Všichni Autoři a témata

Pavel Hanuš (5)

Pavel Hanuš byl český spisovatel, dramatik, scenárista a publicista. Pocházel z dělnické rodiny. Po ukončení měšťanské školy roku 1943 pracoval ve slévárně v ČKD a jako zřízenec v Živnostenské bance. Od počátku roku 1945 do konce války byl v táboře nucených prací ve Slezsku. Pak dálkově vystudoval novinařinu na Vysoké škole politické a sociální v Praze. Pracoval v různých organizacích a v různých funkcích: V roce 1964 se stal zakládajícím členem a předsedou Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. Roku 1972 vážně onemocněl a byl mu přiznán trvalý invalidní důchod. Svou literární činnost zahájil jako básník, když na přelomu 40. a 50. let časopisecky publikoval poměrně naivní dobové verše. Následně se zaměřil na tvorbu tendenčních satiricky zaměřených aktovek a scének a ideově zaměřených divadelních her. Psal také detektivní příběhy pro dospělé i pro děti. Během 70. a 80. let přenesl těžiště své spisovatelské činnosti do tvorby televizních a rozhlasových scénářů komediálního, detektivního a společensky mravoličného charakteru, které se však vyznačují hodnotovou nevyrovnaností.

Pavel Hajný (5)

Pavel Hajný je spisovatel, scenárista a dramaturg. Má na svém kontě řadu scénářů pro film i televizi. Je autorem několika prozaických děl. Působil také jako redaktor či autor v oblasti počítačových a internetových technologií. Od roku 1999 se angažuje ve sběru historických dat a autentických záznamů baťovců a dalších pamětníků baťovského fenoménu po celém světě. Narodil se 15. dubna 1939 Celestině a Václavovi Hajným z Rožnova pod Radhoštěm. Má mladšího bratra Petra Hajného. V roce 1956 odmaturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, pak studoval elektrotechniku na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě a následně ještě ČVUT v Praze . Po vojně pracoval ještě krátce od roku 1962 v Tesle Hloubětín. V letech 1962 až 68 byl zaměstnán v Československé televizi jako střihač, zvukový technik, mistr zvuku a později jako dramaturg a redaktor. Oženil se v roce 1962 s Drahomírou Hajnou a narodil se jim první syn Martin Hajný - psycholog a psychoterapeut. V té době pokračoval ve studiu dramaturgie na FAMU. Od roku 1968 byl dramaturgem hraného filmu ve Filmovém studiu Barrandov. Druhý syn Filip, IT odborník a překladatel, se narodil v roce 1975. Od roku 1991 byl zaměstnán v IDG a pro ni pracoval v České televizi a později i v televizi Premiéra na televizním magazínu Computerworld. V IDG se zasloužil o vznik měsíčníku i4U , jehož se stal šéfredaktorem. Podílel se i na zrodu českého vydání časopisu Playboy v roce 1991 a na kratší dobu se stal i jeho prvním šéfredaktorem. V Českém rozhlase působil jako redaktor stanici Radiožurnál týdenní rozhlasový pořad Megabyte od roku 1998. Působil také v neziskové organizaci BMI, která se věnovala využívání internetu a IT v rámci současné občanské společnosti. Díky evropskému projektu Leonardo zde spolupracoval na mezinárodních programech pro neslyšící Tecno Zeinu a pro nemocné roztroušenou sklerózou MS Net. Pro ID...

Pavel Gregor (6)

Narozen 12. 1. 1952 v Poličce. Prof. , MUDr., DrSc., kardiolog . Zabývá se zejména onemocněním myokardu a farmakoterapií.

Pavel Dvořák (6)

Narozen 13. 5. 1937 v Praze, zemřel 21. 12. 2018. Slovenský historik, publicista, prozaik, autor populárně-naučných prací z dějin Slovenska.

Pavel Doulík (7)

Narozen 12.10.1977 v Teplicích. PaedDr., vysokoškolský pedagog, odborné práce z pedagogiky a školského managementu, obecné didaktiky, metodologie pedagogického výzkumu, též autor didaktických prací pro výuku přírodovědných předmětů.

Paula Roe (8)

Australská spisovatelka.

