Výpis všech autorů

Fritz Geiger

Lékař, zdravotní rada, autor prací z oblasti fytoterapie.

Fred Germonprez

Vlámský spisovatel a novinář. Fred Germonprez was een Belgisch auteur en journalist. 1955 - Prijs van de Westhoek 1970 - Ridder in de Kroonorde 1972 - Ridder van ‘'t Manneke uit de Mane’ 1975 - Plaket van de stad Kortrijk 1975 - Plaket van de provincie West-Vlaanderen 1975 - Eremetaal van Sabam 1976 - Ereteken van de Arbeid eerste klasse 1978 - Doctor Humoris Causa 1980 - Zilveren plaket van de provincie West-Vlaanderen 1980 - Ridder in de Orde van Leopold I 1987 - Officier in de Orde van Leopold II http://schrijversgewijs.be/schrijvers/germonprez-fred/

Eduard Goldstücker

Eduard Goldstücker byl československý germanista, profesor dějin německé literatury a překladatel. Narodil se na Slovensku v židovské rodině. Studoval němčinu a německou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v roce 1935. Už během studia se stal členem Komunistické strany Československa. Po německé okupaci v roce 1939 musel opustit Československo jako komunista a z obavy před nacistickým rasovým pronásledováním. Pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně. V roce 1948 byl jmenován československým vyslancem v Izraeli, v prosinci 1951 byl zatčen a v květnu 1953 byl souzen spolu s Pavlem Kavanem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským a odsouzen k doživotí a strávil dva a půl roku ve vězení v Jáchymově a Leopoldově. V roce 1955 byl rehabilitován a začal přednášet na Univerzitě Karlově. Habilitoval se v roce 1958, profesorem dějin německé literatury byl pak jmenován v roce 1964 na FF UK v Praze. Specializoval se na studium a překlad německých židovských autorů 20. století, zvláště Franze Kafky. V 60. letech vedl katedru germanistiky. V 60. letech byl iniciátorem a nejvýraznějším řečníkem Liblické konference, později též předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem Národního shromáždění. Ostře kritizoval invazi sovětských vojsk v roce 1968 a byl donucen emigrovat. Odešel do Spojeného království, kde začal vyučovat německou literaturu a stal se profesorem srovnávacích literatur v Sussexu. Přednášel na univerzitách v Los Angeles, Stockholmu či Kostnici. V roce 1990 se vrátil do vlasti. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Duncan Garwood

Autor turistických průvodců a spisovatel cestovatelské literatury zaměřený na Itálii a Středomoří. Žije v Římě.

Charles Gounod

Charles-François Gounod byl významný francouzský skladatel, který se proslavil především svými operami a duchovní hudbou. Jeho kariéra se vyznačovala silným příklonem k náboženským i divadelním skladbám. Gounodovým nejtrvalejším dílem je opera "Faust" , která se ve své době stala jednou z nejčastěji uváděných oper a od té doby zůstala základem operního repertoáru. Mezi jeho další významné operní počiny patří "Roméo a Julie" , která ještě více upevnila jeho pověst mistra francouzské opery.

