Všichni Autoři a témata

L. a R Pellarovi (12)

Kyra Sundance (7)

Autorka publikací o výchově a výcviku psů.

Květa Pacovská (3)

Květa Pacovská je česká malířka, sochařka, ilustrátorka, grafička, typografka a pedagožka. Květa Pacovská maturovala roku 1947 na Státní grafické škole v Praze, a poté pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Pod vedením profesora Emila Filly zde studovala obor monumentální malba. Studium ukončila roku 1952 a začala pracovat jako ilustrátorka dětských knih a časopisů. Jejím životním partnerem se stal Milan Grygar, jeden z našich nejvýznamnějších grafických designérů. Jejich děti jsou rovněž umělecky založené – syn Štěpán je fotografem a syn Ondřej grafikem. Díky svým originálním knižním ilustracím se postupně stala jednou z nejznámějších světových ilustrátorek. Její ilustrace jsou nezaměnitelné, vyznačují se smyslem pro hravost, pro experiment a vtip, a překypují výtvarnou a typografickou fantazií. Své práce vystavovala na mnoha společných i autorských výstavách doma i v zahraničí a obdržela za ně celou řadu významných mezinárodních ocenění, především Cenu Hanse Christiana Andersena, kterou jí za ilustrace roku 1992 udělilo Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu , a cenu za nejkrásnější knihu světa Goldene Letter , kterou obdržela roku 1993 za knihu Papier Paradise, vytvořenou jako poctu osobnosti Kurta Schwitterse. V letech 1992–1994 působila jako hostující profesor na Vysoké škole umění v Berlíně a v roce 1998 na britské Kingston University. Roku 1999 jí byl udělen čestný doktorát Honorary Doctor of Design na Kingston University ve Velké Británii. V letech 1995 až 1997 realizovala projekt zahrady v Chihiro Art Museu Azumino v Japonsku. Je rovněž známá jako tvůrkyně experimentálních autorských knih pro děti i pro dospělé, které s velkým úspěchem vyšly již ve více než dvaceti zemích světa , a byly publikovány česky, slovensky, německy, anglicky, japonsky, f...

Kurt Busiek (8)

Narozen 16.9.1960. Pracuje jako scénárista pro DC Comics od roku 1982, pro Marvel od roku 1983. Věnuje se převážne psaní superhrdinských comicsů, ovšem často a rád jim dává úplně nový rozměr. Proslulá je jeho autorská série Astro City a mnoha cenami oceněná minisérie Marvels. Dále pak psal např. série Iron Man, Thunderbolts, The Avengers, minisérii Arrowsmith, atd.

Krystyna Łuniewska (8)

Polská pedagožka, germanistka, autorka učebnic němčiny.

Klement Benda (4)

Narozen 17.9.1935 v Košicích, zemřel 16.6.1988 v Praze. Historik umění - specialista na avarsko-slovanskou dobu, archeolog, práce a překlady z oboru, časopisecké články.

Klára Pospíšilová (9)

Narozena 1990 ve Zlíně. Spoluautorka románu pro mládež tematizující homosexualitu.

Klára Benešovská (7)

PhDr. Klára Benešovská, CSc. , kunsthistorička, specializace - středověká architektura a architektonická plastika.

Kenneth E Hagin (7)

Kenneth E. Hagin byl světově proslulý kazatel a autor mnoha knih. Narodil se 20. srpna roku 1917. Díky zjevení Božího slova o víře vstal roku 1934 doslova ze smrtelné postele. Bůh mu zázračně uzdravil zdeformované srdce a zbavil ho nevyléčitelné krevní choroby. Poté začal sloužit Bohu. Byl proslulý svou službou uzdravování a svým vyučováním o víře. Jeho syn, Kenneth Hagin jr., řekl, že si do své Bible napsal: "Bible to říká, já tomu věřím a to je základ!" V roce 1974 založil biblickou školu RHEMA Bible Training Center USA, kterou dodnes absolvovalo několik desítek tisíc studentů. V roce 1979 založil modlitební uzdravující centrum, kam mohli přijít nemocní a měli příležitost posilnit svou víru a být uzdraveni ze svých nemocí. Kenneth E. Hagin zemřel 19. září 2003. Je znám jako otec Hnutí víry.

Kennedy Elle (11)

Kelly Rimmer (9)

Kelly Rimmerová je čoraz úspešnejšia a populárnejšia austrálska spisovateľka, ktorá sa venuje najmä tvorbe pre ženy. Prirovnávajú ju k Jojo Moyesovej, Davidovi Nichollsovi či Nicholasovi Sparksovi. Jej knihy boli publikované v 16 svetových jazykoch. Autorka už niekoľko rokov žije s manželom Danielom a dvomi malými deťmi na austrálskom vidieku, a keď práve nepíše alebo nečíta, alebo nesníva o čítaní a písaní, pracuje ako IT expertka, alebo sedí v kaviarňach a zbiera námety na svoje ďalšie romány odpočúvaním rozhovorov cudzích osôb. Ale ide o vážny výskum, nie o klebety!

