Všichni Autoři a témata

Boleslav Černoch (1)

Ing. Spoluautor publikace o integrovaných obvodech.

Gary Marshall (1)

Americký autor westernů, vyznačující se především fenomenální produktivitou. Používal mnoho pseudonymů.

Josef Daněk (1)

Narozen 21.6.1961 ve Vyšším Brodě. Malíř, grafik, scénograf, vysokoškolský pedagog.

Karel Waska (1)

PhDr. Karel Waska archivář a historik, zaměřen na české dějiny 16.-19. století, regionální historii Tepelska, česko-německé vztahy, dějiny průmyslu v západních Čechách, teorii archivnictví a právní dějiny raného novověku. Absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu ve Stříbře, poté v letech 1970-1975 obor archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě UK v Praze, rigorózum složil roku 1976. Od roku 1975 působí ve Státním oblastním archivu v Plzni postupně na úsecích podnikového archivnictví, ochrany a využívání archiválií, archivní metodiky a pořádání archivních fondů. Roku 1981 se účastnil mezinárodní archivní stáže v Paříži. Od roku 1998 je též odborným asistentem na katedře právních dějin Právnické fakulty ZČU v Plzni . Zaměřuje se na problematiku archivní teorie, dějiny průmyslu a obchodu, zejména však na dějiny měst a městeček v raném novověku .

Barrie Watts (1)

Britský fotograf a autor knih pro děti.

N Tasin (1)

Ruský prozaik, kritik, novinář a překladatel, revolucionář, působil v emigraci ještě před r. 1917.

Lester David (1)

Autor životopisů.

Margita Titlová (1)

Margita Titlová-Ylovsky je česká akademická malířka. V mládí studovala na gymnáziu Na Pražačce, poté pokračovala ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby. Byla součástí generace mladých umělců 80. let 20. století. V té době patřila k tzv. akčním umělcům. Zabývala se volnou kresbou a malbou. Od malby časem přešla k prostorovým objektům a instalacím. Je pedagogem na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jako vedoucí ateliéru grafiky je v akademickém senátě a v radě studijního programu. Její předci jsou maďarského původu. Jejím manželem je Vladimír Merta s nímž má dceru Fábinu.

Jarmila Minaříková (1)

Narozena 25.11.1909 v Praze. Autorka beletrie pro děti, překladatelka z polštiny.

Olga Fassatiová (1)

Olga Fassatiová, roz. Javůrková byla česká vědkyně zabývající se studiem mikroskopických vláknitých hub. Po druhé světové válce se společně s dalšími spolupracovníky pod vedením prof. Karla Cejpa podílela na budování mykologického oddělení tehdejšího Botanického ústavu a později katedry nižších rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Olga Fassatiová izolovala entomofágní, fungikolní a půdní hyfomycety, které tvořily základ Sbírky kultur hub , která byla roku 1965 přijata do Československé sbírky mikroorganismů . V roce 1987 byla Olga Fassatiová zvolena vedoucí FCCM. Mezi lety 1971 a 2004 pod jejím vedením probíhaly Mykologické kurzy. Školila množství studentů, habilitovala se jako docentka v roce 1992 . Je autorkou nebo spoluautorkou více než 60 původních vědeckých prací v oblasti taxonomie a ekologie mikroskopických hub. Popsala několik nových druhů hub . Na její počest je pojmenována houba Trichoderma fassatiae. Olga byla jedinou dcerou Františky a Ferdinanda Javůrkových. K jejím předkům patřil český malíř Karel Javůrek, jehož dílo je uloženo ve sbírce Národní galerie v Praze. Jejím manželem byl biolog a biochemik Miloš Fassati. Jejich synové se jmenují Ondřej Fassati a Tomáš Fassati. Matka Františka, která byla členkou náčelnictva Junáka, přihlásila v dětství Olgu do skautského oddílu. Olga se od prvních dnů po skončení 2. světové války angažovala ve zdravotnických skupinách, které sloužily nemocným, jež nemohli hned opustit koncentrační tábory. Šlo o činnost, která byla jako poslední zařazena do 2. odboje. Při této náročné práci se nakazila tuberkulózou, z níž se pak musela dlouhodobě léčit. K celoživotnímu směřování Olgy patřil zájem o hlubší vnímání života. K jejím oblíbeným textům patřily vedle novozákonních evangelií například práce Ramana Maharši....

