Všichni Autoři a témata

Andrea Schulte-Peevers (8)

Publicistka, autorka turistických průvodců, studovala v Německu.

Andrea R Cremer (7)

Andrea Cremer známá též jako Andrea Robertson prožila své dětství sněním v lesích a při jezerech severního Wisconsinu. Nyní žije v Minnesotě, ale spíše považuje za svůj domov „kanadský štít“, než Středozápad. Vždy milovala psaní a nikdy nepřestala psát, ale až nedávno se do literární tvorby pustila profesionálně. Když nepíše, učí historii na vysoké škole svobodných umění v St Paul. Její debut román, Nightshade, první z řady YA fantasy, byl zveřejněny na podzim 2010 ve vydavatelství Penguin .

Andrea Pavlíčková (7)

Mgr., učitelka základní školy.

André Wurmser (5)

Francouzský novinář, proazik a esejista.

André Pieyre De Mandiargues (5)

André Pieyre de Mandiargues patří mezi stěží zařaditelné individuality. Sám navíc bděle dbal na to, aby s žádným kontextem nesouvisel. Bývá sice spojován s okruhem tvůrců druhé generace francouzských surrealistů , kteří vycházejí z hlubinné psychologie, jejího důrazu na nevědomí, estetiku snu a zázračna, avšak touha uchopit bytí v dualistickém sporu duše a těla se v jeho tvorbě projevuje obzvlášť svérázně. Z Mandiarguesových knih vystupuje členitá osobnost: až puntičkářský estét a dandy, který si libuje v erudovanosti, a zároveň milovník neobvyklostí a tajemných zvláštnůstek, které odměřuje s kulinářskou přesností, aby chuť byla vždy přejemná, ale výrazná a svá. * André Pieyre de Mandiargues patří do druhé generace francouzských surrealistů. Narodil se 14. března 1909 v Paříži, je tedy o třináct let mladší než Breton a o devět let než Desnos a Crevel, představitelé „heroického“, revolučního období francouzského surrealismu. Jestliže začátky tvorby první surrealistické generace spadají do dvacátých a třicátých let 20. století, nástup druhé surrealistické generace spadá do let bezprostředně před druhou světovou válkou, anebo spíš do období bezprostředně po válce. Mandiargues sice uprostřed války vydal svou první sbírku básní , ale jeho skutečným debutem, který vzbudil pozornost, byla teprve kniha Le musée noir . Po ní vydával soustavně rok co rok jednu knihu za druhou, vždycky věrný sobě samému, vlastně svému výchozímu bodu, jímž bylo jeho „černé muzeum“ surrealisticky orientovaných kratších i delších próz. Mezi knihy nejvýznamnější patří Les incongruités monumentales , Le soleil des loups , Marbre , Le lis de mer , Le cadran lunaire , Le Belvédere , Feu de braise , La Motocyclette , Porte dévergondée (Nestydatá brána, 19...

Ana Galán (7)

Španělská veterinární lékařka a spisovatelka zaměřená na knihy pro děti.

Amelia Cobb (9)

Autorka knih pro děti píšící pod pseudonymem.

Amedeo Molnár (7)

Amedeo Molnár byl český teolog, vysokoškolský pedagog a historik, ve své době přední badatel v oboru medievistiky, světově známý především studiemi o české a evropské reformaci a středověkém kacířství. Jako polyhistor klasické vzdělanosti byl znalcem patristiky, valdenství, Husa a husitství a teologického vývoje Českých bratří. Narodil se jako mladší syn elektroinženýra Bedřicha Molnára a učitelky Anity, rozené Selli. Studoval na Jiráskově gymnáziu v Praze, kde byl jeho učitelem literární historik Felix Vodička. Zde byl za Protektorátu Čechy a Morava pro své výborné znalosti němčiny a přátelství se studentem Roubíčkem při maturitě v roce 1942 účelově označen jako příslušník židovské rasy. Po maturitě absolvoval v letech 1942–1945 teologický kurs, organizovaný v době německé okupace Synodní radou Českobratrské církve evangelické. České vysoké školy totiž byly za války zavřeny. V letech 1944 a 1945 byl vikářem v Železném Brodě. Po osvobození Československa se zapsal v letním semestru 1945 jako posluchač na Husovu fakultu v Praze a zároveň i na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V letech 1945 a 1946 studoval ve francouzském Štrasburku. Roku 1947 se stal asistentem na Husově teologické fakultě v Praze a v březnu 1948 zde obhájil doktorskou práci o Lukáši Pražském. V květnu téhož roku získal i doktorát univerzity ve Štrasburku . Roku 1949 se habilitoval na Husově fakultě pro obor církevních dějin a – po rozdělení bohosloveckých fakult na husitskou a evangelickou – v roce 1950 se stal docentem historické symboliky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Tehdy se oženil s bohoslovkou Marií, rozenou Harantovou , která od roku 1952 působila jako vikářka, resp. farářka Českobratrské církve evangelické na sborech Praha-Kliment, Horní Počernice a Kladno). V roce 1964 se jim narodila d...

