143641–143700 z 144241 Autoři
Irena Benková (1)
Mgr. Irena Benková je ředitelkou ÚAPPSČ od roku 2007, kdy převzala vedení po prvním řediteli PhDr. Vladimíru Čtverákovi. Vystudovala archeologii a historii v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a hned po studiích začala pracovat jako archeolog v Muzeu Českého krasu v Berouně. V roce 1996 pak přešla částí úvazku do Ústavurcheologické památkové péče Praha, v jehož čele dnes stojí.
Více od autora
Josef Lelek (1)
Autor se narodil v Žacléři v učitelské rodině. Vystudoval pedagogiku, působil v řadě míst Čech jako podučitel, posléze řádný učitel.. Byl autorem řady statí v odborných pedagogických časopisech, několika knih o české historii, zejména o životě a díle B.N.
Více od autora
Karel Opočenský (1)
Karel Opočenský byl český šachový mezinárodní mistr a mezinárodní šachový rozhodčí, mistr Československa z let 1927, 1929 a 1938 a mistr Čech a Moravy z roku 1944. Karel Opočenský se narodil jako prostřední ze sedmi dětí v rodině zednického mistra v Mostě. S šachovou hrou se seznámil již v dětství díky otci a staršímu bratrovi. Opravdový zájem o hru však začal projevovat až na vinohradském reálném gymnáziu. Později se stal členem Šachovního klubu Dobruský, kde se vyučil zákonům správného vedení šachové partie a roku 1913 získal titul mistra Ústřední jednoty českých šachistů. Opočenský se zúčastnil mnoha mezinárodních turnajů. Např. na turnaji v Paříži roku 1925 skončil na třetím místě za Alexandrem Alexandrovičem Aljechinem a Savielly Tartakowerem, roku 1933 vyhrál v Praze desátý Kautského memorial, roku 1935 vyhrál turnaj v Luhačovicích a na turnajích v Nauheimu a v Lodži skončil čtvrtý a roku 1937 skončil v Teplicích druhý za Karlem Gilgem.1 Kromě toho se Opočenský zúčastnil čtyř šachových olympiád: Roku 1950 obdržel Opočenský titul mezinárodního mistra a roku 1951 titul mezinárodního šachového rozhodčího. Rozhodoval pak zápasy o titul mistra světa roku 1951 a 1954 v Moskvě, na turnaji kandidátů roku 1953 a na šachové olympiádě roku 1952 v Helsinkách. Opočenský byl rovněž šachovým publicistou. Vydával aktuální cyklostylovaný týdeník Šachy ČTK, byl členem redakční rady Československého šachu, zástupcem hlavního redaktora Revue FIDE, řídil šachovou rubriku v Rudém právu a je autorem nebo spoluautorem několika šachových knih, například Methodika šachu , Nad šachovnicemi celého světa , Šachy s úsměvem nebo Tam všichni hrají šachy ....
Více od autora
Franck Évrard (2)
Franck Évrard vyučoval na univerzitě Paris-VII. Je autorem děl jako Erotika brýlí či Mýty a mytologie Řecka.
Více od autora
Shirley Toulson (1)
Anglická autorka publikací o britském a irském folkloru, též o keltském křesťanství.
Více od autora
Karel Fremund (1)
Narozen 18. 8. 1918 v Němčicích na Klatovsku, zemřel 1. 1. 2004 v Praze. JUDr., komunistický funkcionář, velitel Archivního a studijního ústavu Ministerstva národní bezpečnosti, příslušník tajné komunistické policie StB. Autor reportáží o Gestapu.
Více od autora
Helena Brožíková (1)
Narozena 1954. Spisovatelka, literatura pro děti a mládež a detektivní příběhy.
Více od autora
Jan Havel (1)
Narozen 7.3.1914 v Českých Budějovicích, zemřel 2.8.2005. Kriminalista, autor prací z oboru.
Více od autora
Don Davis (1)
Odborník na audiosystémy. Zabývá se stavbou reproduktorových skříní, akustickým testováním a měřením. Publikuje v oboru působnosti.
Více od autora
William H Keith (1)
William H. Keith Jr. sloužil dlouhou dobu v americkém námořnictvu. Kromě psaní knih je i ilustrátorem. Používá pseudonymy: Ian Douglas, H. Jay Riker, Keith Douglass, Bill Keith, Keith William Andrews nebo Robert Cain.
