Všichni Autoři a témata

Josef Stelibský (15)

Josef Peterka (13)

Narozen 6.3.1944 v Oříkově u Sedlčan. PhDr., básník, pracovník Ústavu pro českou literaturu, práce v oboru literární vědy, překlady z ruštiny.

Josef Pechar (8)

Narozen roku 1934. Ing. architekt, CSc., docent na katedře vývoje a teorie architektury, práce v oboru.

Josef Lukavský (11)

Vystudoval gymnázium v Příbrami, čtyři roky zde pracoval jako písař, v roce 1893 odešel k divadlu, od r. 1902 působil v různých pražských divadlech, zejména Na Vinohradech. Získal značnou popularitu jako konferenciér a pamfletista kabaretu Lucerna. Zakládající člen Organizace českého herectva. Od 20. let jen píše. Romanopisec orientovaný na konvenční motivy, často z hereckého života a s prvky dobrodružství . Za jeho stěžejní dílo je pokládán román z hereckého prostředí Komedianti .

Josef Jungmann (13)

Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Rakouský císař Ferdinand I. Dobrotivý jej povýšil na rytíře . Rod Jungmannů pocházel z Hudlic. Roku 1637 se tam přistěhoval Matěj Jungkmon. Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie, další bratr Jan byl knězem a členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Od svých 11 let, v letech 1784 až 1788, navštěvoval Josef piaristické gymnázium v Berouně, odkud přešel do Prahy. Roku 1792 toto gymnázium, nacházející se v Panské ulici na Novém Městě, absolvoval. Dále studoval na filozofii na filozofické fakultě univerzity . Později studoval také práva, ale toto studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel. V roce 1799 se přestěhoval do Litoměřic. Od roku 1800 vyučoval na tamním gymnáziu češtinu, za což nepobíral plat. Ve své době byl prvním gymnaziálním učitelem češtiny v Českém království. Jeho jméno nese dnešní litoměřické Gymnázium Josefa Jungmanna. Po jeho odchodu vyučoval češtinu v Litoměřicích Jan Jodl. Roku 1815 odešel Jungmann do Prahy, kde se stal ředitelem Akademického gymnázia v dnešní Štěpánské ulici. Český jazyk Jungmann vyučoval také na Filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal děkanem. Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. druhé generace obrozenců. V době svého pobytu v Litoměřicích se Josef Jungmann seznámil s Johannou Světeckou z Černčic . Oženil se s ní v tomto městě dne 18. listopadu 1800. Ženichovi bylo 27 let, nevěstě pravděpodobně 19 let. Manželka pocházela ze staročeského šlechtického rodu, známého od 15. století. Do rodu patřil i třeboňsk...

Josef Ječmínek (12)

Narozen roku 1892 ve Vítonicích na Moravě, zemřel 25.10.1973 v Praze. Ing., profesor průmyslové školy, učebnice technické mechaniky.

Josef Jařab (7)

Josef Jařab je český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel a bývalý senátor. V roce 1990 byl jmenován profesorem anglické a americké literatury. Od 19. ledna 1990 do 31. ledna 1997 byl rektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1994 patřil mezi zakládající členy Učené společnosti ČR. Od 1997 do 1999 byl rektorem Středoevropské univerzity. Od roku 1996 do roku 1998 byl senátorem Parlamentu České republiky za obvod Olomouc a od 19. listopadu 2000 do 19. listopadu 2006 byl senátorem za obvod Opava. V roce 1989 byl hostujícím profesorem na Harvard University. V době, kdy byl rektor Univerzity Palackého, udělil Václavu Havlovi čestný doktorát filozofie. Byl to první čestný doktorát od univerzity na území Československa. V březnu 2008 ho Poslanecká sněmovna PČR zvolila členem Rady České televize. Na funkci rezignoval na začátku března 2009, protože se rozhodl přednášet několik měsíců na univerzitě v americkém státu Oregon. Dne 27. září 2017 převzal z rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky, Milana Štěcha, Stříbrnou pamětní medaili Senátu. Má syny Davida Jařaba a Jana Jařaba .

John Weisman (5)

John Weisman je velmi úspěšný autor a bývalý novinář. Narodil se v roce 1942 v New York City. Studoval na The Birch Wathen School a na Bard College. Jeho příběhy z prostředí CIA byly vybrány dvakrát jako Best American Mystery Stories. Žije s manželkou a jejich psy v Blue Ridge Mountains ve Virginii.

John Sims Townsend (10)

Dr. John Townsend je vedoucí trenér, organizační poradce, psycholog a autor bestselerů.

John Nichol (5)

Poprvé upoutal pozornost široké veřejnosti za války v Perském zálivu, kdy se mu podařilo přežít irácké zajetí. Tehdy mu bylo sedmadvacet a byl příslušníkem britského letectva. V roce 1996 po patnácti letech služby v armádě odešel do civili a začal se věnovat psaní. Nyní žije v hrabství Hertfordshire a pokud právě nevystupuje v televizi, nepíše knihy, články do novin, nebo neabsolvuje přednáškové turné, věnuje se golfu a jiným sportovním aktivitám...

