9181–9240 z 143372 Autoři
Fedor Malík (9)
Slovenský vinařský odborník, odborné práce z vinohradnictví a vinařství.
Více od autora
Evžen Korec (5)
Narozen 16. 9. 1956. RNDr., CSc., podnikatel, zabývá se obchodem s realitami, též majitel a ředitel Zoologické zahrady Tábor, původním povoláním molekulární biolog.
Více od autora
Eva Tinková (8)
Mgr. Eva Tinková je česká autorka vzdělávacích publikací, překlady z italštiny, španělštiny, francouzštiny, angličtiny, ruštiny.
Více od autora
Eva Talpová (7)
Eva Talpová Narozena v Brně, kde také žije a pracuje. Původně knihkupkyně, poté vystudovala bohemistiku a učí na střední škole český jazyk a literaturu. Publikovala v časopisech a sbornících, spolupracuje s deníkem Rovnost, kam přispívá hlavně fejetony. Svou tvorbu představila také v rozhlase a v řadě autorských čtení . Je členkou Obce spisovatelů. Psaní definuje jako jeden ze způsobů, jak vydržet tento svět.. Píše častěji o vnitřních světech než o tom vnějším. Více o ženách, ale nejen pro ně.
Více od autora
Eugene Ionesco (7)
Eugéne Ionesco byl francouzský dramatik a básník rumunského původu. Byl jedním z hlavních představitelů a zakladatelů absurdního dramatu; zároveň patří k jeho nejhranějším autorům. V literatuře se občas vyskytuje chybný rok Ionescova narození 1912, správný je 1909. Jeho otec byl rumunský advokát, matka byla dcerou francouzského železničního inženýra. V roce 1913 se rodina odstěhovala do Paříže. Za 1. světové války odjel Ionescův otec do Rumunska, odkud se už nevrátil a s manželkou se rozvedl. Spolu se svou sestrou žil Eugéne ve Francii až do roku 1925. Sourozenci se v uvedeném roce museli vrátit k otci do Rumunska, protože soud je přiřkl jemu. V letech 1929–1934 studoval na univerzitě v Bukurešti. Roku 1936 se oženil s Rodicou Burileanu, kterou poznal na studiích. Měli spolu dceru Marii-France . V roce 1942 se mu podařilo dostat se do Francie, tentokrát natrvalo. Ionesco nebyl mezi pařížskými levicovými kruhy příliš oblíben. Hra Nosorožci bývala vykládána jako alegorie na komunistické režimy, vycházela však z jeho zkušenosti se šířením propagandy fašismu. Od roku 1960 publikoval v novinách Le Figaro úvahy, v nichž kritizoval totalitu jako takovou. Jako jeden z prvních francouzských intelektuálů odsoudil Invazi vojsk varšavského paktu do Československa v roce 1968. Konkrétně se to stalo v článcích Československo? Jediná země v Evropě, která si zaslouží nezávislost a Od Prahy po Londýn samá hanba . V důsledku toho byly v Československu překlady jeho knih vyřazeny z knihoven a hry se nesměly provozovat. Ionesco je pochován na pařížském hřbitově Montparnasse. Na jeho prvních dílech je patrný vliv dadaismu, kdy bojuje proti logice světa a řeči. Patrné je to už v jeho rané hře Plešatá zpěvačka. Inspirací mu zde byla učebnice angličtiny. Její nesmyslný text, absurdní rozhovory, nesouvisející věty apod. daly vzniknout tzv. tragédii řeči...
Více od autora
Esther Meynell (4)
Britská muzikoložka, odbornice na J. S. Bacha, autorka románů z venkovského prostředí a románových portrétů slavných osobností.
Více od autora
Erroll Garner (6)
Erroll Garner byl americký jazzový pianista a skladatel, známý svou swingovou hrou a baladami. Jeho kariéra vzkvétala v polovině 20. století. Garner se narodil 15. června 1921 v Pittsburghu v Pensylvánii a byl převážně samoukem, nikdy se neučil číst noty, ale hrál výhradně podle sluchu. Jeho osobitý styl hry se vyznačoval rytmickým talentem, charismatickým vystupováním na pódiu a schopností hrát složité improvizace se zdánlivě nenucenou grácií.
