Všichni Autoři a témata

Arthur Miller (22)

Arthur Miller byl americký dramatik a esejista. V letech 1956–1961 byl manželem Marilyn Monroe. V roce 1962 se oženil potřetí. Jeho manželkou a celoživotní partnerkou se stala Inge Morath – původem Rakušanka, významná fotografka, členka fotografické agentury Magnum Photos, představitelka humanistické fotografie . Patřil mezi autory, kteří se programově snažili rozbít představy o Americe jako o ráji. Byl členem Komunistické strany USA, v padesátých letech se stal terčem Výboru pro neamerickou činnost, vedeného senátorem Josephem McCarthym. Odmítnul prozradit jména svých přátel, kteří také sympatizovali s komunismem. Později se angažoval ve prospěch uvězněných spisovatelů v nesvobodných zemích, byl také předsedou Mezinárodního PEN klubu. Jeho společenskokritické hry byly zpočátku psány klasickou formou, byl ovlivněn H. Ibsenem. V pozdějších hrách spojil realismus a symbolismus do expresívní formy.

Antonín Trýb (19)

Antonín Trýb , byl český lékař, básník a spisovatel. V roce 1903 vystudoval gymnázium v Příbrami, roku 1909 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a roku 1912 se habilitoval pro dermatovenerologii. Od roku 1923 byl řádným profesorem dermatovenerologie. V Brně založil Dermatovenerologickou kliniku Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a v letech 1921–1956 byl jejím přednostou. Na fakultě je po něm dnes pojmenován Klub Antonína Trýba. Zabýval se pohlavními nemocemi, je průkopníkem histopatologie kůže u nás. Byl asistentem v Histologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze, působil na Kožní klinice České lékařské fakulty v Praze pod vedením profesora Vítězslava Janovského, během 1. světové války vedl vojenskou nemocnici pro veneriky v Pardubicích, v letech 1919–1920 pracoval na Sibiři při misi Československých legií mezi Vladivostokem a Tomskem, poblíž Vladivostoku také řídil nemocnici pro veneriky. V letech 1927–1928 a 1952–1953 byl děkanem Lékařské fakulty MU. Původně byl sociálním demokratem, po sloučení části sociálních demokratů s komunistickou stranou se stal členem KSČ. Byl vyznamenán Řádem 25. února a v roce 1954 obdržel Řád práce. Byl šéfredaktorem Lékařských listů, členem redakce České dermatologie a Encyklopedie praktického lékaře, psal do Lidových novin. Byl badatelem, básníkem a prozaikem.

Andy McNab (20)

Steven Mitchell DCM MM je bývalý britský voják speciálních jednotek SAS řeckého původu, který se stal spisovatelem. Jako spisovatel používá pseudonym Andy McNab, původně především kvůli své vlastní bezpečnosti. Andy, který byl nalezen v igelitové tašce jako nemluvně před vchodem do jedné londýnské nemocnice, vyrůstal v londýnské čtvrti Peckham. V dětství měl pár menších konfliktů se zákonem, a proto se v 16 letech rozhodl, že půjde k armádě. Chtěl létat s vrtulníkem, ale na to neměl ani talent, ani vzdělání. Proto se dal k Royal Green Jackets – Královským Zeleným Blůzám. Po několika letech, kdy mimo jiné navštívil Severní Irsko a Gibraltar, mu přestala vyhovovat nařízení, kdy si např. musel zažádat i o povolení ke koupi nábytku u nadřízeného . Pokusil se přejít ke speciální jednotce SAS. McNab uspěl ve výběrovém řízení na druhý pokus v roce 1984. Mezi lety 1984–1990 procestoval mnoho zemí světa . 2. srpna 1990, kdy irácká armáda vtrhla do Kuvajtu, se začal SAS regiment chystat na pouštní operace. Jelikož Andyho eskadra B měla zrovna půlroční CT turnus, dostala se do Iráku až v prosinci 1990. 17. ledna 1991, když začala operace Pouštní bouře, Irák začal střílet raketami SCUD na Izrael s cílem rozvrátit síly koalice. Kdyby se Izrael aktivně zapojil do války s Irákem, hrozilo by vystoupení arabských států z koalice. Andymu bylo přiděleno velení osmičlenné hlídky Bravo Two Zero, která měla najít a pokud možno zneškodnit rakety SCUD a přerušit pozemní komunikaci mezi Bagdádem a severozápadním Irákem. Hlídka byla vysazena v noci 22. ledna 1991 téměř 300 km za nepřátelskými liniemi. Hned druhý den však byla prozrazena mladým pasáčkem koz a při ústupu zahynuli tři muži a čtyři, včetně McNaba, padli do zajetí. Pouze jediný unikl. Zajatci museli vydržet následné...

Alois Bauer (16)

Narozen 1.7.1954 ve Šternberku. Pedagog, autor příruček o českém jazyce a literatuře, malíř, grafik, překladatel prací o výtvarném umění. Vystudoval FF UP v Olomouci obor čeština a estetická výchova. Působí jako profesor na gymnáziu, je malířem, grafikem, spisovatelem, překladatelem, vede loutkové divadlo, K literární tvorbě se dostal po roce 1990 Seznam jeho knih přesahuje dvě desítky titulů, je autorem alternativních učebnic , píše knihy pro zájemce o výtvarnou tvorbu , ve stejném oboru i překládá , v poslední době se věnuje i beletrii nebo tvorbě pro děti . Své knihy si sám ilustruje. (Vložil uživatel:

Alan Grant (20)

Alan Grant je fiktivní postava románu a série filmů Jurský park. Jde o paleontologa z Montany , specializovaného na teropodní dinosaury. Grant v době děje filmu má asi 40 let a je pověstný svou mrzutostí a špatným vztahem k dětem jakéhokoliv věku. Vydá se spolu s kolegyní , paleobotaničkou Ellie Sattlerovou na pozvání milionáře Johna Hammonda prozkoumat a odborně posoudit novou úžasnou atrakci - Jurský park, plný genetickým inženýrstvím naklonovaných dinosaurů. Hammond potřebuje dobrozdání experta na dinosaury a tak je přizván i Grant, kterému předtím milionář dlouhodobě sponzoroval vykopávky. Výprava se tedy vydá na kostarický ostrov Isla Nublar, kde je park umístěn. Dinosauři se však dostanou mimo kontrolu a mnoho lidí zemře. Grant tento nebezpečný „výlet“ přežije a je mu dopřáno stát se hlavní postavou i ve třetím díle série . Granta v obou případech ztvárnil novozélandský herec Sam Neill. Knižní předloha paleontologa se od filmové podoby lišila jen v několika drobnostech. Grant je v knize popisován s plnovousem, oproti hladce oholenému Samu Neillovi, a jeho vztah k dětem je oproti filmovému postoji opačný. V druhé knize je pouze zmiňován a z pera Michaela Crichtona žádná další knižní pokračování nejsou, třetí film již nevychází z knižní předlohy.

