Všichni Autoři a témata

Karel Cumpfe (2)

Karel Cumpfe byl český středoškolský profesor, klasický filolog, autor publikací o starověkém Řecku a Římě. Narodil se 14. listopadu 1853 v Sobotce. Studoval gymnázium v Jičíně a klasickou filologii na pražské univerzitě, kde byl jeho významným učitelem Jan Kvíčala. Studium ukončil roku 1878 a o tři roky později byl promován doktorem filozofie na základě disertace Beiträge zur Erklärung der beiden Hippolyte des Euripides mit Rücksicht auf die Phaidra. Jeho prvním pedagogickým působištěm bylo pražské akademické gymnázium. Roku 1879 přešel na reálné gymnázium v Novém Bydžově, odkud se v roce 1881 se vrátil znovu do Prahy, nejprve na gymnázium v Jindřišské ulici, později v Truhlářské. V listopadu 1882 mu zemská školní rada udělila titul profesora. V září 1884 vážně onemocněl. Podle názoru ošetřujících lékařů se jednalo o břišní tyfus a pro lepší péči byl přijat do Všeobecné nemocnice. Tam se ale jeho stav prudce zhoršil, začal zuřit a místo obvyklého vyšetření byl s podezřením na šílenství převezen do ústavu pro choromyslné. O události informoval denní tisk, zejména Národní listy a Pokrok. Brzy se ale situace vyjasnila — následujícího dne vyšla zpráva, že profesor nejeví žádné známky duševní choroby, do psychiatrického ústavu byl převezen jen kvůli zaznamenanému „ochrnutí nervů“ a je naděje, že onemocnění tyfem zakrátko překoná. Mezi novináři se pak řešila otázka, zda bylo vhodné uveřejnit první nepřesnou zprávu, protože zpochybňování duševního zdraví může kohokoliv velmi poškodit. 1. prosince 1891 byl zvolen dopisujícím členem České akademie. Roku 1898 byl jmenován ředitelem gymnázia v Písku. Tuto funkci zastával do roku 1911, kdy odešel do důchodu. Při té příležitosti byl vyznamenán řádem železné koruny III. třídy. Zemřel v Písku 25. února 1931. Cumpfe byl autorem řady článků o různých aspektech života ve starověkém Řec...

Ľudmila Husovská (1)

Ing. arch., CSc., výzkumná pracovnice Památkového ústavu v Bratislavě.

Oskar Blumenthal (1)

Oscar Blumenthal, psáno též Oskar Blumenthal , byl německý spisovatel, literární kritik a dramatik a také šachový skladatel. Jako literární vědec se stal známým zejména vydáním sebraných spisů Christiana Dietricha Grabbeho . Kromě toho byl přispěvatelem několika literárních časopisů. Byl známý recenzent a pracoval v letech 1875 až 1887 pro noviny Berliner Tageblatt. Pro ostrost svých kritik byl znám též jako „blutiger Oskar“ . V letech 1888 až 1897 byl ředitel Lessingova divadla v Berlíně; v letech 1894 to 1895 navíc i ředitelem Berliner Theater. Od roku 1898 se věnoval výlučně literatuře. Vedle toho byl Blumenthal šachistou a šachovým skladatelem, které v roce 1902 zavedl pojem miniatura pro šachovou kompozici s nejvýše sedmi šachovými kameny. Od roku 1871 je od něj známo 95 takových miniatur, jež zveřejňoval převážně v Deutscher Wochenschach. Psal také šachové fejetony, které vycházely v letech 1891–94 v eníku Rigaer Tageblatt a později v berlínském vydavatelství de Gruyter. Roku 1902 vydal populární sbírku šachových problémů Schachminiaturen, o rok později doplněnou dalším dílem. Spolu s Gustavem Kadelburgem napsal několik veseloher, z nichž nejznámější se stala U bílého koníčka . Napsali ji v roce 1896 během společného pobytu ve Ville Blumenthal v blízkosti Bad Ischlu a stala se později předlohou světoznámé stejnojmenné operety. Pohřben je na židovském hřbitově v Berlíně-Weißensee. Ve čtyřech berlínských čtvrtích po něm byly pojmenovány ulice. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Oscar Blumenthal na německé Wikipedii a Oscar Blumenthal na anglické Wikipedii.

Ludwig Fulda (1)

Ludwig Anton Salomon Fulda byl německý dramatik a překladatel . V roce 1939 ukončil život sebevraždou.