Kei Urana (8)

Kazimierz Przerwa Tetmajer (11)

Kazimierz Przerwa-Tetmajer byl polský básník, prozaik a dramatik, jeden z představitelů období tzv. Mladého Polska. Pocházel ze šlechtické rodiny s velkými kulturními tradicemi. Jeho otec Adolf Tetmayer von Przerwa byl poslancem Haličského zemského sněmu. Gymnáztum vystudoval v Krakově, kam se s rodinou přestěhoval, a zde také v letech 1884-1886 studoval filosofii na Jagellonské univerzitě. Jako redaktor působil střídavě ve Lvově, Krakově, Varšavě a v Zakopaném a spolupracoval s varšavským Tygodnikiem Ilustrowanym, s Kurierem Warszawskim a s krakovským "Czasem". Cestoval po Itálii, Švýcarsku, Francii a Německu a seznámil se s tehdejšími uměleckými a myšlenkovými proudy. V Heidelbergu působil jako osobní sekterář Adama Krasińského. Navštěvoval také Tatry a Podhalí. Po roce 1918 se usadil natrvalo ve Varšavě. Roku 1921 se stal prezidentem Společnosti polských spisovatelů a novinářů . Byl přesvědčen, že umění je jediná trvalá hodnota. Za své dílo obdržel několik vyznamenání, roku 1934 se stal čestným členem Polské literární akademie. Od roku 1924 přestal být v důsledku duševní choroby literárně i společensky činný. Choroba se postupně zhoršila tak, že žil díky sociální pomoci a zemřel téměř opuštěn v důsledku onemocnění hypofýzy a chudokrevnosti. Pochován byl nejprve na Powazkowském hřbitově ve Varšavě, později na Hřbitově zasloužilých v Zakopaném. Przerwa-Tetmajer je jedním z nejtypičtějších básnických představitelů počátků hnutí Mladé Polsko. Po začátcích v duchu pozitivismu vystihl v 90. letech velmi dobře nálady své generace ve své dekadentní, krajně individualistické ale i impresionistické, erotické a melancholické lyrice. Inspiračním zdrojem byla pro něj tatranská příroda, folklór a odbojné tradice horalů, což skvěle zpodobnil v cyklech svých povídek. Méně zdařila byla jeho díla ze současnosti a jeho dramatická ...

Kathleen Korbel (7)

Americká spisovatelka.

Kateřina Šardická (9)

Narodila se v roce 1991 a v současnosti žije a tvoří v Brně. Vystudovala teorie a dějiny filmu na Masarykově univerzitě. V  minulosti pracovala jako příležitostná editorka, má za sebou tvorbu několika menších scénářů a nyní naplno a bez pudu sebezáchovy pracuje jako televizní dramaturg. Psaní se věnuje od svých patnácti let, Jejím prvním publikovaným románem je Zmizení Sáry Lindertové. Má slabost pro filmy na 35 mm páse, vyprávění všeho druhu a hnidopišské opravy cizích textů .

Kate Hardy (3)

Anglická spisovatelka, autorka romantických novel.

Katarína Brychtová (3)

Karolina Francová (9)

Karolina Francová, rozená Tobišková , je právnička a česká spisovatelka působící v žánru a sci-fi a fantasy. S prvními literárními pokusy začala v roce 1996. Napsala několik povídek, ale brzy se začala orientovat na delší práce a v současnosti již povídky téměř nepíše. Má v oblibě moderní sci-fi romány s propracovanou psychikou hrdinů , ale i starší klasiku . Neodmítá však ani Tolkiena. Kromě psaní ji zajímá hlavně literatura a film. Pracuje jako právnička v Liberci.

Karolína Fourová (5)

Odbornice na kvalitu potravin a výživu, footblogerka, lektorka.

Karol Vaculík (11)

Karol Vaculík sa narodil 11. januára 1921 ako prvé z piatich detí mladým novomanželom Vaculíkovcom. Detstvo a mladosť prežil v Trnave, kde v roku 1940 zmaturoval na miestnom gymnáziu. V tom istom roku sa zoznámil so svojou budúcou ženou, Emíliou Duchoňovou, ktorá svoj profesionálny život zasvätila medicíne. Vysokoškolské štúdium začal Karol Vaculík na Filozofickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave, kde sa okrem dejín umenia, estetiky, filozofie venoval aj štúdiu francúzskeho jazyka. V týchto časoch sa Karol Vaculík zoznámil so svojimi celoživotnými priateľmi, maliarmi Milošom Alexandrom Bazovským a Vincentom Hložníkom. V štúdiu dejín umenia neskôr pokračoval vo Viedni, pričom ich ukončil v roku 1948 na Karlovej Univerzite v Prahe pod vedením A. Matějíčka, J. Květa a J. Mukařovského. Už na začiatku 40. rokov publikoval kritiky dobového výtvarného umenia a spolupracoval pri vydávaní výtvarných publikácií V. H. Kurthu a Spolku slovenských výtvarných umelcov. V roku 1944 mu vyšli prvé dve autorské publikácie - albumy reprodukcií Jána Koniareka a Gotických tabulí v Liptovskom svätom Mikuláši. O dva roky neskôr pripravil slovenskú časť výstavy mladého československého umenia v galérii v Rue La Boëtie v Paríži. Od roku 1952 bol poverený vedením Slovenskej národnej galérie. Svojím úsilím vybudoval z tejto inštitúcie moderný ústav, ktorý získal uznanie nielen v Československu, ale i v múzejných a galerijných kruhoch v zahraničí. V roku 1970 bol odvolaný z funkcie riaditeľa SNG. Dôvodom bola výstava k 25. výročiu oslobodenia, ktorú zorganizoval v Prahe. Predovšetkým u predstaviteľoch Sovietskeho veľvyslanectva vyvolala vlnu odporu, ako príliš \"formalistická\". V SNG ale zostáva pracovať až do svojho odchodu do dôchodku v roku 1989, pričom niekoľko rokov vedie Umenovedné oddelenie. Svoju druhú ženu, spolupracovníčku Ľudmilu Peterajovú, si berie v roku 1972. Posledné roky života mu znepríjemňuje cukrovka. Zomiera 5. júla 1992 na chate u...