John Dickson Carr (6)

John Dickson Carr byl americký autor detektivek, který také publikoval pod pseudonymy : Carter Dickson, Carr Dickson a Roger Fairbairn. Americký literární následník G. K. Chestertona, před psaním detektivek psal historické romány. John Dickson Carr patří mezi velmi zásadní autory detektivek. Byl mistrem takzvaného tajemství v zamčených místnostech, ve kterém detektiv řeší zjevně nemožné zločiny. Svůj první publikovaný detektivní román vydal v roce 1930 pod názvem It Walks by Night , v němž představil francouzského policistu Henriho Bencolina. Pod pseudonymem Carter Dickson vytvořil řadu románů o siru Henry Merrivaleovi.

Johannes Robert Becher (7)

Joanna Trollope (9)

Narodila se v roce 1943 ve Velké Británii, absolvovala Oxford, stala se učitelkou, angažuje se v nadacích.

Jo Watson (8)

Autorka romantických a humorných knih pro ženy a dívky. Velká sběratelka barevných kýčovitých věcí.

Jitka Melicharová (5)

PaedDr. Jitka Melicharová-Vinařová. Narozena 20.10.1923 v Praze, autorka turistických průvodců.

Jiří Zahradník (8)

Jiří Zahradník byl český entomolog, autor řady publikací o hmyzu, fotograf a hudebník. Byl uměleckým vedoucím souboru Collegium musicum Český ráj. Až do své smrti žil v Lomnici nad Popelkou, rodném městě, jehož je čestným občanem. Jeho bratrem je český hudební skladatel Zdeněk Zahradník.

Jiří Walker Procházka (12)

Jiří Walker Procházka je český spisovatel science fiction a fantasy. Některá svá díla vydal pod pseudonymem George P. Walker. Jiří Procházka se narodil roku 1959 v Kutné Hoře. Maturoval na místním gymnáziu a poté absolvoval nástavbu Automatizovaných systémů řízení v Mladé Boleslavi. Od roku 1982 žije v Praze. V letech 1982–1983 pracoval jako programátor ve VÚSE Běchovice. V letech 1983–1985 byl pomocným tiskařským dělníkem, v letech 1985–1988 pomocným skladovým dělníkem. Do roku 1989 se označoval za „permanentního vězně ČSSR, protože zde žil“. Nyní se označuje za svobodného občana, což je mnohem lepší. V letech 1989–1992 byl programátorem v LBD Praha, od roku 1992 do roku 2016 byl podnikatelem v oblasti software. Od roku 2016 je na volné noze. Živí se psaním knih, jezdí po republice s literárními pořady pro děti, pro studenty i pro dospělé. Vše, co chcete vědět o jeho literárních dílnách, o přednáškách pojednávajících historii komiksu nebo o dějinách fantastické literatury, najdete na jeho osobních stránkách . Se science fiction a fantasy se seznámil díky Ceně Karla Čapka, která je od roku 1982 organizována Československým fandomem. Od roku 2014 je ženatý s Klárou Smolíkovou, spisovatelkou, lektorkou a scenáristkou. Má syna Ondřeje, psa Lupina a hada Vincenta Tkaničku. Jiří Walker Procházka se podílel svými povídkami na několika antologích , publikuje v časopisech Pevnost, Ikarie nebo Fantázia. Za svá literární díla získal roku 1991 Cenu Ludvíka Součka a dále tři ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu . Společně s Miroslavem Žambochem vymysleli roku 2005 dobrodružnou knižní sci-fi řadu Agent JFK, do níž Jiří Walker Procházka přispěl dosud šesti díly. V roce 2014 založil s režisérem Radkem Volfem nakladatelství Walker & Volf, které je zaměřené zvláště na převod špičkových českých či slovenských děl v žánrech sci-fi, ...

Jiří Voldán (11)

Narozen 20.3.1901 v Praze, zemřel 5.10.1985 v Praze. Herec, novinář, prozaik, kabaretiér, hudební skladatel a textař písní, překladatel z ruštiny.

Jiří Tichý (11)

Prostorové pohádky.

Jiří Šulc (8)

vystudoval právnickou fakultu v Praze. Patnáct let působil v bezpečnostních složkách ČR, v současné době pracuje v Evropské komisi v Bruselu. Za svůj literární debut s tématem atentátu na Heydricha, román Dva proti Říši, získal v roce 2007 Literární cenu Knižního klubu. Své první dva romány autor napsal nejdřív v angličtině, do češtiny je přeložil poté, co pro ně nenašel nakladatele. Narodil se v Praze a dlouho z ní nevytáhl paty. Prošel tam základní i střední školou, a posléze Karlovou univerzitou, kde vystudoval právo. Ve všech těchto ústavech se snažil bavit spolužáky psaním povídek a příběhů. Během čtyř let střední školy v Resslově ulici chodil denně kolem kostela se stopami kulometných projektilů ve zdech. Hodně času tehdy strávil i studiem bojových umění, ale s postupující leností už v něm zůstal jen zájem o asijskou kuchyni. Počátkem devadesátých let opustil svůj dětský sen stát se kriminalistou a vstoupil do tajné služby, kde strávil skoro šestnáct let. Na psaní mu tehdy mnoho času nezbývalo. Přesto se k němu po několikaleté odmlce vrátil, zejména díky své ženě Marii, a po několika neúspěšných pokusech vznikl román „Dva proti Říši“ – popis událostí, které se kdysi skutečně staly, a na které bychom nikdy neměli přestat být hrdí. Když mu začalo táhnout na čtyřicítku, rozhodl se změnit svůj život a odešel z Prahy do Belgie, kde začal po nějakém čase pracovat pro Evropskou komisi v Bruselu. Psát nepřestal, a tak nedávno vyšel další napínavý román z druhé světové války. „Operace Bruneval“ tentokrát popisuje jak skutečné události , tak fiktivní špionážní příběh, prolínající se historickými skutečnostmi. Ve volném čase, pokud mu ještě nějaký zbývá, se snaží ještě trochu sportovat, a když to jen trochu jde, i cestovat – především do své milované Itálie, země, kde se dá najít všechno, c...

