Všichni Autoři a témata

Richard Tesařík (1)

Pochází z malé vesnice Moravská Chrastová nedaleko Svitav. Jeho otec Richard Tesařík starší byl významným československým generálem a hrdinou druhé světové války. Richard mladší se v mládí věnoval sportu, především atletice, nakonec však zvítězila náklonost k hudbě. Spolu se svým mladším bratrem Vladimírem a Ondřejem Hejmou založil v roce 1975 nejstarší českou reggae kapelu Yo-Yo Band, která se dodnes drží mezi nejúspěšnějšími hudebními skupinami na domácí scéně. Mezi jejich nejznámnější hity patří skladby Rybitví, Kladno, Karviná, Jó já jsem srab nebo Jedem do Afriky. Kapela získala i mnoho ocenění například Grammy v r.1994. Richard ve skupině působí jako zpěvák, perkusista a textař. Po tragickém úmrtí bratra Vladimíra převzal roli kapelníka. Kromě působení v Yo-Yo Bandu vydal i několik sólových alb. Richard Tesařík účinkovál rovněž v mnoha muzikálech, např. Tajemství, Krysař či Hamlet. Pravidelně vystupuje v divadle Kalich. Jako skvělý showman se objevil jako host i v řadě televizních zábavných pořadů. Ve svých dvaašedesáti letech se zúčastnil taneční soutěže TV Nova Bailando. Díky přátelství s režisérem Janem Hřebejkem přičichnul i k filmové branži. Poprvé se objevil v miniaturní roli Rusa Borise v PELÍŠKÁCH. Později mu stejný tvůrce nabídl o něco větší úlohu kapitána odboje v na Oscara nominované smutné komedii MUSÍME SI POMÁHAT. I v této postavě se sice objeví jen na chvíli a navíc byl nadabován Karlem Heřmánkem, ale právě jeho krátký výstup patří k vrcholům úspěšného snímku. Menší part ztělesnil také v komedii manželů Landových KVASKA. Richard Tesařík je ženatý a jeho syn Štěpán je mistrem Evropy v atletice.

M. E. H. N Mout (1)

Nizozemská historička. V letech 1963-1968 studovala historii na univerzitě v Amsterdamu a na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1976 působí na univerzitě v Leidenu. Zaměřuje se na evropské dějiny raného novověku, především na dějiny střední Evropy, dějiny kultury a komeniologii.

Josef Bartocha (1)

Narozen 21.3.1859 v Lověšicích u Přerova, zemřel 4.11.1927 v Olomouci. Klasický filolog a dialektolog, středoškolský profesor, historické práce, publicista, překladatel, literárně-vědné práce.

Josef Vladyka (1)

Narozen 28.8.1891 v Lovosicích, zemřel 7.8.1964 v Osově u Berouna. Původním jménem Josef Vobejda. Středoškolský profesor, literární monografie, próza, překlad z ruštiny.

Marta Vávrová (1)

Ing., CSc., právnička, poskytovatelka služeb v oboru správy nemovitostí, práce z oboru bydlení.

Jack Cope (1)

Robert Knox ″Jack″ Cope byl jihoafrický novelista, povídkář, básník a editor.

Rádžéndra Jádav (1)

Hindský prozaik.

Vladimír Beránek (1)

Rodák z brněnského Útěchova,vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.Působil v moravském hospodářském družstevnictví a včelařství.Napsal řadu článků do odborných časopisů s včelařskou tématikou.Na toto téma napsal i pět knih

Thomas Michael Zottmann (1)

Dětský psychoterapeut, spisovatel, autor knih pro mládež, populárně naučných knih, rozhlasových her a televizních scénářů.

Wolfgang Köppen (1)

Wolfgang Koeppen byl německý spisovatel. Dle literárního kritika Marcela Reicha-Ranického patří k nejvýznamnějším německým poválečným autorům. Narodil se jako nemanželské dítě, v jeho dvou letech se odstěhoval spolu s matkou z Greifswaldu ke strýci do polského Ortelsburgu, odkud se zase roku 1919 navrátil zpět do rodného Greifswaldu. Proslavil se především trilogií Tři romány . Trilogie pochází z počátku padesátých let a skládá se z románů Holubi v trávě , Skleník a Smrt v Římě . Autobiografický charakter má např. prozaické dílo Jugend .

