Všichni Autoři a témata

Oldřich Selucký (14)

Oldřich Selucký je český spisovatel, scenárista, malíř a ilustrátor. Vystudoval v Praze MFF UK, v Rakousku a ve Francii poté studoval filosofii, teologii a staré jazyky. Mezi lety 1990 až 1993 vyučoval filosofii a etiku na Pedagogické fakultě University Karlovy. Jako scenárista se Oldřich Selucký podílel na vytvoření několika dětských animovaných seriálů: Dále je jako scenárista autorem i několika televizních dokumentů: Oldřich Selucký také příležitostně vystupuje v České televizi jako komentátor a dvakrát byl hostem pořadu České televize Sváteční slovo.

Naoši Arakawa (11)

Miloslav Nohejl (15)

Miloslav Nohejl byl český spisovatel-prozaik. Narodil se v rodině úředníka státní dráhy Adolfa Nohejla a jeho manželky Anny, rozené Kudlové. Otec matky Anny, Václav Kudla , vlastnil instalatérský závod, který po jeho smrti Adolf Nohejl převzal. Maturoval na reálce v Plzni, krátce studoval na Vysoké škole technické v Praze, studium přerušila první světová válka. V roce 1915 se vrátil do Plzně, kde se stal městským úředníkem. Z římskokatolické církve vystoupil roku 1919. Po studiu Státní knihovnické školy v Praze v letech 1921–1922 pracoval v plzeňské Krajské lidové knihovně. V roce 1927 byl přijat za člena Literární skupiny. Přispíval též do brněnského literárního časopisu Host. Poté, co byl v letech 1948–1951 byl ředitelem Krajské lidové knihovny v Plzni, roku 1951 byl skoro rok držen ve vyšetřovací vazbě. Následně odešel do invalidního důchodu, v literární činnosti pokračoval. Podle vzpomínkové knihy A. C. Nora byl Miloslav Nohejl ženatý. Předválečné prózy Miloslava Nohejla charakterizuje vztah dvojice milenců nebo manželů, často ovlivněný dalším milostným vztahem. Již v roce 1926 ocenil např. významný kritik Arne Novák povídkové knihy Dívka a sen a Vidím milence např. slovy „...Miloslav Nohejl je stilista dbalý a vkusný...někdy se mu podaří věta jemného výbrusu a vděku až nadzemského...“. Po druhé světové válce Nohejl nejprve popsal své zážitky z květnové revoluce a pak se soustředil na prózy s faktografickým základem, věnované Plzni. Většinu života strávil Miloslav Nohejl v Plzni. V roce 1945, poté, co byl dům, kde v Plzni bydlel, vybombardován, žil od dubna do srpna 1945 u rodičů na pražském Spořilově. V té době žilo na Spořilově více intelektuálů a umělců, jako spisovatelé A. C. Nor, Adolf Branald a další. Své zážitky z pražské květnové revoluce 1945 popsal Nohejl v knize Holýma rukama. A. C. Nor patřil mezi Nohejlovy dlouholeté přátele, jak něko...

Miloš Štípl (10)

Ljuba Štíplová je básnířka, scénáristka, autorka příhod postaviček legendárního Čtyřlístku a námětů k mnoha Večerníčkům. Je držitelkou ceny za celoživotní práci s dětskou knihou, kterou uděluje každý rok nakladatelství Albatros. Ljuba Štíplová se narodila v Praze. Studovala na UMPRUM, obor sochařství, studia však nedokončila. Původně psala satiru především pro časopis Dikobraz. Dlouhá léta spolupracovala se Sluníčkem, kde vycházeli Atomíci. Téměř čtyřicet let vymýšlí příhody postaviček v Čtyřlístku. Zemřela v září 2009 v Praze, kdy podlehla následkům úrazu ze srpnové autonehody.

Miloš Horanský (13)

* 14. 6. 1932, Bytča Básník, divadelní režisér, autor literatury pro děti Narodil se jako syn berního úředníka. Rané dětství prožil na západním Slovensku, po vzniku Slovenského státu se rodina přestěhovala do Kroměříže , kde Horanský vychodil obecnou školu a gymnázium . V letech 1950–1954 studoval divadelní režii na DAMU v Praze a JAMU v Brně, kde také absolvoval fakultní inscenací hry Aleksandra Nikolajeviče Ostrovského Pozdní láska. V roce 1968 byl jedním ze zakladatelů a členem vedení Klubu angažovaných nestraníků. V letech 1970–1973 spolu s Františkem Hrdličkou a Zdenou Bratršovskou spoluvytvářel experimentální Bílé divadlo. S výjimkou let 1968–1970, kdy byl ve svobodném povolání, pracoval jako režisér: 1954–1956 v Beskydském divadle v Novém Jičíně, 1956–1959 ve Slezském divadle v Opavě, 1959–1963 v ostravském Státním divadle, 1963–1968 v pražském Divadle E. F. Buriana, 1970–1973 v Západočeském divadle v Chebu , 1973–1984 ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci , 1984–1989 v Divadle Jaroslava Průchy na Kladně, 1990 v Městských divadlech pražských. V letech 1991–1993 byl uměleckým šéfem pražského Divadla ABC. Od roku 1991 vyučuje na DAMU , v letechu 1994–1997 byl jejím děkanem. Roku 1997 jmenován profesorem. V 80. letech byl na krátkodobých divadelních studijních pobytech v Moskvě, Jerevanu, Lenigradu, Berlíně, Novém Sadu, Vratislavi, Paříži a Londýně. V letech 1990–1991 byl v Divadelní obci místopředsedou sekce Slovo, od května 1992 do jara 1994 byl předsedou Sdružení nezávislých spisovatelů K 89. Publikuje od roku 1960. Verši a recenzemi poezie i prózy postupně přispíval do Červeného květu , Hosta do domu, Tvorby, Kultury, Průboje , Acta scaenographica, Svobodného slova, Lidové demokracie, Literáních novin, Světové literatury, Divadelních novin, Scény, Tvaru, Dramatického umění, Lidových novin, Práva aj. Jako režisér spolupracuje od roku...

