Všichni Autoři a témata

Michal Skarbiński (1)

Rudolf Polák (1)

Narozen 12.2.1934 v Praze. Fyzikální chemik, práce z oboru kvantové chemie.

Pavel Žák (1)

Pavel Žák je český textař, režisér, scenárista, klavírista a skladatel. Narodil se 28. srpna 1941 v Rychnově nad Kněžnou. Roku 1955 odmaturoval na Vyšší pedagogické škole v Hradci Králové. Poté studoval dálkově na Akademii múzických umění v Praze a to obory harmonie a skladbu. Zde úspěšně absolvoval roku 1963. Po studiu začal působil jako učitel a metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze. Už v této době začal spolupracovat s Jaroslavem Jakoubkem a tak vzniklo několik písní např. pro Karla Hálu, Hanu Hegerovou či Evu Olmerovou. V letech 1964–1968 studoval dálkově na Univerzitě Karlově. Byl dramaturgem a zvukovým režisérem na Světové výstavě 1967 v Montrealu a autorem, hudebním režisérem a scenáristou několika pořadů Československého rozhlasu jako Radionokturno, Houpačka, Koncert Mikrofóra, Junior 30, Top twenty, 60 pro 20, Radioburza, Sonda X, Kotouče slávy, Junior večerník, Vysíláme za dobrou práci a pro radost. Uplatnil se také v literárně-dramatické a hudební redakci pořadů pro děti a mládež v Československé televizi. Na svém kontě má od roku 1963 dle svých slov přes 1300 písňových textů. Jako textař spolupracoval s mnoha hudebními autory, např. Karlem Vágnerem, Zdeňkem Mertou, Alešem Sigmundem, Zdeňkem Maratem, Vítězslavem Hádlem a mnoha dalšími. Psal texty především pro Hanu Zagorovou, Petra Rezka, dvojici Hložek-Kotvald a Karla Černocha. U některých skladeb je rovněž autorem hudby, sám žánr označuje jako pop-šanson. Hudbu psal i pro televizní filmy a inscenace. Je autorem básnických sbírek pro děti i dospělé Žákajda a Kalamajky.

Ivo Babuška (1)

Ivo Babuška je česko-americký matematik a stavební inženýr. Narodil se v rodině architekta a stavitele Milana Babušky. Proslavil se aplikovanou numerickou matematikou. Za svůj přínos v oblasti mechaniky byl odměněn Humboldtovou cenou, udělovanou na Humboldtově univerzitě v SRN. Získal několik čestných doktorátů z různých univerzit světa. Ivo Babuška v letech 1941 až 1945 absolvoval Vyšší průmyslovou školu stavební v Praze . V r. 1945 vykonal doplňkovou maturitu na malostranské reálce a následně se zapsal na Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze . Babuška vystudoval fakultu, která byla předchůdkyní Stavební fakulty ČVUT. V červnu 1949 se stal stavebním inženýrem . Ivo Babuška pracoval krátce na Ústavu ocelových konstrukcí u prof. F. Faltuse. Jeho zájmy o obory matematiky, které poskytovaly nástroje pro řešení praktických úloh stavební mechaniky, ho však v roce 1949 přivedly do Ústavu pro matematiku České akademie věd a umění, dnešního Matematického ústavu AV ČR. V roce 1968 odjel legálně na roční vědecký pobyt do USA, kde již zůstal s celou rodinou . Po mnoho let pak pracoval na Marylandské univerzitě v College Parku. Ve Spojených státech pokračoval intenzivně v aplikacích metody konečných prvků do praxe, a zůstal jim věrný dodnes. Od roku 1990, po pádu totalitního komunismu a otevření hranic Československa, jezdí opět do Prahy pravidelně. Dosud působí v Institute for Computational Engineering and Sciences, University of Texas, Austin. První významný projekt, k jehož řešení Ivo Babuška v letech 1953–1956 přispěl, byl posouzení mechanického napětí způsobeného uvolňováním tepla při tuhnutí betonu při výstavbě přehradní hráze Orlík. V průběhu řešení tohoto problému vznikla řada disertačních prací celé jedné generace českých numerických matematiků, např. prof. Karla Rektoryse. Počítače v Československu tehdy nebyly, a tak v...