Moström Jonas (1)

narozen 6. května 1973 Švédsko Švédský lékař píše detektivky jen v úterý, zbytek týdne ordinuje… Vystudoval medicínu na univerzitě v Uppsale. Už od dětství projevoval tvůrčí sklony, neomezoval se jen na jednu formu. Psal básně, písňové texty, scénáře k revuím. K završení nejvyšší tvůrčí mety – napsání vlastní knihy – přišel čas až na otcovské dovolené. V té době sloužil v nemocnici v oblasti Sundsvall, jejíž prostředí ho inspirovalo k napsání detektivky. Námět Moströma tak chytl, že využíval každou chvilku, kdy dcera usnula, a psal a psal. Nakonec tandem vyšetřovatelů inspektor Axberg a lékař Jensen vydržel autorovi na dalších sedm pokračování. Od roku 2014 píše novou sérii s novou hrdinkou – psychiatričkou Nathalií Svenssonovou, expertkou na psychopaty. Série má zatím tři díly a česky vydalo první díl nakladatelství XYZ. Jonas Moström žije se svou rodinou na kraji Stockholmu, kde pracuje jako rodinný lékař. Pouze v úterky vypíná mobil a relaxuje nad otevřeným rukopisem…

Benjamin Farrington (2)

Benjamin Farrington se narodil v Corku, v Irsku, v roce 1891. Vystudoval na univerzitě v Corku a na Trinity College v Dublině, přednášel na univerzitách v Belfastu, v Kapském městě , v Bristolu a od roku 1936 ve Walesu, kde byl profesorem klasických věd na univerzitě ve Swansea. Kromě překladů z latiny a dřívějších studií o jihoafrických domorodcích, jakož i výňatků z lékařských spisů Vesaliových a Boerhaaveových napsal: Věda ve starém Řecku, Věda ve starověku, Řecká a římská civilisace, Věda a politika ve starověkém světě a Hlava a ruka ve starém Řecku. Zemřel v roce 1974.

Andrea de Nerciat (1)

Jiří Malinský (1)

Narozen 1929 v Olomouci. Prof., MUDr., DrSc. Lékař, zabývá se mikroskopickými metodami. Autor prací z oboru, také autor autobiografické knihy.

Ludwig Kapeller (1)

Ludwig Kapeller byl populární německý autor kriminálních románů v letech 1940–1960. Používal také pseudonym Hans Nirwan.

Otto Sverdrup (1)

Otto Neumann Knoph Sverdrup byl norský námořník, polárník a objevitel. Spolu s Nansenem a Amundsenem patří mezi tři nejvýznamnější norské polárníky. V roce 1888 se Sverdrup a další čtyři muži zúčastnili Nansenovy grónské expedice, během které na lyžích překonali ostrov z východu na západ. Jednalo se o první zdokumentovaný přejezd Grónska v historii. V roce 1892 pomáhal Nansenovi při stavbě lodi Fram, která byla určena pro norské polární expedice. Když se Fram vydala v roce 1893 na slavnou Nansenovu expedici na sever, loď byla pod Sverdrupovým velením. Během cesty se Nansen a Johansen oddělili od posádky lodi a pokusili o postup na severní pól. Expedice trvala až do roku 1896 a Sverdrup bezpečně dovedl Fram zpět do Osla. V letech 1898–1902 se Sverdrup, opět na palubě lodi Fram, pokusil o obeplutí Grónska. Pokus se nezdařil a posádka přezimovala na Ellesmerově ostrově. V této části světa stále zůstávala bílá místa na mapě a Sverdrup pokračoval v mapování východní části Kanadského arktického souostroví, některé jím objevené ostrovy nesou jeho jméno, Sverdrupovy ostrovy. Expedice měla vědecký charakter, na palubě lodi byl kromě lékaře a kartografa též geolog, botanik a zoolog. Místo plánovaných tří zim se kvůli ledovému sevření zdrželi o jednu zimu déle. Tato Sverdrupova expedice se stala historicky nejúspěšnější polární expedicí co se týče rozlohy zmapovaného území – zmapovala 150 000 km² kanadské Arktidy. Historik vědy William Barr nazývá tuto expedici „jedním z nejpůsobivějších úspěchů, jakého kdy bylo dosaženo v polárním průzkumu“, a Peter Dawes ji považuje za „nejúspěšnější expedici v historii arktického výzkumu“. Sverdrup se později též zúčastnil dalších polárních výprav. Bylo to ve spolupráci s ruskými expedicemi v Karském moři....