Jiří Štědroň (10)

Jiří Štědroň je český herec, zpěvák, textař a podnikatel, synovec klavíristy a muzikologa Bohumíra Štědroně a bratranec hudebního skladatele Miloše Štědroně. V současné době je členem Divadla Semafor a po létech reklamního podnikání opět veřejně hraje a zpívá. Jedním z jeho největších hitů je píseň Belinda .

Jiří Solar (11)

ing. Jiří Solar - 1898 Milevsko -1981 Tábor, spisovatel, reklamní agent fa Baťa, autor reklam a sloganů . Jeho rodné jméno bylo Josef Slabý, v roce 1931 nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara, pravděpodobně pro nevhodnost do reklamních akcí, kde pracoval. Po vystudování Gymnázia v Táboře studoval Zemědělskou školu v Táboře, dále Vysokou zemědělskou školu v Praze, stal se vedoucím reklamní agentury fa Baťa ve Zlíně, dále psal hlavně cestopisné práce, jelikož na kole cestoval po celé Evropě, byl autorem textu ke gramofonovým deskám mnoha reklamních sloganů, ke kterým též vyráběl štočky.

Jiří Šedý (11)

Narozen 24. 3. 1980. MUDr. et MDDr., PhD., lékař, chirurg, zaměřený na oblasti: klinická anatomie, poranění míchy, neurogenní plicní edém, orální a maxillofaciální chirurgie a stomatologie. Autor prací z oboru. Také překladatel z a do angličtiny a autor povídek.

Jiří Petráček (8)

Narozen 13.1.1941 v Praze. Výtvarník, ilustrátor, autor komiksů.

Jiří Nevěčný (12)

Narozen 6.12.1972. Mgr., speciální pedagog, autor didaktických materiálů pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autor dětské literatury k rozvoji grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Jiří Mrkvička (8)

PhDr. Jiří Mrkvička celý život pracoval na pardubickém psychiatrickém oddělení a jako klinický psycholog, psychologický poradce a psychoterapeut se věnoval dospělým i dětským pacientům a jejich rodinám. Jako uznávaný a vyhledávaný odborník přednášel a publikoval na mnoha konferencích i seminářích, v časopisech, rozhlase a televizních pořadech. V závěru svého působení vyučoval psychologii náboženství také studenty Univerzity Pardubice. Známé a ceněné jsou jeho publikace, zejména již dávno rozebraná „Knížka o radosti“, „Člověk v akci“, „Hovory s Tebou“ … Ve svých knihách dokázal propojit svoji filozofickou erudici s uvažováním o člověku ve zdraví a nemoci. Zamýšlel však také nad těmi, kteří pomoc druhým poskytují, ať už jako lékaři, psychologové, poradci, sociální či pedagogičtí pracovníci. Dařilo se mu vyjadřovat své myšlenky jazykem přístupným nejen úzké odborné veřejnosti.

Jiří Kutina (5)

Narozen 14.9.1926. Dr., dramaturg, umělecký a kulturní pracovník, literární kritik, básník.

Jiří Kuběna (13)

Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukert, byl moravský básník a historik umění, představitel generace tzv. šestatřicátníků . Byl synem Františka Paukerta a sochařky Hedviky Paukertové . Po maturitě na gymnasiu v Brně vystudoval v letech 1954–1959 dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . V letech 1959–2006 byl zaměstnán jako odborný pracovník Krajské státní správy památkové péče a ochrany přírody v Brně, v letech 1994–2006 jako kastelán hradu Bítov. Je autorem několika monografií o památkách na jižní Moravě. Koncem 50. let a 60. letech se zúčastnil neoficiálních literárních večerů spolu s Václavem Havlem a Věrou Tobolovou. Před rokem 1989 publikoval vlastní básně téměř výlučně v samizdatu a v exilu, s výjimkou několika kratších textů, které vydal v době kulturního uvolnění kolem r. 1968. Po roce 1989 se stal kastelánem hradu Bítova, kde trvale žil a kde v 90. letech uspořádal několik celostátních setkání českých básníků a kritiků. V 90. letech vydával časopisy Box a Vetus via. Kromě řady básnických sbírek vydal básnický výbor Krev ve víno, knihu esejů Paní na Duze a knihu vzpomínek Paměť básníka. Nakladatelství Host dokončuje vydání celého jeho souborného díla v osmi svazcích. V roce 1998 byl prezidentem Václavem Havlem vyznamenán Medailí Za zásluhy v oblasti kultury a umění I. stupně. Sám se hlásil k monarchismu, monarchii viděl jako ideální alternativu k nefunkční demokracii nebo autoritářství. Ovšem i parlamentní monarchie, kde má panovník poue symbolickou roli, pokládal za vhodnější než republiku, neboť panovník je zosobněním národní a státní identity. Rozpad Rakouska-Uherska byla podle něj pro český národ velká škoda v rovině ekonomické i duchovní. V ro...