Emil Vitásek (1)

Narozen 29.5.1931 v Českých Budějovicích. RNDr., vědecký pracovník Matematického ústavu Akademie věd České republiky.

Vladimír Kasika (1)

Autor středoškolských učebnic pro obor elektrotechnika.

Jan Lehner (1)

Autor technického spisu o používání silikátových vláken.

Ludvík Surý (1)

Práce o silikátových vláknech.

Jan Kladrubský (1)

Michail Aleksandrovič Michejev (1)

Ruský technik, publikace o sdílení tepla.

Alfons Guidi (1)

Odborník v oblasti lisování, přistřihování a přesného stříhání. Publikace z oboru.

Jaromír Kuba (1)

RNDr., autor prací z oboru strojírenství.

Bohumil Bumbálek (1)

Narozen 26.10.1926 v Rudě, okr.Žďár n.Sáz. Prof., CSc., strojní inženýr, práce z oboru strojírenské technologie.

Bohuslav Ošťádal (1)

Narozen 28. 1. 1940 ve Zlíně. Profesor normální a patologické fyziologie , MUDr., DrSc., lékař, pediatr. V roce 1963 promoval na Fakultě dětského lékařství UK v Praze. Pak pracoval v Ústavu patologické fyziologie. V roce 1965 přešel do Fyziologického ústavu AV ČR, v letech 1990-1995 byl jeho ředitelem, do roku 2005 vedoucím Oddělení vývojové kardiologie, nyní odpovědným řešitelem Centra pro výzkum chorob srdce a cév. Zabývá se normální fyziologií, experimentální kardiologií, zvláště problematikou odolnosti srdečního svalu k nedostatku kyslíku v průběhu vývoje.

Oldřich Ambrož (1)

Narozen 19.12.1939 v Říčanech u Brna. Strojní ing., vysokoškolský pedagog, zaměřuje se na technologii svařování a tváření.

Ladislav Šůcha (1)

Narozen 6.12.1924 v Praze, zemřel 27.2.1982. Ing., dr., CSc., docent katedry analytické chemie, publikace z oboru.

Záviš Holzbecher (3)

Narozen 16. 12. 1918 v Náchodě, zemřel v listopadu 2012. Ing. dr., DrSc., profesor analytické chemie, práce v oboru.

Vsevolod Vladimirovič Šapošnikov (1)

Zbyněk Čácha (1)

Práce v oboru topenářství.

Natan Jefimovič Kobrinskij (1)

Ruský, resp. sovětský vědec a autor publikací z oblasti ekonomické matematiky a kybernetiky.

Milan Kubát (1)

Milan Kubát byl český a československý elektroinženýr, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Vyučil se elektromechanikem v ČKD Praha. V roce 1951 absolvoval ČVUT. Pracoval potom ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Běchovicích a v ČKD Praha. V letech 1962-1965 zastával funkci technického náměstka VHJ ČKD Praha. Od roku 1956 působil i jako vysokoškolský pedagog. Zabýval se výkonovou polovodičovou elektronikou a mikroelektronikou. Patřil mezi zakladatele průmyslové výroby polovodičové techniky v Československu. V roce 1974 byl jmenován profesorem ČVUT. Zasedal v kolegiích ČSAV. V roce 1960 se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda, roku 1977 získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Od roku 1968 byl náměstkem ministra těžebního průmyslu, v letech 1969-1970 náměstkem federálního ministra-předsedy Federálního výboru pro průmyslu a v letech 1971-1979 náměstkem ministra pro technický a investiční rozvoj ČSSR. Od roku 1979 se stal členem vlády jako ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR. Tento post zastával v třetí vládě Lubomíra Štrougala, čtvrté vládě Lubomíra Štrougala a páté vládě Lubomíra Štrougala až do roku 1988. K roku 1979 se uvádí jako předseda Obvodního výboru Svazu československo-sovětského přátelství v Praze 2. Angažoval se i stranicky. Byl členem předsednictva Obvodního výboru KSČ a členem ekonomických komisí městského výboru KSČ i Ústředního výboru KSČ. XVII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru KSČ. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu. Ač české národnosti, byl zvolen za slovenský obvod . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci....