Denisa Wagnerová (1)

Narozena 10. 5. 1945 v Praze. Výtvarnice a ilustrátorka, spolupráce s Českou televizí.

Alexandre Kazbegi (1)

Gruzínský spisovatel a dramatik.

Daniel Čonkadze (1)

Gruzínský novelista, zajímající se o gruzínské i osetské folklórní tradice. V 50. letech 19. století se věnoval výuce osetštiny a stal se autorem rusko-osetského slovníku, který ovšem nedokončil. Některými je považován za zakladatele-otce osetské literatury. Povídka Suramská pevnost vyšla jako jeho jediná publikovaná práce na přelomu let 1859 a 1860. Zemřel na tuberkulózu a mnohé jeho práce byly zničeny příbuzenstvem jako možný zdroj infekce.

Il'ja Čavčavadze (1)

Gruzínský spisovatel, publicista a politik.

Gabriela Egemová (1)

Joseph von Eichendorff (1)

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik je dosud aktuální. Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny . Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století. Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka , který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.

Jerzy Szaniawski (1)

Jerzy Szaniawski byl polský spisovatel, dramatik a esejista.

Steen Steensen Blicher (1)

Steen Steensen Blicher byl dánský kněz, básník, prozaik a překladatel období romantismu. Proslul zejména povídkami a novelami, vypovídajícími o životě prostých lidí v Jutsku. Narodil se jako syn pastora na faře Vium nedaleko Viborgu. Vyrostl v těsném kontaktu s přírodou a rolnickým životem v centrálním Jutsku. Nejprve jej učil jeho otec a pak studoval na latinské škole v Randersu. Po jejím dokončení začal roku 1799 studovat teologii na Kodaňské univerzitě. Roku 1801 musel studium ze zdravotních důvodů přerušit a dva roky pracoval jako domácí učitel v Holgershåbu na ostrově Farsten. Roku 1803 se vrátil ke studiu, které dokončil roku 1809. Stal se učitelem na škole v Randersu, ale již roku 1810 se kvůli malému platu místa vzdal a vrátil se ke svému otci. Rovněž se oženil a se svou manželkou Ernestinou měl sedm synů a tři dcery. Následujících osm let prožil jako rolník. Jeho lovecké potulky z té doby pak měly velký význam pro jeho spisovatelskou činnost. Roku 1819 získal kněžský úřad v Thorningu a začal psát své povídky a novely. Roku 1826 se stal farářem ve Spentrupu a do roku 1829 zde vydával měsíčník Nordlyset , ve kterém publikoval své práce. Stal se velmi oblíbeným autorem. o čemž svědčí sedmisvazkové souborné vydání jeho próz a básní v letech 1832 až 1836. Roku 1836 podnikl cestu do Švédska, začal se zajímat o sociální problematiku a články s touto tematikou publikoval v tisku. Cestoval po Jutsku a v letech 1839–1844 zorganizoval první dánské lidové festivaly na kopci Himmelbjerget. Po neshodách s ostatními členy organizačního výboru byl nucen výbor opustit a byl podroben veřejné kritice. Roku 1845 se nervové zhroutil a následně se stal závislým na alkoholu. Kvůli své literární práci zanedbával svůj kněžský úřad. Byl proto roku 1847 poslán do důchodu a následující rok zemřel. Blicher je považován za jednoho z představitelů první vlny dánských romantiků a za tvůrce dáns...

