Všichni Autoři a témata

George Friedman (5)

George Friedman je americký zpravodajský expert a odborník na národní bezpečnost. Roku 1996 založil přední americkou soukromou konzultační zpravodajskou agenturu Stratfor , jíž šéfuje. Vydal sám nebo se spoluautory několik knih, které se staly bestsellery. V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Friedman na slovenské Wikipedii.

Georg Philipp Telemann (6)

Georg Philipp Telemann byl plodný německý barokní skladatel a multiinstrumentalista, považovaný za jednoho z nejvšestrannějších a nejvýznamnějších skladatelů své doby. Telemann se narodil 14. března 1681 v Magdeburku, který byl tehdy součástí Svaté říše římské, a stal se ústřední postavou hudebního světa díky svým inovativním skladbám a vlivu na rozvoj žánru koncertu a komorní hudby. Během své kariéry zastával různé významné hudební funkce, mimo jiné byl kapelníkem v Sorau , Eisenachu a Frankfurtu, než se nakonec usadil v Hamburku jako hudební ředitel pěti hlavních kostelů tohoto města.

Geoffrey Parker (3)

Briský historik, profesor historie na Ohio State University v USA.

Geoffrey Giuliano (3)

Americký filmový herec žijící v Kanadě, pracovník rozhlasu, autor publikací o hudebních skupinách, indických náboženstvích.

Gazdíková Vlasta (10)

Gavin Thorpe (7)

Britský herní designér a vývojář deskových her. Autor fantasy povídek a románů.

Gabriel Filcík (6)

Gabriel Filcík je český akademický malíř a ilustrátor. Mezi roky 1960 a 1964 studoval pražskou Střední uměleckoprůmyslovou školu, kde byl jeho učitelem Viktor Fixl, a následně v letech 1965 až 1971 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž ho vedl František Muzika. Věnuje se ilustracím knih pro děti. Vedle toho se účastní také besed se čtenáři. Svým jménem ale také zaštiťuje dětské výtvarné soutěže.

Friedemann Bedürftig (6)

Narodil se v Breslau, dnešní polské Wroclawi. Na univerzitě v Tübingenu studoval historii a germanistiku, pak pracoval jako nakladatelský lektor, redaktor encyklopedické literatury a jako novinář. Od roku 1981 žije v Hamburku a působí jako publicista. Je autorem několika knih a také řady svazků edice kapesních lexikonů nakladatelství Piper, např. Goethe, Bismarck, Päpste , Dreissigjähriger Krieg , Deutschland nach 1945 ad.

Fred Saberhagen (5)

Frederick Thomas Saberhagen byl americký autor science fiction a fantasy literatury známý zejména svými romány o válce s Berserkry. Jeho další série románů má jako protagonisty upíry . Napsal také sérii postapokalyptických románů začínající knihou Empire of the East. Sloužil v USAF, poté pracoval jako elektrotechnik. V letech 1967–1973 napsal několik článků pro Encyklopedii Britannicu, mimo jiné informaci o science fiction, vědách a technologiích. Poprvé publikoval v magazínu Galaxy v roce 1961. Jeho první román, The Golden People, byl vydán v roce 1964. Od roku 1981 do 1989 navrhli Fred a Joan Saberhagenovi několik počítačových her: Berserker, Star Web, Descent Freespace: The Great War. Se svou ženou, Joan Spicci, žil v Albuquerque, Nové Mexiko.

Franziska Gehm (7)

Francizka Gehmová se narodila v roce 1974 v Sonder­shausenu. Studovala anglistiku, psychologii a mezikulturní ekonomickou komunikaci v Jeně, Limericku a v Sunderlandu. Po ukončení studia učila v Dánsku na gymnáziu, pracovala v rádiu ve Vídni a působila jako lektorka literatury pro děti a mládež. V současnosti je spisovatelka a žije v Mnichově.

Franz Bludorf (7)

Autor píšící společně s Grazynou fosar knihy z oblasti spekulativní literatury a záhadologie.

František Zemánek (7)

Narozen 7. 8. 1936 v Horním Jelení u Hořic, zemřel 1. 11. 2018. Chemik, asistent katedry učitelství a didaktiky chemie zaměřený na fyzikální chemii a překlady z ruštiny, němčiny a angličtiny.

