Všichni Autoři a témata

Aleš Černý (1)

Aleš Černý byl moravský akademický malíř, kreslíř a ilustrátor. Originální dynamickou formou zachycoval lidové tance a zvyky. Aleš Černý se narodil v Brně-Husovicích, kde vychodil základní školu. Od dětství zajížděl na Slovácko, kde poznal lidové tance a pestrost místních krojů. Zažil fašankové, svatební a hodové zvyky. Po maturitě na I. českém reálném gymnáziu v Brně absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu u profesorů Emanuela Hrbka a především Františka Süssera, soukromě pak studoval u malíře Josefa Zamazala. Tehdy podnikl svou první studijní cestu na Slovácko. Inspiroval se barevností Slovácka, navštívil Hodonín, Rohatec, Strážnici, Hroznovou Lhotou, Lipov či Velkou nad Veličkou. Později vykonal studijní cestu do Itálie. Za druhé světové války byl totálně nasazen na práce v Německé říši. Po válce byl jako výtvarník zaměstnán v Ultraphonu, R. a J. Brno II a v Chiraně Brno. V roce 1946 se oženil s Jiřinou Páleníkovou, jejich dcerou je Ing. Svatava Buchtová. Po rozvodu se v roce 1955 podruhé oženil s Olgou Staškovou, jejich dcerou je PaedDr. Dalimila Hodaňová, vnukem Mgr. Ondřej Hýsek, Ph.D. Měl vztah s etnoložkou Zdenou Jelínkovou. Negativní postoj Aleše Černého k okupaci roku 1968, protestní vystoupení ze Svazu umělců či emigrace jeho nevlastního bratra Vladimíra Černého do Kanady vedla v době normalizace k mnoha ústrkům ze strany totalitního režimu. Zemřel náhle v roce 1984 na vrcholu svých tvůrčích sil. Je pochován na brněnském Ústředním hřbitově, pomník má na hřbitově ve Velké nad Veličkou. Aleš Černý celou svoji dráhu malíře zasvětil moravskému folklóru. Ve svých pracích nejčastěji zachycoval různé situace a fáze lidových tanců. Jeho obrazy uchovávají obyčeje a život moravského venkova. Značná část jeho obrazů pochází zejména z různých míst Moravského Slovácka, Podluží a Horňácka. Velkou část života strávil cestováním po celé Moravě i Sl...

Václav Rosam (1)

Narozen 14.9.1859 v Benicích u Neveklova, zemřel 31.12.1945 v Praze. Zemědělský odborník, publikace z oboru.

Emil Zagadłowicz (1)

Josef Tesař (2)

Narozen 4.2.1849 v Bavorově, zemřel 8.1.1903 v Praze. Poštovní úředník, redaktor, prozaik.

Tracy Cabot (1)

Peter Želinský (1)

Ing. Peter Želinský se narodil 11. února 1960. Pochází ze staročeského šlechtického rodu. Jeho předkové a příbuzní bojovali na Bílé Hoře, ve druhé světové válce, ve Vietnamu. Vystudoval Vojenskou akademii. Působil ve štábních a velitelských funkcích. Po návratu z války v Zálivu propuštěn v armády. Od roku 1992 byl mluvčím Sdružení veteránů . Zasazoval se o řádné vyšetření nemocí ze Zálivu. O historii svého rodu napsal knihu V moci nejvyššího a příběh je připraven k zfilmování v Hollywoodu .

Louise Labe (1)