Charles Gide

Charles Gide francouzský ekonom a historik ekonomického myšlení. Byl profesorem na univerzitě v Bordeaux, v Montpellier, na Université de Paris a nakonec na Collège de France. Jeho synovec byl autor André Gide.Iniciátorem revue d'économie politique v roce 1887 byl Gide zastáncem francouzské historické ekonomické školy. Byl jedním z mála podporovatelů Léon Walras, protože sdíleli společenskou filozofii, společenský aktivismus a opovržení za ekonomiku žurnalistů ve stylu Manchesteru.Během počátku 80. let 20. století pracoval s Édouard de Boyve, iniciátorem družstva Abeille Nîmoise v roce 1884 a bývalým výrobcem Auguste Marie Fabre. Tito tři muži iniciovali francouzskou kooperativní filozofii, která se stala známou jako École de Nîmes. Společnost Sociétés Coopératives de Consommation de France měla svůj první národní kongres v Paříži dne 27. července 1885. Časopis l'Émancipation byl zahájen na tomto setkání a byl vydán nejprve 15. listopadu 1886 v Nîmes. Gide, de Boyve a Fabre všichni přispěli k časopisu. Jako protestantský křesťanský socialista se zapojil s progresivní politikou ve Francii a podporoval filozofii univerzitního obyvatelstva po aféře Dreyfus. Prosazoval založení školy pro pokročilé sociální studia . Navíc působil v rané fakultě École supérieure de journalisme de Paris. Společně se školou pro společenské studie byl založen v roce 1899 jako jeden ze tří velkých ekologů vyvíjejících se z Collège libre de science sociales zahájeného v roce 1895.Gide schválil Union pour la Verite , kterou vytvořil filozof Paul Desjardins v roce 1892, který propagoval příčinu židovského vojenského důstojníka Alfréda Dreyfuse během politického skandálu, který ho zahrnoval. Gide se také zajímal o reformní projekty, jako je například Alliance d'Hygiène Sociale , která vznikla v roce 1905, a informovala o výstavě sociální ekonomiky na univerzitě v Paříži v roce 1900. Gide...

Célia Gallais

Francouzská autorka pupulárně-naučných publikací pro děti.

Bill Gates

William Henry Gates III, KBE , všeobecně známý jako Bill Gates, je americký podnikatel, investor a filantrop, někdejší spoluzakladatel společnosti Microsoft. Patří mezi nejbohatší lidi na světě, v lednu roku 2020 činil jeho majetek 108,8 miliard dolarů. Bill Gates je synem Williama H. Gatese, Sr., firemního právníka a Mary Maxwell Gates , učitelky a členky správní rady First Interstate Bank, Pacific Northwest Bell a národní rady mezinárodní neziskové organizace United Way. Bill Gates má dvě sestry. Po dokončení šesté třídy základní školy přestoupil na exkluzivní soukromou střední školu Lakeside School. Na této škole měl možnost poprvé pracovat s počítačem a začal se učit programovat. Několik studentů této školy získalo od místní počítačové firmy možnost využívat zdarma její minipočítač PDP-10. V 17 letech Gates za svůj program pro tvorbu školních rozvrhů získal 4200 dolarů, ve stejném roce s Allenem založil firmu Traf-O-Data, kde pracovali na systému pro analýzu dopravního provozu . Po střední škole nastoupil v roce 1973 na Harvardovu univerzitu . V průběhu studia vytvořil spolu s Allenem a spolužákem Monte Davidoffem původní interpret programovacího jazyka Altair BASIC pro počítač Altair 8800 . Tento programovací jazyk byl založen na jednoduchém jazyku BASIC, který se na Dartmouth College používal pro výuku. Licenci prodali výrobci počítače Altair, společnosti MITS . V roce 1975 založil s Allenem společnost Micro-Soft , aby mohli svou verzi jazyka BASIC, nazvanou Microsoft BASIC, prodávat i jiným firmám. Komerční úspěch tohoto pro...

Beniamino Gigli

Beniamino Gigli byl italský tenorista, který se v první polovině 20. století proslavil svými operními a písňovými výkony. Jeho kariéra začala poté, co v roce 1914 vyhrál mezinárodní pěveckou soutěž v Parmě, což vedlo k jeho debutu v Teatro Sociale v Rovigu v roli Enza v opeře Amilcare Ponchielliho "La Gioconda". Gigliho hlas se vyznačoval krásou, vřelostí a výrazným frázováním, díky čemuž se stal jedním z nejslavnějších tenorů své generace.