František Xaver Jiřík (6)

František Xaver Jiřík byl český historik umění, publicista a ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Narodil se v rodině Josefa Jiříka, kováře v Třebejicích a jeho manželky Marie, rozené Houdkové. František X. Jiřík maturoval na gymnasiu v Jindřichově Hradci a před rokem 1889 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Emanuela Krescense Lišky a Otakara Hostinského. Vystudoval dějiny umění a filozofie dějin umění na pražské Karlo Ferdinandově Univerzitě a estetiku u Otakara Hostinského a získal zde roku 1894 doktorát filozofie. Kromě toho studoval malířství na vídeňské Akademii. Od roku 1897 byl asistentem a od roku 1915 do roku 1933 ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho asistentem byl Josef Pečírka, adjunktem muzea byl Zdeněk Wirth. Krátce rovněž vyučoval dějiny umění jako externista na Uměleckoprůmyslové škole . Publikoval v časopisech Květy, Rozhledy a Umění, v letech 1904-08 redigoval časopis Dílo, 1908-11 byl autorem výtvarné rubriky v Národní Politice. Od roku 1895 se podílel na tvorbě hesel Ottova slovníku naučného. Spolupracoval s JUV a byl aktivním členem Kruhu pro pěstování dějin umění. Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 79 let. Dne 1. října 1894 se na Královských Vinohradech oženil se Zuzanou Hájkovou . Manželé Jiříkovi žili na Královských Vinohradech, měli syna a dceru. Jiříkovo uměleckohistorické bádání je publikováno v řadě časopiseckých článků z let 1895 – 1914. Byl generačním druhem Karla Chytila a Karla Boromejského Mádla a podobně jako oni se musel vyrovnat s nástupem modernismu. Ve svých studiích o dějinách malířství 19. století se vymezil proti starším teoriím o determinaci rasou, prostředím a dobou a zdůraznil úlohu silného lidského individua pro rozvoj nové epochy umění. Podrobně se zabýval Rubenovou malířskou školou na pražské Akademii, japonskými vlivy na evropské umění nebo malíři Josefem Navrátilem, Josefem Mánesem, Karl...

František Vrbecký (4)

František Vrbecký se narodil v roce 1934. Víc než 15 let prožil v uniformě příslušníka Pohraniční stráže. Poté pracoval jako redaktor v časopisech. Psal povídky, reportáže a seriály literatury faktu. Zemřel v roce 1991.

František Smejkal (7)

František Šmejkal byl výtvarný kritik, historik a teoretik umění, zaměřený na umění přelomu 19. a 20. století, meziválečnou avantgardu a současné umění. V letech 1957-1962 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , kde obhájil diplomovou práci František Muzika a později doktorskou a kandidátskou dizertaci Devětsil - vývojové proměny devětsilského modelu umění a jeho výtvarné realizace . Roku 1968 byl na stáži v Centre national d´art contemporain v Paříži a jako kurátor tam připravil výstavy Josefa Šímy v Musée national d'art moderne a Horsta Egona Kalinowského v Centre National d’Art Contemporain. Roku 1970 se mu prostřednictvím Adolfa Hoffmeistera podařilo získat šestiměsíční stipendium UNESCO ke studiu zahraničních sbírek umění. Od roku 1962 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. Když se v rámci své vědecké práce pokoušel prosadit jako téma archetypální symboliku v umění, byl roku 1979 z ÚTDU propuštěn a v letech 1979-1984 byl zaměstnán jako odborný pracovník Grafické sbírky Národní galerie v Praze. Roku 1984 se mohl vrátit ke své původní profesi a v letech 1984-1985 byl vědeckým pracovníkem, 1986-1988 samostatným vědeckým pracovníkem ÚTDU ČSAV. V době normalizace organizoval výstavy v malých a nezávislých galeriích , často mimo Prahu . Od roku 1961 byl členem teoretické sekce Svazu československých výtvarných umělců, od roku 1967 členem československé sekce AICA. V letech 1970-1971 působil jako člen výstavní komise Galerie na Karlově náměstí. Byl členem nákupních komisí a zasloužil se o budování sbírek moderního umění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou a Galerii moderního umění v Hradci Králové. František Šmejkal zemřel předčasně 18. prosince 1988 ve věku 51 let. Zabýval se meziválečnou avantgardou a již od své di...

František Slavík (5)

František Slavík PhDr. RNDr.h.c., profesor mineralogie, geochemik, práce z oboru.

