Všichni Autoři a témata

Rudolf Adámek (1)

Rudolf Adámek byl český malíř, grafik a ilustrátor. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Františka Ženíška. Zpočátku se věnoval ilustracím pohádek, později vytvořil řadu ilustrací především duchovní literatury. Byl hluboce věřící a postupně se přikláněl k mysticismu; často se zabýval náměty ze života Krista. Historiky umění je často považován za předního českého symbolistu. Jeho tvorba byla blízká dílu Františka Koblihy, Jana Konůpka, Josefa Váchala, Jana Zrzavého nebo Františka Bílka. Účastnil se výstav Krasoumné jednoty a Spolku výtvarných umělců Myslbek, v roce 1909 vystavoval v Budapešti, v roce 1910 v Chicagu. V roce 1912 se připojil ke skupině Sursum. V roce 1915 vydal cyklus litografií Sen, život duše. Později ho ho ovlivnil také kubismus a poznatky ze studijních cest: v letech 1925–1930 navštívil třikrát Itálii, v roce 1931 byl v Paříži. K jeho pracím patří litografie, ex libris, dřevoryty, časopisecké ilustrace, olejomalby i vitráže. Po roce 1930 se zabýval také restaurátorstvím . Jeho dílo je zastoupeno v Národním divadle, v Památníku národního písemnictví, v Národním muzeu i v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Z roku 1932 jsou jeho fresky kolem kněžiště ve vršovickém Husově sboru.

Tim Stafford (1)

Americký autor knihy o sexuálních vztazích.

Alexandru Odobescu (1)

Rumunský spisovatel.

Aleksej Vasil'jevič Kol'cov (1)

Ruský básník.

Miloš Vajkrt (1)

Narozen 1942. Ing. chemie, specializace na anorganické technologie a drahé kovy, též práce historické, o minulosti lidstva, zejména o Zlaté říši Inků.

Sara Schneidman (1)

Eva Krtilová (1)

Narozena 18.12.1923 v Praze, zemřela 31.5.1982 tamtéž. PhDr., historička umění, monografie z oboru.

Jiří Adámek (1)

Jiří Adámek je český historik, politik strany Moravané, bývalý československý politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za HSD-SMS po sametové revoluci počátkem 90. let. Po volbách roku 1990 zasedl za HSD-SMS do Sněmovny lidu . Mandát nabyl až dodatečně jako náhradník v září 1991 poté, co zemřel poslanec Boleslav Bárta. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V komunálních volbách roku 2002 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora za HSD-SMS . Opětovně se o zvolení do tamního zastupitelstva neúspěšně pokoušel v komunálních volbách roku 2006 . V parlamentních volbách v roce 2010 kandidoval za stranu Moravané, ale strana nezískala parlamentní zastoupení. Uváděn je jako historik, bytem Brno. Zasedá ve výkonném výboru Moravského národního kongresu.

Chris Lewis (3)

Chris Lewis je bývalý novozélandský tenista. V roce 1975 vyhrál dvouhru juniorů ve Wimbledonu a byl světovou juniorskou jedničkou. Jeho profesionální kariéra trvala od roku 1975 do roku 1986, vyhrál tři turnaje ATP ve dvouhře a osm turnajů ve čtyřhře, jeho nejlepší postavení na světovém žebříčku bylo 19. místo ve dvouhře a 46. místo ve čtyřhře. Jeho trenéry byli Harry Hopman a Tony Roche. Největšího úspěchu dosáhl ve Wimbledonu 1983, kde jako nenasazený hráč postoupil do grandslamového finále. Za daviscupový tým Nového Zélandu odehrál 42 zápasů, z toho 24 vítězných, a v roce 1982 se podílel na postupu Novozélanďanů do semifinále Světové skupiny. V roce 1983 byl zvolen novozélandským sportovcem roku. Profesionálními tenisty byli i jeho mladší bratři David a Mark. Jeho dcera Geneva je houslovou virtuózkou. V roce 1999 neúspěšně kandidoval do novozélandského parlamentu za stranu Libertarianz. Žije v USA, kde provozuje tenisovou akademii.

Pavel Korčák (1)

Ing. architekt, publikace o Táboru.

Vladimír Gabriel (1)

Doc. Ing., CSc., narodil se v Praze, vystudoval strojní fakultu VŠST v Liberci, kde i řadu let působil jako pedagog a vědecký pracovník.

