Výpis všech autorů

Wacław Gołembowicz

Chemický inženýr a spisovatel. Autor detektivních povídek s Sherlockem Holmesem, biografie o Paracelsovi , desítky naučných a populárně-naučných knih z oboru . Zemřel ve Varšavě ve věku šedesáti let. Několik knih se dočkalo vydání až po jeho smrti.

Vladimír Gračka

Narozen 17.12.1943 v Olomouci. Práce z oboru historie a památkářství, práce o Olomouci.

Viktor Vladimirovič Goljavkin

Viktor Vladimirovič Goljavkin, rusky: Виктор Владимирович Голявкин byl ruský spisovatel, malíř, knižní grafik. Narodil se v Baku. Otec vyučoval hudbu a tak se Viktor i oba jeho mladší bratři učili hrát na hudební nástroje. Viktora však zajímalo kreslení, nejprve karikatury. Když začala válka, bylo mu 12 let. Otec odjel na frontu. Viktor po válce začal studovat malířské učiliště. V tu dobu začal také psát drobné povídky. Učiliště dokončil roku 1953 a nastoupil na Akademii malířství do Leningradu, tu ukončil r. 1960. V roce 1959 mu vyšla první kniha - Prší nám na sešity. Zemřel v Sankt-Petěrburgu, kde je též pochován.

Vasilij Fedorovič Gel'cer

Ruský baletní mistr, divadelní režisër, pedagog.

Tomáš Gráf

PhDr. Tomáš Gráf, Ph.D. je český vysokoškolský učitel a anglista , zabývající se didaktikou anglického jazyka. Zdroje: a)is.cuni.cz b)uajd.ff.cuni.cz/o-ustavu/vyucujici/tomas-graf/

Tomáš Glanc

Narozen 15. 3. 1969 v Praze. Vysokoškolský pedagog, rusista, literární vědec a historik, překladatel z ruštiny, práce z oboru.

Tomáš Galierik

Slovenský spisovatel a marketingový specialista.

Sylva Groszová

Narozena 19. 1. 1926, zemřela 11. 10. 1994. Novinářka, redaktorka, fejetonistka, reportérka, autorka prací o dopravních pravidlech a výživě lidstva.

Roland Gööck

Německý redaktor, editor a autor literatury faktu.

Roger Garaudy

Roger Garaudy byl francouzský filozof, který začal svou myšlenkovou cestu na politické levici a skončil u islámu a popírání holocaustu. Narodil se v Marseille. Vystudoval filozofii u Gastona Bachelarda. Roku 1933 vstoupil do Komunistické strany Francie. Po jejím zákazu roku 1940 byl tři roky vězněn. Po válce působil i v Sovětském svazu. Zlom v jeho politické orientaci znamenal 20. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956, který odhalil Stalinovy zločiny. Na tuto svoji deziluzi reagoval prací Perspectives de l'homme z roku 1959, kde se zaobíral francouzským filozofickým katolicismem a existencialismem. Roku 1968 vystoupil proti sovětské okupaci Československa a k myšlenkám pražského jara se přihlásil knihou La liberté en sursis. Prague 1968, načež byl vyloučen z Komunistické strany Francie. V 70. letech se přiklonil ke křesťanství a k víře v Boha. To ho vedlo ke stále ostřejší kritice západní civilizace, která Boha ztratila, až roku 1981 konvertoval k islámu. Roku 1987 založil ve španělské Córdobě institut k rozvíjení dialogu kultur, který však utrpěl značnou ztrátu prestiže po kontroverzních Garaudyho relativizacích nacistického holocaustu Židů v jeho pozdních pracích o Izraeli a Palestině. Za jeho klíčové dílo bývá považována kniha Alternative z roku 1972, která leží uprostřed autorova přechodu od komunismu k islámu, v jeho nejméně ideologické etapě tvorby. V této knize tvrdí, že teorie tříd je mrtvá, a že hlavní úlohy se v západních dějinách chápe "nový historický blok" tvořený dělnictvem, technickou inteligencí a intelektuály. Tento blok má v Garaudyho představě za úkol nastolit systém přímé demokracie a malých samosprávných jednotek, který musí vydobýt na úkor kapitalistických manažerů na straně jedné a "technobyrokracie" reálného socialismu na straně druhé. V této etapě své tvorby má Garaudy rovněž silný ekologický akcent. Zároveň v knize Alternative zdůrazňuje, že společenská proměna je neuskutečnitelná...

