Všichni Autoři a témata

Viktor Krupa (7)

Viktor Krupa byl slovenský jazykovědec, který pracoval v oblasti všeobecné a orientální jazykovědy, typologie, folkloristiky, japanistiky. Překládal z orientálních literatur, zejména mytologii a ústní slovesnost. Po ukončení vysokoškolského studia absolvoval několik dlouhodobých pobytů v zahraničí, např. v letech 1965–1966 na Havajských ostrovech a na Novém Zélandu , v roce 1969 v USA, na Kalifornské univerzitě v Berkeley , v letech 1970–1971 na univerzitách v Münsteru a Tübingenu v Německu a v roce 1988 na Novém Zélandu . Dlouhodobě se zabýval jazykovědou, religionistikou a mytologií, především polynéskou. Je nejvýznamnějším slovenským odborníkem na kulturu Oceánie, v letech 1990 až 2006 byl ředitelem Kabinetu orientalistiky Slovenské akademie věd. Uveřejnil řadu knih v angličtině , v ruštině a slovenštině, např.: V zahraničních odborných kruzích jsou ceněny především jeho publikace: Překládá především z angličtiny. Přeložil některá díla Rudyarda Kiplinga, Edwarda Gibbona, Jonathana Swifta, Marka Twaina, Thomase Stearnse Eliota, Daniela Defoa a dalších. Překlady však vytvořil také z japonštiny a němčiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Krupa na slovenské Wikipedii.

Viktor Jedlička (7)

Mykolog, autor přírodovědných atlasů a učebnic, působil v polovině 20. století.

Viktor Frankl, (8)

Viera Obuchová (6)

Fotografka.

Vianna Stibalová, (6)

Věra Karfíková (5)

Narozena 14. 2. 1932 v Českých Budějovicích, zemřela 12. 5. 1989. Promovaná filoložka, redaktorka, literární historička a kritička, práce z oboru dějin české literatury, autorka učebnic literární výchovy.

Vašo Patejdl (4)

Vašo Patejdl je významný slovenský hudebník, skladatel a zpěvák, který je široce uznáván za svůj přínos slovenské hudební scéně. Patejdl se narodil 10. října 1954 v Karlových Varech a je klíčovou postavou žánru populární hudby ve své zemi. Svou kariéru zahájil v 70. letech jako člen skupiny Modus, která se stala jednou z nejpopulárnějších hudebních skupin v Československu. Po odchodu z Modusu se věnoval úspěšné sólové kariéře.

Vasilij Ivanovič Ardamatskij (6)

Vasilij Ivanovič Ardamatskij, rusky: Василий Иванович Ардаматский byl ruský sovětský novinář, filmový scenárista a spisovatel historicko-dobrodružných, patrioticky zaměřených knih.

Vasil Biľak (5)

Vasil Biľak byl slovenský komunistický politik rusínského původu, známý jako přední neostalinista, podporovatel sovětské invaze a normalizace a ideolog KSČ. Byl rusínského původu . Narodil se v malé obci Krajná Bystrá na severovýchodní hranici Slovenska jako Vasil Gyula. Otec zemřel, když Biľakovi byly tři roky, matka v jedenácti; z jeho sedmi sourozenců přežil jen starší bratr Dimitrij. Po základní škole se vyučil krejčím v Hradci Králové u Františka Rouska; za normalizace o něm kolovala anekdota, že ve výučním listu měl napsáno „na saka nepouštět“ , to je ovšem nedoloženo. Od roku 1936 byl krejčovským dělníkem v Bratislavě. Uváděl, že se účastnil SNP, i to však bylo někdy popíráno: V roce 1936 Biľak vstoupil do komunistických Rudých odborů, v roce 1945 do KSČ. Od roku 1950 v rámci náboru dělnických kádrů začal dělat rychlou kariéru. Pracoval na krajském výboru KSS v Bratislavě a roku 1953 absolvoval Vysokou školu politickou ÚV KSČ; později tak používal akademický titul RSDr.. Působil pak jako vedoucí oddělení ÚV KSS, tajemník a vedoucí tajemník KV KSS v Prešově . Ve volbách 28. listopadu 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady a znovu ve volbách roku 1960. V roce 1960 byl zároveň zvolen do Národního shromáždění; po volbách 1964 už působil jen v něm, respektive od r. 1969 ve Federálním shromáždění. Po většinu doby byl i členem předsednictva všech těchto orgánů, pokud právě neměl významnější exekutivní funkce. X. sjezd KSČ v červnu 1954 zvolil Biľaka členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa , jímž zůstal až do roku 1989; po následujícím sjezdu Komunistické strany Slovenska byl v letech 1955–1968 a 1969–1971 členem ÚV KSS. 8. prosince 1958 Biľak ve 12. Sboru pověřenců nahradil př...

Valentin Grigor'jevič Rasputin (6)

Ruský spisovatel, novinář, publicista a politik.