Jiří Kovtun (6)

Jiří Kovtun byl český básník, prozaik, historik a novinář. V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů. Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 1951 až 1973 byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1977 až 2000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe. Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak , Josif Brodskij , Alexandr Solženicyn , Osip Mandelštam . Překládal také z němčiny a angličtiny. V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí

Jiří Kaše (11)

Jiří Kaše je český historik umění. Po absolvování studia dějin umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze r. 1972 pracoval na Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody . Zde mimo jiné odborně dokumentoval skulptury M. B. Brauna v klementinském chrámu sv. Klimenta, z nichž připravil vůbec první samostatnou výstavu tohoto umělce. Následně působil v Národní galerii v Praze a v letech 1984–1991 pracoval ve Státních restaurátorských atelierech Praha. V této době realizoval krom jiného rozsáhlou akci restaurování kamene orloje a podvěží Staroměstské radnice, byl také vědeckým tajemníkem odborné komise pro dokumentaci, průzkum a restaurování románské ostatkové skříně sv. Maura. V souvislosti se záchranou nástěnných maleb Josefa Váchala v litomyšlském Portmoneu stál roku 1993 u vzniku restaurátorské školy v Litomyšli, která dnes funguje jako Fakulta restaurování Univerzity Pardubice a kde až do současnosti působí na katedře humanitních věd. Hlavní osou jeho zájmu je evropská výtvarná kultura od 17. do 19. století a teoretické i praktické aspekty restaurování a památkové péče. Spolu s muzikologem Juliem Hůlkem je zakladatelskou osobností absurdního "vědeckého" oboru – řimsologie . Je doktorem řimsologie a praktikujícím řimsologem.

Jiří Heřman (16)

RNDr. Jiří Herman je český matematik a ředitel brněnského matematického gymnázia na třídě Kapitána Jaroše. Zároveň vyučuje na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval obecné otázky matematiky a informatiky na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1981 získal titul RNDr. za učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na matematiku. Působí též jako zástupce jihomoravských gymnázií v asociaci ředitelů gymnázií.

Jiří Frel (5)

Jiří Frel, původním jménem Jiří Fröhlich byl česko-americký klasický archeolog, historik antického umění, zejména znalec řeckého sochařství a vázového malířství, a vysokoškolský pedagog. Narodil se jako první potomek v rodině učitele a regionálního historika Antonína Fröhlicha a jeho manželky Marie, rozené Tomanové, která také pravoala jako učitelka. Po absolutoriu gymnázia strávil válku doma na venkově, kde pracoval manuálně v zemědělství a učil se jazyky. V září 1945 nastoupil jako jeden z prvních studentů Karlovy univerzity ke studiu klasické archeologie a dějin umění . Za vynikající výsledky dostal stipendium na École normale superiére v Paříži, kam odjel se spolužákem Bohumilem Soudským, dělal volontéra v Louvru. Roku 1948 obhájil diplomovou práci na UK a získal další stipendium do Itálie. Roku 1949 se vrátil do Československa a stal se asistentem na katedře antického starověku filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vstoupil do KSČ a brzy se habilitoval, v roce 1967–1969 jako profesor přednášel dějiny antického umění. Byl znalcem zejména řeckého umění, řecké klasické sochařství, funerální plastiku a keramiku. Česky napsal monografii Řecké vázy a řadu statí. Podle svědectví prof. Jana Bouzka byl vynikajícím pedagogem, neublížil ani nepřispěl k uvěznění svých v 50. letech politicky pronásledovaných kolegů, profesorů Jindřicha Čadíka, Růženy Vackové, aní k propuštění Milady Vilímkové. V době železné opony trpěl uzavřením hranic, podnikl alespoň archeologický výzkum v Bulharsku . Po uvolnění poměrů od roku 1963 začal jezdit do Řecka, zabýval se například parthenonským vlysem z Atén, barevností řecké architektury a v českých sbírkách objevil neznámý portrét řeckého sochaře Feidia. Roku 1969 emigroval do USA, kde stal profesorem na Princetonské univerzitě. V letech 1970–1973 pracoval jako asistent kurát...

Jiří Elman (10)

ekonom, lexikograf, překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, maďarštiny a nizozemštiny. Je autorem více než 100 vědecko - výzkumných a studijních prací z oblasti ekonomiky palivoenergetických zdrojů. Zaměřil se na odborný překlad, zabýval se jeho teorií i praxí, publikoval řadu článků s touto problematikou a ve stejné oblasti působil jako lektor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Působí rovněž jako soudní znalec písma. Je autorem cizojazyčných technických slovníků. Uměleckou literaturu překládá angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, maďarštiny a nizozemštiny, odborné texty z angličtiny, němčiny, ruštiny, španělštiny, francouzštiny, italštiny a polštiny.

