Všichni Autoři a témata

Tomáš Pilvousek (1)

Narozen 27.1.1979 v Brně. Kartograf, Autor prací o historii výstavby opevnění a jeho dokumentace.

Rostislav Zavadil (1)

Narozen 8.7.1930 v Bilanech, okr.Kroměříž, zemřel 24.10.2002. Doc., MVDr., publikace z veterinárního lékařství.

Carl Sewell (1)

Americký obchodní manažer, prodejce automobilů, publikuje v oboru.

Paul B Brown (1)

Americký spoluautor publikace z oboru marketingu.

Martin Rejman (1)

Narozen 13. 2. 1940 v Praze. Technolog výroby laminátů, politik a publicista, autor publikací o polyesterových skelných laminátech a publicistických článků k aktuálním tématům z oblasti politiky a veřejného života.

Arnošt Tauber (2)

Narozen 8. 3. 1913 v Praze, zemřel 24. 4. 1985 tamtéž. Doc., dr., CSc., diplomat. Autor prací z oboru zemědělství, rozbory zemědělství v rozvojových zemích, knihy z oboru mezinárodní spolupráce a prognóz v oblasti zemědělství.

Alice Rhea (1)

Americká chovatelka koček, autorka publikací o kočkách.

Karel Cmíral (2)

Fotograf, též autor publikací o volnočasových aktivitách mládeže.

Vladimíra Coganová (1)

Vlastivědná práce.

Alois Hanslian (1)

Narozen 1885 v Hranicích na Moravě, zemřel 30.10.1948 v Brně. MVDr., profesor nauky o kopytě a podkovářství, literatura z oboru.

Klaus Ferdinand Hempfling (1)

Klaus Ferdinad Hempfling se na jezdecké scéně objevil jako nováček a hned s první knihou Tanec s koňmi měl nevídaný úspěch. Vystudoval komunikační techniku a zabýval se uměním . Svými provokativními myšlenkami uvedl do pohybu celý koňský svět, nadchl tisíce diváků a účastníků svých seminářů a demonstrací a přesvědčil je o svých metodách výcviku. Základem jeho práce je ohled na bytost koně, pro koně srozumitelná řeč těla a harmonické, přirozené zacházení se zvířaty plnými důstojnosti, síly a krásy.

Vladimír Puchmayer (1)

Mudr. Vladimír Puchmayer CSc. byl naším předním lékařem odborníkem v oboru angiologie a několik odborných lékařských knih. Kromě toho je i spoluautorem knihy Bojovník proti bolesti, která obsahuje vážné i usměvné historky ze života klasika českého lékařství profesora Bohumila Prusíka.

Hubert Felkel (1)

Narozen 6. 6. 1928 v Hradci Králové. MUDr., pneumolog. Od roku 1955 pracoval ve Výzkumném ústavu tuberkulózy a plicních nemocí v Praze. Publikace z oboru.

Barbara Rakow (1)

Německá veterinářka.

Max J Halhuber (1)

Hans Kirchmair (1)

Německý lékař, internista, ředitel kliniky, práce z urgentní medicíny.

Jiří Páv (1)

Jiří Pavlovský píše jen okrajově a většinou kratší věci. Svůj hlavní zájem ovšem soustřed'uje do zakládání comicsových časopisů, překládání comicsů, vydávání comicsů , psaní comicsů, distribuci comicsů, filmovou publicistiku. Kromě toho se ještě věnuje psaní vlastních profilů pro fantasy časopisy.

Lubomír Procházka (1)

Lubomír Procházka byl operní pěvec, sólista opery Státního divadla v Ostravě. Věnoval se také malbě, kterou studoval soukromě. V jeho díle převažovala krajinomalba. Angažoval se v ostravské skupině výtvarníků Chagall. Jeho otcem byl významný baptistický kazatel a teolog Jindřich Procházka. Jeho syn je režisérem ostravského studia České televize.

Jana Dvořáková (1)

Ing. Jana Dvořáková *16. 7. 1960. Absolventka Vysoké školy zemědělské – fakulta ekonomie. Ing. Jana Dvořáková pracovala v letech 1991 – 1999 jako ředitelka divize školení ve společnosti Oskar, s.r.o. , od roku 1999 do roku 2002 jako vedoucí oddělení forenzního auditu v ČSOB Pojišťovně; v této funkci absolvovala mj. čtyřsemestrální kurz k rozvoji profese interního auditu v ČR . Od roku 2002 je zaměstnána jako jednatelka ČMÚD. V této pozici je odpovědná za realizaci školících a konzultačních aktivit ČMÚD v oblasti interního auditu, evropských strukturálních fondů a veřejných zakázek. Spoluautorka publikací "Zákon o finanční kontrole v praxi" , "Pracovní postupy a dokumentace při realizaci veřejnosprávních kontrol a interního auditu" , přednášková činnost v oblasti interního auditu, analýzy rizik a evropských strukturálních fondů pro řadu centrálních orgánů a územních samosprávných celků. Členka Českého institutu interních auditorů.