Astrud Gilberto

Astrud Gilberto je brazilská zpěvačka, která je známá především díky svému hladkému a okouzlujícímu vokálnímu stylu, který se v 60. letech 20. století stal synonymem pro žánr bossa nova. Mezinárodní slávu jí přineslo provedení písně "The Girl from Ipanema" na albu "Getz/Gilberto", které získalo cenu Grammy a které nahrála se svým tehdejším manželem João Gilbertem, saxofonistou Stanem Getzem a pianistou Antôniem Carlosem Jobimem. Tato píseň nejen zpopularizovala bossa novu po celém světě, ale také z Astrud udělala ikonický hlas tohoto žánru.

Želmíra Gašparíková

Dr. Želmíra Gašparíková byla slovenská jazykovědkyně, knihovnice a bibliografka. Narodila se v rodině uvědomělého vlastence Jozefa Gašparíka-Leštinského a jeho manželky Anny, rozené Jankovičové. Vzdělaní získávala v Martině, Prešově a v letech 1920-1925 studovala slovenskou filologii a srovnávací jazykovědu na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, v letech 1925-1926 na pařížské Sorbonně. Její starší sestrou byla Anna Horáková-Gašparíková, osobní archivářka prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

W. E. B Griffin

William Edmund Butterworth III, známější pod svým pseudonymem W. E. B. Griffin, byl americký spisovatel vojenské a detektivní fikce s 59 romány v sedmi sériích publikovaných pod tímto jménem. Dvacet jedna z těchto knih bylo napsáno společně s jeho synem Williamem E Butterworthem IV.

Vasilij Grossman

Vasilij Semjonovič Grossman , vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman , byl sovětský spisovatel. Jeho nejvýznamnější díla nemohla být v jeho vlasti mnoho let vydána. Narodil se v rodině židovských intelektuálů. Jeho otec byl chemický inženýr, matka učitelka francouzštiny. Rodiče měli svatbu v roce 1900, ale rozvedli se, když byl ještě dítě; vychovávala ho matka. V letech 1912–1914 žil s matkou ve Švýcarsku. V Kyjevě, do kterého se s matkou vrátil po pobytu ve Švýcarsku, studoval Vasilij Grossman do roku 1919. V době občanské války žil s matkou v Berdyčivu, v rodině matčiny sestry. V letech 1921 až 1923 bydlel se svým otcem v Kyjevě, kde pokračoval ve studiu. V roce 1929 absolvoval chemickou fakultu na Moskevské státní univerzitě. V lednu 1928 se oženil s Annou Petrovnou Macukovou; manželé ale po nějakou dobu žili odděleně – on v Moskvě, ona v Kyjevě. Tři roky pracoval jako chemický inženýr v Donbasu. V roce 1933 se přestěhoval s manželkou do Moskvy, kde žil v rodině matčiny starší sestry. V Moskvě získal zaměstnání jako chemik v tužkárně. Publikovat začal časopisecky koncem 20. let. Úspěšným spisovatelem se stal roku 1934, kdy zveřejnil práce Glukauf , příběh ze života horníků a Ve městě Berdyčiv ; to posílilo jeho ambice stát se profesionálním spisovatelem. Po napadení Sovětského svazu Německem, v létě 1941, byl Vasilij Grossman mobilizován. Od srpna 1941 do srpna 1945 byl zvláštním válečným dopisovatelem deníku Krasnaja zvezda . Během německé okupace města Berdyčiv byla Grossmanova matka přesunuta do ghetta a 15. září 1941 zastřelena. Až do konce života psal spisovatel dopisy mrtvé matce. Její příběh též zobrazil v románu Život a osud. Spisovatelova jediná dcera Kateřina , která též žila v Berdyčivě, byla na začátku války převezena do pionýrského tábora a později s matkou ...

Tristan Gooley

Britský cestovatel a mořeplavec, zajímá se o staré umění porozumění a vnímání přírody, navigaci a orientaci v přírodě. Autor populárně-naučných publikací o přírodě.

Steven R Gundry

Americký lékař, kardiolog.

Sims Gill

Richard Gilbert

Richard Gilbert

Britský psycholog a konzultant v oblasti dopravy, energie a urbanismu působící v Kanadě.

