Všichni Autoři a témata

Jaroslav Štembera (1)

Narozen 1920. Učitel, prózy a odborné práce.

Pierre Blet (1)

Pierre Blet byl francouzský jezuitský kněz, církevní historik a profesor církevních dějin na Università Gregoriana v Římě. V roce 2008 získal za celoživotní práci cenu Francouzské akademie Grand Prix Gobert.

Ol'ga Kuzněcova (1)

Ruská lékařka, prozaička a básnířka, autorka publikací pro mládež.

Kamil Sedláček (1)

Kamil Sedláček byl český tibetolog a komparativní sinotibetský jazykovědec. Vystudoval Obchodní akademii Dr. Albína Bráfa v Třebíči, maturitní zkoušku složil v roce 1946. V roce 1952 dokončil studia financí, angličtiny a ruštiny na Vysoké škole ekonomické v Praze. Současně studoval moderní čínštinu na Jazykovém institutu a na Karlově univerzitě. Mezi lety 1952 a 1953 absolvoval povinnou vojenskou službu. Později se začal věnovat intenzivnímu studiu tibetštiny a následně i studiu sino-tibetské historické a komparativní jazykovědě a to pod dohledem dlouholetého kolegy a přítele George de Roericha. V roce 1968 získal titul CSc. v moderní Tibetologii na Orientálním ústavu ČSAV. V říjnu 1974 obhájil dvě vědecké práce na orientálním ústavu Ruské akademie věd, když mu prezidium ČSAV neumožnilo tyto práce obhájit v Československu . To byl jediný způsob, jak získat titul doktora věd v oboru sinotibetské historické a komparativní filologie. Mezi roky 1978 a 1991 Kamil Sedláček pracoval jako překladatel technických dokumentů z ruštiny, angličtiny, němčiny a mongolštiny pro důlní společnost Intergeo. V roce 1981 navštívil Mongolskou akademii věd a klášter Gandantegchinien v Ulaanbaataru z důvodu předání dvou svazků učebnice moderní tibetštiny nazvané "Tibetan Newspaper Reader" , které byl autorem a která zahrnuje texty z 1114 dokumentů, které jím byly poprvé popsány na mezinárodní úrovni . Od roku 1991 do roku 2007 působil jako soudní tlumočník z angličtiny, němčiny, ruštiny, ukrajinštiny, rumunštiny a moldavštiny na krajském soudu v Brně. 23. února 2010 obdržel Oborovou medaili Josefa Dobrovského pro významné úspěchy ve studiu Sino-tibetských jazyků. V roce 2008 vyřešil problém, který spočívá ve stanovení vztahu mezi ketštinou a čínsko-tibetskými jazyky (jazykem mluví Ketové v oblasti Sibiře, cca několik set mlu...

Prokop Hásek (1)

Narozen 13.11.1901 ve Vysokém n. Jizerou. Tajemník notářství, lidový vypravěč východních Čech, publikace úsměvných historek.

Nicolette Mout (1)

Antonín Hanák (1)

Narozen 8.4.1889 v Pačlavicích u Kroměříže, zemřel 12.9.1935 ve Zlíně. MUDr., profesor fyziologie, práce z oboru.

Ivan Bajcura (1)

Narozen 21.12.1930 v Sukově, zemřel 1986. Pedagog, politicko-výchovný pracovník.

Ján Brondoš (1)

Alberto Zola (1)

Italský autor zeměpisných a přírodopisných fotografických publikací.

Hannelore Grimm (1)

Hannelore Grimmová si vůbec nedovede představit život bez koček. Chová kočky již od dětství a sdílí s těmito sametovými tlapkami domov. Dlouhá léta udržovala také vlastní chov.