Birgit Essich (1)

Spoluautorka příručky o výrobě ovocných destilátů.

Franta Štěpánek (1)

Narozen 1.10.1891 v Praze. Ing., práce z oborů chemie a radioamatérství, prózy, překladatel z francouzštiny a z němčiny.

Bertram Wallrath (1)

Německý autor esoterické literatury.

Viktor Levonovič Israèljan (1)

Ruský diplomat, historik, autor pamětí, kromě ruštiny psal i anglicky a francouzsky.

Zdeněk Hobzík (1)

Narozen 9. 5. 1900 v Hovorčovicích u Prahy, zemřel 8. 4. 1969 v Praze. Překladatel dobrodružné literatury pro mládež převážně z francouzštiny a angličtiny.

Josef Tichý (3)

Narozen 12.12.1909 v Kladně, zemřel 25.5.1973 v Praze. PhDr., CSc., historik, muzejní pracovník a knihovník, věnoval se dějinám česko-polského pohraničí, česko-polských vtahů, vystudoval v Pardubicích a věnoval se též regionálním dějinám Pardubicka.

Bohumír Němec (3)

Narozen 16.5.1964 v Chebu. Nakladatel a vydavatel historických publikací, majitel českobudějovického nakladatelství Veduta, též autor publikací z oboru historie, genealogie a též autor turistické literatury Chebska.

Josef Konstantin Miklík (1)

Narozen 21. 3. 1895 v Žopech u Holešova, zemřel 31. 12. 1966 v Riu de Janeiru. PhDr., redemptorista, teolog, filozof, překladatel a historik, zaměřený na české a církevní dějiny.

Heda Bartošová (1)

Autorka metodických příruček pro pedagogické fakulty.

Aleksander Brückner (1)

Aleksander Brückner byl polský jazykovědec zabývající se slovanskými jazyky a literaturou , filolog, lexikograf a historik literatury. Patří mezi nejvýznačnější učence konce 19. století a počátku 20. století. Byl prvním, který připravil kompletní monografii historie polského jazyka a kultury. Vydal více než 1 500 titulů. Narodil se v Berežany v Haliči, tehdy v rakouském císařství do rakousko-polské rodiny, která sídlila na východě. Studoval ve Lvově u Omeliane Ohonovského, ve Vídni u France Miklošiče a v Berlíně u Vatroslava Jagiće. Nejprve vyučoval na univerzitě ve Lvově). V roce 1876 získal doktorát na vídeňské univerzitě a v roce 1878 habilitoval za studii slovanského osídlení v okolí Magdeburgu . V roce 1881 začal učit v Berlíně, kde byl dlouhodobým vedoucím katedry slovanské filologie. Byl členem mnoha učených společností, včetně Polské akademie učení v Krakově, Petrohradské akademie věd, Ševčenkovy vědecké společnosti ve Lvově a Bulharské akademie věd, stejně jako akademií v Praze a Bělehradě. Brückner psal především polsky a německy o historii slovanských jazyků a literatury, především polské, o folklóru, starověké slovanské a baltské mytologii a o historii polské a ruské literatury. Jeho nejvýznamnější díla zahrnují historii polského jazyka , několik historií polské literatury v polštině a němčině, historii ruské literatury, etymologický slovník polského jazyka , díla o slovanské a baltské mytologii, encyklopedii starého Polska, čtyřdílnou historii polské kultury . Brückner byl specialistou na starší období polské a slovanské kultury a byl objevitelem, interpretem a vydavatelem nejstaršího známého rukopisu v polštině "Svatá křížová kázání/Kazania Swietokrzyskie". Měl neporovnatelné znalosti středověké polské ...