Pavel Mitschka (1)

Narozen 3. 4. 1932. Ing., CSc., chemik.

S. H Pinner (1)

Chemik, vysokoškolský učitel, autor publikací z oboru.

Eduard Aleksandrovič Jakubajtis (1)

Valentin Nikolajevič Bogomolov (1)

Jindřich Běťák (1)

Člen české metrologické společnosti. Autor knih, článků a výukových kurzů z oboru metrologie.

Jiří Kodeš (1)

Ilustrátor a knižní grafik.

Miroslav Štěpánek (2)

Miroslav Štěpánek byl režisér, výtvarník, scenárista a scénograf, vedle Jiřího Trnky nejvýznamnější osobnost českého animovaného filmu. Maturoval na Dvořákově gymnáziu v Kralupech nad Vltavou. Krátce studoval na FF UK v Praze obor kunsthistorie, tato studia nedokončil. V roce 1950 absolvoval DAMU . Součástí studia byla tříletá část oficiální výuky výtvarné průpravy u malíře a grafika prof. Františka Tichého na VŠUP, kde mimo něj v té době byl silný vliv i prof. Karla Svolinského či dalších významných pedagogů těchto let. Dle hesla v Encyklopedii výtvarníků loutkového divadla v Českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950 od Milana Knížáka Miroslav Štěpánek v době studií například navrhl výpravu i loutky ke hře Josefa Pehra a Leo Spáčila "Guliver v Maňáskově" pro loutkářský soubor posluchačů III. ročníku AMU, hrající v pražském studentském divadle Disk. Premiéra 18.11. 1949. motto: Miroslav Štěpánek se věnoval volné grafické tvorbě, loutkám, karikatuře, scénografii, tvorbě knižních ilustrací, typografii, plastice, počítačové grafice, převážně však výtvarné práci a režii v animovanému filmu. Na začátku své profesionální dráhy vytvořil několik scénografických prací např. pro balet Národního divadla a měl velký zájem působit jako knižní ilustrátor, k čemuž se pojí několik jeho knižních realizací, z nejvýznamnějších Fidlovačka J. K. Tyla, 1958 a Kladské povídky J. Š. Kubín, 1958. Některá další ceněná ilustrační díla pro vydání knih například O. Pavla, B. Hrabala, F. M. Dostojevského aj. nakonec nebyla publikována a jsou dnes součástí pozůstalosti v držení M. Štěpánka ml. V době své pracovní kariéry Miroslav Štěpánek s rodinou udržuje přátelský vztah mj. s básníkem a sp...

Milan Wolf (2)

Narozen v Praze. Zabývá se dějinami kinematografie.

Henri Pirenne (1)

Henri Pirenne byl belgický historik. Absolvoval Lutyšskou univerzitu a poté učil až do roku 1930 na Gentské univerzitě. Během okupace Belgie Německem se stal prominentním představitelem belgického nenásilného odporu, v letech 1916–1918 byl v německém zajetí. Jakožto historik byl zaměřením medievista. Přispel například k poznání vzniku středověkého města, pozice islámu v Evropě. Sepsal také rozsáhlé dílo Histoire de l'Europe des invasions au XVIe siècle a ve své vlasti se stal národním hrdinou kvůli sepsání sedmisvazkového díla Histoire de Belgique. Jeho dílo se stalo značně vlivné, vycházela z něho mimo jiné i škola Annales.