Džansi Batovič Kimonko (1)

Udežský spisovatel.

Alojz Lutonský (7)

Alojz Lutonský byl slovenský organizátor a funkcionář na poli turistiky, cestovního ruchu, horské záchranné služby a výstavby horských dopravních zařízení. Jeskyňář a horolezec, publicista a autor knih a brožur průvodcovského a propagačního charakteru, redaktor několika periodik, ředitel Múzea Janka Kráľe v Liptovském Mikuláši. Narodil se jako Alois Lutonský v Bystřici pod Hostýnem 4. listopadu 1905. Slovensko navštívil poprvé v roce 1921 jako student Obchodní školy na školním výletě ve Vysokých Tatrách. Cestou z Tater se zastavil u bratra v Liptovském Mikuláši, vyprávěl mu o výletě a když se mu naskytla příležitost, po skončení středoškolských studií, přijal nabídku liptovského hospodářského družstva na místo praktikanta – ekonoma. Více se však zajímal o Tatry než o ekonomii. Tehdy poznal Miloše Janošku, učitele v Liptovském Mikuláši. Ten jej zasvěcoval do tajů tatranské a vysokohorské turistiky. Nejprve vystoupili jen na Kriváň a pak na Rysy, Vysokou a další štíty. Lyžovat se naučil v letech 1920 až 1923. V roce 1924 se setkal s nestorem jeskyňářů, objevitelem Demänovské jeskyně svobody Aloisem Králem a Vojtěchem Benickým, se kterými v letech 1924–1930 zkoumal nově objevenou Demänovskou jeskyni Svobody a jeskyni Pustá priepast. Od března 1927 byl tajemníkem a pak správcem Družstva Demänovských jeskyní. Uskutečnil několik prvosestupů do Demänovské ledové jeskyně, do propasti na Kosienkách na Krakově hoľi a mnohé jiné. Zasloužil se o první etapu zpřístupnění Demänovské jeskyně Svobody a její elektrifikaci. V roce 1928 získal pro měřičské práce v Demänovské jeskyni Svobody E. Paloncyho z Ostravy, aby na základě prohlídky jeskyně a okolního terénu našel místo pro nový vchod, který je používán dodnes. Pomáhal při zpřístupňovacích pracích v jeskyni Domica, v této jeskyni navrhl splavování říčky Styx. 16. září 1936 se podílel jako spoluorganizátor i účastník výpravy na Silickou planině v...

Josephine Siebe (1)

Ján Bojmír (2)

Ján Bojmír byl slovenský publicista, pedagog, organizátor turistiky. Jeho otcem byl Ján Bornemisza, matkou Marie rod. Kováčová. Narodil se v strážním domě u železniční trati v Jazernici. Jeho otec byl železničář, matka se starala o domácnost. Studoval na učitelském ústavu v Klášteře pod Znievom. V letech 1926 až 1928 absolvoval vysokoškolský kurz. Učitel na lidové škole , na měšťanské škole , 1924 až 1926 školní inspektor v Banské Bystrici. Od studentských dob se věnoval turistice. Funkcionář turistických organizací v místech, kde působil. Zřizovatel a spoluautor turistických průvodců, od 1923 značkař turistických stezek. Výrazná postava turistické fotografie 30. až 60. let. Publikoval články o přírodních krásách o ochraně přírody a o metodice vyučování. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Bojmír na slovenské Wikipedii.

Friedrich Jung (1)

Friedrich Georg Jünger byl německý básník a esejista .

Semen Aleksandrovič Gonionskij (1)

Ruský politolog, autor odborných publikací o politických vztazích v Jižní Americe.

Albert Kreinheder (1)

Albert Kreinheder, Ph.D., vystudoval anglickou literaturu na Syrakuské univerzitě a v Claremontu získal doktorát z klinické psychologie. Byl absolventem Institutu C. G. Junga v Los Angeles, kde také po řadu let vedl výcvik budoucích analytiků. Více než pětadvacet let provozoval soukromou praxi. V roce 1990 zemřel na rakovinu.

Madge Swindells (1)

Anglická spisovatelka.