Jindřich Skopec (1)

Narozen 12.6.1873 v Sadské, zemřel 3.5.1942 v Praze. Katolický kněz, středoškolský profesor, literární historik, publikace z oboru.

Aplhonse de Lamartine (1)

Wassily Kandinsky (1)

Vasilij Vasiljevič Kandinskij také Wassily Kandinsky nebo Kandinský, rusky Василий Васильевич Кандинский byl ruský malíř, grafik a teoretik umění, který později žil a pracoval v Německu a ve Francii. Spolu s Františkem Kupkou, Kazimirem Malevičem, Mikolajusem Čiurlionisem a Pietem Mondrianem patří k průkopníkům abstraktního malířství. Kandinský se narodil v zámožné rodině obchodníka s čajem, která se v roce 1871 odstěhovala z Moskvy do Oděsy. Rodiče se rozvedli a o Vasilije pečovala teta. Po maturitě na gymnáziu v Oděse studoval v letech 1886–1892 na univerzitě v Moskvě právo, národohospodářství a etnologii. Roku 1889 podnikl v rámci výzkumného programu Společnosti pro přírodní vědy výpravu do Vologdské oblasti, kde studoval právní systém syrjanských kmenů, jejich náboženství a kulturu. Neobyčejně ho zaujaly geometrické a abstraktní malby na jejich bubnech, což se zřetelně projevilo na jeho obrazech. Ještě během studií se oženil: V roce 1892 si vzal svou sestřenici Annu Šemjakinovou. Žil s ní ale jen do roku 1902, kdy poznal malířku Gabriele Münterovou. Manželství s Šemjakinovou bylo rozvedeno teprve roku 1911. Poté, co obhájil dizertaci na téma O zákonnosti dělnické mzdy, začal od roku 1893 učit jako asistent právo na moskevské univerzitě. Pro jeho rozhodnutí ukončit akademickou dráhu a zcela se věnovat malířství byly určující dva zážitky: zhlédnutí Wagnerovy opery Lohengrin a moskevská výstava francouzských impresionistů, kde ho uchvátil Monetův obraz Kupky sena. V roce 1896 odešel do Mnichova, který byl v té době po Paříži druhým uměleckým centrem v Evropě. Začal studovat v soukromé škole malíře Antona Ažbe, kde poznal krajany Alexeje Javlenského a Marianne Werefkinovou. V roce 1900 byl na druhý pokus přijat na tamní akademii do třídy renomovaného malíře Franze von Stucka. Po roce ale školu opustil a založil s přáteli skupinu Phalanx, zaměřenou proti akademickému způsobu malb...

Rosa Musílková (1)

Narozena 10.1.1928 v Kumanovu, zemřela 2.10.1972. Docentka na katedře obrábění Strojní fakulty ČVUT, práce v oboru.

Albert Thibaudet (1)

Francouzský literární kritik a historik, profesor filozofie.

Jan Průžek (1)

Práce o lokomotivách.

Martin Hajný (1)

Narozen 30. 7. 1963 v Praze. PhDr., Ph.D., psychoterapeut, speciální pedagog. Publikuje a překládá v oboru.

Marie Řepková (1)

Narozena 9.8.1923 v Praze, zemřela 7.4.1990 v Praze. PhDr., pracovnice Ústavu české literatury, publikace z oboru.

Vjačeslav Michajlovič Molotov (2)