Více od autora
Erich Kuby (5)
Erich Kuby byl německý novinář a spisovatel. Narodil se 28 června 1910 v Baden-Badenu v rodině drobného, nepříliš ¨úspěšného podnikatele. Studoval v Mnichově, diplom z ekonomie získal v r.1933. Pracoval v nakladatelství a záhy začal s prvními literárními pokusy. V roce 1939 narukoval do wermachtu, zůčastnil se bojů ve Francii a v Rusku. Po skončení války byl 9 měsíců v zajateckém táboře – protože si nijak nezadal s nacizmem, bylo mu po propuštění umožněno pracovat pro americkou Information Control, později se začal věnovat žurnalistice a začal psát rozhlasové a televizní hry, politické eseje, reportáže, dětské knihy, knihy čerpající z jeho válečných deníků a zkušeností.Výrazně se projevoval v protimilitaristických aktivitách. Za jeho žurnalistickou tvorbu mu byla udělena v roce 1992 Cenu města Mnichova Kuby zemřel 10.9.2005 v Benátkách , posmrtně mu byla udělena v roce 2005 Cena KurtaTucholského
Více od autora
Erich Bauer (7)
Vystudoval psychologii v Mnichově. léta pracoval v nemocnicích jako diplomovaný psycholog a terapeut. Od roku 1980 se začal zabývat astrologií. Studoval v Indii a v USA., potom začal používat astrologii spolu s psychologickými metodami. Je předsedou astrologického svazu Planetwork v Mnichově. Kromě toho pravidelně vystupuje v televizi i v rozhlasu, je známý jako autor četných článků v časopisech i řady knih o astrologii.
Více od autora
Eoin Dempsey (4)
Narodil se v Dublinu. V mládí rád skákal se svými přáteli do tamního moře, a na škole hrál ragby. Jeho snem bylo hrát ragby za Irsko, avšak pro nedostatek talentu se později dal na dráhu rockové hvězdy - hrál v rockové skupině. Bohužel se z něj nestala ani rocková hvězda. Později učinil další špatné rozhodnutí, když se přihlásil na vysokou školu obchodní, která jej moc nebavila. Při pobytu v New Yorku se rozhodl zkusit napsat svůj první román. Odmítlo ho více jak 150 vydavatelů, Eoin se však nevzdával. Strávil rok v Austrálii, kde se mu nedařilo najít stálé pracovní místo, a tak se vrátil zpět do Dublinu a zkoušel znovu psát, zatímco si hledal práci zde. Jeho žena Jill jej však přesvědčila k odchodu za její rodinou do Philadelphie, bohužel právě, když se hroutila ekonomika. V té době si zde snažil udržet své zaměstnání a přitom dopsal román Finding Rebecca, kterého se prodalo přes 150 000 kopií. V roce 2010 konečně našel práci, která ho baví, a začal vyučovat děti na základních školách. Později vydal román The bogside boys o konfliktu v severním Irsku. V roce 2018 mu vyšel román Bílá růže, černý les a nyní má rozpracovaná další díla. S manželkou Jill má dva syny, a společně se věnují Eoinovu oblíbenému sportu - golfu.
Více od autora
Emil Pospíšil (2)
Born 22 April 1958, Olomouc – died 14 October 1994, České Budějovice Czech folk guitarist, a sitar player, composer, singer
Více od autora
Emil Holub (4)
Emil Holub, křtěný Emilian Carl Johann Holub byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf v Africe. Během dvou pobytů v jižní Africe v letech 1872–1879 a 1883–1887 zde vykonal několik vědeckých výprav a pořídil rozsáhlou přírodovědnou a etnografickou sbírku. Na jeho druhé expedici jej doprovázela jeho manželka, spolupracovnice Růžena Holubová. Narodil se v Holicích v rodině lékaře Františka Holuba a jeho manželky Anny, rozené Ebertové. V roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří. V dětství četl africký cestopis Davida Livingstona, který jej podle jeho pozdějších slov silně ovlivnil. První ročník gymnázia studoval na německém reálném gymnáziu v Praze, další ročníky pak na německém gymnáziu v Žatci, kde maturoval v roce 1866. Chtěl studovat přírodní vědy a archeologii, ale na přání otce začal studovat na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde 24. února 1872 promoval a získal titul doktor medicíny. Za podpory Vojtěcha Náprstka odjel 18. května 1872 na svou první cestu do jižní Afriky. Vyplul z anglického Southamptonu a po krátkém mezipřistání v Kapském Městě se vylodil 8. července v Port Elizabeth. Díky doporučení tamějšího rakouského konzula Adlera zde začal pracovat jako lékař v evropských rodinách. 26. srpna 1872 odešel vykonávat lékařskou praxi v městě Dutoitspan mezi hledači diamantů. V březnu 1873 se přidal ke konvoji místních lovců na dvouměsíční cestu – „vědecké safari“ na území bečuánských kmenů, kde získal první zkušenosti s domorodci a výstrojí. Sestavil přírodovědnou sbírku, kterou ve dvaceti bednách odeslal Náprstkovi do Prahy. Dne 3. listopadu 1873 vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště Kalahari a navštívil Šošong, hlavní sídlo bečuánského kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky Limpopo. Třetí expedici vykonal od 2. b...