Aka Akasaka (23)

Agnese Baruzzi (19)

Italská ilustrátorka, grafička a autorka knih pro děti. Též vede výtvarné dílny.

Zoja Turková (19)

Narozena 30. 5. 1954. Novinářka a editorka, autorka detektivních povídek.

Zdenko Feyfar (12)

Zdenko Feyfar, křtěný Zdenko Jaroslav Mořic byl český fotograf. Narodil se v rodině lékaře a amatérského fotografa MUDr. Jaroslava Feyfara v Jilemnici v Podkrkonoší. Po absolvování jilemnického gymnázia v roce 1933 odešel studovat na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 pracoval krátce jako úředník v bance. V letech 1940–1943 vystudoval obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, kam jej přivedl a kde ho učil Jaromír Funke. K jeho profesorům patřil také Josef Ehm a Rudolf Skopec. Po ukončení studia pracoval do konce války jako filmový fotograf v barrandovských ateliérech. V roce 1945 se vrátil na Státní grafickou školu jako profesor. Vyučoval tam do roku 1951. V roce 1949 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v 1950 členem Svazu československých výtvarných umělců a roku 1958 členem skupiny průmyslových výtvarníků Umělecké besedy. Hlavními motivy fotografií Zdenko Feyfara jsou Krkonoše a Praha. Fotografie Prahy někdy zhotovoval v neobvyklém úzkém formátu na výšku v protikladu k horizontálně komponovaným krajinám. Feyfarovy Kachničky u Mánesa přiměly Ludvíka Součka v roce 1956 k napsání dlouhého článku do Československé fotografie a staly se ve své době symbolem přerodu české fotografie. Zdenko Feyfar fotografoval rovněž portréty, květiny, Šumavu, krajinu východních a středních Čech a na zahraničních cestách . Fotografie Zdenko Feyfara jsou zastoupeny ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, sbírce Svazu českých fotografů a Krkonošském muzeu v Jilemnici.

Zdeněk Thoma (8)

Zdeněk Thoma je český fotograf, publicista a cestovatel, původním povoláním chemik. Je členem Asociace profesionálních fotografů, Syndikátu novinářů ČR a Obce spisovatelů. V roce 1970 absolvoval roční cestu do Asie, kterou od té doby systematicky fotografuje. V osmadvaceti zemích tohoto kontinentu, hlavně v Japonsku, Číně, Tibetu, Nepálu, Indii a na Filipínách strávil přes sedm let života. Výsledkem jeho práce je řada cestopisů, obrazových publikací a více než 160 fotografických výstav. Nejvíce ho zajímá kulturní historie čaje, umění orientálních zahrad a krajina v proměnách světla. Zdeněk Thoma se narodil vojenskému lékaři MUDr. Otomaru Thomovi v Praze. Od svých dětských let fotografoval a sám si také snímky zpracovával. Když se ve svých čtrnácti letech vydal s ještě mladším kamarádem na cestu autostopem kolem republiky, napsal si z putování podrobný deník ilustrovaný kresbami a svými snímky, a tehdy se začalo formovat to, co ho baví a živí dodnes: fotografování, psaní, cestování. Studoval Vyšší průmyslovou školu chemickou v Praze, maturoval 1958. Po studiu pracoval jako chemik v laboratořích Kovohutě Hostivař, ale jeho záliba ve fotografování a první publikační úspěchy ho v roce 1964 přivedly k životu na volné noze. Intenzivně spolupracoval s časopisy MY 64, Student, Univerzita Karlova, Reportér a Mladý svět. Současně v letech 1964–1970 vykonával funkci organizačního vedoucího tehdy slavného bigbeatového Divadelního klubu Olympik se scénami ve Spálené ulici a v Divadle Sluníčko založeného populární dvojicí Miloslav Šimek a Jiří Grossmann. V letech 1967–1969 studoval obor fotografie na pražské FAMU, kde jeho profesory byli Ján Šmok, Ludvík Baran a na literaturu Milan Kundera, ale školu opustil kvůli cestování. Na sklonku pražského jara se mu podařilo zorganizovat Expedici Sakura – roční cestu čtyř kamarádů autostopem napříč Asií s cílem na Světové výstavě Expo ’70 v Japonsku. Tato dobrodružná cesta pozn...

Zdeněk Rytíř (6)

Zdeněk Rytíř byl český textař, básník a spisovatel, který se významně zapsal do české hudební scény. Narodil se 26. března 1949 v Praze a proslavil se spoluprací s různými umělci a kapelami, psal texty, které rezonovaly u veřejnosti. Rytíř spolupracoval s významnými českými hudebníky, jako jsou Karel Gott, Hana Zagorová nebo Jiří Schelinger. Jeho schopnost vytvářet poetické a smysluplné texty pomohla pozvednout písně, na kterých pracoval, a učinila z nich nezapomenutelné hity v rámci československého hudebního průmyslu. Ačkoli není znám především jako skladatel nebo interpret alb jako "Jak to doopravdy bylo s Babinským", jeho vliv jako textaře zanechal trvalou stopu v kulturní krajině své země. Zdeněk Rytíř zemřel 19. února 1995, ale jeho dílo je nadále oslavováno fanoušky české hudby.

Zdeněk Opava (8)

Narozen 1930. Ing., publikace z oboru matematiky a fyziky.

