Všichni Autoři a témata

Michael Byrnes (5)

Spisovatel Michael Byrnes žije na Floridě s manželkou a dvěma dcerami. Získal magisterský titul z obchodní administrativy na Rutgers University a je spolumajitelem velice úspěšné pojišťovací makléřské firmy. Jeho knihy jsou inspirovány celoživotní fascinací vědou, teologií a stavem lidské společnosti. Knihy autora oslňují čtenáře zejména tím, s jakou precizností a nejmodernějšími vědeckými prostředky přistupují jeho hrdinové k řešení prastarých náboženských záhad. Do poslední chvíle zůstávají podivná úmrtí a starodávné relikvie zahaleny tajemstvím. Autor propojuje historii a mýty s ožehavými tématy současného světa a ve spojení s propracovanými charaktery postav vytváří úžasně čtivé a napínavé příběhy. Se svou knihou "Tajemstvíí morové jeskyně" - představuje konečně rovnocenného konkurenta Dana Browna a jeho Da Vinciho kódu.

Michael A Stackpole (8)

Michael A. Stackpole se narodil jsem se ve Wausau, Wisconsin 27.11. 1957, rodiče Jim a Janet Stackpole. Otec je pediatr a matka byla učitelkou, než se stala komunální političkou. Má mladší sourozence, bratra Patrika, který absolvoval West Point a dělá vojenskou kariéru a sestru Kerin, která je právnička. Po přestěhování vyrůstal M. A. Stackpole ve Vermontu, v roce 1975 absolvoval Rice Memorial High School a roku 1979 promoval jako BA historie na University of Vermont. Svůj první herní RPG projekt Flying Buffalo vydal v roce 1977. Napsal mnoho různých článků do časopisů. Od roku 1980 projektoval počítačové hry pro Coleco a Interplay Productions, nejúspěšnější byla hra Bard's Tale III, psal také scénáře RPG her – Mercenaries, Spies and Private Eyes a Wasteland. V roce 1986 napsal svůj první fantasy román – Talion: Revenant, který se podařilo vydat až v roce 1997 v nakl. Bantam Books. 1997 začíná s prací na serii BattleTech pro FASA, která se stala zdrojem pro televizní animovaný seriál. Na základě úspěchů serie BattleTech byl M. A. Stackpole vybrán jako autor několika dílů Star Wars pro nakl. Bantam Books. Napsal několik dobře hodnocených románů a povídek, ve kterých rozbijí mnoho obecných zásad fantasy. Nejznámější je jeho DragonCrown War Cycle. První díl z jeho další řady The Age of Discovery Trilogy vyšla v březnu 2005, se odehrává v novém fantasy světě s nekonvenčním přístupem k magii, druhá část trilogie má vyjít v únoru 2006. Michael A. Stackpole žije s Liz Danforth, ilustátorkou SF&F v Arizoně, pracuje jako externí konzultant pro Coleco. Ve čase, kterého tam není moc, slouží jako výkonný ředitel Phoenix Skeptics, zkoumající paranormální jevy a hledající pro ně prozaická vysvětlení . Hraje indoor fotbal a v garáži neustále něco vyřezává ze dřeva. Věnuje se také obhajování herního průmyslu proti nařčením o vlivu her na násilí, vraždy a satanismus....

Mia Cinotti (3)

Italská historička umění.

Meg Noonan (2)

Americká spisovatelka a novinářka.

Maxmilián Wenke (6)

Narozen 9. 9. 1926 v Klatovech, zemřel 6. 2. 2017. MUDr., DrSc., profesor Univerzity Karlovy; farmakolog, prosazoval biochemické aspekty studia účinku látek. Dlouholetý přednosta Farmakologického Ústavu 1. lékařské fakulty UK. Rovněž básník a výtvarník.

Matúš Krajňák (9)

Slovenský pilot, fotograf, manažer leteckého fotografování, spoluautor fotografických publikací.

Matt Dickinson (3)

filmový dokumentarista a spisovatel. Procestoval celý svět a účastnil se expedic na Saharu i do jihoamerické džungle. Vylezl i na Mount Everest a své zážitky vylíčil v knize Zóna smrti a v pozdějším románu Riskantní podnik. Materiál ke knize Černý led získal přímo v Antarktidě.