Více od autora
Emil Holan (6)
Emil Hoff – po 28. říjnu 1944, Osvětim) známější pod pseudonymem Emil Holan byl spisovatel populárně naučné literatury pro mládež. Pracoval v nakladatelství K. Synek jako redaktor dětské literatury. Věnoval se především psaní knih seznamujících jednoduchou formou s vědou a technikou své doby. Obvykle při psaní spolupracoval s odborníky v daném oboru. 9. července 1942 byl z Prahy deportován do ghetta v Terezíně. Odtud pak 28. října 1944 do koncentračního tábora Osvětim, kde také zahynul.
Více od autora
Emanuel Jindřich Popera (7)
Narozen 7.1.1895 v Kopidlně, zemřel 24.1.1964 v Palma de Mallorca . Propagátor kulturních styků česko-amerických, básník, autor knih pro mládež, překladatel z angličtiny, emigrant po 1948.
Více od autora
Ema Sedláčková (9)
Historička umění, pracovnice památkové péče. Absolventka dějin umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Žačka V. Birnbauma a A. Matějčka. Poté působila ve Státním fotoměřickém ústavu v Praze. Od r. 1947 se podílela na činnosti Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku. Při převzetí významných zámeckých objektů do státního majetku spolupracovala se Z. Wirthem. Specialistka na problematiku instalace historických zámeckých interiérů. - Později pracovala ve Státním oblastním archivu v Benešově, naposledy ředitelka Muzea Podblanicka se sídlem na zámku v Jemništi. - Publikovala v časopisech Zprávy památkové péče a Za starou Prahu. Autorka odborných studií a příspěvků pro monografické průvodce o památkových objektech. Spoluautorka soupisu uměleckých památek Čech.
Více od autora
Elwyn Hartley Edwards (5)
Elwyn Hartley Edwards se narodil 17. dubna 1927. Cvičitel jízdy na koních, spisovatel a redaktor. Konzultant a editor Horse & Hound časopisu po dobu pěti let, ale také sloužil jako regionální předseda britské Horse společnosti a jako člen představenstva BHS rady. Byl také vice-president pro Riding pro Sdružení zdravotně postižených a vice-patrona Koně a Pony asociace. Zemřel dne 9. prosince 2007, ve věku 80 let.
Více od autora
Ellen Berg (7)
Spisovatelka, vystudovala germanistiku, pracovala jako průvodkyně v oblasti gastronomie.
Více od autora
Elizabeth Thornton (6)
Elizabeth Thornton se narodila a vyrůstala v Aberdeenu ve Skotsku, zde vystudovala, poté dlouhá léta pracovala jako učitelka v mateřské škole a nakonec se jí podařilo založit svou vlastní mateřinku St. Within Street Nursery School, která funguje dodnes. V roce 1969 se s manželem a třemi malými syny přestěhovala do Kanady, Winnipegu a i zde léta učila, jak v mateřské škole, tak i na prvním stupni základní školy. Po večerech sama navštěvovala University of Winnipeg, kde studovala řecké dějiny a její úsilí vyústilo v získání bakalářského titulu v tomto oboru. K nápadu psát romance jí přivedla romance od Georgette Heyer, když po jejím přečtení propadla tomuto žánru - nejdřív jako čtenářka, nedlouho na to jako autorka vlastních příběhů. V roce 1987 vyšla Elizabeth její první kniha Bluestocking Bride. Od té doby napsala více jak dvacet historických romancí a dvě novely. Samozřejmě, že Elizabeth za svá dílka získala nějaké to ocenění a dočkala se překladů svých knih do spousty cizích jazyků. Mezi Elizabethiny koníčky patří čtení , cestování a taky se přiznala, že je nadšeným fanouškem Harryho Pottera.
Více od autora
Eliška Walterová (7)
Eliška Walterová je česká pedagožka, která se zabývá srovnávací pedagogikou a analýzou zahraničních vzdělávacích systémů a možnostmi využití jejich zkušeností v českém vzdělávání. Je rovněž autorkou nových vzdělávacích programů, které reflektují potřeby škol i žáků a žákyň. Na Pedagogické fakultě UK založila výzkumné pracoviště. Je autorkou knihy Školství - věc /ne)veřejná, která zpracovává výsledky analýz názorů a postojů české veřejnosti ke školství a vzdělávání včetně názorů na jeho vývoj, reformy a současné problémy. Od roku 2015 je členkou Vědecké rady Fakulty humanitních studií, UTB ve Zlíně. Od roku 1998 do 2014 byla ředitelkou Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání. Od roku 2004 do 2016 byla členkou World Council of Comparative Education Societies .
Více od autora
Eliška Fučíková (7)
Historička umění, Eliška Fučíková, má s uměním nejen profesní, ale i soukromý vztah. Málokdo z nás se bude dívat na obrazy dávných mistrů tak, jako tato žena, která je dokáže perfektně ocenit, najít v nich skrytá tajemství časů dávno minulých a představit je veřejnosti naprosto dokonalým způsobem. Eliška Fučíková je za své zásluhy v oblasti vědy a umění oceňována také na mezinárodní úrovni. Od roku 2003 je nositelkou francouzského Řádu rytíře věd a umění.