Paul Watzlawick (6)

Paul Watzlawick byl americký psycholog, psychoterapeut a filosof rakouského původu. Původně vzdělán ve filologii a filozofii. Prodělal výcvik v analytické psychoterapii na Jungově Institutu v Curychu. Od roku 1960 pracoval v Mental Research Institute v Palo Altu v Kalifornii, odtud se terapeutický směr, který prezentoval, označuje jako paloaltská škola. Vedle psychoterapie, zejména rodinné, se věnoval také teorii komunikace a humoru. Od roku 1976 se stal profesorem psychoterapie na Stanford University. Je známý například svými pěti komunikačními axiomy :

Paul Johnston (4)

Narodil se v Edinburghu v roce 1957. Po studiu na Oxfordu, kde se zabýval antickým a moderním Řeckem pracoval pro loďařskou společnost v Belgii. V roce 1987 se přestěhoval do Řecka, kde vyučoval angličtinu. Žije střídavě v Anglii a Řecku, je podruhé ženatý a má tři děti.

Paul J McAuley (8)

Britský botanik a zoolog. Autor sci-fi.

Paul Dowswell (6)

Britský spisovatel.

Paul Carson (8)

Narodil se v Newcastle v Severním Irsku. Vystudoval medicínu v oboru pediatrie. Několik let žil v Austrálii, odkud se v roce 1984 vrátil do Irska, kde založil kliniku specializovanou na alergie u dětí. Nyní žije se svou ženou a dvěma dětmi v Dublinu.

Paul Auster (8)

Paul Benjamin Auster je americký spisovatel židovského původu. Píše romány, filmové scénáře, básně i eseje. Překládá rovněž z francouzštiny , ve Francii i studoval. Často využívá detektivní schéma či jiné populární žánry, témata jeho knih jsou však spíše existenciální. Láká ho i film, k nejznámějším patří jeho scénář k filmu Kouř či Vnitřní život Martina Frosta , který též sám režíroval. Roku 2006 získal Cenu prince Asturského. V roce 2008 byl hostem Pražského festivalu spisovatelů.

Patricia Wentworth (7)

Patricia Wentworth, rozená Dora Amy Elles, byla britská spisovatelka detektivek. Studovala v Londýně, nejprve soukromě, pak navštěvovala dívčí Blackheath High School. Po smrti svého prvního manžela, George F. Dillona, se v roce 1906 usadila v Camberley, Surrey. V roce 1920 se vdala za George Olivera Turnbulla a měla jednu dceru. Napsala sérii 32 kriminálních románů , převážně se slečnou Silverovou jako hlavní hrdinkou, z nichž první vyšel v roce 1928, a poslední byl vydán v roce její smrti. Slečna Silverová je někdy přirovnávána k Jane Marpleové vytvořenou Agathou Christie. Slečna Silverová je vychovatelka v důchodu, která se stane soukromým detektivem. Úzce spolupracuje se Scotland Yardem, a to zejména s inspektorem Frankem Abbottem. Patricia Wentworth napsala také dalších 34 knih mimo tuto sérii.

Patricia Reilly (7)

Patricia Reilly Giff se narodila roku 1935 v Brooklynu v New Yorku. Je autorkou knih a učitelka. Poté, co strávila dvacet let jako učitelka na plný úvazek,začala psát. Specializující se na dětskou literatury. Nyní sídlí v Weston, Connecticut, spolu se svým manželem Jamesem a jejich třemi dětmi. "Chci vidět děti, stočené do klubíčka s knihami, zjištění povědomí o sebe jak oni objeví myšlenky jiných lidí. Chci, aby se spojení, které knihy jsou příběhy lidí, že psaní je mluvení na papíře, a chci jim psát jejich vlastní příběhy. Ráda bych své knihy stanovila, jako spojení pro ně. "

Patricia Potter (8)

Paticia se narodila v roce 1940,je americkou autorkou dvaceti osmi románů a šesti novel. Její knihy se vydávají v patnácti zemích, jejích knih se prodalo více jak dva milióny. Často jsou její díla nominována na různá ocenění např.u Romance Times u Georgia Romance Writers.Třikrát byla finalistkou RITA Awards. Často byla zveřejněna na bestseller seznamu. Dřív než začala se psaním knih,živila se jako reportérka u Atlant Journal,editorka předměstských a atlantských novin. Je členem národní rady Romance spisovatelů Ameriky a je bývalý prezident Gruzie Romance spisovatelů a členkou představenstavenstva River City Romance spisovatelů v Memphisu. Patricia žije v Memphis,Tennessee,se třemi psi-dvěma šeltiemi a jedním trpasličím pudlem.