Rudolf Vetiška (1)

Rudolf Vetiška byl český a československý odbojář, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Narodil se v Hloubětíně v dělnické rodině. Pracoval jako dělník. Od mládí byl aktivní v odborech a dělnické tělovýchově. V roce 1913 vstoupil do sociální demokracie. Počátkem 20. let byl důvěrníkem sociálně demokratické levice. Podílel se na prosincové stávce v roce 1920 a pak patřil mezi zakládající členy KSČ. V. sjezd KSČ roku 1929 ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V ÚV KSČ pak zasedal trvale. V roce 1929 ho strana vyslala do Moskvy, kde studoval na Leninské škole. Do republiky se vrátil roku 1930 a pracoval potom jako organizační tajemník KSČ v Pražském kraji, posléze jako tajemník Rudých odborů ve středních Čechách. Od roku 1934 zastával funkci tajemníka krajského výboru KSČ v Hradci Králové. V letech 1937–1938 byl krajským tajemníkem KSČ v Kladně. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. Emigroval do SSSR. V roce 1943 se vrátil jako parašutista a pracoval v 3. ilegálním vedení KSČ. V roce 1944 ho zatklo gestapo a do konce války byl vězněn. Po válce pak v letech 1945–1949 zastával post vedoucího tajemníka KSČ v Strakonicích, v letech 1949–1951 v Liberci. V listopadu 1945 byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil VIII. sjezd KSČ, IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ. V letech 1953–1963 byl rektorem Vysoké stranické školy ÚV KSČ. V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, v roce 1965 Řád Klementa Gottwalda. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Liberec. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1954. Zemřel v červnu 1966 po dlouhé a těžké nemoci. V letech 1972–1990 po něm bylo pojmenováno ústřední veřejné prostranství v Hloubětíně....

Boris Isaakovič Turov (1)

Ruský šachový teoretik.

Peter D Cornwell (1)

Spoluautor knih o leteckých operacích 2. světové války.

Jurij Kornijovyč Smolyč (1)

Ukrajinský spisovatel.

Jaroslav Honc (1)

Narozen 10.12.1925 ve Stěžerách, zemřel 1.3.1999. PhDr., archivář, práce z oboru, autor románu pro mládež.

František Vondráček (1)

Narozen 1.5.1865 v Týnci nad Labem, zemřel 27.3.1954 v Praze. Učitel, vysokoškolský lektor polštiny, prozaik, překladatel z polštiny.

Robert Pinget (1)

Robert Pinget byl francouzský avantgardní spisovatel, představitel tzv. mluveného románu . V roce 1965 získal cenu časopisu Femina za román Quelqu'un.

Hans Bettin (1)

Ken McKie (3)

Britský ilustrátor, autor dětských knih.

Leo Smolle (1)

Rakouský pedagog, historik a spisovatel slovinského původu.

Lawrence H Levy (1)

Lawrence H. Levy je vysoce uznávaný americký filmový a televizní autor, který získal cenu Writers Guild of America a byl dvakrát nominován na cenu Emmy. Policejní stanice Brooklyn je jeho první román. V jeho druhé knize – Brooklyn on Fire – je hlavní hrdinkou opět Mary Handleyová.

Mohandás Karamčand (1)

Genevieve Warnau (1)

Autorka dětské encyklopedie o zvířatech.

Scott Weidensaul (1)

Werner Kriegeskorte (1)

Autor monografie o italském malíři Giuseppe Arcimboldovi.

Brigitte Harries (1)

Německá autorka příruček o chovu psů.

Jean-Claude Concolato (1)

Anna Stránská (1)

Narozena roku 1908 v Dolní Dobrouči, zemřela roku 1991. Spisovatelka pro děti, překlad a televizní úprava knihy z francouzštiny.

Petra Nemravová (1)

- výtvarnice -jezdí na kurzy po celém světě, kde sbírá informace, zkouší nové techniky a potkává se se stejně "nemocnými" lidmi. -na kurzech měla tu čest učit se například od Donny Kato... -bydlí s manželem, dvěma holčičkami a zvířátky v domku u Prahy

Isabelle Clarke (1)

Francouzská scénáristka a režisérka.

Roman Vehovský (1)

Český dobrodruh a spisovatel. Strávil celkem sedm let na cestách po převážně po Asii. Cestoval převážně autostopem a na cestu se snažil vydělat přímo v cizích zemích. O svých cestách vydal dvě knihy a v současné době pořádá přednášky po celé republice doprovázené poutavým výkladem i zajímavými fotografiemi. Jeho poznávacím znamením je podpis v knihách. V žádné nechybí a je to vždy originál.