Více od autora
Josef Křička (1)
Josef Křička byl osobností širokého rozměru - učitel, tvůrce učebnic hudební výchovy, rozhlasových relací, skladatel, klavírista, dirigent, veřejný kulturní pracovník a v neposlední řadě člověk ryzího charakteru. Aktivně se zapojil do odbojové činnosti v době 2. světové války.
Více od autora
Miroslav Krejčí (1)
Miroslav Krejčí byl český hudební skladatel a pedagog. První skladbičky zapsala jeho matka, když mu byly čtyři roky. Od šesti let hrál na klavír. Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a přírodopis, zeměpis a hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze. Souběžně studoval soukromě skladbu u Vítězslava Nováka. Vyučoval na středních školách v Praze a v Litoměřicích. Od roku 1943 byl rovněž profesorem skladby na Pražské konzervatoři. V roce 1946 se stal členem České akademie věd a umění a v roce 1953 odešel do důchodu. Byl to neobyčejně plodný skladatel, který zasáhl do prakticky všech hudebních forem. Pokračoval ve stopách svého učitele Vítězslava Nováka. Jeho silnou stránku byla lyrika a ve svých skladbách často využíval polyfonní techniky. Jeho dílo bylo prováděno předními československými umělci a získalo řadu ocenění. Kromě toho zkomponoval mnoho písní, písňových cyklů a sborů. Komponoval i estrádní hudbu. Sestavoval a upravoval pásma národních písní, upravoval a připravoval k vydání díla starých českých mistrů a byl činný i publicisticky. Řada jeho děl byla ztracena.
Více od autora
Josef Černík (1)
Josef Černík byl český hudební skladatel a sběratel lidových písní. Dětství prožil v Bojkovicích poblíž Luhačovic. Tady se seznámil s písněmi moravských Kopaničářů, které ovlivnily celý jeho život. Po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti studoval na učitelských ústavech v Příboře a v Brně. Několik let učil na místních školách a v roce 1904 vstoupil na varhanní školu v Brně a pokračoval studiem skladby u Vítězslava Nováka a mistrovským kurzem pod vedením Leoše Janáčka. Učil dále ve školách na Slovácku, později se stal profesorem hudby na učitelském ústavu v Brně a v letech 1948–1951 i lektorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Nejvýznamnější činností Černíkovou je jeho práce sběratelská. Jeho největším dílem jsou Zpěvy moravských Kopaničářů, které obsahují kolem 2000 písní zaznamenaných v oblasti Moravských Kopanic. Neomezoval se však jen na tuto oblast. Sbíral písně i na Luhačovském Zálesí, v Pobečví, na valašskoklobouckém Závrší, na Horňácku a v okolí Velké nad Veličkou. Zapisoval také slovenské písně z okolí Bratislavy, Myjavy a slovenské části Kopanic. Jako jeden z mála sběratelů lidových písní zaznamenával i písně cikánské. Jako skladatel byl silně ovlivněn svým učitelem Leošem Janáčkem. Jeho melodika i rytmy vycházejí z tradic lidových písní. Skladatelské dílo obsahuje okolo sta skladeb. Podrobný soupis díla Josefa Černíka vydal Ivo Stolařík . Nezanedbatelná je jeho činnost literární a publicistická. Napsal přes 170 odborných článků a přednesl na 50 přednášek. Tématem jeho prací byly převážně národopisné studie, ale psal i práce pedagogické zaměřené na metodiku výuky zpěvu a výchovu k hudebnosti. Rovněž připravil několik směsí lidových písní pro rozhlas. Řadou hesel o lidové písni a lidové hudbě přispěl do Pazdírkova hudebního slovníku naučného. Četné články do novin a časopisů....
Více od autora
Autor +++ (1)
Autor či autorka je původce díla. Slovo pochází z latinského autor, auctor, což znamená původce, tvůrce, ale původně to označovalo rozmnožovatel z latinského augere zvětšovat, množit . Autorstvím a oprávněními autora k dílu se zabývá právní odvětví zvané autorské právo, v České republice kodifikované v autorském zákoně.