Patricia Harman (6)

Patricia Harman strávila přes třicet let péčí o ženy jako porodní asistentka. Nejprve jako laická-porodní asistentka, pomáhající na komunálních farmách v Západní Virginii a později jako kvalifikovaná zdravotní pracovnice ve fakultních nemocnicích a komunitních nemocničních porodních domech. Strávila více než deset let v šedesátých a sedmdesátých letech. Své divoké mládí strávila ve venkovských komunitách ve Washingtonu , Connecticutu a Minnesotě . Během války ve Vietnamu společně s manželem Tomem Harmanem cestovala po zemi, často stopovali, zatímco hledali místo, kde se usadí. V roce 1974 koupili farmu se skupinou podobně smýšlejících přátel na vrcholu hřebene v Roane County, West Virginia. V komunitě stavili srubové domy, kopali rybníky, pěstovali si a uchovávali své vlastní potraviny srubových domů, kopal rybník, rostl a uchovali svou vlastní jídlo a nastartovali Growing Tree Natural Foods Cooperative. Tehdy během této doby Patsy asistovala u jejího prvního porodu doma, víceméně náhodou. "Někteří lidé jsou předurčeni," napsala. "Zrovna jsem byla u své přítelkyně z komunity, když v tom odešla do práce, a tak jsem nakonec odrodila své první dítě." Brzy poté, P. Harman odcestovala do Austinu v Texasu trénovat s kolektivem domácích porodních bab. Když se vrátila, stala se jedním ze zakládajících členů The West Virginia družstva porodních asistentek. Její vášeň pro péči o ženy a děti ji dovedla k tomu, aby si udělala rekvalifikaci a také první krok k získání licencí jako certifikovaná porodní asistentka. V roce 1985 společně s manželem, kočkou a dětmi vycestovala na sever, a zahájila své přípravy na univerzitě v Minnesotě, kde získala svůj titul kvalifikované porodní asistentky. Za posledních dvacet let byla paní Harman zdravotní sestrou, porodní asistentkou na fakultě The Ohio State University, Case Western Reserve University a nejnověji na West Virginia University. V roce 1998 odešla do soukromé praxe s manželem T...

Pamela Westland (6)

Britská autorka děl o aranžování květin a kuchařských knih.

P. Dominik (9)

Otto Zwettler (5)

Narozen v Byňově, doc., PhDr., RNDr., CSc., český historik a překladatel z angličtiny a polštiny.

Oto Linhart (6)

Narozen 2.6.1958 v Praze. Novinář, spisovatel a básník.

Otilie K Grezlová (8)

Spisovatelka a nakladatelská redaktorka.

Otakar Slanař (3)

Narozen 1979. Mgr., pedagog, metodické materiály a učebnice českého jazyka pro SŠ.

Otakar Nehera (6)

Narozen 25. 10. 1917 v Olomouci, zemřel 23. 10. 2009 v Bratislavě. Fotograf.

Otakar Hanuš (8)

Narozen 31. 3. 1890 v Praze, zemřel 25. 2. 1940 tamtéž. Novinář, prozaik, dramatik, scenárista, kabaretní šansoniér, textař filmových písní, filmový publicista.