František Sekanina (9)

František Sekanina byl český básník, spisovatel a literární kritik. Vystudoval techniku, působil jako učitel na reálném gymnáziu. Vydal dvě, dnes už zapomenuté básnické sbírky: Za nocí chmurných i světlých a Lyrické intermezzo , mnoho časopiseckých povídek a literárních kritik a literárně historických a životopisných spisů , předmluv k různým knihám, překládal také z francouzštiny . Od roku 1912 psal do listu Národní politika literární kritiky, v nichž proslul vždy pochvalným, pozitivním, nikdy odsuzujícím přístupem k recenzovanému autorovi. Jaroslav Hašek o této Sekaninově vlastnosti podrobně píše v Dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona. Byl také literárním poradcem rozhlasové stanice Radiojournal, kde měl často pořady o literatuře. Působil také jako nakladatelský redaktor, jako takový připravil k vydání např. úplné dílo J. K. Tyla. Používal pseudonymy: Vilém Krejsa, Vilém Krejza, František Žárovský. František Sekanina měl tři děti. Nejznámějším z nich se stal právník Ivan Sekanina.

František Schildberger (6)

František Schildberger je český básník, publicista a vysokoškolský pedagog. Vystudoval gymnázium v Brně a po maturitě archivnictví a historii na Filozofické fakultě UJEP v Brně. Poté, co byl ze zdravotních důvodů propuštěn z vojenské služby, působil jako redaktor nakladatelství Kruh v Hradci Králové. Zde redigoval především vlastivědnou a historickou literaturu. Ve druhé polovině osmdesátých let 20. století pracoval krátce jako metodik Státní knihovny v Praze a redaktor literárního vysílání brněnské pobočky Československého rozhlasu. Od začátku roku 1986 si zvolil svobodné povolání. Od února 1990 do července 1994 byl členem brněnské redakce Lidových novin. Od roku 1994 přednášel na řadě vysokých škol v ČR . V letech 1995 - 2000 byl politickým komentátorem Radia Proglas. Jeho každodenní ranní komentáře k aktuálnímu domácímu a zahrničnímu dění vysílala tato stanice 5 let. Část komentářů shrnul do knižních výborů 1996: komentáře pro Radio Proglas a Nemocný svět . Od roku 2004 je šéfredaktorem a patří i k hlavním autorům internetového serveru Skleněný kostel. V letech 1990 - 1995 byl členem Rady Obce Moravskoslezských spisovatelů, v letech 1997–2000 byl členem Rady České televize a v letech 2000–2001 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V roce 2000 kandidoval na zástupce veřejného ochránce práv. První básně uveřejnil roku 1974 v časopise Universitas a v Brněnském večerníku, poté otiskoval verše, fejetony, glosy, divadelní a zejména recenze české básnické produkce v Ro...

František S Jebavý (4)

Léčitel. Autor publikace o léčivých rostlinách.

František Roman Jirman (10)

Narozen 28.12.1895 v Louce u Horního Litvínova, zemřel 28.12.1971 ve Vrbně nad Lesy u Loun. Novinář, beletrista.

František Pospíšil (5)

Narozen 27. 4. 1927, zemřel 27. 9. 2017. RNDr., DrSc., autor publikací z oboru botaniky a pedologie, zabýval se rostlinnou fyziologií a biochemií. Ředitel Ústavu experimentální botaniky ČSAV .

František Pauk (8)

Doc. RNDr. František Pauk, CSc. Narozen 24.1.1905 v Jablonném nad Orlicí, zemřel 1.11.1985 v Praze. Český geolog, docent mineralogie a petrografie na pedagogické fakultě.

František Nemec (6)

František Němec byl básník wolkerovské generace, publicista, fejetonista a prozaik, který považoval soudničku jako osobitý žánr humoristicko - satirické literatury . František Němec se narodil na Žižkově v rodině krejčovského tovaryše. Vystudoval šest tříd gymnázia, ale pro předstírané oběšení musel se svým spoluviníkem Jaroslavem Seifertem školu opustit. Začal se věnovat žurnalistice, krátce působil v redakci Svobody na Kladně, poté se uplatnil jako soudní zpravodaj v Tribuně. Nakonec v letech 1923 - 43 zakotvil v listech Melantricha. František Němec psal do Českého slova a deníku A - Zet. Po 2. světové válce pracoval v kulturní rubrice Práce. Byl rovněž zpravodajem z norimberských procesů s hlavními válečnými zločinci. V roce 1959 odešel do invalidního důchodu.

František Moravec (6)

Narozen 23.7.1895 v Čáslavi, zemřel 26.7.1966 ve Washingtonu . Československý generál, náčelník zpravodajské služby, po roce 1948 v exilu v USA. Autor vojenské studie a pamětí.