Walter Lübeck (19)

Walter Lübeck prozkoumal důkladně některé z kořenů léčivého systému Reiki v teorii i v praxi, a to kromě Japonska i na mystickém ostrově Bali, v Hongkongu – na prahu Číny, na rozsáhlých cestách po jižní Indii. Umožnily mu to více než desetileté zkušenosti s různými formami vnitřního bojového umění, s asijskou filosofií a spiritualitou, stejně jako i rozličné asijské metody Čchi-Kungu a Nei-Kungu. od r.1987 začal pracovat s Reiki a od roku 1989 je Mistrem Reiki. Walter Lübeck - *narození 17.února 1960 žije a pracuje v zemi Weser Hill, mýtická krajina s mnoha starověkými solovými poli ho inspirovala osobně i profesionálně. Od mládí se začal zajímat o mystiku, parapsychologii a alternativní léčení. Různé vzdělávací programy, například v tradiční Usui systému Reiki, Neurolinguistischem programování , Silva metoda kontroly mysli, Tai Chi, vnitřní styl kung-fu a asijské formy meditace jsou základem jeho činnosti. Na školení zdravotnických odborníků si prohloubil své znalosti a zkušenosti v naturopatické medicíně. Pracuje v jeho centru Rainbow v Hameln a ve světě vedoucí seminářů, duchovní léčitel a duchovní učitel: Usui systému Reiki, Ching, Vyvinul Rainbow Reiki, Lemurskou Tantru, energie a práci s Oracle starověkého čínského I-ťingu, duchovní NLP, multikulturní šamanismu , křišťálové léčení a etnickou hudbu. Podle motta: "Jednota v rozmanitosti", on používá metody a přístupy z různých duchovních tradic z jednotného konceptu, s cílem zajistit vysokou účinnost ve svých vzdělávacích programech, seminářích, konzultacích, v 24 knihách . Ve vzdělávacích videích s názvem "Rainbow Reiki" a různých článcích v odborných časopisech byly zdokumentovány mnohé z výsledků jeho výzkumu. Na podzim roku '96 vydal své první hudební produkci "Duha trance" v tisku Wind Horse. Weitere sind in Arbeit. Více v pracích. Walter Lübeck je založena na třech zásadách: *podpoře osobní odpovědnosti *rozvíjení sc...

Vladislav Dudák (18)

Narozen 7.8.1958 v Řevnicích . Práce z oboru filosofie, občanská nauka, dějiny, architektura, památky.

Vladimír Doležal (17)

Narozen 24.8.1952 v Chlumu u Třeboně. Majitel českobudějovického nakladatelství Dona, redaktor, fotograf, fotograficky se podílí na tvorbě kuchařských a kynologických knih.

Vladimír Buben (20)

Narozen 25.9.1888 v Hradci Králové, zemřel 9.8.1956 v Praze. PhDr., profesor románské filologie, slovníkové a gramatické publikace o francouzštině.

Vítězslav Vávra (6)

Viola Larsen (27)

Autorka románů pro ženy.

Viktorie Hanišová (19)

Viktorie Hanišová je česká spisovatelka a překladatelka. Vystudovala anglistiku a germanistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Překládá z němčiny a angličtiny. Vydala tři romány.

Věra Ludíková (19)

Věra Ludíková po maturitě nastoupila do Pragovky, 1969 zaměstnána v Odeonu, v 90. letech personalistka v nakladatelství Ivo Železný. Poté poradce v Parlamentu. Majitelka nakladatelství Chronos. Píše básně a povídky. Publikuje i v Chůdových kořenech.

Vasilij Jan (14)

Jeho otec byl učitel a překladatel řeckých klasiků, jeho matka pocházela ze starého rodu záporožských kozáků . Jeden z jeho předků bojoval v bitvě u Kunersdorfu a získal stříbrnou medaili.Vroce 1897 absolvoval , na historicko-filologické fakultě .Byl zvláštním dopisovatelem pro SPA .Po válce se vrátil domů ,do střední Asie.V roce 1923 se usadil v Moskvě

Václav Mencl (11)

Václav Mencl je český pravicový politik, člen ODS, počátkem 90. let 20. století primátor Brna, v letech 1996-1998 senátor a v letech 2002 až 2013 poslanec Poslanecké sněmovny. Od roku 2015 je členem RRTV. V roce 1967 vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně a poté až do roku 1990 pracoval jako projektant ve Výzkumném ústavu vodohospodářském podniku Stavoprojekt Brno. V komunálních volbách roku 1990 byl za Sdružení pro Brno zvolen do zastupitelstva Brna. Stal se pak primátorem Brna. Jeho nástup do funkce byl výsledkem složitých povolebních jednání. Ačkoliv v zastupitelstvu byla výrazně zastoupeno Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko, nedokázalo získat většinovou podporu pro svého kandidáta. Naopak Menclovo Sdružení pro Brno, ač relativně menší subjekt, mělo blíže k Občanskému fóru a výsledkem dohod pak bylo zvolení Mencla primátorem. Členem ODS se stal roku 1991. Po dobu výkonu primátorské funkce čelil opakované kritice a opozice z řad HSD-SMS se snažila docílit jeho odvolání. Z primátorské funkce byl nakonec odvolán 30. září 1992. V období let 1992 až 1995 pracoval jako vedoucí Ústavu územního plánování na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně. V letech 1995 až 1998 byl náměstkem ministra hospodářství a ministra pro místní rozvoj coby ředitel sekce regionální politiky a územního plánování. V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní komory českého parlamentu za Senátní obvod č. 19 – Praha 11. V 1. kole získal přes 47 % hlasů a v 2. kole porazil svého rivala poměrem 64:36. Zasedal v senátním výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a byl místopředsedou senátorského klubu Občanské demokratické strany. V horní komoře parlamentu setrval jen po dva roky, do senátních voleb roku ...

Václav Deyl (15)

Václav Deyl byl český spisovatel knih pro děti a mládež, publicista, voják z povolání. Václav Deyl se narodil v Třesovicích u Hradce Králové v učitelské rodině. Učitelem byl jeho otec Václav Deyl st. i děd. Václav Deyl byl pokřtěn, ale z římskokatolické církve vystoupil v roce 1920. Maturoval na reálce v Hradci Králové v roce 1922 a ve studiu pokračoval na Vojenské akademii v Hranicích, kde patřil mezi nejlepší studenty. V roce 1924 byl vyřazen jako poručík a stal se vojákem z povolání; dále studoval na Vysoké škole válečné v Praze . Oženil se v říjnu 1932 s Augustinou Chundelákovou, úřednicí pocházející z Lysé nad Labem, tč. pracující v Pardubicích. V tom samém roce dosáhl hodnosti kapitána. Do roku 1938 pracoval Václav Deyl na Generálním štábu československé armády. Za okupace působil v civilním sektoru . Po osvobození byl zaměstnán ve Vojenské kanceláři prezidenta republiky a od roku 1950 do roku 1960 v různých vojenských útvarech; v roce 1960 odešel do výslužby. V roce 1965 připomněly Literární noviny spisovatelovy šedesátiny. O soukromém životě Václava Deyla se nepodařilo dohledat spolehlivé informace . Zemřel 19. února 1982 v Praze. Václav Deyl přispíval do řady časopisů a deníků: Do roku 1943, kdy vydal první dětskou knihu, vydával Václav Deyl knihy naučného nebo učebnicového charakteru. Z doby jeho působení v Ústavu hydrologickém a hydrotechnickém pochází odborná publikace o činnosti tohoto ústavu v roce 1942. Knihy pro děti a cestopisné a životopisné romány pro mládež vydával Václav Deyl od roku 1943, např.: Příběhy z Medové stráně jsou nejúspěšnější pohádkovou knihou Václava Deyla. K popularitě knihy přispěly i půvabné ilustrace Vojtěcha Kubašty. S nimi vy...