Více od autora
Elena Čepčeková (9)
Elena Čepčeková, rodným jménem Elena Kaššová. Publikovala i pod jménem po druhém manželovi Elena Benešová a pod pseudonymem Elena Hronská byla slovenská prozaička, básnířka a dramatička, autorka literatury pro děti a mládež. Narodila se v rodině malorolníků a vzdělání získávala v Dolní Ždani, Levicích, Banské Bystrici a Zvolenu. Po 2. světové válce začala pracovat jako učitelka v Kostoľanech pod Tribečom, později pracovala jako úřednice v Bratislavě a v Československém státním filmu. V letech 1950-1954 byla vedoucí redaktorkou časopisu Ohník, v letech 1955-1957 časopisu Zornička, krátký čas byla i ředitelkou Domu osvěty v Novém Městě nad Váhom. V roce 1968 byla krátce také redaktorkou obnoveného časopisu Slniečko. Pak se přestěhovala do Bánovců nad Bebravou, kde se věnovala literární činnosti. Věnovala se výhradně tvorbě pro děti a mládež, a to jak poezii, tak i próze a dramatu. Náměty pro její díla se stal svět přírody, současný život na vesnici i ve městě, rodinné, školní a internátní prostředí, malí i dospívající hrdinové, ale nejvíce se v jejím díle objevují jako hrdinky dívky. Psala veršované pohádky, hrdinskou a životopisná epiku, pohádky, novely a romány; napsala však také loutkové hry a pohádkové seriály pro rozhlas a televizi. Obsáhlá širokou škálu čtenářů od úplně nejmenších až po dospívající mládež. Za své dílo získala Cenu Fraňa Krále. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena Čepčeková na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Edward Albee (5)
Edward Franklin Albee byl americký dramatik. Bývá řazen k absurdnímu dramatu, ale on sám sebe považoval za realistického autora. Narodil se ve Washingtonu, ale jako čtrnáctidenní miminko byl adoptován rodinou Albee, ti žili v New Yorku, kde podnikali v divadelnictví, vystudoval Choate School, poté Trinity College. Za jeho dílo mu byla třikrát udělena Pulitzerova cena. V krátkých, často jednoaktových hrách zobrazuje člověka v krizových situacích samoty, lhostejnosti, přetvářky a lži. Jeho hry často vycházejí z reálné skutečnosti. Přestože jeho dílo je velmi úspěšné, nejen u diváků, ale i u kritiky, mnoho lidí se domnívá, že plně nevyužil svůj talent a psal pouze tak, aby to stačilo.
Více od autora
Eduard Táborský (5)
Narozen 18. 3. 1910 v Praze, zemřel 12. 11. 1996 v Austinu v USA. JUDr., docent právnické fakulty, tajemník E. Beneše, diplomat, po roce 1948 v emigraci.
Více od autora
Eduard Kohout (3)
Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...
Více od autora
Eduard Herold (10)
Eduard Herold též Edvard Herold, křtěný Jan Eduard Herold byl český malíř, ilustrátor, kritik umění a spisovatel. Narodil se v Praze jako nemanželský syn, nejstarší ze tří dětí chudého herce Německého divadla Jana Christiana Herolda a jeho ženy, herečky Terezie Ringelmannové. Studoval na piaristickém gymnáziu, kde se mu příliš nevedlo, proto odešel do učení na rukavičkáře. Ani tam se mu nedařilo, zajímal se více o loutkoherectví. Roku 1836 učení opustil, protože složil zkoušku na Akademii do malířské školy, kde byl žákem Františka Tkadlíka, Antonína Mánesa a Christiana Rubena. Školu dokončil roku 1844, byl ovliněn nejvíce Mánesem a profiloval se jako krajinář – realista. Od roku 1849 byl členem Jednoty umělců výtvorných , od roku 1863 také Umělecké besedy. Po studiu se stal učitelem kreslení dětí ve šlechtických rodinách, až se dostal k hraběti Jindřichu Chotkovi; jeho tři děti vyučoval na zámcích Nové Dvory a Kačina, kde zůstal do roku 1856. Během pobytů na Kačině využíval ke studiu bohatou zámeckou knihovnu jako jeden ze zdrojů inspirace ke své budoucí tvorbě historických povídek a ilustrací. V letech 1868 – 1877 spolupracoval příležitostně s Prozatímním divadlem jako malíř jevištních dekorací, například pro hru Nevěsta husitská Karla Šebora. Maloval dekorace i pro ochotnické spolky např. z Jaroměře a Mladé Boleslavi . Od roku 1868 otiskoval ilustrace, veduty a jiné kresby v časopisech Erinnerungen , Zlatá Praha, ve sborníku Osvěta a dalších. Tam přispíval i statěmi z dějin umění, básněmi a povídkami. Napsal také román Čertova krčma. Ke konci života vyučoval kresbu. Zemřel roku 1895 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Byl dvakrát ženat. S první ženou Antonií, rozenou Siegelovou měl syna Jindřicha/Heinricha a dceru Boženu , obě děti zemřely brzy po narození. Rok po smrti prv...