V Dobroklonskij (1)

Vladimír Vachala (1)

Elektrotechnická práce.

Luděk Křišťan (1)

Publikace z oboru elektroniky.

Bertrand Meyer-Stabley (1)

Francouzský novinář, autor biografií.

Jan Pulkrábek (1)

Narozen 18.4.1902 v Humpolci, zemřel 31.1.1966 v Praze. Ing. dr., DrSc., profesor zdravotní techniky a vedoucí katedry tepelné techniky strojní fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru.

Josef Miškovský (1)

Narozen: 10. 3. 1859 v Poboři u Kouřimě, zemřel: 13. 8. 1940 v Českém Brodě. Žurnalista, knihkupec a nakladatel v Českém Brodě, kulturní historik .

Bernhard Pabst (1)

Německý klasický filolog.

Ludwig Preiss (1)

Jindřich Halabala (1)

Jindřich Halabala byl český nábytkový designér, teoretik, publicista a pedagog. Proslavily ho především návrhy stylového nábytku pro brněnské UP závody v letech 1925 až 1955, kde pracoval jako hlavní designér. Díky této pozici zásadně ovlivnil vzhled meziválečných a poválečných českých domácností. Jindřich Halabala se narodil 24. května 1903 v Koryčanech do rodiny stolaře Štěpána Halabaly, jehož řemeslu se naučil v rodinné firmě mezi lety 1918 a 1920. Poté nastoupil na Státní československou odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kterou ukončil o dva roky později. Po škole nastoupil na praxi do Spojených UP závodů, kde se seznámil s jejich zakladatelem Janem Vaňkem. V roce 1922 zároveň začal studovat architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se specializací na nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka. Studium dokončil v roce 1926. Ve stejném roce již vytvořil první návrhy nábytku a koberců. V roce 1927 byl na krátko zaměstnán v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze, aby v roce 1928 konečně nastoupil do Spojených UP závodů jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. V roce 1927 se Jindřich Halabala oženil s Pavlou Sekerkovou, se kterou měl dva syny; v roce 1929 syna Jindru a v roce 1935 syna Ivana. V roce 1930 byl přeložen do brněnské centrály Spojených UP závodů jako vedoucí ateliéru, kde až do roku 1946 pracoval na různých pozicích a zásadně se tak zasloužil o komplexní pojetí výroby, propagace a prodeje. Později se začal zajímat i o předávání svých poznatků dalším generacím a mezi lety 1951 až 1954 externě přednášel na fakultě lesnického a dřevařského inženýrství při VŠPDI v Košicích. V roce 1954 byl jmenován mimořádným profesorem a zahájil svoje dlouholeté působení na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde založil a vedl Vědeckovýzkumný ústav. Zde působil až do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Hala...

Miroslav Makarius (1)

Narozen roku 1912, zemřel roku 1972. Ing., práce v oboru technologie zpracování kovů.

Jana Bočková (2)

Když nepracuje, snaží se být na horách. Básničky psala svým dětem a když odrostly, tak do šuplíku a nyní do různých výběrových almanachů.

Theodor Pištěk (1)

Narozen 25.10.1932 v Praze. Akademický malíř a kostýmní výtvarník.

Oldřich Páleníček (1)

Narozen 9.10.1941 ve Zlíně. Grafik, náměty z Podhostýnska, ilustrace a ex libris.

Giuliano Procacci (1)

Italský historik, autor prací o dějinách Itálie.

František Velišský (1)

Narozen 3. 4. 1840 v Čejkovicích a Jičina, zemřel 8. 8. 1883 v Praze. Středoškolský profesor, klasický filolog, překladatel a archeolog.

Helena Hladká (1)

Spoluautorka publikace o háčkování.