Milan Svoboda (13)

Učitel jógy, zabývá se alternativními terapiemi a duchovním poznáváním. Práce z oboru.

Milan Svoboda (14)

Milan Svoboda je český jazzový hudebník, skladatel, dirigent a pedagog. Je autorem mnoha desítek vlastních skladeb, aranžmá a řady hudebních doprovodů k divadelním inscenacím. Nahrál 25 alb a řadu drobnějších nahrávek. V roce 1977 si vzal herečku Janu Paulovou, s níž má dvě dcery. Vystudoval hru na varhany na Pražské konzervatoři, studoval Muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze a skladbu na Akademii múzických umění v Praze a na Berklee College of Music. V letech 1977–1978 hrál v Energitu Luboše Andršta, viz LP Piknik . V 90' letech vedl jazzový orchestr Contraband. Je také autorem hudby k muzikálu Pěna dní, podle novely Borise Viana. Ve svojí hudební kariéře spolupracoval se známými jmény jako například James Moody, Tony Lakatos, Aaron Scott, Phil Wilson, Maria Schneider, Jerry Bergonzi, Greg Badolato, Sonny Costanzo, Victor Mendoza, Ed Partyka, Zbigniew Namysłowski, Jarek Smietana, Jan Ptazsyn Wroblevski, Jiří Stivín, Sigi Finkel ad. Od roku 2010 také vystupuje v roli dirigenta v Divadle Járy Cimrmana ve hře Cimrman v říši hudby. Oficiální záznam této hry, kde byl Milan Svoboda jako dirigent obsazen, vznikl v roce 2016 v Tanvaldu k příležitosti oslav 50 let Divadla Járy Cimrmana. Záznam je dostupný k dispozici na internetu.

Milan Myška (11)

Milan Myška byl český historik. Specializoval se na hospodářské a sociální dějiny novověku. Po maturitě na bíloveckém gymnáziu studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V 50. letech vyučoval na Vyšší pedagogické škole v Opavě, která postupně prošla transformací v Pedagogickou fakultu se sídlem v Ostravě, jejíž se stal Myška proděkanem. Z katedry dějepisu postupně vybudoval patrně nejvýznamnější pracoviště zaměřené na hospodářské a sociální dějiny 18.–20. století v tehdejším Československu. Protože však v 60. letech zastával proreformní postoje, a zejména pak pro svou ilegální činnost v době po sovětské invazi byl s počínající normalizací zbaven možnosti vědecké a pedagogické práce a pro následující roky vystaven tvrdé perzekuci. Po 13 let byl bez stálého zaměstnání a psal „do šuplíku“, příp. publikoval pod cizími jmény. V 80. letech pracoval ve Slezském zemském muzeu v Opavě. Po revoluci působil na katedře historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a v roce 2007 se stal vědeckým ředitelem tamějšího Centra pro hospodářské a sociální dějiny. Byl členem řady redakčních rad a domácích i mezinárodních profesních organizací. Byl respektovaným odborníkem na problematiku industrializace, protoindustrializace a podnikání, zabýval se ale též historií moravskoslezského regionu a metodickými problémy hospodářských dějin. Hlubokou stopu zanechal coby organizátor historického bádání na půdě ostravského vysokého školství a také jako vědecký redaktor několika periodik a děl encyklopedického charakteru, především pak rozsáhlého Biografického slovníku Slezska a severní Moravy. Podílel se i na sepsání několika učebnic.

Milan Jelínek (13)

Milan Jelínek byl český jazykovědec a bohemista, profesor českého jazyka a první polistopadový rektor Masarykovy univerzity. Po konci druhé světové války vystudoval na Masarykově univerzitě češtinu, ruštinu a srbochorvatštinu, v roce 1964 byl jmenován profesorem na na filozofické fakultě. V letech 1962–1964 zastával na této fakultě úřad děkana. Po sametové revoluci přejal v roce 1990 po Bedřichu Čerešňákovi úřad rektora a v této funkci působil do roku 1992. I poté na univerzitě dále působil, jako emeritní profesor. Zemřel ráno 30. ledna 2014. Smuteční řeč na jeho pohřbu 7. února pronesl bývalý rektor univerzity Jiří Zlatuška, Jelínkův přítel a jeden z prorektorů v jeho týmu.

Milada Kouřimská (16)

Narozena 9.11.1938 v Písku. Doc., PhDr., germanistka, docentka teorie vyučování německého jazyka, autorka řady základních učebnic a učebních textů němčiny, překladatelka z němčiny.

Michaela Hajduková, (17)

Michaela Fišarová (16)

Narozena 14. 5. 1971 v Praze. Spisovatelka, autorka knih pro děti.

Michael Ende (12)

Michael Andreas Helmuth Ende byl německý spisovatel fantasy a dětské literatury. Narodil se v městysi Garmisch v Bavorsku. Jeho otec Edgar Ende byl surrealistický malíř, jeho matkou byla fyzioterapeutka Luise Ende rozená Bartholomä. V roce 1945 byl povolán do armády, ale dezertoval a přidal se k antifašistickému odboji. Po válce studoval činoherní školu, ale nakonec se stal spisovatelem. Zemřel ve Filderstadtu na rakovinu žaludku. Patří k nejpopulárnějším autorům 20. století v Německu, především kvůli enormnímu úspěchu svých dětských knih. Psal ovšem i knihy pro dospělé a o svých dílech ostatně říkával že jsou určeny „pro děti od 80 do 8 let“. Prostředí jeho knih surrealisticky kombinuje realitu a fantasii, realita díla je často zrcadlem našeho světa. Michael Ende se zabývá především pozicí člověka v technologické a konzumní společnosti a byl ovlivněn antroposofií. Jeho nejznámějším dílem je "Nekonečný příběh" o ceně vzpomínek a důležitosti fantasie. Populární knihy jsou také Děvčátko Momo a ukradený čas o světě kde „Šedí páni“ začnou lidem krást čas, a Jim Knoflík a Lukáš strojvedoucí .