Více od autora
Eduard Goldstücker (6)
Eduard Goldstücker byl československý germanista, profesor dějin německé literatury a překladatel. Narodil se na Slovensku v židovské rodině. Studoval němčinu a německou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v roce 1935. Už během studia se stal členem Komunistické strany Československa. Po německé okupaci v roce 1939 musel opustit Československo jako komunista a z obavy před nacistickým rasovým pronásledováním. Pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně. V roce 1948 byl jmenován československým vyslancem v Izraeli, v prosinci 1951 byl zatčen a v květnu 1953 byl souzen spolu s Pavlem Kavanem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským a odsouzen k doživotí a strávil dva a půl roku ve vězení v Jáchymově a Leopoldově. V roce 1955 byl rehabilitován a začal přednášet na Univerzitě Karlově. Habilitoval se v roce 1958, profesorem dějin německé literatury byl pak jmenován v roce 1964 na FF UK v Praze. Specializoval se na studium a překlad německých židovských autorů 20. století, zvláště Franze Kafky. V 60. letech vedl katedru germanistiky. V 60. letech byl iniciátorem a nejvýraznějším řečníkem Liblické konference, později též předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem Národního shromáždění. Ostře kritizoval invazi sovětských vojsk v roce 1968 a byl donucen emigrovat. Odešel do Spojeného království, kde začal vyučovat německou literaturu a stal se profesorem srovnávacích literatur v Sussexu. Přednášel na univerzitách v Los Angeles, Stockholmu či Kostnici. V roce 1990 se vrátil do vlasti. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.
Více od autora
Eduard Doubek (5)
Eduard rytíř Daubek, v dobových českých pramenech uváděn i jako Edvard rytíř Doubek , byl rakouský a český šlechtic, velkostatkář a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se roku 1811 v Praze jako syn statkáře Franze Daubka a jeho manželky Josefy . Vystudoval gymnázium v Praze a absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde roku 1836 promoval a získal titul doktora práv. Patřily mu četné nemovitosti, mimo jiné palác Platýz v centru Prahy, pozemky na Smíchově a statky v Chanovicích, Nové Vsi a Oseku. Prosazoval moderní metody zemědělské výroby. V roce 1872 byl povýšen do dědičného rytířského stavu. Od zemských voleb v roce 1861 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky. Do sněmu se po krátké několikaměsíční přestávce vrátil v zemských volbách v březnu 1867. Již od 60. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Zemský sněm ho v roce 1861 delegoval do Říšské rady za kurii velkostatkářskou. Znovu ve vídeňském parlamentu zasedal od roku 1867 a opětovně od roku 1870 . Zemský sněm ho do parlamentu ve Vídni vyslal také roku 1872. Složil slib 14. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873. Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi 4. září 1877. K roku 1861 se uvádí jako velkostatkář s trvalým bydlištěm v Praze. Uvádí se, že jako konzervativec odmítal návrhy reforem prosazovaných německorakouskými liberály. Hlásil se ovšem k německé národnosti, byť v národnostních otázkách vystupoval umírněně. Zemřel 9. května 1882 v Praze, pohřben byl na Olšanech. Politice se věnoval i syn Eduard Daubek mladší ....
