Všichni Autoři a témata

Pavel Forst (1)

Ing. Pavel Forst byl český lesní inženýr, pedagog, myslivecký a lesnický publicista. Dle webu Lesprace.cz byl ing. Pavel Forst profesorem na Střední lesnické škole v Písku a v letech 1970 až 1977 zde dokonce působil jako její ředitel. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) prijmeni.cz c) Lesprace.cz

Věra Fridrichová (7)

Narozena 25.10.1919 v Brně, zemřela 23.11.1978 tamtéž. Malířka, grafička, ilustrátorka.

Eric Lawson (1)

Jane Lawson (1)

Britská autorka knih kuchařských předpisů.

Patrick Wilson (1)

Patrick Wilson je americký herec a zpěvák. Pochází z uměleckého prostředí, jeho otec i bratr Mark pracuje v televizi jako moderátor, maminka je učitelka zpěvu a zpěvačka. Po středoškolských studiích v roce 1995 vystudoval výtvarné umění na univerzitě Carnegie Mellon v Pittsburghu. Herectví se věnoval od středoškolských studií nejprve ochotnicky, poté začal vystupovat v drobných rolích v televizních reklamách. Později začal hrát divadlo profesionálně, byl poměrně úspěšný a to i na v New Yorku na Broadwayi, získal zde několik divadelních cen, byl zde podvakrát nominován na prestižní divadelní cenu Tony. Mezi jeho tehdejší nejúspěšnější divadelní role patřil muzikál Donaha!. V roce 2003 debutoval i ve filmu, nejprve účinkoval v televizním seriálu Andělé v Americe režiséra Mike Nicholse, za tuto roli byl nominován na Zlatý glóbus a cenu Emmy. I tento jeho start byl velmi úspěšný, další filmové role na sebe nenechaly dlouho čekat. Je ženatý, s manželkou herečkou Dagmarou Dominczykovou má syny Kalina Patricka a Kassiana McCarrela .

Božena Juráňová (1)

Narozena 1936. Pedagožka, autorka knih kuchařských předpisů.

Jarmila Jeřábková (1)

Jarmila Jeřábková je česká návrhářka dřevěných hraček. Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze nastoupila v roce 1964 do Ústředí lidové umělecké výroby jako designér interiérových doplňků, šperků a později i hraček. V ÚLUV, jehož posláním bylo mapovat a rozvíjet svébytnou kulturu českého národa, prošla hračka v jejím pojetí několika vývojovými stádii. Pod jejím vedením se oživila výroba hraček z Příbrami, Krušnohorské štípané hračky z dřevěného soustruženého prstence i tzv. pošumavské hračky, pro které získala ke spolupráci tradičního výrobce Václava Kantora z Vlkonic. V roce 1975 navrhla kolekci hraček na kolečkách, za které v roce o rok později získala 1. cenu v belgickém Gentu a tyto hračky jsou mezi dětmi populární do dnešních dnů. Od roku 1975 se designu hraček věnuje intenzivně. Při zachování tradiční technologie a materiálu dochází k přetváření v nový tvarově i funkčně moderní předmět, mnohdy přecházející v objekt uměleckého charakteru. Jarmila Jeřábková svou systematickou prací a díky své nápaditosti, dokonalé stylizaci a výtvarné zkratce posunula vývoj tradiční hračky až k hračce designové. Její nezaměnitelná tvorba staví na přirozené kráse dřeva, kterému dává promyšlený jednoduchý tvar. Tajemství jejích návrhů je skryto v tvůrčím imperativu, který vyznává: Jako první v Československu obdržela v roce 1988 za design v oboru hračka ocenění Institutem průmyslového designu, Dobrý design CID za kolekci hmatových hraček. Hračky Jarmily Jeřábkové byly realizovány ve velkých sériích i jako originály. Ve svých sbírkách je vlastní Uměleckoprůmyslové muzeum a Národní muzeum v Praze, Galerie města Brna, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy. Nacházejí se rovněž v soukromých sbírkách po celém světě. Její hračky se po dvacet let prodávaly v prodejnách Krásná jizba po celé republice a kultivovaly vkus dětí....