Louise Labéová byla francouzská básnířka a provozovatelka salonu. Za svého života byla známá především jako emancipovaná žena avant la lettre, od svého znovuobjevení koncem 18. století je považována za jednu z nejdůležitějších francouzských básnířek. Louise Labéová vzešla z druhého manželství zámožného provazníka Pierra Charlyho, známého jako L'abbé nebo Labé, a vyrostla v Lyonu, který tehdy ekonomicky a intelektuálně prosperoval. Získala vynikající a pestré vzdělání a naučila se nejen několik jazyků a hrát na loutnu, ale také - pokud věříme její třetí elegii - umně vyšívat, jezdit koni a dokonce i šermovat. Provdala se ve velmi mladém věku za mnohem staršího a bohatého provazníka a od té doby se jí říkalo „la Belle Cordière“, Krásná provaznice. Ve svém salonu shromažďovala lyonské intelektuály a spisovatele, účastnil se např. známý lyrický básník Maurice Scève. Nechala se opěvovat a povzbuzovala je, aby diskutovali a psali o všech aspektech lásky a v neposlední řadě o postavení a roli žen v poezii a společnosti. Sama alespoň příležitostně psala poezii. Po svém brzkém ovdovění sestavila v roce 1555 sbírku poezie a vydala ji ve slavné lyonské tiskárně Jeana de Tournes pod názvem Œuvres de Louise Labé, Lyonnaise . Kromě 24 básní spřátelených autorů obsahuje svazeček tři práce samotné editorky: prozaický text Le Débat d'Amour et de Folie, nevážný spor mezi Amorem a Pošetilostí doplněný řečmi obhájců Apolla a Merkura a uzavřený Jupiterovým rozsudkem; dále tři kratší elegie ve stylu Clémenta Marota; a především slavných 24 sonetů, z nichž tři nebo čtyři nejkrásnější patří mezi nejlepší francouzské básně vůbec. Zabývají se vášní ženy, ztotožňované se samotnou autorkou, pro vzdáleného milence, který se zdá být spíše vlažný - za touto postavou se skrývá nyní prakticky neznámý literát Olivier de Magny, který strávil nějaký čas v Lyonu na cestě z Paříže do Ří...

Toralf Staud (1)

Toralf Staud vystudoval žurnalistiku a filosofii. V letech 1998-2006 působil jako politický redaktor a dopisovatel deníku Zeit. Dnes je autorem na volné noze, mimo jiné píše pro Greenpeace Magazin.

Nick Reimer (1)

Nick Reimer, diplomovaný inženýr se zaměřením na problematiku energetiky, pracuje jako ekonomický redaktor deníku Taz v Berlíně.

Stanislav Havlíček (1)

Stanislav Havlíček je český farmaceut a účastník misí Lékařů bez hranic, v letech 2007–2011 prezident a v 2011–2012 viceprezident České lékárnické komory, jejíhož představenstva je dosud členem. V roce 2011 zastával funkci viceprezidenta Svazu lékárníků Evropské unie. Vystudoval obor všeobecná farmacie na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové . Na stejné fakultě obhájil v roce 2009 rigorózní práci a získal titul doktor farmacie. Po promoci pracoval pro farmaceutickou firmu KRKA a následně jako lékárník asistent ve veřejné lékárně v Přešticích a nemocniční lékárně ve Stodu. V roce 2016 vyjel do Jižního Súdánu na svou první půlroční misi s mezinárodní humanitární a zdravotnickou organizací Lékaři bez hranic. Na své druhé misi vedl v Bangladéši lékárnu pro uprchlický tábor v projektu zaměřeném na pomoc Rohingům. Třetí mise jej zavedla v roce 2019 do Jemenu, do lékárny v traumacentru v přístavu Mokka.

Cyril Zálešák (1)

Cyril Zálešák byl slovenský choreograf, hudebník a folklorista. Zkoumal slovenské lidové tance a vydal několik metodických příruček a sborníků. V díle Opisovanie ľudových tancov vytvořil systém názvosloví pro popis tanců. Jako choreograf a vedoucí působil 25 let ve folklorním souboru Technik. Režíroval několik scénických programů na folklorních festivalech. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyril Zálešák na slovenské Wikipedii.

Nikolaj Leonidovič Glinka (1)

Ruský chemik, autor učebnic chemie.

Jindřich Fritz (1)

Narozen 15.6.1912, zemřel 1984. Dr., šachista, literatura z oboru.

Peter Barnes (1)

Britský dramatik a scénárista.

Harald Steffahn (1)

Harald Stefahn se narodil roku 1930 v Berlíně. V letech 1949-1951 byl volontérem u jednoho hamburského deníku. V letech 1951-59 studoval dějiny a politické vědy v Hamburku a Berlíne, poté byl promován doktorem filozofie. Opět se věnoval žurnalistike, působil v: "Spiehel"-archiv, Deutsche Presse-Agentur, "Die Zeit". Od roku 1975 je novinářem a spisovatelem na volné noze.

Šárka Pitrová (1)

Narozena 18. 12. 1947 v Praze. Doc. MUDr., CSc., oční lékařka, předseda České oftalmologické společnosti. Od roku 1997 v Privátní oční klinice JL. Práce z oboru.

Norbert Dokoupil (1)

Slovenský autor prací z oboru akvaristiky.

