Všichni Autoři a témata

Karel Novák (5)

Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák se narodil 8. prosince 1890 v Benešově v rodině chudého pekaře, jehož osud inspiroval V. Vančuru k románu "Pekař Jan Marhoul". Studoval na benešovském gymnáziu; spolužákem ve třetím a čtvrtém ročníku mu byl V. Vančura, s kterým se po celý život přátelil. Střední školu nedokončil, rozhodl se pro dráhu žurnalisty. Nejdříve nějaký čas přispíval do novin, od roku 1912 pracoval v redakci Českého slova. Za války narukoval, podařilo se mu dezertovat, pracoval ve Vídeňském deníku, první léta po válce opět v Českém slově. Jako novinář spolupracoval s levicově orientovanou inteligencí, zajímal se o sociální otázky, psal proti fašismu a blížícímu se válečnému nebezpečí. V období okupace neušel vězení, v r. 1944 byl v klečinském koncentračním táboře v Horním Slezsku. Po osvobození byl krátce redaktorem v Svobodném slově, dále pracoval v redakci armádního deníku Svobodné Československo a v deníku Práce; v letech 1952 - 56 byl šéfredaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Zemřel 23. listopadu 1980 v Praze.

Karel Neset (6)

Narozen 11. 6. 1907 v Zábřehu na Moravě, zemřel 6. 10. 1993 v Ostravě. Univ. prof. Ing., DrSc., vysokoškolský pedagog, práce z důlního měřictví.

Karel Müller (6)

PhDr. Karel Müller je český archivář, historik a heraldik, ředitel Zemského archivu v Opavě. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Studium ukončil ziskem titulu PhDr. v roce 1981. V roce 1982 nastoupil do Státního oblastního archivu v Opavě. V roce 1990 se stal ředitelem téhož archivu .

Karel Mueller (5)

Karel Malina (6)

Narozen 21. 2. 1931 v Praze, zemřel 30. 1. 2015 tamtéž. PhDr., rozhlasový sportovní redaktor, publikace z oboru.

Karel Kratochvíl (5)

Narozen 17.4.1909 v Dobřanech u Plzně. Prozaik.

Karel Kostroň (4)

Narozen 25. 9. 1913 v Neumarktu , zemřel 21. 12. 1971 v Brně. Ing., RNDr., docent katedry kožišinářství, publikace z oboru, též autor prací o skautingu.

Karel Knap (6)

Vedoucí rubriky Víkend v MF DNES . Vystudoval právnickou fakultu UK v Praze. Od roku 1995 pracoval ve sportovním oddělení MFD jako elév, redaktor a nakonec jako vedoucí rubriky. Spolupracoval s časopisem Pro Hockey a televizními stanicemi Nova a Sport 1. Napsal a autorsky se podílel asi na 10 knihách o zámořském hokeji.

Karel Kameník (6)

Narozen 8.5.1903. Filmový publicista, literatura z oboru filmové techniky.

Karel Jonáš (6)

Karel Jonáš, Charles Jonas , byl česko-americký politik, novinář a lingvista. Základní vzdělání získal v Malešově. Poté byl ve věku 10 let poslán na gymnázium v Kutné Hoře, odmaturoval však v Praze, kde také nastoupil na polytechnický institut a navštěvoval univerzitní přednášky. Roku 1859 však napsal kritickou stať na téma středoškolského vzdělání, čímž si proti sobě poštval rakouské úřady, které článek zadržely ještě před vydáním. Kvůli velkým omezením pak října roku 1860 opouští svoji domovinu a pracuje v Londýně jako novinový korespondent. V roce 1863 odplul do Spojených států amerických, aby se věnoval prvnímu českojazyčnému časopisu v USA – Slavie, který vycházel od roku 1860. Bydlel ve městě Racine ve Wisconsinu. Roku 1864 si vzal Kristínu Kořízkovou a měl s ní dva syny Charlese a George W. a dvě dcery Carrie a Jennie. Po prusko-francouzské válce navštívil opět svoji matku a svou vlast. Setrval také určitou dobu v Německu a poté se vrátil do USA. Sestavil první moderní česko-anglický a anglicko-český slovník, napsal i učebnici češtiny pro anglicky mluvící. V roce 1880 začal vydávat týdeník literárního charakteru Rodina. Později se věnoval i politice, do roku 1872 byl členem Republikánské strany, pak se ale přiklonil spíše k liberálnímu hnutí, působil jako konzul v Praze . Byl uznávaným řečníkem a zastával postupně několik důležitých funkcí, nakonec se dostal i do parlamentu státu a stal se vice-guvernérem. Jako konzul se ještě vydal do Ruska a zemřel roku 1896, kdy působil jako konzul v německém Krefeldu. Jeho ostatky pak byly převezeny zpět do jeho vlasti, je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Karel Jindra (4)