Jiří Šimon (1)

Doc. PhDr. Jiří Šimon, CSc., byl český atletický trenér, dlouholetý vysokoškolský pedagog a vedoucí katedry na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Jako spisovatel je držitelem ceny nazvané Kanzelsberger cena čtenářů v soutěži Magnesia Litera z roku 2009. Narodil se v roce 1936 na zemědělském statku ve Veselé u Mnichova Hradiště, kde prožil i válečná léta a komunistický převrat v roce 1948. Rozhodnutím soudu byl v roce 1953 zemědělský statek rodině zabaven a celá rodina přestěhována do Heřmaniček u České Lípy. Na statek se mohl vrátit až v roce 2000, kdy byl státem vrácen po osmiletém restitučním sporu. Studoval na gymnáziu a potom vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, obor tělesná výchova-biologie. Na této fakultě pak působil od roku 1962 až do roku 2000 jako pedagog, přičemž v letech 1992 až 2000 vykonával funkci vedoucího katedry atletiky. Jeho studenty byla řada olympijských medailistů, mistrů světa a mistrů Evropy v různých sportech, např. Štěpánka Hilgertová, Helena Fibingerová, Jarmila Kratochvílová, Imrich Bugár, Ludvík Daněk, Jaroslav Brabec a další sportovci a trenéři. Jiří Šimon ve svém oboru vždy prosazoval spojení teorie s praxí. Byl aktivním sportovcem, nejprve členem Lokomotivy Česká Lípa a potom Slavie VŠ Praha. Kromě pedagogické činnosti na fakultě se věnoval také trenérské práci. Jeho úspěšná trenérská a metodická činnost byla zaměřena zejména na hod oštěpem. Jiří Šimon má velký podíl na tom, že se oštěpaři a oštěpařky zařadili mezi naše nejúspěšnější reprezentanty v mezinárodním měřítku. Už v 1962 si dal předsevzetí, že přispěje k vybudování české oštěpařské školy. Koncem sedmdesátých let byl Jiří Šimon tehdejším vedením atletiky pověřen, aby se pokusil zlepšit výkony v hodu oštěpem, protože hod oštěpem byl v bývalém Československu považován za nejslabší ze všech atletických disciplín. Šimon sbíral a rozšiřoval materi...

Libuše Halasová (1)

Narozena 1909, zemřela 20.5.1958 v Praze. PhDr., práce z oboru historie umění.

J. Robert Wegs (1)

Americký historik.

Robert Ladrech (1)

Americký historik.

Šárka Řeřichová (1)

Překladatelka z angličtiny.

Jan Karásek (1)

Jan Nepomuk Karásek byl vůdce loupežnické bandy, působící na pomezí Čech a Lužice. Jeho otec byl truhlářem a on sám se vedle truhlářství vyučil ještě řeznickému řemeslu. Poté, co byl omylem chycen jako dezertér a zařazen do rakouské armády, uprchl při první příležitosti za české hranice. Zde se usadil a věnoval truhlářskému řemeslu, které postupně obohatil o podnikání loupežnické. Byl chycen roku 1800 a odsouzen na doživotí. Po pokusu o útěk byl přikován železnou obručí ke své posteli, za těchto strašných podmínek brzy zemřel na následky věznění. V ústním podání obyvatel Horní Lužice a Šluknovského výběžku se z něj stal šlechetný loupežník, který bral bohatým a dával chudým, choval se přátelsky k dětem a dokonce podle pověsti trestal zloděje, kteří na tržišti okrádali prosté lidi. V Seifhennersdorfu existuje dnes Karáskovo muzeum. V Německu, kde je znám jako Johannes Karraseck nebo Karasek, o něm bylo napsáno též několik románů. Zmiňuje ho též Egon Ervín Kisch ve svém díle Pražský pitaval.

Victor Niederhoffer (1)

Americký ekonom a obchodník s cennými papíry.