Lev Vladimirovič Ginzeurg (1)

Pavel Lukeš (1)

Moderátor, scénárista, redaktor plzeňského studia Čs. rozhlasu v letech 1970- 1979, poté dramaturg Čs. televize. Po nedobrovolném odchodu z televize v roce 1987 jezdil na zájezdy a spolupracoval s košickým studiem Čs. televize. Je znám jako scénárista TV soutěžních pořadů a autor soutěžních show "Dva z jednoho města, Velká hra, Buď a nebo a jako spoluautor a moderátor soutěže Šest ran do klobouku.

Witold Urbanowicz (1)

Witold Urbanowicz byl polské stíhací eso z druhé světové války . Podle úředního záznamu, byl druhý v nejvyšším počtu sestřelů, s 17 potvrzenými sestřely a 1 pravděpodobný. Byl oceněn několika vyznamenání, mimo jiné Virtuti Militari a British Distinguished Flying Cross .Také publikoval několik knih vzpomínek . Urbanowicz se narodil v Olszanka, Augustów kraj . V roce 1930 vstoupil do Szkoła Podchorazych Lotnictwa kadetní leteckou školu v Deblíně , absolvoval v roce 1932 jako 2/Lt. Observer. Pak byl vyslán k noční bombardovací letce 1.LF Leteckého pluku ve Varšavě . Později absolvoval pokročilý pilotážní kurz, aby se stal stíhacím pilotem. V roce 1930 létal s 113. a 111. "č. Kosciuszko" letkou. V srpnu 1936, létání PZL P.11a , sestřelil sovětský průzkumný letoun , který přeletěl do polského vzdušného prostoru. Byl oficiálně pokárán a neoficiálně mu blahopřál jeho nadřízený důstojník a jako "trest" v říjnu 1936 byl převeden do vzdělávacího letectva ke škole v Deblin , kde ho přezdívali " Cobra ". V roce 1946 se vrátil do Polska, ale byl zatčen komunistickou službou tajné policie pro podezření jako špion . Po svém propuštění utekl do USA. Žil v New Yorku pracuje pro American Airlines , Eastern Airlines a Republic Aviation , odešel do důchodu v roce 1973. V roce 1991 navštívil Polsko a po pádu komunismu znovu v roce 1995, kdy byl povýšen do hodnosti generála . Zemřel v New Yorku dne 17. srpna 1996.

Vladimír Boudník (1)

Vladimír Boudník byl český grafik a malíř, představitel aktivní a strukturální grafiky. Založil vlastní umělecký směr, tzv. explosionalismus. Vladimír Boudník se vyučil nástrojařem, za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Po válce vystudoval Státní grafickou školu. Pracoval v ČKD Vysočany, nejprve v propagaci, později jako nástrojař a dílenský rýsovač. Zde také nacházel materiál i inspiraci pro svou tvorbu. Odstřižky plechu, zlomené pilníky, matky, šrouby, raznice či kusy litiny, odpadlé při zpracování kovu, vlisovával a vtloukal do plechových plátů, které pak propaloval autogenem, škrábal do nich důlčíkem a rydlem a tloukl do nich kladivem. Z takto vzniklých matric pak tiskl své grafické abstrakce, které nazýval aktivní grafikou a které dotvářel ještě poté, co vyšly z tiskařského lisu. Podobně nezvyklou a originální technikou jsou i Boudníkovy magnetické grafiky. Na pláty železného plechu, podložené magnetem, uspořádal do vějířů magnetických siločár kovové piliny, které pak fixoval lakem, vtíral do nich barvu a tiskl listy. Ve strukturální grafice stejným způsobem používal písek, odstřižky provázků či kousky textilu. V duchu svého explosionalizmu, jehož tři manifesty neustále rozesílal v kopiích po Čechách i do zahraničí, tvořil i při happeninzích v pražských ulicích. Na zdech domů ošuntělých dělnických periferií k nechápavému údivu kolemjdoucích i za nadšeného ohlasu svých epigonů obtahoval náhodné skvrny a odchlíplou omítku do abstraktních kreseb, vzbuzených v jeho nevyčerpatelné výtvarné představivosti. Svoje grafické listy neprodával, ale po stovkách rozdával svým přátelům z tehdejšího pražského undergroundu či spolupracovníkům z fabriky. V dělnické kantýně ostatně uspořádal i svou první výstavu, jednu z mála, jichž se za svůj život dočkal. Zúčastnil se však dvou pražských neveřejných Konfrontací. Do Svazu výtvarných umělců byl přijat až v roce 1965. Jeho korespondenci a texty vydalo naklad...

František Prudil (1)

Narodil se r. 1891 v obci Rozseč Nad Kunštátem, zemřel 4. 4. 1992. Autor vzpomínek na život v ruských legiích během 1. světové války.