Jiří Dvořák (12)

Narodil se 18. 5. 1970 ve Frýdlantu. Autor knihy bajek, též básník a překladatel dětské literatury. Též šéfredaktor časopisu o zahradě.Vysutdoval zemědělskou vysokou školu.

Jiří Cvekl (10)

Jiří Cvekl byl český filozof a germanista. Po 2. světové válce se angažoval v sociální demokracii, po roce 1948 vstoupil do KSČ. Roku 1956 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté pracoval ve Filozofickém ústavu ČSAV. Roku 1968 byl vyloučen z KSČ a roku 1970 byl převeden do Encyklopedického ústavu ČSAV. . Roku 1977, po vzniku Charty 77, Cvekl využil situace a Chartu veřejně kritizoval - poté mohl opět pracovat ve Filozofickém ústavu. Cvekl byl výrazným představitelem pokusu učinit z marxismu znovu filozofii, a nikoli ho chápat jako ideologii. V tomto smyslu byl jednou z klíčových osobností tzv. obrodného procesu 60. let v Československu. Výrazně ovlivnil též vnímání psychoanalýzy v Československu a na politické levici - roku 1965 vydal knihu Sigmund Freud, jejímž cílem bylo "aby výrazy freudismus a psychoanalýza přestaly být v rámci marxismu chápány jako pejorativní označení“. Posléze se věnoval filozofii času a časovosti.

Jiří Chalupa (9)

Jiří Chalupa je dramaturg a scenárista České televize a v minulosti Československé televize. Je známý jako moderátor původního Studia Kamarád, kde působil společně s Lenkou Vavrinčíkovou. Je autorem scénářů k osmi pohádkám a jako dramaturg se podílel na téměř 50 filmech, z nichž většinu tvoří také pohádky.

Jindřiška Svobodová (6)

Narozena 24.12.1957 v Ostravě. Fyzička a vysokoškolská pedagožka. Práce z oboru, učebnice.

Jindřich Štyrský (11)

Jindřich Štyrský byl český malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu a teoretik. Narodil se v Dolní Čermné, kde také prožil své dětství. To ale v roce 1905 pokazila smrt jeho nevlastní sestry, se kterou měli velmi silný vztah. Tato ztráta výrazně ovlivnila jeho život a pozdější výtvarnou tvorbu. Studoval nejprve gymnázium v Hradci Králové, potom pražskou Akademii výtvarných umění. Byl velmi aktivní v uměleckém světě, od roku 1923 byl členem Devětsilu, v letech 1932–1942 členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho rané umělecké práce vznikly částečně pod vlivem kubismu, hlavním stylem se pro něj ale později stal surrealismus. Během letního pobytu roku 1922 se seznámil s Marií Čermínovou , která později začala používat pseudonym Toyen. Jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se pak stali členy Devětsilu a v letech 1925–1928 žili v Paříži. Tam také založili svůj vlastní směr, české odvětví surrealismu – artificialismus . Po návratu do Prahy byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla. Roku 1934 se spolu s Toyen, Bohuslavem Broukem, Vítězslavem Nezvalem či Karlem Teigem stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR v Praze. Na pozvání pařížských surrealistů odjeli v roce 1935 znovu do Paříže. Tam ale Štyrský vážně onemocněl, pravděpodobně na stejnou srdeční chorobu jako jeho sestra. Z ní se během svého pobytu zotavil jen dočasně. „Mým očím je stále nutno házet potravu. Polykají ji nenasytně a surově. A v noci ve spánku ji tráví,“ napsal čtyři roky před svou smrtí Jindřich Štyrský a postihl tak svou neustálou potřebu tvořit, kterou se rád nechal unášet. Zemřel v roce 1942 v Praze. Zabýval se fotografií, kolážemi, malířstvím, grafikou, knižní ilustrací, poezií, scénografií. Zajímavé a ceněné jsou jeho fotografické cykly z Prahy a Paříže: Výběr z těchto fotografií vyšel p...

Jindřich Marco (9)

Jindřich Marco byl český fotograf a numismatik. Dokumentoval poválečný stav evropských měst, strádání jejich obyvatel a začínající obnovu. Po maturitě v roce 1940 pracoval v propagaci. V roce 1944 byl kvůli svému rasovému původu umístěn do sběrného tábora, odkud se mu podařilo uprchnout za východní frontu. Počátkem roku 1945 se dostal do Košic, kde fotografoval pro novou československou vládu. V Budapešti fotografoval boje o město. Po válce v letech 1945–1948 dokumentoval jako fotoreportér uklízení důsledků války v Evropě. Spíše než trosky měst ho zajímaly osudy obyčejných lidí, kteří znovu stavěli domy, školy a továrny a vraceli se do obyčejného života. Bezprostředně po skončení 2. světové války fotografoval v Berlíně, Drážďanech, Varšavě, Budapešti, Londýně a dalších městech. Podobně jako fotografové té doby Robert Capa, Margaret Bourke-White, Leonard McCombe, Werner Bischof, Jevgenij Chalděj také on se snažil zachytit symboly válečného barbarství bez válečného boje. Snímky ukazují osudy lidí, kteří sami válku nezavinili a nevyvolali, ale jejich životy válka změnila a sami trpěli dlouho po jejím skončení. Jeho snímky se objevily ve světových časopisech Weekly Illustrated, Life, Lilliput, Picture Post nebo francouzském týdeníku Paris Match. V roce 1948 fotografoval také v novém izraelském státě. V roce 1950 byl uvězněn a odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu. Po návratu z vězení se již reportážní fotografii nevěnoval. Psal knihy o grafice, numismatice a starých zbraních a pořizoval do nich fotografickou dokumentaci.