Michael Bronec (12)

Michael Bronec . Od dětství se zajímal o sci-fi, kdy ho zaujaly verneovky, u nichž také dlouho zůstal. Kniha Na Kometě způsobila jeho zájem o astronomii. V roce 1984 začal obcházet antikvariáty a podle seznamu ve Stvořitelích nových světů sbírat SF knihy. Takto se seznámil s Janem Vaňkem a Pavlem Hlaváčem, od nichž získal Superseznam. Přes ně se dostal do SFK Spectra , kde se ale nestal stálým členem, neboť byl už stár na dětskou sekci, ale zase mladý, aby byl vážně brán sběratelským „vedením“. Dosáhl zhruba počtu 700 titulů z dvoutisícového Superseznamu – pak si některé okrajovější knihy přečetl a zanechal kompletování. Začal navštěvovat cony a prodával tam knihy, patřil ke „skalním“ conovým prodejcům ještě v době, kdy to ostatní už přestalo bavit. Od roku 1989 začal pravidelně navštěvovat nejprve SF klub RUR a později i SF museum Z. Rampase. Michael Bronec nepatří mezi plodné autory. Svůj talent zaměřil jiným směrem. V první polovině 90. let se aktivně podílel na tvorbě Dračího doupěte, jehož sepsal zhruba třetinu , vytvořil rovněž první český gamebook Ve službách krále Reginalda – Do hradu goblinů a pro české hráče upravil polskou Bitvu na polích Pelennoru. Kromě tvorby her se profiloval i jako překladatel z angličtiny a polštiny . Povídka O hloupém Honzovi a jednorožci je reflexí jeho překladatelské práce na knize Poslední jednorožec od Petera S. Beaglea. Provozuje nakladatelství Straky na vrbě, které se specializuje na vydávání českých autorů.

Max Walther (15)

Kreslíř, designér a ilustrátor dětských knih.

Maurice Dekobra (14)

Maurice Dekobra, vlastním jménem Ernest Maurice Charles Tessier byl francouzský spisovatel – reportér, romanopisec, dramatik, básník, povídkář a překladatel. V období mezi světovými válkami byl jedním z nejznámějších francouzských spisovatelů. Jeho knih se prodalo 90 milionů výtisků a vyšly v 77 jazycích včetně češtiny. Navzdory tomu je nyní považován za „zcela neznámého“. V devatenácti letech začal svou kariéru jako trilingvní novinář . Za první světové války byl tlumočníkem v indické a posléze v americké armádě. Kontakty, které tehdy navázal, v něm zažehly vášeň pro cestování. Svůj pseudonym připsal zážitku ze severní Afriky, kde viděl vystoupení krotitele hadů s dvěma kobrami. Tehdy začal přemýšlet o dvou kobrách , což je přivedlo k jménu De-kobra a nakonec Dekobra. Z jeho příjmení a díla také vznikl pojem dekobrismus pro romány s novinářskými rysy. V letech 1939–1945 žil v USA. Po návratu do Francie začal psát detektivky; jedna z nich byla v roce 1951 oceněna Prix du Quai des Orfèvres. Rozhodujícím setkáním jeho života bylo setkání s nakladatelem Gilbertem Baudinièrem . Dekobrova kniha Madonna spacích vozů byla výrazným úspěchem nakladatelství, jemuž autor již zůstal věrný – vyšlo v něm téměř půl stovky jeho knih. Spolu vytvářeli skutečnou obchodní společnost; poprvé se prodej knihy stal výjimečnou událostí: plakátové kampaně, prodej zahájený o půlnoci atd. Dekobra, který se o imaginaci čtenářů dělil se surrealistickým hnutím, je otec kosmopolitní literatury. Jako jeden z prvních psal knihy, které vynikaly zeměpisnou přesností. Stal se světovou hvězdou – při jeho autogramiádě v newyorském hotelu Waldorf-Astoria museli zájemci o jeho podpis vystát šestikilometrovou frontu. Pravděpodobně byl jednou z inspirací pro Hergého Tintina. Další z jeho úspěšných knih, Macao, l'enfer du jeu, byla roku 1938 zfilmována Jeanem Delannoyem ...

Mary Balogh (17)

Mary Balogh, za svobodna Mary Jenkins , vyrůstala s rodiči a se svou sestrou ve Walesu. Jejím dětským snem bylo stát se středoškolskou učitelkou angličtiny, což se jí také splnilo. Díky svému učitelování odjela původně na dva roky do Kanady, ale po roce stráveném v Kanadě při schůzce naslepo poznala muže jménem Robert Balogh a ani ne do roka byla svatba a ten tam návrat domů. Mary a Robert žijí v městečku Kipling, v Saskatchewanu a mají tři, dnes již dospělé, děti. S psaním knih Mary začala teprve, když její nejmladší dceři bylo šest let a od té doby si neustále plní svůj velký sen - být dobrou autorkou. Ve volném čase je sama vašnivou čtenářkou, která přečte cokoli, co ji zaujme a udrží její zájem přes prvních padesát stran. Mary je velkou příznivkyní Georgette Heyer a Georgetiiny knihy ji okouzlily natolik, že když sama začala s psaním, věděla, že tou správnou dobou, kterou by chtěla ve svých vlastních příbězích oživit, je doba regentské Anglie…

Martin Ráboň (12)

Narozen 22. 6. 1968 v Brně, zemřel 8. 12. 2021. Lesnický inženýr. Spisovatel, bunkrolog, historik československého pohraničního opevnění, architekt rozvoje pevnostních objektů na Králicku. Ředitel Společnosti přátel československého opevnění.

Martin Baxendale (16)

Mario Appelius (11)

Mario Appelius byl italský žurnalista a rozhlasový moderátor.

Marek Toman (14)

Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992–1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 je pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu. Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou a Samův pád . Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů . Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu . Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek .

Marek Pečenka (13)

Marek Pečenka vystudoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1993 přednáší na Institutu mezinárodních studií FSV UK. V letech 1993-2000 působil v nakladatelství Libri, od roku 2001 je spolumajitelem nakladatelství Dokořán. Je autorem prací s tematikou 19. století .

Marek Orko Vácha (12)

Marek Vácha je český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog, spisovatel a skaut. Slouží jako farář lechovické farnosti a farní vikář Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Na akademické půdě působí ve funkci přednosty Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde je i předsedou akademického senátu. Specializuje se na otázky evoluční biologie, lékařské a environmentální etiky. V roce 1976 získal přezdívku „Orko“, znamenající „Orlí oko“, od skautského vedoucího Zdeňka Papouška, kterou používá také v občanském jménu Marek „Orko“ Vácha. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v oboru molekulární biologie a genetika. Teologického vzdělání nabyl studiem v Olomouci a Bruselu. Ve své doktorské práci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity se zaměřil na etickou problematiku poznání lidského genomu a na genetiku chování. Zúčastnil se dvou expedic do Antarktidy na základnu Eco Nelson na ostrově Nelson v Jižních Shetlandách společně s Jaroslavem Pavlíčkem. Býval učitelem biologie, náboženství a etiky na Biskupském gymnáziu v Brně a na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Působí jako přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V prosinci 2010 byl poprvé zvolen předsedou Akademického senátu 3. lékařské fakulty UK. V letech 2013 a 2016 byl v této funkci potvrzen na další tříletá období. Externě rovněž vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Je zastáncem myšlenky, že celibát pro faráře, kteří jsou v terénu a vedou farnost, by měl být dobrovolný. Stal se pravidelným hostem TV Noe. Kromě desítek odborných a populárně naučných článků je autorem následujících knih vydaných nakladatelstvím Cesta v Brně: Napsal scénář a účinkoval v televizním cyklu Tančící skály , Náš dům v kosmu – ekologie a bioetika (TV Noe, 4...

Maggie Stiefvater (17)

Maggie Stiefvaterová je americká spisovatelka. Píše fantasy romány převážně pro mládež. Maggie, rodným jménem Heidi, se narodila 18. listopadu 1981 v Harrisonburgu ve Virginii. Vystudovala Mary Washington College, obor historie. Psaní, hudbě a umění se začala věnovat, když jí bylo 22 let. Hraje na klavír, flétnu, dudy a harfu. Její knihy jsou o vílách , vlkodlacích a dalších nadpřirozených bytostech. Kromě psaní je Maggie také vášnivou čtenářkou a hraje na mnoho hudebních nástrojů . V současné době žije Maggie ve Virginii. Je vdaná a má dvě děti, dva neurotické psy, a také nepříčetnou kočku. Jak sama uvádí, vedou tam život hipíků. Zajímavostí je, že má ráda stará auta a jedno takové dokonce vlastní. Je to Camaro z roku 1973 a jmenuje se Loki. Její knižní prvotina, román Lament: The Faerie Queen's Deception vyšel v roce 2008. Do povědomí čtenářů se však dostala až v roce 2009 s románem Mrazení , který je prvním románem z trilogie Vlci z Mercy Falls a který se dlouhou dobu držel mezi nejprodávanějšími tituly žebříčku The New York Times nebo Publishers Weekly. Celá trilogie pojednává o vztahu mezi Grace a Samem. Grace Sama pozorovala už od dětství. Netušila však, že vlk se žlutýma očima, kterým je tolik fascinována, se v létě mění v mladého muže, který se zanedlouho stane nedílnou součástí jejího života. Ovšem doba, na kterou se Sam mění v člověka je rok od roku kratší a mladým milencům nezbývá, než se pokusit zvrátit osud, který hraje proti nim. Když už to vypadá, že by konečně mohli být spolu napořád, začne do lesů utíkat ve vlčím kožichu Grace. Když se do toho zapojí i lovci z Mercy Falls, kteří chtějí vlky vyvraždit, Sam musí začít jednat, aby svou dívku zachránil před jistou smrtí. Deirdre Monaghan a James Morgan jsou nejlepší přátelé a také skvělí muzikanti. Deirdre zjišťuje, že má da...

Lukáš Borovička (11)

PHDr., Ph.D., bohemista, historik a pedagog. Též se zabývá podporou talentovaných dětí.

Ludvík Večeřa (6)

Narodil se roku 1918 ve Velkém Meziříčí, zemřel předčasně v Praze, v roce 1975. Byl vyučeným ovocnářem, ale věnoval se ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích především růžím. S obdivuhodnou akribií zkoumal progresivní metody šlechtění a pěstování růží, výsledky své práce průběžně publikoval. Věnoval se testování světového sortimentu a pochopitelně i šlechtění, vytvořil téměř dvacet nových sort, ne u všech stihl, bohužel, osobně dokončit uznávací řízení. Velice záslužná je pak Večeřova činnost na poli organizace odborného života, připomeňme, že byl jedním z hlavních iniciátorů založení našeho Rosa klubu.

Ludmila Pelcová (10)

Dětství prožila v Praze, od roku 1948 žije ve Vrchlabí. Publikovala v rozhlase a časopisech.

Ludmila Konopková (15)

Narozena 3. 9, 197 ve Vysokém nad Jizerou. Filoložka, vysokoškolská pedagožka, odborná publicistka. Autorka učebnic a metodických příruček z českého jazyka pro ZŠ.

Lily Small (16)

Autorka dětských knih.

Libuše Kubičíková (12)

Narozena 30. 10. 1938 v Brně. Mgr., pedagožka, autorka učebnic matematiky pro střední školy.

