142501–142560 z 142577 Autoři
Stephen Glantz (1)
Americký spisovatel, novinář, dokumentární producent a scénárista.
Více od autora
Victor Bockris (1)
Victor Bockris je britský spisovatel. Absolvoval Pensylvánskou univerzitu a v sedmdesátých letech založil nakladatelství Telegraph Books, které vydalo první sbírku básní od Patti Smith. Je například spoluautorem knih Nadoraz: Příběh The Velvet Underground , S Williamem Burroughsem: Zpráva z Bunkru , Keith Richards: The Biography , Warhol: The Biography nebo What's Welsh for Zen Johna Calea. Je také autorem knihy o Patti Smith.
Více od autora
Gerard Malanga (1)
Gerard Joseph Malanga je americký fotograf, filmový producent, básník, kurátor a archivář. V letech 1963-1970 spolupracoval s The Factory Andy Warhola. Podílel se také na několika Warholových filmech. Byl také členem Exploding Plastic Inevitable, doprovodnou skupinu hudebníků The Velvet Underground. Společně s Victorem Bockrisem je rovněž autorem knihy o této skupině Nadoraz: Příběh The Velvet Underground.
Více od autora
Bruce Grierson (1)
Bruce Grierson kanadský novinář a spisovatel jehož práce se objevily v The New York Times Magazine, Popular Science, Eighteen Bridges, The Walrus, Psychology Today, Time Magazine, Scientific American , The Guardian , a jinde. Žije ve Vancouveru se svou ženou a dvěmi dcerami.
Více od autora
Marie Procházková (1)
Narozena 5.8.1922 v Praze, zemřela 12.12.1980 v Praze. Knihovnice, práce z oboru.
Více od autora
Ulaya Gadalla (1)
Ulaya Gadalla je mezinárodně proslulá orientální tanečnice. Narodila se v Německu, ale učila se tančit od známých tanečních mistrů v Káhiře. Ulaya sbírá orientální tance ze všech koutů světa, o čemž svědčí její časté návštěvy Egypta, Maroka nebo Španělska. Dlouhodobý pobyt na Srí Lance v chrámu Kandyan Sinhala jí ukázal krásu tradičního indického tance, který později propojila s prvky orientu. V současné době vlastní známé taneční studio v Mnichově.
Více od autora
Mr. José (1)
Autor knihy a článků o pěstování konopí pod umělým osvětlením. Též nakladatel a vydavatel.
Více od autora
Andrej Dragomirecký (1)
Prof. psychologie h.c. Baltické pedagogické akademie, člen Mezinárodní akademie psychologických věd. Podle údajů zveřejněných na www.spaceinfo.cz se Andrej Dragomirecký narodil roku 1932, žije v Praze a přednáší na katedře psychologie ČVUT . Na internetových stránkách ČVUT je uvedený pod předmětem psychologie – jednoho z povinně volitelných humanitních předmětů . Mimo své aktivity na ČVUT je inženýr Dragomirecký zakladatelem občanského sdružení Česko-slovenská společnost pro hlubinnou abreaktivní terapii a Společnosti aplikované filozofie.
Více od autora
Derek Kartun (1)
Britský novinář, levicový aktivista, průmyslník, autor špionážních thrillerů a prací o politické situaci ve světě.
Více od autora
Jaroslav Vostatek (1)
Narozen 2.9.1945. Prof., Ing., CSc., ekonom, národohospodář, práce z oboru finanční a daňové problematiky a sociálního pojištění, vysokoškolské učebnice.
Více od autora
Jana Axamitová (1)
Politoložka a historička, autorka a redaktorka prací z novodobé historie, o bezpečnostní politice a mezinárodních vztazích.