Miroslav Wanek (1)

Miroslav Wanek je český textař, básník, skladatel, hudebník, pedagog. V roce 1981 založil jednu z prvních českých punkových skupin FPB. V roce 1985 přišel do skupiny Už jsme doma, které vtiskl svůj způsob práce a díky svým kontaktům s Jazzovou sekcí ji uvedl na českou a později i na evropskou a světovou scénu. Během 35 let existence této skupiny objeli Už jsme doma více než 40 zemí a odehráli téměř 3000 koncertů, natočili 8 řadových alb, několik DVD, jejich skladby jsou na mnoha desítkách kompilací po celém světě. Hudba Miroslava Waneka se objevila i v několika filmech, např. Fimfárum nebo Kouzelný zvon , Knoflíkáři . Za hudbu k filmu Fimfárum byl Miroslav Wanek nominován na Českého lva. Je autorem hudby k večerníčkovskému seriálu Krysáci , který produkovala Česká televize. V roce 2010 vydal básnickou poému Máj a v roce 2012 knihu Výlov šuplíka , obsahující 6 rozsáhlých rozhovorů, téměř kompletní textařskou tvorbu, velmi podrobnou diskografii a bibliografii a také více než 150 archivních fotografií. V letech 2004–2012 působil jako pedagog na Vyšší odborné škole filmové ve Zlíně a na Universitě Tomáše Bati tamtéž. Od roku 2008 do roku 2013 učil na FAMU v Praze. Je ženatý, má 4 děti – Jakuba Čermáka , Anežku Wanekovou , Lucii Wanekovou a Antonína Waneka , a vnučku Agátu Čermákovou .

Odolen Smékal (1)

Odolen Smékal - - lingvista a literární historik, indolog, překladatel a básník. Syn učitele. Vystudoval reálné gymnázium v Kroměříži a hindštinu a španělštinu na FF UK . Po dvouleté prezenční vojenské službě se na FF UK vrátil a věnoval se zde indologii, zprvu jako asistent, od 1957 jako odborný asistent . 1990 se habilitoval prací Slovesné vazby v hindštině a byl jmenován docentem. Od 1991 byl lektorem češtiny na univerzitě v indickém Dillí. 1992 pak vstoupil do služeb ministerstva zahraničních věcí a 1993–1996 působil v Novém Dillí jako první velvyslanec České republiky s akreditací pro Indii, Nepál, Srí Lanku, Bangladéš a Maledivy. 1979 byl vyznamenán indickou vládou za zásluhy o rozvoj a propagaci hindštiny, jako velvyslanec obdržel vyznamenání od nepálského krále a získal čestný doktorát na univerzitě v Hardváru a Kángrí . Po návratu do Prahy se věnoval literární činnosti. Publikoval v časopise Nový Orient a v Indii hindsky v řadě předních literárních časopisů: Dharmjug,Amar udžálá, Gaganáňčal, Sáptahik Hindustán, Bhášá, Kádambarí, Rádžbhášá aj. V indické televizi jednak recitoval v řadě literárních pořadů své verše, jednak pro ni připravil několik pořadů o České republice. V českém prostředí se Smékal prezentoval především ligvistickými pracemi věnovanými hindštině a studiemi o literatuře psané hindsky i v některých dalších asijských jazycích. Přispěl do skriptLiteratury jihovýchodní Asie a hindské problematice jsou věnovany také anglicky publikované literárněvědné studie A Contribution to the Study of the Hindi Village Novel , On the Question in Periodisation of Modern Hindi Literature a Notes on the Conception of Tradit...

Karel Viktora (1)

Narozen 19. 11. 1882 v Bělé u Ledče nad Sázavou, zemřel 6. 11. 1963 v Praze. Odborový předák, novinář, práce ze sklářství.

F Anstey (1)

Toto jméno bylo ve skutečnosti pseudonymem Thomase Anstey Guthrieho a je výsledkem sazečovy chyby. Ten nebohý muž špatně přečetl podpis „T. Anstey“, ale autor se svou typickou dobromyslností chybu přehlédl a rozhodl se, že bude chybné jméno nadále používat k podpisu svých děl. Anstey se měl původně stát právníkem, avšak dosáhl svým prvním románem Vice-Versa takového úspěchu, že se této kariéry vzdal a soustředil se na psaní fantastických povídek. Řada z nich se objevila v Punchi a v dalších předních časopisech viktoriánské éry. Proslul jako novátor humoristické fantastiky. K dalším jeho význačným dílům jsou řazeny romány a Fallen Idol a The Brass Bottle , ale i několik sbírek povídek – např. Humour and Fantasy . Když v roce 1915 nečekaně upustil od psaní beletrie a pustil se do překládání Molièrových her pro londýnskou scénu, doznala jeho proslulost jistého poklesu. Teprve když se jeho díla chopil filmový a televizní průmysl, byl jeho přínos humorné fantasy náležitě oceněn.