Petr Miloslav Veselský (1)

Petr Miloslav Veselský byl český dějepisec, archivář a spisovatel. Jakožto první archivář uspořádal archiv v Kutné Hoře. Petr Miloslav Veselský se narodil jako první z dvanácti dětí do rodiny krejčího a ženy v domácnosti. V letech 1821 až 1824 studoval hlavní piaristické škole v Praze, kde se vzdělal v oblasti hudby a naučil se také hrát na několik hudebních nástrojů. Roku 1824 byl donucen k návratu ze studií z důvodu nečekaného úmrtí otce. V této době začal vypomáhat místnímu učiteli s výukou mladších žáků. V letech 1926 a 1927 absolvoval v Praze učitelskou přípravku. Nejprve působil jako podučitel v Ledči nad Sázavou, v třicátých letech přešel na ústav hluchoněmých do Prahy, kde vyučoval český jazyk. Ve svém oboru se stal velice uznávanou osobou, dokonce mu bylo nabídnuto pracovat ve Filadelfii či Uhrách. V roce 1841 odešel Veselský do Kutné Hory. Tam se stal, na přímluvu J. K. Tyla, ředitelem kúru. V Kutné Hoře se začal se stal také povídkářem, redaktorem almanachů a místních časopisů, příležitostným hudebníkem a ředitelem různých divadelních a zpěváckých spolků. Psal do mnoha tehdejších časopisů, jako byly Krameriovo Večerní vyražení, Květy nebo Včela . Mezi jeho přátele patřilo mnoho význačných literátů. Například šlo o Jana Karla Škodu, Karla Havlíčka Borovského nebo Josefa Kajetána Tyla. V Kutné Hoře se seznámil s Josefem Jaromírem Štětkou, pozdějším kutnohorským starostou. Štětkovi pomohl se založením kutnohorského ochotnického divadla nebo městské knihovny. Pro ochotníky překládal divadelní hry a obstarával hudební doprovod. V roce 1846 založil první kutnohorský mužský pěvecký sbor. Vzhledem ke své orientaci na historická témata byl jmenov...

Eugenio Bersani (1)

Italský autor přírodopisných a zeměpisných fotografických publikací.

Lucia Giglio (1)

Italská autorka přírodopisných a zeměpisných fotografických publikací.

Simona Tarchetti (1)

Italská autorka turistických průvodců.

Ernest Demetrovič (1)

Slovenský tělovýchovný funkcionář, autor prací z oboru, zejména o stolním tenise.

Ferdinand Janko (1)

Prozaik.

P. R. D (1)

Alois Lustig (1)

Narozen roku 1886 v Kardašově Řečici, zemřel 17. 6. 1967 v Praze. Ředitel Poštovního muzea v Praze. Práce v oboru dějin techniky a poštovnictví.

Heřman Landsfeld (1)

Narodil sa v Malenoviciach na Morave v rodine pekára. V roku 1913 vstúpil do učenia v keramickej dielni v Modre. Od roku 1923 pôsobil už ako majster. V tomto období bol už aj jednou z najvýznamnejších osobností „Slovenskej majoliky“ v Modre. Vytvoril tu vzorkovník, podľa ktorého sa až dodnes maľujú vzory na majoliku. Zaradil doň tradičné slovenské folklórne a habánske vzory. V období jeho pôsobenia dosiahla modranská keramika veľmi vysokú úroveň a výrobňa „Slovenská majolika“ prežívala konjunktúru. Od roku 1932 začal skúmať zaniknuté dielne a črepové jamy v obciach na západnom Slovensku, ako nadšený obdivovateľ habánskej keramiky a starého džbankárskeho umenia začal skúmať zaniknuté dielne a črepové jamy v obciach na západnom Slovensku – v Košolnej, Sobotišti, Veľkých Levároch, Dechticiach, Častej, Chtelnici, neskôr i na blízkej Morave. Svoje nálezy spracovával a inventarizoval. Poznatky porovnával s literatúrou o keramike a konzultoval s odborníkmi. Publikoval o keramike nespočetné množstvo článkov v dennej tlači i odborných periodikách. V roku 1939 odišiel spolu s manželkou keramikárkou Alžbetou Gajdovou na Moravu do Strážnice. Tu si založil keramickú dielňu. Tiež sa naplno začal venovať archeologickému prieskumu, zberateľstvu a tvorivej práci pri keramickom kruhu. Po skončení druhej svetovej vojny sa často vracal na Slovensko. V rozhlase a televízii propagoval hrnčiarske remeslo, zúčastňoval sa výstav a robil prednášky. Jeho zbierka zahŕňa habánsku fajansu, slovenskú ľudovú fajansu, produkciu modranskej keramickej dielne. Obsahuje aj zadymovanú keramiku, hrnčinu a hrnčiarske nástroje a pomôcky.