Flora Tristan (1)

Flora Tristan, celým jménem Flora Célestine Thérèse Henriette Tristán y Moscoso , byla francouzská spisovatelka a publicistka peruánského původu, zabývající se emancipací žen a sociálními otázkami. Jejím vnukem byl Paul Gauguin. Byla dcerou peruánského aristokrata, sňatek jejích rodičů však nebyl ve Francii uznán za legitimní a proto neměla nárok na dědictví. Z existenčních důvodů se v sedmnácti letech provdala za rytce André Chazala, s nímž měla tři děti. V roce 1825 od manžela uprchla, cestovala a střídala různá zaměstnání. Zemřela ve věku 41 let na břišní tyfus. Ve svých knihách se zasazovala za ženskou rovnoprávnost včetně nároku na rozvod, byla odpůrkyní trestu smrti, požadovala vzdělání a zdravotní péči pro nemajetné vrstvy. Její myšlenka, že dělníci potřebují k prosazení svých zájmů jednotnou organizaci, ovlivnila zrod marxismu. Česky vyšla její kniha Toulky po Londýně . Mario Vargas Llosa popsal její životní osudy v románu Ráj je až za rohem.

Gleb Ivanovič Uspenskij (1)

Глеб Иванович Успенский studoval práva v petrohrad. a pak v moskev. universitě, avšak r. 1863 z nedostatku prostředků zanechal studií a věnoval se literatuře, kterou zabýval se již dříve. Prvotiny jeho vyšly z části souborně v knize V. J. Genkela »V budni i v prazdnik. Moskovskije nravy« . Literární sláva jeho počíná se r. 1866, kdy »Sovremenni▽ otiskl jeho črty Nravy Rastěrjannoj ulicy . Od r. 1868 otiskoval své práce skoro výhradně v »Otěčestvenných Zapiskách« a po jejich zániku byl spolupracovníkem časop. »Sěvernyj Věstni▽ a konečně »Rus. Myslį. R. 1893 duševní choroba přerušila jeho literární činnost. Z prací jeho vyšly o sobě: Očerki i razskazy ; Razoreňje ; Nabljuděnija odnogo lěnťaja ; Pro odnu staruchu ; Gluš. Provincialjnyje i stoličnyje očerki ; Iz pamjatnoj knižki. Očerki i razskazy G. Ivanova . R. 1885 vyšly jeho sebrané spisy v 8 dílech, načež záhy následovala 3. vydání Pavlenkova . Literární činnost Uspenskij: u.kého rozpadá se na dvě období. Do konce let 70tých XIX. stol. jest výhradně poután drobným lidem městským s jeho denními potřebami a starostmi o vezdejší chléb i s jeho neuvědomělou snahou po lepším životě. K těmto pracím druží se obrázky z venkovského i velkoměstského myslícího proletariátu se všemi jeho nadějemi, ideálními snahami i zklamáními, jakož i črty z jeho zahraničných cest do Francie, Londýna a do Srbska, kam r. 1876 dostal se s rus. dobrovolníky. V období druhém jeví se zástupcem rus. narodnictví a předmětem jeho tvorby stávají se v souhlase s ideami rus. společnosti skoro výhradně rozmanité stránky života lidu venkovského. Sám vystihl tato dvě období své činnosti ve vlastní autobiografii. Pro Uspenskij: u.kého drobný, často všední zjev, kolem něhož většina jde lhostejně, má vážný a všeobecný význam, zapadá do jeho duše a nedává mu pokoje, pokud nenajde výrazu v prosté, neumělé povídce, u...

Rudolf Adámek (1)

Rudolf Adámek byl český malíř, grafik a ilustrátor. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Františka Ženíška. Zpočátku se věnoval ilustracím pohádek, později vytvořil řadu ilustrací především duchovní literatury. Byl hluboce věřící a postupně se přikláněl k mysticismu; často se zabýval náměty ze života Krista. Historiky umění je často považován za předního českého symbolistu. Jeho tvorba byla blízká dílu Františka Koblihy, Jana Konůpka, Josefa Váchala, Jana Zrzavého nebo Františka Bílka. Účastnil se výstav Krasoumné jednoty a Spolku výtvarných umělců Myslbek, v roce 1909 vystavoval v Budapešti, v roce 1910 v Chicagu. V roce 1912 se připojil ke skupině Sursum. V roce 1915 vydal cyklus litografií Sen, život duše. Později ho ho ovlivnil také kubismus a poznatky ze studijních cest: v letech 1925–1930 navštívil třikrát Itálii, v roce 1931 byl v Paříži. K jeho pracím patří litografie, ex libris, dřevoryty, časopisecké ilustrace, olejomalby i vitráže. Po roce 1930 se zabýval také restaurátorstvím . Jeho dílo je zastoupeno v Národním divadle, v Památníku národního písemnictví, v Národním muzeu i v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Z roku 1932 jsou jeho fresky kolem kněžiště ve vršovickém Husově sboru.