Dimitrij Ivanovič Blochincev (1)

Dimitrij Ivanovič Blochincev — byl ruský sovětský fyzik, doktor fyzikálně-matematických věd , jedne ze zakladatelů Fyzikálně-energetického ústavu A. I. Lejpunského a Spojeného ústavu jaderných výzkumů, prezident Mezinárodního svazu teoretické a praktické fyziky.

Bohumil Sieber (1)

Victor Thaddeus (1)

Americký prozaik irského původu, autor historických biografií a povídek.

Gustav Weiß (1)

Narozen 24.6.1922 v Bratislavě. Německý výtvarník, keramik, autor prací o dějinách a technikách keramiky.

Eva Hochmanová-Burianová (1)

Autorka publikace o Zdeňku Burianovi.

Karel Exler (1)

Karel Exler byl český entomolog žijící v Přerově. Zabýval se sběrem a studiem motýlů, o kterých zpracoval příručku především pro učitele, žáky středních škol a sběratele motýlů, v jeho době velice ceněnou.

Marcela Kašpárková (1)

Několik let pracovala jako sekretářka ve výzkumném ústavu a s redakcemi spolupracovala pouze externě. Po listopadu 1989 nastoupila do Lidové demokracie, kde působila jako vedoucí přílohy. Od roku 1993 je redaktorkou Magazínu Dnes.

Peter Vilhelm Glob (1)

Dánský archeolog a ředitel muzea.

Semen Isakovič Selešnikov (1)

Ruský autor populárně vědeckých výkladů z různých oborů.

Gérard Grée (1)

Francouzský autor a ilustrátor knih pro děti.

Klára Bartoníčková (1)

Narozena 1981. Mgr., právnička, autorka prací z oblasti práva a společenských věd.

Josef Kovalčuk (1)

Josef Kovalčuk byl český divadelní dramaturg, scenárista a pedagog. Vystudoval bohemistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a dramaturgii na DAMU v Praze. V roce 1974 v Prostějově spoluzakládal HaDivadlo, ve kterém působil i po jeho přesídlení do Brna jako dramaturg, a to až do roku 1996. V roce 1990 byl krátce poslancem ČNR, kam byl zvolen v rámci procesu kooptací jako bezpartijní poslanec. Podílel se rozhodující měrou na znovuvybudování Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a v letech 1990 až 1996 byl jejím děkanem. V roce 1996 se stal dramaturgem činohry Národního divadla v Praze a v letech 1997 až 2002 byl jejím uměleckým šéfem. V letech 2002 do roku 2008 byl znovu děkanem Divadelní fakulty JAMU. V roce 2002 byl jmenován profesorem. Od roku 2009 působil jako dramaturg Divadla Husa na provázku. Je autorem či spoluautorem řady scénářů a studií.

Josef Rohan (1)

Narozen 1.3.1896 v Praze, zemřel v březnu 1964 v Kostelci nad Orlicí. Akademický malíř, básník.

Jan Vaněk (4)

Jan Vaněk byl český a československý politik a poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Československou sociální demokracii. Absolvoval studium práv na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 1918 byl členem sociální demokracie. Od roku 1921 do roku 1938 pracoval jako zahraničně politický redaktor deníku Právo lidu. Za druhé světové války působil v domácím odboji. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSSD. Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946. Působil jako novinář a překladatel, v letech 1945–1948 byl šéfredaktorem ústředního deníku sociální demokracie Právo lidu a členem ústředního výkonného výboru i představenstva strany. Od roku 1948 pracoval v tiskovém odboru ministerstva zahraničních věcí. Byl aktivní jako překladatel. Z francouzštiny překládal díla autorů jako Honoré de Balzac nebo Guy de Maupassant, z němčiny práce Ernsta Tollera. Překládal i ze španělštiny.

Michael J Benton (2)

Marcela Žáková (1)

Mgr., pedagožka, věnuje se Montessori pedagogice.

