Všichni Autoři a témata

Ferdinand Peroutka (25)

Ferdinand Peroutka byl český spisovatel, dramatik a publicista. Bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů české předválečné demokratické žurnalistiky. Je autorem díla Budování státu, pojednávajícího o vzniku a prvních letech Československa. Studoval gymnázium v Praze, odkud však před maturitou v roce 1913 odešel a započal svoji novinářskou kariéru příležitostnými příspěvky do Herbenova časopisu Čas. Po komunistickém únorovém převratu roku 1948 odešel do exilu. Narodil se 6. února 1895 v Praze čp. 668-II jako syn Emanuela Peroutky, úředníka klubu cukrovarníků v Praze, a jeho manželky Leontiny roz. Kopfové původem z Obory na Jičínsku. Jeho rodiče uzavřeli sňatek 10. dubna 1894 v kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici. Ferdinand byl jejich první potomek; později se jim narodil ještě syn Karel a dcera Ludmila . V letech 1919–1924 působil jako redaktor novin Tribuna, později od roku 1924 do roku 1939 jako šéfredaktor revue Přítomnost. Jeho činnost byla podporována prezidentem republiky T.G. Masarykem, který též pod různými šiframi často do časopisu přispíval. V letech 1924–1939 byl Peroutka také politickým komentátorem Lidových novin. Byl členem kruhu tzv. Pátečníků, což byla skupina intelektuálů, kteří se scházeli v Čapkově vile a někdy i u prezidenta Masaryka, zejména v prostředí Lánského zámku. Jako novinář se ve svých politických komentářích věnoval širokému rozsahu témat vnitřní i mezinárodní politiky. Patřil k výrazným kritikům nacismu a komunismu, jejichž ideologie považoval za zhoubné. Z těchto důvodů byl už během první republiky často napadán jak komunisty, tak ze strany krajně pravicových kruhů. Opakovaně kritizoval Adolfa Hitlera za jeho lži a falešné sliby. V článku Češi, Němci a židé, který vyšel v Přítomnosti 22. února 1939 v období druhé republiky, Peroutka napsal: Podle odborníka na dějiny médií 1...

Eva Zábojová (24)

Doktorát z filozofie získala přes obor - angličtina. Podílela se na učebnicích angličtiny.

Bruno Ferrero (34)

Bruno Ferrero je italský římskokatolický kněz, salesián a spisovatel. Jako sedmnáctiletý vstoupil k salesiánům a v roce 1974 přijal kněžské svěcení. V letech 1988 až 2009 pracoval v nakladatelství Elledici, a to od roku 1996 jako jeho ředitel. Od roku 2011 řídí salesiánský časopis Il bollettino salesiano.

Arthur Rimbaud (15)

Arthur Rimbaud IPA, celým jménem Jean Arthur Nicolas Rimbaud , byl francouzský básník, jeden z nejvýznamnějších tzv. prokletých básníků. Narodil se v Charleville-Mézières v departmentu Ardennes. Jeho otec byl kapitán pěchoty, dobrodruh, který nakonec rodinu opustil. Rimbaud byl velmi nepřizpůsobivý a na výchovu své konzervativní a nábožensky bigotní matky reagoval výbuchy hněvu a útěky z domova. V době pařížské komuny přišel do Paříže, kde se seznámil s Verlainem. Verlaine kvůli němu rozbil manželství. Začali spolu žít a to nejen jako přátelé, ale i jako milenci. Jejich život byl velmi bohémský . Po rozchodu s Verlainem v roce 1873 Verlaine Rimbauda postřelil, protože se pokusil zničit své dílo, které měl Verlaine naštěstí u sebe. Rimbaud, jenž skončil v nemocnici, své dílo odsoudil, přestal psát a vstoupil do koloniálního vojska. Na Jávě dezertoval, s cirkusem prošel Švédsko a Norsko. Roku 1880 byl v Egyptě, potom na Kypru, odkud se vydal jako obchodní zástupce do Adenu. V Etiopii obchodoval m.j. se zbraněmi. Přešel celou somálskou poušť. Naučil se mnoho jazyků a zemřel na rakovinu . Byl pochován na hřbitově 'Cimetière de Charleville-Mézières'. Rimbaud v poezii změnil strukturu a metodu. Jeho poezie stojí na subjektivních prožitcích, především pocitu rozporu mezi umělcem a společností. Pro jeho básně je typická bohatá fantazie, odpor k měšťákům a náboženství a obdiv k revoluci. Jeho poezie se stala základem nové poetiky. Odhaloval iluzornost pravd uznávaných společností, jež vystavil pohrdavému posměchu. Útoky proti povrchnosti, zbabělosti a všednosti společnosti postupně přerostly v nenávistnou a totální revoltu proti všem hodnotám a tabu společnosti. Rimbaudovo dílo, vycházející ze zloby, z revolty a vnitřní síly a útočilo na všechny formy tradice, ovlivnilo moderní světovou poezii, zej...

Anna Kremzerová (21)

Autorka učebnic němčiny.

Alois Jedlička (32)

Alois Jedlička byl český bohemista, profesor českého jazyka na Univerzitě Karlově a redaktor časopisu Naše řeč. Spolu s Bohuslavem Havránkem je autorem české mluvnice a pokračovatelem díla Jana Gebauera a Františka Trávníčka. Narodil se sice v Brně, ale své mládí prožil v Oslavanech u Brna. Jeho otec pracoval jako průvodčí. Články A. Jedličky ve Slově a slovesnosti :

William Scott (40)

Německý autor dobrodružných románů.

Viktor Farkas (14)

Rakouský novinář, téměř celý svůj život prožil ve Vídni. Farkas byl jedním z nejvýznamnějších evropských záhadologů. Zabýval se problematikou UFO a záhadných sil mezi životem a smrtí.

Vi Keeland (30)

Vi Keeland žije šťastně v New Yorku se svým manželem, kterého zná od svých šesti let a s jejich třemi dětmi. Je autorkou více než 1,5 milionů prodaných knih pro ženy. Její knihy se objevily ve více než osmdesáti bestsellerových seznamech a v současné době jsou přeloženy do šestnácti jazyků.

Václav Hájek (30)

Václav Hájek byl český a československý novinář, politik Komunistické strany Československa, dlouholetý vedoucí tajemník KV KSČ pro Středočeský kraj, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. V letech 1961-1967 byl zástupcem hlavního redaktora Rudého práva, v letech 1967-1968 šéfredaktorem stranické revue Nová mysl. Od roku 1985 působil jako předseda Ústředního výboru českého Svazu protifašistických bojovníků. V roce 1962 a 1970 získal Řád práce, roku 1973 Řád Vítězného února a roku 1980 Řád republiky. V letech 1971-1985 zastával post vedoucího tajemníka Krajského výboru KSČ pro Středočeský kraj. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. V období listopad 1968 - květen 1971 byl členem a předsedou Byra pro kontrolní a revizní práci v českých zemích. XIV. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XV. sjezd KSČ a XVI. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Po delší dobu zasedal v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1971 zasedl do české části Sněmovny národů . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 a volbách roku 1981 . Ve volbách roku 1986 byl zvolen do České národní rady. Po sametové revoluci se v lednu 1990 vzdal mandátu v rámci procesu kooptace do ČNR.