Václav Chaloupek (14)

Václav Chaloupek je český režisér, scenárista, televizní redaktor a publicista, původním povoláním učitel kreslení. Chaloupek je členem hnutí Občané patrioti , v letech 2014 až 2018 byl zastupitelem města Plzně i městského obvodu Plzeň 3, od roku 2016 je pak senátorem za obvod č. 7 – Plzeň-město a v roce 2016 byl krátce i zastupitelem Plzeňského kraje. Václav Chaloupek je ochránce a milovník přírody, dlouhodobě se zabývá natáčením televizních pořadů pro děti, ve kterých zachycuje osudy zvířat. Po absolvování Pedagogické fakulty nejprve vyučoval výtvarnou výchovu na základní škole, později působil jakožto propagační pracovník ČSAD. Poté působil jakožto kulturně výchovný pracovník v Plzeňské zoologické zahradě. V roce 1989 se stal krajským redaktorem Československé televize resp. České televize pro Západočeský kraj, kde natáčel zpravodajské reportáže. V roce 1997 natočil svůj první televizní seriál Tuláček. Většina jeho televizních prací byla vydána i v knižní podobě. V komunálních volbách v roce 2014 byl zvolen jako nestraník za hnutí Občané patrioti zastupitelem města Plzně. Na kandidátce původně figuroval na 14. místě, vlivem preferenčních hlasů ale skončil druhý. Ve stejných volbách se rovněž stal zastupitelem Městského obvodu Plzeň 3, když se na kandidátce posunul z původního 25. místa na konečné 2. místo. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice člena hnutí OPAT zvolen zastupitelem Plzeňského kraje, když kandidoval za subjekt „Starostové a Patrioti s podporou Svobodných a Soukromníků“. Na kandidátce byl původně na 15. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil první. V prosinci 2016 však na mandát rezignoval, nahradila jej Šárka Chvalová. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval za hnutí OPAT v obvodu č. 7 – Plzeň-město. Se ziskem 18,41 % hlasů postoupil z prvního místa do druhého kola, v němž porazil poměrem hlasů 60,71 % : 39,28 % sociální demokratku Dagmar Terelmešovou a stal se senátor...

Taťjana Hašková 1922 - 1985 (28)

Tanya Stewner (21)

Je německá autorka knih nejen pro mládež. Narodila se roku 1974 ve Wuppertalu ... Přes počáteční potíže ve škole, bylo jejím největším přáním od deseti let, stát se spisovatelkou... Po maturitě studovala překladatelství v Düsseldorfu... Později se rozhodla studovat angličtinu a němčinu a obecnou literaturu ve Wuppertalu... V letech 1996 -1998 žila v Londýně, kde též studovala na univerzitě v severním Lodnýně... Její prvotinou je Das Lied der Träumerin... Roku 2002 úspěšně ukončila studia s titulem v Německu... Počáteční potíže s protlačením jejích románů do nakladatelství maximálně zužitkovala a má slušnou fanouškovkou základnu hlavně v Japonsku... Studovala tedy literární vědu, pracovala mnoho let jako překladatelka a lektorka... Momentálně se věnuje výhradně psaní a žije s manželem ve Wuppertalu... V zahraničí jí vyšla pěkná řádka knih, počínaje sérií Lili větroplaška, její elfí sérií a v neposlední řadě Aleou, dívkou moře...

Susan Crosby (24)

žije se svým manželem a dvěma syny ve slunné Kalifornii. Při psaní romantických příběhů čerpá ze svých vlastních bohatých zkušeností, které získala v nejrůznějších profesích. Byla instruktorkou synchronizovaného plavání, vedoucí personálního oddělení v továrně na hračky, manažerkou automobilky a působila také v místním amatérském divadle. Nezapírá, že ji neustále uchvacuje téma vzájemné komunikace v milostných vztazích. Hrdinové jejích příbehů jsou silné osobnosti s vřelým srdcem a důvěrou ve vlastní schopnosti, které bojují za svou lásku a proměňují své sny o láskyplných vztazích ve skutečnost.

Steve Berry (20)

Steve Berry je americký autor románů a novel. Vystudoval politologii a práva. Po absolutoriu založil advokátskou praxi. Když začínal pracovat na svém prvním románu, netušil dvě věci: že nakladatelé osmdesátkrát odmítnou jeho rukopis – a že toho budou velmi litovat, poněvadž Berryho prvotina s názvem Jantarová komnata několik týdnů figurovala na prvním místě žebříčku nejprodávanějších knih. Dnes je Steve Berry autorem osmnácti románů, v kterých se snoubí napětí a záhady, jejichž kořeny sahají do nedávné i hluboké historie. Díky thrilleru Templářské dědictví se Berry natrvalo zařadil mezi špičku tohoto žánru: kniha byla přeložena do třiceti čtyř jazyků a Dan Brown, autor bestselleru Šifra mistra Leonarda, se nechal slyšet, že „tato kniha přesně splňuje jeho představy o skvělém románu“.

Stefan Heym (16)

Stefan Heym, vlastním jménem Helmuth Flieg , byl německý socialistický spisovatel a novinář. Roku 1933 odešel do Československa, kde přijal pseudonym Stefan Heym, a v letech 1935-1952 žil v USA. Narodil se v rodině židovského obchodníka v saském Chemnitz, kde studoval na gymnáziu. Roku 1931 byl ze školy vyloučen, protože uveřejnil protiválečnou báseň. Maturitu složil v Berlíně, kde začal studovat novinářství. Po Hitlerově převzetí moci v roce 1933 emigroval do Československa, kde přijal pseudonym Stefan Heym. V Praze pracoval pro liberální německé noviny Prager Tagblatt a Bohemia a jeho články vycházely i v českých novinách. V roce 1935 získal stipendium židovské studentské organizace do USA a na Chicagské univerzitě promoval roku 1936 prací o H. Heinem. V letech 1937-1939 byl šéfredaktorem německého týdeníku Deutsches Volksecho, který byl blízký komunistické straně USA. Když časopis zanikl, začal psát beletrii a hned jeho první román „Rukojmí“ měl veliký úspěch. Za druhé světové války psal protihitlerovské letáky a propagandistické texty pro armádu a po válce řídil noviny Die Neue Zeitung v Mnichově. Protože odmítal psát proti Sovětskému svazu, byl odvelen zpátky do USA a z armády propuštěn. Roku 1952 vrátil všechna americká vyznamenání a odešel nejprve do Prahy a pak do NDR. Žil v Berlíně jako prominentní antifašista, bydlel ve vládní vile a svými romány podporoval východoněmecký režim. První větší konflikt nastal v roce 1956, kdy v NDR nesměl vyjít jeho román o berlínském povstání roku 1953, „Pět dní v červnu“. Protože přes zákaz publikoval na západě, vycházely jeho knihy v NDR jen v omezeném nákladu. Roku 1976 protestoval proti vypovězení písničkáře Wolfa Biermanna a 1979 byl vyloučen ze svazu spisovatelů. Ačkoli se už v roce 1982 vyslovil pro sjednocení Německa a v roce 1989 výrazně podporoval demokratické změny, protestoval proti připojení NDR ke Spolkové republice. V ro...