Ladislav Major (1)

* 27. 5. 1935 Budapešt. Maturoval v r. 1953 na gymnáziu v Teplicích. Od r. 1954 studoval filozofii a historii na FF UK, absolvoval v r. 1959; titul PhDr. mohl získat až v r. 1966, tj. po obnovení doktorských řízení. V r. 1961 se stal pracovníkem oddělení dějin filozofie FÚ ČSAV, kde se záhy sblížil s Janem Patočkou. Od r. 1966 je členem katedry filozofie FF UK. V r. 1988 obhájil kandidátskou dizertaci Od úpadku hegelianismu k novohegelianismu. Docenturu v oboru dějin filozofie získal v r. 1991 . Na počátku 90. let se stal dočasně vedoucím oddělení dějin filozofie katedry filozofie FF UK. Je členem Jednoty filozofické; byl členem Kruhu nezávislé inteligence . Účastnil se řady konferencí a sympozií, absolvoval zahraniční pobyty, měl veřejné přednášky, rozhlasová vystoupení, kurzy dějin filozofie pro posluchače nefilozofických oborů FF UK a posluchače ČVUT. Již za studií se zaměřil především na historii filozofie. Pod vlivem M. Sobotky se zabýval německou klasickou filozofií, zejména Hegelem. Tomu odpovídalo na tehdejší dobu neobvyklé téma diplomové práce Hegel a náboženství. Analyzoval v ní Hegelovy rané manuskripty, Fenomenologii ducha a Přednášky o filozofii náboženství. Na počátku 60. let pod vlivem J. Patočky a I. Dubského začal intenzivně studovat moderní filozofii – novokantovství, novohegelovství a hlavně Husserlovu a Heideggerovu fenomenologii. Hodně pozornosti věnoval např. srovnání Hegelovy a Heideggerovy filozofie. V druhé polovině uvedeného desetiletí se jeho studijní zájem rozšiřuje na další oblasti. Patrně jako první po r. 1948 přednášel na FF UK propracovaný a ucelený kurz dějin poklasické a moderní filozofie. K této problematice vydal fundovaná a podrobná skripta Dějiny filosofie III. V druhé polovině 60. let se jeho styky s J. Patočkou značně prohloubily. Hlubší zájem o jeho myšlenkové dílo se p...

Clive Innes (1)

Biolog, botanik, autor publikací o kaktusech.

Charles Glass (1)

Biolog, botanik, autor publikací o kaktusech.

Irena Benková (1)

Mgr. Irena Benková je ředitelkou ÚAPPSČ od roku 2007, kdy převzala vedení po prvním řediteli PhDr. Vladimíru Čtverákovi. Vystudovala archeologii a historii v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a hned po studiích začala pracovat jako archeolog v Muzeu Českého krasu v Berouně. V roce 1996 pak přešla částí úvazku do Ústavurcheologické památkové péče Praha, v jehož čele dnes stojí.

Josef Lelek (1)

Autor se narodil v Žacléři v učitelské rodině. Vystudoval pedagogiku, působil v řadě míst Čech jako podučitel, posléze řádný učitel.. Byl autorem řady statí v odborných pedagogických časopisech, několika knih o české historii, zejména o životě a díle B.N.

W. Hugh Thomas (1)

Britský lékař, expert v oboru soudního lékařství.

Karel Opočenský (1)