Thomas Poppe (23)

Rakouský autor píšící o numerologii,léčitelství a astrologii.

Sophie Kinsella (33)

Madeleine Wickhamová, rodným jménem Madeleine Townley je britská novinářka a spisovatelka. Většina jejích knih je napsána pod pseudonymem Sophie Kinsella. Známá je především pro svou sérii knih Báječné nakupování a propagací tzv. shopaholiků, lidí závislých na nakupování. Narodila se v Londýně. Studovala na Putney High School a Sherborne School for Girls. Studovala také hudbu na New College v Oxfordu, ale po prvním roce se přehlásila na obor politika, filozofie a ekonomie . Nejdříve pracovala jako finanční žurnalistka, pak se ale začala orientovat na svět fikce. Během práce finanční novinářky, ve svých 24 letech, napsala svou první knihu. Kniha The Tennis Party byla kritiky i veřejností hodnocena velmi pozitivně a byla okamžitě rozprodána. Madeleine publikovala dalších 6 knih jako Madeleine Wickham: A Desirable Residence , Swimming Pool Sunday , The Gatecrasher , The Wedding Girl , Cocktails for Three a Sleeping Arrangements . Její první román pod pseudonymem Sophie Kinsella byl předložen jejímu stávajícímu nakladateli anonymně a byl nadšeně přijat. Poprvé odhalila svou pravou identitu až když byl v prosinci v roce 2005 vydán román Can You Keep a Secret? . Proslula sérií románů o bláznivých příhodách Becky Bloomwoodové, finanční žurnalistce, která nezvládá vlastní finance, ale miluje nakupování a dostává se do řady groteskních situací. Série má zatím šest dílů a zaměřuje se na Beckyinu posedlost nakupováním a jejím dopadem na její soukromý život. První dvě knihy byly použity pro napsání scénáře k filmu Báječný svět shopaholiků a do kin se dostaly v roce 2009 s Islou Fisherovou jako americkou Becky a Hughem Dancym jako Lukem Brandonem. Jako Sophie také napsala 5 knih stojících mimo sérii shopaholi...

Radim Uzel (24)

Radim Uzel je český gynekolog, sexuolog a regionální politik, popularizátor sexuologie, čestný předseda a člen vědecké rady Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu, a vysokoškolský pedagog. Publikoval mnoho populárních článků v tisku, rozhovorů, je autorem publicistických relací v rozhlase a v televizi. Každoročně se zúčastňuje desítek přednášek a besed v oblasti sexuální výchovy. Narodil se v roce 1940 v Ostravě jako pohrobek. Pochází z rodiny docenta analytické chemie na Karlově univerzitě a magistry farmacie. Po maturitě v roce 1957 na gymnáziu v Orlové nastoupil na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, absolvoval v roce 1963. Později pracoval na gynekologicko-porodnickém oddělení OÚNZ v Ústí nad Orlicí, v roce 1967, po atestaci z ženského lékařství, byl přijat na II. ženskou kliniku v Brně jako vědecký pracovník, v roce 1969 začal pracovat jako lázeňský lékař ve Františkových Lázních, roku 1973 dokončil druhou, nadstavbovou atestaci z ženského lékařství. Studoval v Sexuologickém ústavu v Praze. Stal se krajským ordinářem v Ostravě, kde zůstal až do roku 1989. Od roku 1966 je ženatý . Dcera Kateřina vystudovala operní zpěv, ale věnuje se keramice a autorskému šperku. Po sametové revoluci pracoval v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě a od roku 1993 se stal ředitelem Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu . Je členem výboru Sexuologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, členem zahraničních odborných společností European Association of Contraception a International Society of Abortion Doctors . Je externím učitelem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V roce 2020 získal medaili Za zásluhy od prezidenta Miloše Zemana. V době komunistické normalizace byl v Ostravě předsedou základní organizace Komunistické strany Československa . Po sametové revoluci stál u zrodu...

Publius Ovidius Naso (6)

Peter Nagy (17)

Peter Nagy je významný slovenský zpěvák, skladatel a hudebník, známý svým významným přínosem pro slovenskou hudební scénu. Narodil se 9. dubna 1959 ve východoslovenském Prešově a výraznou osobností se stal v 80. letech 20. století. Jeho kariéra začala účastí ve skupině Indigo, která byla základem jeho raného úspěchu. Jako sólový umělec se Peter Nagy dočkal bohaté kariéry a vydal řadu alb, která měla u posluchačů velký ohlas.

Peggy Moreland (35)

Peggy se narodila a vyrůstala společně se dvěma sestrami na ranči v Taurusu v Texasu. A i když Texas později opustila, když se vydala na studia, stejně jej vždy považovala za svůj domov. Titul bakaláře v oboru obchodní administrativa jí umožnil uplatnění v mnoha zaměstnáních, takže nějakou dobu učila na vysoké škole ekonomické, pracovala v administrativě, dokonce byla i realitní makléřkou a majitelkou starožitnictví. Svou spisovatelskou dráhu začala publikováním příběhů do časopisů, brzy ale zjistila, že její "parketou" je romantická literatura se šťastným koncem, a od roku 1989 píše a publikuje romance. Její příběhy se často odehrávají v Texasu, na ranči, či v malých městečkách, která Peggy tak důvěrně zná. I když příběhy jsou fikcí, některá popisovaná místa, jako jsou restaurace a třeba vyhlášené pamětihodnosti, jsou reálné, protože Peggy si myslí, že je hezké, když čtenáři zprostředkuje nahlédnutí do míst, které nemá příležitost navštívit. Peggy má tři již dospělé děti, takže má dostatek prostoru a času, aby se mohla věnovat svým zájmům. Žije v Texasu v Hill Country, nedaleko od rodného místa, na ranči se svým manželem. Na jejich pastvinách se pase hovězí dobytek, ale i kozy, mají i několik hýčkaných koní. Dále mají tři pastevecké psy, a pak dva labradory, kteří hlídají dům a k tomu tři kočky, které všemu vládnou. Peggy se vášnivě věnuje zahradničení, ráda chodí na bleší trhy a různé aukce. Její dům je její "hřiště". Moc ráda si vymýšlí různé tématické výzdoby, ať už vánoční, jarní, podzimní a její manžel z toho občas "šílí". No a samozřejmě velmi ráda čte a psaní zasvětila svůj život. Však také získala několik literárních ocenění a nejednou její knihy získaly první místo mezi bestsellery.

Otakar Dorazil (25)

Spisovatel a historik Otakar Dorazil se narodil ve Strážnici, kde měl jeho otec JUDr. Josef Dorazil advokátní praxi. Zemřel ve Valašském Meziříčí. Vystudoval stavební inženýrství a pak historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde na sklonku života působil jako vůbec první lektor metodiky vyučování historie na středních školách. Za studií pracoval v akademickém spolku Palacký ve Valašském Meziříčí. Byl iniciátorem tzv. „létacích knihoven" a stál u zrodu Veřejné čítárny a knihovny ve Valašském Meziříčí. Podílel se na zvolení TGM poslancem za valašská města. Mnoho práce vykonal také pro Československý červený kříž. Byl autorem mnoha historických publikací, mj. Světové dějiny v kostce a autobiografie Chtěl jsem být učitelem .