Pola Gojawiczyńska

Polská prozaička a publicistka.

Pierre Grimbert

Francouzský spisovatel.

Peter Glocko

Slovenský spisovatel, scenárista a autor literatury pro děti a mládež.

Peter Gašparík

Slovenský filmový režisér, básník a překladatel.

Nikolaj Georgijevič Garin-Michajlovskij

Ruský spisovatel, autor literatury pro děti, sestavitel sbírky korejských pohádek, také autor historických a cestopisních esejí a memoárů.

Milan Galvas

Milan Galvas byl český právník, odborník na pracovní právo a právo sociálního zabezpečení. Byl docentem katedry pracovního práva a sociálního zabezpečení na Právnické fakultě Masarykovy univerzity V roce 1975 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde začal následně působit jako odborný asistent, specializující se na oblast pracovního práva, a kde o dva roky později získal titul doktora práv. Roku 1983 získal na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě vědeckou hodnost kandidáta věd a roku 1995 se na brněnské právnické fakultě habilitoval. Je autorem řady odborných monografií, učebnic a článků. Kromě svých akademických aktivit působil od roku 1993 až do 2008 jako asistent postupně tří soudců Ústavního soudu, Vladimíra Jurky, Miloslava Výborného a Vojena Güttlera, poté se stal členem Legislativní rady vlády. V roce 2004 jej prezident Václav Klaus hodlal jmenovat soudcem Ústavního soudu, nezískal k tomu však potřebný souhlas Senátu.

Michaela Grünig

Michaela Grünig, narozená a mentálně doma v Kolíně, pracovala mnoho let v zahraničí. Její práce ji nejen zavedla na vzdálená a krásná místa, ale také ji spojila s inspirativními lidmi a jejich životními příběhy. Od roku 2010 píše scénáře, povídky a romány na plný úvazek. Zpočátku to byly vesměs veselé zábavné a romantické romány, z nichž mnohé se dostaly do Kindle Top 100. Žije ve francouzsky mluvícím Švýcarsku se svou rodinou a spoustou zvířat.

Martin Gostelow

Autor turistických průvodců.

Mark Greaney

Mark Greaney je americký spisovatel. Vystudoval mezinárodní vztahy a politologii a pokračuje ve studiu výzvědných služeb a organizovaného zločinu.

Marcel Gruen

Manuela Georgiakaki

Autorka učebnic němčiny.

Manfred Glück

Spoluautor učebnic němčiny.

Lisa Genova

Lisa Genova získala doktorát z neurovědy na Harvardově univerzitě a píše články pro internetový portál americké alzheimerovské společnosti . Svůj první román Ještě jsem to já o harvardské profesorce trpící ranou Alzheimerovou chorobou vydala vlastním nákladem. Žije s rodinou ve státě Massachusetts.

Lidia V Garibovová

Laurie Gilmore

Lajos Grendel

Maďarský spisovatel, literární kritik, redaktor a vysoškolský pedagog, působící na Slovensku.

Kateřina Gorčíková

Mgr., Ph.D., pedagožka, zaměřuje se na pedagogiku volného času.

John R Gribbin

Britský astrofyzik, profesor astronomie na Univerzitě v Sussexu, autor odborných přírodovědných publikací.

