Všichni Autoři a témata

Ladislav Šůcha (1)

Narozen 6.12.1924 v Praze, zemřel 27.2.1982. Ing., dr., CSc., docent katedry analytické chemie, publikace z oboru.

Záviš Holzbecher (1)

Narozen 16. 12. 1918 v Náchodě, zemřel v listopadu 2012. Ing. dr., DrSc., profesor analytické chemie, práce v oboru.

Vsevolod Vladimirovič Šapošnikov (1)

Zbyněk Čácha (1)

Práce v oboru topenářství.

Natan Jefimovič Kobrinskij (1)

Ruský, resp. sovětský vědec a autor publikací z oblasti ekonomické matematiky a kybernetiky.

Milan Kubát (1)

Milan Kubát byl český a československý elektroinženýr, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Vyučil se elektromechanikem v ČKD Praha. V roce 1951 absolvoval ČVUT. Pracoval potom ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Běchovicích a v ČKD Praha. V letech 1962-1965 zastával funkci technického náměstka VHJ ČKD Praha. Od roku 1956 působil i jako vysokoškolský pedagog. Zabýval se výkonovou polovodičovou elektronikou a mikroelektronikou. Patřil mezi zakladatele průmyslové výroby polovodičové techniky v Československu. V roce 1974 byl jmenován profesorem ČVUT. Zasedal v kolegiích ČSAV. V roce 1960 se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda, roku 1977 získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Od roku 1968 byl náměstkem ministra těžebního průmyslu, v letech 1969-1970 náměstkem federálního ministra-předsedy Federálního výboru pro průmyslu a v letech 1971-1979 náměstkem ministra pro technický a investiční rozvoj ČSSR. Od roku 1979 se stal členem vlády jako ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR. Tento post zastával v třetí vládě Lubomíra Štrougala, čtvrté vládě Lubomíra Štrougala a páté vládě Lubomíra Štrougala až do roku 1988. K roku 1979 se uvádí jako předseda Obvodního výboru Svazu československo-sovětského přátelství v Praze 2. Angažoval se i stranicky. Byl členem předsednictva Obvodního výboru KSČ a členem ekonomických komisí městského výboru KSČ i Ústředního výboru KSČ. XVII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru KSČ. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu. Ač české národnosti, byl zvolen za slovenský obvod . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci....

Pavel Mitschka (1)

Narozen 3. 4. 1932. Ing., CSc., chemik.

S. H Pinner (1)

Chemik, vysokoškolský učitel, autor publikací z oboru.

Zdeněk Oppl (1)

Návod na stavbu plachetnic a motorových člunů.

Eduard Aleksandrovič Jakubajtis (1)

Valentin Nikolajevič Bogomolov (1)

Bohumil Míšek (1)

Ing. Bohumil Míšek, DrSc. , profesor fyzikální metalurgie a mezních stavů materiálu. Práce v oboru.

Luděk Ptáček (1)

Luděk Ptáček , fyzik. Práce z oblasti fyziky kovů, defektoskopie a provozní diagnostiky.

Jindřich Běťák (1)

Člen české metrologické společnosti. Autor knih, článků a výukových kurzů z oboru metrologie.

Jiří Kodeš (1)

Ilustrátor a knižní grafik.

Kurt Ziemke (1)

Vyslanec v Kábulu

Milan Wolf (2)

Narozen v Praze. Zabývá se dějinami kinematografie.

Henri Pirenne (1)

Henri Pirenne byl belgický historik. Absolvoval Lutyšskou univerzitu a poté učil až do roku 1930 na Gentské univerzitě. Během okupace Belgie Německem se stal prominentním představitelem belgického nenásilného odporu, v letech 1916–1918 byl v německém zajetí. Jakožto historik byl zaměřením medievista. Přispel například k poznání vzniku středověkého města, pozice islámu v Evropě. Sepsal také rozsáhlé dílo Histoire de l'Europe des invasions au XVIe siècle a ve své vlasti se stal národním hrdinou kvůli sepsání sedmisvazkového díla Histoire de Belgique. Jeho dílo se stalo značně vlivné, vycházela z něho mimo jiné i škola Annales.

V Dobroklonskij (1)

Jan Pulkrábek (1)

Narozen 18.4.1902 v Humpolci, zemřel 31.1.1966 v Praze. Ing. dr., DrSc., profesor zdravotní techniky a vedoucí katedry tepelné techniky strojní fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru.