Robert Weimann (1)

Profesor Humboltovy university. Weimann zasvěceně a důkladně probírá i pozadí, na než hnutí "nové kritiky" navazovalo a proti němuž reagovalo: např. kontinentální "filosofii života" , s níž ideově souvisí, romanticko-viktoriánskou kritiku anglickou, zvláště literární rozbory díla Shakespearova, bezprostřední předchůdce a také první průkopníky "nové kritiky", jako byli E. T. Hume, Irving Babbit, Ezra Pound, T. S. Eliot aj.

Bedřich Krákora (1)

Narozen 12. 5. 1892 ve Štíhlicích u Českého Brodu, zemřel 14. 1. 1943 v Českém Brodě. Učitel, publikace z oboru pedagogiky a archeologie, román.

J. I Nesterova (1)

Ferdiš Duša (1)

Ferdiš Duša byl český grafik, malíř, ilustrátor a keramik. Za první světové války prošel ruskou frontu, Srbsko, Itálii, Polsko, Ukrajinu, Rusko, Rumunsko, Karpaty, Kras. V uměleckém oboru se mu nedostalo žádného formálního vzdělání . V Německu studoval techniku výroby keramiky a začínal jako malíř porcelánu. Rád cestoval a při svých cestách navštívil mj. Itálii, Německo, Slovensko, Švýcarsko a Ukrajinu. V roce 1910 začal pracovat v keramické manufaktuře bratří Jaroňků v Rožnově pod Radhoštěm, později založil rožnovskou keramickou manufakturu a do roku 1924 také keramické dílny v Kunčicích pod Ondřejníkem a ve Frýdlantu. Od tohoto roku se věnoval pouze grafice a malířství. Byl členem Obce umělecké tvorby na Moravě Koliba a Skupiny výtvarných umělců v Brně . Roku 1927 se přestěhoval do Prahy, kde se stal členem výtvarného spolku Hollar. S ním také několikrát vystavoval. V roce 1955 se vrátil do Frýdlantu nad Ostravicí. Obýval dům č. p. 359 na ulici Hukvaldská, kde měl také svoji keramickou dílnu a později ateliér. V roce 1959 zde byl otevřen jeho památník, který byl zrušen v roce 2006. Stálá expozice F. Duši je od roku 2008 otevřená v Kulturním domě v centru města. Duša je nejvíce ceněn pro své grafiky a ilustrace, věnované Ostravsku a Slovensku. Největší soubor jeho grafických listů, kreseb, olejomaleb a maleb na skle vlastní Galerie výtvarného umění v Ostravě. Tvořil technikou dřevorytu, leptu, měkkého krytu , litografie. První soubor dřevorytů Dík poutníka byl inspirován Karpaty. Další cykly dřevorytů se sociální tematikou vydával do roku 1923: Slovenské obrázky , Chudí a ponížení , Těšínsko , Smutná země , Peklo práce , Život člověka . Následovaly Hříčky , Ban Strachinič , Dolu Váhom I . Během pobytu v Praze vydal dřevoryty Pražské mosty a...

Lilly Grove Frazer (1)

Autorka se zabývá mytologií a náboženstvím.

Alois Hůlka (2)

Učitel, básník. Alois Hůlka studoval na Učitelském ústavu v Českých Budějovicích a jako odborný učitel českého jazyka, dějepisu a zeměpisu působil v Prachaticích, ve Zdíkově, ve Vimperku a od roku 1938 na Českobudějovicku . V letech 1948 - 1969 zastával funkci ředitele Základní devítileté školy v Českých Budějovicích - Suchém Vrbném, tři roky pracoval jako vedoucí odboru kultury ONV v Č.Budějovicích. Své články literárně historické a pedagogické zveřejňoval v jihočeském tisku a psal básně oslavující jižní Čechy a jihočeský lid .