Michaela Zindelová (24)

Získala doktorát na FF UK, působila v časopisech v oblasti kultury a výtvarného umění, pracovala jako tisková mluvčí Jiřiny Jiráskové v Divadle na Vinohradech, vedla tiskový odbor rektora Univerzity Karlovy. Ve dvacítce knih, na kterých se jako autorka podílela, se orientuje na profily osobností české kultury . Věnuje se české módě 20. století.

Marie Zahálková (36)

Autorka učebnic angličtiny.

Mária Hajková (20)

Mária Hájková, provdaná Mária Mihálková , je slovenská herečka. V roce 1939 vystudovala hudební a dramatickou akademii a v témže roce, jako členka činohry začala působit v SND a poté od 1946 v Nové scéně v Bratislavě až do roku 1979, kdy odešla do důchodu. Kromě mnoha divadelních rolí je také známa z televizní obrazovky.

Ludvík Kundera (30)

Ludvík Kundera byl český básník, dramatik, prozaik, překladatel z němčiny, editor, literární historik, člen 'Sdružení Q'. Byl synovcem klavíristy a hudebního vědce Ludvíka Kundery a bratrancem známějšího spisovatele Milana Kundery. Ludvík Kundera byl spjatý s avantgardními směry, především surrealismem. Po maturitě na litoměřickém gymnáziu se zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale přešel do Brna. Tam ho zastihlo uzavření vysokých škol, a proto studium na FF MU, obor bohemistika a germanistika, dokončil až v roce 1946. Za války byl totálně nasazen v Německu ve Špandavě. Po válce se stal jedním ze zakladatelů postsurrealistké Skupiny Ra. V letech 1968–70 byl dramaturgem Mahenovy činohry v Brně, odkud byl normalizací vypuzen a žil bez stálého zaměstnání, avšak při pokračující literární činnosti, v Kunštátu. Bylo mu zakázáno publikovat, přesto se literatuře věnoval i nadále . Jako historik se zaměřoval zejména na Františka Halase, Hanse Arpa a Bertolta Brechta. Ve svých rozhlasových hrách usiloval o antiiluzívní divadlo. Po roce 1989 začal přednášet, v letech 1991–2004 přednášel na katedře germanistiky FF UP. Zemřel v roce 2010 v Boskovicích. Pohřeb se konal v krematoriu v Brně, urna s ostatky pak byla pohřbena do hrobu v Kunštátě. V roce 1994 byl jmenován čestným občanem města Brna. 1. června 2000 byl jmenován čestným občanem města Litoměřice, mimo jiné jako student litoměřického gymnázia. V červnu 2000 převzal v Bratislavě Cenu Jána Smreka za celoživotní dílo - z rukou Smrekova syna I. Čieteka a prvního laureáta Ceny J. Smreka švédského básníka T. Tranströmera. V roce 2002 převzal na lipském mezinárodním knižním veletrhu 'Cenu za celoživotní dílo' oceňující přínos ke zprostředkovávání české a německé literatury. V den státního svátku 28. října 2007 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil Státní vyznamená...

Libor Sváček (40)

Narozen 1967 v Českém Krumlově. Fotograf. V roce 1992 založil vlastní studio EXPHO a od té doby se profesionálně věnuje fotografii. Lákají ho především extrémní podmínky a technicky náročné úkoly, a tak si oblíbil i leteckou fotografii, která od počátku provází jeho tvorbu.

Kentarō Miura (26)

Japonský tvůrce fantasy manga komiksů.

Jørn Lier Horst (32)

Jørn Lier Horst pôsobil ako hlavný vyšetrovateľ v Larviku, študoval kriminológiu, filozofiu a psychológiu. Debutoval detektívnym románom Kľúčový svedok založenom na skutočnom prípade. Uviedol ním čoskoro už jedenásťdielnu sériu kníh s inšpektorom Williamom Wistingom a jeho dcérou, novinárkou Line. Za román Na zimu zatvorené získal Cenu nórskych kníhkupcov, nasledovali Poľovné psy, za ktoré získal cenu pre najlepšiu nórsku detektívku roka a následne aj cenu pre najlepšiu škandinávsku detektívku. Výborných ohlasov sa dočkali aj jeho najnovšie romány Jaskynný muž a Zaslepenosť. Zároveň je autorom detskej série Detektívna agentúra č. 2, ktorá začína vychádzať aj v slovenčine.

Josef Kovář (24)

Josef Kovář byl český spisovatel, autor próz pro mládež především z přírodního prostředí. Kovář pocházel z rolnické rodiny. V letech 1916-1920 vystudoval učitelský ústav v Soběslavi a poté v letech 1920-1924 učil na různých místech v Čechách , v letech 1925-1936 v Dolní Poustevně, 1936-1938 ve Cvikově a od roku 1938 až do důchodu v roce 1961 v Českém Brodě. Zde byl také v letech 1945-1949 předsedou ONV) a věnoval se zde osvětové práci. V letech 1953-1955 vystudoval dálkově Vysokou školu pedagogickou v Praze. V Kovářových knihách pro mládež se propojuje život zvířat v přírodě s napínavým dějem. Příběhy se odehrávají jednak v jeho rodném rybníkářském kraji, jednak i v oblastech poněkud exotičtějších . Hrdiny jsou buď zvířata nebo děti. Oblíbeným Kovářovým tématem jsou také skautské tábory.

John Green (29)

John Michael Green je americký spisovatel a vloger. V roce 2006 získal za své první dílo Hledání Aljašky Cenu Michaela L. Printze. Jeho román Hvězdy nám nepřály z ledna 2012 se umístil na vrcholu žebříčku bestsellerů deníku The New York Times. V roce 2014 byl podle knižní předlohy natočen stejnojmenný film, ve kterém se v jedné ze scén objevil i sám autor. Doposud napsal Green sedm knih: kromě výše uvedených jsou to Papírová města , Příliš mnoho Kateřin, Will Grayson, Will Grayson , Sněží, sněží... a zatím poslední Jedna želva za druhou. Do češtiny všechny knihy přeložila Veronika Volhejnová. Green je nejen světoznámý spisovatel, ale patří i k nejznámějším osobnostem na YouTube. V roce 2007 John Green spolu se svým bratrem Hankem založili kanál VlogBrothers. Od té doby John a Hank zavedli projekty jako Project for Awesome nebo VidCon a vytvořili jedenáct online sérií včetně vzdělávacího programu Crash Course, kde publikují videa z oblasti historie, literatury, přírodních a humanitních věd. V roce 2014 ho časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Green je díky rychlému vzestupu popularity a osobitému hlasu považován za spouštěče významného obratu v literatuře pro mládež . A. J. Jacobs z The New York Times ve své recenzi románu Winger od Andrewa Smithe použil termín „GreenLit“. Označil tak young adult knihy, v nichž je možné najít „vybroušené dialogy, nedokonalé dospělé vzory, občasné popíjení alkoholu, neopětovanou lásku a jeden či víc srdceryvných zvratů.“ Podle Wall Street Journal Greenovi „někteří připisují nastolení nové zlaté éry současné realistické literatury pro mládež, která nastala po více než desetileté dominanci knih o mladých čarodějích, třpytivých upírech a dystopiích...