Více od autora
Richard Wright (1)
Po uveřejnění jeho Rodného syna bylo zřejmé, že se objevila nová osobnost americké prózy a že ve vývoji afroamerické literatury došlo ke kvalitativnímu skoku. Naturalisticky vyprávěný příběh měl být výkřikem do tváře společenskému svědomí a zároveň posledním varováním. Wrightova umělecká senzitivita tu dokázala zúročit hořkost osobní i kolektivní zkušenosti s iracionálními projevy rasismu. Pod vlivem levicového myšlení, jemuž byl vystaven v chicagském Klubu Johna Reeda, začal autor v této psychické nemoci společnosti rozeznávat i její racionální jádro. Dětství a dospívání prožité v chudobě, v rozvrácené rodině a stálé atmosféře možného násilí byly logickou průpravou pro pozdější postoj sociálního a rasového protestu, ale kořenily zde také Wrightovo přirozeně existenciální cítění a nikdy nepřekonaná úzkost. Jako většina protagonistů jeho děl byl autor z pocitu ohrožení či odcizení po celý život "na útěku" - z rodného Mississippi přes Memphis, Chicago a New York až do francouzského exilu, kde žil v duševní nejistotě až do smrti. Z jeho autobiografických próz se Černý chlapec stal vrcholnou ukázkou žánru. Jeho prvotina Děti stýčka Toma už názvem měla naznačit, že její hrdinové patří k netradiční generaci černochů.
Více od autora
Bedřich Šplíchal (1)
Narozen 16.5.1855 v Praze, zemřel 5.4.1929 tamtéž. Učitel, pedagogické a historické práce.
Více od autora
László Hajnal (1)
Mgr. László Hajnal, M.S., vystudoval informatiku na Charles Babbage Institute v Budapešti a religionistiku na Husitské teologické fakultě UK. Je doktorandem na katedře filozofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK, zabývá se problematikou sítí.
Více od autora
Reviel Netz (1)
Americký profesor starověkých řeckých dějin,židovského původu.Univerzita Stanford.
Více od autora
David Storch (1)
David Storch je český ekolog a biolog zabývající se zejména makroekologií, ekologickou teorií a problematikou biodiverzity, dále evoluční ekologií a biogeografií. Studoval na Přírodovědecké fakultě UK ; v roce 1993 získal magisterský titul v oboru speciální biologie a ekologie, v roce 1998 pak Ph.D. v oboru zoologie. V roce 2006 se stal docentem v oboru zoologie, v roce 2013 profesorem ekologie na PřF UK. Kromě PřF UK vyučuje externě na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého a Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Od roku 1998 působí v Centru pro teoretická studia , společném pracovišti UK a Akademie věd, které v letech 2008–2018 také vedl. Od roku 2011 je předsedou výboru České společnosti pro ekologii a od roku 2018 členem Učené společnosti České republiky. Působil ve státní Grantové agentuře ČR a Agentuře ochrany přírody a krajiny . Přispívá do časopisů Vesmír a Fórum ochrany přírody, je editorem časopisů Ecology Letters a Global Ecology and Biogeography a pravidelně přispívá komentáři pro Český rozhlas .
Více od autora
Stanislav Mihulka (1)
RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D. vystudoval Biologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde přednáší. Vědecky pracuje také v Botanickém ústavu AVČR v Průhonicích u Prahy. Zabývá se především ekologií a fylogenetikou rostlin, přičemž s oblibou mučí krátkověké rostliny na skřipci ekologických experimentů. Je autorem či spoluautorem několika knih, kapitol v knihách, překladů a vědeckých publikací, včetně impaktových periodik. Jeho SCI k říjnu 2006 je 192. V volném čase popularizuje vědu na internetovém portálu www.osel.cz, v časopise Vesmír, na internetovém portálu Čro Leonardo a v dalších médiích. Svou náklonnost dělí mezi přítelkyni, dceru, invazní rostliny, evoluční příběhy, internet, počítačové hry a zdivočelé gramce nad 120 bpm. Svoji nelibost zcela věnuje totalitním memům.