Johann Goethe

Jiří Gold

Básník, filmový dramaturg, scenárista a režisér Jiří Gold se narodil 17. ledna 1936 v Ostravě. Pochází z rodiny lékaře. Po maturitě na gymnáziu v Sušici studoval semestr na Vysoké škole železniční v Praze a v letech 1955-1961 dramaturgii na pražské FAMU. V letech 1962-1991 pracoval jako dramaturg Krátkého filmu Praha, od roku 1991 působil na témž postu v Československé, později České televizi. Je ženatý, žije v Praze. Jako básník debutoval v časopise Kultura v roce 1957, dále publikoval ve Fotografii, v Květnu, Plameni, Hostu do domu, Universitě Karlově, Studiích aj., po roce 1989 v Literárních novinách, Tvaru, Pěší zóně, Psím vínu a www.dobraadresa.cz. Je zastoupen v několika zahraničních antologiích. V rukopise zůstává cyklus kolážovaných a kombinatorických textů z přelomu 60. a 70. let Kniha realit a většina textů z let 1968-2001. V 60. letech Jiří Gold realizoval filmovou tetralogii Vidíš-li poutníka , Kulhavý poutník Josef Čapek , Zaklínání , Rafel mai amech izabi almi . V 90. letech se autorsky podílel mimo jiné na dokumentech Hledat, nalézat, vracet se , Petr Spielmann aneb Vědomí souvislostí , Intimita aneb 24 minut s Janem Koblasou , Nevyhnutelnosti Emila Juliše . Bibliografie 1964 Nebe jasně zelené , Mladá fronta 1967 Minotaurus, Mladá fronta 1994 Noci dní, Mladá fronta 1998 Mezery v mlčení, Klokočí a Knihovna Jana Drdy, Praha a Příbram 1998 Samospád samoty , H & H, Praha 2000 Sutě: písky: drtě , Klokočí a Knihovna Jana Drdy, Praha a Příbram 2003 Ze dna na den, Petrov

Jiří Gaisler

Jiří Gaisler byl český zoolog. V průběhu let vykonal množství cest při nichž se věnoval výzkumu v oboru zoologie a také přednáškám. Narodil se v Praze, ale celé dětství prožil v Hradci Králové, kde byl jeho otec dětským lékařem. Po absolvování místního gymnázia byl přijat do Prahy na biologickou fakultu Univerzity Karlovy. Zde promoval v roce 1957 v oboru zoologie. V říjnu téhož roku nastoupil na místo aspiranta do Laboratoře pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně. Zde v roce 1961 úspěšně obhájil disertační práci v oboru zoologie obratlovců. Od roku 1969 působil jako odborný asistent katedry zoologie a antropologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně . Zde byl posléze jmenován docentem a profesorem . V roce 1992 mu byl udělen titul doktor věd. V rámci své profese se zúčastnil řady zahraničních cest. V roce 1962 byl členem expedice do Bulharska, o několik let později působil v Afghánistánu, v roce 1969 následovala expedice do Egypta, v roce 1980 byl na expedici v SSSR, v období let 1981–1983 působil jako expert v Alžírsku a v roce 1988 byl na stáži v USA. Pracoval v různých vědeckých společnostech a byl prvním předsedou České společnosti pro ochranu netopýrů založené v roce 1991. V roce 2004 po něm byl pojmenován netopýr Plecotus teneriffae gaisleri – netopýr středozemský. Společensky významná činnost profesora Gaislera byla ohodnocena udělením Ceny města Brna za rok 1999 v oboru přírodních věd. Jeho specializací během celé vědecké kariéry byli netopýři. Seznam jeho prací týkajících se netopýrů je uveden v publikaci A tribute to bats. Do povědomí veřejnosti se zapsal množstvím populárních přednášek i několika pořady v televizi. Kromě prací o netopýrech je autorem nebo spoluautorem několika monografií – za všechny lze uvést Savci s klíčem k určování našich savců, přeloženou do několika světových jazyků, Zoologii obratlovců nebo jeho p...