Jaroslav Raimund Vávra (28)

Jaroslav Raimund Vávra byl český spisovatel a cestovatel, autor románů, reportáží a kulturně-historických prací z oblasti severní Afriky nebo z dějin řemesla a technických objevů. Narodil se v rodině úředníka pojišťovny Aloise Vávry a jeho manželky Marie, rozené Beiglové ; rodiče byli oddáni v Hradci Králové, necelý měsíc před jeho narozením. Jeho mladším bratrem byl filmový režisér Otakar Vávra. Vystudoval reálku v Brně, absolvoval externě několik semestrů na lékařské fakultě a vyučil se zubním technikem. Od roku 1924 působil jako redaktor v pražských nakladatelstvích , podílel se i na několika filmových scénářích . Od roku 1936 patřil k okruhu Václavkova Bloku. Ještě na studiích procestoval s otcem téměř celou Evropu. Roku 1931, 1937 a 1947 podnikl cestu do severní Afriky, roku 1956 navštívil Egypt, Sýrii a Libanon a roku 1969 Mongolsko. V letech 1945–1973 pracoval v Československém filmu na Barrandově nejprve jako knihovník, poté ve Filmovém klubu, který založil, a konečně jako lektor. Roku 1947 podílel se na scénáři filmu svého bratra Krakatit. Jako spisovatel napsal řadu beletristických, cestopisných a kulturně-historických knih o severní Africe a jejích původních berberských obyvatelích. Dalším okruhem jeho zájmu se stalo sklářství, technické objevy a život pražské meziválečné technické inteligence a umělecké společnosti.

Jan Dvořák (31)

Doc. PhDr. Jan Dvořák je český prozaik, editor, nakladatel, redaktor, filmový teoretik a literární kritik. Jan Dvořák se narodil v rodině učitele a klavíristky. Blízkým přítelem rodiny byl malíř Otakar Kubín – Coubine. Korespodence mezi rodiči a tímto česko – francouzským umělcem využil Dvořák k napsání románu Odvrácená strana obrazu. Za 2. světové války žil Jan Dvořák v Kolíně, do základní školy chodil v Praze. Po ukončení Střední průmyslové školy grafické, na které maturoval v roce 1957, vystudoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté nastoupil jako redaktor do Východočeského nakladatelství v Hradci Králové, do roku 1970 byl jeho šéfredaktorem, v letech 1990 – 92 ředitelem. Jan Dvořák externě pracoval jako dramaturg a vysokoškolský učitel. Od roku 1992 vyučoval český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, od roku 1994 , byl vedoucím Ústavu českého jazyka a literatury téže fakulty.

Jakob Wassermann (24)

Jakob Wassermann byl německý romanopisec, básník a esejista židovského původu. Patřil k nejčtenějším autorům své doby, jeho literárními souputníky byli Thomas Mann a Arthur Schnitzler. Wassermannova tvorba se zabývá mystikou a etickými otázkami, odráží se v ní dobový vliv psychoanalýzy. Byl redaktorem časopisu Simplicissimus a divadelním recenzentem. V letech 1926 až 1933 byl členem Pruské akademie umění. Jeho román ze soudního prostředí Případ Mauricius zfilmoval v roce 1954 Julien Duvivier. Od roku 1993 se v jeho rodném Fürthu uděluje Literární cena Jakoba Wassermanna.

Iveta Bartošová (14)

Iveta Bartošová byla známá česká zpěvačka a herečka, která se v 80. a 90. letech 20. století stala jednou z nejpopulárnějších a nejvlivnějších umělkyň v České republice. Její kariéra začala na počátku 80. let 20. století po účasti v několika pěveckých soutěžích, což vedlo k jejímu objevení a následnému vzestupu ke slávě. Bartošová si díky svému melodickému hlasu a emotivnímu vystupování získala oddané fanoušky a zažila plodnou kariéru, během níž vydala řadu alb a singlů, které měly u publika velký ohlas.

Ivana Havranová (33)

Ivana Havranová je absolventkou Filozofickej fakulty Jána Amosa Komenského, odbor žurnalistika. Profesionálne rástla v redakcii Smena, Zornička, neskôr v Československej televízii ako publicistka mládežníckeho magazínu Televízny klub mladých. Neskôr si založila vlastné vydavateľstvo a vydávala časopisy Maxi super, mesačník pre deti Mamatatajojo, slovenský Bulvár, Fiškál, Lišiaka a Bambuľku. Je autorkou viac ako 400 televíznych scenárov, množstva poviedok pre deti, rozhovorov, reportáží. Má dcéru Ivanu a syna Michala. Je vydatá za publicistu Michala Havrana. Súčasťou rodiny je aj malý jazvečík Jožinka.

Giuseppe Verdi (35)

Giuseppe Verdi byl významnou osobností operního světa, proslulou svým mimořádným přínosem pro tuto uměleckou formu v 19. století. Verdi se narodil 10. října 1813 v italském Le Roncole a jeho hudební genialita se projevila již v raném věku. Na italské operní scéně se prosadil hned svým prvním velkým úspěchem, operou "Nabucco" v roce 1842. Následovala řada oper, které upevnily jeho pověst jednoho z největších italských operních skladatelů.

Frank Sinatra (35)

Frank Sinatra byl americký zpěvák, herec a producent, který je jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob a prodal více než 150 milionů desek po celém světě. Sinatra se narodil 12. prosince 1915 v Hobokenu ve státě New Jersey a proslavil se ve 40. letech 20. století poté, co v roce 1943 podepsal smlouvu s nahrávací společností Columbia Records. Jeho kariéra se vyznačovala hladkým, charismatickým hlasem a schopností předávat emoce prostřednictvím své hudby. Poté, co se zpočátku proslavil jako člen orchestrů Harryho Jamese a Tommyho Dorseyho, se stal úspěšným sólovým umělcem.

François Rabelais (23)

François Rabelais byl francouzský spisovatel, právník, lékař, botanik a stavitel, autor slavného románu Gargantua a Pantagruel. Na přání otce advokáta vstoupil k františkánům poblíž Angers a kolem roku 1511 se stal knězem. V klášteře se setkal s myšlenkami italského humanismu, naučil se řecky a překládal Hérodota, což narazilo na odpor u pařížské Sorbonny i u jeho představených. Protekcí biskupa z Poitiers, benediktínského opata, mohl roku 1524 přestoupit do jeho kláštera a roku 1526 z řádu vystoupit. V letech 1528–1530 žil v Paříži, kde snad začal studovat medicinu a měl zde dvě nemanželské děti. Protože se v rostoucím napětí mezi katolíky a protestanty nemohl rozhodnout pro žádnou stranu, nechal se 1530 propustit z kněžského stavu a zapsal se na lékařskou fakultu v Montpellieru, kde také vydával spisy Hippokratovy a Galénovy, o něž se tehdy opíralo studium lékařství. Vedle toho se věnoval psaní a roku 1532 vydal svůj první román s titulem Hrozné a strašlivé skutky i hrdinství slavného Pantagruela, krále Dipsodů a syna obra Gargantuy. Román - parodie na rytířské romány jeho doby – vyšel pod pseudonymem v Lyonu, kde se Rabelais usadil a stal lékařem v nemocnici. Roku 1534 vydal knihu o topografii starého Říma a krátce nato - po velkém úspěchu Pantagruela – opět pod pseudonymem román Strašlivý život velkého Gargantuy, otce Pantagruelova. Roku 1535 se vzdal lékařského místa a stal se sekretářem vlivného diplomata bordeauxského arcibiskupa Jeana du Bellay, jehož opakovaně doprovázel na cestách do Říma. Při té příležitosti dosáhl papežské povolení formálně znovu vstoupit do benediktinského řádu, což mu umožnilo získat výnosné kanovnické místo a zároveň provozovat lékařství. 1537 byl v Montpellier promován na doktora a začal přednášet Hippokratovy spisy na základě řeckého textu, a zároveň doprovázel arcibiskupa du Bellaye při různých politických ...