Matěj Kopecký (9)

Narodil se 24.2. 1775 v Libčanech u Nechanic jako syn "kejklíře", vyučil se hodinářství a usadil se v Miroticích. Bojoval v Napoleonských válkách a jako částečný invalida se potom živil pořádáním "mechanických kumštů s marionetami". První doklad o takovém vystoupení je z r.1797. Zemřel 3.7.1847 v Kolodějích nad Lužnicí.

Massimo Felisatti (6)

Massimo Felisatti je režisér, scénarista a italský spisovatel.

Martina Viktorie Kopecká (5)

Martina Viktorie Kopecká je česká farářka Církve československé husitské. Vystudovala teologii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, psychologii a speciální pedagogiku. Pracovala v nadnárodní korporaci. V roce 2011 byla pokřtěna v Církvi československé husitské a nyní působí jako farářka v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze a ve Strašnicích. Před tím byla krátce na praxi v náboženské obci v Horních Počernicích. Působí v mezinárodním ekumenickém hnutí, je předsedkyní ECHOS – poradního odboru Světové rady církví. V roce 2018 se účastnila katolické synody o mladých lidech v Římě. V roce 2020 byla prezidentkou festivalu Meeting Brno. Píše svůj blog Deník farářky, podle kterého vyšla na podzim v roce 2021 stejnojmenná kniha. Od září 2020 moderuje cyklus České televize Uchem jehly. V pořadu diskutuje s významnými hosty, kteří nezapomínají na duchovní rozměr lidského života. Dne 20. dubna 2021 bylo oznámeno, že se stane jednou z účastnic jedenácté řady taneční soutěže StarDance.

Martina Solčanská (5)

Narodila som sa v júni, ôsmeho dňa roku Pána 1981. Svetlo sveta som uzrela o 5.55 ráno. V predvečer môjho narodenia počula mama v rozhlase hru o Matúšovi Čákovi Trenčianskom, a keďže pre chlapca vybrala meno Matúš, myslela si, že to bude Matúš. Nebol, ale pokiaľ ide o históriu, milujem ju. Narodila som sa s pupočnou šnúrou okolo krku. O týchto deťoch sa vraj hovorí, že sú geniálne. Nepotvrdzujem, neodmietam, ale čo sa týka tej šnúry, mám pocit, že som to chcela zabaliť hneď, ako som videla, do čoho idem. Najviac ma fascinuje, keď mám na besedách povedať niečo o sebe. Čo také? Tak hovorím, že som vychodila tri školy. Základnú v Hlohovci, strednú v Trnave a vysokú v Nitre. Mimochodom, keď som sa v škole učila o spisovateľoch, vždy boli pri nich poznámky, kde všade študovali. Pravidelne sa tam vyskytovalo štyri- päť miest . Vždy ma fascinovalo, že neostali v jednom meste , a nakoniec som si tento luxus dopriala aj ja. Ale mňa nevyhodili, priznávam, mala som problémy so správaním , ale inak som bola výborná žiačka. Najlepšia škola bola gymnázium, tam som sa začala zamýšľať nad tým, že by som sa písaním mohla živiť. Po gymnáziu som už bola pevne rozhodnutá stať sa veľkou novinárkou, šla som na novinárčinu. A tak sa ňou teraz živím... a popritom som sa rozhodla otravovať svet svojimi literárnymi ambíciami.

Martina Macháčová (6)

Narozena 1981 v Ostravě. Bioložka, autorka knihy pro děti a blogerka.

Martina Bobková (8)

Autorka knih pro děti.

Martin Modrý (5)

Narozen 26.1.1974 v Ústí nad Labem. Lesní ing., odborné práce z lesnictví a ochrany přírody.

Martin Kratochvíla (5)

Autor mandal.

Martin Franc (9)

Doc. PhDr., Ph.D. Narozen 8.4.1973 v Praze. Vedoucí oddělení dějin AV. Historik zabývající se dějinami vědní politiky 1948-1992, dějinami výživy a stravování v 18.-20.stol., dějinami životního stylu a konzumu 1948-1989.

Martin Dugard (5)

Americký spisovatel.