Více od autora
Ivana Buttry (2)
Ivana Buttry se specializuje na zahradně -architektonické tvorbu a originální projekty zahrad. Na svém kontě má celou řadu úspěšných projektů. Autorka působila jako dopisovatelka Českého rozhlasu a přispívala do mnoha magazínů, např. Flóra na zahradě, Domov a další… Tvorba: Prvního úspěchu dosáhla autorka knížkou Pět vánočních povídek. Kniha je již vyprodána, povídky si pro své vánoční pásmo vybral a geniálně namluvil pan Radovan Lukavský. V prosinci roku 2003 vyšla kniha Putování Francií -Provence a v roce 2005 následovala další kniha této edice . Poslední vydanou knihou z edice Putování Francií je Paříž a okolí -kniha je dosud v prodeji.
Více od autora
Vojtěch Fišer (1)
Jan Bauer je český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Věnuje se především literatuře faktu s převládajícím zaměřením na českou historii, v poslední době píše především historické romány či historické detektivky. Narodil se v Jihlavě, rodina se později odstěhovala do Českého Krumlova, kde absolvoval střední školu . Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, v letech 1968-1998 pracoval jako novinář . Později se stal spisovatelem z povolání. Žije na samotě u Vodňan. Knižně debutoval v roce 1978 populárně naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Za sbírku povídek Špionova dcera obdržel v roce 1995 cenu Masarykovy akademie umění. Vydal již více než 160 knih, dá se považovat za nejplodnějšího českého žijícího spisovatele .. Dříve používal i pseudonymy: některá díla napsal jako Felix Krumlowský nebo Vojtěch Fišer, pod jménem Anna Březinová vydal 10 historických románů. Kromě vlastních prací se podílel také na zpracování některých svazků publikace Toulky minulostí světa. Pod pseudonymem Anna Březinová:
Více od autora
Zuzana Churanová (1)
Překladatelka a tlumočnice španělštiny, vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Absolvovala dvě zahraniční jazykové stáže v Salamance a Tarrazoně. Od roku 1990 pracuje v oblasti cestovního ruchu, současně řadu let vyučovala španělštinu v jazykové škole Rolino. Díky svým znalostem Španělska propaguje a zastupuje španělskou centrálu cestovního ruchu Turespana v České republice. Španělsko je pro ni víc než pouhá turistická destinace. Je to druhý domov a další rozměr v jejím životě. Neustálé objevování kultury této země bylo a je pro ni zdrojem obdivu a nikdy nekončících podnětů. Vedlo také ke spoluautorství na této knize, jejímž námětem je nezapomenutelná a stále inspirující Svatojakubská cesta.
Více od autora
Ludwig Tieck (1)
Johann Ludwig Tieck byl německý romantický básník, prozaik, dramatik a překladatel, po Novalisově smrti nejvýznamnější představitel staršího proudu německého romantismu , tzv. jenské skupiny romantiků. Narodil se roku 1773 v Berlíně jako nejstarší syn zámožného a vzdělaného provaznického mistra. V letech 1782-1792 navštěvoval berlínské humanistické gymnázium a byl vášnivým čtenářem jak soudobé triviální literatury, tak i děl Goethových a Schillerových. Chtěl se stát hercem, ale na otcovo přání studoval teologii a filozofii na universitě v Halle a později historii a literaturu v Göttingenu a Erlangenu. Se svým přítelem Wilhelmem Heinrichem Wackenroderem podnikl několik studentských cest po Německu. Po ukončení studií zahájil svou existenci jako svobodný spisovatel a překladatel, psal i triviální literaturu. Žil v Berlíně a v Hamburku, kde se roku 1798 oženil, a v letech 1799-1800 pobýval v Jeně, kde se stýkal s kroužkem staršího proudu německé romantiky . Seznámil se zde také s Goethem, Schillerem a Clemensem Brentanem. Později žil na dvorci u Ziebingenu , odkud podnikal větší i menší cesty, mezi jinými do Mnichova, Vídně, Prahy , Paříže a Londýna. Roku 1819 se Tieck usadil s rodinou v Drážďanech, kde byl jmenován královským dvorním radou a roku 1825 dramaturgem drážďanského divadla. Roku 1841 pak přesídlil do Berlína, když jej král Fridrich Vilém IV. povolal ke dvoru a jmenoval ho uměleckým poradcem královského divadla. V Berlíně také roku 1853 zemřel. Jedná se o autora romantických románů, básnických i dramatických parafrází knížek lidových čtení a také zakladatelem německé umělecké pohádky. Ve své tvorbě dával přednost především své fantazii a nezachovával žádná společenská ani dramatická pravidla. Německé čtenáře seznamoval také s díly alžbětinského divadla , k jehož zás...