Otto Wagner (1)

Otto Kolomann Wagner byl rakouský architekt, urbanista a jeden ze zakladatelů moderní evropské architektury. Wagner se narodil jako syn dvorského maďarského notáře Simona Rudolfa Wagnera a jeho ženy Susanne rozené Huberové-Helfenstorfferové. Jeho otec zemřel, když bylo Ottovi pět let. V letech 1850–1852 navštěvoval Vídeňské akademické gymnázium, dalších pět let pak na gymnáziu v Kremsmünsteru. Od roku 1857 studoval architekturu na Polytechnickém institutu ve Vídni. V roce 1860 odešel do Berlína na Berlínskou stavební akademii, kde studoval u Carla Ferdinanda Busseho, žáka Karla Friedricha Schinkela. Rok nato se vrátil zpět do Vídně a dva semestry studoval na tamní Akademii výtvarných umění. Zde byl žákem Augusta Sicard von Sicardsburg a Eduarda van der Nülla, tvůrců vídeňské Ringstraße. Roku 1862 vstoupil do ateliéru Ludwiga von Förstera, dalšího z autorů Ringstraße. Roku 1873 se Wagner stal spoluzakladatelem konsorcia pro realizaci světové výstavy, která se toho roku ve Vídni uskutečnila. Vrcholu odborné a profesní kariéry dosáhl roku 1894. Získal titul vrchní stavební rada, byl jmenovaný uměleckým radou komise pro vídeňská dopravní zařízení a členem komise pro regulaci Dunaje. V akademické oblasti dosáhl úspěchu tím, že ho ustanovili řádným profesorem na Akademii výtvarných umění, kde kdysi sám studoval. Vedl zde speciální třídu architektury. Akademii zastupoval v roce 1897 na mezinárodním kongresu architektury. V letech 1910–1911 zastával na Akademii funkci prorektora, ještě v období 1913–1915 jako honorární profesor vedl několik žáků, kteří se k němu zapsali v roce 1912, kdy odešel do důchodu. Wagnerovo přední postavení mezi rakouskými architekty se odráželo mj. i ve jmenování do nejrůznějších funkcí a komisí. Od roku 1895 zasedal v Umělecké radě na Ministerstvu kultury a školství a ve stálé Umělecké komisi. Členem kuratoria Rakouského muzea umění a průmyslu byl od roku 1898. Byl také zván do po...

Libor Novák (1)

Libor Novák, pro odlišení od svého jmenovce uváděn též jako Libor Novák mladší , je bývalý český politik, v 90. letech 20. století výkonný místopředseda ODS a poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny, v roce 1997 rezignoval na politické posty v souvislosti s kauzou anonymních sponzorů ODS. V roce 1988 dostudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl ženatý a měl tři syny a jednu dceru. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za ODS . Zasedal v ústavněprávním výboru. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde mandát obhájil v sněmovních volbách v roce 1996. V letech 1996-1997 byl předsedou ústavněprávního výboru. Na poslanecký mandát rezignoval v prosinci 1997. Členem ODS byl od roku 1991. 1. kongres ODS ho zvolil členem smírčího výboru strany a v roce 1992 se stal předsedou tohoto výboru. Na této pozici setrval do ledna 1994, kdy nastoupil jako poradce předsedy vlády Václava Klause. 5. kongres ODS v prosinci 1994 ho zvolil výkonným místopředsedou ODS. Po nevýrazném vítězství ODS ve volbách roku 1996 se na podzim 1996 vedení strany shodlo na tom, že Novák ve funkci výkonného místopředsedy neobstál a bylo rozhodnuto tento post zrušit. Ve funkci výkonného místopředsedy měl i zodpovědnost za stranické finance, včetně kauz falešných a anonymních sponzorů ODS z poloviny 90. let . Koncem roku 1997 byly tyto aféry jedním z důvodů pádu vlády Václava Klause. Novák na sebe odpovědnost vzal a rezignoval na poslanecký mandát. V únoru 1998 byl zatčen a poslán do vazby pro podezření z krácení daní tím, že sponzorský dar pro ODS od Milana Šrejbra rozepsal na dva neexistující dárce. V listopadu 2000 ale odvolací soud potvrdil předchozí soudní verdikt, že Novák je nevinen. V květnu 2001 pak ministr spravedlnosti Jarosla...