Otakar Antoň Funda (8)

Otakar Antoň Funda je český filosof, religionista, překladatel, vysokoškolský učitel a bývalý evangelický farář. Roku 1965 vystudoval protestantskou teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Externě poté studoval na Filozofické fakultě UK v Praze. Na postgraduální studium odešel do Basileje, kde studoval na Filozofické a Teologické fakultě. Jeho disertační práce nesla název T. G. Masaryk, sein philosophisches, religiöses und politisches Denken u prof. M. Geigera. Komunistické úřady však nechtěly nostrifikovat Fundův basilejský doktorát, tudíž byl nucen, i přes značné obtíže, promovat znovu roku 1981 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , tentokrát prací Eirenaiovo učení o recapitulatio. V roce 1975 „podal Funda habilitační práci na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, pod názvem Myšlení o víře a myšlenky víry“. Avšak nebyl teologicky a politicky poplatný tehdejšímu směru českého protestantismu J. L. Hromádky „a svou koncepcí demytologizace a existenciální interpretace křesťanské víry vyvolal řadu polemik v českém protestantismu“. Jeho habilitační práce byla komunistickým režimem odmítnuta. V roce 1990, když již nebylo školství v područí komunistického režimu, mohl být habilitován na Husitské teologické fakultě UK v oboru filosofie náboženství. Předsedou habilitační komise byl prof. dr. Zdeněk Kučera, děkan fakulty. Na návrh Filosofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně byl 5. června 2003 prezidentem republiky V. Klausem jmenován profesorem pro obor filosofie. Od roku 1995 působí také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde vyučuje předměty z etiky, filozofie a religionistiky jako Dějiny náboženství, Etické problémy či Antická a středověká filozofie. Od roku 2003 působil na dnes již neexistující Literární akademii Josefa Škvoreckého. ...

Ota Oliva (5)

Prof. RNDr. Ota Oliva, CSc. se narodil 8. 12. 1926. O přírodu se začal zajímat již v útlém mládí. Ve věku devíti let uveřejnil ve Vesmíru článek o vose a o rok později o rosničce. Na gymnáziu měl již zcela vyhraněný zájem o akvaristiku a teraristiku. Účastnil se dění v pražských spolcích Leknín a Prvním spolku přátel akvarií a terrarií a v r. 1943 se setkal v akvaristickém obchodě v Praze na Smíchově s prof. Dr. O. V. Hykešem, který se stal jeho stálým rádcem. V témže roce publikoval první odborný článek o chovu Geophagus gymnogenys v Akvaristických listech. Jako zvlášť aktivní akvarista byl zván do výborových schůzí Prvního spolku, kde se blíže seznámil s hydrobiologem doc. J. Hrbáčkem. Na doporučení prof. Hykeše se po maturitě zapsal na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V roce 1950 promoval na revizi našich ryb se zřetelem k pohlavnímu dimorfismu, v r.1958 obhájil kandidátskou dizertační práci z ekologie ryb středního Polabí a v r.1964 se habilitoval ze systematiky a ekologie ryb české oblasti. Od r. 1963 byl samostatným vědeckým pracovníkem a později vedoucím oddělení zoologie obratlovců Katedry systematické zoologie PF UK. Od faunistiky ryb a obojživelnílů vedla jeho vysoce aktivní vědecká dráha k ekologickým aspektům a k anatomii ryb, zvláště k výzkumu okohybných svalů , se zřetelem k jejich funkčně anatomickému a fylogenetickému vývoji a významu. Vědeckou i životní dráhu skončil jako profesor zoologie Přírodovědecké Fakulty UK v Praze. Ota Oliva byl nejen vynikajícím českým ichtyologem mezinárodní úrovně, čestným členem Kanadské ichtyologické společnosti, doživotním členem Herpetologické společnosti v Londýně, členem hlavního výboru České zoologické společnosti, členem Polské zoologické společnosti ve Wroclavi, Koperníkovy společnosti v Krakově, zoologické společnosti v Londýně, Indické zoologické společnosti v New Delhi, Indické národní akademie věd, autorem mnoha vědeckých a odborných spisů a knižních publikací, ale působil i jako člen mnoha red...

Ota Ksandr (4)

Narozen 1928 v Praze. Rozhlasový redaktor a režisér, práce pro děti.

Orchester Gustáva Offermanna (4)

Slovenský popový orchestr pod vedením Gustáva Offermanna.

Ondrej Lenárd (4)

Ondrej Lenárd je slovenský dirigent známý svou prací v symfonické i operní oblasti. Narodil se 3. dubna 1942 v Bratislavě na Slovensku a má za sebou bohatou kariéru v čele různých orchestrů po celém světě. Lenárd působil jako šéfdirigent Slovenské filharmonie a později převzal roli hudebního ředitele Symfonického orchestru Československého rozhlasu . Jeho mezinárodní kariéra zahrnuje angažmá u významných orchestrů v Japonsku a v Evropě a proslul zejména interpretací děl Čajkovského a Strausse.