Zdeněk Kusý (1)

Tomáš Husák (2)

Tomáš Husák je český diplomat. Vystudoval Technickou univerzitu v Liberci, po promoci v roce 1975 nastoupil do podniku zahraničního obchodu Pragoinvest, kde pracoval až do roku 1981. Poté do roku 1989 pracoval pro československé velvyslanectví v Barmě . Poté krátce pracoval jako ředitel oddělení opět v Pragoinvestu. V letech 1990–1998 působil na několika řídicích pozicích na českých ministerstvech: nejprve jako referent a později ředitel odboru Asie na Ministerstvu zahraničního obchodu, poté jako vrchní ředitel sekce zahraničního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu , resp. Ministerstva zahraničních věcí . V tomto období byl také členem představenstva České exportní banky a pojišťovny EGAP, spolupracoval s VŠE a ČVUT, publikoval a přednášel. V letech 1998–2002 působil jako velvyslanec ČR ve Švédsku. V letech 2002–2006 pracoval na MZV ČR, nejprve jako ředitel odboru dvoustranných ekonomických vztahů , poté jako vrchní ředitel sekce ekonomické a kulturní. Také působil v řídicích výborech některých vládních agentur . V letech 2006–2011 působil jako velvyslanec a vedoucí Stálé mise ČR při Evropské úřadovně OSN v Ženevě. V letech 2014-2019 působil jako velvyslanec ČR v Jižní Koreji. Tomáš Husák je ženatý, má dvě děti.

Otakar Jelínek (2)

Otto Jelinek, po návratu do České republiky Otakar Jelínek je kanadský krasobruslař, podnikatel a politik českého původu. V srpnu 2013 se stal velvyslancem Kanady v České republice. Z republiky odešla rodina Jelinkova po roce 1948, když jim byla zestátněna továrna na korkové a hliníkové zátky. Po ročním pobytu ve Švýcarsku zvolili cestu do Kanady namísto původně zamýšlených Spojených států. Firma založená jeho otcem – The Jelinek Cork Group – patří dodnes ke špičce producentů korku. Spolu se sestrou Marií získali juniorský domácí titul v roce 1955, v letech 1957 a 1958 bronzovou medaili na MS, čtvrté místo na olympijských hrách v Squaw Valley v roce 1960, zvítězili doma i na šampionátu USA v roce 1961, následně získali titul mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic v Praze a profesionálních mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic . Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání v oblasti sportovních potřeb . Byl poslancem dolní komory kanadského parlamentu a ministr pro multikulturalismus, ministr sportu , veřejných prací a financí ve vládách Briana Mulroneyho. Do České republiky se vrátil v roce 1994 jako šéf české pobočky a předseda rady ředitelů pro střední Evropu firmy Deloitte & Touche. V roce 2005 firmu Deloitte & Touche opustil. 18. února 2010 se stal členem dozorčí rady Ostravsko-karvinských dolů. Po návratu do Čech bydlel nejprve v Praze-Nových Vokovicích, poté v Dubovém mlýně v Šáreckém údolí v Praze-Dejvicích, poblíž autobusové zastávky Korek. K zajímavostem patří, že Otto a jeho sestra Maria Jelinek mohou odvodit svůj původ z novodobého šlechtického rodu Žižků z Trocnova.

Alexandre Kazbegi (1)

Gruzínský spisovatel a dramatik.

Daniel Čonkadze (1)

Gruzínský novelista, zajímající se o gruzínské i osetské folklórní tradice. V 50. letech 19. století se věnoval výuce osetštiny a stal se autorem rusko-osetského slovníku, který ovšem nedokončil. Některými je považován za zakladatele-otce osetské literatury. Povídka Suramská pevnost vyšla jako jeho jediná publikovaná práce na přelomu let 1859 a 1860. Zemřel na tuberkulózu a mnohé jeho práce byly zničeny příbuzenstvem jako možný zdroj infekce.

Il'ja Čavčavadze (1)

Gruzínský spisovatel, publicista a politik.

Gabriela Egemová (1)

Joseph von Eichendorff (1)

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik je dosud aktuální. Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny . Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století. Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka , který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.