Jozef Štolc (1)

24. 3. 1908, Hranovnica, okr. Poprad - 15. 7. 1981 Bratislava. Študoval v r. 1928-1932 na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave , v r. 1932-1933 na Filozofickej fakulte viedenskej univerzity . 1941 PhDr., 1949 doc., 1964 CSc., 1969 DrSc. Pôsobil v r. 1935-1940 na gymnáziu v Liptovskom Mikuláši, na učiteľskom ústave v Spišskej Novej Vsi a na gymnáziu v Bratislave , v r. 1940-1945 pracovník Ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave, v r. 1946-1951 pracovník Slovenskej akadémie vied a umení . V r. 1951 pracovník vydavateľstva Slovenský spisovateľ v Bratislave , v r. 1952-1953 Slovenského pedagogického nakladateľstva v Bratislave , v r. 1953-1954 pracovník Ústavu slovenského jazyka Slovenskej akadémie vied , v r. 1954-1959 katedry slovenského jazyka a literatúry Fakulty spoločenských vied Vysokej školy pedagogickej v Bratislave , 1960-1963 pracovník pobočky Ústavu pro jazyk český Československej akadémie vied v Brne , v r. 1964-1966 pracovník Ústavu slovenského jazyka SAV, v r. 1967-1976 Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra SAV , od r. 1976 na dôchodku. V r. 1945-1948 člen stálej komisie pre stanovenie úradných názvov miest, obcí a osád pri Povereníctve vnútra. V r. 1968-1972 podpredseda Združenia slovenských jazykovedcov pri SAV, v r. 1971-1973 podpredseda Slovenskej jazykovednej spoločnosti pri SAV. V r. 1970-1979 člen komisie pre obhajoby kandidátskych dizertačných prác vo vednom odbore slovenský jazyk a člen komisie pre obhajoby doktorských dizertačných prác vo vednom odbore slovenský jazyk. 1976 Strieborná čestná plaketa Ľudovíta Štúra za zásluhy v spoločenských vedách. Pracoval v oblasti výskumu slovenského jazyka, najmä výs...

Julius Seidlitz (1)

Narozen 3. září 1814 v Praze, zemřel 8. března 1857 ve Vídni. Spisovatel, žurnalista a vydavetel časopisů.

Karel Žitný (1)

Narozen 3.4.1889 v Praze, zemřel 13.12.1967 tamtéž. Učitel, básně, výchovné spisy.

Modest Morariu (1)

Básník, esejista, prozaik a překladatel z francouzštiny .

Alexandra Zymová (1)

Autorka lexikonu bojových umění.

Jan Sázavský (1)

Narozen 7.12.1950 v Praze. Mgr., absolvent fakulty tělesné výchovy a sportu, působil jako sekretář svazu lyžování a později karate při ÚV ČSTV. Od roku 1992 je sekretářem pražského tenisového svazu, věnuje se také alternativní medicíně.

Světlana Procházková (1)

Narozena 9.10.1962. Ing., spolumajitelka prodejní Galerie Procházka a firmy TRANS ARS Procházka, spol. v Českých Budějovicích, věnuje se obchodu s uměním, zabývá se zprostředkovatelskou činností v oblasti lidových řemesel a hudby, pořádá odborné kurzy, školení a jiné vzdělávací akce včetně lektorské činnosti, je autorkou kuchařky.