Nic Kelman (1)

NK se narodil roku 1971 v New Yorku. Část svého mládí strávil ve Velké Británii a pak se vrátil do USA. Studoval na Massachusetts Institute of Technology a také tvůrčí psaní na Brown University. Svůj debutový román Holky napsal původně jako diplomovou práci. Po univerzitě se několik let věnoval nezávislému filmu. V současnosti pracuje na druhém románu, ale také fotografuje. Jeho texty byly otištěny v různých periodikách. Jak uvádí záložka amerického vydání jeho románu, Nic Kelman žije v New Yorku s třináctiletou přítelkyní a psem.

Karel Holubec (1)

Karel Holubec byl český lékař a vědec. Karel Holubec se narodil 30. ledna 1906 v Pržně na Valašsku v rodině vesnického učitele Josefa Holubce. V dětství se u něj projevil výjimečný talent pro cizí jazyky. V měšťanské škole plynně hovořil německy, italsky i francouzsky. Díky nadaci pro osiřelé děti mohl vystudovat gymnázium ve Valašském Meziříčí a tam se také zrodila jeho velká touha stát se cestovatelem a poznat Orient. Získal stipendium na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde byl zapsán ke studiu orientalistiky. Matka si přála, aby se stal lékařem a tak po třetím semestru přešel na lékařskou fakultu. Do lékařské praxe uvedl Karla Holubce MUDr. Kudláč, chirurg Zemské nemocnice v Uherském Hradišti. Tam provedl zcela unikátní operaci chlapce s bodnou ranou v srdci. Dalším unikátním zákrokem bylo vyjmutí dvou hřebů z hlavy chlapce, které mu tam zatloukl jeho otec. V roce 1936 se stal asistentem MUDr. Jana Konečného, primáře chirurgického oddělení okresní nemocnice v Třebíči. Začátkem roku 1937, v rámci Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku, inicioval a spoluorganizoval peněžní sbírku. Z výtěžku bylo zakoupeno zařízení a vybavení chirurgické polní nemocnice o 120 lůžkách, které bylo dopraveno do střediska Mezinárodních brigád do Albacete ve Španělsku. Tam Karel Holubec v dubnu roku 1937 vyjel z českou zdravotní skupinou. Spolu s ním odjela i jeho manželka Marie Holubcová, která si osvojila základy praxe válečné operační sestry – sálové instrumentářky. Dislokací do budovy opuštěného kláštera v Quadalajaře byl uveden v činnost 1. československý lazaret Jana Amose Komenského, v němž pracovala česká zdravotnická skupina pod vedením dr. Holubce. Po návratu se manželé Holubcovi skrývali před fašisty mezi personálem pražské Vinohradské nemocnice. Zde Holubec využil svých zkušeností válečného chirurga především při léčení tříštivých zlomenin. V roce 1945 se manželé vrátili zpět do Třebíče, kde Karel Holubec získal míst...

Věra Sedláčková (1)

Václav Kosík (1)

Narozen 29. 8. 1909 v Chyňavě u Kladna, zemřel v březnu 1975. Ing., dr., zemědělský redaktor, pedagog, publikace z oboru rostlinného zemědělství a lidového názvosloví rostlin.

Martin Adam (1)

Narozen 6.3.1915 v Dušníkách u Prahy, zemřel 10.6.2003. MUDr., DrSc., docent dermatologie a venerologie, spisovatel - autor dobrodružných románů, publicista. Přednosta dermatologické kliniky v Hradci Králové, se stal docentem v r. 1956, profesorem byl jmenován až v r. 1990 po pádu komunismu. Již jako student psal drobné novely a rozhlasové hry, později jako lékař napsal román z prostředí totálního nasazení Spoutaná lavina , dobrodružný román Bílý vodopád , detektivky Podružný případ a Konec cesty Lenky Bohdalové z lékařského prostředí . Až po r. 1990 začal psát značné množství románů z Dalekého západu, nejdříve pod jménem Ben Boeters, později pod svým vlastním. V r. 1995 jej vydavatel Ivo Železný představil při oslavě stého čísla obnovených Rodokapsů jako svého nejúspěšnějšího autora: „Pan profesor svou tvorbou ve volných chvílích zřejmě baví nejen konzumenty nekomplikované četby, ale především sám sebe. Je to lékař, který kromě léčení kožních chorob a výuky lékařského dorostu poslal na onen svět pěknou řádku padouchů.“ Jinak se autor věnuje svému největšímu koníčku: dřevořezbě a keramice. -- MUDr. Jaroslav Danda, DrSc, byl docent dermatologie a venerologie na lékařské klinice fakulty v Karlovy univerzity v Hradci Králové. Autor řady prací ze svého oboru, spisovatel - autor dobrodružných, detektivních a humoristických románů, autor divadelních a rozhlasových skečů a autor jedné operety.