Erich Einhorn (26)

Erich Einhorn byl český fotograf a publicista. Studoval gymnázium, jehož dokončení mu bylo během německé okupace znemožněno. V roce 1944 byl internován ve sběrném táboře u Opole, odkud uprchl a přešel přes frontu na sovětskou stranu. S fotografem Jindřichem Marcem se pak dostal do Košic, kde fotografovali pro novou československou vládu. Po válce pracoval u filmu postupně jako střihač, asistent režie a dramaturg. Organizoval rovněž fotografické výstavy, např. v roce 1946 Pražské povstání ve fotografii. V roce 1951 nastoupil do dolů, v roce 1952 začal studovat Státní grafickou školu v Praze. Jeho souputníci kolegové na škole byli například Jovan Dezort, zpravodajec Skalski a mnozí jiní, kteří našli uplatnění v tisku, v reportáži, reklamě, dokumentaci i ve filmu. Roku 1955 nastoupil jako fotoreportér do novin Večerní Praha. Od roku 1960 fotografoval na volné noze, psal praktické příručky pro fotografy, organizoval fotografické výstavy a se svou ženou Miladou Einhornovou vydával fotografické vlastivědné publikace.

Elizabeth Adler (30)

Elizabeth Adlerová se narodila v Yorkshiru na severu Anglie. Je vdaná, má jednu dceru a v současné době žije přechodně v různých státech: v Brazílii, USA, Anglii, Francii a v Irsku. Její romány jsou překládány do všech světových jazyků.

Eliška Horelová (25)

Eliška Horelová, rozená Nováková byla česká prozaička věnující se literatuře pro mládež. Absolvovala učitelský ústav a učila na školách. Studovala filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze a v roce 1952 zde získala doktorát. Později na této škole také vyučovala. Od poloviny 50. let publikovala v novinách a časopisech. Skutečným literárním počinem v oblasti literatury pro mládež se stala její historická románová trilogie Zdivočelá voda, Strhané hráze a Potopa. Děj se odehrává těsně před druhou světovou válkou. Podobně je tomu v knize Kluci ze zabraného, věnované událostem let 1942 na Neveklovsku, nebo v románě Čas ohně, čas šeříků, v němž zachytila vzrušené dění posledních dnů války v Českých Budějovicích. V knihách ze života současných dětí uplatňovala znalost psychologie dětského myšlení, s úsměvem a ironií líčila trápení svých hrdinů a hrdinek.

David Walliams (33)

David Edward Walliams, OBE , známý jako David Walliams je anglický komik, herec, spisovatel, televizní osobnost a aktivista. K dnešnímu dni se prodalo více než 12,5 milionů kopií a jeho knihy byly přeloženy do 46 jazyků. Byl popisován jako "nejrychleji rostoucí dětský autor ve Spojeném království". Jeho literární styl byl srovnáván s Roaldem Dahlem. Z jeho herecké kariéry je nejznámější seriál Malá Velká Británie. Od roku 2012 působí také jako porotce v talentové show Britain's Got Talent. David Walliams se narodil 20. srpna 1971 v Mertonu v Londýně. Spolu s o dva roky starší sestrou Julií a s rodiči Peterem a Kathleen prožil dětství blízko Londýna v Bansteadu, Surrey. Po základní škole a gymnáziu vystudoval herectví na Univerzitě v Bristolu. . Později se se začal věnovat televizi, mmj. spolupracuje s britskou televizí BBC. V od roku 2001 ve verzi pro radio a poté i pro televizi v letech 2003 - 2005 spolupracoval spolu s Mattem Lucasem na pořadu Little Britain na BBC one, který oba komiky proslavil. Také si zahrál například v pořadech Rather You Than Me na BBC four či EastEnders. V roce 2012 v šesté sérii seriálu Pán času . Během roku 2006 přeplaval kanál La Manche, dlouhý 35 km, v čase 10 hodin a 34 minut. Roku 2008 přeplaval spolu s Jamesem Cracknellem Gibraltarskou úžinu ze Španělska do Maroka. V roce 2011 během 8 dnů uplaval celou délku Temže . Tyto Walliamsovy sportovní výzvy přiměly britskou veřejnost přispět celkem několik milionů liber na charitu s působením v UK, Africe a Indii. Další sportovní výkony v současné době neplánuje. Během plavání Temže onemocněl horečnatý...

Danka Šárková (27)

Narozena 13. 2. 1969 v Praze. Psycholožka zaměřená na hlubinnou psychologii, pracuje v oblasti osobního rozvoje a alternativní medicíny, externí redaktorka a nakladatelka . Též autorka společenských románů, knih pro děti a kuchařské knihy. Vede kurzy automatického psaní.

Corinne Hofmann (13)

Corinne Hofmannová je švýcarská spisovatelka, autorka autobiografických románů o životě v Keni. Hofmannová navštívila Keňu poprvé v roce 1986 a přestěhovala se tam v roce 1987. Bydlela zde se svým manželem Lketingou. Na konci roku 1990 utekla zpět do Švýcarska se svou tehdy malou dcerou. Její příběhy jsou podle skutečné události, které sama zažila.

Zdeněk Košler (21)

Zdeněk Košler byl významný český dirigent, známý svou interpretací české klasické hudby i spoluprací s orchestry po celém světě. Narodil se 25. března 1928 v Praze, dirigování vystudoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze. Během své kariéry zastával Košler významné funkce v několika orchestrech, včetně opery Slovenského národního divadla a České filharmonie. Byl také hostujícím dirigentem mnoha mezinárodních těles.

Vlasta Rejtharová (27)

Autorka francouzsko-českých slovníků, příručky francouzštiny pro vědecké pracovníky a příručky psané angličtiny.