Autor detektivní a špionážní literatury.

Karel Hipman (7)

Karel Hipman, též Karel František Hipman či Hippmann byl zakladatel prvního českého moderního obrázkového časopisu Český svět, propagátor česko-francouzských vztahů. Narodil se v pražské Staré poštovské ulici ; jeho otcem byl typograf Josef Hippmann , matkou Josefa, rozená Fritschková . Podle policejní přihlášky byl jejich jediné dítě, rodiče žili odděleně nejpozději od roku 1889. Otec Josef Hippmann založil v roce 1895 První dělnickou tiskárnu, která později působila pod jménem Grafia. Karel Hipman vystudoval gymnázium a obchodní školu, stal se ředitelem továrny na email u Brna. V devadesátých letech 19. století vlastnil v Praze dva obchody s kovovým zbožím, ty však roku 1895 prodal, aby se mohl stát vydavatelem. Do roku 1900 pobýval několik let ve Švýcarsku. O své dojmy ze Švýcarska se dělil se čtenáři českého tisku, zejména Národních listů. Příspěvky podepisoval Charles Hipman. Poznatky shrnul knižně roku 1899 v publikace Na příč Švýcarskem. Ve francouzštině vydal několik publikací propagujících český národ. Vydávání časopisu Český svět bylo nejvýznamnějším počinem Karla Hipmana. Časopis založil po svém návratu ze Švýcarska a byl jeho jediným redaktorem a vydavatelem. První číslo vyšlo 5. října 1904 v úctyhodném nákladu 7 000 výtisků a bylo rychle vyprodáno. Hipmanovi se podařilo vydávat Český svět do roku 1913, kdy ho, již nemocný, prodal nakladatelství Emil Šolc. Na výtisku z 8. srpna 1913 je ještě uveden jako redaktor a vydavatel; číslo následující již uvedlo nového vydavatele a redaktora. Za hlavní přínos časopisu lze považovat systematické přinášení reportážních fotografií doplňujících text. Fotografie byly významnou součástí časopisu od samého počátku a pocházely často od nejvýznamnějších autorů své doby. Dne 1. prosince 1900 se na Smíchově oženil Aloisií , rozenou Koudelkovou . Měl dceru Ludm...

Karel Havlíček (6)

Narozen 15. 9. 1950. Právník, filozof, publicista, lektor a nakladatel. Bývalý televizní moderátor a komentátor, šéfredaktor časopisu Soudce, zakladatel projektu Stálé konference českého práva. Majitel nakladatelství a multioborové konzultační agentury Havlíček Brain Team. Autor a editor odborných publikací z práva, autor soudniček.