Jan Gráč

Prof. PhDr. Ján Grác, DrSc., narodený v roku 1930 v Kovarciach, okr. Topoľčany. Pracuje na Katedre psychológie Fakulty humanistiky Trnavskej univerzity. Profesijne sa orientuje na edukačnú psychológiu. Zaujíma sa o psychologické problémy etiky. Vzdelanie: Ľudová škola v Kovarciach , Štátna meštianska škola v Tpoľčanoch , Gymnázium v Topoľčanoch , Filozofická fakulta UK v Bratislave , obhajoba dizertačnej práce - CSc., akademická hodnosť doktor filozofie -PhDr. , habilitácia na docenta v odbore padagogická psychológia , vymenovanie za docenta , obhajoba doktorskej dizertačnej práce – DrSc. , inauguračné konanie na profesora . Pracovné zaradenie: V podmienkach totalitného zriadenia bol politicky diskriminovaný. Po maturite nebol z politických dôvodov prijatý na vysokú školu. V päťdesiatych rokoch bol prepustený z dvoch zamestnaní. Po habilitácii mu bol 4 roky zadržiavaný menovací dekrét a neskôr 4 roky zadržiavaný aj rukopis doktorskej dizertačnej práce na ÚV KSS. Najvyššiu pedagogickú hodnosť – profesor a vedeckú hodnosť DrSc. mohol získať až po novembri 1989, za čo sa mu Filozofická fakulta UK v Bratislave prípisom rehabilitačnej komisie oficiálne ospravedlnila. V spojitosti s uvedeným pracoval najprv v Mliekárni v Tpoľčanoch , potom ako učiteľ na Základnej škole v Pustom Chotári . Po skončení vysokej školy pracoval na Ústave ďalšieho vzdelávania učiteľov v Bratislave ako vedúci oddelenia psychológie. V roku 1961 bol z politických dôvodov prepustený zo zamestnania a pracoval ako učiteľ na stredných školách v Bratislave . V ovzduší istého politického uvoľnenia podarilo sa mu zamestnať na Výskumnom ústave pedagogickom v Bratislave a potom v na Psychologickom ústave Univerzity Komenského v Bratislave . Až od roku 1968 mohol pracovať na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, kde pôsobil až do odchodu do dôchodku (1...

Heather Gudenkauf

Americká spisovatelka.

Giovannino Guareschi

Gennadij Samojlovič Gor

Gennadij Samojlovič Gor byl ruský sovětský historik umění, prozaik a básník, známý především jako autor vědeckofantastických próz. Narodil se roku 1907 ve městě Verchněudinsk . Pocházel ze židovské rodiny. První rok života prožil se svými rodiči ve vězení v Čitě, kam byli posláni za revoluční činnost. Roku 1923 se přestěhoval do Leningradu, kde začal studovat na historicko-filologické fakultě Leningradské státní univerzity. Zde se také seznámil s Daniilem Ivanovičem Charmsem a Alexandrem Ivanovičem Vveděnským, čelnými představiteli tehdejší ruské avantgardy a zakladateli umělecké skupiny Společnost reálného umění OBERIU navazující na expresionismus a dadaismus. Po ukončení studia roku 1930 se věnoval především literatuře. První povídku vydal roku 1925 v komsomolském časopise Юный пролетарий . Roku 1930 napsal v duchu „oberijské“ poetiky román o kolektivizaci Корова , který mohl vyjít až roku 2000. Ve třicátých letech žil na Sibiři, kde studoval folklór severních národů a získal zde i náměty pro své první povídky. Roku 1933 vyšla jeho první sbírka povídek Живопись , roku 1934 byl přijat do Svazu sovětských spisovatelů. Zimu roku 1941 prožil v nacisty obleženém Leningradu. Tento zážitek jej po evakuaci v letech 1942–1943 inspiroval k napsání dlouhého cyklu básní Блокада , poznamenaný poetikou OBERIU a odrážející stav muže žijícího v neustálém očekávání smrti (část básní vyšla časopisecky až v roce 2002, celý cyklus v roce 2007 v dvojjazyčném rusko-německém vydání. Po skončení druhé světové války pokračoval v psaní žánrově různorodé prózy, od roku 1961 je znám především jako autor vědeckofantastických příběhů. Ty se nevyznačují příliš napínavým dějem, napětí je ve filozofickému pro...

Garáž

Elizabeth Cleghorn Gaskell

Britská spisovatelka, autorka románů se sociální tematikou.