Více od autora
Barbara Veit (1)
Barbara Veit byla německá novinářka a spisovatelka především knih pro děti a mládež, píšící rovněž pod pseudonymem Felicitas Mayall. Barbara Veitová se narodila v Mnichově a vyrostla ve Wiesbadenu a Hamburku. Vystudovala žurnalistiku a politologii a byla absolventkou Německé školy žurnalistiky, jedné z nejprestižnějších novinářských škol v Německu. Poté pracovala několik let jako redaktorka v Süddeutsche Zeitung a od roku 1978 byla svobodnou spisovatelkou. Roku 1995 se provdala za Australana Paula Mayalla a poté žila střídavě v Austrálii a v jižním Bavorsku v Prien am Chiemsee. Barbara Veitová byla především autorkou knih pro děti a mládež. Pro malé děti psala populárně-naučné knížky, pro větší především dobrodružné příběhy. Vydávala je, stejně jako díla literatury faktu, pod svým vlastním jménem. Pod pseudonymem Felicitas Mayall pak psala detektivky s komisařkou Laurou Gottbergovou. Zemřela 21. července 2016.
Více od autora
Jan Bajer (3)
Přední český notafilista. Sběratelství bankovek se věnuje téměř padesát let. Pro potřeby kolegů sběratelů i laické veřejnosti publikoval řadu prací. Redaktor Notafilie. Sestavuje aukční katalogy aukcí papírových platidel. Je autorem řady článků o papírových platidlech našich i cizích.
Více od autora
Rudolf Hrdlička (1)
Narozen 22.3.1912 ve Šternberku na Moravě, zemřel 21.8.1955 v Brně. Vojenský novinář a redaktor, odborný vojenský publicista, autor pohádek.
Více od autora
Antonín Komárek (2)
Narozen: 23.8.1900 Olomouc, zemřel: zač.srpna 1983. Ing. chemik, historik chemie a přírodních věd; abs.Vysoké školy chemicko-technologické Praha; pedagog obchodních škol /1925-34/; inspektor ministerstva školství pro střední školy chemického zaměření. /Podílel se na přeprac.Alchymie od V.Kubelky; autor chem. hesel pro Encykl.prakt.lékaře; stati v odbor.čas.; red.čas.Chemie, Výživa lidu, Sklářství./ Nekrolog: Chem.listy,78,1984,č.4,s.445.
Více od autora
Václav Cukr (1)
Václav Cukr byl stíhací pilot 310. československé stíhací perutě RAF. Je nazýván leteckým esem bitvy o Francii. Na Novém Zélandu žil pod jménem Vicky Eric Cooper. Václav Cukr se vyučil automechanikem. V roce 1934 absolvoval Vojenské letecké učiliště v Prostějově. Po okupaci Československa se dostal přes Polsko do Francie, kde se zapojil do bojů. Ve Francii nalétal 45 operačních hodin a měl na svém kontě 8 vzdušných vítězství. Po kapitulaci Francie byl evakuován do Velké Británie. V srpnu 1940 byl přidělen k nově formované 310. peruti. Účastnil se bitvy o Británii v řadách 43. a 253. perutě RAF. Od května 1941 sloužil jako letecký instruktor a zalétávací pilot. Při testovacím letu 4. července 1943 byl vážně zraněn. Utrpěl 15 zlomenin, ze kterých se zotavoval až do konce války. V roce 1946 byl propuštěn z nemocnice. Po návratu do Československa působil jako tajemník Svazu československých letců. Po únorových událostech roku 1948 se dozvěděl, že je na něj připravováno zatčení a odešel do exilu do západního Německa, kde působil ve zpravodajských službách. Dostal za své zásluhy britské státní občanství a odešel na Nový Zéland, kde v roce 1989 zemřel. Vzpomínky na bitvu o Francii Václav Cukr vtělil do knihy S trikolorou Francie na letounu. Publikace byla vydána v roce 1946 v nakladatelství Orbis. Václav Cukr byl nositelem řady československých a vysokých zahraničních vyznamenání. Burián, Ludvík: Nad pevninou i nad vodami za svobodu Československa, Kruh přátel válečných letců ve Velké Británii, 1995. Foreman, John: Fighter Comand war diaries, Part 1, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2002. Franks, Norman: RAF Fighter Comand Losses of the Second World War, Volume 1, Midland Publishing, Leicester, 2000. Historický ústav AV ČR: Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 473–474. Loucký, František: Mnozí nedoletěli, Naše vojsko, 1989. Rajl, Jan;...