Stanislav Frank (16)

Stanislav Frank byl český ichtyolog, akvarista, šéfredaktor časopisu Akvárium Terárium a autor mnoha důležitých akvaristických publikací.

Slávek Janoušek (7)

Slávek Janoušek je český písničkář a kytarista, známý svým přínosem české folkové a akustické hudební scéně. Jeho kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž se stal uznávaným díky svým poetickým textům, osobitému hlasu a zručné hře na kytaru. Janouškova hudba často odráží osobní příběhy, filozofické postřehy a hluboký vztah k přírodě, což má ohlas u širokého publika v jeho vlasti i mimo ni. V průběhu let vydal řadu alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský i interpretační talent. Dobře přijatá je i jeho spolupráce s dalšími umělci, například s Jaroslavem Samsonem Lenkem, která ještě více upevnila jeho pověst v českém hudebním průmyslu.

Sláva Václav Jelínek (21)

Sláva Václav Jelínek byl spisovatel, novinář, překladatel z němčiny, angličtiny a srbochorvatštiny. Publikoval své prózy z velké části v časopisech a novinách, např. České slovo, Pražský ilustrovaný zpravodaj, Hvězda, Večer, Reforma, Expres, Letem světem, Nová Praha, Rozkvět aj. Byl jedním z nejrychleji píšících spisovatelů v české literatuře, čemuž ostatně odpovídala úroveň jeho děl. Podle prohlášení v deníku Expres z r. 1930 měl ve svých 25 letech na kontě již 50 románů. Z jeho nefantastické tvorby jmenujme romány Záhadný mandarin , Muž s kocouřím čelem , Oko orientu , Lordův zločin , Láska cikánky , Proti proudu , několik knih vydal za okupace pod jménem Wilibald Yöring, např. Smrt před očima či Aljaška . V letech 1931–32 vydal 28 sešitů série detektivek „Detektiv Bangs“. Po válce byl podle pamětníků odsouzen v rámci tzv. „velkého dekretu“ , ve vězení strávil přibližně šest let. Po rozsudku se ho zřekla celá rodina. Navzdory vězení se pokusil o spisovatelský comeback, v 60. letech těsně před smrtí údajně požádal svého synovce, aby se zaštítěn svým jménem pokusil prorazit v Československé televizi. To se vzhledem k nekvalitě Jelínkova díla nepodařilo a spisovatel posléze zemřel v zapomnění.

Sabrina Jeffries (20)

Sabrina Jeffries je americká autorka románů pro ženy. Říká o sobě, že ji k psaní romantických příběhů nejspíš přivedl pestrý život v mládí. Když jí bylo sedm let, rodiče se stali misionáři v Thajsku. Sabrina tam odjela s nimi a zažila tam bezpočet dobrodružství. Domů se vrátila až kvůli studiu na vysoké škole. Od mládí četla s oblibou romantické příběhy, například romány Barbary Cartland, a sama si jiné příběhy vymýšlela, takže to nemohlo skončit jinak, než že je nyní spisovatelkou na plný úvazek. V současnosti žije s manželem a synem v Severní Karolíně.

Roman Karpaš (19)

Roman Karpaš je český publicista, historik, typograf, grafik a nakladatel. Mezi roky 1969 a 1973 studoval na Karlově univerzitě, kde byli jeho učiteli Cyril Bouda či Karel Šmíd. V letech 1978–1983 stál v čele liberecké Malé výstavní síně. Od poloviny svého zdejšího působení navázal spolupráci se Severočeským nakladatelstvím, pro něž pracoval jako výtvarník. V závěru osmdesátých let 20. století, mezi roky 1988 a 1990 byl v tomto nakladatelství zaměstnán coby výtvarník a technický redaktor. Ve své tvorbě se od osmdesátých let 20. století věnoval grafice. Vytvořená díla vystavoval jak autorsky, tak také na kolektivních výstavách, a to v Československu či později České republice, ale též v zahraničí . Věnuje se také vývoji tvorby pohlednic. Zjištění, k nimž dospěl, sepsal do knihy nazvané Pohlednice: historie lístků, které zmenšily svět. Ta tvoří základy tohoto sběratelského oboru. Další své knihy píše s tematikou Jizerských hor, Frýdlantska a Liberecka. Spolupracuje na nich i se svou manželkou Márií, pocházející ze Slovenska.

Robert Weinlich (23)

Mgr., autor knih o hlavolamech.

Richard Sobotka (23)

Richard Sobotka se narodil 15.3.1935 v Zašové u Valašského Meziříčí, kde také navštěvoval obecnou školu. Základní znalosti do života mu dalo Palackého gymnázium ve Valašském Meziříčí. Řadu let pracoval v Tesle Rožnov pod Radhoštěm. Zde měl možnost sledovat obrovský rozmach techniky, od elektronek až po barevné obrazovky, což z něj udělalo fandu technického pokroku. Poznal zde také velké množství zajímavých lidí a jejich osudy, které jej inspirovaly v jeho další tvůrčí činnosti. Publikoval především v časopise Červený květ, který vycházel v Ostravě a stal se pro valašský region určitou literární základnou. Knižně debutoval v roce 1979 knížkou pro děti Příběh toulavého kocoura. Místem děje jeho povídek je Valašsko. Rozvíjejí příběhy současných lidí, kteří se ocitli v mezních situacích. Jemný vypravěčský smysl pro humor a citový odstín situací je přítomen ve všech povídkách. Těžištěm literární práce Richarda Sobotky je rozsáhlá publikační činnost v tisku a dlouholetá spolupráce s rozhlasem Ostrava. Je nositelem řady ocenění a vítězem mnoha literárních soutěží, mj. Cena E. E. Kische 2005 za knihu Hurá na medvěda. Publicista, dramatik a spisovatel Richard Sobotka žije a tvoří v Rožnově pod Radhoštěm, kde je i organizátorem literární soutěže Rožnovský fejeton.