Valentín Beniak (4)

Valentín Beniak byl slovenský básnik a překladatel, představitel symbolismu, který se politicky angažoval během existence první Slovenské republiky. Narodil se v rolnické rodině a vzdělání získal v letech 1900–1906 v Chynoranech, v roce 1913 v Topolčanech a v letech 1914–1916 v Nitře. V letech 1916–1917 pokračoval ve studiu na právnické fakultě v Budapešti, ale z finančních důvodů musel studium zanechat. Pracoval jako praktikant na notářském úřadě, později jako podnotář v Bánově, v letech 1919–1935 byl vedoucím notářem v Chynoranech, v letech 1936–1939 v Nové Bani. V roce 1939 se přestěhoval do Bratislavy, kde pracoval jako úředník. Působil v prezidentské kanceláři Jozefa Tisa a později pokračoval ve své úřednické kariéře jako vedoucí sekretariátu ministerstva vnitra . V roce 1939 nebo 1940 byl zvolen předsedou Spolku Slovenských spisovatelů a ve funkci setrval až do roku 1945, kdy začal pracovat na pověřenectvu školství a osvěty. V roce 1947 odešel do důchodu. Publikovat začal v roce 1922 v časopise Slovenské pohledy. Jeho tvorbu ovlivňoval např. Ivan Krasko, Endre Ady či Jiří Wolker. Ve svých básních vyjadřoval zejména hluboké pouta k domovu, k rodné zemi a její lidem. Popisoval tragiku lidských osudů, ale i vlastního života, lásku k člověku a soucit s jeho neštěstím. Také se s čtenáři dělil o dojmy se setkáními se světem. Jeho první tvorba se řadí k symbolismu a poetismu . V zralé tvorbě se soustředil na problematiku existenciální . Jeho knihy veršů vyšly ve třech svazcích Vybraných spisů. Po skončení 2. světové války se věnoval více překladům, a to zejména z anglické, maďarské a německé literatury . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Valentín Beniak na slovenské Wikipedii....

Valenová Lena (8)

Valburga Vavřinová (7)

Narozena 22.5.1968 v Praze. Historička, památkářka, spisovatelka, autorka publikace o vánočních zvycích.

Václav Žmolík (8)

Václav Žmolík je český novinář, publicista, scenárista, rozhlasový a televizní redaktor a moderátor. Mezi jeho nejznámější tvorbu patří rozhlasový a televizní seriál Po Česku, který vyšel i knižně a dočkal se také rozhlasové podoby. Spolupracuje s Českým rozhlasem, kde dlouhá léta moderoval o víkendu na Radiožurnálu i na dalších stanicích Českého rozhlasu. V současnosti je moderátorem Dvojky ČRo.

Václav Talich (8)

Václav Talich byl významný český dirigent, houslista a pedagog, který se narodil 28. května 1883 v Kroměříži, tehdy v rámci Rakouska-Uherska. Proslavil se zejména jako šéfdirigent České filharmonie, kterou vedl v letech 1919-1936 a poté v letech 1945-1948. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání pro svůj osobitý zvuk a interpretační hloubku.

Václav Táborský (7)

Narozen 28. 9. 1928 v Praze. Vystudoval FAMU, natočil řadu dokumentárních filmů a televizních pořadů a dva celovečerní filmy. V roce1968 se svou ženou Dagmarou emigroval do Kanady. Založil první filmovou školu v Kanadě na Conestoga College v Kitcheneru, Ontario. Posledních 12 let před odchodem do důchodu učil na filmovém oddělení York University v Torontu. Václav Táborský žije střídavě na třech místech planety: v Torontu, v Praze a v teple.

Václav Strachota (5)

Manžel PhDr. Olgy Nytrové Ing. Václav Strachota - zaměstnán v Národním filmovém archivu jako počítačový specialista, dále hudební skladatel, publicista, spisovatel, člen Klubu autorů literatury faktu při Obci spisovatelů a člen Syndikátu novinářů. Vystudoval fakultu automatizovaných systému na VŠE v Praze a dále i obor skladby a aranžování na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem, zajímá se o divadlo a film. Věnuje se i skládání a aranžování hudby, nejraději scénické a písniček pro Jitku Molavcovou. Oboru počítačů se stále věnuje v Národním filmovém archivu, kde připravil a naprogramoval databázi jeho rozsáhlých filmových sbírek. Spolupracuje tam i na na přípravě odborných publikací např.: Český hraný film I , II .

Václav Špála (7)

Václav Špála byl český akademický malíř, grafik a ilustrátor. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění. Václav Špála se narodil ve Žlunicích u Nového Bydžova jako jedno z devíti dětí cihlářského mistra Jana Špály a matky Barbory, rozené Jandové. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, v soukromé škole Ferdinanda Engelmüllera , kurs ornamentální kresby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1909 Akademii výtvarných umění . Dostal pokyn odejít, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“. V letech 1909-1911 byl členem SVU Mánes. Roku 1911 vystoupil a byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. Byl vojákem v první světové válce v letech 1915-1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní, od roku 1925 byl dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921-1946 byl znovu členem SVU Mánes, v letech 1938-1939 byl předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval články do časopisů a novin . V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Dne 19. listopadu 1918 se v Praze oženil s Johannou Rychlíkovou . Jejich syn Jan Špála byl též malířem. Malířství se věnovala i Špálova švagrová Milada Špálová. V počátcích své tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete , obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu. V roce 1911 v obraze Idyla poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje a...

Václav Ryska (8)

Autor testů a pravidel pro automobilisty.

Václav Pilík (9)

Právník, zaměřuje se na občanské, soukromé a obchodní právo. Též vysokoškolský pedagog.