Karel Opočenský byl český šachový mezinárodní mistr a mezinárodní šachový rozhodčí, mistr Československa z let 1927, 1929 a 1938 a mistr Čech a Moravy z roku 1944. Karel Opočenský se narodil jako prostřední ze sedmi dětí v rodině zednického mistra v Mostě. S šachovou hrou se seznámil již v dětství díky otci a staršímu bratrovi. Opravdový zájem o hru však začal projevovat až na vinohradském reálném gymnáziu. Později se stal členem Šachovního klubu Dobruský, kde se vyučil zákonům správného vedení šachové partie a roku 1913 získal titul mistra Ústřední jednoty českých šachistů. Opočenský se zúčastnil mnoha mezinárodních turnajů. Např. na turnaji v Paříži roku 1925 skončil na třetím místě za Alexandrem Alexandrovičem Aljechinem a Savielly Tartakowerem, roku 1933 vyhrál v Praze desátý Kautského memorial, roku 1935 vyhrál turnaj v Luhačovicích a na turnajích v Nauheimu a v Lodži skončil čtvrtý a roku 1937 skončil v Teplicích druhý za Karlem Gilgem.1 Kromě toho se Opočenský zúčastnil čtyř šachových olympiád: Roku 1950 obdržel Opočenský titul mezinárodního mistra a roku 1951 titul mezinárodního šachového rozhodčího. Rozhodoval pak zápasy o titul mistra světa roku 1951 a 1954 v Moskvě, na turnaji kandidátů roku 1953 a na šachové olympiádě roku 1952 v Helsinkách. Opočenský byl rovněž šachovým publicistou. Vydával aktuální cyklostylovaný týdeník Šachy ČTK, byl členem redakční rady Československého šachu, zástupcem hlavního redaktora Revue FIDE, řídil šachovou rubriku v Rudém právu a je autorem nebo spoluautorem několika šachových knih, například Methodika šachu , Nad šachovnicemi celého světa , Šachy s úsměvem nebo Tam všichni hrají šachy ....

Markéta Černá (1)

Překladatelka publikací pro děti z angličtiny.

K Šobra (1)

Petr Rýgr (1)

Narozen 7. 7. 1961 v Trutnově. Vydavatel, filmař, tvůrce cínových betlémů, krojovaných figurek, divadelních plakátů a majitel Rodinného výčepu v Přibyslavi . Vydavatel a redaktor periodika alternativní kultury Výčepní list. Regionální publicista.

Christine Heideklang (1)

Německá mykoložka, specializuje se na onemocnění způsobená plísněmi.

Takeo Mori (1)

Autor publikace o japonské astrologii.

Dragan Milenković (1)

Spoluautor knihy o astrologii a překladatel z angličtiny.

Alois Vanoušek (1)

Spoluautor publikací o významných osobnostech a kulturních památkách, zejména hřbitovech. Člen Klubu Za starou Prahu a spolku Svatobor.

Jan Hlavsa (1)

Narozen 10. 12. 1922 ve Vrbně nad Lesy , zemřel 2. 3. 2008. Operní pěvec.

Vojtěch Grossmann (1)

Narozen 2. 2. 1922 ve Vlčkovicích u Frýdku, zemřel 17. 10. 2004. MUDr., profesor farmakologie, práce z oboru.

Jiří Sochovský (1)

Narozen 3. 5. 1940 v Praze. Grafik, scénograf, kostýmní výtvarník a pedagog.

Michail Grigor´jevič Bragin (1)

Ruský spisovatel, vojenský odborník, válečný dopisovatel, novinář.

Bruno Frei (1)

Rakouský publicista a spisovatel slovenského původu

Žofie Hekelová (1)

Žofie Hekelová byla česká spisovatelka. Byla manželka literáta, publicisty a vlastivědného pracovníka Františka Hekeleho . Byla členkou Moravského kola spisovatelů. Osobní fond Žofie Hekelové je uložen ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Román o tyrolském rodu Aigenů byl kritikou přijat příznivě: Podle novinové zprávy měl být v roce 1946 vydán román proletářského děvčete Josefina. V databázi NK ČR však uveden není. Spolupracovala též s rozhlasem; v roce 1943 uvedl protektorátní rozhlas její hru Bloudění, v roce 1960 vysílal Československý rozhlas pásmo cihlářských písniček .

Zdeněk Roller (1)

Zlatá stuha 2001 Cena za literaturu faktu pro pubescentní čtenáře Edice Svět zvířat

Antonio Gramsci (1)