Radovan Ryska (18)

Autor učebnic z oboru práva.

Radomír Socha (19)

RNDr. Radomír Socha, DrSc. Narozen v Krnově. Vědecký pracovník v oboru entomologie v Biologickém centru Akademie věd ČR - Ústavu původní biologie v Českých Budějovicích. Zabývá se též mykologií, fotografováním přírody, malbou obrazů a psaním poezie.

Radmil Tomášek (21)

Narozen 3.12.1921 v Pelhřimově. JUDr., úředník, dramaturg, turistické průvodce, překlad z němčiny.

Přemek Podlaha (14)

Přemek Podlaha byl český moderátor a publicista. Vystudoval novinářství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, promoval v roce 1962. V 60. letech 20. století začínal v zemědělské redakci Československé televize, kde uváděl pravidelný televizní pořad Zemědělský magazín. Od roku 1975 spolumoderoval televizní soutěž Deset stupňů ke zlaté. V televizi vedl pravidelnou zahrádkářskou, houbařskou a zemědělskou osvětu. Nejvíce se proslavil jako autor a moderátor televizních pořadů Receptář vysílaných od roku 1987 nejprve v Československé televizi a následně v České televizi a od roku 2001 v televizi Prima. Přes zdravotní potíže jej moderoval až do června 2014.Třináct let vysílal rozhlasovou verzi pořadu Receptář je náš v Českém Rozhlase České Budějovice . Moderoval ho ve dvojici se svou manželkou Kateřinou Kalendovou . Zemřel po dlouhé těžké nemoci 23. prosince 2014 v hospicu U dobrého pastýře v Čerčanech. Pohřeb proběhl 2. ledna 2015 ve strašnickém krematoriu. Jeho manželkou byla Kateřina Kalendová. Jeho charakteristický styl moderování byl parodován v pořadu Tele Tele, kde byl karikován postavou Přemet Prkenná Podlaha.

Philippa Gregory (23)

Philippa Gregory se narodila v Keni, ale od dvou let žije ve Velké Británii. Na univerzitě v Edinburghu získala doktorát v oboru anglické literatury 18. století. Napsala mnoho zajímavých historických románů, i příběhu ze současnosti, do češtiny byly však přeloženy jen některé z nich. Jejím bestsellerem se stal román Králova přízeň , který byl dokonce roku 2008 zfilmován a hrály v něm takové hvězdy jako jsou Eric Bana, Scarlett Johansson a Natalie Portman.

Petra Bartíková (22)

Narozena 1984. Literární redaktorka, blogerka, autorka knih pro děti, dříve copywriterka a novinářka.

Petr Sýkora (17)

Narozen 26. 10. 1960. Softwarový analytik, programátor. Autor odborných publikací z oboru. Autor historického románu z oblasti severní Moravy z konce 17. století.

Petr Kovařík (14)

Narozen v Praze, po absolvování PF UK pracoval jako redaktor. Debutoval svými verši v almanachu Pozvání do krajiny , v témže roce překládá básně Pabla Nerudy, v následujícím roce vydává svoji první básnickou sbírku Skleněná harmonika, překládá, píše dětské knížky, zabývá se publicistikou, ... je to hodně činorodý člověk

Petr Heteša (17)

Petr Heteša patří k našim předním autorům fantastiky, na kontě má mnoho románů a každý je velmi čtivý. Jeho tvorba zasahuje do oblasti sci-fi a prostředí počítačových her. Vystudoval Gymnázium v Břeclavi a pak Fakultu architektury VUT Brno . Pracuje jako architekt, v letech 1983–90 v DRUPOSU České Budějovice, od ledna 1991 ve vlastní firmě R2 COMP, zabývající se architektonickými projekty a reklamním designem. Až do roku 1989 spolupracoval s Karlem VEVERKOU na povídkách a novelách, které získávaly dobrá umístění v soutěži o Cenu Karla Čapka. V roce 1987 to byla povídka o simulované počítačové hře Nečistá hra, v roce 1988 rozsáhlá povídka na podobné téma Těšíme se na vás , popisující drsnou počítačovou hru, jejímuž hrdinovi se podaří dostat se ze simulovaného světa do naší reality, a v roce 1989 vydali samizdatově s pomocí SF klubu Winston krátký román Sítě, kanály a stoky. Petru Hetešovi vyšly časopisecky dvě samostatné povídky Přírodní krásy Tarcusu a Mončičák a Čičmunda , odlišující se výrazně od příběhů psaných společně s K. Veverkou. Jeho nejlepší povídka Quag vyšla ve sborníku Kočas v roce 1990. Odehrává se v uzavřeném světě izolovaného paláce ve Francii, v němž jsou vychovávány děti nenakažené zhoubnou mimozemskou epidemií. Příběh je působivě vyprávěn z pohledu jedenáctiletého chlapce, který zároveň se zjišťováním pravdivých informací o okolním světě prožívá svůj přechod k dospělosti. Povídka Gython vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů .

Peter Stoličný (18)

19. marec 1945 je slovenský spisovateľ, scenárista a publicista. Má české občianstvo a žije v Českej republike. Po skončení štúdia réžie a dramaturgie v Prahe žil v Bratislave, kde pôsobil ako televízny a divadelný dramaturg. Vytvoril veľké množstvo literárnych diel pre deti a mládež. V súčasnosti sa ako vysokoškolský pedagóg v Českej republike špecializuje na oblasť mediálnej komunikácie.

Penelope Douglas (26)

Americká spisovatelka a učitelka.Penelope Douglas je autorka známá díky svým Bestsellerům, které se dostaly i do médií jako The New York Times, Wall Street Journal a USA Today. Momentálně žije v Las Vegas se svým manželem a společnou dcerou.