František Mašek (8)

František Mašek , byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění. Byl statkářem. Od roku 1908 mu patřilo panství v Želči u Tábora. Podle údajů k roku 1920 byl profesí rolníkem v Želči u Tábora. Podporoval rozvoj obce a kulturní život. Organizoval divadelní představení místního ochotnického spolku. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za Československou národní demokracii. Zemřel roku 1950.

František Maleček (6)

Fotograf.

František Lev (5)

Narozen 16.6.1948. Autor pověstí a legend.

František Kuchtík (3)

Autor učebnic z oblasti rostlinné výroby.

František Klokner (9)

Narozen 10.11.1872 v Praze, zemřel 8.1.1960 v Praze. Ing., profesor statiky pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oboru.

František Karásek (9)

Narozen 24. května 1902 v Týnci nad Sázavou. Prof. MUDr., fyziolog. Promoval v roce 1925. Ještě před promocí se stal asistentem Fyziologického ústavu a tomu zůstal věrný s výjimkou okupace po celý život. Habilitován byl v roce 1931 a řádným profesorem byl jmenován roku 1946, v letech 1953–1970 Fyziologický ústav vedl. Specializoval se hlavně na kardiofyziologii. Zemřel 5. února 1979 v Praze.

František Josef Studnička (9)

František Josef Studnička byl český matematik, učitel a spisovatel. Středoškolská léta strávil František Josef Studnička na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Již na gymnáziu našel zalíbení, také díky svému učiteli Edvardu Schöblovi, v přírodních vědách, zejména matematice a fyzice, a proto po maturitě roku 1857 vstoupil na filozofickou fakultu vídeňské univerzity, kde se těmto oborům věnoval důkladněji. Vedle toho se zabýval i zeměpisem, a to tak intenzivně, že byl roku 1860 zvolen za člena c. k. Geografické společnosti ve Vídni. Vysokou školu ukončil získáním doktorátu filozofie v roce 1861 a současně téhož roku vykonal i zkoušku učitelské způsobilosti, čímž dosáhl učitelské aprobace z matematiky a fyziky. Vzhledem k tomu, že během pobytu ve Vídni onemocněl astmatem, vrátil se na radu lékaře do Čech a rok působil jako soukromý učitel v místě nedaleko svého rodiště. V roce 1862 byl Studnička jmenován suplujícím profesorem na německém vyšším gymnáziu v Českých Budějovicích, kde nahradil odcházejícího V. Šimerku a setrval zde následující dvě léta, než musel místo uvolnit. Původní plány, ucházet se o místo asistenta fyziky u profesora V. Pierra na univerzitě a poté o asistenturu matematiky na pražské polytechnice u profesora Gustava Skřivana, František Josef Studnička změnil a v roce 1864 požádal o místo honorovaného docenta vyšší matematiky a analytické mechaniky na pražské polytechnice, na něž byl vypsán konkurz. Prozatímním honorovaným docentem však nebyl dlouho. Rok na to profesor Skřivan onemocněl, záhy zemřel a Studnička, který byl po dobu jeho nemoci pověřen suplováním této stolice, byl jmenován v srpnu roku 1866 řádným profesorem matematiky. Na pražské polytechnice působil až do roku 1871, v té době byl zvolen třikrát děkanem – ve studijním roce 1868–1869 a 1871–1872 za odbor pro vodní a silniční stavitelství, v roce 1869–1870 za odbor pro stavbu strojů. Od školního roku 1871–1872 přešel na pražskou univerzit...

František Hrnčíř (9)

František Hrnčíř byl vlastenecký učitel a spisovatel, zejména historických knih pro mládež. Studoval v Hradci Králové a v Jičíně, působil jako učitel na různých místech, pro své vlastenecké nadšení nakonec přesazen do Bobnic u Nymburka. Napsal množství článků a fejetonů do různých pedagogických časopisů a vydal přes 100 povídek, dětských báchorek a loutkových her, zčásti pod pseudonymy Figulus, Fr. Drnkačka, K. Antor aj. Napsal populární knihy o dějinách téměř všech evropských národů a nejznámější byly jeho "Obrázkové dějiny národa československého", které vyšly v několika vydáních. Působil také jako redaktor a nakladatel.

František Hanzlík (6)

Doc. Dr. František Hanzlík, Csc. se narodil 1.října 1954 v Olomouci. Je členem Klubu autorů literatury faktu a členem Sdružení historiků ČR. Zabývá se problematikou poválečného vývoje v Československu, zvláště obdobím 1945-1948.