Jindřich Krejča (10)

Akademický malíř Jindřich Krejča byl významným vědeckým ilustrátorem zaměřujícím se převážně na floru. Na uměleckou dráhu se připravoval na grafické škole v Praze a na akademii umění v Mnichově. Po ukončení studií působil krátce jako pedagog oboru užitého umění v Praze, potom si zvolil dráhu svobodného umělce. Od roku 1949 byl členem Svazu slovenských výtvarných umělců a jako jeho reprezentant pracoval v několika výtvarných komisích . Věnoval se především knižním ilustracím; už v padesátých letech se začal specializovat na kreslení rostlin a živočichů. Dlouhodobě spolupracoval s kolektivem Katedry botaniky a Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK v Bratislavě. Plodem tohoto symbiotického vztahu bylo několik na knižním trhu vyhledávaných obrazových publikací a atlasů, které vyšly v několika reedicích v různých nakladatelstvích Mezi jeho významná a pozoruhodná díla patří Obrazová květena Slovenska, Fauna Slovenska, Klinická toxikologie. Známé jsou i atlasy, které vyšly v několika jazykových mutacích: Letničky , Skalničky , ale i Z naší přírody – rostliny a Z naší přírody – živočichové . Z vydaných obrazových atlasů léčivých a jedovatých rostlin ilustroval Atlas léčivých rostlin , Naše rostliny v lékařství , Malý atlas léčivých rostlin a Atlas léčivých rostlin a lesních plodin . Také mnohé knihy oblíbené v zahraničí obsahují Krejčovy ilustrace . K posledním pracím patří dvojdílná publikace Blumen unserer Heimat, Bäume und Sträucher unserer Heimat. Jako renomovaný autor botanických ilustrací se uplatnil i ve světové encyklopedii výtvarníků bo...

Jaroslava Staňková (7)

Narozena 14. 3. 1937 v Poděbradech, zemřela 26. 4. 2010. Ing., architektka, publikace z oboru.

Jaroslava Reitmannová (10)

Jaroslava Reitmannová, příp. Reitmannová-Scheinpflugová, roz. Cibulková , redaktorka, autorka knih pro děti a mládež; v Čáslavi prožila dětství, později se sem vrátila. Absolventka učitelského ústavu v Praze. Krátce učitelka československého náboženství na obecné škole v Praze. Po provdání se v roce 1930 vrátila do Čáslavi. Po roce 1945 pracovala jako redaktorka Kulturní politiky. V letech 1952-1958 byla redaktorkou Státního nakladatelství dětské literatury. Autorka rozhlasové hry, překladatelka literatury faktu a řady biografické literatury z angličtiny, francouzštiny a němčiny. V psychologickém románu Ponorná řeka ztvárnila skutečné postavy čáslavské společnosti. Jejím druhým manželem byl právník Karel Scheinpflug, švagr Karla Čapka.

Jaroslav Vlček (12)

Narozen 22.1.1860 v Banské Bystrici , zemřel 21.1.1930 v Praze. PhDr., profesor české literatury, publikace z oboru dějin české a slovenské literatury, redakční činnost, překlady z němčiny.

Jaroslav Staněk (9)

Jaroslav Staněk byl radioamatér, fyziolog, lékařský fyzik a pedagog. Narodil se jako druhé dítě Josefa Staňka a Františky Marie Mohaplové. Jeho sestry byly Blažena Zlámalová-Staňková a Libuše Trnkalová-Staňková . V letech 1923–1928 navštěvoval pětitřídní Obecnou školu chlapeckou v Brně-Židenicích. Správcem školy byl Josef Kraus, třídním Josef Kraus, Olga Černohubá, Klement Budil. V letech 1928–1936 studoval na Státním reálném gymnáziu v Brně, nyní Gymnázium ve Vídeňské ulici, zde byli jeho spolužáky Jaromír Svoboda a Jan Šprincl. Na tomto gymnáziu maturoval 19. června 1936. Od roku 1936 pokračoval studiem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dne 23. března 1939 dokončil I. lékařské rigorosum a získal titul Medicinae Universae Candidatus . Po 17. listopadu 1939, kdy byly uzavřeny vysoké školy, nastoupil do zaměstnání v radiotechnické továrně REL. Dne 7. prosince 1939 byl pro odbojovou činnost, kdy působil jako radioamatér a vysílatel na krátkých vlnách), zatčen a do 23. ledna 1942 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po návratu z koncentračního tábora byl krátce kresličem u pana Svobody v Brně . Do konce druhé světové války pak pracoval jako rentgenový laborant v Lize proti TBC . Ve studiu pokračoval od roku 1945. II. lékařské rigorosum ukončil 8. května 1947. Dne 30. června 1946 se oženil s Dagmar Imramovskou . III. lékařské rigorosum dokončil 25. června 1948 a 30. června 1948 dosáhl promocí titulu doktor medicíny. Po válce pracoval jako výpomocný asistent fysiologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy university na úseku elektrofyziologie . Od 1. července 1948 se stal odborným asistentem fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Od 3. ledna 1949 byl na pět měsíců povolán k základnímu voje...

