na fakultě lesnického a dřevařského inženýrství při VŠPDI v Košicích. V roce 1954 byl jmenován mimořádným profesorem a zahájil svoje dlouholeté působení na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde založil a vedl Vědeckovýzkumný ústav. Zde působil až do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Hala...

Miroslav Makarius (1)

Narozen roku 1912, zemřel roku 1972. Ing., práce v oboru technologie zpracování kovů.

Jana Bočková (2)

Když nepracuje, snaží se být na horách. Básničky psala svým dětem a když odrostly, tak do šuplíku a nyní do různých výběrových almanachů.

Theodor Pištěk (1)

Narozen 25.10.1932 v Praze. Akademický malíř a kostýmní výtvarník.