Robert I Gannon

Richard Gilbert

Remy de Gourmont

Remy de Gourmont byl francouzský prozaik, básník a kritik. Pracoval jako knihovník v Národní knihovně v Paříži . V roce 1886 se stal příznivcem symbolismu, který potom intenzivně propagoval a obhajoval. Byl jedním z nejvýznamnějších kritiků své doby . Ve svých románech byl ovlivněn Jorisem Karlem Huysmansem a Mauricem Barrèsem. Poslední léta svého života prožil kvůli svému onemocnění v ústraní. Byl pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise .

R. F Garner

Německý autor dobrodružných příběhů.

Peter Gray

Peter Gray, Ph. D. Americký psycholog a profesor psychologie na Boston College. Vystudoval psychologii na Columbia College v New York City. Doktorský titul získal v roce 1972 v oboru přírodních věd na Rockefeller University a téhož roku nastoupil na Boston College. Z asistenta se stal brzy profesorem a v průběhu doby zastával různé akademické pozice. V roce 2002 odešel do důchodu, s univerzitou však stále spolupracuje a věnuje se vlastnímu odbornému bádání. Je autorem rozšířené příručky oboru psychologie. V roce 2013 napsal populární knihu Svoboda učení a vede stejnojmenný blog. Je známým kritikem současného vzdělávacího systému, zastánce alternativínho školství a přirozených způsobů vzdělávání. Zabývá se také tím, jaký význam mají hry v rozvoji dětské mysli.

Peter Glocko

Peter Glocko byl slovenský spisovatel, prozaik, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež. Vystudoval střední průmyslovou školu chemickou v Bratislavě. Po získání maturity pracoval jako chemik. Později začal pracovat jako redaktor v časopisech a nakladatelstvích mezi nimiž byla Smena či Osveta. Byl redaktorem vydavatelství Slovenský spisovateľ. Byl zapsán na čestném seznamu IBBY 1990 ve Spojených státech amerických za své dílo Já se prázdnin nebojím. Žil v Bratislavě. Jeho prozaická tvorba zahrnuje moderní autorskou pohádku i historické a psychologické romány. U pohádek se inspiroval v lidových pověstech, které přepracoval do moderní podoby, zabýval se také psychologickým a dobrodružným románem či dobrodružno-historickým románem a sci-fi. Debutoval dílem Štístko.

Pavel Gajdoš

Literatura z oboru strojírenství.

Nina Vladimirovna Gernet

Ruská dramatička a spisovatelka, autorka knih pro děti.