Howard Carter (1)

Howard Carter byl britský archeolog a egyptolog. Původně pracoval na vytváření kopií egyptských svitků a maleb, později pracoval pod EAS , z něhož vystoupil v roce 1905. V další archeologické práci byl sponzorován lordem Carnarvonem. Dne 4. listopadu 1922, po patnácti letech hledání, objevil v Údolí Králů nedaleko Luxoru Tutanchamonovu hrobku. Během několikaletého hledání Tutanchamonovy hrobky musel čelit složité politické situaci v Egyptě, tlaku veřejného mínění na zpřístupnění hrobky a překonat období první světové války, kdy byly práce na nějaký čas zastaveny. Byl neustále tlačen k rychlejšímu tempu nekompetentními odborníky a kvůli tomu došlo k nenapravitelným škodám na nalezených artefaktech, které se pod rukama rozpadaly. Jako archeolog „amatér“ byl oficiálními vědeckými kruhy považován za šťastlivce a z toho důvodu se nedočkal uznání v Egyptě a ani ve Spojeném království. Lord Carnarvon, který několik let vykopávky financoval, nedostal od tehdejší egyptské vlády ani slíbenou část nálezu, což tehdy bylo zvykem jako kompenzace nákladů. Navíc vdova po lordu Carnarvonovi musela prodat z důvodu finanční tísně jeho sbírku Metropolitnímu muzeu ve Spojených státech amerických. Tento fakt nesla britská vláda dost nelibě. Zemřel ve věku 64 let na rakovinu.

Ellen Glascowová (1)

František Brdlík (1)

Narozen 29. 9. 1855 v Počátkách, zemřel 18. 5. 1936 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, dějepisné a zeměpisné práce.

Ladislav Trpkoš (1)

Ladislav Trpkoš byl československý basketbalista. V místě jeho rodiště se hrálo v roce 1897 první basketbalové utkání na pozdějším území naší republiky. S otcem se přestěhoval do Prahy, kde absolvoval školní docházku, ve 12 letech začal hrát basketbal a 20 let byl hráčem Uncas Praha, se kterým získal čtyři tituly mistra republiky a dvě druhá místa v ligové soutěži. Československo reprezentoval na dvou letních olympijských hrách 1936 v Berlíně a 1948 v Londýně, kde byl vlajkonošem československé sportovní výpravy a s národním týmem skončil v olympijské basketbalové soutěži na 7. místě. S reprezentačním družstvem získal zlaté medaile v roce 1946 na evropském šampionátu v Ženevě a o rok později na šampionátu v Praze stříbrné medaile za umístění na druhém místě. Celkem odehrál za československou basketbalovou reprezentaci 52 zápasů v letech 1932–1948 a patřil k nejlepším hráčům Evropy. V anketě o nejlepšího českého basketbalistu dvacátého století skončil na 9. místě.,, Po skončení basketbalové hráčské kariéry byl 3 sezóny v letech 1954–1957 trenérem ligového družstva mužů Slavia ITVS Praha. Byl také hráčem házené a s týmem SK Slavia Praha vyhrál v roce 1942 mistrovství republiky v národní házené. V roce 2004 byl uveden do Síně slávy českého basketbalu. Je autorem Knih z oboru nákladních automobilů.