Marie Tomíšková (1)

Narozena 1943. Ing. arch., práce o urbanismu, věnuje se českým architektonickým historickým památkám.

Růžena Baumová (1)

Jiří Baum se narodil v Praze. Vyrůstal v době, kdy technika začínala intenzivně přetvářet svět a kdy velké sociální a ekonomické proměny dvacátého století přetvářely svět jako nikdy předtím. Tato výjimečná doba umožňovala již využívat řadu technologických prostředků a při tom ještě cestovat krajinami, které byly ještě málo dotčené civilizací. Studium Jiří Baum se již od dětství velmi zajímal o přírodu a cestování. Na přání rodičů vystudoval obchodní akademii, ale jediné, co ve skutečnosti ze získaných znalostí využil bylo psaní na stroji a stenografie. Pokračoval ve studiu na přírodovědecké fakultě univerzity Karlovy a tam také získal v roce 1928 doktorát. Cesty Ještě před koncem studia ale již Jiří Baum začal cestovat. Po prvních nesmělých výpravách do Německa a jinam vyrazil v roce 1921 na svoji první velkou cestu do USA. Jel s přítelem Viktorem Mayerem. Cestovali společně na jedno stipendium – žádali o něj oba ale byli dohodnutí, že když ho dostane jen jeden, rozdělí se. Nejdříve zkusili jet na kole, ale ukázalo se že jít pěšky a stopovat bylo účelnější. Ke konci si dokonce vydělali na starou Fordku, ale bylo s ní spíš trápení. Přesto je charkterisitické, že již na této první velké cestě Jiří Baum použil auto, alespoň jako nesmělý první pokus. A samozřejmě přivezl řadu zajímavých fotografií. V. Mayer odjel z USA do Jižní Ameriky a Jiří Baum se vrátil domů. O rok později odjel Jiří Baum za Viktorem do Brazilie a tam nějakou dobu cestovali a pokoušeli se farmařit. Podnik neskončil úspěchem, možná proto, že v uvedené oblasti právě propukla jedna z místních revolucí, kterými byla Brazilie v té době proslulá. Jiří Baum a Anny se vrátili do Prahy a Jiří Baum pokračoval ve studiích. Specializoval se na arachnologii – vědu o pavoucích. V té době podnikl svoji první cestu do Afriky, společně s botanikem A. Pilátem navštívili západní Afriku. Podnikli řadu sběratelských výprav do vnitrozemí, ale cesta pro Jiří Bauma nedopadla dobře – dostal malarii...

František Janíček (1)

František Janíček , technik a pekárenský technolog, práce z oboru pekárenské a strojírenské technologie, autor učebnic pro obor truhlářství.

Ján Švec (1)

Jan Švec po absolvování Středního odborného učiliště ve Stochově pracoval patnáct let na dole Tuchlovice. Dnes je zaměstnán u České pošty.

Volker Zimmermann (1)

Narozen 1968. Historik, zabývá se především dějinami sudetských Němců. Publikace o situaci sudetských Němců v župě Sudety.

Pavel Nedvěd (1)

Pavel Nedvěd je bývalý český fotbalový záložník a reprezentant. Nejlepší fotbalista Evropy v roce 2003, dvojnásobný medailista z mistrovství Evropy , vítěz Poháru vítězů pohárů a Superpoháru UEFA, v Česku čtyřikrát vítěz ankety Fotbalista roku a Sportovec roku 2003, mistr Československa a dvojnásobný mistr Česka a Itálie. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. V letech 2001–2009 byl hráčem Juventusu Turín. Působil také v týmech RH Cheb , Škoda Plzeň , Dukla Praha , Sparta Praha a Lazio Řím . S Laziem a Juventusem získal tzv. Scudetto, což je titul mistra italské Serie A. Dne 26. srpna 2009 oficiálně potvrdil konec fotbalové kariéry. Pavel Nedvěd byl součástí české fotbalové reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996, kde česká reprezentace podlehla až ve finále Německu. Jeho výkon ale nezůstal bez povšimnutí a v létě 1996 si ho vyhlédl trenér Zdeněk Zeman a přestoupil ze Sparty Praha do Lazia Řím, s kterým v sezóně 1997/98 vyhrál italský fotbalový pohár a o sezónu později získal poslední Pohár vítězů pohárů ve finále s Realem Mallorca, v němž vstřelil vítězný gól na konečných 2:1 . V létě 2001 přestoupil za 41,2 milionů eur do Juventusu, kde se měl stát náhradou za francouzského záložníka alžírského původu Zinédina Zidana, který to samé léto přestoupil do Realu Madrid. Nedvěd se stal páteří týmu, který vyhrál v sezónách 2001/02 a 2002/03 italskou nejvyšší ligu. Nedvěd také pomohl Juventusu do finále Ligy mistrů v roce 2003, ale kvůli trestu za žluté karty po faulu na Steva McManamana nemohl v zápase nastoupit a Juventus prohrál v penaltovém rozstřelu s AC Milán. Na konci roku 2003 získal jako druhý Čech, po Josefu Masopustovi, cenu Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. V anketě obdrž...