Leonhard Frank (13)

Leonhard Frank byl německý spisovatel a scenárista. Jako autor byl populární mezi čtenáři především v období Výmarské republiky. Roku 1933 byly v Německu již Frankovy knihy páleny, v daný okamžik se rozhodl emigrovat do Francie a posléze do Ameriky. O rok později byl tehdejším režimem zbaven německého občanství. V roce 1950 se vrátil zpět do vlasti z amerického exilu, a to do Mnichova. Na literární dráhu se vydal Leonhard Frank až ve věku 30 let, zaobíral se hlavně prózou a mnoho z jeho tvorby bylo ještě před rokem 1989 úspěšně přeloženo do češtiny. Jeho Německou novelu pozitivně ohodnotil nejenom německý literární kritik Marcel Reich-Ranicki, nýbrž také Thomas Mann.

Leonard Cohen (9)

Leonard Cohen byl kanadský písničkář, básník a spisovatel, jehož kariéra trvala téměř pět desetiletí. Cohen se narodil 21. září 1934 ve Westmountu v Quebecu a předtím, než se začal věnovat hudbě, působil jako básník a spisovatel. Jeho první album "Songs of Leonard Cohen ," vyšlo v roce 1967 a zavedlo jeho směs folkové hudby s poetickými texty. Cohenův hluboký barytonový hlas a promyšlené, sugestivní písňové texty mu vynesly uznání kritiky a oddané příznivce. V průběhu let vydal řadu alb, na nichž se zabýval tématy lásky, náboženství, politiky, izolace, sexuality a osobních vztahů.

Lene Kaaberbøl (14)

Lene je známá u náctiletých sérií WITCH. O čarodějkách, které se musí vypořádat s nástrahami v říši Kondrakaru. Je autorkou dalších dvou sérií - Shamer kroniky a Tajemství Niny Borg.

le (13)

Lauren Kate (12)

Lauren Kate je americká autorka literatury pro mládež. Navštěvovala vysokou školu v Atlantě. Se svým psaním začala v New Yorku. V současné době žije v Los Angeles. Je světově proslulou autorkou série Andělé, Atlantida a románu The Betrayal of Natalie Hargrove . Laureniny knihy byly přeloženy již do více než třiceti jazyků.

Lauren Asher (14)

Larry Niven (13)

Laurence van Cott Niven je americký autor science fiction. Jeho patrně nejznámějším románem je Prstenec z roku 1970, oceněný Hugem, Nebulou a Locusem. V roce 1962 získal na univerzitě v Kansas City bakalářský titul z matematiky. V poslední době píše často společně s jinými autory, například Jerrym Pournellem a Stevenem Barnesem. Jeho první otištěnou povídkou byla roku 1964 The Coldest Place v magazínu If o místě na odvrácené straně Merkuru. Ironií je, že nedlouho před jejím otištěním se ukázalo, že tato planeta žádnou trvale přivrácenou ani odvrácenou stranu nemá. Už o tři roky později získal prvního Huga za povídku Neutronová hvězda. Niven také napsal několik scénářů k televizním seriálům, včetně Land of the Lost a animovaného Star Treku. Jedna z jeho povídek, Inconstant Moon, byla adaptována pro seriál Krajní meze . Mnohé jeho příběhy se odehrávají ve „Známém vesmíru“, kde se lidstvo setkalo s více než tuctem mimozemských druhů, včetně Kzintů a Loutkářů. Také celý cyklus Prstencového světa se v tomto vesmíru odehrává. Spoluautor Jerry Pournelle Spoluautor Steven Barnes Spoluautoři: Jerry Pournelle a Steven Barnes

Ladislav Ťažký (18)

Slovenský prozaik, redaktor Smeny v 60. letech 20. století.

Ladislav Novomeský (15)

Ladislav Novomeský, též Laco Novomeský , byl slovenský a československý básník, publicista a politik Komunistické strany Slovenska, člen skupiny DAV, pověřenec školství a osvěty a poslanec československých zákonodárných sborů, v 50. letech pronásledovaný v rámci čistek v KSČ, v 60. letech rehabilitovaný. Pocházel z rodiny krejčího Samuela Novomeského a Irmy roz. Příkopové. Rodiče se přestěhovali ze Senice do Budapešti, kde se narodil a absolvoval obecnou školu a gymnázium . Po roce 1919 se přestěhovali a ve studiu pokračoval v Senici a na učitelském ústavu v Modre, kde v roce 1923 odmaturoval. Začal působit jako učitel a zároveň se jako externí posluchač zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského, kde ho zaujala literární a politická činnost. Začal pracovat jako redaktor časopisu Mladé Slovensko , který převzal po Jánu Poničanovi a aktivně působí ve skupině DAV. Vstoupil do komunistické strany a pracoval v tiskových orgánech KSČ - jako redaktor, pak odpovědný redaktor Pravdy chudoby, Proletárky a Munkasa v Ostravě, redaktor Rudého večerníčku v Praze. V roce 1922 zveřejňuje příští davista Ján Poničan článek Slováci a internacionalismus v témže roce vzniká Volné sdružení studentů socialistů Slovenska, ve kterém působí kromě Poničana i Okáli, Clementis, Siracký, Tomášik-Dumín - zveřejňují nejdříve v časopise Svojeť, později v revue Mladé Slovensko. Novomeský na DAV navázal kontakt právě přes Volné sdružení studentů socialistů ze Slovenska. V Praze se pak stal spolu s Urxem, Okálim, Clementisem a Poničanem součástí avantgardní levicové skupiny DAV . O DAVu Novomeský prohlásil: V roce 1927 je vězněn za tiskové přestupky a platí pokuty. Jak uvádí Štefan Drug, policejní agenti o Novomeském v hlášeních psali jako o nebezpečném komunistovi ...

Ladislav Nodl (16)

Narozen 30. 12. 1929 v Kunraticích, zemřel 6. 8. 2008. Kuchař, vyhlášený odborník v oblasti gastronomie, autor publikací s kuchařskými recepty.

Ladislav Čermák (11)

Ladislav Čermák je bývalý český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za Spartak Hradec Králové, s nímž získal roku 1960 historický titul mistra, jediný v dějinách klubu a první, který v československé lize putoval mimo Prahu a Bratislavu. Nastoupil v 8 ligových utkáních a dal 1 ligový gól.