Více od autora
Eugène Pottier (2)
Eugène Edine Pottier byl francouzský socialistický revolucionář, básník a dělnický písničkář. Jeho píseň Internacionála se stala nejdůležitější písní světového dělnického hnutí, dodnes je zpívána levicovými hnutími, komunisty, socialisty i sociálními demokraty, mezi lety 1922–1944 byla také hymnou Sovětského svazu. Byl jednou z vedoucích osobností Pařížské komuny. Pottier pocházel z chudé řemeslnické rodiny; otec byl baličem a výrobcem beden. Chlapec musel pracovat od třinácti let; nejprve pomáhal otci, potom byl obchodním příručím, pomocníkem ve škole a nakonec návrhářem látek. Nedostatečné formální vzdělání si doplňoval samostudiem. Miloval písně lidového písničkáře Bérangera a podle jeho vzoru psal vlastní verše. Už v patnácti letech mu vyšla útlá sbírka básní. Vnímal z vlastní zkušenosti chudobu dělníků a jejich nerovnoprávné postavení ve společnosti. Studoval spisy utopického socialisty Charlese Fouriera a jeho vzorem byl revolucionář Louis August Blanqui. Zapojil se do revoluce v červnu 1848. V zaměstnání se postupně vypracoval na dílovedoucího v předním kreslířském salónu. Vybudoval si vlastní tiskárnu na textilie a v roce 1864 založil odborovou organizaci, která se později připojila k První internacionále. Během prusko–francouzské války se stal členem Národní gardy, v roce 1870 se zúčastnil bojů při obléhání Paříže. Aktivně se zapojil do Pařížské komuny, byl zvolen členem jejího vedení. Pracoval v komisi pro veřejné služby, podílel se na bojích Krvavého týdne. Po potlačení Komuny se musel skrývat a v červnu 1871 se mu podařilo uprchnout do Anglie. Francouzským soudem byl 17. května 1873 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Uchýlil se do Spojených států, odkud organizoval pomoc pronásledovaným komunardům. Živil se jako dělník a stal se členem socialistické dělnické strany. Po amnestii v roce 1880 se vrátil do Francie zubožený a napůl ochrnutý. Navštěvoval tehdy velmi populární goguetty, malé...
Více od autora
Merryl Wyn Davies (1)
Merryl Wyn Davies byla velšská spisovatelka. Narodila se ve městě Merthyr Tydfil a studovala antropologii na University College London. Později se vrátila do Walesu, kde pracovala jako novinářka. Ve svém díle se věnovala islámu, často spolupracovala s pákistánským autorem Ziauddinem Sardarem. Sama také konvertovala k islámu.
Více od autora
Milan Mareš (1)
Prof. RNDr. Milan Mareš, DrSc. , do roku 2007 ředitel UTIA ČAV. Vydal Principy strategického chování a Slova, která se hodí, aneb jak si povídat o matematice, kybernetice a informatice .
Více od autora
Marie Maříková (1)
Spisovatelka, rozhlasová hlasatelka, učitelka rétoriky a komunikačních dovedností.
Více od autora
René Tuček (1)
Český operní barytonista. Narozen 8. ledna 1936 v Praze , zemřel 26. srpna 2017 v Mariánských Lázních.
Více od autora
Roman Svojanovský (1)
Ing. arch.,architekt, autor projektu rekonstrukce objektu Fabrika Svitavy.
Více od autora
Pavel Ryšánek (1)
Narozen 22.11.1936 v Lesonicích. Specialista v oblasti jakosti, publikace z oboru.
Více od autora
Jiyu Kennett (1)
Róši Jiyu-Kennett byla dlouhá léta představenou kláštera Shasta, duchovního centra zenové školy Sótó, jenž založila v r.1969. Poté, co ji uvedl D.T.Suzuki do zenu školy Rinzai, studovala buddhistické učení v Malajsii a pak u opata chrámu Dai Hon Zan Sódžidži v Japonsku. Když dosáhla - jako první žena ze Západu - kněžské hodnosti Sei , byla jmenována představenou chrámu Unpukudži. Od r.1972 přednášela též na Kalifornském institutu transpersonální psychologie.