Josef Miškovský (1)

Narozen: 10. 3. 1859 v Poboři u Kouřimě, zemřel: 13. 8. 1940 v Českém Brodě. Žurnalista, knihkupec a nakladatel v Českém Brodě, kulturní historik .

Bernhard Pabst (1)

Německý klasický filolog.

Ludwig Preiss (1)

Jindřich Halabala (1)

Jindřich Halabala byl český nábytkový designér, teoretik, publicista a pedagog. Proslavily ho především návrhy stylového nábytku pro brněnské UP závody v letech 1925 až 1955, kde pracoval jako hlavní designér. Díky této pozici zásadně ovlivnil vzhled meziválečných a poválečných českých domácností. Jindřich Halabala se narodil 24. května 1903 v Koryčanech do rodiny stolaře Štěpána Halabaly, jehož řemeslu se naučil v rodinné firmě mezi lety 1918 a 1920. Poté nastoupil na Státní československou odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kterou ukončil o dva roky později. Po škole nastoupil na praxi do Spojených UP závodů, kde se seznámil s jejich zakladatelem Janem Vaňkem. V roce 1922 zároveň začal studovat architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se specializací na nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka. Studium dokončil v roce 1926. Ve stejném roce již vytvořil první návrhy nábytku a koberců. V roce 1927 byl na krátko zaměstnán v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze, aby v roce 1928 konečně nastoupil do Spojených UP závodů jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. V roce 1927 se Jindřich Halabala oženil s Pavlou Sekerkovou, se kterou měl dva syny; v roce 1929 syna Jindru a v roce 1935 syna Ivana. V roce 1930 byl přeložen do brněnské centrály Spojených UP závodů jako vedoucí ateliéru, kde až do roku 1946 pracoval na různých pozicích a zásadně se tak zasloužil o komplexní pojetí výroby, propagace a prodeje. Později se začal zajímat i o předávání svých poznatků dalším generacím a mezi lety 1951 až 1954 externě přednášel na fakultě lesnického a dřevařského inženýrství při VŠPDI v Košicích. V roce 1954 byl jmenován mimořádným profesorem a zahájil svoje dlouholeté působení na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde založil a vedl Vědeckovýzkumný ústav. Zde působil až do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Hala...

Miroslav Makarius (1)

Narozen roku 1912, zemřel roku 1972. Ing., práce v oboru technologie zpracování kovů.

Jana Bočková (2)

Když nepracuje, snaží se být na horách. Básničky psala svým dětem a když odrostly, tak do šuplíku a nyní do různých výběrových almanachů.

Theodor Pištěk (1)

Narozen 25.10.1932 v Praze. Akademický malíř a kostýmní výtvarník.

Oldřich Páleníček (1)

Narozen 9.10.1941 ve Zlíně. Grafik, náměty z Podhostýnska, ilustrace a ex libris.

Giuliano Procacci (1)

Italský historik, autor prací o dějinách Itálie.

František Velišský (1)

Narozen 3. 4. 1840 v Čejkovicích a Jičina, zemřel 8. 8. 1883 v Praze. Středoškolský profesor, klasický filolog, překladatel a archeolog.

Zdeněk Kusý (1)

Tomáš Husák (2)

Tomáš Husák je český diplomat. Vystudoval Technickou univerzitu v Liberci, po promoci v roce 1975 nastoupil do podniku zahraničního obchodu Pragoinvest, kde pracoval až do roku 1981. Poté do roku 1989 pracoval pro československé velvyslanectví v Barmě . Poté krátce pracoval jako ředitel oddělení opět v Pragoinvestu. V letech 1990–1998 působil na několika řídicích pozicích na českých ministerstvech: nejprve jako referent a později ředitel odboru Asie na Ministerstvu zahraničního obchodu, poté jako vrchní ředitel sekce zahraničního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu , resp. Ministerstva zahraničních věcí . V tomto období byl také členem představenstva České exportní banky a pojišťovny EGAP, spolupracoval s VŠE a ČVUT, publikoval a přednášel. V letech 1998–2002 působil jako velvyslanec ČR ve Švédsku. V letech 2002–2006 pracoval na MZV ČR, nejprve jako ředitel odboru dvoustranných ekonomických vztahů , poté jako vrchní ředitel sekce ekonomické a kulturní. Také působil v řídicích výborech některých vládních agentur . V letech 2006–2011 působil jako velvyslanec a vedoucí Stálé mise ČR při Evropské úřadovně OSN v Ženevě. V letech 2014-2019 působil jako velvyslanec ČR v Jižní Koreji. Tomáš Husák je ženatý, má dvě děti.