Tim Stafford (1)

Americký autor knihy o sexuálních vztazích.

Alexandru Odobescu (1)

Rumunský spisovatel.

Aleksej Vasil'jevič Kol'cov (1)

Ruský básník.

Miloš Vajkrt (1)

Narozen 1942. Ing. chemie, specializace na anorganické technologie a drahé kovy, též práce historické, o minulosti lidstva, zejména o Zlaté říši Inků.

Sara Schneidman (1)

Eva Krtilová (1)

Narozena 18.12.1923 v Praze, zemřela 31.5.1982 tamtéž. PhDr., historička umění, monografie z oboru.

Jiří Adámek (1)

Jiří Adámek je český historik, politik strany Moravané, bývalý československý politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za HSD-SMS po sametové revoluci počátkem 90. let. Po volbách roku 1990 zasedl za HSD-SMS do Sněmovny lidu . Mandát nabyl až dodatečně jako náhradník v září 1991 poté, co zemřel poslanec Boleslav Bárta. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V komunálních volbách roku 2002 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora za HSD-SMS . Opětovně se o zvolení do tamního zastupitelstva neúspěšně pokoušel v komunálních volbách roku 2006 . V parlamentních volbách v roce 2010 kandidoval za stranu Moravané, ale strana nezískala parlamentní zastoupení. Uváděn je jako historik, bytem Brno. Zasedá ve výkonném výboru Moravského národního kongresu.

Chris Lewis (3)

Chris Lewis je bývalý novozélandský tenista. V roce 1975 vyhrál dvouhru juniorů ve Wimbledonu a byl světovou juniorskou jedničkou. Jeho profesionální kariéra trvala od roku 1975 do roku 1986, vyhrál tři turnaje ATP ve dvouhře a osm turnajů ve čtyřhře, jeho nejlepší postavení na světovém žebříčku bylo 19. místo ve dvouhře a 46. místo ve čtyřhře. Jeho trenéry byli Harry Hopman a Tony Roche. Největšího úspěchu dosáhl ve Wimbledonu 1983, kde jako nenasazený hráč postoupil do grandslamového finále. Za daviscupový tým Nového Zélandu odehrál 42 zápasů, z toho 24 vítězných, a v roce 1982 se podílel na postupu Novozélanďanů do semifinále Světové skupiny. V roce 1983 byl zvolen novozélandským sportovcem roku. Profesionálními tenisty byli i jeho mladší bratři David a Mark. Jeho dcera Geneva je houslovou virtuózkou. V roce 1999 neúspěšně kandidoval do novozélandského parlamentu za stranu Libertarianz. Žije v USA, kde provozuje tenisovou akademii.

Pavel Korčák (1)

Ing. architekt, publikace o Táboru.

Vladimír Gabriel (1)

Doc. Ing., CSc., narodil se v Praze, vystudoval strojní fakultu VŠST v Liberci, kde i řadu let působil jako pedagog a vědecký pracovník.

Lev Vladimirovič Ginzeurg (1)

Pavel Lukeš (1)

Moderátor, scénárista, redaktor plzeňského studia Čs. rozhlasu v letech 1970- 1979, poté dramaturg Čs. televize. Po nedobrovolném odchodu z televize v roce 1987 jezdil na zájezdy a spolupracoval s košickým studiem Čs. televize. Je znám jako scénárista TV soutěžních pořadů a autor soutěžních show "Dva z jednoho města, Velká hra, Buď a nebo a jako spoluautor a moderátor soutěže Šest ran do klobouku.