Karl Jaspers (7)

Karl Jaspers byl německý filosof a lékař, specializující se na psychiatrii, jeden z nejdůležitějších představitelů existencialismu. Narodil se v dolnosaském Oldenburgu v rodině zámožného bankovního ředitele. Na otcovo přání studoval nejprve práva , po třech letech přešel na medicínu, poté se věnoval psychiatrii. Promoval roku 1908 v Heidelbergu, kde strávil podstatnou část života. Roku 1901 u něj lékaři zjistili nevyléčitelné onemocnění srdce a plic, což jej donutilo ke zdravé životosprávě a lázeňským léčením; nemoc však měla kladný vliv na jeho porozumění psychologickým problémům. Roku 1910 se oženil s Gertrudou Mayer, která se stala jeho celoživotní družkou a zemřela 5 let po Jaspersovi roku 1974. Od roku 1909 Jaspers působil v psychiatrické léčebně na univerzitě v Heidelbergu. Praxi opustil roku 1913 ; tehdy obhájil u Wilhelma Windlebanda svou práci Všeobecná psychopatologie a začal přednášet. Ve své psychopatologii rozlišuje srozumitelné a nesrozumitelné souvislosti. Ke každému z těchto dvou druhů souvislostí je nutno přistupovat s jinými metodami. Roku 1916 byl jmenován mimořádným profesorem. Roku 1920 se seznámil s Martinem Heideggerem . Od r. 1922 se Jaspers podílel na vedení katedry s Heinrichem Rickertem, novokantovcem, s nímž se však názorově rozcházel. Tehdy se již začal cele věnovat filosofii. Na universitě působil zde až do roku 1937, kdy byl vyloučen ze správy univerzity kvůli svým antifašistickým názorům a kvůli židovskému původu své ženy. Roku 1938 mu byla zakázána publikační činnost. Během 2. světové války byli oba manželé pronásledováni; pro případ, že by se měli dostat do rukou nacistům, nosili u sebe cyankali, aby raději zahynuli sami; jeho použití byli naštěstí ušetřeni. Roku 1948 Jaspers a ...

Karen Moline (3)

Karel Zídek (6)

Karel Židek byl český varhaník, dlouholetý ředitel kůru v chrudimském arciděkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie, hudební skladatel a dirigent. Zkomponoval ordinárium, které je zařazeno v dodatku jednotného kancionálu pro královéhradeckou diecézi.

Karel Velebný (5)

Karel Velebný byl český jazzový hudebník, herec a hudební pedagog. Jako hudebník vystupoval se skupinou S+HQ. V šedesátých letech spoluzakládal rozhlasovou Vinárnu U Pavouka i Divadlo Járy Cimrmana; později účinkoval v odštěpené částí – Salónu Cimrman. Roku 1983 Karel Velebný s Alešem Bendou založili Letní jazzovou dílnu; ta se konává v severočeském Frýdlantě a na počest svého spoluzakladatele nese jeho jméno. Byl všestranně nadaným multiinstrumentalistou – velmi dobře ovládal hru na velké množství hudebních nástrojů, zejména žesťových, hrával ale i na vibrafon, xylofon, bicí a klávesové nástroje. Zemřel v Praze roku 1989 ve věku 57 let. Byl zpopelněn a jeho popel rozptýlen na hřbitově Malvazinky.

Karel Vacek (11)

Narozen 21. 3. 1902 v Liberci, zemřel 18. 8. 1982 v Praze. Hudební skladatel, trumpetista a zpěvák.

Karel Sezima (12)

Narozen 13.10.1876 v Hořovicích, zemřel 14.12.1949 v Praze. JUDr., prózy a eseje.

Karel Šelepa (10)

Narozen 31.1.1885 v Příbrazi u Jindřichova Hradce, zemřel 5.5.1969 v Praze. Účetní, básník, prozaik.

Karel Pejml (4)

Narozen 26.1.1892 v Příbrami, zemřel 2.3.1965 v Praze. PhMr., JUDr., PhDr., RNDr., kulturní historik. Práce v oborech etnografie, přírodovědy, alchymie, lékárnictví, autor životopisu Jana Evangelisty Purkyně, editor herbáře Adama Zalužanského.