Robin Casarjian (1)

Americká psychoterapeutka.

Jacqueline Hickey (1)

Mary O'Keef Young (1)

Stefanie Roediger-Streubel (1)

Německá autorka publikací o výživě a minerálech.

Norman Manea (1)

Americký spisovatel rumunského původu, autor románů a esejí o holokaustu a o každodenním životě v komunistickém státě a v exilu. Též vysokoškolský učitel.

Mirko Boleslavský (1)

Anna Blahová (1)

PhDr., slovenská redaktorka, překladatelka z francouštiny a češtiny.

R. O. Sickey (1)

Evžen Rošický vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1931 až 1941 závodil za SK Slavia Praha, reprezentoval též na LOH 1936 v Berlíně. Stal se mistrem Československa v běhu na 800 metrů , běhu na 400 metrů překážek , byl též členem mistrovských štafet v běhu na 4x100 m a 4x400 m . Rošického časy na 800 m a 400 m překážek byly ve své době československými rekordy. Jeho nejlepší osobní výkony představovaly na trati 800 m čas 1:54,6 z roku 1935 a na trati 400 m překážek čas 56,9 z roku 1939. V roce 1935 Rošický vstoupil do KSČ a stal se novinářem. Do Rudého práva a Haló novin přispíval sportovními články, psal také fejetony a povídky do Národní práce. Během 2. světové války se stal členem protifašistického odboje. Spolu s otcem Jaroslavem Rošickým spolupracoval s ilegální skupinou Kapitán Nemo . 18. června 1942 byli oba zatčeni, 25. června pak v Praze na Kobyliské střelnici popraveni.

Antonín Zatloukal (1)

Prof. dr. Antonín Zatloukal studoval na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1935-1939. Jeho učiteli byli mj. profesoři F. Stiebnitz, F. Novotný, J. Kopal a V. Černý. V letech 1940-1945 vykonával různá, převážně manuální zaměstnání. Po 2 světové válce začal působit na filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci na katedře romanistiky, kde se stal docentem a později řádným profesorem. Olomoucké univerzitě zůstal věrný až do svého odchodu do důchodu. Byl členem našich i zahraničních společností a dlouholetým korespondentem Revue d'Histoire Littéraire de la France a L'Année balzacienne.

J. F Machotka (1)

Virgine Andrews (1)

Igor Houdek (1)

Pracovník Horské služby, autor publikací z oboru.

Josef Woldřich (2)

Narozen 18.2.1880 ve Vídni , zemřel 3.8.1937 v Praze. PhDr., profesor geologie, publikace z oboru.

Michail Michajlovič Bachtin (1)

Michail Michajlovič Bachtin byl ruský literární vědec a teoretik kultury, původce pojmů chronotop, monologičnost/polyfoničnost, karnevalismus. Navazují na něj mj. Tzvetan Todorov a Julia Kristeva. Narodil se ve staré ruské šlechtické rodině. Jeho otec byl ředitelem banky a často se stěhoval. Z tohoto důvodu Bachtin strávil své dětství v Orlu, Vilniusu a Oděse, kde v roce 1913 nastoupil ke studiu na místní univerzitě. Studoval historii a filologii. Později přešel na Petrohradskou státní univerzitu. Zde ho výrazně ovlivnil polský klasický filolog Tadeusz Stefan Zieliński. Studium dokončil v roce 1918. Poté se přestěhoval do malého města Něvel v západním Rusku, ve Pskovské oblasti. Zde dva roky působil jako učitel. Tehdy vznikl první "Bachtinův kruh", skupina intelektuálů diskutujících pravidelně o literárních, náboženských a politických tématech. V této skupině byli Valentin Vološinov a později Pavel Medveděv. Hlavním tématem diskusí byla německá filozofie. Bachtin tehdy pracoval na rozsáhlé práci týkající se morální filozofie, která nebyla nikdy plně publikována, v roce 1919 byla otištěna pouze malá část tohoto díla. V roce 1921 se Bachtin oženil s Elenou Alexandrovnou Okolovičovou. V roce 1923 u něj diagnostikovali osteomyelitidu, kostní onemocnění, které nakonec vedlo k amputaci nohy v roce 1938. V roce 1924 se Bachtin přestěhoval do Leningradu, kde získal post v Historickém ústavu. Chtěl časopisecky publikovat text O otázce metodiky estetiky v písemných dílech, avšak časopis, ve kterém se měl článek objevit, byl zastaven. Tato práce byla nakonec publikována až o 51 let později. Špatné publikační možnosti Bachtina provázely po celou kariéru. V roce 1929 nicméně vyšla práce Problematika Dostojevského děl, Bachtinovo první velké dílo, kde zavádí koncept dialogismu. Pocity triumfu však netrvaly dlouho. Bachtin v Leningradě občas navštívil schůze zvláštní skupiny, která se nazývala Voskresenije. Podporovala s...