Více od autora
Walter Schreiber (1)
Dr. Walter Paul Emil Schreiber byl německý lékař, brigádní generál a válečný zločinec. Od roku 1933 byl členem nacistické strany. Narodil se roku 1893 do rodiny poštovního inspektora. Vystudoval gymnázium a medicínu na univerzitě v Berlíně. Dobrovolně nastoupil do první světové války a působil jako vojenský lékař na západní frontě. V letech 1942 až 1943 společně s Wolframem Sieversem řídil projekt nacistické SS, který zahrnoval testování psychochemických látek a zkoumání jejich působení na zajatce v koncentračních táborech Dachau a Ravensbrück. Přihlížel např. i vstřikování fenolu do těl vězňů za účelem zjištění, za jak dlouho umřou. Organizoval také práci dalších nacistických lékařů a vyplácel jim mzdu. Byl považován za německého odborníka na anthrax. V roce 1945 byl zatčen Rudou armádou jako válečný zajatec a odvezen do Sovětského svazu. Ke konci Norimberského procesu se překvapivě objevil v Norimberku a svědčil jako svědek předvolaný žalobcem Romanem Ruděnkem. Roku 1948 začal pracovat jako lékař pro východoněmeckou policii a později téhož roku se objevil v západním Berlíně, kde byl zajat a vyslechnut americkou organizací Counterintelligence Corps. Za své zločiny byl odsouzen na šest let odnětí svobody, ale po necelých dvou letech byl osvobozen. V rámci operace Paperclip byl roku 1951 převezen do Spojených států, jeho nacistická minulost byla zahlazena a v Texasu začal pracovat na letecké základně Randolph Air Force Base. V roce 1952 bylo v deníku New York Times uveřejněno Schreiberovo norimberské svědectví a tak vyšel najevo jeho podíl na experimentech s vězni. Kvůli tomu mu americká vláda zajistila let do Argentiny a tamější práci v epidemiologické laboratoři.
Více od autora
Jiří Kolečko (1)
Narozen 30. 1. 1944. PhDr., překladatel z polštiny, angličtiny, němčiny a srbocharvátštiny. Autor průvodce po Karlovarském kraji a po jižním Španělsku, k vydání připravil publikaci o zakladateli Mladé fronty Jaromíru Hořcovi. Bývalý ředitel Knižního klubu, od roku 2004 do 2007 ředitel divize knihy Mladé fronty, též publicista zaměřený na gastronomii a vinařství, porotce vinařských soutěží.
Více od autora
Robert Tvarůžek (1)
Narozen 1.9.1870 v Bzenci, zemřel 31.3.1943 v Brně. Učitel šermu, práce z oboru.