Tiberio Faraci (1)

Italský duchovní učitel a léčitel. Tiberio Faraci je tvůrcem programu Začni sám od sebe, který aplikuje ve svých centrech v Miláně a Luganu. Osobním růstem a filantropií se zabývá od mládí a několik desítek let působí v mnoha různých organizacích, majících společného jmenovatele: pomoc lidem, kteří se octli v obtížných životních situacích. Je profesionálním léčitelem těla a duše pomocí metody rebirthing, která přináší obrodu mysli, a působí jako trenér osobního růstu, certifikovaný řadou světových organizací a uznávaný v západním světě.

Andy Thomas (1)

Andrew Sydney Withiel Thomas je australsko-americký strojní inženýr a kosmonaut. Ve vesmíru byl čtyřikrát, na orbitální stanici Mir strávil 140 dní. Vysokoškolské studium absolvoval v rodném městě na University of Adelaide, kde v roce 1975 získal doktorát. Zaměstnání získal v roce 1977 u společnosti Lockheed Corporation v . V roce 1989 nastoupil k Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, stát Kalifornie, kde zůstal tři roky. V letech 1992 až 1993 absolvoval výcvik budoucích kosmonautů v Houstonu, poté byl zařazen do tamní jednotky astronautů NASA. Oženil se, jeho manželkou se stala astronautka Shannon Walkerová . Má přezdívku Andy. Na oběžnou dráhu se v raketoplánu dostal čtyřikrát ve funkci letového specialisty, pracoval na orbitálních stanicích Mir i ISS, strávil ve vesmíru celkem 177 dní, 9 hodin a 14 minut. Vystoupil jednou do volného vesmíru , strávil zde 6 hodin a 21 minut. Byl 346 člověkem ve vesmíru.

Petr Soukup (1)

Narozen 22.2.1943 v Praze. Ing., CSc., ekonom, vysokoškolský pedagog, práce z teorie hospodářské politiky.

Josef Pitlík (1)

Uspořádával vtipy pro sérii Anektody.

Vlasta Prokešová (1)

Narozena 8.3.1922 v Opočně. Lékárenská laborantka, prozaička, básnířka.

Edwin Balmer (1)

Edwin Baumer se narodil v Chicagu 26.07.1883 a studoval na Northwestern University a Harvardu. Novinář a spisovatel. Autor science fiction a mystery. Mladší bratr Williama Briggse MacHarga.

Joachim Scholl (1)

Německý literární kritik a publicista, původně literární redaktor.

Hana Mrázová (2)

Mgr., autorka materiálů o ekologické výchově, literatura pro mládež, překlady z angličtiny.

Rebecca Coleman (1)

Britská socioložka a vysokoškolská pedagožka.

Irene Dische (1)

Dcera židovských uprchlíků, vědece a lékařky . Narodila se a vyrůstal ve Washingtonu Heights v New Yorku. Jako teenager utekla režimu jejího nevlastního otce Siga. Skončila v Libyi během revoluce Col Kaddáfího. Odtud odcestovala do Keni, kde pracovala pro známého paleontologa Louis Leakey. Vrátila se do Spojených států v roce 1972. Zpátky v její domovské zemi, studovala na Harvardské univerzitě, obor literatura a antropologie. Po ukončení studia pracoval jako novinářka na volné noze, publikuje v The New Yorker a The Nation. Na začátku roku 1980 do Berlína v Německu. V současnosti svůj čas rozděluje mezi Berlínem a New Yorkem. Je vdaná za právníka Nicolas Beckera, a má dvě děti, Emmu a Leonarda.

Syrie James (1)

Syrie James je autorkou knih a scénáristkou. Narodila se v Poughkeepsie ve státě New York, dva roky během dětství bydlela ve Francii a většinu života prožila v Kalifornii. Po úspěšné kariéře v Hollywoodu, kde prodala 19 svých scénářů a televizních inscenací, se uchýlila k dráze spisovatelky a zaznamenala úspěch hned svým prvním dílem, jímž jsou Ztracené memoáry Jane Austenové. Jak je už zřejmé, Syrie je velikou příznivkyní literatury 19.století. Jejími nejoblíbenějšími autorkami jsou Charlotte Brontëová a Jane Austenová. Kromě zmíněných memoárů J.Austenové napsala také Tajné deníky Charlotte Brontëové a Tajné zápisky Miny Harkerové. Syrie James žije se svým manželem, láskou z vysoké školy, Billem Jamesem, s nímž vychovala dva syny, Jeffa a Ryana.

Marg Meikle (1)

Autorka časopiseckých článků.