Karel Gut (5)

Karel Gut byl hokejový hráč, trenér a funkcionář. Jako trenér získal s mužstvem v letech 1976 a 1977 zlaté medaile z mistrovství světa. Jako mladý hrával fotbal i lední hokej zároveň. V roce 1949 odešel na vojnu, kde nastupoval za tým ATK Praha. Tentýž rok na Silvestra se oženil se svojí ženou Irenou. Po dvou letech přestoupil do Tatry Smíchov. Roku 1952 byl nominován na mistrovství světa v ledním hokeji v Norsku, v tomtéž dresu se objevoval až do roku 1960. Na šampionátu v roce 1955 byl vyhlášen nejlepším obráncem. Roku 1953 se objevil v dresu Sparty Praha. Zde strávil následujících 11 sezon. Roku 1964 ukončil hráčskou kariéru. Od té doby začal působit jako trenér. V letech 1974–1980 trénoval národní tým, se kterým vyhrál v letech 1976 a 1977 zlaté medaile. Po olympijských hrách v roce 1980 opustil reprezentaci. Následně byl angažován v Landshutu. Následující léta se také věnoval mapování historie českého hokeje ve vlastních knihách. Roku 1994 úspěšně kandidoval na funkci předsedy českého hokejového svazu, ze kterého odešel v roce 2004. Národní tým 114 utkání, poprvé 18. 8. 1951 v Berlíně v utkání proti NDR , naposledy 28. 2. 1960 ve Squaw Valley na ZOH proti USA ; 34 gólů , první 29. 9. 1952 v Berlíně proti NDR , poslední 9. 2. 1960 v Los Angeles přátelsky proti USA . V lize 263 utkání v letech 1950 – 1964, 90 gólů; mistrovský titul 1954. Mistrovství světa Mistrovství světa Olympijské hry

Karel Franczyk (6)

1961 – narozen v Ostravě, 28. června 1961, 1984 – Po promoci začíná pracovat na dole P. Bezruč jako provozní technik VOKD. Pracuje v různých funkcích v dole až do roku 1990, 1997 – vydává svou první knihu – cestopis „Jak si žije Austrálie“,

Karel Foud (6)

Karel Foud je český etnograf, památkář, historik a autor odborné a historické literatury. Je pracovníkem Národního památkového ústavu v Plzni, mezi jeho odborné zájmy patří dokumentace památníků druhé světové války. Je autorem knih o regionální historii v období druhé světové války a jejího osvobozování spojeneckými jednotkami. Řada jeho knih se věnuje Plzeňskému kraji a architektuře jednotlivých sídel.

Karel Fořt (6)

Narozen roku 1947 v Praze. Bývalý klatovský policita, básník a autor zbeletrizovaných kriminálních případů.

Karel Fibich (7)

* 19. 4. 1895 Brno + 10. 10. 1983 Brno Narukoval na ruskou frontu, kde padl v roce 1915 do zajetí a od roku 1916 byl v legii. Bojoval v ředě bitev a v bitvě u Zborova byl raněn. V rakousko-uherské armádě desátník jednoroční dobrovolník 17. praporu polních myslivců. Zajat 16. 5. 1915 v Opatově. Do legií se přihlásil 17. 3. 1916 v Paratském závodě Kazaň. Do čs. legie v Rusku zařazen 25. 7. 1916, 1. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 19. 9. 1921, poslední útvar: 1. střelecký pluk, poslední hodnost: svobodník. Demobilizován. V databázi www. vuapraha. army. cz je poznámka: "v legii od 17. 3. 1916 do 23. 10. 1919". Po válce byl správcem Ústavu pro hluchoněmé děti ve Valašském Meziříčí. Své vzpomínky na život v legiích ze vydal mezi válkami v knize Povstalci. Byl velkým propagátorem lyžařství na Valašsku.