František Frič (7)

František Fric byl český lesní inženýr a spisovatel. Jeho otec, František Fric, byl městským stavitelem v pražské čtvrti Nusle. Matka, Anna Novotná-Fricová, pocházela z Nučic u Prahy. Za druhé světové války působil v Kunštátě na Moravě jako vedoucí polesí a bydlel na kunštátském zámku. Poté několik let působil jako lesní inženýr na polesí v Rýmařově Janovcích. Zde napsal některá svá díla. Poté se přestěhoval do Lipníka nad Bečvou, kde působil jako profesor na lesnické škole. Zemřel v Hranicích, kde je pochován na městském hřbitově. Často účinkoval v ostravském televizním pořadu Lovy beze zbraní. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Doubravkou Cenkovou, s níž měl dceru Miladu-Jitku Fricovou a podruhé s Miladou Vyrvolovou, s kterou měl dceru Jarmilu Fricovou.

František Drtina (9)

František Drtina – 14. ledna 1925 Praha) byl český filozof, univerzitní profesor, politik a jeden ze zakladatelů skautingu v Česku. Jeho synem byl politik Prokop Drtina. Pocházel z rodiny drobného rolníka. Roku 1872 odešel na studia do Prahy, nejprve na pražské Akademické gymnázium. Už zde nabyl rozsáhlé znalosti, zejména v jazykové oblasti . Po maturitě se zapsal na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandandovy univerzity, kde v letech 1880–1886 vystudoval klasickou filologii a filozofii. Z učitelů měl na něho vliv zejména Gustav Adolf Lindner na pedagogice a Tomáš Masaryk na filozofii. Za studijního pobytu v Berlíně navštěvoval především seminář historika antické filozofie Eduarda Zellera; Friedrich Paulsen na něj zapůsobil svým panteismem a úsilím o filozofické založení pedagogiky. Na další studijní cestu po západoevropských univerzitách se vydal po doktorátu z filozofie v roce 1889; z Francouzů ho ovlivnil zejména Émile Boutroux. Postupně se zcela zaměřil místo původně vystudované filologie na filozofii. Po vysokoškolských studiích působil v Praze jako profesor na Akademickém gymnáziu, smíchovském gymnáziu a kolem roku 1891 na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici. V roce 1891 se na filozofické fakultě pražské univerzity habilitoval v oboru filozofie a v roce 1897 i pro pedagogiku. V roce 1899 byl jmenován mimořádným a 1903 řádným profesorem filozofie a pedagogiky. V roce 1899 převzal po G. A. Lindnerovi vedení pedagogického semináře. Ve školním roce 1905/1906 byl děkanem fakulty. Redigoval časopisy Česká mysl a Pedagogické rozhledy. V praktickém profesním životě byl zastáncem přístupu žen ke vzdělání. V roce 1912 založil první český oddíl vodních skautů při vysokoškolském sportovním klubu. Ještě toho roku členové klubu provedli první dálkovou plavbu, když spluli na vor...

František Dostál (6)

František Dostál je český fotograf žijící v Praze. Ačkoliv patří mezi uznávané české fotografy, pravdou je, že focení po celý svůj život bral jako „pouhý“ koníček. Námětem jeho fotografií jsou především lidé pražských ulic. Narodil se v Praze. Studoval na průmyslové škole strojnické, kde se i poprvé seznámil s fotografií. Fotografovat začal o něco později, nikdy se však nestal fotografem z povolání. Téměř do svého důchodu pracoval jako konstruktér obráběcích strojů. Prvotní inspirací mu byla jeho rodná pražská čtvrť Vršovice. Zachycoval lidi v různých momentkách, zdánlivě obyčejných situacích. Jeho fotografie však nikdy obyčejné nebyly. Doslova propadl kouzlu pražských ulic. František Dostál je dobrým pozorovatelem svého okolí, dokonce i maličkosti a zdánlivě všední věci zachycoval způsobem, kterým se fotografie staly tak „nevšední“. Zmáčknutím spouště uměl vnést do fotografie určitou nadsázku a humor. Uměl zachytit okamžik, tak jako by uměl předvídat a věděl, že tento okamžik nastane. Jeho první snímek byl otištěn v polovině 60. let v týdeníku Květy a následovaly tisíce dalších.