Martin Dejdar (7)

Martin Dejdar je český herec, dabér, tanečník, zpěvák, komik, moderátor a filmový producent. V roce 1987 ukončil Martin Dejdar studium na pražské DAMU a nastoupil ke svému prvnímu divadelnímu angažmá do pražského klubového divadla Studio Ypsilon. V tomto dnes již legendárním souboru byli jeho kolegy například Jiří Lábus nebo Oldřich Kaiser a mnozí další. V roce 1993 získal svou první hlavní roli ve filmovém muzikálu Šakalí léta. Následovaly filmy Amerika a Učitel tance, za druhý jmenovaný obdržel v roce 1995 cenu Český lev za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. V roce 1999 měl premiéru film Panství, který Martin Dejdar koprodukoval a hrál v něm hlavní roli, jako producent se následně podílel také na filmu Eliška má ráda divočinu. Kromě filmů byl obsazen do hlavních rolí televizních seriálů Zdivočelá země, Konec velkých prázdnin nebo Poslední sezona. Především svůj komediální talent a pohotovost využil Martin Dejdar při práci moderátora zábavných televizních pořadů jako Šance, Ptákoviny, Na vlastní nebezpečí nebo Vaše velká premiéra. Pro televizi dabuje Barta Simpsona v kresleném seriálu Simpsonovi. V dabingu dále propůjčil hlas například i Jimu Carreymu. V roce 2006 založil společně s producentem Romanem Rounem hokejovou charitativní show HC Olymp. Od září 2008 do října 2011 jej diváci mohli pravidelně vídat na TV Nova v původním českém sitcomu Comeback, kde hrál Františka „Ozzáka“ Pacovského. Pro roky 2011 a 2012 se stal členem poroty 2. a 3. ročníku Československo má talent. V roce 2017 se stal soutěžícím v pořadu Tvoje tvář má známý hlas. V následující sérii se stal hereckým koučem nových soutěžících. Od roku 2019 hraje mjr. Josefa Strouhala v seriálu Specialisté. V roce 2020 vytvořil internetový projekt „Přání pro tebe“ s cílem pomáhat hercům, hudebníkům, zpěvákům a dalším tvůrčím osobnostem překlenout výpadek příjmu způsobený omezeními provozu divadel a kulturních zařízení souvisejícími se snahou zabránit šíření...

Marta Urbanová (10)

Vystudovala chrudimskou Obchodní akademii. Narozená v Malči u Chotěboře, v minulém století, posledního února ve znamení ryb, roku 1939. Němá klidná rybička proplouvala svým dětstvím na statku svého otce. To po něm zdědila geny k psanému slovu. Po studiu odešla pracovat do Prahy, do města, které jí lákalo svým teplem. Po deseti letech se vrátila na Vysočinu. Od poloviny sedmdesátých let publikuje v tomto drsném, avšak krásném kraji. Je členkou Obce spisovatelů a Východočeského střediska Obce spisovatelů v Pardubicích.

Marta Umińska (6)

Polská autorka učebnic angličtiny.

Marshall B Rosenberg (6)

Americký psycholog. Zakladatel Center for Nonviolent Communication.

Markéta Selucká (8)

Narozena 22. 1. 1971 v Kyjově. Doc. JUDr., Ph.D., právnička, autorka prací z oblasti občanského a soukromého práva.

Markéta Prášková (7)

Narodila jsem se v srpnu roku 1981. K mému narození se neváže žádná unikátní ani vtipná historka, takže přeskočím několik let a zastavím se až na základní škole ve Světlé nad Sázavou. Kromě základů čtení a psaní, které se mi po mnohých potížích a zásluhou trpělivosti lidí v mém okolí usadily v hlavě, jsem tam nabyla dojmu, že učení nejspíš nebude moje životní vášeň. Přesto jsem z důvodů, které dosud nechápu, základní školu po pěti letech opustila a otevřela dveře sedmiletého gymnázia, abych své školní neúspěchy ještě více podpořila. Gymnázium však pro mě mělo i některá velká pozitiva. Zde jsem objevila lásku ke knihám a také poprvé začala psát. Ač jsem svá prvotní dílka zcela nekriticky obdivovala, jako nejspíš každý autor, musím s odstupem času přiznat, že byla velmi pochybné umělecké hodnoty, a proto slibuji, že jimi nebudu čtenáře v budoucnu nikdy zatěžovat. Následovala dlouhá mašinérie mého dalšího vzdělávání, z níž si nejvíc vážím studia pedagogiky v Hradci Králové. Už během něj jsem se cítila doslova přeplněna informacemi všeho druhu, což byla jedna z okolností, jež nakonec vyústily v další vlnu mé spisovatelské dráhy. V roce 2004 jsem znovu vzala tužku a odstartovala dlouhou, někdy veselou, někdy úmornou práci na Kloboucích z Agarveny.