Více od autora
Edmund Husserl (6)
Edmund Husserl byl německý filosof moravského původu a zakladatel moderní fenomenologie. Edmund Husserl se narodil jako druhý syn židovského obchodníka, roku 1876 maturoval na německém gymnáziu v Olomouci a studoval matematiku, fyziku a filosofii nejprve v Lipsku, mimo jiné u W. Wundta, pak v Berlíně u matematiků K. Weierstrasse a L. Kroneckera a nakonec ve Vídni, kde roku 1882 promoval prací o variačním počtu. Zde se také setkal s Masarykem a snad i pod jeho vlivem pokračoval ve filosofii u F. Brentana. Prací O pojmu čísla se roku 1887 habilitoval v Halle, kde pak 14 let působil jako soukromý docent. Téhož roku si vzal ve Vídni Malvinu Steinschneiderovou, rovněž z Prostějova, a oba se dali pokřtít v evangelické církvi. Jeho Filosofie aritmetiky vzbudila kritický zájem logika G. Fregeho, který ji kritizoval kvůli psychologismu, tj. názoru, že matematické objekty mají psychologický původ, že plynou pouze z povahy lidského myšlení. Tuto kritiku vzal Husserl velmi vážně a dlouho pracoval na svém prvním velkém díle, Logická zkoumání I./II. , jež mu vyneslo profesuru v Göttingenu. Tam se seznámil s D. Hilbertem, W. Diltheyem, M. Schelerem, A. Koyrém a K. Jaspersem. Roku 1913 vydal Ideje k čisté fenomenologii. Po vypuknutí Světové války se připojil k vlasteneckému manifestu německých profesorů, za války však ztratil syna. 1916 byl povolán do Freiburgu jako nástupce H. Rickerta a 1918 založil Freiburskou fenomenologickou společnost. Jeho první asistentkou byla pozdější řeholnice Edith Steinová a od roku 1919 Martin Heidegger, který se roku 1928 stal jeho nástupcem. K Husserlovým žákům patřili také Eugen Fink, Dietrich von Hildebrand, Roman Ingarden, Ludwig Landgrebe, Jan Patočka a Edith Stein. Jako vážený emeritní profesor podnikl Husserl řadu přednáškových cest po Německu i do ciziny a napsal své poslední velké dílo, Krizi evropských věd, věnovanou otá...
Více od autora
Edmund Finke (6)
Do r. 1920 důstojník rakouské armády. Vídeňský autor detektivek. Devět jeho románů tvořilo v letech 1940-43 hlavní náplň edice Svěží detektivky, vydávané Kotíkovým nakladatelstvím.
Více od autora
Edgar Dutka (7)
Edgar Dutka je český vysokoškolský učitel, scenárista, režisér a spisovatel, který se stal v roce 2005 za román Slečno, ras přichází nositelem Státní ceny za literaturu. Edgar Dutka vyrůstal od sedmi do devíti let společně se svojí o pět let starší sestrou v dětském domově, protože jejich matka byla v období někdejšího československého komunistického režimu na šest let uvězněna za tzv. protistátní činnost. U Břeclavi byla spojkou převaděčů přes státní hranici.Z vězení matka se spoluvězeňkyní uprchla, přešla hranici a odjela do Austrálie. Se synem se setkala až po 20 letech v roce 1968. Dutka až do maturity vyrůstal v pěstounské rodině u sestřenice své matky. Po dvou letech na Vysoké škole chemické v Pardubicích ze studií zběhl. Po vojně dělal jeden rok číšníka, později odešel do Prahy, kde vystudoval FAMU. Je autorem scénářů divadelních her, českých televizních animovaných seriálů, mezi které náleží Béďa rošťák či Já Baryk.
Více od autora
Earl Mindell (8)
Je uznávaným odborníkem světového formátu nejen v lékařských kruzích, ale i u svých pacientů i čtenáří, kteří se řídí jeho radami. Napsal desítky titulů na téma správné výživy a každý z nich se stal bestsellerem. V současné době žije v Kalifornii.
Více od autora
Dušan Taragel (7)
Slovenský prozaik, hudební a rozhlasový redaktor, scénárista, autor textů k reklamám.
Více od autora
Dušan Spáčil (8)
Narozen 7. 2. 1956 v Praze. Publicista, autor poezie a hudebních textů, reportážních knih.
Více od autora
Dušan Kováč (9)
PhDr. Dušan Kováč DrSc. historik, Historický ústav SAV * 03.01.1942 Humenné Oblasti záujmu: próza, poézia, literatúra pre deti a mládež, literatúra faktu, literárna veda, publicistika, biografistika Viac o osobnosti: R. 1956 – 59 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Humennom, 1959 – 64 históriu a ruštinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. R. 1965 – 66 pôsobil ako stredoškolský prof. v Partizánskom, 1966 – 68 v Bratislave, 1968 – 81 vedecký pracovník Ústavu dejín európskych socialistických krajín SAV, 1981 – 98 vedecký pracovník a riaditeľ Historického ústavu SAV, od 1998 vedecký sekretár SAV v Bratislave. Prvé literárne práce uverejňoval v študentskom časopise Cesta mladých, po príchode do Bratislavy v Mladej tvorbe, Slov. pohľadoch, Novom slove a i. periodikách. Autor próz Prevteľovania , Medzi vlkom a hmlou . R. 1973 vydal jedinú básnickú zbierku Zväčšeniny . Ťažisko jeho umeleckých aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež, pre ktoré napísal knihy poviedok Tajomstvá , Prvý deň prázdnin , Deväť studničiek , rozhlasove hry Studňa a Biela prašná cesta , televízne scenáre hier Chlapské leto , Yetiho stopy , Posledná fáza zatmenia , S vetrom vo vlasoch , Soľ v tráve , Brat kúzelníkovho brata a scenáre televíznych večerníčkových rozprávok O troch malých tučniakoch , Plešulo , Majster Kristián. Ako historik sa venuje výskumu slov. a európskych dejín 19. a 20. stor., autor kníh literatúry faktu Kolejáci , Slovensko v Rakúsko-Uhorsku . Spoluautor knihy Muži deklarácie , autor biografických kníh o M. R. Štefánikovi a T. G. Masarykovi, zostavovateľ viacerých zborníkov z medzinárodných vedeckých komisií a konferencií historikov, spoluautor stredoškolských učebníc dejepisu, autor monografií Dejín Slovenska , Bratislava 1939 – 1945 a i. Monografie: 1998 Dejiny Slovenska 1997 Slováci. Česi. Dejiny 1992 Slovenské dejiny (...