Edmund Garnweidner

Narodil se v Mnichově. Vystudoval práva. V roce 1981 začal působit jako člen Bavorské botanické společnosti. Do roku 2004 působil na ministerstvu životního prostředí. Od roku 2003 je předsedou Mykologické společnosti v Mnichově.

David Grossman

David Grossman je izraelský spisovatel a esejista. Jeho knihy se dočkaly překladu do mnohých jazyků. Za své dílo obdržel několikeré ocenění, mj. Sapirovu cenu roku 2001 za knihu Mít s kým běžet a Bialikovu cenu roku 2004. David Grossman se narodil v Jeruzalémě Jicchakovi a Michaele Grossmanovým; otec pocházel z Polska, matka z Jeruzaléma. Jeho mladší bratr Nir se stal sportovním novinářem. Rodiče jej vedli k literatuře, včetně literatury jidiš. Již ve věku devíti let psal reportáže. Po vojenské službě v jednotce 8200 začal pracovat v rozhlase a studovat filosofii a divadlo na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Jeho první povídka vyšla v literárním časopise Siman kri'a. Záhy po ukončení studií začal za své povídky dostávat ocenění . Dále pracoval v rádiu Kol Jisra'el jako reportér, rozhlasový herec a hlasatel dětského pořadu Kočka v pytli , kde také poprvé uvedl svou knihu Duel jako rozhlasovou hru. Jako spisovatel se Grossman nakonec prosadil v 80. letech. Roku 1983 vyšel jeho první román Úsměv jehněte, v němž vykreslil život na Západním břehu Jordánu pod izraelskou vládou. Kniha se dočkala zfilmování a následujícího roku obdržel také Cenu předsedy vlády pro hebrejskou literaturu. Své dojmy se Západního břehu popsal rovněž v sérii článků Žlutý vítr, které vyšly také v knižním vydání roku 1987 krátce před vypuknutím první intifády: „uprchlíci se změnili v lidi, kteří jakoby se nacházeli v minulosti, na jiném místě, v lidi, kteří mají pouze jedinou možnost: čekat.“ Roku 1988 Grossman opustil rádio Kol Jisra'el na protest proti omezením, která byla na reportéry uvalena, zejména co se týkalo tématu Palestinců. Dále však psal články, vedené myšlenkou míru a porozumění mezi Židy a Araby. Své články nakonec vydal také knižně roku 2003 pod názvem Smrt jako způsob života: Izrael deset let po Oslo. Od roku 2004 předsedá neziskové organizaci...

Daniel Gilpin

Daniel Gilpin je profesionálním spisovatelem v oblasti populárně-naučné literatury. Píše už patnáct let a za tu dobu stačil vydat více než čtyřicet knih.

Dan Green

Autor populárně naučných knih pro děti. Původem z africké Malawi, žije ve Velké Británii.

Dan Green

Dan Green je v Londýně žijící autor a redaktor s úžasnou schopností popularizovat vědu a přiblížit zdánlivě nesrozumitelná a komplikovaná témata nejmladší generaci. První roky života strávil v Africe, posléze jeho rodina vyměnila africké slunce za velšský déšť. Vystudoval geologii na Cambridge University a následně přežil politický převrat ve Venezuele, kde působil jako redaktor anglickojazyčných novin. Patří k současným nejčtenějším autorům naučných knih pro děti, které malé čtenáře upoutají bohatými ilustracemi. Jeho knihy si našly cestu k více než 3 milionům čtenářů na celém světě.

Dagmar Geisler

Dagmar Geisler, vyrostla v Hesensku, žije nedaleko Mnichova a již 15 let píše s neustále rostoucím nadšením pro děti a mládež. Velmi ráda kreslí karikatury pro dospělé.

Carmen Guerra

Španělská ilustrátorka dětské literatury

Benoîte Groult

Benoîte Groultová byla francouzská novinářka, spisovatelka a také feministka.