Amanda Maris (9)

Učebnice angličtiny.

Amanda Foody (4)

Americká spisovatelka.

Alycea Ungaro (3)

Americká fyzioterapeutka, autorka prací o gymnastické metodě - Pilates.

Aluisio Tancredo Belo Gonçalves Azevedo (5)

Alojz Lorenc (2)

Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...

Alois Jokl (9)

Narozen 6.10.1887 ve Snovídkách u Bučovic, zemřel 23.4.1967 v Praze. Profesor obchodní akademie, lektor Vysoké školy obchodní. Autor učebnic němčiny, překladatel z němčiny a ruštiny.

Alois Aust (8)

Narozen 26.10.1889 v Praze, zemřel 11.11.1961 tamtéž. Hudební skladatel a dirigent.

Alica Bartková (6)

Alica Bartková patrí medzi výrazné talenty dnešnej mladej generácie. Žije v Banskej Bystrici, kde vyštudovala na Univerzite Mateja Bela filozofiu a výtvarnú edukáciu. Alica Bartková sa umiestnila na popredných miestach v mnohých literárnych súťažiach, no knižný trh sa jej spočiatku postavil chrbtom. A potom akoby sa roztrhlo vrece, všetky veľké vydavateľstvá začali prejavovať záujem. Nemožno sa čudovať, Alica Bartková sa vyznačuje mimoriadnym postrehom, detailným zobrazením vzťahu a priblížením dnešného života. Jej slová sú úderné, vťahujú do deja, a hoci sme uprostred ľúbostného trojuholníka, je to nový, iný - súčasný pohľad…

Alfred Schirokauer (6)

JUDr. Alfred Schirokauer byl německý právník, spisovatel, scenárista a filmový režisér, který zejména ve 20. letech 20. století proslul především jako autor mnoha historických románů a biografií, řada z nich byla posléze i zfilmována. Mezi jeho nejznámější díla vydaná v češtině patří historický román Hříšná Messalina, který pojednává o římské císařovně Messalině, manželce římského císaře Claudia. Své vzdělání zahájil v Anglii, pak se vrátil do Německa, kde v Hamburku složil maturitu, poté úspěšně vystudoval práva. Po dokončení požadované právní praxe pracoval nejprve po sedm let jako právník. Během této doby začal literárně tvořit, svůj první román vydal v roce 1904. Mezi jeho životopisná díla patří práce o Ferdinandu Lassallovi, Lordu Byronovi, Napoleonovi či Lucretii Borgii. Od roku 1912 působil i jako filmový scenárista, později i jako filmový režisér, kdy několikrát také spolupracoval s Reinholdem Schünzelem. Vzhledem k svému židovskému původu byl nucen opustit nacistické Německo a emigrovat nejprve do Nizozemska, později do Rakouska, kde v roce 1934 ve Vídni zemřel.