Antonio Gramsci byl italský politik, publicista a marxistický filosof. Jako zakládající člen a vedle Amadea Bordigy, kterého vystřídal ve vedení, nejvýraznější osobnost Komunistické strany Itálie 20. let 20. století, byl dlouhodobě vězněn Mussoliniho fašistickým režimem. Ve svých pracích se zaměřil na analýzu kulturní a politické dominance, je proslulý svou koncepcí kulturní hegemonie jakožto prostředku udržování moci v kapitalistické společnosti. Patří k nejvýraznějším osobnostem marxistického myšlení. Gramsci se narodil v Ales na Sardinii . Byl čtvrté ze sedmi dětí nižšího úředníka Francesca Gramsci. Rodinné jméno odkazuje nejspíš k městu Gramsh v Albánii. Otcovy finanční problémy nutily rodinu k neustálému stěhování po Sardinii, až se konečně usadila v Ghilarze. V r. 1898 byl otec v pochybném procesu odsouzen za zpronevěru a uvězněn, což v rodině prohloubilo již tak značnou chudobu a donutilo malého Antonia opustit školu a vydělávat příležitostnou prací. To trvalo až do otcova propuštění v r. 1904. V dětství prodělal Antonio několik zdravotních potíží, z nichž nejhorším bylo poranění páteře, které vedlo k omezení růstu a shrbení postavy. Zdravotní potíže pak provázely Gramsciho po celý jeho život. Druhý stupeň školy dokončil Gramsci v Cagliari, kde bydlel se svým starším bratrem Gennarem. Ačkoli ten se stal jako bývalý voják militantním socialistou, Antoniovy sympatie měl v tehdy spíše sardinský nacionalismus jako odpověď na zbídačování místních zemědělců a horníků průmyslovým severem. Antonio Gramsci dostal v r. 1911 stipendium na Turínské univerzitě , kde se vrhl do četby a studia jazyků. Gramsci objevoval Turín v čase zvýšené industrializace, kdy fabriky jako Fiat a Lancia proletarizovaly příchozí z chudých zemědělských regionů, na vzestupu byly dělnické odbory a na obzoru první sociální bouře. Gr...

Lubomír Nemeškal (1)

Narozen 10. 1. 1927 v Banské Bystrici , zemřel 6.10.2002 v Praze. PhDr. CSc., historik a numismatik, práce z oboru.

R Riedl (1)

David Bodanis (1)

Matematik, fyzik a ekonom. Přednáší historii vědy, jeho publikace jsou popularizací vědy. Americký lékař a spisovatel patří mezi světoznámé popularizátory medicíny. Ve své knize se opírá o nejnovější lékařské poznatky a zveřejňuje v ní fascinující fotografie, pořízené moderní fotografickou technikou, které dovolují nahlížet do kostí, svalů, střev i mozku. Mezi zvlášť povedené patří například rentgenový snímek prsních silikonových implantátů...

Dagmar Hartlová (1)

Dargmar Hartlová je česká překladatelka převážně ze švédštiny, literární redaktorka a vysokoškolská pedagožka, nositelka Řádu polární hvězdy. Vystudovala angličtinu a švédštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1985 obhájila titul PhDr. tamtéž. V letech 1985–2003 pracovala jako asistentka pro kulturu a informace na Švédském velvyslanectví v Praze. Od prosince 1989 působila jako odborná asistentka na Ústavu germánských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde vyučovala švédskou literaturu, švédský jazyk a překladatelství. Je hlavní redaktorkou a spoluautorkou Slovníku severských spisovatelů a souborného vydání August Strindberg: Hry I. a také autorkou dvojjazyčné publikace o česko-švédských vztazích Švédsko – Česká republika , vydaného Švédským institutem. Za překlad knihy Selmy Lagerlöfové Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem získala v roce ocenění 2005 Zlatá stuha a byla zapsána na Čestnou listinu IBBY 2008. V roce 2014 jí byl švédským králem Karlem XVI. Gustavem udělen Řád polární hvězdy . Ocenění převzala z rukou švédské velvyslankyně Anniky Jagander při slavnostním ceremoniálu na švédském velvyslanectví v Praze.

Josef Kotek (1)

Josef Kotek byl český novinář, národní socialista a příslušník prvního odboje z řad civilistů. Od roku 1913 působil jako redaktor časopisu Pokrok v Prostějově. Pro pobuřující protidynastické řeči byl rakouským zeměbraneckým polním válečným soudem odsouzen k smrti a popraven. Jeho odsouzení bylo v rozporu i s tehdejším platným rakouským trestním právem.