Více od autora
Richard Feder (1)
Richard Feder byl český rabín a spisovatel. Narodil se 26. srpna 1875 v početné židovské rodině ve Václavicích u Benešova. Jeho výjimečné nadání se projevilo již v obecné škole, a tak byl z vesnické trojtřídky poslán do školy do Benešova. Po maturitě na akademickém gymnáziu v Praze pokračoval ve studiích na Filozofické fakultě ve Vídni. V hlavním městě Rakouska-Uherska získal dva doktoráty, z filosofie a souběžně na židovské teologické fakultě. Po sedmiletém studiu ve Vídni nastoupil 19. září 1903 na své první rabínské místo v Kojetíně. Později sloužil v Lounech a Roudnici nad Labem, aby pak na dlouhá léta zakotvil v Kolíně. Zde, kromě vykonávání svých rabínských povinností, vyučoval německý jazyk a německou obchodní korespondenci na obchodní akademii od roku 1917 až do roku 1938, kdy odešel do důchodu. Své rozsáhlé vědomosti uplatňoval dr. Richard Feder nejen v židovské obci a obchodní škole. Jako jednatel Okresního osvětového sboru v Kolíně ovlivňoval po dlouhá léta kulturní život města. Sám často přednášel různorodému publiku o dějinách náboženství, o Janu Husovi, o buddhismu i o české literatuře. Po rozbití první Československé republiky a okupaci českých zemí nacistickým Německem byl Feder ve věku šedesáti šesti let 13. června 1942 zařazen s celou rodinou do transportu „Aad – Kolin“ do Terezína. I zde dostál svému postavení rabína a v omezených a krutých podmínkách pomáhal svou moudrostí svému okolí. Neváhal ani uzavírat židovské sňatky a dle možnosti udržoval mezi souvěrci náboženský život. Válku přežil ze své široké rodiny sám. Jeho žena Hilda zahynula v Terezíně, synové Viktor a Evžen a dcera Rut i s rodinami zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. Po osvobození se rabín Feder vrátil do Kolína, kde pracoval až do zvolení oblastním rabínem moravskoslezských náboženských obcí v roce 1953. Shodou okolností právě v roce 1953 oslavil 50 let své rabínské činnosti. Do nového úřadu v Brně byl uveden 19. ...
Více od autora
Josef Smolík (1)
Josef Smolík byl český evangelický teolog, duchovní Českobratrské církve evangelické, profesor a děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, po roce 1990 profesor na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho spis Současné pokusy o interpretaci evangelia byl přeložen do angličtiny, korejštiny, japonštiny a ruštiny. Jeho dcerami jsou Marta Smolíková, kurátorka, historička umění a publicistka, Eva Šormová, farářka v Milíčové kapli pražského sboru Ochranovského seniorátu Českobratrské církve evangelické, Noemi Smolik, historička a kritička umění žijící v Německu a učitelka Lydie Šilarová žijící v Praze.
Více od autora
Ursula Wolf (1)
Rodné jméno Ursula Koethke. Německá spisovatelka, zaměřená na literaturu pro děti a mládež.
Více od autora
Peter Russell (1)
Britský vědec a spisovatel zkoumající podstatu vědomí. Na univerzitě v Cambridge vystudoval fyziku a experimentální psychologii, postgraduálně poté počítačovou vědu. Po návratu z pobytu v Indii, kde studoval meditaci a východní filosofii, zkoumal neurofyziologii meditace na Bristolské univerzitě. V současnosti přednáší a pořádá semináře týkající se zkoumání povahy, potenciálu a evoluce lidského vědomí, přičemž integruje východní moudrost a objevy západní vědy. Mezi jeho zásadní knihy se řadí: The TM Technique , The Brain Book , The Global Brain Awakens , The Consciousness Revolution , na které se podíleli Stanislav Grof a Ervin László, či From Science to God . Vizionář a futurista Russell je členem Ústavu noetických věd a účastní se řady mezinárodních konferencí.
Více od autora
Jaroslav Svitavský (1)
Učitel, autor veršů, fejetonů Jaroslav Svitavský napsal i romány Padlí andělé , Ryčka, Brněnská fabrička a Paní Padoušková či Zrání .
Více od autora
Joseph Heath (1)
Joseph Heath přednáší na University of Toronto. Věnuje se otázkám sociální, politické a morální filozofie. Je autorem knih Following the Rules, Filthy Lucre, Communicative Action and Rational Choice a The Efficient Society. Žije v Torontu.
Více od autora
Andrew Potter (1)
Andrew Potter vystudoval filozofii na University of Toronto. Přednášel na Trent University v Peterborough, University of Toronto a University of Quebec. Zabývá se otázkami metafyziky, politické filozofie, vzdělání, konzumerismu a populární kultury. Je autorem knihy The Authenticity Hoax. Žije v Torontu.
Více od autora