Otakar Jelínek (2)

Otto Jelinek, po návratu do České republiky Otakar Jelínek je kanadský krasobruslař, podnikatel a politik českého původu. V srpnu 2013 se stal velvyslancem Kanady v České republice. Z republiky odešla rodina Jelinkova po roce 1948, když jim byla zestátněna továrna na korkové a hliníkové zátky. Po ročním pobytu ve Švýcarsku zvolili cestu do Kanady namísto původně zamýšlených Spojených států. Firma založená jeho otcem – The Jelinek Cork Group – patří dodnes ke špičce producentů korku. Spolu se sestrou Marií získali juniorský domácí titul v roce 1955, v letech 1957 a 1958 bronzovou medaili na MS, čtvrté místo na olympijských hrách v Squaw Valley v roce 1960, zvítězili doma i na šampionátu USA v roce 1961, následně získali titul mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic v Praze a profesionálních mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic . Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání v oblasti sportovních potřeb . Byl poslancem dolní komory kanadského parlamentu a ministr pro multikulturalismus, ministr sportu , veřejných prací a financí ve vládách Briana Mulroneyho. Do České republiky se vrátil v roce 1994 jako šéf české pobočky a předseda rady ředitelů pro střední Evropu firmy Deloitte & Touche. V roce 2005 firmu Deloitte & Touche opustil. 18. února 2010 se stal členem dozorčí rady Ostravsko-karvinských dolů. Po návratu do Čech bydlel nejprve v Praze-Nových Vokovicích, poté v Dubovém mlýně v Šáreckém údolí v Praze-Dejvicích, poblíž autobusové zastávky Korek. K zajímavostem patří, že Otto a jeho sestra Maria Jelinek mohou odvodit svůj původ z novodobého šlechtického rodu Žižků z Trocnova.

Jaroslav Pecháček (1)

Prozaik a výtvarník Otec, vyučený obuvník, pracoval jako pomocný dělník, matka byla posluhovačkou. Po ukončení měšťanky v Praze-Karlíně a neúspěšném pokusu o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval dvouletou školu obchodní. 1926–31 pracoval jako úředník v různých obchodních firmách . Při zaměstnání navštěvoval výtvarnické kurzy . Po vojenské službě již nenalezl stálé zaměstnání, krátkodobě pracoval v rozmanitých propagačních podnicích jako reklamní kreslíř a příležitostně se živil jako ilustrátor obrázkových časopisů a nedělních příloh deníků . Od roku 1937 se věnoval pouze literární a výtvarné práci. Během okupace byl totálně nasazen v závodě Elektrotechna v Karlíně, po válce byl instruktorem kreslení večerních kurzů Ústřední školy dělnické a odborové ústředny. 1950–51 byl zaměstnancem Krajského národního výboru v Pardubicích, 1952–54 národního podniku Výstavnictví, poté ve svobodném povolání. 1970 odešel do důchodu.

Otto Hora (2)

Narozen 1949. Spisovatel, publicista.

Milíč Čapek (1)

Filosof. Gymnázium navštěvoval v Hradci Králové a Vysokém Mýtě. Na FF a PřF UK vystudoval filozofii, matematiku a fyziku; 1935 PhDr. V r. 1948 se habilitoval na Carleton College , profesorem byl jmenován na Boston University 1962. Působil na Iowa University a University of Nebraska , UP v Olomouci , Carleton College a Boston University . Byl členem International Society for Logic, Methodology and Philosophy of Science aj.; zúčastnil se několika světových filozofických kongresů.

Otakar Bartoš (1)

Narozen 26.8.1928 v Lounech, zemřel 23.8.1995 v Praze. PhDr., CSc., docent polonistiky na Filosofické fakultě University Karlovy, práce z oboru, překládal.

Václav Štencel (1)

Architekt, urbanista, práce z oboru.

Anna Fadrhoncová (1)

Nar. 12. 9. 1919 ve Vlachově Březí . MUDr., prof. , dermatoveneroložka. Zabývá se zejm. vaskulopathiemi dolních končetin a venerickými chorobami, věnovala se koncepci a organizaci dermatovenerologické péče.