Alfred Fuchs (6)

Alfred Fuchs byl česko-židovský spisovatel, novinář a překladatel z němčiny. V roce 1921 přijal křest a stal se členem římskokatolické církve. V roce 1941 byl umučen nacisty v koncentračním táboře Dachau. Roku 1992 byl vyznamenán Řádem TGM I. třídy in memoriam. Narodil se na Královských Vinohradech v rodině obchodního cestujícího Julia Fuchse a jeho manželky Berty, rozené Weissbarthové . Matka se stala obětí holokaustu, otec zemřel dříve. Po maturitě na Vinohradech roku 1911 studoval na Karlově univerzitě filosofii, práva a teologii a roku 1915 získal doktorát filosofie. Od roku 1918 učil na průmyslové škole v Ostravě a byl tajemníkem česko-židovského sionistického hnutí. Roku 1921 se dal pokřtít v Benediktinském opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích, vstoupil do Lidové strany a věnoval se překládání a publicistice. Svoji konverzi vysvětlil v novele „Oltář a rotačka“. Psal hlavně o náboženství a církvi, o kultuře a politice. Redigoval pondělník Svobodného slova, psal do deníku Tribuna, kde se podepisoval značkou „Draf“, později do Přítomnosti a v letech 1923–1939 byl na tiskovém odboru Předsednictva vlády. Od roku 1925 byl šéfredaktorem deníku Prager Tagblatt a roku 1929 kandidoval do Senátu za Křesťansko-sociální hnutí. Zároveň přednášel na Svobodné škole sociálních nauk, kde se habilitoval prací „Nejnovější politika papežská“. Bezprostředně po nacistické okupaci Československa byl opakovaně vyslýchán gestapem. V říjnu 1940 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Dachau, kde byl v únoru 1941 umučen. Je pohřben na břevnovském hřbitově. Mladý Fuchs překládal Heineho „Hebrejské melodie“ , Goethovy „Balady“ a Janáčkův životopis od M. Broda, později latinské hymny a modlitby. Svoji první knihu věnoval „Židovské otázce“ a sionismu, další sjednocování církví, psal o demokratické politice a jejím vztahu k náboženství a napsal celou řadu knížek o vel...

Alexej Kusák (6)

Alexej Kusák , nakladatelský redaktor, publicista, přispěvatel do literárních a výtvarných časopisů, překladatel z němčiny, emigrant po roce 1968.

Alexandr Isajevič Solženicyn (3)

Alexander Loyd (4)

Americký kněz, naturopat a psycholog.

Alex Kadlec (4)

Spoluautor publikace o rekreačních objektech a chalupách.

Ales' Adamovič (5)

Běloruský prozaik, literární teoretik a kritik.

Aleš Kraus (3)

Narozen 23.6.1936 v Kolíně. Fotograf.

Aleš Klégr (5)

Aleš Klégr je český anglista – lexikolog, lexikograf, sémantik a morfolog. Vystudoval anglistiku a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je žákem Bohumila Trnky a Ivana Poldaufa, ve svém odborném směřování byl nejvíce ovlivněn pozdější dlouhodobou spoluprací s Libuší Duškovou. Nejprve působil v Encyklopedickém ústavu ČSAV a na různých středoškolských a vysokoškolských jazykových pracovištích. V letech 1990–2008 byl členem Ústavu anglistiky a amerikanistiky FF UK, od roku 2008 působí v Ústavu anglického jazyka a didaktiky tamtéž. Od 1996 je docentem a od 2004 profesorem pro obor anglický jazyk. Soustavně se zabývá systémovými a textovými vztahy mezi angličtinou a češtinou na rovině gramaticko-lexikální . Je členem České asociace anglistů a Pražského lingvistického kroužku. Působí jako hlavní redaktor Časopisu pro moderní filologii . K nejvýznamnějším položkám jeho odborné bibliografie patří The Noun in Translation ; English Complex Prepositions of the Type in spite of and Analogous Sequences , Česko-anglický slovník spojení: podstatné jméno a sloveso , a především Tezaurus jazyka českého . K dalším zájmům Aleše Klégra patří vytrvalostní běh, fyzikální teorie a klasická hudba.

Aleš Doubrava (4)

Narozen 28.1.1935 v Hradci Králové, zemřel 21.2.1993. Historik, regionální historická literatura.