Frans Eemil Sillanpää (5)

Frans Eemil Sillanpää byl finský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1939. Narodil se jako třetí dítě v chudé rolnické rodině. Již v raném dětství znal desítky starých finských pohádek, a protože měl bohatou fantazii, dále je měnil a rozvíjel. V rodné vesnici začal navštěvovat církevní školu, jedinou, která tam byla. S pomocí vlivných a bohatých krajanů mohli rodiče poslat Franse na střední školu do Tampere a roku 1908 na univerzitu v Helsinkách, kde studoval biologii na přírodovědecké fakultě. Seznámil se zde s učením německého přírodovědce, zoologa a filozofa Ernsta Heinricha Haeckela, jehož přírodovědný monismus se stal jedním z pilířů osobitého umělcova životního názoru. V Helsinkách se Sillanpää rovněž seznámil s malíři Eerem Järnefeltem, Pekkou Halonenem, hudebním skladatelem Jeanem Sibeliem a spisovatelem Juhanim Ahem. Studia ukončil v roce 1913 a nadále se věnoval jen spisovatelské tvorbě, překladatelství a publicistice. V roce 1914 cestoval po Dánsku a Švédsku a psal články pro noviny Uusi Suometar. V roce 1916 se Sillanpää oženil se služkou Sigrid Mariou Salomäkiovou, se kterou měl osm dětí. Jeho literárním dílo vyrostlo z jeho novoromantického názoru na život, z okouzlení severskou přírodou a ze starých příběhů, legend a pověstí, které mu v jeho rodném kraji vyprávěli různí pamětníci. Již jeho první román z roku 1916 Život a slunce se vyznačoval uměleckou vyspělostí, kterou v řadě svých dalších knih ještě prohloubil. Ve svých prózách, zahrnujících pohádky, fejetony, eseje, povídky, novely a romány, jako první z finských autorů zachytil na pozadí bohatého děje přírodní lyriku bez metafor a symbolismu. Od samého počátku usiloval o to, aby realitu toho, co viděl kolem sebe, prezentoval v naprosto pravdivé a úplné podobě, co do možná nejmenšího, třebas i ošklivého detailu. Na tomto základě pak líčil paralely mezi lidským životem a koloběhem přírody. Ve svém románě Zbožná bída ja...

Franco Lucentini (3)

V roce 1952 došlo k setkání Carla Fruttera s Francem Lucentinim. Stali se skvělými kamarády a taky vytvořili autorskou dvojice, která psala kriminální romány. Autorské duo bylo taktéž editory sci-fi série Urania.

Franck Thilliez (7)

Franck Thilliez patří mezi nejúspěšnější francouzské spisovatele. Jeho doménou jsou vědecky zaměřené detektivní romány, které díky mnohaleté praxi v oboru IT působí vskutku seriózně. Hned za svůj románový debut byl v roce 2004 nominován na cenu SNCF pro nejlepší thriller. V roce 2007 s románem La Chambre des morts nominaci proměnil ve vítězství a získal za něj i cenu čtenářů Quai du thriller. Od té doby se psaní věnuje na plný úvazek. Ve svých knihách se nevyhýbá násilí či temným stránkám francouzské koloniální minulosti. Z jeho titulů slaví největší úspěch thrillery s neortodoxní dvojicí vyšetřovatelů Lucií Henebelleovou a Franckem Sharkem – jejich třetí případ v knize Syndrom E se okamžitě stal bestsellerem a dočkal se publikace ve více než 15 zemích. Thilliez už napsal skoro dvě desítky románů, které svým napínavým zpracováním aktuálních témat nepřestávají čtenáře fascinovat. Ocenění: • 2006 - Prix des lecteurs Quais du Polar - za Pokoj mrtvých • 2007 - Prix SNCF du polar français - za Pokoj mrtvých • 2011 - Prix Mireille-Lantéri - za televizní scénář

Francis Lai (9)

Francis Lai byl proslulý francouzský hudební skladatel, který se zasloužil o vznik mnoha nezapomenutelných filmů 20. století. Lai se narodil 26. dubna 1932 v Nice a svou kariéru zahájil jako akordeonista, než se začal věnovat filmové hudbě. Průlomem v jeho kariéře byla hudba k filmu Clauda Lelouche "Un Homme Et Une Femme" , v němž zazněla ikonická titulní skladba, která se stala celosvětově uznávaným hudebním dílem. Úspěch soundtracku mu vynesl značné uznání a připravil půdu pro dlouhou a plodnou spolupráci s Lelouchem.