Allan Massie (1)

Narodil se v roce 1938 v Sungapuru a vyrostl v Aberdeenu. Vzdělání dosáhl na Glenalmondu a trinity College v Cambridgi, kde studoval historii. Je autorem několika historických románů, ale zabývá se i literaturou faktu. Mimo to je významným recenzentem a členem Královské literární společnosti.

Pravoslav Nesrovnal (1)

Narozen 12.10.1952 v Pelhřimově. Malíř, ilustrátor.

Helga Königsdorf (1)

Německá matematička a spisovatelka.

Sergej Michajlovič Il'jašenko (1)

Ruský fyzik, publikace z oboru.

Aleksandr L'vovič Kljačkin (1)

Sovětský technik, autor publikace o letadlových reaktivních motorech.

Victor Ion Popa (1)

Rumunský učitel, herec, překladatel, dramatik a autor populárních písní.

Vladimír Podlena (1)

Vladimír Podlena , kapitán dálné plavby, spoluautor publikace z oblasti námořního loďstva.

Heide-Lore Kluckhohnn (1)

Německá autorka dětské knihy o psech.

Harald Kruse (1)

Autor příručky o přežití v extrémních situacích.

Jaromír Steinhauser (1)

Sean McMullen (1)

Australský spisovatel, autor sci-fi.

Sara Grisewood (1)

Autorka příruček pro ruční práce.

Ant Skalandis (1)

Ruský autor sci-fi, vystudovaný inženýr chemie.

Martin Hengel (1)

Martin Hengel byl německý evangelický teolog a novozákonní badatel. V letech 1972–1992 působil na Univerzitě v Tübingen. Specializoval se na dějiny raného judaismu a křesťanství. Zajímal jej především vztah mezi helenismem a palestinským judaismem a jejich vliv na počátky křesťanství. Při Univerzitě v Tübingen založil Institut pro starověký judaismus a helénská náboženství přitahující badatele z celého světa.

Jiří Hofman (1)

Jiří Hofman je bývalý český politik, v 90. letech 20. století a počátkem 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, pak náměstek ministra práce a sociálních věcí. V roce 1996 se uvádí jako invalidní důchodce z Frýdku-Místku. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD . Mandát obhájil ve volbách v roce 1998. Zasedal v petičním výboru a v letech 1998-2002 navíc byl členem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V červnu 2002 po odchodu ze sněmovny byl zvolen do dozorčí rady podniku Severomoravská energetika. V září 2002 ho pak ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach jmenoval svým náměstkem. V září 2006 ho po nástupu na tento rezort odvolal nový ministr Petr Nečas. Angažoval se v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva města Frýdek-Místek za ČSSD. V komunálních volbách roku 1998 kandidoval, ale nebyl zvolen.