Jan Bartoš Bělčický (1)

Narozen 17. 5. 1887 v Bělčicích u Blatné, zemřel 7. 10. 1955 v Berouně. PhDr., středoškolský profesor, fejetonista a prozaik, autor gramatických a literárněhistorických příruček.

Patrick de Funès (1)

Francouzský lékař, syn herce a komika Louise de Funèse.

Olivier de Funès (1)

Olivier de Funès je francouzský herec a letec, syn známého komika Louise de Funèse a jeho druhé manželky Jeanne Augustinou Barthelémy de Maupassant – de Funès. Se svou manželkou Dominique má tři děti. Jako herec se objevil pouze v šesti filmech, ve všech se svým otcem. Napsal také scénář k životopisnému dokumentu Louis de Funes. Dříve pracoval také jako dopravní letec u Air France.

Pierre Richard (1)

Pierre Richard, rodným jménem Pierre Richard Maurice Charles Léopold Defays, je francouzský herec, komik, režisér, vinař a příležitostný zpěvák. V 70. a 80. letech 20. století proslul v řadě filmových komedií, kde povětšinou ztvárnil potrhlé, roztržité a nesmělé hrdiny. Roku 2006 získal nejprestižnější francouzskou filmovou cenu - Césara - za celoživotní dílo. Původně studoval kurzy dramatického herectví u Jeana Vilara a Charlese Dullina, ztvárnil i několik vážných rolí, například v Divadle Bruyère. Brzy ho však zlákal kabaret. "Kabaret je čistá a upřímná věc. Vaším jediným ředitelem je publikum. Když se směje, jste přijat. Když ne, máte padáka," vysvětlil později své rozhodnutí. Vystupoval poté v řadě kabaretů v pařížské Latinské čtvrti - v L’Écluse, v Galerii 55, v Cheval d'or, v Bobinu, často spolu s Jeanem Yannem, Jacquesem Fabbrim, Jacquesem Dufilhem či Victorem Lanouxem, v Bobinu pak po boku šansoniéra Georgese Brassense. V 60. letech si jeho skečů povšimli televizní tvůrci a byl pozván do televizních varieté Jean Christopha Avertyho, Pierra Koralnika či Jacquese Roziera, s nímž později natočil i film Les Naufragés de l'île de la Tortue. V televizi si ho vyhlédl Yves Robert a svěřil mu první větší filmovou roli ve filmu Alexandre le bienheureux. Zde měl Richard ztvárnit roli obyčejného parašutisty, ale Yves Robert se nechal přesvědčit, aby Richarda nechal parašutistu zahrát jako poněkud pomateného a popleteného. Velmi se jeho pojetím pobavil a odhalil jeho obrovský komický potenciál pro film. Přesvědčil ho, ať připraví filmový scénář, kde by richardovský popleta dostal maximální prostor, a slíbil, že film zprodukuje. Richard stvořil postavu, v níž se snažil uctít svůj velký vzor - Charlieho Chaplina - ale do níž vložil i něco osobitého. Tak vznikl roku 1970 film Roztržitý a jeho ústřední postava ztřeštěného reklamního tvůrce Pierra Malaqueta, kterou pak Pierre Richard varioval ve svých dalších ...

Berta Clément (1)

Přemysl Pinsker (1)

Narozen 28. 6. 1922. MUDr., lékař, endokrinolog.

Jan Turneber (1)

V létě 1989 v Pekingu úspěšně absolvoval trenérský kurz pořádaný Čínskou asociací wu-šu. Bezprostředně poté založil České centrum tradičních čínských cvičení. V listopadu 1993 se jako první čs. závodník úspěšně zúčastnil mistrovství světa ve wu-šu . Zároveň tam na konferenci členských zemí International Wushu Federation zajistil přijetí České republiky do této, v oblasti wu-šu nejvýznamnější světové organizace. V roce 1995 v Číně složil zkoušky na mezinárodního rozhodčího IWUF pro sestavy a v roce 1997 i pro volný boj . Reálnému boji se věnoval do svých 42 let. Od té doby je pro něj mnohem důležitější poznání a vnitřní boj - překonávání sama sebe. Tradiční wu-šu se učil od roku 1992 pod vedením mistra Liu Chun Bao - významného taoistického mnicha z Wudangských hor. Po jeho smrti pokračuje ve Wudangu ve studiu tamních stylů u Zhong Xueyonga a dalších mistrů. Právě ve Wudangských horách, v městě Shiyan, získal v roce 2008 na 3. mistrovství světa v tradičním wu-šu bronzovou medaili. Specializuje se především na tai-či, čchi-kung a wudangquan. Čínu navštěvuje ze studijních důvodů každoročně. Věnuje se hlavně lektorské činnosti se zaměřením na tradiční čínská cvičení pro zdraví. Je autorem odborných publikací a DVD.