Václav Miko (7)

Václav Miko je český publicista a spisovatel. Vydal řadu publikací a odborných posudků v oblasti společenských věd. Také se zabývá hudební a filmovou kritikou. V žánrech, kterým se autor věnuje, převládají témata faktografická, převážně z období druhé světové války. V období eskalace rasismu v Evropě oslovil o pomoc tehdejšího prezidenta USA Baracka Obamu a papeže katolické církve Benedikta XVI. o audienci. Autor rozšiřuje svůj umělecký směr a přidává k rozepsaným žánrům i poezii. V devadesátých letech působil v nevládních organizacích jako poradce politických otázek. Řídil řadu občanských sdružení a významně se podílel na mezinárodní kooperaci lidskoprávních organizací v Evropě. Ve známost vešel excentrickým upozorňováním na porušování lidských práv menšin v České republice, zejména Romů. V rozhovoru pro BBS Miko uvedl, že jeho politickým vzorem je jeho učitel a dlouholetý kolega Ondřej Giňa st., který po revoluci působil také jako poslanec v Parlamentu ČR. V roce 2006 upoutal mediální pozornost výzvou českým Romům v operaci s názvem „EXODUS“, aby odešli ze země ze sebezáchovných důvodů. Některé zdroje uvádějí, že bezprostřední příčinou bylo napadení otce Václava Mika, které bylo potrestáno pouze podmínečným trestem. Osobně se setkal s afroamerickým odborníkem na lidská práva Michalem Simmonsem, který spolupracoval s Martinem Lutherem Kingem. Účastnil se prestižních konferencí a sympozii, mimo jiné i v Radě Evropy ve Štrasburku. V únoru 2009 se Miko kvůli eskalaci neonacismu v Česku a vyhrocení protiromských nálad v české společnosti obrátil písemně na amerického prezidenta Baracka Obamu. Zda se ve věci postoupilo se dosud neví. Oficiálně bylo známo pouze to, že Miko dopis určený Obamovi předal chargé d'affaires velvyslanectví USA v Praze Mary Thompsonové-Jonesové. V září roku 2009 Václav Miko jako zástupce lidskoprávní organizace požádal prezidentskou kancelář a Českou biskupskou konferenci o audienci u papež...

Václav Kural (8)

Václav Kural byl český historik. Odborně se zaměřoval na česko-německé vztahy ve 20. století, protifašistický odboj a pražské jaro 1968. Po absolutoriu Vojenské politické akademie v Praze nastoupil do Vojenského historického ústavu, kde v 60. letech zastával post výkonného místopředsedy pro ve Výboru pro dějiny protifašistického odboje, kde také spolupracoval s Janem Kuklíkem, Robertem Kvačkem, Josefem Novotným, Janem Křenem a Alenou Hájkovou. Protože se angažoval v obrodném procesu tzv. pražského jara, musel po nástupu normalizace akademickou dráhu opustit a následujících dvacet let se živil jako čerpač a topič. Publikoval v samizdatu a v roce 1984 se podařilo díky intervenci západoněmeckých politiků uskutečnit jeho hostování na Univerzitě v Brémách. Patřil k čelným představitelům opozičního Klubu Obroda. Po roce 1989 působil jako vedoucí pracovník v Ústavu mezinárodních vztahů při Ministerstvu zahraničních věcí, zasedal v Komisi vlády ČSFR pro analýzu období 1967–1970 a byl členem Česko-německé komise historiků. Též se angažoval jako předseda Kruhu občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí. Za svou práci v žánru literatury faktu obdržel Cenu Miroslava Ivanova a jako člen kolektivu autorů knihy Rozumět dějinám je držitelem též Ceny Egona Erwina Kische .

Václav Kubelka (8)

Narozen 11.1.1892 v Uherském Hradišti, zemřel 21.1.1977 v Bratislavě. Ing., Dr. techn., DrSc., profesor chemické technologie, publikace z oboru.

Václav Křístek (5)

Narozen 26.9.1954 v Olomouci. Mgr., filmový režisér a scénárista, textař.

Václav Kněz (6)

Spoluautor učebnice z oboru potravinářství pro učňovské školy a autor odborných děl z oblasti zpracování mléka a sýrů.

Václav Klepl (9)

Narozen 19. 6. 1907 v Pšánkách , zemřel 13. 10. 1990 v Chomutově. Ing., elektrotechnik, pedagog a ředitel Střední průmyslové školy v Chomutově, autor učebnic z elektrotechniky a dalších prací z oboru elektrotechniky a matematiky.

Václav Jurečka (5)

prof. Ing. Václav Jurečka, CSc. , český ekonom a vysokoškolský pedagog. V roce 1967 absolvoval inženýrské studium na Fakultě politické ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. Po čtrnáctiletém působení ve sféře vzdělávání dospělých byl v roce 1991 jmenován docentem a v roce 1993 profesorem v oboru Obecná ekonomie na Ekonomické fakultě, VŠB-Technické univerzitě Ostrava , kde působí do současné doby. a kde 18 let vedl katedru ekonomie na Ekonomické fakultě. Dlouhodobě studoval ekonomické chování malých evropských zemí; v této oblasti obhájil kandidátskou a habilitační práci. V posledních letech se zaměřuje na vliv institucionálních faktorů na ekonomický rozvoj. V roce 1993 byl jmenován profesorem ekonomie. Vyučuje základní kurz mikroekonomie a makroekonomie, institucionální ekonomii a dějiny české ekonomie. Dlouhodobě je školitelem doktorandů a členem několika vědeckých rad a oborových rad pro doktorská studia.

Václav Ježek (3)

Václav Ježek byl československý fotbalový trenér a hráč. Trenérskou kariéru zahájil jako mládežnický trenér v Jaroměři a Liberci, odkud se přesunul do Lokomotivy Česká Lípa, se kterou během dvou let postoupil z kraje až do divize. V roce 1964 však odstartovala jeho úspěšná trenérská klubová kariéra ve Spartě, kromě které působil v československé lize také na lavičce Dukly. Na úspěchy však navázal i v zahraničí, a sice v Nizozemsku i ve Švýcarsku . Vedl také československou reprezentaci, kterou dovedl k triumfu na Mistrovství Evropy 1976 v Bělehradě. I tento úspěch pomohl Ježkovi k vítězství v anketě o nejlepšího českého fotbalového trenéra 20. století. Ježkovo jméno nese i fotbalový turnaj – Memoriál Václava Ježka – pořádaný od roku 1994 pro mládežnické reprezentační výběry.