Frank Wedekind (1)

Benjamin Franklin Wedekind byl německý dramatik a spisovatel. Bývá řazen k expresionismu, je považován za předchůdce epického divadla i absurdního dramatu. Jeho dramata často kritizovala předsudky své doby v oblasti sexuality. Jeho matka, Emilie Wedekind-Kammerer , byla Švýcarka, ve Švýcarsku proto pobýval v letech 1872–1884. Pracoval zde v reklamním oddělení firmy Maggi. Poté pracoval i v cirkuse, což ho přivedlo k hraní a zpívání v kabaretu Die elf Scharfrichter. Do něj vnesl satiru, čímž položil základy velké tradice německého satirického kabaretu výmarské éry. Za články v satirickém týdeníku Simplicissimus strávil devět měsíců ve vězení, za "urážku majestátu". Roku 1898 se stal dramaturgem a hlavním autorem známé scény Munich Kammerspiele. V premiérách svých her často hrál hlavní role. Karl Kraus hodně pomohl k prosazení jeho her ve Vídni. Jeho první divadelní hra Probuzení jara z roku 1891 vzbudila šok, neboť zobrazovala do té doby tabuizované jevy dospívání jako homosexuální experimenty, kolektivní masturbaci, sado-masochismus, znásilnění, potrat i sebevraždu. K nejznámějším hrám patří Duch Země a Pandořina skříňka , které na sebe volně navazují a bývají někde shrnovány pod společný název Lulu . Text básně Der Tantenmörder využila např. německá skupina In Extremo pro svou píseň Albtraum. Jeho novela Mine-Haha oder Über die körperliche Erziehung der jungen Mädchen z roku 1903 byla dvakrát zfilmována, roku 2004 Lucile Hadžihalilovićovou , o rok později Johnem Irvinem . Posmrtně byl vydán jeho deník Die Tagebücher: ein erotisches Leben....

Jerzy Szaniawski (1)

Jerzy Szaniawski byl polský spisovatel, dramatik a esejista.

Steen Steensen Blicher (1)

Steen Steensen Blicher byl dánský kněz, básník, prozaik a překladatel období romantismu. Proslul zejména povídkami a novelami, vypovídajícími o životě prostých lidí v Jutsku. Narodil se jako syn pastora na faře Vium nedaleko Viborgu. Vyrostl v těsném kontaktu s přírodou a rolnickým životem v centrálním Jutsku. Nejprve jej učil jeho otec a pak studoval na latinské škole v Randersu. Po jejím dokončení začal roku 1799 studovat teologii na Kodaňské univerzitě. Roku 1801 musel studium ze zdravotních důvodů přerušit a dva roky pracoval jako domácí učitel v Holgershåbu na ostrově Farsten. Roku 1803 se vrátil ke studiu, které dokončil roku 1809. Stal se učitelem na škole v Randersu, ale již roku 1810 se kvůli malému platu místa vzdal a vrátil se ke svému otci. Rovněž se oženil a se svou manželkou Ernestinou měl sedm synů a tři dcery. Následujících osm let prožil jako rolník. Jeho lovecké potulky z té doby pak měly velký význam pro jeho spisovatelskou činnost. Roku 1819 získal kněžský úřad v Thorningu a začal psát své povídky a novely. Roku 1826 se stal farářem ve Spentrupu a do roku 1829 zde vydával měsíčník Nordlyset , ve kterém publikoval své práce. Stal se velmi oblíbeným autorem. o čemž svědčí sedmisvazkové souborné vydání jeho próz a básní v letech 1832 až 1836. Roku 1836 podnikl cestu do Švédska, začal se zajímat o sociální problematiku a články s touto tematikou publikoval v tisku. Cestoval po Jutsku a v letech 1839–1844 zorganizoval první dánské lidové festivaly na kopci Himmelbjerget. Po neshodách s ostatními členy organizačního výboru byl nucen výbor opustit a byl podroben veřejné kritice. Roku 1845 se nervové zhroutil a následně se stal závislým na alkoholu. Kvůli své literární práci zanedbával svůj kněžský úřad. Byl proto roku 1847 poslán do důchodu a následující rok zemřel. Blicher je považován za jednoho z představitelů první vlny dánských romantiků a za tvůrce dáns...