Marilia Albanese (7)

Italská profesorka indických studií, autorka knih o starověkých civilizacích.

Marija Pavlovna Priležajeva (8)

Marija Pavlovna Priležajeva, rusky: Мария Павловна Прилежаева byla ruská sovětská autorka dětských knih. Autorka knihy o životě a činnosti V. I . Lenina, M. I. Kalinina. Její díla byla přeložena do mnoha jazyků a vyučovalo se o ní ve školách. Narodila se v Jaroslavli, nějakou dobu strávila v Alexandrově, kde absolvovala ženské gymnázium . Poté vystudovala pedagogickou fakultu pokračovala Druhé Moskevské univerzity , pak pracovala jako učitelka a vychivatelka v dětském domově. Od roku 1937 se věnovala literární tvorbě, kterou považovala za příspěvek ke komunistické výchově mladých. V roce 1952 vstoupila do KSSS, od roku 1967 byla členkou Svazu spisovatelů SSSR. Získala několik ocenění: Státní cenu RSFSR N. K. Krupské, Leninův řád a další.

Marie-Thérèse Cuny (6)

Francouzská prozaička, scenáristka a rozhlasová dramaturgyně.

Marie-Renée Pimont (5)

Učitelka mateřské školky, knihy pro děti.

Marie-Luise Kreuter (6)

Zahradnice, práce o biologickém pěstování rostlin.

Marie Vacková (2)

Fotografická publikace.

Marie Svobodová (4)

Marie Svobodová, rozená Paulová byla česká herečka. Narodila se v rodině strojvůdce, jako desáté dítě. Matce bylo v tu dobu 49 let, otec zemřel v roce 1875. Matka musela pracovat, takže Marii vychovávala její o 16 let starší sestra, která však v roce 1876 také zemřela. Matka měla později obchod na Malé Straně v Praze a Marii si vzala zpět k sobě. Bydlely v Křemencové ulici na Novém Městě. Otec byl po svém otci německé národnosti, byl však českým vlastencem. Marie si po příchodu k divadlu počeštila jméno na Pavlová. Již v mládí milovala divadlo a chodila často do divadla Aréna na Smíchově, kde na jevišti obdivovala např. Eduarda Vojana, Marii Ryšavou a Marii Hübnerovou . Později ráda navštěvovala Národní divadlo, když bylo po požáru z roku 1881 opraveno. Hodiny herectví brala u Jana Kubíka, ředitele Švandova divadla U Libuše, člena Švandova souboru. Poprvé vystoupila na jevišti na podzim roku 1891 ve hře F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl. V roce 1894, po třech letech u ředitele Kubíka, odešla na venkov ke společnosti ředitele Faltyse, kde tehdy hostoval i Jindřich Mošna. V roce 1895 získala nové angažmá u společnosti ředitele Antoše Frýdy. U této společnosti působil také Václav Vydra a Oldřich Svoboda, herec a později režisér, její budoucí manžel. Na konci roku 1896 přešla i s manželem ke společnosti Antonína Chlumského a následně ke společnosti ředitele Choděry na Moravu. Další angažmá absolvovala u divadelní společnosti ředitele Hanuše a ředitele Postla, kde hrála celých 6 let. V roce 1908 se Svobodovi odstěhovali do Prahy, kde získala Marie angažmá u ředitelky Grossové-Kučerové v Libni a její manžel byl angažován v kabaretu „U Rozvařilů“, kde recitoval básně. Po krachu společnosti Grossové hrála v souboru ředitele J. E. Sedláčka, kde byli angažováni mj. také Zdenka Gräfová a Bedřich Karen. Následovalo angažmá u ředitelky Procházkové-Malé a znov...

Marie Steigerová (6)

Narozena 1951. Filoložka, redaktorka německých a ruských slovníků.