Otakar Jedlička (1)

Otakar Jedlička byl český lékař, novinář a spisovatel. Od studentských let přispíval do většiny českých časopisů prózami, vesměs nepříliš originálními a silně inspirovanými příkladem známých spisovatelů. Podrobně zpracoval dějiny bojů v Čechách r. 1866. Byl aktivním členem Sokola. Současníci jej oceňovali pro obětavou vlasteneckou práci i osobní vlastnosti. Narodil se 22. prosince 1845 v Hořiněvsi jako syn lékaře. Nižší školy studoval v Broumově, poté absolvoval gymnázium v Hradci Králové. Roku 1861 se tam spřátelil s o deset let starším spisovatelem Josefem Barákem. V roce 1865 odešel do Prahy, kde byl přijat na lékařskou fakultu. Brzy ho ale postihla rodinná tragédie – zemřel mu otec a tím ztratil zdroj příjmu. Nezbylo mu než si přivydělávat doučováním a novinářstvím, což mělo nepříznivý vliv na jeho studijní výsledky. Na druhou stranu, i s pomocí Josefa Baráka, se zde začala rozvíjet jeho literární tvorba. V Praze rovněž vstoupil do Sokola a byl v této organizaci velmi aktivní. V letech 1872-5 byl praporečníkem, roku 1873 byl zvolen do výboru správního a zábavního. Roku 1876 přijal místo lékaře v Kutné Hoře a o dva roky později ve Smiřicích. Zde roku 1882 obětavě pomáhal při epidemii neštovic. V témže roce onemocněl a určitou dobu se léčil v Piešťanech. V únoru 1883 se při cestě k nemocnému nachladil a na následky nemoci zemřel ve Smiřicích 27. června téhož roku. Byl oceňovaný pro přátelskou povahu, obětavé vlastenectví a lidumilnost. Na pohřeb mu přišlo asi deset tisíc lidí, zejména z blízkého okolí, Hradce Králové a Jaroměře. Literární prvotiny uveřejnil roku 1864 v Nerudově časopisu Rodinná knihovna. Poté přispíval do většiny českých novin a časopisů, jako např. Národní listy, Národní pokrok, Svoboda, Květy, Světozor aj. Měl obdiv k předním vlasteneckým spisovatelům a snažil se napodobovat jejich styl, neusiloval příliš o um...

Edward Schillebeeckx (1)

Edward Cornelis Florentius Alfonsus Schillebeeckx byl belgický teolog a dominikán. Po ukončení humanistických studií v jezuitské koleji v Turnhoutu vstoupil Schillebeeckx ve 20 letech do Řádu kazatelů. Studoval filozofii a teologii v Gentu a Lovani, kde se mu dostalo klasické formace tomistického druhu. Roku 1941 byl vysvěcen na kněze a roku 1943 dosáhl v teologii lektorátu. Začal ihned vyučovat na řádovém učilišti v Lovani. Roku 1951 se stal doktorem teologie v Le Saulchoir, kde navázal přátelství s Marie-Dominikem Chenu. Roku 1956 byl jmenován profesorem dogmatiky na Vyšším institutu náboženských věd lovaňské univerzity. O rok později mu byla nabídnuta katedra dogmatiky a dějin teologie na univerzitě v Nijmegen a následujícího roku získal též katedru křesťanské antropologie na lékařské fakultě téže univerzity. Kardinál Bernard Jan Alfrink si jej povolal jako svého perita na jednání Druhého vatikánského koncilu a Schillebeeckx se tak stal jednou z významných postav tohoto koncilu. Ke konci koncilu mu byla spolu s Pietem Schoonenbergem svěřena příprava základních linií tzv. Holandského katechismu. Roku 1965 založil spolu s Karlem Rahnerem časopis Concilium. Publikace knih Jezus, het verhaal van een levende a Gerechtigheid en liefde. Genade en bevrijding vyvolala vážnou kritiku mezi katolickými teology. Roku 1978 byl proto povolán do Říma, aby vyjasnil některé body své nauky. Schillebeecx namísto toho poslal do Říma jen malý spisek, v němž odpověděl na christologické námitky. Po volbě Jana Pavla II. byl Schillebeeckx znovu povolán do Říma, tentokrát uposlechl. Při pohovorech se třemi teology měl vyjasnit některé své formulace, které se týkaly božství Ježíše Krista, jeho vědomí, hodnoty oběti Kristovy, ustanovení eucharistie, založení církve, Ježíšova početí a objektivity Ježíšova vzkříšení. Výsledkem pohovorů byl požadavek vůči Schillebeeckovi, aby ...