Více od autora
Dušan Hendrych (6)
Dušan Hendrych byl český odborník na správní právo a emeritní profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Na pražské právnické fakultě působil jako vedoucí katedry správního práva a správní vědy, zaměřoval se především na obecné otázky správního práva, správní vědu a organizaci veřejné správy. Publikoval také v oboru ústavního práva. Kromě toho byl členem rady doktorského studijního programu veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, vědecké rady Technické univerzity v Liberci, akademické rady institutu CEVRO v Praze a redakčních rad časopisů Právní rozhledy a Správní právo.
Více od autora
Drahomír Illík (4)
Autor publikací o Japonsku, divadelní hry,česko-čínské konverzace, fotograf.
Více od autora
Dorothea Baumjohann (6)
Bioložka, zahradnice, autorka zahrádkářských příruček o ochraně rostlin.
Více od autora
Donna Summer (6)
Donna Summer , narozená 31. prosince 1948 jako LaDonna Adrian Gainesová, byla americká zpěvačka, skladatelka a herečka, která se proslavila v éře diskoték na konci 70. let. Summer, pětinásobná držitelka ceny Grammy, byla první umělkyní, jejíž tři po sobě jdoucí dvojalba se dostala na první místo amerického albového žebříčku Billboard a v USA se jí podařilo během 13 měsíců získat čtyři singly na prvním místě.
Více od autora
Donna Douglas (7)
Donna Douglasová žije v Yorku se svým manželem a dcerou. Kromě psaní románů je také velmi uznávanou novinářkou na volné noze. Jako Donna Hayová napsala několik úspěšných romantických příběhů. Sestřičky jsou prvním románem ze série o sestrách z nemocnice Nightingale.
Více od autora
Donald Robert Burgett (5)
Americký vojenský parašutista, účastník bojů 2. světové války, spisovatel knih s válečnou tematikou o výsadkářích a výsadkových operacích.
Více od autora
Donald Emrys Strong (3)
Dr., britský archeolog, zabýval se uměním a architekturou římského světa. Autor publikací o antickém umění.
Více od autora
Dominik Duka (7)
Dominik kardinál Duka je vysoký římskokatolický klerik, dominikán, 36. arcibiskup pražský, 24. primas český a kardinál. Dříve byl provinciálem České provincie dominikánů , 24. biskupem královéhradeckým a apoštolským administrátorem litoměřické diecéze . V dubnu 2010 byl zvolen předsedou České biskupské konference. Papež Benedikt XVI. jej při papežské konsistoři konané dne 18. února 2012 v Římě jmenoval kardinálem. Jeho titulárním kostelem je kostel sv. Marcelína a Petra v Lateránu. Narodil se v dubnu 1943 na Rožberku v Hradci Králové a pokřtěn byl 9. května téhož roku v pouchovském kostele. Jeho otec František Duka byl za druhé světové války nejdříve příslušníkem vládního vojska, z něhož roku 1944 v Itálii dezertoval a přes Švýcarsko se dostal do Anglie, kde působil jako zbrojíř 311. československé bombardovací perutě britského Královského vojenského letectva. V 50. letech byl spolu s dalšími letci ze Západu odsouzen k žaláři na Mírově. Zemřel v roce 1991. Matka Anežka Duková pocházela ze šumavských Hor Matky Boží. První roky prožil s rodiči na Pouchově, kde v kostele svatého Pavla apoštola od dvanácti let ministroval. Před tímto kostelem celebroval v roce 1970 první mši svatou, tzv. primici. Vystudoval na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a bezprostředně po maturitě pracoval v továrně ZVU, kde se vyučil strojním zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby mohl roku 1965 začít studovat teologii v Litoměřicích. V lednu 1968 byl přijat do tajného noviciátu řádu dominikánů. Dne 22. června 1970 byl kardinálem Štěpánem Trochtou vysvěcen na kněze. Nejprve působil v pohraničních farnostech pražské arcidiecéze . Roku 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V této době se také stal novicmistrem řádu dominikánů a pracoval spolu s Metodějem ...
Více od autora
Dobroslava Jandová (7)
Narozena 1943. Lékařka fyzioterapeutka, práce z oboru, půosbí v Priessnitzových lázních v Jeseníku.