Karel Elgart Sokol (8)

Karel Elgart Sokol, vlastním jménem Karel Elgart byl učitel, ředitel školy, spisovatel, dramatik, divadelní a literární kritik. Narodil se jako syn hostinského v Ivančicích. Do obecné školy chodil v Neslovicích a Židlochovicích. Se středoškolským studiem začal na gymnáziu na Starém Brně a pokračoval v něm na brněnském Prvním českém gymnáziu . Pak studoval na učitelském ústavu, kde v roce 1892 maturoval. Učil pět let na obecní škole v Jaroměřicích nad Rokytnou, potom jako odborný učitel na vyšší dívčí škole spolku Vesna v Brně. Roku 1919 byl jmenován ředitelem učitelských ústavů pro průmyslové a hospodyňské obory v Brně a stal se jednou z významných osobností brněnské společnosti. Pracoval v různých kulturních organizacích, např. byl funkcionářem Klubu přátel umění a v letech 1925 až 1929 starostou Moravského kola spisovatelů. Dále byl činovníkem Sokola, sbormistrem pěveckého spolku, založil dramatický kroužek a knihovnu. Společně s Vilémem Mrštíkem redigoval v letech 1908–1910 Moravskoslezskou revui. Byl divadelním referentem v Lidových novinách a přispíval do desítky dalších periodik. Vykonával daleké cesty po Slovensku, Uhrách, Alpách, Dalmácii, Itálii, Švýcarsku, jižní Francii, Německu i Dánsku. Ve válečných letech 1915–1916 byl učitelem ortopedického tělocviku při vojenské pozorovací nemocnici v Kroměříži. Zvolil si jméno podle svého strýce, spisovatele Antonína Hynka Sokola, ale své články podepisoval pod různými jmény , zkratkami a šiframi. Zemřel na záchvat mrtvice při koupání ve svých 55 letech. Jeho literární pozůstalost je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně a v Brně-Husovicích je po něm pojmenována také jedna z ulic , na které se nachází tamější gymnázium. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně....

Karel Dvořák (5)

Narozen 28.5.1913 v Olomouci, zemřel 9.6.1989 v Praze. PhDr., CSc., profesor katedry folkloristiky a etnografie, literární historik, editor českých klasiků 19. stol., staročeské literatury, překlady z němčiny.

Karel Cvrček (6)

Karel C. Grig je literární pseudonym architekta Karla Cvrčka , autora románu Třetí kaple . Identita autora tohoto textu není nakladateli známa. Rukopis byl do nakladatelství doručen elektronicky a veškerá komunikace mezi redakcí a autorem probíhala a probíhá přes anonymní internetové adresy.

Karel Cubeca (5)

Karel Cubeca, vlastním jménem Karel Kostka, se narodil v roce 1960 ve Vsetíně. Vystudoval na univerzitě pedagogiku a dodnes patří mezi jeho největší koníčky práce se studenty. Stále učí rekreologii na různých odborných stážích, pořádaných od New Yorku přes Barcelonu, Monako, Nice až po Athény. Mimo jiné je také úspěšným malířem a vystavuje po celém světě. Španělský pseudonym si zvolil zejména pro své malířské umění.

Karel Burian (3)

Karel Burian byl slavný český tenorista, proslulý svým silným hlasem a dramatickou interpretací, zejména Wagnerových a Smetanových oper. Narodil se 12. ledna 1870 v Roudnici nad Labem a svůj pěvecký talent rozvíjel v Praze a ve Vídni. Jeho kariéra odstartovala koncem 19. století a rychle se stal vyhledávaným interpretem na mezinárodních scénách.

Karel Brachfeld (7)

Narozen 12.12.1914 v Kvasinech u Rychnova n. Kněžnou, zemřel 20.5.2002. MUDr. CSc., docent dětské neurologie, práce z pediatrie.

Karel Berka (5)