Alena Zárybnická (5)

Meteoroložka České televize. Alena Zárybnická se narodila se v Praze roku 1969. Její otec byl pilot motorových letadel. V letech 1984-1988 studovala na Gymnáziu. Poté v letech 1988–1994 studovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor Katedra meterologie a klimatologie. Od roku 1997 působí v české televizi, půl roku zde působila jako externí člen Redakce ČT. Od dubna 1998 jako stálý zaměstnanec. Od roku 1997 moderuje Předpověď počasí a od roku 2000 moderuje pořad pro ženy Sama doma. Působí také v magazínu o počasí Turbulence od roku 2011. Roku 1999 se stala členkou sportovní redakce, natáčí dokumenty, reportáže o létání. Sama se sportovnímu létání aktivně věnuje. Je vdaná, její manžel je leteckým inspektorem. Má syna Víta.

Alena Maxová (1)

Alena Maxová byla rozhlasová redaktorka a překladatelka z angličtiny a bulharštiny. Mimo jiné stála u zrodu rozhlasového pořadu Kolotoč a jako překladatelka do českého prostředí uvedla amerického autora detektivních románů Eda McBaina. Narodila se v roce 1920 v holandském Haagu. Jejím otcem byl legionář, prvorepublikový politik a diplomat Prokop Maxa. Měla tři bratry. V letech 1931–38 žila s rodinou v bulharské Sofii, kde byl její otec velvyslancem. Vychodila tam českou měšťanku, naučila se místní jazyk a později se stala jeho přední překladatelkou do češtiny. Celý pobyt v Bulharsku považovala za jedno z nejhezčích období svého života, což dokládá např. i krátký rozhlasový dokument Malé pásmo o Bulharsku z cyklu Zvukový atlas. Ve středoškolských studiích pokračovala na Drtinově reformním reálném gymnáziu v Praze. Roku 1939 emigrovala s rodiči do Francie a později do Spojeného království. V letech 1942–1945 byla učitelkou a ředitelkou československých jeslí v Londýně získala jazykové osvědčení Cambridge Certificate. Po návratu do Československa studovala v letech 1945–1948 angličtinu, češtinu a bulharštinu na Univerzitě Karlově, v posledním ročníku také vyučovala na Dívčím gymnáziu Charlotty Masarykové v Praze 7. V letech 1948–1970 působila v Československém rozhlasu v Praze. První dva roky byla redaktorkou v zahraniční redakci, poté pracovala do roku 1955 jako lektorka v tzv. učebním oddělení a byla redaktorkou literárních pořadů. V roce 1956 se stala redaktorkou a později vedoucí nově vytvořené redakce Aktualit a zajímavostí, zkráceně A-Zet. V době, kdy televizní vysílání bylo stále ve svých počátcích, prožíval rozhlas i v takové zemi, jakou bylo tehdejší Československo, svůj zlatý věk. Výrazným způsobem se podílel na formování životního stylu. Jeho masovému rozšíření napomohl i vynález tranzistorového přijímače. Došlo ale i k jiným změnám. Uvolněnější 60. léta přinesla...

Alena Klečková (7)

Alena Isabella Grimmichová (7)

Alena Isabella Grimmichová se více než dvacet let profesionálně věnuje výtvarné činnosti. V roce 1990 založila výtvarný GGArt atelier, v roce 2000 přejmenovaný na atelier Grimmich. V letech 1995 - 2005 vedla Galerii N°9 v Praze na Malé Straně. Zabývá se malbou na hedvábí, filcováním a řadou dalších technik. Na www.vytvarnetechniky.cz jsou k vidění její práce. Spolupracuje s mnoha časopisy, které se věnují ručním pracím. Pořady v televizi Barvy života 4.11.2011 Knihy Kouzlení s hedvábím, Portál 2010 Nunofilcování, Grada 2011

Aleksandr Al'fredovič Bek (8)

Ruský spisovatel a novinář.

Albrecht Smuten (6)

Narozen 1984. Frontman, skladatel a textař skupiny Tvorba, zpěvák a hráč na příčnou flétnu a elektrickou kytaru, copywriter a grafický designér, autor webkomiksu a komiksu.