Více od autora
Dita Pecháčková (3)
Dita Pecháčková se narodila bez chuti k jídlu. Toto stigma ale naštěstí brzy překonala: svou vášeň pro vaření a jídlo praktikuje od pěti let. Vedle toho vystudovala gymnázium, maturovala v USA, čtyři roky si na pražské právnické fakultě myslela, že jednou bude soudkyně, než ji zlákala produkce amerických filmů. Brzy potom ji dostihla rodinná anamnéza: žurnalistika. Krátce psala pro iDnes, než konečně vstoupila tam, kam patří: do novinářského světa o jídle. Krátce fungovala v měsíčníku Apetit jako food directorka, za půl roku časopis řídila; vydrželo jí to pět let, kdy byl Apetit několikrát oceněn jako Časopis roku. Nyní vede měsíčník o jídle Albert v kuchyni. Žije v Praze. Miluje Humpolec. Jídlo. A Adinu Mandlovou.
Více od autora
Diane Gaston (10)
Jako třetí dcera plukovníka americké armády se Diane v dětství často stěhovala, jednou dokonce do Japonska. Ale většinou žila v oblasti Washingtonu D.C., kde má svůj domov i dnes. Když Diane studovala na univerzitě v Ohiu, zaměřila se i na anglickou literaturu. Znovu se začetla do Pýchy a předsudku Jane Austinové a proslulý román D. H. Lawrence Milenec lady Chatterleyové jí také přiblížil romantickou literaturu, pro niž měla slabost už od dětství. Ve svém skutečném životě se však Diane snažila pomáhat druhým, aby se jejich život změnil k lepšímu. Vystudovala jak psychologii, tak sociální pomoc a stala se terapeutkou pečující o duševní zdraví svých pacientů. Později se vdala a vychovala dceru a syna, kteří jsou dnes už dospělí a mají vlastní rodiny. Když byla Diane malé děvčátko, učila se texty populárních milostných písní. Když si hrála, její panenky zažívaly tragické lásky, jaké se právě odehrávaly v televizních seriálech. Byla přesvědčena o tom, že každý člověk na světě si před spaním vymýšlí romantické příběhy. Život „vojenského dítěte“ ji naučil ctít disciplínu, povinnost a čest, znamenal ovšem i časté stěhování, spoustu domovů a nových přátel. Pokaždé než si našla Diane nové kamarády, trávila většinu času s knížkami. A pokaždé to byly romance, které milovala ze všeho nejvíc. Šťastný konec v románu Jane Eyrová jí vyhovoval víc než tragické vyústění Větrné hůrky. V sociálním centru, kde Diane pracovala, si spolu se svými kolegy vymýšleli, jaké zaměstnání by pro ně bylo to pravé, vysněné. Diane pokaždé tvrdila, že jejím vysněným posláním je psát romantické příběhy. A přesně do toho se Diane po nějakém čase pustila. Trvalo jí to léta, ale její sen se splnil v okamžiku, kdy jí zatelefonovali z nakladatelství Mills and Boon. Diane opustila svoji původní profesi a stala se z ní spisovatelka na plný úvazek. Když právě nepíše, Diane si ráda mailuje s přáteli a létá do Anglie, kde sbírá materiál pro své romance. Ale už nikdy se nechce stěhovat. Déle než dvacet let byd...
Více od autora
Diana Ross (5)
Diana Ross je kultovní americká zpěvačka, herečka a hudební producentka, která zásadně ovlivnila hudební průmysl. Proslavila se v 60. letech 20. století jako zpěvačka skupiny Supremes, jedné z nejúspěšnějších skupin Motownu a jedné z nejprodávanějších dívčích skupin všech dob. Po odchodu ze Supremes v roce 1970 se Rossová vydala na velmi úspěšnou sólovou kariéru, která trvala několik desetiletí. V roce 1970 vydala své debutové sólové album s názvem " Diana Ross ", které obsahovalo hity jako "Ain't No Mountain High Enough" a "Reach Out and Touch ". Během své kariéry vytvořila rozsáhlý katalog hitů a získala řadu ocenění, včetně ceny Grammy za celoživotní dílo. Její vliv na hudební průmysl byl značný a její styl a vystupování vydláždily cestu dalším generacím umělců. Diana Ross je známá také díky své práci ve filmu, za ztvárnění Billie Holiday ve filmu "Lady Sings the Blues" získala nominaci na Oscara. Její album "The #1's", vydané v roce 2006, je kompilací obsahující mnoho jejích největších hitů, které se dostaly na první místa různých mezinárodních hitparád. V roce 2021 vydala album "Thank You", které znamenalo její návrat k hudbě po patnáctileté pauze a ukázalo její neutuchající talent a trvalou aktuálnost v současné hudbě.
Více od autora