Luboš Holý (1)

Luboš Holý byl folklórní zpěvák moravských lidových písní a zároveň i vysokoškolský pedagog Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Jeho zpěvnost vycházela především z kulturní tradice jeho rodného regionu Horňácka na Moravě, ovlivněn byl také muzikantskou atmosférou nedalekého Strážnicka, kde absolvoval středoškolská studia. Proslul, mimo jiné, zpěvem v netypickém barytonu, který jej odlišuje od mnoha jiných horňáckých lidových pěvců. Narodil se v horňácké vesnici Hrubá Vrbka v muzikantské rodině jako starší bratr Dušana Holého, taktéž známého zpěváka lidových písní. Oba bratři byli od dětství formováni rodinným prostředím a také existencí dvou vyspělých kapel přímo v rodné vesnici. Luboš docházel společně s bratrem na Střední školu do nedaleké Strážnice a poté odešel studovat veterinární lékařství do Brna. Přinesl si s sebou bohatou písňovou zásobu a vyhraněný hudební i taneční projev. V letech 1950–1954 se uplatnil jako primáš cimbálové muziky Vysoké školy veterinární v Brně a brněnského Slováckého krůžku. V Brně působil dále v několika dalších souborech, snad nejvíce je jeho hudební činnost spjata s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů , se kterým spolupracoval od jeho založení po mnoho let a natočil s ním mnoho nahrávek, vystupoval v televizi i v rozhlase. Dlouhodobě zpíval též s ostravskou cimbálovou muzikou vedenou cimbalistou Janem Rokytou, který patří dnes k významným propagátorům a teoretikům jeho hudby. Mezi muzikanty je znám svou agogickou rozvahou, intuitivním přístupem a strhujícím emocionálním provedením. Jeho posledním albem bylo Rabudeň, rabudeň . Vedle zpěvu se dříve zabýval též tancem, ve kterém mu partnerku dělala mj. známá etnochoreoložka Zdenka Jelínková. Působil jako profesor na brněnské Veterinární a farmaceutické univerzitě. V roce 1964 získal titul kandidát věd. Měl za sebou dl...

František Xaver Dušek (1)

František Xaver Dušek byl významný český skladatel a hráč na klávesové nástroje klasicistní éry, který se narodil 8. prosince 1731 v Chotěboři a zemřel 12. února 1799 v Praze. Byl významnou osobností pražského hudebního života a klíčovým představitelem české hudební kultury své doby. Duškova kariéra vzkvétala, neboť se proslavil svými skladbami a klavírními a pedagogickými schopnostmi.

František Chaun (1)

Jan Ledeč (1)

Narozen 8. 3. 1922 v Praze, zemřel 6. 6. 2009 tamtéž. Muzikolog, hudební publicista, sbormistr, práce a redakční činnost v oboru.

Aloys Schmitt (1)

Hudební skladatel, klavírista a pedagog.

Vladimír Koula (1)

Narozen 3.3.1930, zemřel 1992. PhDr., muzikolog, publikace z oboru.

Otto Franz Heinrich (1)

Ernst Johannsen (1)

Autor vzpomínek na 1. světovou válku.

Bohuslav Opitz (1)

Literatura pro děti a mládež.

Pitirim Aleksandrovič Sorokin (1)

Narozen 21.1.1889, zemřel 12.2.1968. Sociolog ruského původu, práce v oboru, publikoval též rusky.

Božena Svobodová (1)

Božena Svobodová, rozená Bohumila Veselá byla česká herečka. Božena Svobodová se narodila v roce 1893 v Třebíči , původním jménem byla Bohumila Veselá, později se vdala za herce Jana Svobodu. Působila v Národním divadle v Brně, v Moravskoslezkém národním divadle v Ostravě, v divadle Komedie v Praze a pak na oblastních scénách. Působila následně i ve filmu, debutovala v roce 1922 ve filmu Trestanci na Špilberku. Po druhé světové válce působila mimo jiné i v Československém rozhlase. Zemřela v roce 1961 v zapomenutí. Debutovala v roce 1922 ve filmu Trestanci na Špilberku, následně pak účinkovala v komedii Z českých mlýnů . V druhé polovině 20. let 20. století začala hrál téměř pokaždé manželku Theodora Pištěka, poprvé se jako jeho manželka objevila ve filmu Příběh jednoho dne, později třeba v filmu Pohádka máje nebo Pantáta Bezoušek. Ve zvukovém filmu se objevila poprvé v dramatu Psohlavci či Osada mladých snů. Ve třicátých letech se pak objevovala na filmovém plátně méně, hrála například v komedii Ať žije nebožtík nebo později ve filmu Krb bez ohně. Během druhé světové války se objevila pouze v jednom filmu a to ve filmu Turbína v roce 1941. Po druhé světové válce pak hrála pouze ve filmu Tři kamarádi v roce 1947, později už se zřejmě ve filmu neobjevila.

Elio Baldacci (1)

Italský publicista, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru botaniky.

Victor Basch (1)

Francouzský filozof a politik, profesor estetiky na pařížské Sorbonně. Publikace z oboru.

A. V Hrstka (1)