Vjačeslav Michajlovič Molotov byl dlouholetý přední činitel KSSS a SSSR, stal se blízkým spolupracovníkem V. I. Lenina i J. V. Stalina. Díky svému příjmení a pro svoji tvrdost měl přezdívku „Stalinovo kladivo“. Pocházel z aristokratické rodiny a narodil se jako Vjačeslav Michajlovič Skrjabin , jeho strýc byl skladatel a klavírista Alexandr Nikolajevič Skrjabin. Už jako šestnáctiletý student gymnázia v Kazani se nadchl pro revoluční ideály a roku 1906 vstoupil do bolševické frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Roku 1917 se podílel na říjnové revoluci, v letech 1920–1921 byl tajemníkem ÚV KS Ukrajiny. V letech 1921–1930 působil jako tajemník ÚV, od roku 1926 člen politbyra a v letech 1930–1941 předseda rady lidových komisařů, poté byl v letech 1941–1957 náměstkem předsedy rady lidových komisařů či ministrů; zároveň v letech 1939–1949 a 1953–1956 působil jako lidový komisař zahraničí. 23. srpna 1939 v Moskvě podepsal s Joachimem von Ribbentropem smlouvu o neútočení a rozdělení sfér vlivu mezi Německem a SSSR, tzv. Pakt Molotov–Ribbentrop. Patřil k hlavním strůjcům masového teroru a represí, vynikal krutostí a zároveň se Stalina tak bál, že se neodvážil ozvat ani proti zatčení své ženy v roce 1949. V roce 1957 vystoupil proti N. S. Chruščovovi, byl vyloučen z vedení a nařčen z příslušnosti k protistranické skupině. Stal se velvyslancem v Mongolsku a později pracoval jako stálý představitel SSSR u MAAE ve Vídni . Po XXII. sjezdu KSSS byl vyloučen ze strany pro „aktivní účast na masových represích“, roku 1984 byl však znovu přijat s přímým souhlasem tehdejšího generálního tajemníka K. U. Černěnka. Citát: „Svůj úkol jsem jako ministr zahraničí viděl v co možná největším rozšíření hranic naší vlasti. A zdá se, že jsme se společně se Stalinem s tímto úkolem nevypořádali špatně.“ V letech 1938–1957 nesl...

Ivan Gaďourek (1)

Narozen 11. 7. 1923 v Brně, od r. 1948 v emigraci, zemřel 19. 4. 2013 v Nizozemsku, publikoval anglicky, holandsky a česky odbornou sociologickou literaturu, také literaturu o politických vězních, komunistickém věznění a protikomunistickém odboji.

Jiří Nehněvajsa (1)

Narozen 9.8.1925 v Dyjákovicích, zemřel 31.7.1996 v Pittsburku v USA. PhDr., sociolog, autor rozhlasových her, univerzitní profesor v USA.

Helga Buchter-Weisbrodt (1)

Artur Závodský (1)

Artur Závodský byl český literární historik a teoretik, profesor dějin české literatury, divadelní vědec, kritik a publicista, též překladatel. Byl syn hostinského, vystudoval od 1923 až 1931 reálné gymnázium v Hlučíně a češtinu, filozofii a estetiku v letech 1931–1936 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Titul Doktor filozofie získal v roce 1938 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně sociologickou prací Dobrý občan moderní obce. Paul Bureau. Během studií pracoval politicky v Kostufře . Od 1936 do 1939 učil na gymnáziích v Brně a také od 1939 do 1950 v Hranicích, kde se významně podílel na organizování kulturního života . Během totálního nasazení v továrně firmy Kunz byl pro sabotáž zatčen a 1944/45 vězněn v Přerově, Brně a v koncentračních táborech ve Flossenbürgu a v Dachau. Po válce byl od 1946 do 1948 v Hranicích předsedou kulturní rady a vedoucím redaktorem týdeníku Okresního výboru KSČ Ruch. Roku 1950 se habilitoval prací František Ladislav Čelakovský a jeho umělecké dílo pro obor dějin české literatury na brněnské FF UK a počal přednášet také od 1950 do 1952 na JAMU. Na FF UK byl od roku 1952 odborným asistentem, od 1953 docentem, od 1960 profesorem. Titul Kandidát věd získal v roce 1956 prací Studie o Petru Bezručovi a Doktor věd v roce 1963 prací Gabriela Preissová. V letech od 1957 až 1961 zastával funkci proděkana pro vědeckou činnost fakulty. Roku 1963 dosáhl zřízení katedry slovanských literatur, divadelní a filmové vědy, kterou vedl až do reorganizace v roce 1973. Poté řídil oddělení divadelní a filmové vědy v rámci katedry věd o umění. Roku 1978 odešel do důchodu. Byl též vedoucím sekce pro studium dramatu v brněnské pobočce Literárněvědné společnosti při ČSAV, zastával funkce v Socialistické akademii aj. Vykonal studijní a přednáškové cesty do Německé demokratické republiky, P...