Kristmann Gudmundsson (12)

Islandský prozaik.

Kósuke Óno (7)

Kōbō Abe (4)

Kóbó Abe byl japonský spisovatel, dramatik, esejista a filmový i rozhlasový scenárista. Je považován za nejvýraznějšího představitelem poválečné školy v japonské literatuře. Pocházel z lékařské rodiny a mládí prožil se svými rodiči v Mandžusku. Po návratu do vlasti začal roku 1943 studovat na lékařství na Tokijské univerzitě. Studia dokončil roku 1948, avšak lékařskou praxi neprovozoval, protože již jako student se začal zabývat literaturou. Věnoval se evropským filosofům jako byli Friedrich Nietzsche, Karl Jaspers nebo Martin Heidegger, předválečné avantgardě, zvláště pak surrealismu, a za autory, které jej nejvíce ovlivnili, považoval Dostojevského, Poea, Rilkeho, Kafku a Becketta. Pod dojmem nově nabyté svobody se stal také členem komunistické strany, ze které byl však po čase pro kritiku vyloučen. Do literatury vstoupil vlastním nákladem vydanou sbírkou básní Mumei šišú , ale jeho hlavní doménou se brzy stala próza. Roku 1950 vydal slavnou surrealistickou povídku Akai maju , za níž obdržel Cenu poválečné literatury. O rok později obdržel Akutagawovou cenu za sbírku povídek Kabe a stal se autorem mladé generace. Světové slávy dosáhl svým románem Suna no onna , když jeho filmová adaptace režiséra Tešigahary obdržela roku 1964 na filmovém festivalu v Cannes zvláštní cenu kritiky. V roce 1956 se zúčastnil sjezdu československých spisovatelů v Praze. Dojmy z cest popsal o rok později v díle Tóó o juku . Od šedesátých let se také výrazně věnoval divadlu. Jeho nejznámější divadelních hrou je Tomodači - Kuroi kigeki , za kterou obdržel Tanizakiho literární cenu. Roku 1971 založil svou vlastní divadelní skupinu Abe Kóbó sutadžio , pro kterou napsal celou řadu her a ve které se herci (mladí a začínající i již známí a významní...

Klaus Mann (11)

Klaus Mann byl německý spisovatel, dramatik a novinář, syn spisovatele a laureáta Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna. Po nástupu nacismu v Německu emigroval do Amsterdamu. V Amsterdamu vydával časopis Die Sammlung. Od roku 1935 se zdržoval na mnoha místech . V témže roce získal československé státní občanství, ale v roce 1936 se rozhodl emigrovat do USA. Roku 1938 se účastnil bojů ve španělské občanské válce. Po roce 1941 se jako voják americké armády účastnil bojů v Evropě. Poválečný vývoj byl pro něho velkým zklamáním, které dával všude najevo a velmi těžce ho nesl. Spolu s jeho homosexualitou, s níž se jen těžko vyrovnával, bývá právě poválečná deziluze často uváděna jako důvod sebevraždy Klause Manna. K jeho depresím přispíval fakt, že až do smrti byl finančně závislý na svém otci. Je pochován na hřbitově 'Le Grand Jas' ve francouzském Cannes. Klaus Mann také těžce nesl opakované neúspěchy svých knih. Nedlouho před smrtí se dozvěděl, že se mu nepodaří vydat jeho nejvýznamnější knihu, román Mefisto. Za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla napsána, Gustaf Gründgens, v letech 1926-29 manžel autorovy sestry Eriky – viz Causa Mefisto v časopise Reflex 04/2007. Kniha pojednává o významném německém herci, který se zaprodal nacismu. Jde o tzv. klíčový román, v němž řada osob, včetně hlavního hrdiny má předlohy v žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Tou hlavní postavou románu byl Hendrik Höfgen , který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Mannovo dílo vycházelo už v předválečném Československu, například právě román Mefisto, který vyšel v roce 1937, tedy pouhý rok po vydání exilového originálu. Podle této knihy také natočil v roce 1981 stejnojmenný film maďarsk...

Kate Stewart (11)

Americká spisovatelka. Autorka romantické prózy.

Karel Funk (15)

Karel Funk také Carolus Borromeus Funck byl český kreslíř a mědirytec. Studoval gymnasium, roku 1800 vstoupil na novou Akademii pražskou a roku 1803 vystoupil a přijal místo úředníka. V roce 1808 byl zaměstnán v Královské státní účtárně jako ingrosista. Studoval v ateliéru Josefa Berglera novodobé malířství a rytectví. Na výstavě Pražské akademie v Klementině v roce 1826 vystavil kresbu Kristus modlící se na hoře Olivetské. V seznamu Všeobecné zemské výstavy roku 1891 v Praze byly zapsány pod čísly 993-994 miniatury podobizen Vojtěcha Novotného a jeho manželky z majetku Františka Adolfa Borovského. Namaloval portrét pražského arcibiskupa Wilhelma Florentina a po jeho smrti v roce 1810 zhotovil jeho rytinu. Byl prvním učitelem Karla Würbse. Citace z rodinné kroniky uvádí: Mistrně i barvami olejovými portréty prováděl, mnohá významná osoba seděla mu a on si tak na pěkný peníz přišel. Žil v Praze na Malé Straně. Jeho otec Andreas Thadeus Funck, absolvent přednášek montanistiky Jana Tadeáše Antonína Peithnera, byl v letech 1765–1775 úředníkem Pražské mincovny.