Witold Urbanowicz (1)

Witold Urbanowicz byl polské stíhací eso z druhé světové války . Podle úředního záznamu, byl druhý v nejvyšším počtu sestřelů, s 17 potvrzenými sestřely a 1 pravděpodobný. Byl oceněn několika vyznamenání, mimo jiné Virtuti Militari a British Distinguished Flying Cross .Také publikoval několik knih vzpomínek . Urbanowicz se narodil v Olszanka, Augustów kraj . V roce 1930 vstoupil do Szkoła Podchorazych Lotnictwa kadetní leteckou školu v Deblíně , absolvoval v roce 1932 jako 2/Lt. Observer. Pak byl vyslán k noční bombardovací letce 1.LF Leteckého pluku ve Varšavě . Později absolvoval pokročilý pilotážní kurz, aby se stal stíhacím pilotem. V roce 1930 létal s 113. a 111. "č. Kosciuszko" letkou. V srpnu 1936, létání PZL P.11a , sestřelil sovětský průzkumný letoun , který přeletěl do polského vzdušného prostoru. Byl oficiálně pokárán a neoficiálně mu blahopřál jeho nadřízený důstojník a jako "trest" v říjnu 1936 byl převeden do vzdělávacího letectva ke škole v Deblin , kde ho přezdívali " Cobra ". V roce 1946 se vrátil do Polska, ale byl zatčen komunistickou službou tajné policie pro podezření jako špion . Po svém propuštění utekl do USA. Žil v New Yorku pracuje pro American Airlines , Eastern Airlines a Republic Aviation , odešel do důchodu v roce 1973. V roce 1991 navštívil Polsko a po pádu komunismu znovu v roce 1995, kdy byl povýšen do hodnosti generála . Zemřel v New Yorku dne 17. srpna 1996.

Vladimír Boudník (1)

Vladimír Boudník byl český grafik a malíř, představitel aktivní a strukturální grafiky. Založil vlastní umělecký směr, tzv. explosionalismus. Vladimír Boudník se vyučil nástrojařem, za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Po válce vystudoval Státní grafickou školu. Pracoval v ČKD Vysočany, nejprve v propagaci, později jako nástrojař a dílenský rýsovač. Zde také nacházel materiál i inspiraci pro svou tvorbu. Odstřižky plechu, zlomené pilníky, matky, šrouby, raznice či kusy litiny, odpadlé při zpracování kovu, vlisovával a vtloukal do plechových plátů, které pak propaloval autogenem, škrábal do nich důlčíkem a rydlem a tloukl do nich kladivem. Z takto vzniklých matric pak tiskl své grafické abstrakce, které nazýval aktivní grafikou a které dotvářel ještě poté, co vyšly z tiskařského lisu. Podobně nezvyklou a originální technikou jsou i Boudníkovy magnetické grafiky. Na pláty železného plechu, podložené magnetem, uspořádal do vějířů magnetických siločár kovové piliny, které pak fixoval lakem, vtíral do nich barvu a tiskl listy. Ve strukturální grafice stejným způsobem používal písek, odstřižky provázků či kousky textilu. V duchu svého explosionalizmu, jehož tři manifesty neustále rozesílal v kopiích po Čechách i do zahraničí, tvořil i při happeninzích v pražských ulicích. Na zdech domů ošuntělých dělnických periferií k nechápavému údivu kolemjdoucích i za nadšeného ohlasu svých epigonů obtahoval náhodné skvrny a odchlíplou omítku do abstraktních kreseb, vzbuzených v jeho nevyčerpatelné výtvarné představivosti. Svoje grafické listy neprodával, ale po stovkách rozdával svým přátelům z tehdejšího pražského undergroundu či spolupracovníkům z fabriky. V dělnické kantýně ostatně uspořádal i svou první výstavu, jednu z mála, jichž se za svůj život dočkal. Zúčastnil se však dvou pražských neveřejných Konfrontací. Do Svazu výtvarných umělců byl přijat až v roce 1965. Jeho korespondenci a texty vydalo naklad...

Josef Hrubíšek (1)

Autor publikací z oboru cukrovarnictví.

Lazar' Il'jič Dvoskin (1)

Ruský energetik, práce o vysokém a velmi vysokém napětí.