Nikolaj Gogol,

Nicolás Guillén

Nicolás Cristóbal Guillén Batista byl kubánský básník, novinář, politický aktivista. Je považován za kubánského národního básníka. Melodičnost a obraznost i hluboký lidský obsah jeho veršů, angažovanost a revolučnost jej řadí k největším postavám latinskoamerické poezie 20. století. Z některých jeho textů v doprovodu hudby se na Kubě staly lidové písně. Narodil se jako nejstarší z šesti dětí. Oba rodiče byli rasově smíšeného původu. Otec byl novinář, účastník boje za nezávislost, kterého nechaly zavraždit vládní síly za protesty proti volebním podvodům. Studium práv na Havanské univerzitě nedokončil, pracoval jako typograf a redaktor. Od roku 1920 byly jeho verše publikovány v různých časopisech. V roce 1930 vydal svoji první básnickou sbírku Motivy sonu , která byla ovlivněna setkáním s afroamerickým básníkem Langstonem Hughsem a jeho hudbou. Guillén byl autorem milostné lyriky, sociální poezie i satirických epigramů, jeho tvorba vycházela z avantgardy i z folklórního stylu son. Na rozdíl od většiny kubánských intelektuálů orientovaných na evropské vzory zdůrazňoval africké kořeny kubánské kultury. Ve dvacátých letech se afrokubánská kultura začala projevovat nejen v hudbě, ale také v umění a literatuře. Guillénovy verše vycházely ze znalosti klasické literatury i vlastních zkušeností, které získal poslechem starých legend a písní. Byl vpravdě lidovým básníkem, který své verše často přednášel za doprovodu kytary. Hudbu pokládal za organickou součást poezie, jeho verše v sobě nesou melodiku kubánských rytmů stylu son. Znal životní podmínky prostých lidí a odsuzoval sociální nespravedlnost i politický útlak. Jeho další sbírky Songoro Cosongo a West Indies, Ltd. už v sobě odrážejí jeho rostoucí politické uvědomění. Kromě psaní se věnoval i veřejné činnosti. Poté, co byl v roce 1936 uvězněn za odpor proti diktátorskému režimu, vstoupil do komunistické strany. V roce 1937...

Martina Grycová

Mgr., pedagožka, autorka učebnic a didaktických materiálů z primární pedagogiky.

Marianne Golte-Bechtle

Marianne Golte-Bechtle studovala "vědeckou kresbu" na Univerzitě aplikovaných věd ve Wiesbadenu . Působila také v Muzeu přírody Senckenberg ve Frankfurtu . V průběhu let vytvořila mnoho kreseb a publikací pro nakladatelství Kosmos Verlag, Stuttgart včetně populární publikace "Co tu kvete?" přeložené do 7 jazyků.

Marcela Grez

Španělská autorka a ilustrátorka dětské literatury.

Manuela Georgiakaki

Autorka učebnic němčiny.

Lynne Graham

Narodila se 30. července 1956 irsko-skotským rodičům. Lynne Graham žije v Severním Irsku celý život. Vyrůstala v přímořské vesnici se svým bratrem. Lynne má pět dětí.

Louis Guilloux

Louis Guilloux byl francouzský spisovatel a narodil v Saint-Brieuc , Bretaň , kde žil celý svůj život. Je známý pro jeho sociálně realistické romány popisující život pracujících a jejich třídní a politické boje v polovině dvacátého století.

Lindsay Gibson,

Lily Graham

Britská spisovatelka. Autorka historických románů a románů pro ženy. Původním povoláním novinářka.

Lilly Görke

Německá matematička a pedagožka.

Lev Grossman

Americký publicista a spisovatel, žije v Brooklynu. Absolvoval Harvard College. Titul Ph.D. z oboru srovnávací literatura na Yaleské univerzitě nezískal, protože odešel před obhájením dizertační práce. Má dva bratry, jeho dvojče Austin Grossman píše romány.

Larry Geller

Autor životopisu.

Karel Gottstein

Narozen 19.1.1911 v Josefově, zemřel 6.6.1979 v Ústí nad Labem. Fotograf, práce o fotografii, vynálezce fotoaparátu Bednaflex.

Justin Gray

Scénárista, autor komiksů.

Julius Glücklich

Narozen 10. 5. 1876 v Březových Horách, zemřel 28. 9. 1950 v Praze, PhDr., historik, středoškolský učitel v v Chrudimi , Německém Brodě , v Praze , vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity , vedoucí historického semináře, děkan fakulty , řádný člen České akademie věd a umění , mimořádný člen Královské české společnosti nauk , člen Historického klubu; zabýval se zejména dějinami raného novověku, dobou bělohorskou, stavovským povstáním, hlavně Václavem Budovcem z Budova.