Karel Engliš (17)

Karel Engliš byl český ekonom a politik, tvůrce teleologické hospodářské teorie, několikanásobný prvorepublikový ministr financí, první rektor Masarykovy univerzity a rektor Univerzity Karlovy . Narodil se jako deváté dítě řezníka Antonína Englische, jeho studia proto poznamenala chudoba. Vystudoval české gymnázium v Opavě a po maturitě pokračoval ve studiích na Právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kterou absolvoval roku 1904. Jedním z jeho učitelů byl i národohospodář Albín Bráf, který rozpoznal jeho nevšední talent a doporučil ho do zaměstnání v Zemském statistickém úřadě, odkud v roce 1908 přešel na ministerstvo obchodu do Vídně. V roce 1910 se habilitoval na docenta národního hospodářství na české technice v Brně, roku 1911 se stal mimořádným a v roce 1917 řádným profesorem. V letech 1913–1914 zde byl děkanem odboru kulturního inženýrství a v letech 1917–1918 děkanem odboru chemického inženýrství. V letech 1913–1918 byl poslancem moravského zemského sněmu za pokrokovou stranu Adolfa Stránského, v letech 1918–1925 byl členem národně demokratické strany a v letech 1920–1925 byl za tuto stranu poslancem Národního shromáždění, dále pak i předsedou moravsko-slezského výkonného výboru Národně demokratické strany. V roce 1915 psal příspěvky do Masarykovy Naší doby. Dne 2. září 1925 složil svůj poslanecký mandát a vystoupil z Národně demokratické strany. Poté se ještě v roce 1925 podílel na založení Národní strany práce, do níž však odmítl vstoupit. Spolu s Aloisem Rašínem se významně podílel na měnové reformě poválečného Československa, byl nicméně výrazným odpůrcem jeho deflační politiky. Působil jako ministr financí v šesti vládách, v letech 1920–1931, a poté v období 1934–1939 jako guvernér Národní banky Československé. Jako ministr financí i guvernér Národní banky československé pracoval koncepčně. Dovedl velmi dobře posoudit situaci a ...

Karel Domin (16)

Karel Domin byl český botanik, vysokoškolský pedagog a politik. Narodil se v Kutné Hoře, kde jeho otec Karel Domin působil jako učitel na učitelském ústavu. Dědečkem z matčiny strany byl Gustav Adolf Lindner. Karel Domin vystudoval botaniku na České univerzitě v Praze. Po habilitaci v roce 1906 byl roku 1916 jmenován profesorem botaniky. Jeho vědecká činnost se zaměřovala především na taxonomii rostlin, fytogeografii a geobotaniku. Prováděl též floristický výzkum Československa a účastnil se i expedice do jihovýchodní Asie. Věnoval se také ochraně přírody a je považován za člověka, který se nejvíce zasadil o vznik Tatranského národního parku. V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v letech 1933–1934 rektorem Univerzity Karlovy. Jako rektor se snažil o získání finančních prostředků na rekonstrukci Karolina a angažoval se při takzvané insigniádě, v jejímž rámci stál na straně těch, kteří požadovali vydání univerzitních insignií, které protiprávně zadržovala Německá univerzita v Praze. V letech 1935 až 1939 byl Karel Domin poslancem Národního shromáždění republiky Československé, do kterého byl zvolen za Národní sjednocení. V době druhé republiky byl členem organizace Akce národní obrody. Po druhé světové válce a nástupu komunistů k moci se již ke své vědecké práci nemohl pro své pravicové politické názory vrátit. V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Dominova. Jeho jméno nese i Dominova skalka. Dominovo jméno nese i lokalita v západoslovenském pohoří Považský Inovec .

Karel Černoch (8)

Karel Černoch byl významný český zpěvák a hudebník, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 60. let 20. století. Byl známý svými vystoupeními v oblasti populární hudby a v 60. letech 20. století byl členem skupiny Rebels. Černochova hudební kariéra se vyznačovala jeho všestrannými hlasovými schopnostmi a schopností vystupovat ve více jazycích, včetně češtiny, slovenštiny, angličtiny a italštiny. V průběhu let vydal řadu alb a singlů, které našly ohlas u posluchačů v Československu a později i v České republice. Jeho repertoár zahrnoval jak původní písně, tak coververze světových hitů, které často upravoval do češtiny. Černochův přínos české hudební scéně byl významný a až do svého odchodu v roce 2007 zůstal populární osobností. Jeho odkaz pokračuje prostřednictvím rozsáhlé diskografie a trvalého vlivu, který měl na českou populární hudbu.

K Jerome (12)

Jerome Klapka Jerome byl anglický spisovatel a redaktor, známý zejména pro své humoristické povídky a cestopisy . Jeho nejznámějším dílem jsou Tři muži ve člunu a volné pokračování Tři muži na toulkách.

Jurij Nikolajevič Tynjanov (11)

Ю́рий Никола́евич Тыня́нов byl ruský spisovatel, dramatik, překladatel, literární vědec a kritik, významný představitel ruského formalismu. Narodil se v židovské rodině, absolvoval Psovské gymnázuim se stříbrnou medailí, v letech 1912—1919 studoval na historicko-filologické fakultě Petrohradské univerzity, poté vyučuje literaturu. V letech 1921—1930 působí jako profesor na vysoké škole Institut historie umění. Ve 20. letech vystupuje jako literární vědec a kritik a začíná psát prózu. Koncem 20. let mu roztroušená skleróza, kterou trpě v mládí, omezuje jeho práceschopnost. Začátkem války je již invalidou, nicméně do konce života pokračuje v práci na třetím díle románu Liškin, který již nestihne dokončit.