Více od autora
Zdeněk Zavřel (1)
Zdeněk Zavřel je český architekt, vysokoškolský pedagog a bývalý děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze. Vyrostl v Bubenči na Praze 6 a po absolvování studia oboru architektura v roce 1966 na ČVUT v Praze absolvoval v letech 1968 až 1969 stáž v rotterdamském ateliéru Van den Broek a Bakema. Po návratu v roce 1970 se stal členem tzv. Školky v SIAL v Liberci. Když v roce 1978 emigroval do Nizozemska, pracoval v kanceláři Van den Broek a Bakema. V roce 1985 se stal společníkem ateliéru s E. Bakemou a v roce 1989 založil v Rotterdamu vlastní kancelář Atelier Z. Během pobytu vyučoval od roku 1980 do roku 1997 na Technické univerzitě v Delftu. Vedle své praxe se Zdeněk Zavřel dlouhodobě aktivně podílel na rozvoji architektonické komunity. V roce 1990 založil Czechoslovak Architectural Foundation, což je nadace českých architektů žijících v zahraničí. V roce 2005 byl vyzván, aby se ve volbě ucházel o úřad děkana Fakulty architektury ČVUT. Zvítězil a v roce 2006 byl jmenován. Ve funkci setrval po dvě volební období, kdy ho v roce 2014 nahradil Ladislav Lábus. K jeho přínosům patří mimo jiné iniciativa ke zřízení studijního oboru Průmyslový design, zavedení výuky ekologie a podpora environmentálních aspektů navrhování ve výuce. Uspořádáním workshopu Dutch Ladies, vedeného předními nizozemskými architektkami, podpořil krátce po nástupu do úřadu děkana v roce 2009 myšlenku rovného uplatnění žen v architektonické profesi. Habilitoval a profesorské řízení absolvoval na VUT Brno, aby předešel střetu zájmů. V roce 2009 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem architektury. Při senátních volbách v roce 2012 kandidoval za TOP 09 a STAN v obvodu č. 26 – Praha 2. Od roku 1975 pracoval nebo spolupracoval na těchto projektech:
Více od autora
Ludmila Kaprasová (1)
Narozena 16.5.1941 v Novém Bydžově. Textilní výtvarnice, šperkařka, malířka, realizace v architektuře.
Více od autora
Lasse Braun (1)
Občanským jménem Alberto Ferro. Narodil se v Alžíru do bohaté aristokratické italské rodiny. Původně měl jít v diplomatických stopách svého otce. Ale jak už to bývá, po neúspěšné obhajobě své doktorské práce na milánské státní univerzitě, která vyvolala mnoho kontroverzí, šel svojí vlastní cestou. Stal se pornografickým producentem, režisérem, scénáristou, spisovatelem a badatelem.
Více od autora
Andrew Tyler (1)
Britský novinář, zabývá se politickými a sociálními problémy, aktivista v boji za práva zvířat .
Více od autora
Pavel D Kolář (1)
Narozen 16. 3. 1967 ve Vsetíně. Autor encyklopedie filmu a sci-fi povídek, překladatel, publicista.
Více od autora
Antonín Landa (1)
Narozen 2.5.1899 v Praze, zemřel 8.4.1968 v Praze. Středoškolský profesor, ilustrátor.
Více od autora
Jan Florian (1)
Jan Florian byl český malíř, sochař a restaurátor. Jeho otcem byl Josef Florian. Celoživotně se zabýval výtvarnou činností. Výtvarná díla Jana Floriana jsou součástí mnoha církevních i světských staveb a soukromých sbírek nejen v Česku. Od roku 1973 rytíř/člen řádu Sv. Lazara. V roce 2007 vyšla v nakladatelství Host kniha rozhovorů s bratry Janem a Gabrielem Florianovými Být dlužen za duši , která byla v roce 2008 nominována na cenu Magnesia Litera za publicistiku.