Marie Šechtlová (5)

Marie Šechtlová byla česká fotografka, jedna ze zastánců stylu „poezie všedního dne“. Fotografovat začala v roce 1945. Po sňatku s Josefem Šechtlem spolupracovala na rozvoji rodinného ateliéru Šechtl a Voseček až do jeho združstevnění v roce 1953. Koncem 50. let vstoupila na dráhu umělecké fotografky. V 60. letech patřila k nejúspěšnějším fotografům „poezie všedního dne". Vydala desítky publikací, většinu se svým manželem . Realizovali spolu velkoplošné fotografie do interiérů a desítky výstav. Později se věnovala převážně digitálně manipulované fotografii. Narodila se 25. března 1928 jako Marie Kokešová v rodině úředníka Jana Kokeše a Františky Kokešové v Chomutově. V jejích deseti letech se rodina Kokešova se přestěhovala do Tábora. V roce 1947 maturitou ukončila studium na táborském gymnáziu a o rok později se v květnu vdala za Josefa Šechtla. V roce 1950 dokončila vyučení v oboru fotografie a pracovala v ateiéru Šechtl a Voseček v Táboře, který byl založen roku 1876. Dne 17. března 1952 se rodičům narodila dcera Marie Michaela. Ve víru událostí v republice byl rodinný ateliér Šechtl a Voseček v roce 1953 združstevněn. Od poloviny 70. let se pravidelně účastnila soutěže „Žena s kamerou“ . V roce 1989 byly k tisku připravené knihy s fotografiemi M. Šechtlové „Paříž“ s textem Jiřího Muchy, nakladatelství Osveta v Martině, a „Historické palné zbraně a zbroj“. Kvůli politickému zrušení knižního velkoobchodu a pozdějšímu rozdělení Československa však knihy nikdy nebyly vydány. Ještě v témže roce proběhla výstava Marie Šechtlové „Výbor z díla“ v Táboře. Dne 5. července 2008 zemřela v Praze....

Marie Šalková (9)

Autorka učebnic angličtiny.

Marie Paukertová (7)

Práce v oboru dietního stravování.

Marie Madeira (4)

Terapeutka, zaměřuje se na rodinnou terapii, autorka publikace z oblasti osobního rozvoje.

Marie Macková (6)

Je zaměřena na dějiny správy, regionální dějiny, církevní dějiny, to vše především v dlouhém 19. století. Věnuje se dějinám regionu okresu Ústí nad Orlicí a dějinám Němců v Čechách. Kromě toho dokumentuje i dějiny tabákového průmyslu v Rakousku-Uhersku. Historička, archivářka, pedagožka Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.

Marie Lišková (7)

PhDr., Mgr. Metodické příručky k učebnici Hudební výchova.

Marie Hrubá (8)

Ing., pracovnice Ministerstva zemědělství ČR. Autorka statistik o stavu zpracování mléka.

Marie Hanzová (11)

Narodila se 15. 9. 1944 v Lounech. PaedDr., CSc., učitelka na různých stupních škol, činná v oboru dalšího vzdělávání učitelů českého jazyka a literatury a dějepisu, práce ve Výzkumném ústavu pedagogickém a v Pedagogickém centru.

Marie Blažková (5)

Žena v domácnosti, žila v jižních Čechách. Její sentimentální příběhy se v ženském tisku těšily značné oblibě, na přelomu 30. a 40. let vydávala nejznámější z nich také knižně. Své prózy dramatizovala pro lidová jeviště.

Marian Váross (6)

Marian Váross bol slovenský axiológ, teoretik a historik umenia. Stredoškolské a vysokoškolské štúdium s aprobáciou slovenčina a filozofia absolvoval v Bratislave. Už ako študent začal pracovať v Štátnom psychotechnickom ústave, pričom si študijné zameranie rozšíril o psychológiu. Úzke prepojenie filozofie a psychológie sprevádzalo V. odborné zameranie po celý život, nielen vzhľadom na témy, ale aj pokiaľ ide o metódu. Okrem psychologicko-filozofickej profilácie už od gymnaziálnych čias pravidelne písal a publikoval state, eseje, črty o výtvarnom umení. Vlastnú profesionálnu dráhu možno datovať jeho doktorskou dizertáciou Osobnosť ako hodnotiaci akt. Pokus o psychologickú analýzu hodnôt . Na formovanie a vyzrievanie V. filozofických názorov mali nepochybne významný vplyv a dosah študijné postgraduálne pobyty na Sorbonne a v Cambridge . Počas týchto pobytov vznikli rozsiahle práce, ktoré doposiaľ neboli v slovenčine publikované: Le fanatisme . Tvorivé úsilie a jeho produkty z oblasti filozofie však V. po návrate z cudziny nemohol nikdy naplniť v inštitucionalizovanej podobe, čo mu však nezabránilo v ich rozvíjaní a prehlbovaní mimo oficiálneho prúdu filozofie uväznenej v jednostrannom modeli uvažovania. Po rozpustení Štátneho psychotechnického ústavu nakrátko zakotvil na pracovisku pre psychológiu a sociológiu, lenže už v r. 1951 ho administratívnym zásahom preradili za prekladateľa z ruštiny do Vydavateľstva SAV. Po ustanovení SAV v r. 1953 V. inicioval založenie Kabinetu pre teóriu a dejiny umenia, z ktorého neskôr vznikol Ústav teórie a dejín umenia. Stal sa jeho riaditeľom a v tejto funkcii pôsobil do r. 1970. Po odstavení...