Ondřej Koželuh (5)

Mgr., pedagog, působil jako učitel na mateřské škole, zaměřený na oblast předškolní výchovy a čtenářské pregramotnosti, autor článků z oboru. Také autor autobiografické publikace, osvětových a zábavných článků z prostředí mateřské školy a autor fantasy románů.

Oľga Pavlovská (6)

Hudební pedagožka, autorka učebnic hudební výchovy.

Olga Krijtová (7)

Olga Krijtová-Fuchsová byla přední česká nederlandistka, vysokoškolská pedagožka a překladatelka z nizozemštiny. Po maturitě na gymnáziu v Nymburku vystudovala v letech 1950–1955 nizozemštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1956 se provdala za Nizozemce Hanse Krijta, který se roku 1948 uchýlil do Československa, protože se nechtěl jako voják podílet na potlačování boje za nezávislost v Nizozemské východní Indii . Od roku 1955 do roku 1999 působila jako vysokoškolská učitelka na katedře germanistiky, nederlandistiky a nordistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, roku 1967 získala titul PhDr, roku 1990 se stala docentkou nizozemské literatury. Do češtiny přeložila přes sedmdesát titulů pro dospělé čtenáře a pro děti a mládež od celé řady nizozemských a vlámských autorů. Kromě toho publikovala odborné stati z literární historie a vlastní drobné prózy. Je také autorkou vysokoškolských skript, prvních českých dějin nizozemské literatury a spoluautorkou učebnice nizozemštiny. Za svou překladatelskou činnost získala roku 1969 nejvýznamnější nizozemskou překladatelskou cenu Martinuse Nijhoffa , stala se členskou v Královské akademii nizozemského jazyka a literatury v Gentu a nositelkou Oranžsko-Nasavského řádu v hodnosti důstojníka , roku 2006 české ocenění Magnesia Litera za překlad románu Fámy vlámského spisovatele Huga Clause a roku 2007 Překladatelskou cenu nizozemského literárního fondu NLPVF za zásluhy o propagaci nizozemské literatury v České republice).

Olga Krejčová (6)

Narozena 30. 11. 1918 v Krakově . Akademická malířka, ilustrátorka, literatura pro děti, rozhlasové a televizní hry, překlady z němčiny.

Olga Chytková (7)

Veterinární lékařka a spisovatelka.

Oldřich Vinař (4)

Narozen 9. 12. 1925 v Brně. Doc. MUDr., DrSc., psychiatr, zaměřen na psychofarmakologii, též autor katalogů výtvarných výstav . Manželka je lékařka, stejně jako dvě dcery, třetí dcera je farmaceutka.

Oldřich Nečas (6)

Prof. MUDr. Oldřich Nečas, DrSc., vystudoval Lékařskou fakultu MU v Brně. V Biologickém ústavu Lékařské fakulty MU se zabývá buněčou a teoretickou biologií.

Oldřich Hlavsa (5)

Oldřich Hlavsa byl český akademický malíř. Narodil se jako nejmladší ze šesti dětí v rodině chudého chalupníka v Německé Rybné . Po skončení obecné školy odešel do Žamberka, kde se učil číšníkem. Ve volných chvilkách se věnoval své zálibě, malování. Ve Vídni, kam Hlavsa odešel na vandr, se mu dostalo prvního metodického vedení na speciálním kurzu kreslení. S malými úsporami odešel na Akademii výtvarného umění do Mnichova, kde působil v letech 1910–1913, studia dokončil na Pražské Akademii. Byl žákem profesorů Františka Ženíška a Vojtěcha Hynaise . Po 1. světové válce, kterou prožil v Rusku jako legionář, žil střídavě v Praze, Německé Rybné a Vamberku. Fara v Německé Rybné se stala jeho druhým domovem a farář Jan Selichar jeho druhým otcem a přítelem. Ten jej také při všech studiích finančně podporoval. Náměty ke svým obrazům čerpal Hlavsa především z rodného kraje a patřil do okruhu tzv. rybenské skupiny malířů. Byl výborným portrétistou, avšak v jeho díle převažuje tvorba krajinářská, byl malířem lyrických náladových krajinek Orlického podhůří. Část jeho tvorby je umístěna v místní obrazárně v Síni Oldřicha Hlavsy, která byla otevřena veřejnosti 26. července 1986. Oldřich Hlavsa je pohřben na hřbitově ve Vamberku.