Jozef Genzor

Narozen 12.9.1939 v Trenčíně. Slovenský lingvista, koreanista, filipinista a překladatel. Absolvent fil. fakulty - obor koreanistika a dějiny Dálného východu. Publikace z oboru.

Joseph Gabet

Joseph Gabet byl francouzský misionář a cestovatel. Je považován za zakladatele moderní katolické misie v Mongolsku. V roce 1833 byl vysvěcen na kněze. O rok později se připojil k lazaristům a již následujícího roku byl vyslán na misijní cestu do Asie. Ve druhé polovině 30. let 19. století byl vyslán do Mongolska. Mezi lety 1844–1846 se zúčastnil misijní cesty do Tibetu, a to společně s kolegou lazaristou Évariste Régis Hucem a mladým Tibeťanem, který jim dělal překladatele. Stal se známým především díky této své tibetské cestě, jelikož Huc o ní podal podrobnou cestopisnou zprávu .

Jen Green

Britská spisovatelka a editorka, autorka populárně-naučných publikací o přírodě, vědě a biologii člověka.

Jefim Gordon

Autor publikací o ruských proudových letadlech.

Jean Genet

Jean Genet byl francouzský básník, dramatik a spisovatel. Jean Genet vyrostl v pěstounské péči na francouzském venkově, protože jeho matka ho ihned po narození odložila. Na tomto faktu postavil svoji image a lze říci, že se s tím nedokázal nikdy srovnat, proto získal pocit, že je vyloučen ze společnosti a žil jako tulák. Dalším výrazným prvkem, který ovlivnil jeho pocit vyloučení ze společnosti, byla jeho neskrývaná homosexualita. Roku 1925 byl zatčen pro krádež a následně odsouzen. Ve vězení začal psát básně a autobiografický román. Po roce 1930 cestoval napříč Evropou a živil se jako zloděj a homosexuální prostitut . Později vstoupil do cizinecké legie, odkud dezertoval. V roce 1947 měl být za recidivu odsouzen na doživotní práce ve francouzských koloniích, ale protože na jeho obranu vystoupilo značné množství francouzských umělců a intelektuálů, byl omilostněn. V roce 1986 v Paříži zemřel, pochován byl na severu Maroka, a to ve městě Larache. Jeho prozaická tvorba je ovlivněna existencialismem. Genet svá díla často zasazuje do polosvěta spodiny, z něhož sám vyšel. Neodsuzuje jej, pojímá jej velmi věcně, ba jej estetizuje – pokouší se vytvářet morálku, která je v rozporu s naším mravním kodexem. Jako důsledek se u Geneta v jeho románech objevuje fascinace vraždou, krádeží anebo zradou, které staví do juxtapozice zejména s aktem lásky, čímž dosahuje velmi napjatého metafyzického vyznění situací. Formálně jsou Genetovy romány poměrně složitě strukturované rámcové texty, v nichž autor improvizačně rozvíjí své úvahy a erotické fantazie na základě lineárně vystavěného syžetu. V Genetových románech vystupuje obvykle velké množství figur reprezentujících různé aspekty na nich demonstrované morálky. Genetovy romány jsou rovněž často neseny formou deníkového záznamu – ať už fiktivního deníku postavy anebo přímo deníku autora – jak je tomu např. v textu Deník zloděj...

Janice Graham

Janice Grahamová se narodila a vyrůstala ve Wichitě v Kansasu, kde také vystudovala francouzštinu na University of Kansas. Po absolvování univerzity žila 5 let ve Francii, Řecku a Izraeli. Poté se vrátila do USA, aby v Los Angeles studovala film na University of Southern California. Pracuje jako spisovatelka a scenáristka.

Jan Gratias

Narozen 1949. Mgr., autor knih o rostlinách a jejich pěstování.

Jan Goldhammer

Pražský vinárník. Člen cechu českých vinařů a nositel čs. i zahraničních vinařských řádů. Napsal odborné publikace a založil stylové vinárny v Praze.