Petr Honey (1)

John Olsen (1)

Aleš Černý (1)

Aleš Černý byl moravský akademický malíř, kreslíř a ilustrátor. Originální dynamickou formou zachycoval lidové tance a zvyky. Aleš Černý se narodil v Brně-Husovicích, kde vychodil základní školu. Od dětství zajížděl na Slovácko, kde poznal lidové tance a pestrost místních krojů. Zažil fašankové, svatební a hodové zvyky. Po maturitě na I. českém reálném gymnáziu v Brně absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu u profesorů Emanuela Hrbka a především Františka Süssera, soukromě pak studoval u malíře Josefa Zamazala. Tehdy podnikl svou první studijní cestu na Slovácko. Inspiroval se barevností Slovácka, navštívil Hodonín, Rohatec, Strážnici, Hroznovou Lhotou, Lipov či Velkou nad Veličkou. Později vykonal studijní cestu do Itálie. Za druhé světové války byl totálně nasazen na práce v Německé říši. Po válce byl jako výtvarník zaměstnán v Ultraphonu, R. a J. Brno II a v Chiraně Brno. V roce 1946 se oženil s Jiřinou Páleníkovou, jejich dcerou je Ing. Svatava Buchtová. Po rozvodu se v roce 1955 podruhé oženil s Olgou Staškovou, jejich dcerou je PaedDr. Dalimila Hodaňová, vnukem Mgr. Ondřej Hýsek, Ph.D. Měl vztah s etnoložkou Zdenou Jelínkovou. Negativní postoj Aleše Černého k okupaci roku 1968, protestní vystoupení ze Svazu umělců či emigrace jeho nevlastního bratra Vladimíra Černého do Kanady vedla v době normalizace k mnoha ústrkům ze strany totalitního režimu. Zemřel náhle v roce 1984 na vrcholu svých tvůrčích sil. Je pochován na brněnském Ústředním hřbitově, pomník má na hřbitově ve Velké nad Veličkou. Aleš Černý celou svoji dráhu malíře zasvětil moravskému folklóru. Ve svých pracích nejčastěji zachycoval různé situace a fáze lidových tanců. Jeho obrazy uchovávají obyčeje a život moravského venkova. Značná část jeho obrazů pochází zejména z různých míst Moravského Slovácka, Podluží a Horňácka. Velkou část života strávil cestováním po celé Moravě i Sl...

Václav Rosam (1)

Narozen 14.9.1859 v Benicích u Neveklova, zemřel 31.12.1945 v Praze. Zemědělský odborník, publikace z oboru.

Emil Zagadłowicz (1)

Josef Tesař (2)

Narozen 4.2.1849 v Bavorově, zemřel 8.1.1903 v Praze. Poštovní úředník, redaktor, prozaik.

Jack M Broughton (1)

Jolana Macková (1)

Narozena 8. 3. 1970. Zakladatelka, majitelka a principálka Divadélka Koloběžka v Nymburce. Autorka publikace pro děti. Spoluautorka vzpomínkové publikace na lidické děti.

Zdeněk Roller (1)

Zlatá stuha 2001 Cena za literaturu faktu pro pubescentní čtenáře Edice Svět zvířat

Lubomír Nemeškal (1)

Narozen 10. 1. 1927 v Banské Bystrici , zemřel 6.10.2002 v Praze. PhDr. CSc., historik a numismatik, práce z oboru.

R Riedl (1)