Jurij Brězan (10)

Jurij Brězan byl nejvlivnějším lužickosrbským spisovatelem 2. poloviny 20. století. Od padesátých let svá díla publikoval pravidelně v hornolužické srbštině a němčině a položil tak základy k dvojjazyčnosti moderní lužickosrbské literatury. Se svými knihami, jmenovitě s prózou Christa, s trilogií o Felixi Hanuschovi stejně jako s romány Krabat a Obraz otce, získal velkou čtenářskou obec v Německu i v zahraničí. Českému čtenáři je jeho dílo k dispozici v českých a slovenských překladech. Jurij Brězan se narodil 9. června 1916 v saské hornolužické vsi Räckelwitz/Worklecy jako první dítě lamače kamene a rolníka Georga Bresana , toho času vojáka, a Marie, roz. Bräuer . Třebaže oba rodiče vedle svých úředních jmen na vsi používali lužickosrbská jména, na Brězanově rodném listě je uvedeno jméno Georg Bresan, které si změnil až v roce 1948 v souvislosti s přijetím Zákona pro ochranu práv srbského národa. Svého otce poznal teprve ve věku 2,5 let po té, co se v říjnu 1918 vrátil z Francie. Ve vesnici Räckelwitz/Worklecy, která leží v katolické oblasti Horní Lužice , navštěvoval malý, plavovlasý Jurij vesnickou školu s výukou v srbštině a němčině. Pro své výsledky i zjevné nadání byl doporučen ke studiu na víceletém městském gymnáziu v Budyšíně. Na toto německé gymnázium nastoupil v roce 1927, coby ministrant v Chrámu sv. Petra měl při tom nárok na ubytování v jednom z domů budyšínské kapituly. Již jako gymnazista se Brězan začal angažovat v lužickosrbské národnostní otázce: přispíval do lužického tisku články o „antislovanském smýšlení“ , o Bismarkově protipolské politice atp. Článek o uzdravění chřadnoucího národa z 21. prosince 1935 byl registrován tzv. Wendským oddělením , které provádělo státní dozor nad srbským národním a kulturním hnutím. T...

Josef Zentrich, (12)

Josef Vítězslav Šimák (15)

Josef Vítězslav Šimák byl český historik, profesor Karlovy Univerzity v Praze od 1921, jeden z představitelů Gollovy školy. Jeho otec Josef byl učitelem a ředitelem turnovské průmyslové a později i měšťanské školy. Také matka Marie, roz. Plavcová, byla vzdělaná žena a před provdáním byla učitelkou. Na syna měla velký vliv, učila ho básničkám a záhy ho naučila i číst. Malý Šimák si brzy oblíbil četbu ze starých českých kronik, rytířské povídky z doby obrozenecké, ale i kalendáře, které si půjčoval v sousedství u Vorlů, kteří vlastnili řeznictví. S maminkou a paní Vorlovou chodil na výlety do okolní přírody Českého ráje. Ve škole měly na něj velký vliv historické povídky Prokopa Chocholouška a Václava Beneše Třebízského, rád si prohlížel i stránky z otcova časopisu Památky archeologické. Na středoškolských studiích si však oblíbil dílo Aloise Jiráska, který se mu stal životním vzorem. V Turnově vyrůstal se svým daliměřickým kamarádem Josefem Pekařem. Chodili spolu do obecné školy a později se sešli i na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Láska k rodnému kraji, jeho hradům, zámkům a zříceninám oba mladíky dovedla ke studiu historie. Pekař i Šimák vystudovali historii na pražské univerzitě a v roce 1895, dvě léta po Pekařovi, obhájil doktorát i Šimák. Na praxi nastoupil jako středoškolský profesor na gymnázium na Malé Straně v Praze, po roce přešel na reálné gymnázium v Pardubicích a další rok byl zase na reálce v Praze. Od roku 1900 plných 21 let vyučoval dějepis na Vyšší dívčí škole v Praze. Vedle výuky na středních školách budoval svoji kariéru na Univerzitě Karlově – z různých důvodů o poznání pomaleji než jeho vrstevníci. V roce 1904 se habilitoval pro obor české dějiny , roku 1907 se oženil s dcerou malíře K. Liebschera Ludmilou Liebscherovou a v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem českých dějin. Mimořádným profesorem zůstával poměrně dlouho, řádný...

Josef Podzimek (14)

Josef Podzimek je český stavební inženýr a podnikatel. 28. října 2008 obdržel z rukou prezidenta republiky státní ocenění Medaile Za zásluhy III. stupně. Po druhé světové válce se stal členem skautského oddílu a získal přezdívku Egil. Vystudoval průmyslovou školu stavební a následně fakultu inženýrského stavitelství. Tam posléze působil mezi lety 1958 a 1961 jako asistent. Posléze pracoval v podniku Labe-Vltava a později také na povodí Dolní Vltava. Od roku 1968 do roku 1990 pracoval v podniku Povodí Vltavy. Mezi lety 1990 a 1994 působil jako ředitel společnosti Ekotrans Moravia a od roku 1994 působil jako jednatel rodinné firmy v Třešti. Mezi jeho koníčky patří krom jiného i fotografování.

Jory John (16)

Americký autor knih pro děti a editor.

John Gwynne, (12)

John Flanagan (16)

John Flanagan je australský spisovatel zejména fantasy, jeho nejznámější dílo je dobrodružná série Hraničářův učeň. John Flanagan zahájil svoji pracovní dráhu jako reklamní autor. Pracoval v agenturách v Londýně, Sydney a Singapuru, potom přešel na volnou nohu. Začal psát televizní scénáře a byl hlavním autorem australské nejdéle vysílané situační komedie Haló, tati! Během pestré kariéry psal John reklamní slogany a scénáře, komerční prezentace, scénáře zábavných pořadů a jednou dokonce i projev guvernéra státu Nový Jižní Wales. Sérii Hraničářův učeň začal psát, aby svého dvanáctiletého syna Michaela přilákal ke čtení. Původně obsahovala dvacet povídek, které John později přepracoval na první díl Hraničářova učně s názvem Rozvaliny Gorlanu. Brzy následovaly další díly. Jeho syn, nyní třicetiletý, je nadšeným čtenářem všech těchto knih. John žije se svou ženou Leonií v Manly, přímořském předměstí Sydney, a v současné době píše nové díly série Bratrstvo. Co nejdříve by se měl o sérii Hraničářův učeň natáčet už dlouho odkládaný celovečerní film.

John Eldredge (14)

John Eldredge je autor spirituální literatury, terapeut a ředitel společenství pro duchovní poradenství Ransomed Heart Ministries v americkém Coloradu. Stasi Eldredgeová se na práci svého muže podílí jako spoluautorka některých knih a vedoucí ženských programů v Ransomed Heart Ministries. Za Johna je vdaná 25 let a má s ním tři syny.