Více od autora
Jaroslav Suchanek (2)
Jaroslav Suchánek je bývalý sportovní novinář, redaktor, moderátor a komentátor. Svoji kariéru začal v roce 1962 v Československém rozhlase, také pracoval ve sportovní rubrice deníku Svobodné slovo a později přešel do Československé televize, kde pracoval 25 let. V ní se věnoval především lyžování, cyklistice a gymnastice. Ve své knize uvádí, že komentoval bezmála čtyři tisíce hodin různých sportovních přenosů. Komentoval a moderoval také některé dětské sportovní i znalostní soutěže vysílané Československou televizí v rámci programů určených pro školy, děti a mládež. V současné době moderuje různé kulturní akce. Jeho synem je moderátor a herec Michal Suchánek. Mimo sportovní články v různých denících a časopisech napsal několik scénářů , redakčně se podílel na knize Václava Žilky Jak se dělá muzikant. Dále napsal knihy: V současnosti spolupracuje při vystoupeních např. s režisérem Zdeňkem Troškou a se zpěváky Yvettou Simonovou a Richardem Adamem a dalšími. V Salmovské literární kavárně v Praze uvádí svůj pravidelný pořad Vikýř.
Více od autora
Christoph Fasching (1)
Christoph Fasching je rakouský autor knih o přechodu lidstva a celé Země na vyšší úroveň vědomí a život ve Zlatém věku. Narodil se do rodiny obchodníka v Salcburku. Stejně jako ostatní členové rodiny se i on profesně ubíral stejným směrem, úspěšně prodával auta a časem se propracoval až do top managementu. Stihl jej však osud mnoha lidí dnešní doby - pocit vyhoření, frustrace, deprese a dočasná ztráta smyslu života. Nejdříve zkusil změnit branži a zaměřil se na obchod s nemovitostmi. Brzy však zjistil, že peníze ani pracovní úspěchy vnitřní prázdnotu nenaplní. Během tří let zcela změnil svůj život a z ambiciózního obchodníka se stal duchovním člověkem, jedním z tlumočníků zpráv se světelného světa.
Více od autora
Karol Skřipský (1)
Karol Skřipský byl slovenský dokumentarista a fotograf, který výrazně zasáhl do vývinu etnografického dokumentárního filmu na Slovensku. Karol Skřipský byl již od mládí fascinován horami a přírodou. Od konce dvacátých let často navštěvoval i Slovensko a pohoří jako Vysoké Tatry a Malou Fatru. V roce 1932 se jako jako čtyřiadvacetiletý přestěhoval do obce Štefanová ve Vrátné dolině, kde postavil a provozoval horský hotel. Zde se začala jeho intenzivní fotografická činnost a do povědomí fotografické veřejnosti vstoupil v roce 1938 výstavou v brněnském muzeu. Karol Skřipský debutoval v roce 1947 krátkometrážním reportážním snímkem Zletová predohra v Tatrách. O rok později se mu podařilo navzdory období schematismu natočit film Oživená hlína, který lze označit jako předchůdce filmů o umění. Prolíná se v něm etnografické téma tradiční modřanské keramiky s pokusem o zachycení tvorby Ferdiše Kostky. Přestože část autorů non-fiction produkce později přešla k hranému filmu, pro Karla Skřipského se dokument stal doménou a v roce 1954 natočil celovečerní populárně vědecký film o tatranské flóře Kvety Tater. V roce 1957 byl založen Krátký film, v jehož rámci vzniklo i Studio populárně vědeckých filmů a jeho vedoucím se stal Karol Skřipský. Tato situace měla kladný dopad na non-fiction tvorbu a podnítila i vznik etnografického dokumentu, kterému se Skřipský věnoval. Důležitou snímkem byla Píseň barev a tvarů , zejména kvůli Skřipského spolupráci s další důležitou postavou etnografického dokumentu na Slovensku, Martinem Slivkou. Film klade důraz na emocionální působení a vyzdvihuje estetické hodnoty lidové tvorby bez stop populárně vědeckého výkladu. V dalších dílech jako Stvořitelé a Obyčejné dřevo zaznamenává tradiční řemesla a přináší obraz jednoty člověka a práce. Ve filmu Žiarske rekviem spojuje smutek nad smrtí s obdivem ke způsobu života, který navzdory...
Více od autora