Václav Fořtík (10)

Václav Fořtík je český organizátor, editor a aktivista, od dubna do září 2016 místopředseda České pirátské strany. Od počátku 90. let se podílel na organizování akcí v rodném Ústí a později v Praze, kde založil Sci-fi klub Terminus a od roku 1997 pořádal tradiční setkání Pragocon . Od 1. července 1999 do 30. června 2001 a od 1. července 2003 do 30. června 2007 byl předsedou Mensy ČR, mimo tato tři volební období byl opakovaně 1. místopředsedou. Byl koordinátorem a předsedou tzv. Dětské Mensy , od počátku roku 2010 předsedou Rady pro Dětskou Mensu. Podporoval činnost Osmiletého gymnázia Buďánka, o. p. s. – byl předsedou a místopředsedou správní rady , členem správní rady a členem dozorčí rady . S manželkou PhDr. Jitkou Fořtíkovou, Ph.D. založil tzv. Centrum nadání. K roku 2010 byl aktuálním organizátorem soutěže Miss Mensa. V roce 2011 byl spolugarantem televizní soutěže „nadprůměrně inteligentních lidí“ Fenomén. V roce 2014 byl odborným poradcem televizní soutěže Nejchytřejší Čech. Jako autor a editor se podílel na vydávání inteligenčních testů, knih s touto tematikou a časopisu IQ . Testy a články přispívá do časopisů a novin . Zároveň s konáním Pragoconu pořádal literární soutěž O loutnu barda Marigolda . Před profesionalizací české armády se zasazoval o zrušení povinné vojenské služby. V roce 2009 se angažoval v nové České pirátské straně. Jako člen strany se v roce 2010 neúspěšně zúčastnil obecních voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy jako lídr kandidátky pro obvod I. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 ka...

Václav D Michalovic (6)

Václav Cháb (8)

Narozen 30.3.1895 v Černově u Pelhřimova, zemřel 30.6.1983 v Praze. Redaktor, historické, kulturní a společenskovědní práce, překladatel z ruštiny, beletrie.

U2 (7)

U2 je irská rocková skupina založená v Dublinu v roce 1976. Skupinu tvoří Bono , The Edge , Adam Clayton a Larry Mullen Jr. . Vyšli z postpunkového hnutí svým debutovým albem "Boy" v roce 1980 a v průběhu 80. let se prosadili svým zvukem, který měl kořeny v rocku, ale zahrnoval i vlivy různých jiných žánrů.

Tudor Arghezi (5)

Tudor Arghezi, rodným jménem Ion Nae Theodorescu byl rumunský spisovatel. Pocházel z rolnické rodiny, od nejútlejšího mládí musel pracovat a vystřídal přitom řadu zaměstnání. Již v jedenácti letech odešel z domova, ve čtrnácti publikoval svou první báseň, a to v časopise Liga Ortodoxă. V devatenácti, roku 1899, se rozhodl pro mnišský život, v ortodoxním klášteře Cernica, ale po čtyřech letech ho opustil. Cestoval poté po Evropě, pobýval ve Švýcarsku a ve Francii, v Ženevě byl roku 1907 i krátce vězněn, jako levicový buřič a obhájce rolníků byl preventivně zatčen během rumunské rolnické vzpoury. Roku 1910 se vrátil do Rumunska a živil se jako novinář. Za první světové války zastával pacifistická stanoviska, roku 1918 byl načas uvězněn za článek do proněmeckých novin. Roku 1927 vydal svou první sbírku básní Cuvinte potrivite , která zaznamenala úspěch. Jeho poezie se dávala do souvislosti se symbolismem či secesí. Svůj literární pseudonym si zvolil podle řeky Argeş. K jeho blízkým přátelům patřili spisovatelé Vasile Demetrius a Gala Galaction. Spolu také vydávali časopis Linia Dreaptă, vyšlo však jen pět čísel. Poté vydal dva romány, v nichž zpracoval zkušenost ze dvou životních epizod – svou deziluzi z klášterního života popsal v románu Iconae de lemn , zážitky z věznění za války pak v románu Poarta neagra . Třetí jeho významnou prózou se stala dystopická satira Tablete din Tara de Kutty . V Rumunsku je dnes ovšem vnímán zejména jako autor poezie pro děti. K nejslavnějším takovým sbírkám patří Cartea cu jucarii , Carticia de seara či Hore . Za druhé světové války byl znovu vězněn. Po nástupu komunistů a oficiálního socialistického realismu v literatuře byl upozaděn. Kompromis s estetickými požadavky doby představil v knihách 1907 , Cintare omului (Zpěv člověka,...