Kirsten Holst (1)

Kirsten Johanne Holst Høybye se narodila v Lemvig jako dcera policejního náčelníka a učitelky hudby. Později se stala učitelkou a spisovatelkou a provdala se za spisovatele Knuda Holsta. Je autorkou několika desítek románů, převážně pro mládež. Popularitu jí získaly také detektivky s policisty Hoyerem a Terkelsenem.

Dominique Enright (1)

Britská spisovatelka, publikace o historických osobnostech, jazykové publikace.

Markéta Nocourová (1)

Markéta Nocourová debutovala v roce 2016 románem Nahá před Bohem lásky. Původně plánovala, že půjde o její první a zároveň i poslední knihu. Proto také odjela studovat do Londýna a následně se chtěla věnovat filmové tvorbě. Po vřelém přijetí její prvotiny se však nakonec rozhodla pokračovat i na poli literárním, a tak vznikl román Hříšný polibek smrti.

Jiří Kráčmar (3)

Narozen 7. 4. 1935 ve Štěpánově, zemřel 2.10.2006. JUDr., regionální publicista, divadelní ochotník, překladatel ze slovenštiny, přispěvatel Našich novin a dalšího tisku na Olomoucku, autor publikací z oblasti zvykosloví a gastronomie.

Bedřich Hájek (1)

Bedřich Hájek byl rakouský soudce a politik české národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se 31. července 1828 v Čejkovicích na Sázavě . Jeho otec byl později nájemcem dvora, pivovaru a lihovaru v Uhersku na Novomýtsku a svého syna dal na studia. Bedřich Hájek vychodil gymnázium v Litomyšli a Německém Brodě, pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Podílel se na dění během revolučního roku 1848. Patřil mezi přátele Františka Ladislava Riegera a Franze Schmeykala. Byl posledním velitelem studentské legie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V roce 1850 nastoupil na praxi k c. k. okresnímu soudu ve Vysokém Mýtě, později k finanční prokuratuře v Praze. Od prosince 1854 byl neplacený auskultant u okresního soudu ve Vysokém Mýtě, od května 1855 aktuárem v Ústí nad Orlicí. Působil pak na soudech v Jičíně, Kolíně a Kutné Hoře. Roku 1870 se stal radou krajského soudu v Hradci Králové. V březnu 1877 byl přeložen k obchodnímu soudu v Praze, ale již od dubna 1877 působil na vrchním zemském soudu v Praze a ještě toho roku jmenován radou vrchního zemského soudu v Praze. Působil i jako poslanec Říšské rady , kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii městskou v Čechách, obvod Praha . Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Friedrich Hájek, c. k. rada vrchního zemského soudu, bytem Praha. Profiloval se jako stoupenec českého státního práva a na Říšské radě se připojil k Českému klubu . Sám patřil mezi staročechy. Roku 1894 byl povýšen do šlechtického stavu . Zemřel 16. srpna 1912 na Vinohradech v domě čp. 1163 . Některé zdro...

Josef Treml (1)

Narozen 14.3.1944 ve Strážově na Šumavě, po absolvování Střední všeobecně vzdělávací školy v Klatovech v roce 1961 studoval FTVS UK v Praze, obor tělesná výchova - biologie. Po absolvování fakulty a roční vojenské služby v ÚVN v Praze Střešovicích následovala dlouhá "pedagogická práce tělocvikáře" na gymnáziu v Klatovech - v letech 1967 - 1992. V rámci této doby byl 13 let zástupcem ředitele. Po celou dobu zůstává jeho trvalým zájmem číslo jedna lyžařská výuka a to především dětí a mládeže. V roce 1975 založil ve Sportovním areálu Špičák lyžařskou školu, kterou zároveň i řídí . V současné době funguje lyžařská škola 31. zimní sezónu, zaměstnává 6 profesionálů a cca 80 příležitostných lyžařských učitelů. V letech 1983 a 1987 se zúčastnil v tehdejší SRN tematického zájezdu, kde malou skupinu tehdy československých lyžařských pedagogů seznamovali němečtí lektoři - účastníci celosvětového kongresu Interski s výsledky kongresů v Itálii a Kanadě. Nově nabyté poznatky, informace a metodické materiály předával ostatní lyžařské pedagogické veřejnosti formou článků a ústních sdělení. Osobně se účastnil s delegací lyžařských pedagogů kongresu v St.Antonu v Rakousku a v Nozawa Onsen v Japonsku .