Ludmila Hlaváčková (1)

Autorka českého původu popisující společně s Petrem Svobodným současnou úroveň českého lékařství.

Christian Geissler (1)

Německý spisovatel, televizní a rozhlasový dramaturg.

František Padrta (1)

Narozen 24. 11. 1934 v Trhových Svinách, zemřel 22. 2. 2013. Archivář a historik. Zaměřen na dějiny regionu Jablonce nad Nisou.

Zdeněk Pavlíček (1)

Zdeněk Pavlíček je bývalý československý biatlonista. Na XII. ZOH v Innsbrucku 1976 skončil ve štafetě na 4x7,5 km na 9. místě. Získal 5 titulů mistra Československa v závodě jednotlivců a 3 tituly ve štafetě.

Jan Mikeš (1)

Jan Mikeš je český římskokatolický duchovní. Jan Mikeš vyrůstal ve vesnici Horosedly. Do základní školy chodil ve Čkyni, dále pokračoval ve studiu na gymnáziu ve Vimperku. Absolvoval Teologický konvikt Olomouc, v letech 2005–2010 studoval na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Od září 2010 sloužil ve farnosti Březnice u Příbrami, nejprve rok jako pastorační asistent a jáhen. Dne 25. června 2011 byl v kostele Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. Další tři roky působil v Březnici jako farní vikář. Pracoval také jako kaplan pro mládež píseckého vikariátu. V roce 2014, kdy se stal kaplanem v Prachaticích a 17 okolních farnostech, se přidal k místním divadelníkům. Účinkuje v muzikálu Ledová země, kde hraje zamilovaného kněze. V listopadu 2015 byl ustanoven administrátorem farnosti Vlachovo Březí, Lažiště a Záblatí na Prachaticku. Již po několika týdnech však byl českobudějovickým biskupem Vlastimilem Kročilem odvolán. Místní farníci proti rozhodnutí biskupa protestovali a na biskupství odeslali petici s více než 400 podpisy. Biskupovi Kročilovi napsal i ředitel základní školy ve Vlachově Březí a radní města Michal Novotný. „Spojoval generace, oživil nepovinný předmět náboženství, je to člověk, který dokáže motivovat malé děti, zapojil se kulturního života města,“ řekl o Mikešovi Novotný, který jeho odvolání označil za nekoncepční krok. Od února 2016 slouží Jan Mikeš jako kněz ve farnosti Velešín na Českokrumlovsku. Od července 2020 přestal sloužit ve Velešíně.

Georges Limbour (1)

Spolužák dramatika Armanda Salacroua a malíře Jeana Dubuffeta byl od 20.let minulého století členem surrealistické skupiny, z níž byl ale v r. 1929 vyloučen, posléze podepsal anti-bretonovský pamflet Un Cadavre. Jeho knihy si zachovávají snový charakter, udávající tón zvláštním, vášnivým dobrodružstvím. V roce 1924 vydal básnickou sbírku Soleils bas a 1930 básnické vyprávění L'Illustre cheval blanc . Kniha Sběrači vanilky, též Vanilovníky je považována za veledílo poetické prózy. Pozdější knihy La Pie voleuse , Le Bridge de Madame Lyane , ale zejména poslední Mámení moře dokazují, že spisovatel neopustil svou doménu pestré, naivní a melancholické atmosféry, kde dětské snění zůstalo v rukou dospělého básníka, který s ní dovede čarovat. Zejména ve Vanilovnících a Mámení moře dosáhla autorova metoda vrcholu, v níž je děj jakýmsi mýtem, podávajícím svědectví o básníkově vztahu k životu a světu. Blízký vztah k malířům své generace vyjádřil m.j. studií o André Massonovi.

Nicholas Schaffner (1)

Americký novinář a písničkář. Psal např. pro The Rolling Stone, Musician, The Village Voice a Trouser Press. Zemřel 28. 8. 1991, krátce po vydání knihy A Saucerful of Secrets: The Pink Floyd Odyssey . Příčinou smrti byla nemoc AIDS.

John Beecher (1)

Brigitte Lotz (1)

Autorka publikací o rostlinách.

Theodor Syllaba (1)

Narozen 20.11.1925 v Kralovicích, zemřel 2002. PhDr., CSc., profesor, pracovník knihovního a dokumentačního střediska pro slovanskou filologii filosofické fakulty University Karlovy v Praze. Autor bibliografií a práce z oboru moderních českých a ruských dějin.