Flora Tristan (1)

Flora Tristan, celým jménem Flora Célestine Thérèse Henriette Tristán y Moscoso , byla francouzská spisovatelka a publicistka peruánského původu, zabývající se emancipací žen a sociálními otázkami. Jejím vnukem byl Paul Gauguin. Byla dcerou peruánského aristokrata, sňatek jejích rodičů však nebyl ve Francii uznán za legitimní a proto neměla nárok na dědictví. Z existenčních důvodů se v sedmnácti letech provdala za rytce André Chazala, s nímž měla tři děti. V roce 1825 od manžela uprchla, cestovala a střídala různá zaměstnání. Zemřela ve věku 41 let na břišní tyfus. Ve svých knihách se zasazovala za ženskou rovnoprávnost včetně nároku na rozvod, byla odpůrkyní trestu smrti, požadovala vzdělání a zdravotní péči pro nemajetné vrstvy. Její myšlenka, že dělníci potřebují k prosazení svých zájmů jednotnou organizaci, ovlivnila zrod marxismu. Česky vyšla její kniha Toulky po Londýně . Mario Vargas Llosa popsal její životní osudy v románu Ráj je až za rohem.

Gleb Ivanovič Uspenskij (1)

Глеб Иванович Успенский studoval práva v petrohrad. a pak v moskev. universitě, avšak r. 1863 z nedostatku prostředků zanechal studií a věnoval se literatuře, kterou zabýval se již dříve. Prvotiny jeho vyšly z části souborně v knize V. J. Genkela »V budni i v prazdnik. Moskovskije nravy« . Literární sláva jeho počíná se r. 1866, kdy »Sovremenni▽ otiskl jeho črty Nravy Rastěrjannoj ulicy . Od r. 1868 otiskoval své práce skoro výhradně v »Otěčestvenných Zapiskách« a po jejich zániku byl spolupracovníkem časop. »Sěvernyj Věstni▽ a konečně »Rus. Myslį. R. 1893 duševní choroba přerušila jeho literární činnost. Z prací jeho vyšly o sobě: Očerki i razskazy ; Razoreňje ; Nabljuděnija odnogo lěnťaja ; Pro odnu staruchu ; Gluš. Provincialjnyje i stoličnyje očerki ; Iz pamjatnoj knižki. Očerki i razskazy G. Ivanova . R. 1885 vyšly jeho sebrané spisy v 8 dílech, načež záhy následovala 3. vydání Pavlenkova . Literární činnost Uspenskij: u.kého rozpadá se na dvě období. Do konce let 70tých XIX. stol. jest výhradně poután drobným lidem městským s jeho denními potřebami a starostmi o vezdejší chléb i s jeho neuvědomělou snahou po lepším životě. K těmto pracím druží se obrázky z venkovského i velkoměstského myslícího proletariátu se všemi jeho nadějemi, ideálními snahami i zklamáními, jakož i črty z jeho zahraničných cest do Francie, Londýna a do Srbska, kam r. 1876 dostal se s rus. dobrovolníky. V období druhém jeví se zástupcem rus. narodnictví a předmětem jeho tvorby stávají se v souhlase s ideami rus. společnosti skoro výhradně rozmanité stránky života lidu venkovského. Sám vystihl tato dvě období své činnosti ve vlastní autobiografii. Pro Uspenskij: u.kého drobný, často všední zjev, kolem něhož většina jde lhostejně, má vážný a všeobecný význam, zapadá do jeho duše a nedává mu pokoje, pokud nenajde výrazu v prosté, neumělé povídce, u...

Stephen Jones (3)

Britský spisovatel, autor hororů a fantasy, také novinář, editor antologií, televizní producent a režisér a filmový publicista.