Foreigner (2)

Foreigner je britsko-americká rocková skupina, kterou v roce 1976 v New Yorku založil hudební veterán Mick Jones a bývalý člen skupiny King Crimson Ian McDonald spolu s americkým zpěvákem Lou Grammem. Skupina je známá svou směsí hard rocku a popu a dosáhla obrovského úspěchu díky řadě hitů a multiplatinových alb. Foreigner 's sound se vyznačuje silnými melodiemi a mohutnými rockovými riffy, které jim pomohly ovládnout hitparády na konci 70. a v 80. letech.

Fjodor Dostojevskij, (7)

Fiona Harper (9)

Když jsem byla dítě, byly mi vyčítány dvě věci: že jsem neustále ležela v knihách a žila ve svém vysněném světě. Od té doby se toho příliš nezměnilo, snad jen to, že obě mé vášně jsem využila při psaní knih. Psát jsem začala v roce 2004, poté co jsem v šuplíku našla pár poznámek z doby, kdy jsem toužila dát své představy na papír, ale nenašla jsem k tomu odvahu. Když můj nejmladší potomek nastoupil do školy, našla jsem mezi obvyklými domácími pracemi dostatek času a odvahy k tomu, abych napsala svůj první román. Má vášeň mě znovu pohltila. V roce 2005 jsem poslala nakladateli rukopis a s hrůzou očekávala verdikt. K mému velkému překvapení se jim kniha líbila a v listopadu téhož roku jsem měla svou první knihu na pultech knihkupectví. Od té chvíle šlo všechno jako po másle. Za první knihu Blind-Date Marriage jsem získala několik ocenění, včetně prestižní ceny romantických spisovatelů RITA v roce 2007. Žiji v Londýně, ale když je hezké počasí, ráda vyrazím na výlety po anglickém venkově či skotské vysočině. Baví mě vařit, miluji dobrá jídla, zejména ta, která jsou ochucená skořicí. Stále ještě ráda ležím v knihách, pokud mi to čas dovolí, a sledování filmů – obzvlášť romantických - je mou druhou vášní. K tomu ale musím být vybavena horou papírových kapesníčků, protože vím, že je před koncem – ať už šťastným, nebo smutným - budu potřebovat.

Ferenc Körmendi (7)

Maďarský prozaik.

Felix R Paturi (5)

Německý filmový tvůrce a televizní moderátor, autor populárně naučných knih z oboru fyziky, astronomie, historie a archeologie.

Felix Haas (4)

Doc. Ing. arch. Felix Haas, CSc., vysokoškolský pedagog , teoretik a historik architektury; válka a odboj 1938–1945; holocaust . Vynikající vědec a pedagog byl ve svém mládí a poté na konci života těžce zkoušen. Jako mladý chlapec byl v březnu 1942 i s rodiči transportován z rasových důvodů do Terezína. V posledním desetiletí života bojoval s Parkinsonovou nemocí, musel odejít v roce 1982 do předčasného důchodu. Publikoval na stránkách časopisů Architektura ČSR, Československý architekt, Domov, Estetická výchova, Věda a život, Projekt, Výtvarná práce.

Fedor Malík (9)

Slovenský vinařský odborník, odborné práce z vinohradnictví a vinařství.

Ewald Gerhardt (6)

Mykolog.

Evžen Korec (5)

Narozen 16. 9. 1956. RNDr., CSc., podnikatel, zabývá se obchodem s realitami, též majitel a ředitel Zoologické zahrady Tábor, původním povoláním molekulární biolog.

Eva Tinková (8)

Mgr. Eva Tinková je česká autorka vzdělávacích publikací, překlady z italštiny, španělštiny, francouzštiny, angličtiny, ruštiny.

Eva Talpová (7)

Eva Talpová Narozena v Brně, kde také žije a pracuje. Původně knihkupkyně, poté vystudovala bohemistiku a učí na střední škole český jazyk a literaturu. Publikovala v časopisech a sbornících, spolupracuje s deníkem Rovnost, kam přispívá hlavně fejetony. Svou tvorbu představila také v rozhlase a v řadě autorských čtení . Je členkou Obce spisovatelů. Psaní definuje jako jeden ze způsobů, jak vydržet tento svět.. Píše častěji o vnitřních světech než o tom vnějším. Více o ženách, ale nejen pro ně.

Eva Rutland (7)

Americká spisovatelka, autorka převážně romantických příběhů.

Eva Lacinová (7)

Autorka učebnic angličtiny a překladatelka.

Eva Heller (5)

Německá socioložka a karikaturistka, autorka milostných románů.

Eva Dolejší (8)

Náboženské práce a romány.