Jozef Palášthy (1)

RNDr. Jozef Palášthy, CSc. bol významná osobnosť slovenského múzejníctva, prírodovedec, zoológ s literárnymi a výtvarnými sklonmi. Narodil sa 1. marca 1929 vo Svätom Antone. Po skončení vysokoškolských štúdií na novozriadenej Pedagogickej fakulte Slovenskej univerzity v Košiciach, odbor prírodopis, chémia a zemepis, sa stal asistentom na Katedre prírodných vied Vyššej pedagogickej školy v Prešove a počas tohto obdobia externe spolupracoval s Krajským múzeom v Prešove. V roku 1957 tu začína pracovať už na plný úväzok, najprv vo funkcii vedúceho prírodovedného oddelenia a od roku 1972 až do odchodu do dôchodku v roku 1989 vo funkcii riaditeľa. Bol autorom stálych prírodovedných expozícií nielen v prešovskom, ale aj v iných múzeách nášho regiónu. Vo vedeckej práci sa spočiatku zameriaval na oblasť neživej prírody, no skoro sa preorientoval na zoológiu stavovcov. Ako terénny ornitológ obohatil získanými výskumami faunu vtákov, cicavcov o výskyty viacerých nových druhov nielen na východnom Slovensku, ale v rámci celého Slovenska i Československa. Výsledkom týchto výskumov bola publikácia „Torysa – migračná cesta vtáctva“. Je autorom viacerých populárno-vedeckých článkov pre turistických sprievodcov i článkov týkajúcich sa propagácie ochrany prírody a živočíchov – najmä ochrany netopierov v opálových baniach na Dubníku. V ochranárskej publikácii „Príroda okresu Prešov a jej ochrana“ so svojimi spolupracovníkmi zosumarizoval výsledky dlhoročných výskumov stavovcov Prešovského okresu. Spracoval i krátke prozaické príbehy z poľovníctva a ochrany prírody, ktoré boli uverejnené v slovenských i českých časopisoch. Ako poľovník sa podieľal na rozvoji slovenského poľovníctva v rovine teoretickej i praktickej. V rozličných časopisoch publikuje výsledky svojich výskumov o kritériách hodnotenia trofeji mačky divej, o populáciách zajaca poľného v revíroch Prešovského okresu, o ochrane losa mokraďového v Československu. Bol členom Slovenskej a Československej zoologickej spoločnost...

Ľubica Cibuľková (1)

Jiří Šindar (1)

Narozen 1952. Televizní dokumentarista, scénárista a režisér.

Christiane Lenz (1)

Nicola Edwards (1)

Autorka Nicola Edwards je zkušená spisovatelka a editorka informačních knih pro děti. Za posledních 15 let pracovala na stovkách titulů, od geografie a vědy k historii a gramotnosti.

Fhiona Galloway (1)

Ilustrátorka.

Jonny Marx (2)

Editor dětských knih.

Alois Vojkůvka (1)

Narozen 3.6.1903 v Rychlově u Bystřice pod Hostýnem, zemřel v srpnu 1977 v Ostravě. Knihař, básník, prozaik.