Beata Gawęcka-Ajchel

Polská filoložka, též autorka jazykových učebnic, zaměřená na ruštinu.

B Golombka

Arthur Golden

Arthur Golden je americký spisovatel. Na Harvardově univerzitě vystudoval dějiny umění se zaměřením na Japonsko. Posléze získal diplom z japonských dějin na Columbia University, kde se rovněž naučil mandarínské čínštině. Nějaký čas působil v Pekingu a Tokiu a po návratu do Spojených států amerických získal na Boston University diplom z anglického jazyka. V současnosti žije ve městě Brookline ve státě Massachusetts s manželkou a dvěma dětmi. Golden proslul hned svým prvním dílem – románem Gejša . Toto dílo vypráví o životě mladé japonské dívky, kterou v mládí vytrhli z rodné vesnice a byla jí určena role gejši v japonském Kjótu. Kniha je volně založena na životních osudech skutečné gejši Mineko Iwasaki. V roce 2005 byl román Gejša zfilmován režisérem Robem Marshallem. Hlavních role si zahráli Ziyi Zhang a Ken Watanabe.

Anton Gill

Anton Gill je anglický spisovatel. Publikuje také pod svými třemi pseudonymy: Oliver Bowden, Antony Cutler, a Ray Evans. Gill se narodil v Ilfordu v Essexu, německému otci a anglické matce a vyrostl v Londýně. Byl vzděláván v Chigwell School Clare College v Cambridgi. Pracoval jako herec i jako režisér v divadle , pro Arts Council, BBC a TV-am . Následně se věnoval na plný úvazek psaní. Profesionálním spisovatelem na plný úvazek se stal v roce 1984, a od té doby publikoval více než 35 knih, na různých starých a současných historických podmětech, včetně tří biografií. Jeho díla zahrnují jak beletrii a non-fiction , kde jeho speciální zaměření je moderní Evropská historie, včetně knihy "Cesta zpět z pekla" , An Honourable Defeat a Berlin to Bucharest. V beletrii napsal řadu knih na téma egyptských záhad, které představovaly jako první na světě soukromé očko, písaře Huy, které byly zveřejněny po celém světě. Nedávno publikoval knihu Sacred Scroll na téma historie a tajemství, s vydavatelstvím Penguin. Je také autorem dvou biografií a to William Dampier a Peggy Guggenheim. Jeho nejnovější vydané tituly jsou romány City of Gold a Prokletý . Pod pseudonymem Oliver Bowden napsal od roku 2009 již osm románů na základě příběhů slavné herní série Assassin's Creed a to konkrétně Assassin's Creed: Renesance, Assassin's Creed: Bratrstvo, Assassin's Creed: Tajná Křížová výprava, Assassin's Creed: Odhalení, Assassin's Creed: Opuštěný, Assassin's Creed: Černá vlajka, Assassin's Creed: Jednota a Assassin's Creed: Podsvětí. V České republice tyto knihy vydává nakladatelství Fantom Print....

Ana Galán

Španělská veterinární lékařka a spisovatelka zaměřená na knihy pro děti.

Adalyn Grace

Zdeněk Gintl

Zdeněk Gintl byl český knihovník, překladatel a spisovatel. Publikoval též pod pseudonymy Justus a Zdeněk Grygar. Po dokončení reálky v Praze se stal posluchačem ČVUT, avšak studia nedokončil. V roce 1905 se stal úředníkem Magistrátu hl. m. Prahy a od roku 1921 pracoval v pražské městské knihovně, o jejíž vybudování se zasloužil a nakonec se stal ředitelem jejího literárního oddělení. V roce 1929 si nechal postavit vilu v Dejvicích, kde žil se svou manželkou Marií ; jeho manželství však zůstalo bezdětné. Řadu let trávil svou dovolenou v Nové Včelnici, kde oceňovali jeho upřímnou, bodrou povahu a nenucené společenské chování.