Jeronym Šubrt (1)

Narozen 6. 10. 1873 v Lounech, zemřel 30. 8. 1940 tamtéž. Učitel, mykolog a numismatik, literatura o českých menšinách, publikace o Lounsku.

Karel Kilberger (1)

Narozen 21.12.1924 v Černožicích nad Labem. Ilustrátor a grafik.

Petr Kříž (1)

Stavební inženýr, zaměřuje se na důlní a podzemní stavitelství.

Věra Zářecká (1)

Hans Vontobel (1)

Švýcarský bankéř a mecenáš. Vystudoval právo na univerzitě v Curychu.

Lubomír Unar (1)

Jan Vávra (1)

Jan Vávra vystudoval herectví na divadelní falkutě AMU v Praze. Do roku 1990 se živil jako herec, působil v Činoherním klubu, Divadle na Vinohradech, Divadle S. K. Neumanna a hrál ve fi lmech, například v Kalamitě Věry Chytilové. Zároveň s několika přáteli vydával samizdatovou revue Prostor, kam psal pod pseudonymy Hugo Pludek a Kryštof Pochybný. Po pádu komunistického režimu začal pracovat jako novinář, byl šéfredaktorem týdeníku OF Fórum a komentátorem Lidových novin. Podílel se na vzniku TV NOVA, kde působil více než pět let jako šéf zpravodajství a moderátor nedělní politické diskuse 7 dní. V současné době je ředitelem televizní produkční společnosti.

Christian Destremau (1)

Francouzský spisovatel, zaměřený na dějiny druhé světové války.

Aleksandar Tišma (1)

Aleksandar Tišma byl srbský spisovatel, autor románů. Tišma se narodil v obci Horgoš u města Kanjiža na hranicích Srbska a Maďarska. Jeho otec byl srbské národnosti, matka byla židovského původu a mluvila maďarsky. Tišma nejdříve studoval na střední škole v městě Novi Sad. Během 2. světové války studoval ekonomii s francouzským jazykem a literaturou v Budapešti. Nakonec však vystudoval germanistiku na filozofické fakultě na Bělehradské univerzitě. Mezi lety 1945–1949 se živil jako novinář, psal pro Slobodnou Vojvodinu a Borbu. Poté pracoval jako editor a redaktor Matice srbské, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. V roce 1979 se stal dopisovatelem Vojvodské akademie věd a umění a na stálého člena povýšil o pět let později. Následně se rovněž stal členem Srbské akademie věd a umění . Od roku 2002 byl taktéž členem Akademie umění v Berlíně. Tišmova práce se tematicky zaměřovala na hledání svobody lidstva a na obtíže, se kterými se lidé na své cestě životem setkávají - utrpení, násilí, pocity zděšení či viny. Jeho dílo je společně s autory Czesławem Miłoszem, Danilem Kišem a György Konrádem někdy klasifikováno jako součást typické středoevropské literatury – temné, hloubavé, přesto humanitní a provokující k přemýšlení. V politických záležitostech Tišma často veřejně podporoval srbská pro-demokratická hnutí a jednal v jejich prospěch, přesto se on sám nikdy otevřeně k žádné politické organizaci nepřipojil. V roce 1993 v rámci rostoucí národnostní hysterie v zemi jako projev nesouhlasu s režimem Slobodana Miloševiće opustil Tišma Srbsko a rozhodl se žít v dobrovolném exilu ve Francii až do roku 1996. Zemřel v roce 2003 ve svých 79 letech v městě svých studií, Novém Sadu. Tišmova práce byla přeložena do 17 jazyků. Za svou práci obdržel řadu cen, například v roce 1977 Srbskou literární cenu za nejlepší román roku za román Upotreba čoveka (česky Použití člově...