George Santayana (1)

George Santayana, celým jménem Jorge Augustín Nicolás Ruiz de Santayana byl americký filosof, kritik a spisovatel španělského původu, představitel naturalismu a „klasické“ americké filosofie. Narodil se v rodině španělských diplomatů, dětství prožil v Madridu a v Ávile a od roku 1872 žil s matkou a třemi sourozenci v Bostonu. Po maturitě na klasickém gymnáziu studoval od roku 1882 na Harvardu, kde mezi jeho učiteli byli i William James a Josiah Royce. Po promoci 1886 studoval dva roky v Berlíně a napsal monografii o Rudolfu Hermannovi Lotzem, kterou roku 1890 na Harvardu obhájil a stal se profesorem. Roku 1912 toto místo opustil, protože chtěl mít větší svobodu, a odstěhoval se do Evropy. Žil pak jako nezávislý spisovatel v Paříži a v Oxfordu a od roku 1925 trvale v Římě, od začátku války v klášterním útulku „Modrých sester“. Santayana byl velice plodný a úspěšný spisovatel a do roku 1904 se věnoval hlavně poezii. Jeho jediný román, „Poslední puritán“ mu získal ve třicátých letech světovou proslulost. Jeho hlavní díla jsou: Santayanovo myšlení bylo ovlivněno pragmatismem jeho bostonských učitelů, zejména W. Jamese, Spinozou a Lotzem, vyvíjelo se však velmi samostatně. Santayana je myslitel lidského jednání , z jehož potřeb se odvíjí i poznání a intelekt. Za základ všeho považoval Santayana hmotu, avšak vysoce hodnotil i symbolické činnosti ducha, které nelze na hmotu redukovat. Umění, náboženství a věda jsou si podle něho blízké tím, že pracují se symboly; umění a náboženství jsou mu expresivní oslavou plnosti života a pokud by se zaměnily za vědu, ztratilo by se jak umění žít, tak smysl pro krásu - pro Santayanu tak důležitý. V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Santayana na anglické Wikipedii.

Milan Hořejší (1)

Narozen 22.3.1919 v Řeži u Podbořan. Ing., CSc., vědecký pracovník Ústavu výpočetní techniky a automatizace, práce z oboru aerodynamiky.

Marcus Fabius Quintilianus (1)

Marcus Fabius Quintilianus byl římský řečník a učitel rétoriky. O jeho životě se ví velmi málo jistých dat. Jisté je prakticky pouze to, že se narodil v dnešním Španělsku. Odtamtud se poměrně brzy dostal do Říma a tam se proslavil. Marcus Fabius Quintilianus ve svém díle definoval ideál řečníka, řečník by měl podle něj dobře znát teorie, měl by absolvovat cvičení a mít praxi v řečnění. Velký důraz kladl na morálku, domníval se, že rétor by měl být čestný a důstojný člověk a že nesmí nabádat lid ke špatným věcem a činům. Quintilianus přikládal rétorice velkou důležitost a byl přesvědčen, že v budoucnosti bude mít mnohem větší význam. Z tohoto důvodu prosazoval výchovu k jazykové kultuře. V mládí studoval v Římě řečnictví a kolem roku 60 se vrátil do Hispanie , kde působil jako řečník a učitel. V roce 68 byl povolán do Říma, kde působil jako soudní obhájce a učitel rétoriky. Brzy si zde získal takové jméno, že ho císař Vespasian jmenoval státním učitelem výmluvnosti, kde působil 20 let. Do jeho školy chodilo mnoho studentů, mezi nimi i Plinius mladší. Po 20 letech strávených vyučováním rétoriky se uchýlil do soukromí a sepsal obšírné dílo o výchově řečníka . Poté byl opět povolán a to k výchově vnuků sestry císaře Domitiana, synů Flavia a Clementa, kteří byli ustanoveni jako dědici trůnu. Podle jeho přednášek byly vydány dvě knihy o umění řečnickém a ze zápisů jeho žáků je nejslavnější dílo Dialogus de oratoribus, jež se nyní vydává pod jménem historika Tacita.

Edward Conze (1)

Eberhart Julius Dietrich Conze byl britsko-německý spisovatel, známý díky své překladatelské činnost buddhistických textů. Narodil se v Londýně. Doktorát obdržel na University of Cologne v roce 1928. Během nacistické éry se stal zastánce komunismu. Byl vědeckým pracovníkem University of London a University of Oxford. Česky vyšla jeho kniha Stručné dějiny buddhismu.