Marián Labuda (4)

Slovenský divadelní a filmový herec.

Marián Gavenda (8)

Slovenský římskokatolický kněz, též šéfredaktor Katolíckych novín. Působí jako farář v Devíne.

Mária Nerádová (7)

Slovenská ilustrátorka.

Mária Hamzová (7)

Slovenská lékařka, autorka románů pro ženy, píše pod pseudonymem.

Maria Froydová (5)

Televizní redaktorka, knižní vydání záznamů z televizních reportáží.

Margaret Atwoodová (10)

Marek Zákopčan (6)

Slovenský spisovatel, středoškolský učitel slovenské literatury a slovenštiny, knižní recenzent pro Knižní revue.

Marek Skierkowski (4)

Polský autor snáře.

Marcia Willett (7)

Marcia Willettová začala psát v roce 1982, kdy se svým druhým manželem strávila rok na plachetnici. Dodnes vydala 13 románů a už její první díla si svým kultivovaným stylem a hlubokým porozuměním pro lidské slabosti získala srdce britských i zahraničních čtenářů.

Marceline Desbordes-Valmore (6)

Marceline Desbordes-Valmorová byla francouzská básnířka. Její dílo vyniká ryzostí citu, hudebností a živelnou představivostí a vymyká se jakémukoli pojmu literární školy. Jako jediná žena patřila mezi prokleté básníky. Životem se protloukala nuzně ve starostech o svých pět dětí a manžela, neúspěšného herce. To vneslo do její poezie teskný podtón. Její srdce a paměť však zůstávaly zakotveny ve vzpomínkách na první osudovou lásku k muži, jehož jméno nikdy neprozradila. Narodila se 20. června 1786 ve flanderském městečku Douai. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců. Otec se živil jako malíř znaků a erbů, rodině se dařilo dobře. Po revoluci roku 1789, kdy byla většina zámků zpustošena, už však nikdo nepotřeboval emblémy a rodina se ocitla v bídě. Pomoc se rozhodla Marcelinina matka hledat u bohatého příbuzného, který měl plantáže v Karibiku. Na tuto strastiplnou cestu vzala ze svých dětí právě Marcelinu. Tři roky se spolu potloukaly po Francii a snažily se vydělat si peníze na cestu. Marcelina se například u jedné rodiny v Bordeaux, ač sama dítě, starala o sedm let mladšího chlapečka . Když se konečně dcera s matkou dostaly na ostrov Guadeloupe v Karibiku, zjistily, že jejich cesta byla marná, neboť jejich příbuzný byl před nějakým časem zabit domorodci. Matka brzy po příjezdu na ostrov zemřela na žlutou zimnici a Marcelina zde zůstala opuštěna. S velkými obtížemi se pak na podzim roku 1802 vrátila do Francie. Toto strastiplné dětství poznamenané bídou a křivdami v ní navždy zanechalo stopy. Po návratu do Francie strávila nějaký čas doma u otce a živila se šitím. Pak ale odešla do Lille a Rouenu a zkusila své štěstí u divadla. Do Rouenu, kde dostala angažmá, za ní přijely i obě sestry a sdílely s ní domácnost. Marceline tedy opět trpěla chudobou, protože pomáhala k obživě i jim a ke všemu posílala nějaké peníze otci. Roku 1804 dostala příležitost stát se členkou ...