Jaroslav Rosendorfský (11)

Narozen 26.1.1907 v Dubňanech, zemřel 2002. PhDr., CSc., docent katedry romanistiky, publikace a překlady z oboru.

Jaroslav Pokorný (7)

Narozen 13.11.1920 v Praze, zemřel 23.9.1983 tamtéž. PhDr., profesor dramaturgie, dramatik, divadelní kritik, teatrologická literatura, překlady z řečtiny, italštiny, němčiny.

Jaroslav Marcha (12)

Dominik Nejezchleb-Marcha, též jen Dominik Nejezchleb , byl československý spisovatel a politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Narodil se jako Dominik Nejezchleb. Od roku 1905 používal pseudonym Jaroslav Marcha. 16. června 1925 mu Zemská správa politická na Moravě povolila změnu příjmení na Nejezchleb-Marcha. Získal jen základní vzdělání. Literárně i politicky byl samoukem. V letech 1907–1910 byl členem redakcí Rolnických listů, Selských listů a Moravského venkova. Už tehdy byl i politicky aktivní. V roce 1910 se stal tajemníkem agrární strany pro Moravu a Slezsko. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil v následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929. Podle údajů k roku 1929 byl profesí členem Ústřední Domoviny v Brně. Později ještě přešel do horní komory parlamentu. Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Byl literárně činný. Zprvu přispíval do regionálního tisku verši, později psal kratší prózy z venkovského prostředí. V letech 1936–1941 zastával funkci předsedy Moravského kola spisovatelů. Později byl čestným předsedou. Zároveň byl předsedou Sdružení poslanců-novinářů v Praze, místopředsedou dozorčí rady spořitelny a správní rady pojišťovny. Rovněž vykonával funkci člena správní rady firmy Novák a Jahn. Zemřel v prosinci 1961 v Brně. Pohřben byl na Ústředním brněnském hřbitově. V roce 1990 mu byla na rodném domě v Babicích nad Svitavou odhalena pamětní deska od Františka Pokorného. V téže obci byla v prosinci 2011 odhalena i...

Jaroslav Kolář (12)

Jaroslav Kolár se narodil roku 1929 v Praze, vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval vědeckou aspiranturu a jako vědecký pracovník v letech 1953–1991 pracoval v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd, později Akademie věd České republiky. Jeho ústředním zájmem je starší česká literatura. Podílel se na řadě výzkumných úkolů a na pracích encyklopedické povahy, vydával staročeské literární památky, zabýval se metodologií literárního studia starších období a jeho historií. Věnuje se problémům editologie, vlivu staré literatury na dobu národního obrození a vztahům mezi literaturou a folklorem. V roce 1991 se habilitoval jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy souborem studií o starší české literatuře. Od počátku devadesátých let zde vyučuje jako externí pedagog.

Jaroslav Kalužík (10)

Mgr., spoluautor učebnic literatury pro střední školy.

Jaroslav Holoubek (8)

Jaroslav Holoubek byl český básník, prozaik, novinář, překladatel a pedagog, nositel Evropské medaile Franze Kafky za literaturu. Jaroslav Holoubek se narodil v rolnické rodině v Nové Vsi u Chotěboře na Českomoravské Vysočině. Po maturitě na Střední všeobecné vzdělávací škole v Chotěboři v roce 1963 pracoval následující rok v jihlavském okresním archivu. Potom odešel studovat do Prahy na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity obor archivnictví. Zde však studium nedokončil a přešel na fakultu sociálních věd a publicistiky, které úspěšně absolvoval. Od ukončení studií v roce 1974 pracoval jako novinář v Mladé frontě. V roce 1981 získal titul doktora filozofie. Z Mladé fronty přešel v roce 1987 do redakce časopisu Kmen , později krátce působil i v jeho nástupci – Tvaru. V roce 1991 se stal šéfredaktorem filmového časopisu Premiéra. V následujících letech pracoval nejprve jako redaktor a potom jako šéfredaktor deníku Blesk. Dva roky pracoval také jako šéfredaktor Nedělního Blesku. Po roce 1996 působil v redakci deníku Večerní Praha a týdeníku Story. Mezi lety 2002 a 2012 pracoval jako manažer agentury Art Press Image, šéfredaktor časopisu Elixír, zástupce šéfredaktora týdeníku Pestrý svět, šéfredaktor odborných časopisů Hotel Revue a Gastro Magazín, a spolupracoval také s redakcí časopisu Asociace hotelů a restaurací ČR. Od roku 2006 působil také na Vysoké škole hotelové v Praze jako pedagog. Byl až do smrti členem asociace novinářů a publicistů píšících o cestovním ruchu Czech Travel Press. Je po něm pojmenovaná novinářská Cena Jaroslava Holoubka udělovaná každoročně za originalitu. Byl dvakrát ženatý. V prvním manželství se mu narodili dva synové, ve druhém pak syn a dcera. 6. listopadu 2016 ve věku 70 let podlehl Jaroslav Holoubek v pražské nemocnici následkům poranění hlavy, které utrpěl po pádu. Básně a povídky Jaroslava Holoubka poprvé vyšly v první polovině 60. let v havlíčkobrodském časo...