Jan Gebhart

Jan Gebhart byl český historik, věnující se období Protektorátu Čechy a Morava. Po absolutoriu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracoval krátce v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii a poté pět let na Ministerstvu národní obrany. V roce 1974 nastoupil do Vojenského historického ústavu, odkud po deseti letech přešel do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , jehož vědecké radě v letech 1994–2002 předsedal. Často spolupracoval s historikem Janem Kuklíkem, mj. na vedení Masarykova sborníku . Přednášel též na FF UK a působil v řadě vědeckých a redakčních rad a odborných komisí. Jako vedoucí kolektivu se podílel na českém vydání objemné Kroniky druhé světové války.

Jan Gebauer

Jan Gebauer byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav nebyl brán vůbec v potaz. Zpracoval příručku Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů , předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu. Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz. Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze . V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii, o rok později profesorem řádným. V letech 1890–1891 byl děkanem FF UK, rektorem pražské univerzity pak v období 1899–1900. Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění. Byl také členem akademií polské a ruské, Jednoty českých filologů, působil v redakci Listů filologických , do Riegrova slovníku naučného přispěl řadou hesel týkajících se slovanské jazykovědy a literární historie. Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázá...

J. T Geissinger

Americká spisovatelka, autorka romancí a paranormální fantasy.

Irina Grekova

Původním povoláním matematička, práce z oboru, spisovatelka, autorka románů.

Günther W Gellermann

Německý historik a politolog, publikace z oboru.

Gösta Gustaf-Janson

Jeho otec byl malíř , spisovatel a novinář Johan Gustaf Adolf Janson , narozen 2. srpna 1866 - zemřel 11.září 1913, Rodina bydlela v Salt Lake-Duvnäs, konkrétně Duvnäs hospodářství, kde si pronajali byt, tam bydleli malíři, umělci, v sousedství mnoho spisovatelů, včetně Augusta Strindberga, Henning Berger , Ernst Didring , Algot Ruhe , Hassan Z , a Albert Engström .

Gill Guile

Britská ilustrátorka a autorka dětských knih. Absolvovala grafiku na Birmingham Art Collage. Ilustrovala více než 500 knih, z nichž 50 zároveň napsala. Její tvorba byla přeložena do více než 24 jazyků.

Géza Gárdonyi

Géza Gárdonyi, vlastním jménem Géza Ziegler byl maďarský spisovatel, básník, dramatik, novinář a čestný člen Maďarské akademie věd. Od roku 1881 vyučoval na základní škole. V roce 1885 se stal novinářem . Později se stal jedním z nejvážnějších romanopisců maďarské literatury. Nebyl členem žádného literárního kruhu, jeho prózy jsou rozděleny do tří tematických oblastí. V roce 1890 napsal povídky a příběhy v populární náladě , na přelomu 19. a 20. století vytvořil a vydal historické romány , poté psychologické romány . Jeho drama i poezie byla méně významná. Šlo o výstředního člověka, legendární postava v době svého života tzv. "poustevník v Egeru".

Franz Grothe

Německý skladatel, narozen 17. září 1908 v Berlíně, Německé císařství, zemřel 12. září 1982 v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo.