Vladimir Vladimirovič Majakovskij (33)

Vladimir Vladimirovič Majakovskij byl ruský prozaik, básník a dramatik. Stal se zakladatelem ruského futurismu, který ovlivnil celou sovětskou literaturu. Psal také filmové scénáře a dětskou literaturu. Narodil se v Bagdati v Gruzii v rodině polesného rusko-kozáckého původu. Jeho matka byla ukrajinského původu. Přestože vyrůstal v gruzínsky mluvícím prostředí, jeho rodným jazykem byla ruština. Politicky se angažoval již od roku 1908, kdy četl marxistickou literaturu . Od roku 1911 studoval na moskevském učilišti malířství, architekturu a sochařství. Roku 1914 byl vyloučen. Poprvé publikoval v roce 1912 ve futuristickém almanachu Políček obecnému vkusu , jeho první větší báseň Oblak v kalhotách pochází z roku 1915. V letech 1915–1917 pracoval jako kreslič v Petrohradu. Po vypuknutí VŘSR se přihlásil ke komunismu a psal především propagační poezii. V občanské válce pracoval ve státní zpravodajské agentuře ROSTA . Roku 1923 založil časopis LEF, který také později řídil. Ve dvacátých letech jako přední sovětský básník mohl cestovat, navštívil Lotyšsko, Velkou Británii, Německo, Spojené státy, Kubu, Československo, psal tendenční a milostnou poezii a satiry, zaměřené proti šosáctví a byrokracii. V roce 1930 spáchal sebevraždu. Jeho rané dílo spadá do futurismu, jeho pozdější dílo je silně ovlivněné marxismem, socialistickou ideologií a socialistickým realismem, také se snažil oba postupy spojit v takzvaný комфут, tj. komunistický futurismus. Byl nejvýznamnějším oficiálním spisovatelem v tehdejším SSSR. Většina jeho básní je proto silně tendenční, což jim může v očích některých čtenářů ubírat na literární hodnotě. Majakovskij zpravidla používal bohatě rýmovaný tónický verš většinou o třech iktech, typický pro ruskou lidovou poezii, v umělecké tvorbě ale neob...

Vladimír Mináč (35)

Vladimír Mináč byl slovenský spisovatel-prozaik, esejista, filmový scenárista, publicista, kulturní organizátor a politik Komunistické strany Slovenska. Působil jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, za normalizace předseda Matice slovenské, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Slovenské národní rady. Ve Federálním shromáždění zasedal znovu po sametové revoluci v letech 1990-1992 za slovenské komunisty . Vzdělání získal na gymnáziu v Rimavské Sobotě a v Tisovci, kde také nakonec maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval slovenštinu a němčinu. Zúčastnil se aktivně Slovenského národního povstání, koncem roku 1944 byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu a později do Dachau. Po válce byl redaktorem armádního časopisu Bojovník . V roce 1949 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň byl redaktorem deníku Kultúrny život. V roce 1951 se stal vedoucím scenáristického oddělení Československého státního filmu, později šéfredaktorem časopisu Kultúrny život a od roku 1955 šéfredaktorem Slovenských pohľadov. V letech 1956–1974 se profesionálně věnoval literární tvorbě. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. V 60. letech se zapojoval do četných dobových diskuzí o postavení Slováků a Slovenska. V roce 1965 například vystupoval v polemice o dědictví slovenského povstání v letech 1848–1849, které Karel Marx a ortodoxní marxistická historiografie hodnotila jako reakční, provídeňské a sabotující liberální maďarskou revoluci. Mináč tento výklad odmítl a postoj maďarských revolucionářů označil za šovinistický. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém p...

Václav Štech (36)

Václav Štech byl český učitel, divadelní ředitel, spisovatel, dramatik a novinář. Věnoval se hlavně divadlu. Narodil se sice v Kladně, ale protože mu otec brzy zemřel, matka se s ním odstěhovala do Slaného. Vystudoval piaristické gymnasium ve Slaném a Praze, poté studia pedagogická. Roku 1879 se stal učitelem ve Slaném, od roku 1894 v Praze. Na Žižkově byl správcem obecní školy až do roku 1905, kdy odešel předčasně do důchodu. Hodně cestoval Evropou, své zážitky zpracoval v cestopisných črtách. Měl organizační vlohy, byl jednatelem v Sokole, Besedě, založil ve Slaném kulturní podniky, např. spolek spisovatelů beletrie Máj, kde otevřel kancelář pro ochranu autorských práv a smluv. Založil i stejnojmenné nakladatelství. Revidoval místní knihovnu, vedl ochotnický spolek. Stal se ředitelem divadla Lidové divadlo Uranie , byl tajemníkem a po F. A. Šubrtovi později i druhým ředitelem Městského divadla na Královských Vinohradech . V letech 1920–1925 byl ředitelem Národního divadla v Brně. Po návratu do Prahy se stal viceprezidentem správní rady pojišťovny Slávie, provozoval natolik výnosnou nakladatelskou činnost, že si v Libiši u Mělníka mohl časem postavit letní domek se zahradou. Od roku 1884 byl ženatý s Aničkou Mrzílkovou, ta však zemřela při porodu syna . V roce 1888 se oženil podruhé, s Marií Brejchovou měl pět dětí, manželství bylo velice šťastné. Jeho syn Václav Vilém Štech byl i díky televizi známým kunsthistorikem Prahy. Svou literární dráhu začal humoreskami, pokračoval novelami a romány. Napsal řadu dramat pro divadlo, některé z nich byly uvedeny i v Národním divadle v Praze. Ze své odborné práce učitele čerpal pro napsání řady školních výchovných vzdělávacích příruček. Přispíval do časopisů Květy, Osvěta, Zlatá Praha. Zemřel roku 1947 v Praze, pochován je v rodinném hrobě ve Slaném....

Václav Dušek (28)

Václav Dušek je český spisovatel-prozaik a scenárista. Původně byl malířem pokojů, později učitel na lidové škole umění, scenárista, dramaturg a redaktor. V jeho prózách dominují postavy dospívajících mladých lidí, často z problematických rodin, kteří se snaží najít pevné místo ve světě, ale často sklouznou na okraj společnosti. Jeho první čtyři díla spojuje částečně autobiografická postava hrdiny Tadeáše Falka. Dále spolupracoval na vzpomínkové knize Josefa Vinkláře Pokus o kus pravdy a na sleeve-notu k jeho nahrávce Života náhody: vzpomínkové vyprávění , kniha Velká vodní loupež o privatizaci říčních správ a občasné překlady z ruštiny a angličtiny.

Svatopluk Káš (23)

Svatopluk Káš byl český lékař-neurolog, spisovatel, publicista a humorista. Byl synem zakladatele hudebního sdružení Kocourkovští učitelé Josefa Káše. Byl znám především svou zálibou v medicínském humoru.

Stephanie Laurens (37)

Australanka Theonne Ann De Kretser používá pseudnym Stephanie Laurens, což jsou jména jejích dvou dcer. Narodila se na Cejlonu , tehdejší britské kolonii. Je nejprodávanější australskou spisovatelkou píšící romance. Když jí bylo pět, rodina se odstěhovala do Melbourne v Austrálii. Po dokončení univerzity získala doktorát z biochemie. Poté se s manželem přestěhovala do Londýna ve Velké Británii. Tam oba začali pracovat jako vědci v Kentu. Žili v oblasti obklopené historií. Jejich vlastní domek byl postaven v 16. století, zatímco vedle byly chráněné zříceniny římské vily a poblíž hrad ze 14. století. Po čtyřech letech strávených v Anglii se s manželem vrátili zpět do Austrálie, kde pokračovala v práci v oblasti onkologického výzkumu. Jednou večer si uvědomila, že už doma nemá žádný ze svých oblíbených romantických románů, který by si mohla přečíst. Po letech přemýšlení o psaní svého vlastního románu, začala po nocích a o víkendech po několik příštích měsíců psát. Jejím první román Tangled Reins vyšel v roce 1992. Po dosažení úspěchu se svými romány, Theonne \"odešla\" z vědeckého výzkumu a stala se spisovatelkou na plný úvazek. Její romány jsou především historické romance z vladařské éry. Theonne s manželem a dvěmi dcerami, Stephanií a Lauren, nyní žijí v Melbourne.