Bohumil Piller (1)

Spoluautor práce z oboru textilu.

Zdeněk Chotěnovský (1)

Zdeněk Chotěnovský byl český malíř, ilustrátor, grafik a scénograf. Zdeněk Chotěnovský se narodil ve Vysokém Mýtě, kde také navštěvoval reálné gymnázium. Poté krátce studoval na Masarykově zemské průmyslové škole v Litomyšli a na Vyšší průmyslové škole strojnické v Děčíně. Roku 1951 byl přijat ke studiu architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ale již roku 1952 přestoupil na studium užité grafiky a malby u profesora Františka Muziky, které dokončil roku 1956. Po studiích několik let působil v Děčíně, natrvalo se přestěhoval do Prahy roku 1961, kde roku 1962 založil pětičlennou uměleckou skupinu Plakát se zaměřením na válečná témata a společenskou kritiku. Protože se roku 1968 stal signatářem výzvy Dva tisíce slov, bylo roku 1969 působení skupiny ukončeno. Ve své tvorbě se Chotěnovký věnoval užité grafice, malířství, knižním ilustracím a televizní scénografii. Vynikl především jako autor plakátů , k jeho velkým tématům patřil také ženský akt. Roku 1978 se oženil s výtvarnicí Jitkou Hanicovou, se kterou pracoval na řadě televizních inscenací. V souvislosti s politickými změnami v Evropě v 80. a 90. letech vytvořil cykly obrazů – například Memento, Kati, Vyšetřování nebo Nestvůry.

Atanas Nakovski (1)

Narodil sa 31.augusta 1925. Je absolventom ekonomickej fakulty. Pracoval pre noviny "Združenie študentov" a pre rádio rádio "Sofia". Bol redaktorom v nakladateľstve "Bulharský spisovateľ", šéfredaktorom v časopise "September". Debutuje v roku 1946 v novinách "Literary Front". Je autorom fantasy románov a poviedok. Víťaz ceny "Graviton" .

Christian Opitz (1)

Christian Opitz se narodil v Německu, v roce 1970. Ve svých pěti letech měl údajně jedno z nejvyšších IQ naměřených u pětiletých dětí; ve svých sedmi letech začal se studiem fyziky a biochemie. V roce 1983 mu byla diagnostikována nevyléčitelná choroba a doporučeny alternativní léčebné metody prostřednictvím "celostní medicíny". O šest let později vyvinul Christian Opitz vlastní teorii o lidském zdraví vycházející z poznatků kvantové fyziky a fraktálové matematiky. V roce 1989 začala jeho kariéra autora, lektora a vynálezce léčebných produktů. Vyvinul údajně převratný přístup "Original radiance Health Systems", který popisuje vztahy mezi lidskou potravou a funkcí mozku a psychologií člověka. Christian Opitz je členem seskupení leaderů projektu "Project Theo Humanity" a je zapojen do několika enviromentálních projektů.

Peter Stankovič (1)

Slovenský výtvarník a hudebník.

Pierre Sipriot (1)

francouzský novinář, autor historických publikací

Timothy Brook (1)

Profesor čínských dějin na Torontské univerzitě.

Jan Jandourek (2)

Jan Jandourek , je český sociolog, spisovatel a esejista, editor internetového deníku Forum24. Absolvoval Katolickou teologickou fakultu a Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Postgraduálně vystudoval sociologii na FSV UK . Působil jako kněz v duchovní správě v Pardubicích a Praze , v současné době je jedním ze starokatolických kněží v Praze. Pracoval jako redaktor Českého týdeníku. Je členem asi 14členné redakční rady revue pro literaturu a kulturu Souvislosti, v 90. letech byl pravidelným přispěvatelem Lidových novin, MF Dnes, Literárních novin a časopisu Anno Domini. Od října 2000 do září 2005 byl členem Centra komparatistiky při FF UK v Praze. V komparatistice se převážně zabýval moderní světovou literaturou a problémem „pokleslých žánrů“. Byl také stálým spolupracovníkem Mladé fronty DNES. Začátkem roku 2006 založil nakladatelství Tartaros .

Jules Silver (1)

Spisovatel a redaktor, publikace o psychologii, mj. pseudonym Jules Silver, Jean Baptiste Delacour.

Keith Evans (1)

Britský soudní obhájce a kalifornský právník.

Pavel Kopp (1)

Narozen 23.11.1940 v Plzni. Fotograf, též překlady z italštiny.