Tracy Hickman (8)

Tracy Hickman se narodil 26. listopadu v Salt Lake City ve státě utah. Na střední škole se zajímal především o herectví, hudbu, a letecké síly. V roce 1975 Tracy začal svojí dvouletou službu misionáře pro Church of Jesus Christ of Latter Day Saints. Svoje první příspěvky napsal na Havaji během šesti měsíčního čekání na vízum. Po šesti měsících se přesunul do Indonésie, kde působiljako misionář v Jakartě, než byl v roce 1977 čestně uvolněn. Jako připomínku na toto období jeho života Tracy plynně hovoří Indonéštinou a příležitostně zakládá fráze pro kouzla ve svých knihách na tomto jazyku. Tracy se oženil se svou láskou ze střední Laura Curtis čtyři měsíce po jeho návratu do USA. Jejich manželství stále trvá a v současnosti jsou rodiči čtyř dětí. Než se dostal k psaní pracoval Tracy jako skladník v seupermarketu, promítač filmů, správce divadla, zasklívač, asistent režie v televizi a jako obsluha vrtačky v genealogickém centru.

Torgny Lindgren (5)

Torgny Lindgren byl švédský spisovatel. Pocházel z odlehlého severošvédského kraje, kam umístil řadu svých děl. Debutoval již v roce 1965, ale úspěch mu přinesl až román Cesty hada na skále, vydaný 1982. Příběh byl o tři roky později zfilmován. Jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků a byl považován za jednoho z nejúspěšnějších současných švédských spisovatelů. Od roku 1991 byl členem švédské akademie. Za román Bethsabée obdržel v roce 1986 Prix Femina. Roku 2000 získal Literární cenu Selmy Lagerlöfové.

Tonke Dragt (4)

Antonia Johanna Willemina Dragtová, nepřechýleně Dragt je nizozemská spisovatelka především knih pro děti a mládež. Tonke Dragrová se narodila v hlavním městě tehdejší Nizozemské východní Indie Batavii . Za druhé světové války byla v letech 1942–1945 internována se svou matkou a sestrami v japonském zajateckém táboře. Po válce se s rodinou odstěhovala do Nizozemska a zde vystudovala Akademii výtvarných umění v Haagu. Poté pracovala jako učitelka výtvarné výchovy na střední škole. Svou literární činnost začala roku 1958 publikováním povídek v časopise pro děti Kris Kras. Roku 1961 vydala svou první knihu, pohádkový soubor Příběhy bratrů dvojčat , v němž použila i příběhy, které si pro ukrácení chvíle vymyslela již za války v zajateckém táboře. O rok později vydala svůj nejslavnější román Dopis pro krále , dobrodružný fantasy příběh pro mládež z rytířských dob. Za toto dílo obdržela roku 1963 ocenění Kinderboek van het jaar , které bylo předchůdcem ceny Gouden Griffel . Roku 2004 získal tento román cenu Griffel der Griffels jako nejlepší nizozemská dětská kniha posledních padesáti let. Dragtová je autorkou dvou desítek knih. Většina jejích příběhů se odehrává buď v nejasné minulosti nebo v daleké budoucnosti, jako například science fiction Planoucí lesy Venuše . Její hrdinové jsou mladí lidé, kteří hledají sami sebe a přitom často překračují stanovená pravidla. Za své dílo obdržela roku 1976 cenu Staatsprijs voor kinder-en jeugdliteratuur .

Toni Morrison (9)

Toni Morrisonová, vlastním jménem Chloe Anthony Wofford byla americká spisovatelka, redaktorka a profesorka. V roce 1993 obdržela Nobelovu ceny za literaturu. Její knihy jsou známy díky užívání epických témat, živých dialogů a propracovaných charakteristik postav afroamerického původu. Mezi její nejznámější knihy patří Velmi modré oči, Píseň o Šalamounovi nebo Milovaná, za kterou získala v roce 1988 Pulitzerovu cenu. Americkým časopisem s názvem Ladies' Home Journal byla vybrána mezi třicet nejmocnějších žen v Americe. Toni Morrisonová se narodila ve městě Lorain v americkém státě Ohio do chudé dělnické rodiny jako druhé ze čtyř dětí. Jako malé dítě Toni neustále četla, jejími oblíbenými autory byli Jane Austenová a Lev Nikolajevič Tolstoj. Její otec George Wofford pracoval jako svářeč. Své dceři často vypravoval příběhy černošské komunity a to způsobem, jež později našel uplatnění i v bezspočtu knih Toni Morrisonové. V roce 1949 byla přijata ke studiu angličtiny na prestižní černošské Howardově univerzitě. Zde začala užívat přezdívky Toni, jež má svůj původ v jejím prostředním jméně Anthony. V roce 1953 Toni úspěšně ukončila bakalářské studium. Na magisterské studium nastoupila na Cornellovu univerzitu, kde úspěšně obhájila práci o sebevraždách v dílech W. Faulknera a V. Woolfové, což jí dopomohlo k získání titulu v roce 1955. Po studiích působila jako asistentka pro výuku angličtiny na Texaské jižní univerzitě ve městě Houston, po dvou letech se však vrátila zpět na Howardovu univerzitu. V této době se také stala členkou spolku Alpha Kappa Alpha, což je spolek žen zabývajících se sociální činností za účelem zlepšení sociálních a ekonomických životních podmínek. V roce 1958 se provdala za Howarda Morrisona, s nímž měla dvě děti – Harolda a Sladea. V roce 1964 se s Howardem rozvedla a s oběma dětmi se přestěhovala do města Syracuse ve ...

Tomislav Utěšil (5)

Ilustrátor dobrodružných knih.

Tomáš Novotný (5)

Český religionista. Doc., ThDr., pedagog - vyučuje hebrejštinu a religionistiku, překladatel. Tomáš Novotný je docentem na katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Vystudoval skladbu, dirigování a hru na lesní roh na konzervatoři v Praze. Po absolutoriu pokračoval ve studiu na Evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, kde také získal doktorát v oboru Starého zákona . Již v době studia se také díky svému intenzivnímu zájmu o hebrejštinu stal spoluautorem Ekumenického překladu Bible. Deset let působil jako sbormistr dívčího vokálního souboru Adash. Je předním českým odborníkem na židovskou hudbu, její historii a interpretaci.