Karel Mácha (9)

Narozen 2.1.1931 v Dírné u Tábora. Prof. PhDr., DrSc., filosof, autor publikací z oboru.

Karel Kosík (7)

Karel Kosík byl český filosof, historik a sociolog. V průběhu druhé světové války studoval na gymnáziu, kde se zapojil do odboje v levicově orientované skupině Předvoj. Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a později vězněn v Terezíně, kde jako „heftlink“ pracoval na výstavbě podzemní továrny Richard pod Radobýlem. Roku 1945 maturoval na gymnáziu v Praze, poté studoval na Filozofické fakultě UK , pak studoval do roku 1949 na leningradské a moskevské univerzitě. Od roku 1953 byl zaměstnán jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu ČSAV. Původní vyhraněně marxistické pozice opustil koncem 50. let. Především díky své knize Dialektika konkrétního , která byla přeložena do mnoha jazyků, se stal celosvětově přijímaným intelektuálem. Kosík se účastnil činnosti jugoslávské skupiny Praxis a byl členem redakce stejnojmenného časopisu skupiny. Roku 1968 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterým byl až do roku 1970. V letech 1968 až 1969 byl členem ÚV KSČ. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ a až do roku 1989 žil pouze z honorářů za starší publikace vydávané v zahraničí a z podpory českých emigrantských nadací. Roku 1990 se vrátil na univerzitu a přednášel zde do roku 1992. Poté přešel do Filosofického ústavu AV. Za knihu Předpotopní úvahy mu byla v roce 1999 udělena Cena Toma Stopparda . Ministr kultury Pavel Dostál mu za šíření dobrého jména české kultury udělil v roce 2001 medaili Artis Bohemiae Amicis. Z manželství s literární teoretičkou Růženou Grebeníčkovou vzešly děti Antonín , Irena a Štěpán. V 60. letech minulého století přispíval především do Literárních novin a Plamene a koncem 90. let též do Salonu, přílohy Práva. V životopisných notickách Karla Kosíka bývá nejednou uváděno, že Kosík sepsal okolo roku 1975 "tisícistránkové" dílo, které bylo zabaveno Státn...

Karel Kohout (4)

Karel Ignác Augustin Kohout, také Carolus Ignatius Augustinus Cohaut, nebo Karl Kohaut byl rakouský loutnista, houslista, hudební skladatel a státní úředník českého původu. Byl pokřtěn ve vídeňském svatoštěpánském dómu jako syn Jacoba Carla Kohauta (hudebníka z Prahy a dvorního hudebníka Františka Karla Schwarzenberga a jeho manželky Elizabeth, rozené Filade z Olomouce. Hudební vzdělání získal zřejmě u svého otce. Kromě houslí si překvapivě zvolil za svůj druhý hlavní nástroj loutnu. Překvapivě proto, že její obliba právě v době měla již klesající tendenci. Z existenčních důvodů byl od roku 1758 koncipientem a od roku 1778 tajemníkem Císařské dvorní a státní kanceláře. Nicméně si získal značnou oblibu budoucího císaře Josefa II., který jej bral s sebou na své zahraniční cesty. Na oslavu Josefova zvolení císařem Svaté říše římské ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1764 zkomponoval dvě slavnostní kantáty a obdržel za ně od císaře zlaté hodinky. V roce 1766 byl císařem dokonce pasován na rytíře. Na pravidelných nedělních akademiích pořádaných u barona Gottfried van Swieten poznal hudbu Palestriny a Johanna Sebastiana Bacha. Zde se také seznámil s Josephem Haydnem a Wolfgangem Amadeem Mozartem a společně s nimi i koncertoval. V této době byl považován za nejlepšího vídeňského loutnistu. Jako skladatel zkomponoval velké množství skladeb pro loutnu v nejrůznějších kombinacích, od sólové loutny, přes komorní soubory až po koncerty s orchestrem. Karel Kohout bývá často zaměňován se skladatelem Josefem Kohoutem. Ve starší literatuře se uvádí, že byl Josefovým mladším bratrem. Podle posledních prací nebyl mezi nimi žádný příbuzenský vztah.

Karel Horký (6)