František Kovár (1)

František Kovář byl český římskokatolický reformistický kněz, později teolog, religionista, publicista, novinář, překladatel, editor, duchovní a třetí biskup-patriarcha Církve československé , profesor-biblista a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké , po roce 1950 profesor Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze. Po absolvování gymnaziálních studií v Boskovicích vystudoval teologickou fakultu Karlovy univerzity , kněžské svěcení přijal 6. července 1913. Krátce působil jako zatímní katecheta v Doubravce u Plzně a kaplan ve Stříbře , v letech 1914–1918 na své alma mater zastával pozice adjunkta a suplenta stolice novozákonní vědy. Na základě obhájené disertační práce Jesus Christus qua Magister et Paedagogus získal v roce 1916 doktorát teologie. Vedle svého akademického působení vyučoval náboženství na soukromých gymnáziích v Praze , souběžně navštěvoval další přednášky na Filozofické fakultě UK. Po vzniku samostatné Československé republiky vstoupil do služeb Ministerstva školství a národní osvěty, kde s přestávkami a v různých funkcích působil v období 1919–1935; zůstal však přitom aktivním účastníkem událostí souvisejících se vznikem a následným vývojem Církve československé. Vzhledem k tomu, že po celou dobu vysokoškolských studií i svého pedagogického angažmá patřil ke stoupencům idejí katolického modernismu, zapojil se aktivně do činnosti obnovené Jednoty katolického duchovenstva československého i jejího radikálního křídla Ohnisko, v dubnu – září 1919 spolu s Matějem Pavlíkem redigoval jeho tiskový orgán Právo národa. Zúčastnil se valného sjezdu Klubu reformních kněží 8. ledna 1920 v pražském Národním domě na Smíchově, v jehož průběhu byla ustavena Církev československá, i první schůze jejího řídícího grémia 9. ledna 1920, oficiál...

Archibald Václav Novák (1)

Archibald Václav Novák byl český cestovatel, spisovatel, nakladatel a komunální politik. Ve 20. a 30. letech 20. století se proslavil jako autor cestopisů a populární beletrie s exotickou tematikou. Archibald Václav Novák se narodil 28. dubna 1895 ve Vodňanech jako nejmladší ze synů soudního úředníka. Dětství bylo ovlivněno úmrtím otce a nelehkou finanční situací rodiny. V pěti letech navíc přišel o levé oko. Vyučil se zedníkem, později odešel do Prahy studovat stavební průmyslovku. V době první světové války pracoval v několika stavebních kancelářích jako stavební technik. V tomto období se také oženil s bankovní úřednicí Marií Hohausovou. Po válce, v roce 1919, se i s manželkou vydal do Francouzské polynésie na ostrov Tahiti. Plánoval se zde usadit, ale chtěl také zjistit stav observatoře, zřízené roku 1910 v Papeete M. R. Štefánikem. Cestoval přes Spojené státy americké, kde si na další cestu vydělával mimo jiné psaním článků do krajanského tisku a přednáškami pro Čechy a Slováky žijící v USA. Nedlouho po příjezdu do Ameriky, 26. prosince 1919, se manželům Novákovým narodil v New Yorku syn Václav. Pobyt v Americe trval téměř rok - teprve v srpnu 1920 pokračoval Archibald Václav Novák s rodinou v cestě na Tahiti přístavu Papeete. Ukázalo se, že relita na ostrovech není tak ideální, jak si Novák představoval. Štefánikovu observatoř nalezl opuštěnou a bez vybavení. Nevyšly ani plány na získání vlastního pozemku. Pobyt na Tahiti tak nakonec trval pouze tři měsíce. Archibald Václav Novák během této doby procestoval ostrov Tahiti, navštívil i sousední ostrov Moorea a také Závětrné ostrovy Huahine, Raiatea, Tahaa a Bora-Bora. Vydal se i na korálový ostrov Anaa v souostroví Tuamotu, aby se seznámil se způsobem lovu perel. Koncem listopadu 1920 opustili manželé Novákovi Tahiti a vrátili se do Spojených států. Zde strávili ještě půl roku, kdy si vyděláva...