František Hájek (1)

Malíř, literát, okultista, vlastním jménem Hájek, narozen v Rosicích nad Labem, zemřel v Karlových Varech, byl žákem profesora Bukovace, věnoval se krajinářství, portrétní i figurální malbě, kreslil také karikatury, v prvním období se podepisoval Hvězdinský, po roce 1930 se údajně podepisoval pseudonymem Franta Malý.

Karl Überla (1)

Německý lékař, psycholog a epidemiolog.

Alfréd Nejtr (1)

Autor práce z oboru zahradnictví.

Václav Štencel (1)

Architekt, urbanista, práce z oboru.

Anna Fadrhoncová (1)

Nar. 12. 9. 1919 ve Vlachově Březí . MUDr., prof. , dermatoveneroložka. Zabývá se zejm. vaskulopathiemi dolních končetin a venerickými chorobami, věnovala se koncepci a organizaci dermatovenerologické péče.

Ludmila Hlaváčková (1)

Autorka českého původu popisující společně s Petrem Svobodným současnou úroveň českého lékařství.

Christian Geissler (1)

Německý spisovatel, televizní a rozhlasový dramaturg.

František Padrta (1)

Narozen 24. 11. 1934 v Trhových Svinách, zemřel 22. 2. 2013. Archivář a historik. Zaměřen na dějiny regionu Jablonce nad Nisou.

Zdeněk Pavlíček (1)

Zdeněk Pavlíček je bývalý československý biatlonista. Na XII. ZOH v Innsbrucku 1976 skončil ve štafetě na 4x7,5 km na 9. místě. Získal 5 titulů mistra Československa v závodě jednotlivců a 3 tituly ve štafetě.

Jan Mikeš (1)

Jan Mikeš je český římskokatolický duchovní. Jan Mikeš vyrůstal ve vesnici Horosedly. Do základní školy chodil ve Čkyni, dále pokračoval ve studiu na gymnáziu ve Vimperku. Absolvoval Teologický konvikt Olomouc, v letech 2005–2010 studoval na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Od září 2010 sloužil ve farnosti Březnice u Příbrami, nejprve rok jako pastorační asistent a jáhen. Dne 25. června 2011 byl v kostele Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. Další tři roky působil v Březnici jako farní vikář. Pracoval také jako kaplan pro mládež píseckého vikariátu. V roce 2014, kdy se stal kaplanem v Prachaticích a 17 okolních farnostech, se přidal k místním divadelníkům. Účinkuje v muzikálu Ledová země, kde hraje zamilovaného kněze. V listopadu 2015 byl ustanoven administrátorem farnosti Vlachovo Březí, Lažiště a Záblatí na Prachaticku. Již po několika týdnech však byl českobudějovickým biskupem Vlastimilem Kročilem odvolán. Místní farníci proti rozhodnutí biskupa protestovali a na biskupství odeslali petici s více než 400 podpisy. Biskupovi Kročilovi napsal i ředitel základní školy ve Vlachově Březí a radní města Michal Novotný. „Spojoval generace, oživil nepovinný předmět náboženství, je to člověk, který dokáže motivovat malé děti, zapojil se kulturního života města,“ řekl o Mikešovi Novotný, který jeho odvolání označil za nekoncepční krok. Od února 2016 slouží Jan Mikeš jako kněz ve farnosti Velešín na Českokrumlovsku. Od července 2020 přestal sloužit ve Velešíně.

Nicholas Schaffner (1)

Americký novinář a písničkář. Psal např. pro The Rolling Stone, Musician, The Village Voice a Trouser Press. Zemřel 28. 8. 1991, krátce po vydání knihy A Saucerful of Secrets: The Pink Floyd Odyssey . Příčinou smrti byla nemoc AIDS.

John Beecher (1)

Brigitte Lotz (1)

Autorka publikací o rostlinách.

Theodor Syllaba (1)

Narozen 20.11.1925 v Kralovicích, zemřel 2002. PhDr., CSc., profesor, pracovník knihovního a dokumentačního střediska pro slovanskou filologii filosofické fakulty University Karlovy v Praze. Autor bibliografií a práce z oboru moderních českých a ruských dějin.

Bohumil Piller (1)

Spoluautor práce z oboru textilu.