Prozaik, básník, dramatik a především novinář a publicista. Narodil se v Ronově nad Doubravou. Začal studovat gymnázium v Hradci Králové, ale studia nedokončil a prošel několika zaměstnáními . Novinářské schopnosti si nejprve ověřoval v krajském tisku , roku 1903 založil vlastní list Kramerius, jehož lidový ráz určovaly zejména Horkého fejetony. Po návratu z cest Evropou se stal redaktorem týdeníku Národní obzor a roku 1909 založil Horkého týdeník, který o rok později změnil v literární revue Stopa, vycházející až do počátku první světové války. Do Stopy přispívalo několik významných mladých literátů jako bratři Čapkové, Fr.Langer, R.Weiner aj. Na počátku války Horký odjel do Španělska, později do Portugalska. Spolupráce s českým zahraničním odbojem vyvrcholila v době, kdy se Horký přestěhoval do Spojených států amerických. Jeho články měly mezi americkými Čechy velký ohlas. Žurnalistice se Horký věnoval i po návratu do Československa. Spolupracoval zejména s Pražským ilustrovaným zpravodajem a s Národními listy. Stal se také redaktorem humoristického časopisu Švanda dudák. Od roku 1927 je Horkého jméno spojeno s týdeníkem Fronta, který byl zaměřen téměř výhradně k politické publicistice, polemicky namířené proti tzv. "politice Hradu". Protimasarykovské zaměření přivedlo Horkého také ke spolupráci s českými nacionalisty a fašisty. V době nacistické okupace však Horký odmítl spolupracovat s oficiálními místy a ve své fejetonistice se soustředil zvláště k aktualizaci českých pokrokových tradic. Postavil se také do čela přátel ohroženého levicového divadla E.F.Buriana. Po válce Horký přispíval do časopisů jen sporadicky, soustředil se k psaní svých pamětí. Zemřel 2. března 1965 v Praze. DÍLO: V jeho uměleckém díle se výrazně prosazuje sklon k útočné hyperbolizující satiře. Fejetony se zájmem o život prostého člověka odráží - hlavně ve své politické části vzniklé mezi oběma válkami - autorův složitý vývoj od levicov...

Karel Červinka (11)

Karel Červinka, křtěný Karel Antonín byl český básník a prozaik, starší bratr spisovatele Adolfa Červinky, autor psychologických románů a povídek a impresionistických básní. Byl synem lesníka, gymnázium absolvoval v Hradci Králové a poté vystudoval práva ve Štýrském Hradci a na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po vojenské službě nastoupil jako soudní adjunkt ve Veselí nad Lužnicí. Od roku 1907 byl okresním soudcem v Praze-Karlíně a pro roce 1918 se stal radou nejvyššího správního soudu v Brně. Později působil jako advokát v Praze. Byl členem Moravského kola spisovatelů.

Karel Bartošek (6)

Karel Bartošek byl český a po emigraci francouzský historik a publicista, jeden ze spoluautorů Černé knihy komunismu. Karel Bartošek pocházel z dělnické rodiny, v mládi vstoupil do KSČ a napsal několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, stal se zde profesorem a v letech 1960 až 1970 byl členem Československé akademie věd. Ve své odborné práci se zaměřoval především na novodobé české dějiny. S ortodoxním komunismem se ale postupně rozešel. Významně se angažoval v pražském jaru 1968, byl z KSČ vyloučen, pracoval jako pomocný dělník u Vodních staveb a v roce 1972 byl šest měsíců vězněn. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77. Roku 1982 poté, co StB poslala jeho rodině domů rakev s tím, že je mrtev, emigroval do Francie, kde se připojil k CNRS. Následující rok byl zbaven československého občanství. Ve Francii byl do roku 1996 vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny v Paříži. Roku 1999 se podílel jako jeden ze spoluautorů na vydání Černé knihy komunismu, která se pokouší shrnout rozličné zločiny , jejichž pachatelem jsou orgány komunistických států.

Kamila Šírová-Motyčková (5)

Narozena 3. 1. 1977 v Praze. Novinářka, fotografka, překladatelka z angličtiny, autorka knih o cestování.

Kafka Asagiri (7)

K. R. G Browne (9)

Anglický spisovatel a dramatik.

Jutta Müller (8)

Jazykové učebnice.

Jurij Karlovič Oleša (6)

Ruský prozaik a dramatik.

Jurgita Juškaitė-Jakaitienė (12)

Litevská malířka a ilustrátorka dětských knih.

Juraj Hradský (10)

* 2. júl 1953, Cífer Slovenský výtvarník a publicista. Žije a tvorí v Bratislave. Inklinovanie k histórii a neskôr k vojenskej histórii a histórii chladných zbraní ovplyvnilo aj jeho výtvarné zameranie. Niektoré odborné publikácie si i sám ilustroval a podieľal sa aj na ilustrovaní kníh z rôznych vydavateľstiev. Výtvarne spracoval návrhy na šabľu dôstojníkov Pluku čestnej stráže prezidenta SR, ktorá nesie názov M-1998 . Z jeho autorskej dielne pochádzajú aj výtvarné návrhy zbraní pre Čestnú stráž prezidenta SR - Historickú jednotku v dobových uniformách. Tu vytvoril návrhy pušky s kresadlovou zámkou a bodákom, patróntašky a šable pre dôstojníkov, ktoré boli prispôsobené dobovej husárskej uniforme a reprezentačnej funkcii tejto jednotky. Boli tiež zrealizované výtvarné návrhy mečov, šablí, tesákov, nožov, či dýk pre rôzne inštitúcie a záujemcov z radov zberateľov. Jeho publicistická činnosť je pomerne pestrá. Odbornými článkami o histórii chladných zbraní, či o vojenských osobnostiach v histórii Slovenska prispieva do odborných časopisov na Slovensku i v Čechách. Je členom Československej Napoleonskej spoločnosti so sídlom v Brne, Medzinárodnej Napoleonskej spoločnosti so sídlom v Montreale, Slovenskej genealogickej a heraldickej spoločnosti, Slovenskej muzeálnej spoločnosti. Publikácie: * História fabriky Wlaszlovits v Štóse * Európske chladné zbrane dlhé * Európske chladné zbrane krátke * Japonský meč - mýty, legendy a história * Čaro chladných zbraní , táto kniha bola preložená do českého a poľského jazyka * Napoleon a Bratislava 1805-1809 * Bratislavskí majstri kati * Rusovce, Oroszvár, Karlburg ,táto kniha bola vydaná k 800. výročiu prvej písomnej zmienky o obci * Jarovce, Villa Ban , táto kniha bola vydaná k 800. výročiu prvej písomnej zmnienky o obci...