Milan Hrabal (5)

Milan Hrabal je český spisovatel. Po absolvování ekonomické školy v České Lípě pracoval jako ekonom, později jako vedoucí odboru školství a klutury Městského úřadu Varnsdorf. V letech 2007 až 2016 pracoval v hudebním oddělení Městské knihovny Varnsdorf. Působil mj. také jako vedoucí poetického studia Doteky. V letech 1990-2003 byl redaktorem literárního časopisu Psí víno. Spoluorganizuje literární soutěže pro děti i dospělé ve Varnsdorfu. Je členem několika literárních a zájmových organizací, mj. Českého centra mezinárodního PEN klubu, Severočeského klubu spisovatelů a Sdružení Q. Je čestným členem Zwjazku serbskich wuměłcow a Společnosti přátel Lužice. Žije ve Varnsdorfu. Píše poezii a prózu, je také překladatelem, především z lužické srbštiny. Knižně vydal několik antologií, mj. antologii současné lužickosrbské poezie nazvanou Jazyk, jímž porozumíš větru. Kromě toho je editorem více než 60 publikací. Vydal 11 sbírek poezie, sbírku povídek a knížku pro děti. Debutoval v roce 1981 sbírkou Sólo větru v Severočeském nakladatelství v Ústí nad Labem. Jeho zatím poslední básnická knížka, cyklus básní Cestou bolesti a víry , byla přeložena do několika jazyků, mj. do lužické srbštiny, němčiny, lotyšštiny a angličtiny. V roce 2016 vyšel výbor z jeho poezie Eine schimmernde Wabe Glimmer . V roce 2019 vydalo nakladatelství Pop Verlag Ludwigsburg jeho sbírku Wenn die Fische davonfliegen. Za překlady ukrajinské poezie získal v roce 2016 prestižní Gogolovu cenu. Za překlady lužickosrbské literatury byl v roce 2018 oceněn Čestným odznakem Domowiny.

Lombar (3)

Ilustrátor.

Theodor Rümpler (1)

Vratislav Pokorný (1)

Mgr., Ing. Psycholog, zabývá se prevencí sociálně patologických jevů, je vedoucím psychologického centra Vojenské akademie v Brně.

John Campbell (1)

Třebaže vystudoval fyziku na MIT a Duke University, John Wood Campbell Jr. se proslavil psaním na začátku hospodářské krize. V roce 1937 začal vydávat časopis Astounding Stories a později Analog. Velkou měrou se podílel na formování spisovatelské kariéry takových velikánů jako jsou Isaac Asimov, R. A.Heinlein, T. Sturgeon, A. E. van Vogt a další. Kupoval od nich povídky a uveřejňoval je v Astounding. Od roku 1950 se Campbell odklonil od science fiction a začal prosazovat spíše žánr psi-sci. Patrně proto, že podlehl Dianetice* L. Rona Hubbarda . Je vidět, že i vzdělaný člověk může podlehnout vlivu církve jako scientologové. *Dianetika, metoda zvyšování duševního potenciálu zejm. autogenními, koncentračními a jinými mentálními praktikami . D. provozuje Scientologická církev zal. 1954 v Kalifornii L. R. Hubbardem : uznává nesmrtelnou lidskou duši, která se musí převtělovat a různými ppraktikami a výchovou se snaží duši od převtělování osvobodit.

F. S Bartoš (1)

Zdeněk Verner (1)

Narozen roku 1925, zemřel 13.9.1973 v Brně. Ing., CSc., docent na katedře tváření strojní fakulty Vysokého učení technického v Brně.

Dagmar Nová (1)

Narozena 8.9.1958 v Uherském Hradišti. Ing. arch., práce z oboru.

Ljuba Skořepová (1)

Luba Skořepová, vlastním jménem Libuše Skořepová, byla česká herečka, spisovatelka, autorka divadelní hry, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze. Z jejího křestního jména Libuše vznikla domácká „Luba“, která však byla celý její život komolena na „Ljuba“, což je jiné, obvyklejší křestní jméno. V letech 1942–1944 studovala herectví na Pražské konzervatoři. Po osvobození působila v Souboru mladých Jindřicha Honzla a ve Studiu ND . Po jeho zániku se v roce 1948 stala členkou činohry Národního divadla. Své poslední představení na prknech Národního divadla odehrála dne 18. června 2014 při derniéře Gogolovy hry Revizor. Během šedesáti šesti let působení ve zdejším souboru ztvárnila na 140 rolí. Kromě Národního divadla hostovala např. v divadle Metro, Ypsilon, Rubín, Řeznické, v Městských divadlech pražských a dalších. Jejím prvním manželem byl herec Josef Pehr, druhým spisovatel Pavel Hanuš . Skořepová však zůstala bezdětná. Značnou část svého volného času trávila Luba Skořepová na své chalupě v obci Líšný na Železnobrodsku.