Karel Berka byl český filosof a logik. Narodil se v rodině středoškolského profesora matematiky a fyziky. Navštěvoval gymnázium v Brně; školní docházka byla přerušena internací v různých koncentračních táborech. Od r. 1948 do r. 1951 studoval Berka na filozofické fakultě Masarykovy univerzity angličtinu a filozofii a v r. 1952 obdržel akademický titul PhDr. za práci Gramatika a logika. V letech 1951–1955 pracoval jako učitel v okresu Jablonec nad Nisou; od r. 1955 působil na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a v r. 1957 mu byla udělena vědecká hodnost kandidát věd . Poté se v roce 1963 habilitoval na filozofické fakultě prací Studie aristotelovské logiky a v r. 1965 byl jmenován docentem logiky. Od r. 1962 do r. 1963 pracoval na Humboldtově univerzitě v Berlíně, v letním semestru 1967 až 1968 jako hostující docent na Univerzitě v Lipsku a v r. 1969 jako hostující profesor na Pensylvánské státní univerzitě. Od r. 1968 do r. 1991 vedl vědecké oddělení ČSAV v kategorii Teorie a metodologie vědy. V r. 1981 získal vědeckou hodnost doktor věd , koncem roku 1988 byl zvolen členem-korespondentem ČSAV a počátkem roku 1989 byl jmenován profesorem logiky. Věnoval se o různým problémům logiky, její metodologie, filozofie a vědecké teorie. Přitom jej především zajímaly dějiny logiky počínaje Aristotelem, antická výroková logika, výklad logiky a filozofie Bernarda Bolzana a rozvoj moderní logiky v základních pracích Gottloba Fregeho, Bertranda Russella, Ludwiga Wittgensteina. Řada jeho publikací byla s velkým úspěchem uveřejněna v zahraničí. Vedle toho řídil Berka každoroční bulletin Teorie a metodologie a byl členem různých redakčních rad doma i v zahraničí. Rozsáhlé jsou také jeho překlady z kybernetiky, logiky a filozofie vědy.

Karel Beneš (3)

Narozen 1. 5. 1932 ve Vlčnově, zemřel 28. 9. 2021 v Praze. Ilustrátor, grafik, malíř.

Kamil Rodan (5)

Mgr. Kamil Rodan, Ph.D. Po absolvování gymnázia vystudoval historii na filozofické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě , v roce 2008 získal tamtéž doktorát z hospodářských a sociálních dějin. Vedle řady odborných článků a studií z oblasti regionálních dějin Slezska a severní Moravy, československé kultury v období normalizace a evropských panovnických rodů v 19. a 20. století je autorem vědeckých monografií Dějiny zemědělstąví v Rakouském Slezsku v letech 1848–1914 , Historie novoveských hostinců ve světle dobových dokumentů , Neklidné století aneb Žít se ctí a populárně‑naučných knih Ženy s korunou a Život s korunou . V současnosti působí jako vědeckovýzkumný pracovník Oddělení historického výzkumu – Slezského ústavu Slezského zemského muzea v Opavě.

Kamil Pešťák (7)

Narozen 5. 8. 1967 v Plzni. Hudebník, zpěvák, beletrista.

Kamil Kalina (6)

Kamil Kalina je český vysokoškolský pedagog, psychiatr, adiktolog a psycholog, politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Vystudoval Lékařskou fakultu i Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Specializuje se na psychiatrii, adiktologii a psychoterapii. V roce 2008 se habilitoval na Univerzitě Palackého v oboru klinická psychologie. Od roku 1968 pracoval v oboru klinické a sociální psychiatrie a psychologie. Od konce 80. let se zaměřoval i na problematiku užívání návykových látek. V roce 1991 spoluzakládal nadaci Filia. Po sametové revoluci se zapojil i do veřejného a politického života. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Od konce roku 1992 byl výkonným viceprezidentem nadace Filia. Patřil signatářům takzvaného vánočního memoranda, které vyzvalo českou vládu ke koncepčnímu přístupu k drogové politice. V roce 1993 byl jmenován prvním národním protidrogovým koordinátorem ČR, byl výkonným místopředsedou Meziresortní protidrogové komise. Do roku 1997 byl vedoucím školy veřejného zdravotnictví IPVZ a náměstkem ministra zdravotnictví ČR. Od roku 1994 rovněž externě spolupracoval s občanským sdružením Sananim. Zde pak po odchodu z politiky pracoval na plný úvazek v letech 1998–2007 jako ředitel pro zdravotní péči a vzdělávání a na dalších vedoucích postech. Od února 2007 se opětovně stal národním protidrogovým koordinátorem na Úřadu vlády ČR. Působí jako pedagog na IPVZ, v akreditovaném psychoterapeutickém institutu SUR a dříve také na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Od roku 2005 učí i na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, zpočátku jako odborný asistent, od roku 2008 jako docent a zástupce vedoucího Centra adiktologie pro výuk...