Anne Enright (1)

Anne Teresa Enrightová je irská spisovatelka. Ve svých prózách se zaměřuje na život žen, hlásí se také k feminismu. Je rovněž známa svými silně proimigračními a multikulturalistickými postoji. V roce 2007 získala Man Bookerovu cenu za román Shledání . Vystudovala filozofii a angličtinu na Trinity College v Dublinu a tvůrčí psaní na University of East Anglia . Poté pracovala pro irskou veřejnoprávní televizi, od roku 1993 se věnuje jen literatuře. Dlouhodobě se potýká s depresí. Její sloupky vycházejí mj. v denících The Guardian, The Irish Times a The New York Times.

Atiq Rahimi (1)

Atík Rahímí, angl. Atiq Rahimi je francouzský spisovatel afghánského původu a filmový dokumentarista, v roce 2008 oceněný Goncourtovou cenou, nejvýznamnějším francouzským literárním oceněním. Narodil se v Kábulu do rodiny státního úředníka. Zde navštěvoval francouzské lyceum Lycee Isteqlal, poté vystudoval francouzskou literaturu na kábulské univerzitě. Po Sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979 uprchl do Pákistánu, kde žil jeden rok, a poté mu byl udělen politický azyl ve Francii. Na pařížské Sorbonně získal doktorát z literatury. Poté natočil sedm dokumentárních filmů a několik dalších komerčních snímků pro francouzskou televizi. Na konci 90. let se začal věnovat psaní a na přelomu milénia vydal svou knižní prvotinu Země a popel , která se stala bestsellerem v Evropě a Jižní Americe. Film vzniklý na základě románu, režírovaný autorem, byl v roce 2004 oceněn Prix du Regard vers l'Avenir na Filmovém festivalu v Cannes. Snímek na různých festivalech a přehlídkách získal dvacet pět cen. V listopadu 2008 obdržel prestižní literární Goncourtovu cenu za román Kámen trpělivosti . Jedná se o jeho čtvrtou knihu, ale první, která byla napsána ve francouzštině. První tři jsou psány v afghánské perštině. V roce 2002 se vrátil do rodného Afghánistánu a stal se poradcem u tamní největší mediální skupiny Moby Group, v jejímž rámci se podílí na vzniku pořadů z rodné země. Podílel se také na výchově nové generace afghánských filmařů a režisérů. Je autorem první afghánské mýdlové opery „Raz ha een Khana“ , která získala v říjnu 2008 Zvláštní cenu na udílení Drama Awards v Soulu. Má dvojí státní občanství afghánské a francouzské. Žije střídavě v Paříži a Kábulu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Atiq Rahimi na anglické Wikipedii....

Norma Procházková (1)

Ilustrátorka knih o rekonstrukcích bytů a domů.

Jaroslav Hejzlar (1)

Narozen 1957, absolvent VŠZ, žije a pracuje v Praze. Do roku 1997 fotoreportér ČTK, od té doby působí jako samostatný fotograf. Je dlouholetým fotografickým spolupracovníkem mnoha periodik, vydavatelství, reklamních agentur a firem, je spoluautorem řady knižních publikací, katalogů, tématických edic a kalendářů. Profesionální práci na zakázku se snaží spojit se zábavou, koníčkem a volnou tvorbou dohromady a potápění spojené s cestováním považuje za naprosto ideální kombinaci k dosažení tohoto cíle.

François Bost (1)

Francouzský doktor geografie, vysokoškolský učitel.

Alena Řezníčková (1)

PhD., publicistka v oblasti životního stylu, autorka příruček o bytovém vybavení.

Jaromír Sobota (1)

Udo Wupperfeld (1)

Německý ekonom, zaměřený zejména na marketing.

Bernie Martin (1)

Německý filolog, anglista, autor publikací v oboru.

Mikkjel Fönhus (1)

Mikkjel Fønhus byl norský novinář, spisovatel a autor. S výjimkou dvou krátkých pobytů v hlavním městě, nejprve jako student a později jako novinář v norském Intelligenz-skluzu , žil celý život v Jižní Aurdal . Mikkel Arnesen Fønhus se narodil na rodinné farmě Nordre Fønhus v údolí Valdres v Sør-Aurdal , Oppland , Norsko, aby obchodník Arne Mikkelsen Fønhus a Olava Olsdatter Storsveen . Po šesti letech základní školy on byl poslán do čtyř let střední školy v Aurdalsbyen a do tří let střední školy v Oslo . On zpočátku začal studovat práva na univerzitě v Oslu . On byl ženatý s učitelem Helga Karlsgot z roku 1926, a Margrethe Frøshaug od roku 1934.

Maureen Martella (1)