Eugene Ionesco (7)

Eugéne Ionesco byl francouzský dramatik a básník rumunského původu. Byl jedním z hlavních představitelů a zakladatelů absurdního dramatu; zároveň patří k jeho nejhranějším autorům. V literatuře se občas vyskytuje chybný rok Ionescova narození 1912, správný je 1909. Jeho otec byl rumunský advokát, matka byla dcerou francouzského železničního inženýra. V roce 1913 se rodina odstěhovala do Paříže. Za 1. světové války odjel Ionescův otec do Rumunska, odkud se už nevrátil a s manželkou se rozvedl. Spolu se svou sestrou žil Eugéne ve Francii až do roku 1925. Sourozenci se v uvedeném roce museli vrátit k otci do Rumunska, protože soud je přiřkl jemu. V letech 1929–1934 studoval na univerzitě v Bukurešti. Roku 1936 se oženil s Rodicou Burileanu, kterou poznal na studiích. Měli spolu dceru Marii-France . V roce 1942 se mu podařilo dostat se do Francie, tentokrát natrvalo. Ionesco nebyl mezi pařížskými levicovými kruhy příliš oblíben. Hra Nosorožci bývala vykládána jako alegorie na komunistické režimy, vycházela však z jeho zkušenosti se šířením propagandy fašismu. Od roku 1960 publikoval v novinách Le Figaro úvahy, v nichž kritizoval totalitu jako takovou. Jako jeden z prvních francouzských intelektuálů odsoudil Invazi vojsk varšavského paktu do Československa v roce 1968. Konkrétně se to stalo v článcích Československo? Jediná země v Evropě, která si zaslouží nezávislost a Od Prahy po Londýn samá hanba . V důsledku toho byly v Československu překlady jeho knih vyřazeny z knihoven a hry se nesměly provozovat. Ionesco je pochován na pařížském hřbitově Montparnasse. Na jeho prvních dílech je patrný vliv dadaismu, kdy bojuje proti logice světa a řeči. Patrné je to už v jeho rané hře Plešatá zpěvačka. Inspirací mu zde byla učebnice angličtiny. Její nesmyslný text, absurdní rozhovory, nesouvisející věty apod. daly vzniknout tzv. tragédii řeči...

Esther Meynell (4)

Britská muzikoložka, odbornice na J. S. Bacha, autorka románů z venkovského prostředí a románových portrétů slavných osobností.

Erroll Garner (6)

Erroll Garner byl americký jazzový pianista a skladatel, známý svou swingovou hrou a baladami. Jeho kariéra vzkvétala v polovině 20. století. Garner se narodil 15. června 1921 v Pittsburghu v Pensylvánii a byl převážně samoukem, nikdy se neučil číst noty, ale hrál výhradně podle sluchu. Jeho osobitý styl hry se vyznačoval rytmickým talentem, charismatickým vystupováním na pódiu a schopností hrát složité improvizace se zdánlivě nenucenou grácií.

Erich Kuby (5)

Erich Kuby byl německý novinář a spisovatel. Narodil se 28 června 1910 v Baden-Badenu v rodině drobného, nepříliš ¨úspěšného podnikatele. Studoval v Mnichově, diplom z ekonomie získal v r.1933. Pracoval v nakladatelství a záhy začal s prvními literárními pokusy. V roce 1939 narukoval do wermachtu, zůčastnil se bojů ve Francii a v Rusku. Po skončení války byl 9 měsíců v zajateckém táboře – protože si nijak nezadal s nacizmem, bylo mu po propuštění umožněno pracovat pro americkou Information Control, později se začal věnovat žurnalistice a začal psát rozhlasové a televizní hry, politické eseje, reportáže, dětské knihy, knihy čerpající z jeho válečných deníků a zkušeností.Výrazně se projevoval v protimilitaristických aktivitách. Za jeho žurnalistickou tvorbu mu byla udělena v roce 1992 Cenu města Mnichova Kuby zemřel 10.9.2005 v Benátkách , posmrtně mu byla udělena v roce 2005 Cena KurtaTucholského

Erich Bauer (7)

Vystudoval psychologii v Mnichově. léta pracoval v nemocnicích jako diplomovaný psycholog a terapeut. Od roku 1980 se začal zabývat astrologií. Studoval v Indii a v USA., potom začal používat astrologii spolu s psychologickými metodami. Je předsedou astrologického svazu Planetwork v Mnichově. Kromě toho pravidelně vystupuje v televizi i v rozhlasu, je známý jako autor četných článků v časopisech i řady knih o astrologii.