Julián Melgosa (8)

Španělský psycholog.

Jules Laforgue (6)

Jules Laforgue byl francouzský spisovatel, známý především pro své básnické dílo navazující na hnutí prokletých básníků. Narodil se v rodině francouzských přistěhovalců v Uruguayi, kde jeho otec pracoval jako učitel a bankovní úředník. Pocházel z jedenácti dětí. Od šesti let žil ve Francii – zprvu v otcově rodném Tarbes a pak v Paříži, kde studoval na Lycée Condorcet. U bakalářských zkoušek z filosofie pro svoji plachou povahu třikrát propadl. V devatenácti letech publikoval první báseň. Přispíval do časopisů La Vie moderne a Le Décadent, navštěvoval literární společnost Les Hydropathes. K okruhu Laforguových přátel patřili Paul Bourget, Gustave Kahn, Charles Cros, Théodore de Wyzewa a Eugène Ysaÿe. Mezi jeho učiteli byli Théophile Delcassé a Hippolyte Taine, jeho pohled na svět vycházel z metafyziky a pesimismu Arthura Schopenhauera a Eduarda von Hartmanna. Byl představitelem symbolismu a literárního impresionismu, výrazným rysem jeho textů je melancholie. Laforguovým vrcholným dílem je Napodobení naší Paní Luny, vydal také sbírku ironicky laděných historických próz Legendární morality a divadelní hru Čtverák Pierot. Jeho tvorbu ovlivnil Walt Whitman, jehož dílo překládal do francouzštiny. Patřil k průkopníkům volného verše ve francouzské poezii. V letech 1881 až 1886 žil v Berlíně, kde ho císařovna Augusta Sasko-Výmarská zaměstnala jako osobního předčítače francouzských knih. V roce 1886 se oženil s anglickou učitelkou Leah Lee . Zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu. Za svůj literární vzor ho označovali Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound. V češtině vyšly výbory z jeho díla Zázrak růží , Sólo Luny a Kosmické klauniády . Je jednou z osobností, které Auguste Renoir namaloval na svém obraze Snídaně veslařů. V Tarbes se nachází jeho pomník, který vytvořil v roce 1938 Firmin Michelet....

Judita Čeřovská (4)

Judita Čeřovská byla známá česká zpěvačka, která se proslavila zejména svým přínosem pro československou popovou scénu v 60. a 70. letech 20. století. Narodila se 15. června 1932 v Praze a popularitu si získala svým výrazným hlasem a emotivním vystupováním. Kariéra Čeřovské se vyznačovala schopností interpretovat písně s hlubokými emocemi, které rezonovaly u širokého publika. Spolupracovala s různými skladateli a hudebníky své doby, čímž významně přispěla ke kulturnímu obrazu své země. Ačkoli není mezinárodně tak známá, v rámci České republiky a Slovenska zůstává Judita Čeřovská respektovanou osobností v historii jejich populární hudby.

Jozef Simko (4)

Jozef Šimko je slovenský regionální politik, poslanec zastupitelstva Banskobystrického kraje, od roku 2010 primátor města Rimavská Sobota a neúspěšný kandidát na post prezidenta Slovenské republiky ve volbách 2014. Před rokem 1989 byl členem KSČ a důstojníkem Sboru národní bezpečnosti. Jozef Šimko se narodil v roce 1951 v Rimavské Sobotě v tehdejším Československu. Studoval na Důstojnické škole Veřejné bezpečnosti a poté na Fakultě vyšetřování Sboru národní bezpečnosti v Bratislavě, kde roku 1984 získal titul JUDr. Mezi lety 1977 až 1979 pracoval jako náčelník oddělení všeobecné kriminality Okresní správy Sboru národní bezpečnosti v Rimavské Sobotě. Od roku 1985 byl náčelníkem oddělení vyšetřování Okresního velitelství Policejního sboru v Rimavské Sobotě, a to až do roku 1991. Od roku 1977 byl členem Komunistické strany Československa , v roce 1989 zakládal hnutí Verejnosť proti násiliu v Rimavské Sobotě. Poté byl ředitelem Okresního ředitelství policejního sboru v Rimavské Sobotě. V roce 1994 vstoupil do Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko , aby nebyl z tohoto postu odvolán. Později se stal přednostou Okresního úřadu v Rimavské Sobotě. Po odchodu z HZDS působil jako místopředseda Hnutí za demokracii budoucího prezidenta Ivana Gašparoviče, pro jehož tým pracoval v prezidentských volbách 2004, kdy byl Ivan Gašparovič zvolen prezidentem SR. V letech 2005 až 2009 byl Jozef Šimko místopředsedou Banskobystrického kraje. V komunálních volbách 2010 a 2014 byl přímou volbou zvolen primátorem města Rimavská Sobota. V krajských volbách 2013 byl jako nezávislý kandidát zvolen zastupitelem Banskobystrického samosprávného kraje. Ve volbách 2017 byl opětovně zvolen, původně chtěl kandidovat i na post předsedy kraje, ale nakonec od kandidatury ustoupil. Dne 19. listopadu 2013 oznámil svůj záměr kandidovat na post prezidenta Slovenské republiky ve volbách 2014, a to za podpory Strany moderního Sloven...