Spirituál Kvintet (14)

Spirituál Kvintet je známá česká folková a country hudební skupina, široce uznávaná pro svůj vliv na československou hudební scénu, zejména v žánrech folk a duchovní hudba. Skupinu založil v roce 1960 Jiří Tichota a brzy se stala jedním z vůdčích hlasů československé folkové hudby. Jejich repertoár zahrnuje směs tradičních českých písní, původních skladeb a úprav zahraniční lidové hudby, často se zaměřením na duchovní a protestní témata.

Slovak Philharmonic Orchestra (31)

Slovak Philharmonic Orchestra je uznávaný symfonický orchestr se sídlem v Bratislavě na Slovensku. Orchestr byl založen v roce 1949 a stal se jedním z nejvýznamnějších a nejvýznamnějších těles klasické hudby v zemi. Během své historie spolupracovala Slovenská filharmonie s řadou uznávaných dirigentů a sólistů z celého světa, což posílilo její mezinárodní renomé. Repertoár orchestru je rozmanitý a zahrnuje širokou škálu děl z různých období a stylů, včetně klasické, romantické a soudobé hudby.

Robert Harris (33)

Robert Dennis Harris je anglický spisovatel, autor románů. Působil také jako novinář a televizní reportér na veřejnoprávní stanici BBC. Narodil se roku 1957 v Nottinghamu. Ambice stát se spisovatelem pochází z mládí, kdy navštěvoval místní tiskárnu, ve které byl jeho otec zaměstnán. Nejdříve nastoupil na střední školu Belvoir High School v Bottesfordu, odkud přestoupil na školu krále Eduarda VII. v Melton Mowbray, ve které byla po něm pojmenována posluchárna. Tam začal s psaním divadelních her a vydáváním školního časopisu. Poté pokračoval studiem oboru anglická literatura na Selwyn College cambridžské univerzity, na které se stal prezidentem univerzitní debatní společnosti Cambridge Union a také zde editoval studentské noviny Varsity. Harris žije na bývalé berkshirské faře poblíž Newbury, spolu s manželkou Gill Hornbyovou, která je také spisovatelkou a sestrou romanopisce Nicka Hornbyho. Mají čtyři děti. V roce 2000 Harris přispěl do Hornbyho sbírky Speaking with the Angel krátkou povídkou „PMQ“. Po ukončení Cambridge nastoupil do BBC, kde pracoval v sekci aktuálního zpravodajství a podílel se na vysílání programů typu Panorama a Newsnight. V roce 1987, ve třiceti letech, se stal politickým vydavatelem časopisu The Observer. Později pravidelně přispíval sloupky do periodik The Sunday Times a The Daily Telegraph. První kniha A Higher Form Of Killing vyšla v roce 1982. Jejím předmětem je popis chemické a biologické formy války. Napsal ji s kolegou z BBC a blízkým přítelem Jeremy Paxmanem. Následovaly další díla Gotcha, the Media, the Government and the Falklands Crisis , The Making of Neil Kinnock , Selling Hitler , o vyšetřování skandálu Hitlerových deníků a Good and Faithful Servant , věnující se Bernardu Inghamovi, tiskovému mluvčí Margaret Thatcherové. Prvním románem s miliónem prodaných výtisků se v roce 1992 stal Otčina , využívající alternativní historii. Autor nastín...

Petra Adámková (20)

Narozena 17. 7. 1979 v Brně. Mgr., filoložka, bohemistka, pedagožka se specializací na češtinu a němčinu. Získala též titul Bc. na Ekonomicko-správní fakultě MU, obor Podniková ekonomika a management.

Patrick Taylor (25)

Irský lékař a autor humorných knih o dvou irských venkovských doktorech Fingalovi O’Reillym a Barrym Lavertym. Narodil se a vyrostl v severoirském Bangoru. Po ukončení studií odjel do Kanady, kde pracoval přes třicet let. Nyní žije na ostrově Saltsprings v Britské Kolumbii.

Nelson DeMille (27)

Nelson Richard DeMille se narodil v New Yorku. V dětství se rodina přestěhovala na Long Island. Tři roky studoval na Hofstra University, poté vstoupil do armády a byl přijat do důstojnické školy. Stal se poručíkem americké armády a zúčastnil se bojů ve Vietnamu jako velitel pěchotní čety 1. divize kavalerie. Byl vyznamenán Leteckou medailí, Bronzovou hvězdou a Vietnamským křížem za statečnost. Po návratu do Spojených států znovu nastoupil na Hofstra University a dosáhl univerzitního titulu v oboru politických věd a historie. Jeho rané knihy jsou detektivky z prostředí New Yorku. Jeho prvním velkým románem byl titul By the Rivers of Babylon . Je členem amerického Cechu autorů, organizace Mystery Writers of America a americké Menzy. Je držitelem tří čestných doktorátů: doktor humanitních věd z Hofstra University, doktor literatury z Long Island University a doktor humanitních věd z Dowling College. Kniha Zlín připravuje vydání těchto deMillových knih: Plum Island , The Lion\'s Game , Night Fall , Wild Fire a The Lion .

Mór Jókai (35)

Mór Jókai byl maďarský spisovatel, publicista a politik. Patřil k nejpopulárnějším autorům historicko romantických románů ve 2. polovině 19. století. Byl jedním z aktérů maďarské revoluce v roce 1848 a politice se věnoval až do pozdního věku. Narodil se v Komárně, kde měl jeho otec, maďarský šlechtic Jozsef Jókay de Ásva rodinný majetek. Poté, co byl nucen prodat své pozemky, stal se právníkem a soudcem správní rady. Matka Marie pocházela ze šlechtického rodu Pulayů. Móricz byl jejich pátým dítětem, dva bratři však zemřeli v dětském věku. Zhruba od roku 1848 začal používat zkrácené jméno Mór a pod jménem Mór Jókai publikoval své nejznámější romány. Oba rodiče byli vzdělaní, otec miloval literaturu, psal poezii a vyprávěl o svých životních zážitcích, rád maloval. Vnímavý Moricz po svých rodičích zdědil umělecké sklony. Měl výtvarný talent a již v devíti letech mu byly v tisku vydány dvě krátké básně. V roce 1831 začal v Komárně chodit do základní školy a po čtyřech letech byl poslán na studia do Bratislavy. Byl vynikající student, naučil se německy a latinsky, základy řečtiny. V roce 1837 mu zemřel otec a Moricz se vrátil do Komárna, kde další tři roky studoval na střední škole. Ve školním roce 1841–1842 se připravoval k maturitě na škole ve městě Pápa, kde se seznámil s Sándorem Petöfim, který se stal jeho dlouholetým přítelem. Maturitu složil s vynikajícím prospěchem a současně se věnoval literární činnosti. Napsal několik drobných črt a lyrických básní. Jeho velkým vzorem byl francouzský spisovatel Victor Hugo. Na matčino přání začal studovat právo v Kecskemétu. Ve volném čase maloval, hrál divadlo, režíroval. V roce 1842 zde napsal hru Židovský chlapec. Po skončení studií pracoval jako advokátní koncipient v Pešti. Petöfi, který byl v té době již slavným básníkem, ho uvedl mezi další literáty. Jókai se zde představil se svou novelou Ostrov nepean. V létě 1845 pobýval v Kom...