Tomáš Němeček (8)

Tomáš Němeček je český právník, komunální politik a bývalý novinář. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK a Právnickou fakultu UK v Praze. Ještě během studia pracoval jako redaktor v týdeníku Mladý svět. Od roku 1995 pracoval v týdeníku Respekt, kde se v lednu 2003 stal šéfredaktorem. V dubnu 2005 se stal šéfkomentátorem deníku Hospodářské noviny. V srpnu 2009 se stal vedoucím přílohy Orientace v Lidových novinách, následně pak přílohy Právo a Justice tamtéž, jejíž vznik sám inicioval. V roce 2012 obdržela jím vedená příloha Právo a Justice cenu Nadačního fondu Josefa Luxe. V září 2013 Lidové noviny opustil „kvůli špatným osobním zkušenostem s Andrejem Babišem“, který koupil vydavatelství MAFRA. V roce 2013 opustil novinařinu a v letech 2013 až 2016 pracoval jako podnikový právník Psychiatrické nemocnice Bohnice. Od roku 2016 pracuje jako nejdříve koncipient a následně advokát v advokátní kanceláři AK RHK. Advokátní zkoušky složil v dubnu 2019, v květnu zapsán do seznamu advokátů. V letech 2014 až 2017 byl členem správní rady Transparency International ČR. V březnu 2017 kandidoval do Rady České televize, avšak v samotné volbě v červnu 2017 neuspěl. V letech 2019 až 2020 byl členem Rady vlády pro lidská práva. Je autorem několika komiksových knih v edici Velikáni do kapsy nakladatelství Mladá fronta. V komunálních volbách roku 2014 vedl v Praze 8 volební stranu Osmička sobě, sdružující KDU-ČSL a nezávislé osobnosti, která získala celkem čtyři mandáty; Tomáš Němeček byl zvolen do zastupitelstva městské části. V roce 2018 kandidoval znovu do zastupitelstva městské části Praha 8 jako lídr volební strany Osmička žije, která skončila na třetím místě a získala osm mandátů, nyní je v opozici. V roce 2004 získal Cenu Ferdinanda Peroutky, je také držitelem ceny Citibank Excellence in Journalism Award za ekonomický článek roku 1999. Je také držitelem Novinářské ceny 20...

Tomáš Korbař (1)

Tomáš Korbař byl český překladatel a nakladateslký redaktor ve Státním nakladatelství technické literatury, kde v letech 1962-1964 vedl společně s Antonínem Stránským práce na vytvoření Technického naučného slovníku. Překládal hlavně angloamerickou prózu, příležitostně překládal z francouzštiny. Byl velkým propagátorem detektivní literatury a hororu, nevyhýbal se ani dobrodružnému žánru, zejména westernu. Napsal řadu teoretických prací a monografiíí a sestavil několik povídkových antologií, z nichž je nejznámější Tichá hrůza.

Tomáš Hrubý (6)

Po gymnazijních studiích v Třeboni a Jindřichově Hradci začal na pražské univerzitě studovat matematiku, fyziku a astronomii, po roce však přešel na klasickou filologii, kterou ukončil r. 1908 doktorátem a prací Posouzení soudnictví athénského za války peloponéské. Od r. 1907 učil v Praze, 1909–34 na gymnáziu ve Dvoře Králové , 1934 byl jmenován ředitelem Reformního reálného gymnázia v Praze-Dejvicích. Od r. 1924 byl okresním školním inspektorem pro královéhradecký okres. Od 1948 žil na odpočinku v Praze. Jeho bratrancem byl česko-vídeňský spisovatel Václav Hrubý. Pro školy přeložil a upravil dvě Plutarchova díla. Psal romány různých žánrů – humoresky , sociální román z amerického prostředí , studentský román i román budovatelský . Nejvíce úsilí však věnoval svým SF románům. Hrubý svými pěti romány vytvořil významné SF dílo, nezanedbatelné ani po literárně-fabulační, ani po obsahové stránce. Z našich předválečných spisovatelů se snad nejvíce přiblížil románům H. G. Wellse, jimiž byl zřejmě inspirován.

Tomáš Gráf (6)

PhDr. Tomáš Gráf, Ph.D. je český vysokoškolský učitel a anglista , zabývající se didaktikou anglického jazyka. Zdroje: a)is.cuni.cz b)uajd.ff.cuni.cz/o-ustavu/vyucujici/tomas-graf/

Tom King (10)

Americký komiksový scenárista a spisovatel. Bývalý operační důstojník protiteroristické jednotky CIA.

Tom Jackson (7)

Autor naučné literatury pro děti a mládež.

Tom Harper (7)

Edwin Thomas je anglicky píšící spisovatel historických románů. Narodil se roku 1977 ve Frankfurtu nad Mohanem v SRN, vyrostl v Belgii a později v Connectikutu v USA. Vystudoval historii na Lincoln College Oxford, kde se také setkal se svou budoucí ženou Emmou a zde se také věnoval divadlu. V současné době žije v New Yorku se svou ženou a synem Owenem. Tři roky pracoval v účetní firmě, v posledním roce začal pracovat po večerech na svém prvním románu The Blighted Cliffs , který se mu podařilo vydat a po jeho úspěchu se začal naplno věnovat výlučně psaní. Pod svým jménem napsal sérii tří historických námořních románů z období napoleonských válek, spojených postavou poručíka Martina Jerrolda. Později pod pseudonymem Tom Harper píše a vydává sérii tří románů s tématikou křížových výprav a poté píše další romány, které se dají označit jako mysteriózní thrillery.