Jozef Ponec (6)

Jozef Ponec sa narodil 17. októbra 1918 v Bíňovciach. Vyštudoval kartografiu na odbornej škole kartografickej v Bratislave . Už počas štúdia pracoval ako kartograf vo Vojenskom zemskom ústave v Bratislave , neskôr bol redaktorom v nakladateľstve P. Gardelána , v nakladateľstve Obzor v Trnave , od roku 1950 technickým redaktorom máp v Slovenskej kartografii. Od roku 1976 pôsobil v slobodnom povolaní a venoval sa svojej záľube – fotografovaniu prírody a písaniu o nej. Na dôchodku žil v Bratislave. Zomrel 6. novembra 2006 v Bratislave. Jozef Ponec bol nestorom prírodovedeckej fotografie, priekopníkom populárno-náučných kníh o slovenskej prírode a naším prvým autorom literatúry faktu. Vo svojich knihách propagoval slovenskú prírodu a jej ochranu, pričom umelecké fotografie spájal s textom, sprvu poetizovaným, neskôr sa prepracoval k pútavému autentickému rozprávaniu o zážitkoch z potuliek prírodou. V prípade Ponca išlo totiž o výnimočnú osobnosť slovenskej prírodovednej fotografie, o človeka, ktorý za takmer päťdesiat rokov urobil pre prezentáciu našej fauny a flóry naozaj jedinečnú prácu. Dôkazom toho nie sú iba vysoké náklady jeho kníh, ktoré robili mnoho rokov propagáciu originálnej slovenskej prírody doma aj v zahraničí, ale aj tisíce unikátnych autorových fotografií, ktoré sú ich súčasťou. Výnimočnosť a veľkosť Poncovho posolstva spočíva v sile obrazového momentu. Jeho obrázky sú vytvorené s jasným zámerom dať vyniknúť nádhernej symbióze s prostredím. Sú vierohodné, a preto majstrovské. Vystáte čakaním a odmenené úľavou zo sebatrýzne úspešnej sekundy, tej pravej, ktorú si autor želá zo všetkých najviac. Dojem pokoja je vyjadrený v postoji autora. Napriek tomu je tu dynamika formy, v detailoch i v celku, dokazujúca Poncovu mnohoročnú skúsenosť. Je autorom kníh: Potulky lesom , Kde vtáky hniezdia, Naše motýle , Na ostrove kormoránov , V ríši plazo...

Jozef Ďurček (10)

Slovenský autor turistických průvodců.

Joss Whedon (11)

Narozen 23. 1. 1964 v New Yorku. Americký spisovatel, režisér, herec.

Josef Zrzavý (7)

Josef Zrzavý se narodil dne 7. března 1909 v Krucemburku u Chotěboře, okr. Havlíčkův Brod na české straně Českomoravské vysočiny, v rodině zemědělce, jako nejmladší ze tří dětí. Absolvoval státní reálné gymnázium v Chotěboři, kde maturoval v červnu 1929. Po maturitě se zapsal na českou lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v té době působila též německá lékařská fakulta. Ke studiu medicíny ho přivedlo středoškolské studium, kde si oblíbil přírodovědné předměty.

Josef Zíka (8)

Narozen 12.7.1934 ve Věžné. Ing., elektrotechnik, práce z oboru výkonové elektroniky.

Josef Zdenko Svoboda (8)

Autor polsko-českého slovníku.

Josef Václav Bohuslav (11)

Narozen 12. 12. 1863 v Radenicích u Nymburka, zemřel 24. 3. 1952 v Praze. JUDr., soudní úředník, právnické práce, básně, turistické průvodce, překlad z polštiny.

Josef Urban (8)

Narozen 1965 v Zábřehu. Spisovatel, filmový scenárista, režisér a producent. Absolvent Přírodovědecké fakulty UK, bývalý reprezentant v raftingu a autor dokumentárních filmů se sportovní tématikou.

Josef Trejbal (12)

Josef Trejbal byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1986 se profesně uvádí jako předseda ústředního výboru odborového svazu. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. V rejstříku živnostníků je Ing. Josef Trejbal narozen 9. března 1935 evidován od roku 1992 jako podnikatel, bytem Hromnice.