Pavel Roubal (24)

Pavel Roubal byl český disident. Vystudoval na strojní fakultě ČVUT. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Od roku 1977 do 1978 vázal na půdě rodinného domu v Praze Strašnicích samizdatové knihy rozepisované v rámci brněnské edice Jiřího Müllera. Začátkem července 1978, v souvislosti s návštěvou Leonida Iljiče Brežněva, byla v domě Pavla Roubala provedena domovní prohlídka a zabaveno větší množství knih připravených ke svázání. Pavel Roubal byl vzat do vazby a vyšetřován pro rozšiřování románu Dotazník Jiřího Gruši, který byl rovněž zadržen. Oba disidenti byli po necelých třech měsících z vazby propuštěni. 19. 6. 1979 se Pavel Roubal stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných , monitoroval soudní přelíčení s politickými vězni a podával zprávy pro „Sdělení VONS“. V lednu a v únoru roku 1980 se v bytě manželů Roubalových v Častrově ukrývala Drahuše Šinóglová, celostátně hledaná osoba, odsouzená pro rozmnožování samizdatů. Během domovní prohlídky v tomto bytě se ukryla v nefunkčních akumulačních kamnech a policie ji neodhalila. Pavel Roubal se také věnoval otázce životního prostředí. Během sametové revoluce 1989 Pavel Roubal organizoval protestní akce na Pelhřimovsku. S manželkou Věrou Roubalovou , rovněž signatářkou Charty 77, měl čtyři děti Jana Roubala, Pavla Roubala, Petra Roubala a Martu Kolskou . V roce 2009 Václav Havel zařadil ve svém projevu k výročí 17. listopadu Pavla Roubala do seznamu těch, kteří se zasloužili o svobodu.

Pavel Oliva (14)

Pavel Oliva byl český klasický filolog, historik antiky a spisovatel. Narodil se jako starší ze dvou synů do dobře situované měšťanské rodiny; jeho otec Oskar Ohrenstein pocházel ze Soutic a byl obchodním zástupcem firmy pro nákup a prodej chmele, matka Josefa, rozená Spitzová , pocházela z Kutné Hory. Dětství prožil v Praze ve Fibichově ulici, na pomezí Vinohrad a Žižkova. Navštěvoval tam klasické gymnázium. Celý život se věnoval antické civilizaci, zejména kultuře a jejím jazykům – latině a řečtině. Vzhledem k tomu, že byl postižen nacistickými rasistickými zákony, byl v sedmnácti letech vyloučen z klasického gymnázia a nedlouho poté zařazen do jednoho z prvních transportů do židovského ghetta v Terezíně. V průběhu války byl pak přesunut do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Oba rodiče i mladší bratr Otokar zahynuli v transportu do koncentračního tábora Pavel Oliva byl doyenem české historické vědy a v oboru studií o antickém starověku ji na mezinárodním fóru reprezentoval déle než půl století. Řadu let působil v Historickém ústavu ČSAV a spolupracoval též s Kabinetem pro klasická studia ČSAV a s Ústavem řeckých a římských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Přednášel i na univerzitách v zahraničí, zejména v Německu a ve Velké Británii, kde byl v roce 1981 hostujícím profesorem na univerzitě v Oxfordu. Aktivně se podílel na četných mezinárodních kongresech, zastupoval československou a českou vědu o antických studiích v komitétu Eirene, v Mezinárodní federaci pro klasická studia a v Mezinárodní akademické unii při UNESCO. V roce 1946 se stal členem KSČ, odkud byl v roce 1970 vyloučen. Byl předsedou Jednoty klasických filologů, dopisujícím členem Německého archeologického ústavu a Rakouského archeologického ústavu. Publikoval velké množství studií o aktuálních otázkách dějin starověku v odborných časopisech i v zahraničí...

Pavel Navrátil (23)

Narozen 15.5.1976 v Uherském Hradišti. Strojní ing., odborné práce z technické kybernetiky a aplikované informatiky.

Pavel Nauman (17)

Narozen 2.5.1907 v Praze, zemřel 24.9.1976 v Praze. PhDr., historik, redaktor, pracovník památkové péče a ochrany přírody, prózy, pohádky.

Pavel Kozák (18)

Narozen 8. 4. 1943 v Českých Budějovicích. Psychotronik a fotograf. ---- Ing. Pavel Kozák vychází ve své práci z odkazů zanechaných našimi předky v zemích Západu a Blízkého Východu, ať v oblasti uchopitelné smysly, mimosmyslovým vnímáním nebo duchovními prožitky. Zkoumá povahu míst, kde člověk žil a žije a prostředky, kterými je přizpůsoboval svým potřebám. Také filosofické základy, jež určovaly způsob jeho života, nebo aspoň jeho ideální obraz. Z energií a sil, které jsou ještě dnes patrné kolem nás, rekonstruuje pomocí psychotroniky prastaré rituální postupy mající praktický význam pro dnešní lidi a objevuje krajiny, které měly a opět mohou mít dobrý vliv na jejich bytí. Předmětem jeho práce byla postupně energetická místa, megalitické stavby a astrální bytosti, především komunikace s duchovními bytostmi. Jeho cesta vede z krajiny a jejích energií k poznatkům o světě a jeho prostorech, zčásti v průběhu věků zapomenutých. Důsledná činnost v oblasti alternativních energií přivedla Pavla Kozáka k poznávání prostorů a jejich vlastností, podstaty fenoménu tzv. grálu a podoby světa, která byla určitým způsobem chápána některými našimi dávnými předchůdci v gnostické nauce. Dospěl k názoru, že pokračování existence alespoň části lidstva je vázáno na změnu postoje ke světu, důvodům jeho bytí a úloze člověka v něm. V cestě jedince k duchu spatřuje hlavní možnost budoucího bytí lidstva. Nikoli však v pasivním přijímání duchovních prožitků, ale v touze po získání příležitosti k pomoci této civilizaci a celému světu, hmotnému i duchovnímu. Proto klade důraz na duchovní povýšení jedince a získání reálných schopností, které toto povýšení umožňuje. Protože potřebné informace jsou k dispozici či přicházejí nejrychleji prostřednictvím zvláštních míst v krajině, jsou jejich energie pro vývoj člověka stále důležité. Pavel Kozák vidí tedy jako prospěšné pokračování seminářů Energie krajiny,se kterými před léty započal. Právě v nich také upřednostňuje rozvoj schopností jedince před ...

Pavel Eisner (17)

Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník židovského původu. Pocházel z pražské židovské rodiny. Odmalička byl bilingvní. Studoval slavistiku, germanistiku a romanistiku na pražské německé univerzitě, kterou dokončil roku 1918. Od roku 1914 působil jako překladatel v České obchodní a živnostenské komoře. Souběžně pracoval i jako redaktor pražského německého deníku Prager Presse. Kromě toho přispíval i do řady kulturních časopisů, od března 1936 byl členem Pražského lingvistického kroužku. Po německé okupaci roku 1939 byl perzekvován na základě aplikace tzv. norimberských zákonů. Jeho deportaci do Terezína odložil fakt, že měl německou manželku a nebyl praktikujícím židem. Zemřel roku 1958 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny . Překládal rovněž odborná díla z oblasti muzikologie a operní libreta. Českou literaturu také překládal do němčiny. Jeho překlady, především z němčiny, jsou jazykově velmi kultivované, vynikají přesností a detailní znalostí českého i výchozího jazyka. Je pro ně typické časté používání neobvyklých výrazů, zejm. archaismů a neologismů, a obecně neobvyklých jazykových prostředků.