Nobuki Kanazawa, (4)

Nisim Mišal (3)

Izraelský politolog a televizní redaktor.

Nina Vladimirovna Gernet (5)

Ruská dramatička a spisovatelka, autorka knih pro děti.

Nina Špitálníková (6)

Narozena 27. 12. 1987 v Chrudimi. Koreanistka, práce z oboru.

Nikolaj Gogol, (6)

Nikolai Rimsky-Korsakov (7)

Nikolai Rimsky-Korsakov byl významný ruský skladatel, člen skupiny skladatelů známé jako "Pětka". Narodil se 18. března 1844 v ruském Tichvinu a proslavil se svým orchestrálním uměním a zájmem o rozvoj nacionalistického ruského stylu klasické hudby. Kariéra Rimského-Korsakova byla mnohostranná; než se plně věnoval hudbě, působil jako námořní důstojník. Stal se profesorem na petrohradské konzervatoři a ovlivnil mnoho studentů, včetně Igora Stravinského a Sergeje Prokofjeva.

Niko Tinbergen (4)

Nizozemský zoolog a etolog, v roce 1973 Nobelova cena za objevy v oblasti smyslového vnímání zvířat.

Nicholas Hordern (2)

Autor knihy o Novém světě, světě Mayů, Inků a Aztéků.

Nezmaři (2)

Nele Neuhaus (9)

Nele Neuhausová, narozená v roce 1967 ve vestfálském Münsteru, žije od dětství v Taunusu. Pracovala v reklamní agentuře a studovala práva, historii a germanistiku. Od svého sňatku pomáhá manželovi v rodinném podniku a vedle toho píše kriminální romány a knihy pro mládež. Její kriminální série s vyšetřovateli Oliverem von Bodenstein a Piou Kirchhoffovou, kterou zpočátku vydávala vlastním nákladem, ji záhy proslavila nejen v Německu, ale i v zahraničí.

Neil Richards (7)

Anglický producent a autor filmových scénářů a scénářů k počítačovým hrám. Ve spolupráci s Matthewem Costellem píše detektivní romány.

Nathalie Petit (8)

Francouzská novinářka, koučka a osobní trenérka. Zabývá se neurovědou.

Naoya Matsumoto (8)

Nadězda Spatenková (5)

PhDr. et Mgr. Naděžda Špatenková, Ph.D., MBA, roz. Kubíčková vystudovala jednooborovou psychologii a sociologii -andragogiku v profilaci na sociální práci. Působila jako sociální pracovnice v rodinné poradně, externí pracovník a odborný garant linky SOS ve Zlíně, středoškolská učitelka, ale také např. jako specialista personalistiky v eBance. V současné době je odborným asistentem na Ostravské univerzitě a na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde také vede Univerzitu třetího věku. Věnuje se lektorské činnosti a spolupracuje s řadou institucí, např. Hospicovým hnutím-Vysočina, občanským sdružením InternetPoradna.cz apod. Vzdělání: 1996 - Mgr. obor sociologie-andragogika v profilaci na sociální práci, FF UP Olomouc 1999 - Ph.D. obor sociologie ve studijním programu andragogika, FF UP Olomouc 2001 - Mgr. obor psychologie FF UP Olomouc

Naďa Profantová (5)

Naďa Profantová je česká historička a archeoložka specializující se na období starší a střední doby hradištní. Externě působí na katedře archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové.

Naďa Moyzesová (6)

Naďa Moyzesová pracuje jako grafická designérka a ilustrátorka na volné noze. Vystudovala magisterské studium v Ateliéru Grafický design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. V nakladatelství XYZ vydala knihy Pověsti hradů a zámků Morava a Slezsko, Slavné historky zbojnické a dětskou knihu Bratři obři, kterou také ilustrovala. Několik pověstí z knihy Pověsti z hradů a zámků Morava a Slezsko vydalo vydavatelství Supraphon na CD Pověsti slezských hradů a zámků a Pověsti moravských hradů a zámků.