František Gross

František Gross byl český malíř a grafik. Byl učitelem Hynka Luňáka. Narodil se v Nové Pace, v rodině továrního úředníka Karla Grosse a jeho manželky Marie, rozené Böhmové . V roce 1917 ukončil maturitou studium na reálce v Nové Pace. Potom studoval na ČVUT v Praze u profesora Oldřicha Blažíčka a na UPŠ v Praze u profesora Františka Kysely. V roce 1931 uspořádal spolu s Ladislavem Zívrem a Františkem Hudečkem kubistickou výstavu v reálce v Nové Pace. Od roku 1941 byl členem Umělecké besedy, v letech 1942–1948 byl členem slavné Skupiny 42, jejímiž členy byli mimo jiné také rodáci z Nové Paky Ladislav Zívr a fotograf Miroslav Hák. Od roku 1945 byl členem sdružení Hollar, v letech 1961–1970 členem skupiny Radar. Byl členem KSČ, aktivně se hlásil k levicovým názorům. Je pohřben na pražském Vinohradském hřbitově se synem Janem a manželkou Vlastou . Od třicátých let 20. století užíval nové techniky frotáže, koláže, vytvářel obrazy – objekty a drobné plastiky. Ve čtyřicátých letech vytvářel obrazy groteskně fantaskních postav–strojů, jejich rozmanitost neustále rozvíjel i o nové poetické vynálezy v duchu neofigurativní estetiky. Vytvořil řadu grafických listů, věnoval se známkové tvorbě i teoreticky. V 70. letech tvořil krajiny z Novopacka, které měly nové meditativní polohy. Grossův příklon k socialistickém realismu po roce 1948 byl dočasný. Když byl v roce 1973 František Gross v Holandsku, kreslil si Amsterodam a na jednu kresbu přikreslil Chagallova houslistu, jak se vznáší nikoliv nad rodným Vitebskem, ale nad holandskou metropolí. Byl nakreslen věrně podle obrazu, avšak v parafrázích prošly obrazy výtvarnou transformací. Některé obrazy na Grosse přímo naléhaly, aby je přeložil do vlastní řeči. Podle této kresby František Gross začal malovat olejomalbu na sololitu „Vzpomínka na Amsterodam“ o rozměru 74x54 cm. Tento obraz František Gross nedokonč...

František Groh

František Groh byl český klasický filolog a archeolog, profesor a děkan Filozofické fakulty UK, který se zabýval řeckým divadlem, překládáním a vydáváním zejména řecké literatury. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval v letech 1883–1889 na Filozofické fakultě UK klasické jazyky. V roce 1893 se oženil, v 90. letech vyučoval na pražských gymnáziích: do školního roku 1896/97 na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici a 8.8.1998 byl jmenován řádným profesorem na Akademickém gymnáziu. V letech 1897–1898 studoval jako rakouský stipendista v Berlíně a v Lipsku, roku 1899 se habilitoval v Praze, roku 1903 cestoval jako stipendista po Itálii a Řecku a roku 1905 byl jmenován profesorem. V letech 1914–1915 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. S manželkou Marií, rozenou Musilovou, měl syna Vladimíra a tři dcery. Je pochován na vyšehradském hřbitově. Vedle dlouhé řady odborných článků vydal knihy o topografii starověkých Athén, o řeckém divadle, upravil a znovu vydal řadu překladů řeckých autorů a vysokoškolských učebnic. Působil také jako redaktor Listů filologických a spolupracovník Ottova slovníku. Zabýval se také španělskou literaturou a byl propagátorem česko-španělských kulturních vztahů.

Franjo Grotenhermen

Franz-Josef „Franjo“ Grotenhermen je německý lékař a autor a známý vědecký a lékařský obhájce použití konopí jako léku. Vystudoval medicínu na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a v roce 1996 promoval. PhD. Působil jako lékař v oboru interní medicíny, chirurgie a naturopatické léčby až do jeho zrušení v roce 1992 a dnes pracuje ve své praxi v Rüthenu především v léčbě nemocí se zaměřením na léčbu konopím a kanabinoidy. Kromě toho je výzkumným pracovníkem v nova-Institutu GmbH v Hürthu v oddělení obnovitelných surovin, kde se zabývá i konopím jako lékem. Grotenhermen trpí několik let od mikroangiopatií a mikrocirkulační poruchou , což je porucha endoteliálních buněk, které lemují vnitřní stěny cév, a tím snižují průtok krve do malých krevních cév a orgánů. Kvůli této nemoci trpí jeho kardiovaskulární systém srdečními problémy a poruchou orthostasis, což nutí jej k rozsáhlému odpočinku na lůžku. Grotenhermen je výkonným ředitelem Mezinárodní asociace pro kanabinoidní léčiva , jakož i spoluzakladatelem a předsedou regionální sekce "Pracovní skupina pro konopí jako medicínu" .