Timothy Leary (7)

Timothy Francis Leary byl americký psycholog z Harvardovy univerzity, spisovatel, filosof, popularizátor psychedelické drogy LSD, představitel tehdejší kontrakultury. Jeho heslo „zapnout, naladit, vypadnout“ se stalo mottem hippies. Byl napadán konzervativními osobnostmi a americký prezident Richard Nixon ho nazval „nejnebezpečnějším mužem v Americe“. V roce 1970 byl odsouzen na 20 let za držení dvou jointových nedopalků, které - jak tvrdil - mu byly podstrčeny vládními agenty. Posléze za pomoci krajně levicové organizace Weatherman uprchl z vězení a přes Mexiko se dostal do Alžírska. Tehdejší alžírský režim ho nakonec donutil k přemístění do Švýcarska, kde dostal politický azyl. V roce 1972 se však vydal na tajnou dovolenou do Afghánistánu, kde byl nakonec chycen a předán americkým úřadům a vězněn do roku 1976. V osmdesátých letech ho fascinovaly počítače a stal se jedním z vizionářů internetu. Timothy Leary se ve svých dílech zabýval mimo jiné mezilidskou komunikací. V psychedelické komunitě zavedl a popsal principy psychedelického sezení známé jako "set a setting". Tyto principy jsou v psychedelické subkultuře fundamentálním standardem. Byl inovátorem teorie kruhového modelu vědomí, později rozvinuté agnostickým filozofem Robertem A. Wilsonem. Ve světě psychologie a psychedelických bádání přispěl svým výzkumem v rámci experimentu ve věznici Concord, kde zkoumal účinky psilocybinu na odsouzených vězních. Experiment se těšil úspěchu, neboť ukázal, že účinek psilocybinu snižuje kriminální chování recidivistů. V lednu roku 1995 byla Learymu diagnostikovaná rakovina prostaty. Rozhodl se pečlivě na smrt připravit. Zemřel roku 1996 a na své přání si nechal svojí smrt natočit na videokameru, přičemž mu byla v okamžik smrti oddělena hlava od těla. Hlavu nechal zamrazit a zbytek tě...

Timea Keresztényi (4)

Narodila sa v Komárne, tam začala aj jej profesionálna kariéra za rozhlasovým mikrofónom. Posledné roky strávila v rádiu Okey, kde ju preslávila relácia Okey tip. Dnes je redaktorkou mesačníka EVA. Má dcérku Lisu Jasmine a žije v Bratislave.

Thomas Moore (6)

Thomas Moore byl anglický romantický básník irského původu. Thomas Moore se narodil v irském Dublinu roku 1779 v rodině ne právě bohatého kupce a vinárníka. Přesto se mu dostalo skvělého vzdělání na dublinské univerzitě Trinity College. Roku 1799 odešel jako advokát do Londýna a zde také pod pseudonymem Thomas Lyttle začal roku 1800 svou literární dráhu volným překladem Anakreóntových básní. Roku 1801 pak vydal své první sebrané verše pod názvem Poetické práce Thomase Littleho . Roku 1803 se Moore stal úředníkem na Bermudách, kde působil déle než rok a pak se přes USA a Kanadu vrátil zpět do Londýna, kde se již věnoval zcela literatuře. Brzy se jako příjemný zpěvák a duchaplný a jemný společník stal miláčkem londýnských salonů a spřátelil se například s lordem Byronem. Roku 1807 vydal své nejznámější dílo, první řadu Irských melodií , vyznačujících se melodičností, vroucností a formální elegancí. Z tohoto desetisvazkového díla je dnes nejznámější irská národní píseň The Minstrel Boy a lyrická Poslední růže léta , kterou proslavil především německý skladatel Friedrich von Flotow , když jí zařadil do své opery Marta z roku 1847. Stejně výborný jako lyrik byl Moore i jako satirik, když ve svých tzv. hanopisech s krutou ironií kritizoval různé společenské nešvary, ale také například útisk Irů. Po svém sňatku s mladou herečkou Bessií Dyleovou roku 1811 žil Moore ponejvíce na venkově, kde i roku 1852 zemřel.

Thomas Erikson (9)

Thomas Erkison se narodil a žije ve Stockholmu. Jeho první román Mentalista se ve Švédsku stal bezprostředně po svém vydání senzací a byl již přeložen do mnoha jazyků.

Thomas Cahill (6)

Narodil se v New Yorku irsko-americkým rodičům a vyrůstal v Queensu a Bronxu. Byl vzděláván jezuity a studoval starověkou řečtinu a latinu. Ve studiu řecké a latinské literatury, stejně jako středověké filozofie, bible a teologie pokračoval na Fordham University , kde absolvoval bakalářské studium klasické literatury a filozofie. Dále pak studoval filmovou vědu a dramatické umění na Columbia University. Strávil také dva roky jako hostující profesor na Židovském teologického semináři, kde studoval hebrejštinu. Byl dopisovatelem Times of London a po mnoho let také pravidelným přispěvatelem do Los Angeles Times Book Review.