Albert Halper (6)

Narodil se v Chicagu, v roce 1929 přesídlil do New Yorku. V úvodu své spisovatelské kariéry zazářil románem Union Square. Psal romány, novely, divadelní hry. V kontextu americké literatury 30. - 60. let 20. století je považován za "proletářského spisovatele". V záložce českého překladu jeho románu Little People je přirovnáván ke Karlu Poláčkovi: "... týž humor zabarvený smutkem, stejné postavy průměrných lidiček opakujících vyčtené formulky místo vlastních myšlenek..."

Alain Bombard (4)

Alain Bombard byl francouzský lékař, mořeplavec a spisovatel známý svým výzkumem technik přežití na volném moři. Narodil se v protestantské rodině v 5. pařížském obvodu, jeho otec byl inženýr. Vystudoval medicínu na Université de Picardie a pracoval v nemocnici v Boulogne-sur-Mer. Byl amatérským jachtařem a plavcem a zabýval se otázkou, jak zvýšit šance trosečníků na záchranu. Přišel s tezí, že zdravý člověk, který se udrží v dobré psychické kondici a rozumně hospodaří se silami, může delší dobu přežít i bez zásob jídla a pití, protože všechny potřebné živiny mu poskytnou syrové ryby, plankton, mořská a dešťová voda. Aby dokázal svou teorii, vydal se na osamělou plavbu přes Atlantik na nafukovacím člunu od firmy Zodiac Aerospace, který nazval L'Hérétique . Loď byla dlouhá 4,6 m, poháněná pouze větrem a mořskými proudy, k navigaci sloužil sextant. Dne 19. října 1952 vyplul Bombard z Las Palmas a 23. prosince téhož roku přistál na Barbadosu, když urazil 4400 km – během plavby ztratil na váze 25 kg a trpěl anémií, ale dokázal se zotavit. O svém experimentu napsal knihu, která vyšla i česky pod názvem Trosečníkem z vlastní vůle . Německý mořeplavec Hannes Lindemann později Bombardovy závěry zpochybnil a prohlásil, že podle jeho zkušeností není možné přežít dva měsíce o slané vodě a že Bombard navzdory svým tvrzením musel mít ve člunu dostatečné zásoby pitné vody. Bombard byl také obviňován z podílu na smrti devíti námořníků, kteří se v říjnu 1958 utopili v nafukovacím záchranném člunu u bretaňského pobřeží, ačkoli přesně dodržovali Bombardovy rady pro případ ztroskotání. Soud sice zbavil Bombarda odpovědnosti, ale vědec se v důsledku kampaně proti své osobě pokusil v roce 1963 o sebevraždu. Od roku 1967 Bombard pracoval v Oceánografickém muzeu v Monaku a angažoval se v boji proti průmyslovému znečišťování vody. V roce 1981 byl stát...

Adrienne Young (10)

Adrienne Youngová je autorka New York Times bestselleru KLAN. Rodilá Texasanka a gurmán se zálibou v historii a cestování ráda navštěvuje antikvariáty a hledá staré knihy. Pokud zrovna nepíše, tak cvičí jódu, pije víno nebo se prochází oblíbeným muzeem. Žije se svým manželem, režisérem dokumentárních filmů, a se svými čtyřmi dětmi na Západním pobřeží.

Adolf Andrej Lebeda (4)

Adolf Andrej Lebeda, narozen roku 1913, zemřel v červnu 1997. Sportovec, zakladatel československého juda, instruktor juda. Vycvičený japonskými učiteli Kodakanu. Práce z oboru.

Adéla Korbelářová (6)

Grafička, ilustrátorka, autorka leporel pro nejmenší vycházející z metody Montessori.

Adalbert Ludwig Balling (9)

Páter Adalbert Ludwig Balling CMM je kňaz, spisovateľ, rehoľník.

A. T. B Edney (7)

Veteřinář, publikace o chovu psů a koček.

A. Ludvík Salač (9)

Narozen 17. 6. 1900 v Praze, zemřel 24. 8. 1953 v Německu. Malíř, grafik, ilustrátor a nakladatel pohlednic. Po roce 1948 žil v emigraci.