Josef Rank (8)

Josef Rank , byl český slovníkář, lexikograf a archivář. Josef Rank se narodil 22. října 1833 v obci Svatý Hubert. Jeho dětství i vzdělání ovlivnil strýc Josef Franta Šumavský, se kterým vyrůstal do sedmi let. V roce 1843 navštěvoval Amerlingovu školu Budeč na Novém Městě pražském. V letech 1852–1853 absolvoval Pražskou varhanickou školu. Na přelomu 50. a 60. let 19. století navštěvoval přednášky z historie Václava Vladivoje Tomka na pražské filozofické univerzitě. Studoval jazyky a dějepis. Stýkal se s českými obrozenci a buditeli, s J. Jungmannem, Š. Hněvkovským, J. Kalinou, V. Hankou, P. J. Šafaříkem, B. Němcovou, K. Havlíčkem Borovským a K. J. Erbenem. V roce 1857 získal Erbenovou zásluhou místo písaře v pražském městském archivu. Postupně zastával další funkce a postupně se stal adjunktem-úředníkem , přednostou spisovny , registrátorem a nakonec v roce 1896 ředitelem spisovny. Na postu ředitele spisovny setrval do konce dubna 1902, kdy na vlastní žádost odešel do výslužby. Kromě práce pro pražský městský archiv se věnoval tvorbě slovníků a psal odborné monografie. Jeho přičiněním se od roku 1871 úřadovalo ve spisovně pražského archivu česky. Byl spolupracovníkem a korektorem Riegrova slovníku naučného, Ottova slovníku naučného a byl autorem rejstříku ke třetímu dílu Palackého Dějin národa českého v Čechách a v Moravě. Za své zásluhy o česko-ruské přátelství byl roku 1889 poctěn briliantovým prstenem cara Alexandra. V dubnu 1908 byl postižen ochrnutím těla. Zemřel v Praze 12. ledna 1912. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Josef Rank byl ženatý s Marií, roz. Klatovskou . Měl čtyři dcery: Marii , Markétu , Olgu a Alexandru .

Josef Polák (9)

Narozen 10. 3. 1913 v Praze, zemřel 30. 4. 2003 tamtéž. PhDr., CSc., profesor katedry českého jazyka a literatury, literární historik, pedagog, publikace z oboru.

Josef Pelnář (11)

Josef Pelnář byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů. Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy. Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem. Za 1. světové války pracoval v Srbsku, poté ve vojenské nemocnici v italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo. Zemřel roku 1972 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Josef Palivec (7)

Josef Palivec byl československý diplomat, český básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny . Josef Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové Bratr Václav Palivec byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž . Josef Palivec studoval v Rokycanech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR. Rytíř Řádu čestné legie . Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv. Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje . Od ledna do května 1945 vězněn fašisty v pankrácké věznici, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 zatčen a souzen komunistickou justicí v tzv. procesu se skupinou Milady Horákové. O dva roky později byl za posílání informací do zahraničí odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, k peněžitému trestu 50 000 korun, konfiskaci jmění a ztrátě občanských práv. V říjnu 1953 byl odeslán dopis 42 českých spisovatelů, kteří žádali pro J. Palivce milost. V roce 1954 byl trest snížen na 10 let a byl prominut zbytek peněžitého trestu, vězněn až do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, al...

Josef Moucha (5)

Josef Moucha je český fotograf, teoretik fotografie, novinář, spisovatel a pedagog. Vystudoval filmovou žurnalistiku a periodický tisk na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze . Během studií začal vystavovat vlastní fotografie a publikovat články o fotografii. Vyšla mu alba Válka za studena. Fotografie ze základní vojenské služby v Československé lidové armádě / Serving It Cold: Photographs from Basic Training in the Czechoslovak People’s Army a Doličné okamžiky / Incriminating Moments . V roce 1991 spoluzakládal galerii Pražský dům fotografie. Byl redaktorem Revue Fotografie a členem redakčních rad pololetníků Fotograf a Imago . V současnosti působí na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Píše do časopisu FOTO i dalších periodik. Podílel se na výzkumu Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945—1989 , na katalogu Fotogenie identity — Paměť české fotografie / The Photogeny of Identity: The Memory of Czech Photography a na monografii Koudelka / Návraty / Returning . Sestavil publikace Josef Sudek / Privatissima ; Jaroslav Rössler: Abstraktní fotografie / Abstract Photography / 1923—1978 ; Jiří Hanke ; Josef Jindřich Šechtl: Deník fotografa, 1928—1954 / Photographer’s Diary, 1928—1954 ; 400 ASA: Fotografie / Photographs / Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Alžběta Jungrová, Antonín Kratochvíl, Jan Mihaliček, Tomki Němec, Martin Wágner . Texty doprovodil knihy Alfons Mucha ; Milan Pitlach ; Jan Lukas ; František Drtikol ; Eva Fuková ; Josef Sudek: Svatý Vít...

Josef Mach (7)

Narozen 5.2.1883 v Loučeni u Nymburka, zemřel 8.11.1951 v Praze. Novinář, básník, fejetonista, diplomat, redaktor krajanských časopisů v USA, překladatel z angličtiny, němčiny, italštiny.