Miroslav Honzík (17)

Narozen 17.4.1928. Stavební technik, beletrista, autor literatury faktu a rozhlasových her.

Miroslav Graclík (34)

Miroslav Graclík je český novinář, spisovatel a producent. Vyprodukoval přes sto alb od hereckých portrétů, přes taneční muziku až po pohádky, které i dramatizoval. Mluvené slovo: Vladimír Menšík , O Menšíkovi, Stella Zázvorková , Vlastimil Brodský , Jiřina Jirásková , Miroslav Horníček , Iva Janžurová , Josef Vinklář , Jiří Lábus , Naďa Konvalinková , Ondřej Suchý , Věra Galatíková , Jan Kačer , Miroslav Donutil , Blanka Bohdanová , P. Jan Bobčík , Mons. Jan Graubner , Mons. Jan Hrdlička , Jiřina Švorcová …. Pohádky: Nejkrásnější pohádky 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 , Pohádky Karla Jaromíra Erbena 1, 2, Pohádky z kouzelné mošny 3 …. Hudba: Josef Zíma , Karel Gult & Josef Oplt , Bedřich Čuba , Lenka Kořínková , Jiří Helekal , Wizard , Roland Santé , Robert N. , NewTrio , Nancy & Robert , Michaela Valchářová , Eva Hurychová …. Samplery – výběry: Mamince k svátku, To nejlepší z dechovky 1, 2, Staropražské písničky, Písničky, které šlapou, Šílená láska, Lásko, buď má, Dávno tě znám, S tebou mě baví žít, Chtěl bych tvou lásku, Pojď ke mně blíž, Proč nemůžu tě znát, Vánoční tajemství, Nové písničky pejska a ko...

Marie Fischerová-Kvěchová (19)

Marie Fischerová, rozená Kvěchová byla česká malířka a ilustrátorka. Narodila se v Kutné Hoře, v rodině c. k. berního inspektora Otomara Kvěcha a jeho manželky Marie, rozené Zavačové. Studovala v Praze na Uměleckoprůmyslové škole, kde jejími profesory byli například Jakub Schikaneder či Jan Preisler, poté absolvovala roční studijní pobyt v Paříži u profesora Nandina na Colarossiho akademii . S vypuknutím první světové války se vrátila do Prahy, kde se 16. listopadu 1915 provdala za lékaře Jana Fischera. Díky manželovu povolání se dostala do prostředí nemocnice, kde vznikaly její první kresby novorozenců. V roce 1933 se manželé natrvalo přestěhovali do vily Sacrabonie v Černošicích. Měli spolu tři děti, Marii, Jelenu a Jana. V meziválečných letech byla vyhledávanou autorkou knih pro děti, po komunistickém převratu 1948 ji bylo zakázáno publikovat, i z důvodu jejího příklonu k tradičním hodnotám křesťanské společnosti a přirozené religiozitě řady jejích prací. Uchylovala se proto k portrétování rodinných příslušníků, přátel a známých. Kromě světa dětí byly malířčinou inspirací příroda, svoji zahradu a okolí rodinné vily mnohokrát zachytila v kresbách a akvarelech. Malířka velmi ráda cestovala, navštěvovala především etnografické oblasti Čech i Moravy, odkud přivezla mnoho skic lidových krojů. Za etnografickými reáliemi jezdili manželé Fischerovi i do zahraničí, na Slovensko, Podkarpatskou Rus či do Bulharska. Je známá především jako autorka a ilustrátorka knih pro děti či jako ilustrátorka knih jiných autorů Věnovala se také figurální a portrétní tvorbě, namalovala řadu krajinomaleb, sgrafita pro dětskou opatrovnu ve Dvoře Králové, nástěnné obrazy pro školy, její kresby našly uplatnění i v oblastech užitého umění,...

Lewis Carroll (30)

Charles Lutwidge Dodgson , známý pod pseudonymem Lewis Carroll, byl anglický spisovatel, matematik, logik, učenec, anglikánský diakon a fotograf. Jeho nejznámější knihou je Alenka v říši divů a její následné pokračování Za zrcadlem a co tam Alenka našla. Pokračování Alenčiných příběhů Alenka za zrcadlem poprvé vyšlo roku 1871. Toto dílo mimo jiné obsahuje slavnou báseň Žvahlav , která ukazuje Carrollův smysl pro hravost a fantazii. Jeho třetím nejproslulejším dílem ve světě po obou Alenkách je alegorická báseň The Hunting of the Snark . Posledním Carrollovým románem byla kniha Sylvie and Bruno . Pod svým jménem publikoval odborné texty z oblasti matematiky. Rodina Dodgsonů pocházela převážně ze severní Anglie a částečně z Irska. Předkové Charlese Dodgsona byli většinou lidé konzervativní a činní v anglikánské církvi nebo v armádě. Jeho pradědeček Charles Dodgson byl anglikánským biskupem. Dědeček, rovněž Charles, byl důstojníkem a zahynul v roce 1803, když jeho dva synové byli ještě malé děti. Starší z těchto synů – opět Charles Dodgson – byl Carrollův otec. Navrátil se k druhé rodinné profesi a stal se duchovním. Navštěvoval střední školu Rugby School a potom kolej Christ Church na Oxfordské univerzitě. Měl talent pro matematiku a získal dva bakalářské tituly, což mohl být dobrý začátek vynikající akademické kariéry. Místo toho se ale v roce 1827 oženil se svou sestřenicí a uchýlil se do ústraní jako venkovský kněz. Charlesův otec byl aktivní a velmi konzervativní duchovní anglikánské církve, který se později stal arcidiákonem Richmondu . Zapojoval se do ostrých náboženských polemik, které rozdělovaly anglikánskou církev. K anglikánské církvi se snažil vést i své děti. Mladý Charles si ale k otcovým hodnotám a celé anglikánské církvi vytvořil r...

Karel Sklenář (18)

Karel Sklenář je český archeolog a popularizátor vědy. Karel Sklenář v letech 1956–1961 studoval archeologii na Filosofické fakultě University Karlovy. V roce 1970 získal titul PhDr. Od roku 1963 do roku 1967 působil v Okresním muzeu Mělník . Od roku 1965 pracoval v oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea. V období 1990–1997 byl ředitelem Historického muzea Národního muzea. V letech 1968–1981 a znovu od roku 2002 přednášel muzeologii pro archeology na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od původního zaměření na paleolit a mezolit, postupně přesouvá zájem na muzeologii, hlavně však na dějiny archeologie a rehabilitaci starých výzkumů pomocí archivních a sbírkových dokladů. Významné je jeho působení v Československé společnosti archeologické při Československé akademii věd – je dlouholetým redaktorem Zpráv ČSSA/ČAS). Působí jako předseda oborové komise muzejních archeologů při Asociaci muzeí a galerií. V letech 1990–1997 redigoval Sborník Národního muzea A-Historie. Připravil řadu muzejních expozic nebo na jejich tvorbě participoval. Je autorem řady odborných studií a popularizačních publikací o české i evropské archeologii a jejích dějinách. Mnohé z nich vyšly také v zahraničí.