A. E Hotchner (3)

Americký spisovatel, dramatik, editor a autor biografií.

Zuzana Švihlová (8)

Mgr., autorka učebnic a pracovních sešitů pro výuku matematiky a vlastivědy na základní škole.

Zora Syslová (7)

Narozena 14. 6. 1964 ve Vyškově. Doc., PhDr., Ph.D., pedagožka, autorka prací z primární pedagogiky, specializace na problematiku řízení mateřských škol, hodnocení kvality předškolního vzdělávání a metody a formy práce s dětmi předškolního věku.

Zora Jandová (6)

Zofia Wąsik (5)

Polská filoložka, autorka učebnic němčiny.

Zdzisław Bańkowski (4)

Polský chemik.

Zdeňka Študlarová (8)

Narozena 1972. Ilustrátorka, výtvarnice, ilustruje dětskou literaturu, učebnice, komiksy, kalendáře a ekologickou literaturu pro děti.

Zdeňka Šromová (6)

Překlad z němčiny.

Zdeňka Papoušková (7)

Autorka učebnic angličtiny.

Zdeňka Krejčová (5)

Narozena 3. 11. 1944 v Praze. Malířka, ilustrátorka převážně dětských knih a naučných publikací z botaniky. Působí též v oblasti animovaného filmu.

Zdeňka Koppová (7)

PaedDr., logopedka, spoluautorka ilustrací ke knížce Moje první čtení Magdy Havlíkové. PaedDr.

Zdenka Hodková (3)

Zdenka Hamerová (7)

Zdena Hamerová se narodila 2. listopadu 1971 v Mělníku, ale dětství prožila v Lysé nad Labem. Vystudovala Střední zemědělskou školu v Brandýse nad Labem. Nyní žije v Sadské , je deset let vdaná a má tři děti. Marii a dvojčata Amálii a Norberta . Po večerech se věnuje psaní, které je jejím velkým koníčkem. Žije a pracuje v Sadské.

Zdeňka Benešová (3)

Zdeňka Benešová byla česká a československá politička Komunistické strany Československa a poslankyně Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1986 se profesně uvádí jako členka JZD. Ve volbách roku 1986 zasedla za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrvala do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se jí proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Zdeněk Zahradník (4)

Czech composer, educator, since 1966 Supraphon recording supervisor Born 3 June 1936, Lomnice nad Popelkou .

Zdeněk Večeřa (1)

Práce z oboru chemie.

Zdeněk Urban (2)

Zdeněk Urbánek byl prozaik, překladatel, esejista a kritik. Zdeněk Urbánek pocházel z kultivované evangelické rodiny. Po maturitě krátce studoval češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po uzavření vysokých škol pracoval jako nakladatelský redaktor a potom jako kočí na otcově statku. Za okupace ukrýval několik židovských dívek, za což mu bylo v roce 1993 uděleno v Izraeli vyznamenání. Po válce byl novinářem, 1949 – 57 lektorem v Čs. státním filmu, poté se živil překlady z angličtiny. V 60. letech psal do časopisu Divadlo. Během 70. a 80. let nesměl publikovat, svá díla uveřejňoval v samizdatu.

Zdeněk Tichý (7)

Narodil se v lednu 1965. Redaktor, pedagog na DAMU, dramaturg.

Zdeněk Šťáva (6)

Lékař - dermatolog, spisovatel a odborný publicista. Vystudoval gymnázium v Telči a Lékařskou fakultu UK v Praze. Svoji kariéru začínal na II. kožní klinice prof. Hübsmanna. Zabýval se studiem vztahů dermatologie k interní medicíně a stomatologii. Od r. 1968 profesor dermatologie na Lékařské fakultě UK v Praze. Později přednosta II. dermatovenerologické kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK. - Vedoucí redaktor časopisu Československá dermatologie. Autor řady vědeckých prací, monografií a učebnic o dermatologii. Světový věhlas mu přineslo publikování jeho prací v oboru sklerodermie. - V mládí psal básně, později beletrii.

Zdeněk Šos (4)

Narozen 25. 9. 1951. Rehabilitační lékař.