Vidiadhar Surajprasad Naipaul (1)

Sir Vidiadhar Surajprasad Naipaul, T. C., známější jako V. S. Naipaul, byl britský romanopisec hindského vyznání a indo-trinidadské etnické příslušnosti. Chaguanas, kde se Naipaul narodil, je převážně hinduistické městečko. Střední školu vystudoval v hlavním městě země Port of Spain. Do Anglie se odstěhoval roku 1950. Studoval v Oxfordu. Po studiích pracoval sedm let jako rozhlasový reportér a novinář. Jeho první čtyři romány – The Mystic Masseur , The Suffrage of Elvira , Miguel Street a A House for Mr Biswas se odehrávají na rodném Trinidadu. Na fiktivní ostrov Isabelu je umístěn román The Mimic Men . Mezi jeho další knihy patří Mr. Stone and the Knights Companion , A Flag on the Island , In a Free State , za kterou obdržel Booker Prize. K dalším jeho známým dílům patří autobiografie The Enigma of Arrival či Half a Life . V českém překladu vyšly jeho romány Dům pro pana Biswase, V ohybu řeky a Pouť. Naipaul žil v Wiltshiru v Anglii. V roce 1990 mu byl udělen královnou Alžbětou II. rytířský titul a v roce 2001 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Výběr švédské akademie vyvolal však v jeho případě množství odmítavých reakcí. Naipaul je totiž autorem dvou kontroverzních knih Among the Believers: An Islamic Journey a Beyond Belief: Islamic excursions among converted peoples , kterými si ostrou kritikou islámu znepřátelil muslimské čtenáře. Jeho ženou byla bývalá žurnalistka Nadira Naipaul. Byl potomkem politicky vlivné trinidadské rodiny Capildeo. Jeho otcem byl Seepersad Naipaul, mladší bratr Shiva Naipaul, synovec Neil Bissoondath a bratranec Vahni Capildeo....

Mychajlo Kocjubyns'kyj (1)

Alexandr Jandera (3)

Čestmír Vejdělek byl český spisovatel, publicista a redaktor. Emigroval do Německa. Publikoval též pod pseudonymem Alexandr Jandera. Jeho syn Čestmír Kopecký se stal televizním producentem a dramaturgem. Bývalý redaktor a v letech 1951 až 1967 ředitel nakladatelství Mladá fronta. V roce 1967 se stal ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy . Protože byl v době normalizace politicky perzekvován, z ředitelského postu musel odejít, od roku 1972 do roku 1977 pracoval v dělnických profesích . V roce 1977 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde působil jako spisovatel a publicista - jednalo se o vydavatele exilového časopisu Listy. Je mimo jiné autorem několika románů žánru sci-fi, z nichž patrně vůbec nejznámější a nejčtenější je román Návrat z ráje z roku 1961, který původně vyšel na pokračování v časopise Mladý svět. Z exilu pochází jedna SF povídka Květinový dar, otištěná roku 1991. Zemřel ve svých 86 letech 14. listopadu 2011 v Kolíně nad Rýnem.

Jiří Kajer (1)

Dudák, spisovatel, sběratel a národopisec - to byl Jiří Kajer. Svůj činorodý život převážně zasvětil chodskému folkloru, chodské muzika i chodským pohádkám.

André Cognat (1)

André Cognat se narodil v Lyonu 21.2.1938. V roce 1961 opustil nejen Francii, ale i civilizaci a odjel do Jižní Ameriky, kde se posléz usadil v povodí řeky Maroni mezi Indiány Wayana, přijal jméno Antecume a později se stal i náčelníkem vesnice Antecume-Pata. Je autorem autobiografické knihy Žil jsem mezi Indiány a dokumentárních filmů o životě Indiánů. Snaží se zastupovat Indiány ve střetu s civilizací, zastává názor, že je její vliv spíše negativní; pokud ji akceptují, jen minimum z nich je schopno se začlenit do moderního způsobu života a naopak většina z nich je vytržena z tradičních kořenů a v podstatě degeneruje.

Emmerson Hough (1)