Jaroslav Bičovský (11)

Narozen 28.6.1910 v Praze, zemřel 3.6.1996. JUDr., CSc., stati z oboru občanského práva.

Jaroslav Bednář (12)

Jaroslav Bednář je český lední hokejista hrající na postu levého či pravého křídla a bývalý reprezentant, který od května 2020 nastupuje za český klub HC Slavia Praha. Mimo Česko působil na klubové úrovni ve Finsku, Švýcarsku, v USA a Rusku. Bednářovou první manželkou byla Martina, s níž má dceru Natálii. Později však začali žít odděleně – Martina Bednářová s tehdy ženatým Richardem Žemličkou a Jaroslav Bednář s o čtyři roky starší slovenskou zpěvačkou Darou Rolins. Následně se Bednář a Rolins zasnoubili, přestože Bednář nebyl stále ještě rozvedený, ale v roce 2006 se po dvouleté známosti rozešli. Potom tři roky tvořil pár se zpěvačkou Helenou Zeťovou. S ní se rozešel na jaře 2008. Od té doby žije s modelkou Lucií Hadašovou, kterou na vinici u obce Zaječí v roce 2013 pojal za manželku. Mají spolu dvě dcery, Denisu a Vanessu . Svoji hokejovou kariéru začal v týmu HC Slavia Praha, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V sezoně 1994/1995 debutoval v prvním mužstvu hrajícím extraligu a zároveň nastupoval také formou střídavých startů za tehdy prvoligový klub HK Kralupy nad Vltavou. V roce 1997 přestoupil do konkurenční Sparty Praha, v jejímž dresu hrál stejně jako za Keramiku Plzeň nejvyšší soutěž. Ve stejném roce se také zúčastnil mezinárodního turnaje na Floridě a s týmem HC Cormoran Praha celý turnaj vyhrál. Následně odešel do Finska, kde působil v SM-liize v týmech JYP Jyväskylä a IFK Helsinky. V roce 2001 byl draftován NHL, když si jej ve druhém kole jako celkově 51. vybralo Los Angeles Kings z USA. V sezoně 2001/2002 nastupoval za Los Angeles i za farmářský celek Manchester Monarchs z AHL. V průběhu následujícího ročníku byl vyměněn do Floridy Panthers, zároveň pomáhal i na farmě v AHL v mužstvu San Antonio Rampage. Na konci sezony 2003/04 jeho kroky vedly do ruského celku Avangard Omsk, s nímž získal mistrovský titul v Superlize. V květnu 2005 zamířil po osmi letech zpět do Slavie Praha.[...

Jaromír Veber (11)

Prof. Ing. Jaromír Veber, CSc. Absolvent Fakulty výrobně-ekonomické Vysoké školy ekonomické v Praze, docent v oboru ekonomika průmyslu , docent v oboru podnikové hospodářství . V roce 2002 byl jmenován profesorem. Od roku 1994 je vedoucím katedry managementu, od roku 2006 je děkanem Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze. Odborně se zaměřuje na produktový a provozní management, management kvality a environmentu, prosperitu a výkonnost organizací, krizové řízení. Je manažerem kvality , absolventem tréninkového kurzu pro experty-hodnotitele modelu EFQM . Je autorem nebo spoluautorem řady odborných publikací, například Management - základy, prosperita, globalizace , Management kvality, environmentu a bezpečnosti , Řízení jakosti a ochrana spotřebitele , řady vysokoškolských skript, řady vysokoškolských skript, více než sta odborných statí atd. Působí také jako poradce pro zavádění systé mů managementu kvality a environmentu .

Jaromír Kincl (11)

Jaromír Kincl byl profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabýval se především římským právem a právem starých Germánů, mezi oblasti jeho zájmu však patřilo i kanonické právo a právní dějiny českého středověku. Překládal také z latiny .

Jana Stará (11)

Narozena 5.5.1967 v Praze. PhDr., pedagožka, práce z občanské výchovy, též metodické materiály pro výuku prvouky na ZŠ.

Jana Scheybalová (7)

Jana Schejbalová v letech 1954-58 studovala na Vyšší hospodářské škole v Turnově, 1963-69 národopis na FF UK Praha. V letech 1961-70 byla zaměstnaná na odboru kultury v Jablonci nad Nisou, od r. 1970 v České obchodní bance v Jablonci nad Nisou, v 90. letech jako její ředitelka. Zabývala se lidovým sochařstvím, stavitelstvím, perníkářstvím. Podílela se na knihách Památky Jablonecka , Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách , Kraj kolem Jizery , Krajem skla a bižuterie , Český ráj Josefa Pekaře a jeho současníků , Lidové umění severovýchodních Čech , Český ráj na starých diapozitivech . Populární články o kamenictví, šperku, obyčejích a lidovém stavitelství uveřejňovala v časopisech a novinách.

Jana Rohová (12)

Pedagožka, spoluautorka pracovního sešitu vyučujícího čtení hláskovou metodou.

Jana Presová (13)

Mgr., učitelka základní školy, zaměřená na výuku matematiky.

Jana Brnušáková (9)

Narozena 1969 v Kladně. Autorka básní, prózy, amatérská fotografka a malířka.

Jan Vrána (1)