Multatuli (6)

Multatuli, vlastním jménem Eduard Douwes Dekker , byl nizozemský spisovatel. Do češtiny byl mimo jiné přeložen jeho světoznámý román Max Havelaar. Eduard Douwes Dekker pracoval jako koloniální úředník v Nizozemské východní Indii , kam dorazil v devatenácti letech, a kde se dle jeho vlastních slov jeho „duše probudila“, ale kde byl také svědkem zlořádu pod taktovkou nizozemské koloniální vlády. Jeho nejznámějším dílem je kritický román Max Havelaar , ve kterém na základě vlastních zkušeností odsoudil zacházení nizozemských úředníků a domorodých vládců s místními obyvateli. Při vydání této knihy poprvé použil pseudonym Multatuli, který pochází z latinského „multa tuli“, což znamená „mnoho jsem trpěl“. V červnu 2002 prohlásila Společnost pro nizozemskou literaturu Maxe Havelaara za nejvýznamnější nizozemsky psané literární dílo všech dob. V roce 2004 skončil Multatuli na třicátém čtvrtém místě v anketě Největší Nizozemec. Eduard Douwes Dekker se narodil v amsterdamské ulici Korsjespoortsteeg, ve které se dnes nachází Multatuliho muzeum, do rodiny hlásící se k mennonitům. Jeho otec, Engel Douwes Dekker, byl lodní kapitán a jeho matka, Sietske Eeltjes Klein, žena v domácnosti. Eduard byl inteligentní dítě, navštěvoval latinskou školu. Již velmi brzy si kladl kritické otázky ohledně víry a psal básně. Po dvou, nebo třech letech z latinské školy odešel, aniž by studia dokončil, a v roce 1838 odcestoval na palubě lodi, které velel jeho otec, do Nizozemské východní Indie, do jejíhož hlavního města ležícím na ostrově Jáva, Batávie, dorazili roku 1839. Eduard Douwes Dekker tam nastoupil do služeb nizozemské správy jako nižší úředník Účetního dvora. V následujících letech se dočkal povýšení, i když se mu práce s financemi příliš nezamlouvala. Batávie, kde rok a půl vedl veselý a činorodý život daleko...

Mooji (4)

Mooji, též Múdži, vlastním jménem Anthony Paul Moo-Young je duchovní učitel , propagátor advaity a spirituálních lekcí , vycházejících z meditační techniky átmavičára. Jeho učitelem byl H. W. L. Poonja, zastánce neduality a učení Ramana Maharšiho. Mooji se narodil a vyrůstal s otcem v Port Antoniu na Jamajce, na dlouhou dobu odloučen od matky. V mládí se zajímal především o sport a muziku. Jeho matka Euphemia Hamiltonová žila v Londýně, kde též jako dítě vyrůstala. Když v roce 1969 zemřel jeho otec, Mooji ve věku 15 let emigroval za svou matkou do Londýna. Nejprve se živil jako pouliční portrétista a postupně si jako samouk osvojil různé umělecké techniky . O několik let později vyučoval umění na Brixton College. Ve světě umění byl znám jako Tony Moo. Po setkání s křesťanskou mystikou nastal výrazný posun v jeho duchovním uvědomění a prohlubovala se i jeho víra. Opustil zaměstnání a šest následujících let žil jednoduchým způsobem života, věnoval se meditacím v přírodě a hledání vnitřního klidu. Důležitým bodem pro jeho další směřování byla návštěva Indie v roce 1993, kdy se v Lakhnaú setkal s H. W. L. Poonjou, zvaným Papaji . Ten se stal na několik měsíců jeho duchovním učitelem a pod jeho vedením byl Mooji, podle svých slov, schopen vidět všudypřítomný zdroj a pravdu o existenci. Později, když jeho mistr v roce 1999 zemřel, začal Mooji pořádat po celém světě , intenzivní semináře, tzv. satsangy, kde podporuje účastníky v hledání přímé zkušenosti pravdy. Jeho styl je přímý, jasný, soucitný a často vtipný. Mnoho jeho následovníků sleduje jeho satsangy prostřednictvím internetového serveru YouTube. Do roku 2011 žil v Brixtonu v Londýně, nyní žije v Portugalsku, v ášramu Monte Sahaja v regionu Alentejo. Jeho brat...