Semen Jefimovič Bresler (1)

Ruský fyzik, autor publikací z oboru molekulární biologie a radioaktivity.

Josef Fišera (2)

Narozen 4.6.1912 v Klukách, zemřel 9.1.2005 v Paříži . Profesor sociálních věd, autor vzpomínek ze 2. světová války.

Jiří Kunštátský (1)

Narozen asi 17.1.1908 v Olešnici na Moravě, zemřel 2.1.1982 ve Šlapanicích u Brna. Ing., DrSc., profesor katedry vodního stavitelství, práce z oboru.

Manfred Fortmann (1)

Německý autor knih o přírodě.

Hans Bayer (1)

Rakouský ekonom, zaměřený na politickou ekonomii - autor publikací z oboru.

Marie Špičková-Matoušková (1)

Autorka publikace o rytmice v tělesné výchově.

Norman L Allinger (1)

Profesor chemie, odborník v oboru organické stereochemie. Autor knih a vědeckých prací z oboru.

Janet Allinger (1)

Americká profesorka chemie na University of Georgia.

Veleslav Wahl (1)

Veleslav Wahl byl český ornitolog a účastník odboje proti nacismu a proti komunismu. Byl popraven komunistickou justicí. Narodil se 15. května 1922 v Praze do finančně dobře situované rodiny předního pražského právníka JUDr. Veleslava Wahla . Od mládí projevoval zájem o přírodu. Některá jeho ornitologická pozorování mu byla zveřejněna v časopise „Československý ornitholog“ již v době, kdy mu bylo teprve 15 let. Pozorování prováděl v nejbližším okolí Bělé pod Bezdězem, kde měla rodina Wahlových v polesí „Pankrác“ větší hájovnu. Tento objekt zakoupil jeho otec již v době první Československé republiky a v průběhu let se sem sjížděli i významní činitelé pražského společenského a kulturního života, vedly se zde i politické diskuse, do nichž byl postupně vtahován i mladý Veleslav. Ostatně přírodovědě, zvláště pak ornitologii se věnoval také během svých středoškolských studií . Během druhé heydrichiády byl Němci popraven jeho strýc Karel Wahl. V témže roce byl popraven nacisty i jeho otec a to rovněž za účast v protinacistickém odboji . Veleslava ukryl před nacisty Dr. Julius Komárek v pražské zoologické zahradě jako vědeckého asistenta ředitele zahrady. V té době byl Veleslav v kontaktu s většinou českých ornitologů, především pak se zoologem a ornitologem Doc. RNDr. Waltrem Černým, jemuž dodával svá ornitologická pozorování. Společně s ním též publikoval některá svá pozorování v časopise Sylvia. Kromě toho udržoval Veleslav i písemný styk s řadou zahraničních ornitologů. Řada článků otištěných v odborném tisku během druhé světové války byla završena v roce 1944, kdy Vele...

Jiřina Gjuričová (1)

Narozena 7.3.1908. Učitelka zdravotnické školy, literatura z oboru dietního vaření.

Rudolf Midriak (1)

Slovenský ekolog se zaměřením na ekologii krajiny.