Theo Adam (9)

Theo Adam byl vynikající německý operní basbarytonista a velmi uznávaný interpret děl Richarda Wagnera, Johanna Sebastiana Bacha a dalších skladatelů. Narodil se 1. srpna 1926 v Drážďanech a svou kariéru zahájil ve svém rodném městě, než si získal mezinárodní uznání. Adam se proslavil zejména svými výkony ve wagnerovských rolích, jako je Wotan v "Prstenu Nibelungově" a titulní role v "Bludném Holanďanovi". Díky svému hlubokému, zvučnému hlasu a pronikavé interpretaci byl oblíben na významných operních scénách po celém světě, včetně Bayreuthského festivalu, kde dlouhá léta pravidelně vystupoval.

Thea von Harbou (4)

Thea Gabriele von Harbou byla německá scenáristka a spisovatelka pruského aristokratického původu. Napsala scénáře k nejslavnějším německým němým filmům a sama se i jistou dobu pokoušela o režírování. V roce 1905 byl publikován její první román v Deutsche Roman-Zeitung, poté se živila jako herečka - 1906 Düsseldorf, 1908 Výmar, 1911 Chemnitz, 1913 Cáchy. V Cáchách se také setkala se svým pozdějším manželem, hercem Rudolfem Klein-Roggem. Se svou prací scenáristky začala po první světové válce a brzy se stala jednou z nejvýznamnějších ve svém oboru. Psala scénáře pro Joe Maye, Carla Theodora Dreyera, Arthura von Gerlacha, Friedricha Wilhelma Murnaua a Fritze Langa. V letech 1914-1921 byla provdána za Rudolf Klein-Rogge. Již roku 1918 ho opustila, nicméně nadále ho podporovala tím, že mu zajišťovala angažmá ve svých filmech. Klein-Rogge tak získal hlavní roli v dvoudílném velkofilmu Doktor Mabuse, dobrodruh , k němuž napsala Thea von Harbou scénář. V srpnu 1922 se Harbou provdala za Fritze Langa, režiséra uvedeného filmu, s nímž se seznámila již roku 1919 právě díky své práci scenáristky a pro kterého psala scénáře až do jeho emigrace v roce 1933 - slavné snímky Metropolis a Vrah mezi námi. Thea von Harbou byla již od roku 1932 členkou NSDAP, což bylo jedním z důvodů rozpadu jejího manželství. Nicméně Fritz Lang se více než o ni už od roku 1928 zajímal o mladou herečku Gerdu Maurus. Rozvod se konal v dubnu 1933. Harbou se v letech 1933-1934 pokoušela i o režijní práci , brzy se však vrátila ke svému původnímu povolání. V Třetí říši byla velmi zaměstnanou autorkou. Po krátké internaci v rámci denacifikace v roce 1945 se roku 1948 mohla vrátit k filmu. Z dnešního pohledu působí dílo They von Harbou poněkud nabubřele a melodramaticky. Například poslednímu záběru slavného snímku Metropolis je vyčítána i naivita a kýčovitost. Filmu Der Herrscher, natočen...

Thea Vieweghová (9)

Sestavovatelka čítanek pro základní školy.

The Philadelphia Orchestra (5)

The Philadelphia Orchestra , jeden z nejvýznamnějších orchestrů na světě, byl založen v roce 1900 a rychle se etabloval jako přední americké těleso. Proslul svým charakteristickým zvukem, často označovaným jako "filadelfský zvuk", který do značné míry utvářel jeho slavný dirigent Leopold Stokowski, jenž orchestr vedl v letech 1912 až 1941. Orchestrem prošla řada významných hudebních ředitelů, mezi nimi Eugene Ormandy, Riccardo Muti, Wolfgang Sawallisch, Christoph Eschenbach a v současnosti Yannick Nézet-Séguin. Během své slavné kariéry pořídil orchestr The Philadelphia Orchestra řadu nahrávek širokého spektra repertoáru od klasických až po současná díla. Vystupovali s mnoha slavnými sólisty a premiérovali mnoho významných děl. Orchestr je také známý svými osvětovými a vzdělávacími programy, díky nimž přibližuje klasickou hudbu novému publiku jak doma ve Filadelfii, tak po celém světě prostřednictvím turné a vysílání.

The New England Conservatory Ragtime Ensemble (2)

The New England Conservatory Ragtime Ensemble byla inovativní skupina, kterou na počátku 70. let založil Gunther Schuller, v té době prezident New England Conservatory v Bostonu ve státě Massachusetts. Soubor byl složen ze studentů konzervatoře a vznikl za účelem provozování a nahrávání tehdy opomíjené hudby éry ragtimu, která trvala od konce 19. do počátku 20. století. Jejich práce sehrála významnou roli v tehdejším ragtimovém obrození.

Tessa Bailey, (9)

Tess Stimson (7)

Anglická spisovatelka Tess Stimson patří mezi nejuznávanější současné autory. Absolvovala oxfordskou univerzitu, pracovala jako novinářka, dříve reportérka několika televizních společností na Blízkém východě . Žije v USA, od r. 2002 profesorka kreativního psaní na University of South Florida. Přispívá do magazínů Daily Mail, Mail on Sunday, Daily Express You, Glamour Magazine a The Times. Jejím "poznávacím znamením" je vyprávění z pozice několika hlavních postav, což jejím knihám dodává další rozměr. Není mnoho autorů, s jejichž literárními postavami se můžeme ztotožnit do té míry, až nabudeme pocit, že vlastně čteme o sobě. Nebo o svých blízkých. Nebo o situacích, v nichž se tu a tam všichni nacházíme. Navíc píše se sympatickým nadhledem, aniž by se vyhýbala velkým a závažným tématům, proto jsou její knihy skutečným čtenářským zážitkem.

Terezie Pelikánová (6)

Narozena 1954. Diabetoložka.

Tereza Sladká (6)