Zdeněk Chotěnovský (1)

Zdeněk Chotěnovský byl český malíř, ilustrátor, grafik a scénograf. Zdeněk Chotěnovský se narodil ve Vysokém Mýtě, kde také navštěvoval reálné gymnázium. Poté krátce studoval na Masarykově zemské průmyslové škole v Litomyšli a na Vyšší průmyslové škole strojnické v Děčíně. Roku 1951 byl přijat ke studiu architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ale již roku 1952 přestoupil na studium užité grafiky a malby u profesora Františka Muziky, které dokončil roku 1956. Po studiích několik let působil v Děčíně, natrvalo se přestěhoval do Prahy roku 1961, kde roku 1962 založil pětičlennou uměleckou skupinu Plakát se zaměřením na válečná témata a společenskou kritiku. Protože se roku 1968 stal signatářem výzvy Dva tisíce slov, bylo roku 1969 působení skupiny ukončeno. Ve své tvorbě se Chotěnovký věnoval užité grafice, malířství, knižním ilustracím a televizní scénografii. Vynikl především jako autor plakátů , k jeho velkým tématům patřil také ženský akt. Roku 1978 se oženil s výtvarnicí Jitkou Hanicovou, se kterou pracoval na řadě televizních inscenací. V souvislosti s politickými změnami v Evropě v 80. a 90. letech vytvořil cykly obrazů – například Memento, Kati, Vyšetřování nebo Nestvůry.

Atanas Nakovski (1)

Narodil sa 31.augusta 1925. Je absolventom ekonomickej fakulty. Pracoval pre noviny "Združenie študentov" a pre rádio rádio "Sofia". Bol redaktorom v nakladateľstve "Bulharský spisovateľ", šéfredaktorom v časopise "September". Debutuje v roku 1946 v novinách "Literary Front". Je autorom fantasy románov a poviedok. Víťaz ceny "Graviton" .

Christian Opitz (1)

Christian Opitz se narodil v Německu, v roce 1970. Ve svých pěti letech měl údajně jedno z nejvyšších IQ naměřených u pětiletých dětí; ve svých sedmi letech začal se studiem fyziky a biochemie. V roce 1983 mu byla diagnostikována nevyléčitelná choroba a doporučeny alternativní léčebné metody prostřednictvím "celostní medicíny". O šest let později vyvinul Christian Opitz vlastní teorii o lidském zdraví vycházející z poznatků kvantové fyziky a fraktálové matematiky. V roce 1989 začala jeho kariéra autora, lektora a vynálezce léčebných produktů. Vyvinul údajně převratný přístup "Original radiance Health Systems", který popisuje vztahy mezi lidskou potravou a funkcí mozku a psychologií člověka. Christian Opitz je členem seskupení leaderů projektu "Project Theo Humanity" a je zapojen do několika enviromentálních projektů.

Peter Stankovič (1)

Slovenský výtvarník a hudebník.

Pierre Sipriot (1)

francouzský novinář, autor historických publikací

Timothy Brook (1)

Profesor čínských dějin na Torontské univerzitě.

Jan Jandourek (2)

Jan Jandourek , je český sociolog, spisovatel a esejista, editor internetového deníku Forum24. Absolvoval Katolickou teologickou fakultu a Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Postgraduálně vystudoval sociologii na FSV UK . Působil jako kněz v duchovní správě v Pardubicích a Praze , v současné době je jedním ze starokatolických kněží v Praze. Pracoval jako redaktor Českého týdeníku. Je členem asi 14členné redakční rady revue pro literaturu a kulturu Souvislosti, v 90. letech byl pravidelným přispěvatelem Lidových novin, MF Dnes, Literárních novin a časopisu Anno Domini. Od října 2000 do září 2005 byl členem Centra komparatistiky při FF UK v Praze. V komparatistice se převážně zabýval moderní světovou literaturou a problémem „pokleslých žánrů“. Byl také stálým spolupracovníkem Mladé fronty DNES. Začátkem roku 2006 založil nakladatelství Tartaros .

Jules Silver (1)

Spisovatel a redaktor, publikace o psychologii, mj. pseudonym Jules Silver, Jean Baptiste Delacour.