Monika Wurm (8)

Monika Wurmová je přechýlená podoba jména slovenské spisovatelky Moniky Wurm, žijící ve Vídni. Vystudovala střední průmyslovou školu se zaměřením na technicko-informatické služby. Před několika lety odešla do rakouské metropole, kde se usadila. V první knize s názvem Slzy prodaných dívek popisuje příběh mladé filipínské dívky, která se v katastrofálních podmínkách dostane do Dubaje, kterému říkají město snů. Tam ji prodají jako luxusní společnici. Právě tato kniha získala oblibu nejen na Slovensku, ale taky v České republice, kde ji dodalo na trh nakladatelství Brána, jehož je exkluzívní autorkou. V říjnu 2015 byl román Slzy prodaných dívek vydán v němčině pod titulem Die Tränen der verkauften Mädchen. O sérii románů Rockové tango, Pákistánská princezna a její pokračování Pákistánská mstase zajímají zahraniční filmaři. V říjnu 2015 v Londýně bude slavnostní podpis smlouvy k filmovému zpracování knížky Pákistánská princezna i projednání překladu tohoto románu do urdštiny a hindštiny.

Monika Nevolová (7)

Mgr., psycholožka, redaktorka lifestyle magazínů, televizní dramaturgyně, věnuje se koučinku poradenství v osobnostním rozvoji.

Monika Králiková (4)

Publicistka, autorka publikací o výtvarných pracích z papíru.

Mojmír Vlašín (7)

Mojmír Vlašín je český zoolog, ekolog, aktivista a politik, v letech 2004 až 2008 zastupitel Jihomoravského kraje, v letech 1990 až 1994 a opět 2002 až 2018 zastupitel města Brna, nestraník za Stranu zelených. Pochází z rodiny normalizačního literárního vědce Štěpána Vlašína. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie. Po absolvování školy byl mimo jiné náměstkem ředitele Českého ústavu ochrany přírody. V současnosti je zaměstnán v Ekologickém institutu Veronica , externě vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a je soudním znalcem v oboru ochrana přírody. Je aktivní v řadě nevládních ochranářských a vědeckých organizací, mj. těchto: Ekologický institut Veronica, Česká společnost ornitologická, Česká společnost pro ochranu netopýrů, Poradní sbor Pálava, nebo Natural Areas Asotiation. Také je jedním ze zakladatelů Česko-nepálské společnosti. Patří mezi členy redakční rady časopisu Sedmá generace. V České televizi uváděl ekologický soutěžní pořad pro děti Hra na zelenou. Ve vědecké oblasti se zabývá především ochranou netopýrů, obojživelníků a plazů. Věnuje se preventivní ochraně životního prostředí, začátkem devadesátých let spolu s Alešem Máchalem napsali knížku Desatero domácí ekologie; název této knihy časem zdomácněl a používá se pro dobrovolné a preventivní možnosti ochrany životního prostředí každého jednotlivce. Je autorem řady recesistických divadelních her pro brněnský ekologický institut Veronica. Mojmír Vlašín je ženatý, má dvě dospělé děti . V roce 1990 byl zvolen do zastupitelstva města Brna, kde pracoval do roku 1994 jako místopředseda komise pro životní prostředí. V roce 2002 byl opět zvolen do zastupitelstva města Brna i do zastupitelstva městské části Brno-Ořešín, kde v letech 2005–2006 vykonával funkci místostarosty. V letech 2004–2008 byl členem zastupitelstva Jihomoravské...

Miroslav Zeman (7)

Miroslav Zeman je bývalý československý reprezentant v řecko-římském zápasu. V roce 1968 na olympijských hrách v Mexiku vybojoval v kategorii do 52 kg bronzovou medaili a v roce 1972 na hrách v Mnichově vypadl ve stejné kategorii v pátém kole. Šestkrát se stal mistrem Československa.