Marcel Schwob (5)

Mayer-André-Marcel Schwob byl francouzský symbolistický básník, spisovatel a překladatel. Narodil se roku 1867 v Chaville. Jeho otec George Schwob byl deset let zaměstnancem ministerstva zahraničí v Egyptě, jeho matka Mathilde Cahun se věnovala spolu s domácími učiteli vzdělávání dětí. Měl bratra Maurice a sestru Maggie. V roce 1876 se rodina usadila v Nantes, kde otec koupil místní noviny Le Phare de la Loire. V roce 1881 přesídlil Marcel do Paříže kde žil u strýce Léona Cahuna a začal studovat na Lycée Louis-le-Grand. Schwob ukončil studium v roce 1884 a příští rok nastoupil do vojenské služby. Po jejím ukončení se vrátil o Paříže a neúspěšně se roku 1888 pokusil složit zkoušky na L’Ecole Normale. Navzdory tomu studoval jazykovědu. Od roku 1890 pracoval spolu s Augustem Longnonem v Archives Nationales jako knihovník. Věnoval se studiu argotu a díla Françoise Villona a dále anglické literatuře . Současně začal přispívat do časopisů Le Phare a L’Echo de Paris. První sbírku povídek Coeur double vydal v roce 1891. Začal také psát úvodníky s názvem Lettres Parisiennes často na ožehavá aktuální témata, jako například antisemitismus, skandál okolo první stavby Panamského průplavu, odborářské stávky nebo Dreyfusova aféra. Po otcově smrti v roce 1892 se ujal vydávání Le Phare de la Loire starší bratr Maurice, Marcel pro něho pokračuje ve psaní Lettres Parisiennes. V prosinci 1893 byl Schwob otřesen smrtí mladé prostitutky jménem Louise, se kterou měl rovněž vztah. Byla inspirací pro jeho patrně nejznámější dílo – Knihu o Monelle. V roce 1895 absolvoval první operaci, v této době ustává jeho tvůrčí činnost a věnuje se hlavně překladu. V roce 1900 se oženil s mladou herečkou Marguerite Moreno. Navzdory trvalé nemoci se v roce 1901 vypravil spolu s Ting-Tse-Ying na cestu na souostroví Sam...

Manfred Glück (7)

Spoluautor učebnic němčiny.

Maitreyi D Piontek (4)

Vedoucí seminářů a diplomovaná sexuoložka s vlastní praxí v Curychu.

Magdalena Konečná (10)

Narozena 23. 7. 1936 v Náchodě, zemřela 13. 12. 2008 v Praze. Malířka, grafička, ilustrátorka. Autorka publikace o Romech a pro Romy.

Madeline Harper (6)

Maciej Zglinicki (5)

Autor cestovatelských průvodců, překladatel z angličtiny.

M. K Hardy (7)

Autorka především romantických knih zaměřených zejména na ženské čtenářky.

M. C Beaton (7)

M. C. Beaton, vlastním jménem Marion Chesney, se narodila roku 1936 ve skotském Glasgow. V zahraničí je známá zejména jako autorka více než stovky historických romantických románů, které vydala nejen pod svým vlastním jménem, ale také pod četnými pseudonymy: Helen Crampton, Ann Fairfax, Jennie Tremaine či Charlotte Ward. Jméno M. C. Beaton si ponechává pouze pro své detektivky. M. C. Beaton svou kariéru začala jako prodavačka knih. Brzy však dostala nabídku přivydělávat si psaním recenzí pro Scottish Daily Mail, kde se úspěšně uchytila a vypracovala na pozici divadelní kritičky. Následně opustila svou práci v knihkupectví a zamířila do časopisu Scottish Field magazine, kde se ucházela o pozici sekretářky v inzertním oddělení, a to aniž by ovládala těsnopis či psaní na stroji. Zaměstnavatele nicméně zaujala a zakrátko se stala redaktorkou módy. U dalších novinových plátků vystřídala pozice reportérky kriminálních zpráv a vedoucí redaktorky. Poté co se provdala za Harryho Scotta Gibbonse a narodil se jí syn Charles, Marion se i s rodinou přestěhovala do Spojených států, kde manželovi nabídli pozici editora v Oyster Bay Guardian, která mu však nakonec nevyšla. Aby se uživili, našel si práci jako umývač nádobí a Marion pracovala jako servírka v podřadné putyce. Na oba se ale brzy usmálo štěstí a získali zaměstnání v nových bulvárních novinách The Star a přestěhovali se do New Yorku. Aby mohla trávit více času se svým malým synem, rozhodla se Marion věnovat se psaní historických romancí. Vydala jich více než sto. Poté co měla pocit, že téma vyčerpala, a co se přestěhovala s rodinou zpět do Skotska, začala se věnovat psaní detektivních příběhů a stvořila hrdinku Agathu Raisinovou, která je známá už i u nás.

Lyndon Stacey (3)

Narodila se v šedesátých letech v Brightonu, hrabství Sussex. Autorka detektivních románů z dostihového prostředí.