Paul Perry (11)

Paul Perry je spoluautorem několika bestsellerů New York Times, včetně Evidence of the Afterlife, Closer to the Light, Transformed by the Light a Saved by the Light, z nichž vytvořil populární film Fox.

Otakar Brůna (18)

Otakar Brůna byl český redaktor, publicista, dramaturg a spisovatel.. Vystudoval reálné gymnázium ve Vysokém Mýtě a na přelomu čtyřicátých a padesátých let studoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1947 začal publikovat v regionálním tisku své první příspěvky týkající se československého filmu. Roku 1950 se stal redaktorem deníku Mladá fronta. Po absolvování základní vojenské služby začal pracovat jako novinář v armádních časopisech. Do roku 1962 pracoval pro obdeník Dukla v Bratislavě a pak se stal vedoucím kulturní rubriky časopisu Československý voják. Publikoval také v různých filmových periodikách . Krátce působil jako dramaturg Armádního divadla v Martině a v Československé televizi V roce 1974 se stal šéfredaktorem měsíčníku Gramorevue. a od roku 1976 do roku 1984 byl šéfredaktorem čtrnáctideníku Svazu českých dramatických umělců Scéna, kde ale vedle odborných textů dostávaly prostor také příspěvky podporující kulturní politiku KSČ. V devadesátých letech by redaktorem TV Prima a spolupracoval s populárními časopisy . Začal jako básník. První samostatnou knihu Nebe plné hedvábí vydal v roce 1961. Pro mládež napsal dvě ideologicky motivované novely Čertovo kolo a Boj o perlu . Nejznámější z jeho tvorby jsou však knižní podoby rozhovorů se známými herci . V roce 2001 obdržel za knihu literatury faktu Vladaři Dračích údolí cenu Miroslava Ivanova.

Marie Homolová (13)

Narozena 1946 v Praze. Novinářka, redaktorka Lidových novin, týdeníku Vlasta, publicistka, knihy o českých historických památkách a o významných osobnostech historie.

Marcia Davenport (14)

Marcia Davenportová, rozená Abigail Glicková byla americká spisovatelka, novinářka a muzikoložka, známá jako dlouholetá přítelkyně Jana Masaryka. Pocházela z židovské rodiny, jejím otcem byl pojišťovací agent Bernard Glick a matkou operní pěvkyně Alma Glucková. Když jí bylo devět let, rodiče se rozvedli, jejím nevlastním otcem se stal houslista Efrem Zembalist. Cestovala s rodiči po celém světě a pohybovala se v uměleckých kruzích , studovala na Wellesley College a Alpské univerzitě v Grenoblu, konvertovala ke křesťanství a přijala křestní jméno Marcia. V roce 1923 se provdala za studenta Franklina D. Clarkea, o rok později porodila dceru Patricii a v roce 1925 se pár rozvedl. Po studiích se živila jako reklamní textařka, později začala psát recenze vážné hudby pro The New Yorker a The Stage, také komentovala rozhlasové přenosy z Metropolitní opery. Roku 1929 se provdala za novináře Russella Davenporta, s nímž měla druhou dceru Cornelii, manželství skončilo v roce 1944. Je autorkou životopisu Wolfganga Amadea Mozarta, za účelem sběru materiálu navštívila Prahu, kterou si velmi oblíbila a naučila se česky. Společný zájem o hudbu vedl k jejímu sblížení s diplomatem a politikem Janem Masarykem, v roce 1948 plánovali sňatek a odchod na Západ; Masarykova předčasná smrt bývá vysvětlována tím, že ho komunisté zlikvidovali, aby svou emigrací nový režim nezdiskreditoval. V USA byla uznávanou spisovatelkou, vydala knihu Údolí rozhodnutí , popisující osudy majitelů ocelářské továrny v Pittsburghu v letech 1873–1941, která byla zfilmována roku 1945 Tay Garnettem s Gregorym Peckem a Greer Garsonovou v hlavních rolích. Dalšími jejími úspěšnými romány byly East Side, West Side a My Brother's Keeper . Vydala také autobiografii Too Strong for Fantasy , z nichž česky vyšla část věnovaná vztahu s Masarykem pod názvem Jan Masaryk – posl...

M Il‘jin (16)

Ruský prozaik, autor uměleckonaučné prózy pro děti a publicista. Původně chemický inženýr, od roku 1930 se věnoval pouze literatuře.

Louis De Bernières (18)

Louis de Bernières je britský prozaik, který se proslavil zejména románem Mandolína kapitána Corelliho. V roce 1993 se umístil v seznamu 20 nejlepších mladých britských autorů sestaveném literárním časopisem Granta. O rok později byl vydán jeho čtvrtý román Mandolína kapitána Corelliho, který vyhrál Cenu spisovatelů Commonwealthu za nejlepší knihu a dostal se do užší nominace na knihu roku 1994 týdeníku Sunday Express. Román byl přeložen do více než 11 jazyků včetně češtiny a stal se z něj mezinárodní bestseller. 16. července 2008 byl Louisi de Bernièresovi udělen čestný doktorát na De Montfortově univerzitě v Leicesteru, kde dříve studoval . Louis H P de Bernière-Smart se narodil poblíž londýnského předměstí Woolwich a vyrůstal v hrabství Surrey, přičemž první část příjmení získal pro francouzském předkovi hlásícím se k hugenotům. Navštěvoval školu Bradfield College a v 18 letech vstoupil do armády, kterou však po čtyřech měsících služby ve městě Sandhurst opustil. Studoval na Victoria University of Manchester a na institutu vzdělávání University of London. Než se z něj stal spisovatel na plný úvazek, vystřídal řadu různých povolání – pracoval mimo jiné jako mechanik, moto kurýr či učitel angličtiny v Kolumbii. V současné době žije spolu se svou družkou a dvěma dětmi ve městě Bungay v hrabství Suffolk. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis de Bernières na anglické Wikipedii.

Liane Schneider (28)

Německá spisovatelka. Autorka knih pro děti. Původním povoláním učitelka.