Francisco de Goya

Francisco José de Goya y Lucientes byl španělský malíř a rytec romantismu. Francisco José de Goya y Lucientes se narodil 30. března 1746 ve vesničce Fuendetodos na severu Španělska jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny z Aragonie. První roky života ale strávil v Zaragoze, protože zde měl jeho otec zlatnickou dílnu. Navštěvoval školu kněze Joaquína, kde se naučil číst a také se tu seznámil se svým celoživotním přítelem Martínem Zapaterem. Jejich rozsáhlá dopisová korespondence je významným zdrojem informací o umělcově životě. Otec zpozoroval jeho zájem o umění a poslal ho do učení k malíři Josému Luzánovi. Goyovu genialitu potvrzují i jeho malby v relikviáři ve Fuendetodos, které vytvořil kolem roku 1762 v pouhých šestnácti letech. Můžeme tu pozorovat jak originální náměty, tak i velkou obratnost malíře. V letech 1763 a 1766 se přihlásil na Královskou akademii výtvarných umění sv. Ferdinanda v Madridě, ale vždy bez úspěchu. Už v té době se setkal s Franciscem Bayeuem, který ho později významně podporoval. Kolem roku 1770 odešel do Říma a získává pochvalné uznání poroty parmské Královské akademie. V říjnu roku 1771 se vrací do Zaragozy, kde si zřídil vlastní dílnu a získal řadu věrných zákazníků. Po návratu do Zaragozy roku 1771 získal první zakázky pro církev a jeho úspěchy se stupňovaly. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou Francisca Bayeu. Dál pracoval v Zaragoze, kde vytvořil fresky pro kartuziánský klášter Aula Dei. Roku 1774 dostal Goya od Královské gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku na předlohy k tapiseriím. Přestěhoval se natrvalo do Madridu. Roku 1780 byl Goya jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda. V roce 1783 si královský ministr hrabě de Floridablanca u Goyi objednal svůj portrét. Následovali další příslušníci aristokracie, takže se Goya stal vyhledávaným portrétistou. Roku 1786 byl Goya jmenován královským malířem (Pintor del...

Eugen Georg

Německý lékař, autor příruček o manželství a o plánovaném rodičovství.

Emily Grayson

Narodila se v New Yorku a dodnes žije v bytě na Manhattanu. Jak sama říká, píše snad odjakživa - povídky, romány, básně i hry. Rok po úspěchu své prvotiny, milostného románu o nenaplněné celoživotní lásce Terasa, vydává knihu Observatoř, příběh lásky a sesterské řevnivosti. Emily Graysonová si přísně střeží svoje soukromí, nedává se fotografovat na obálky knih a neposkytuje rozhovory o své osobě.

Elisabetta Gnone

Elisabhetta Ghone je italská novinářka a spisovatelka. Jako novinářka spolupracovala od roku 1992 na publikování dětských příběhů na pokračování z produkce Walta Disneyho . Je i tvůrcem komiksového seriálu W.I.T.C.H. a trilogie Fairy Oak vydané nakladatelstvím De Agostini.

David Guterson

Americký spisovatel a žurnalista.

David Grant

Veterinář David Grant je znám především z úspěšného pořadu BBC Animal Hospital - televizního seriálu z londýnské Harmsworthovy kliniky, jejímž ředitelem je od roku 1987. Vystudoval na Royal Veterinary College na Londýnské a Edinburské univerzitě. Po absolvování pracoval nejdřívě na farmě, později jako asistent ve veterinární nemocnici v Harmsworthu, od r. 1987 byl jejím ředitelem. Rok strávil na praxi v Columbii, po návratu byl praktickým veterinářem v Chelsea. Je ženatý, má dvě děti a s rodinou žije v Londýně.