Kamil Fuchs (7)

Narozen 1949.Autor prací z oboru ekonomie.

Kajetan Kovič (4)

Básník, prozaik a překladatel Kajetan Kovič se narodil v Mariboru. Vystudoval literaturu na Lubljaňské Univerzitě. Od roku 1995 je členem Slovinské Akademie Vědy a Umění . V roce 1978 se stal laureátem ceny Prešerna. Jeho prvním vážnějším dílem je básnická sbírka Pesmi štirih . Tato sbírka se stala ve slovinské poezii přelomovou pro svébytný pohled na subjektivismus a intimitu. Kovič vydal přes 35 básnických sbírek, prozaických děl a knížek pro děti a mládež. Mezi ty nejdůležitější patří rozsáhlý příběh Pot v Trento , sbírka sonetů Kajdoskop nebo dvanáct esejů o slovinské poezii Sled sence zarje . Kovič je znám také jako překladatel z nemčiny, francouzštiny, maďarštiny, češtiny a ruštiny.

Kája Saudek (3)

Kája Saudek, vlastním jménem Karel Saudek byl český malíř a komiksový kreslíř. Jeho specifické výtvarné dílo doplnilo také několik filmů a populárně naučný televizní seriál Okna vesmíru dokořán, ilustroval též řadu knih a časopisů, mezi nimi i několik z pera Jaroslava Foglara. Byl bratrem fotografa Jana Saudka. Od dubna 2006 ležel ve vegetativním stavu v motolské nemocnici, po devíti letech zemřel. Kája Saudek se narodil v Praze, ale jeho rodina z matčiny strany pochází z jižních Čech. Otec se narodil v Děčíně. Na konci druhé světové války se kvůli svému polovičnímu židovskému původu dostal spolu se svým dvojčetem Janem do koncentračního tábora ve Slezsku pro tzv. míšence. S americkými komiksy se seznámil už v dětství. V padesátých letech nemohl z politických důvodů studovat, stal se tedy technickým kreslířem a kulisákem ve filmových studiích na Barrandově. V roce 1966 použil jeho kresby Miloš Macourek ve filmu Kdo chce zabít Jessii?. Tím se dostal do širšího povědomí a jeho kresby začaly být publikovány šířeji. Patrně největším projektem měl být komiks podle scénáře Miloše Macourka Muriel a andělé. V roce 1969 z něj však vyšla časopisecky jen ukázka několika stran, kniha samotná už vyjít nemohla . Zajímavostí je, že si jako předobraz ústředních postav vybral skutečné osoby – pro generála-seržanta Xerona svého bratra Jana, s nímž měl v tu dobu rozepře, a pro Muriel herečku Olgu Schoberovou – tehdejší československý sexsymbol. K tomuto komiksu stejná dvojice autorů vytvořila i druhý díl , který vyšel až v roce 2009 . V roce 1971 spolupracoval ještě na filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Počátkem 70. let se několik let živil kreslením seriálů pro časopis Mladý svět. Dva roky vycházel...

Kai Spellmeier (2)

K. Melissa (8)

Jurij Valentinovič Trifonov (6)

Jurij Valentinovič Trifonov byl ruský sovětský prozaik, básník, redaktor, mistr \"mětské\" prózy, jedna z hlavních osobností literatury 60. a 70. let 20. století. Psal o říjnové revoluci, občanské válce a stalinských represích jako o příčině současných deformací lidských vztahů a společnosti. Vyjádřil problematiku mravní volby v atmosféře konformismu 60. a 70. let, zachytil složitou psychologii městského člověka.

Jurij Ščerbak (5)

Jurij Mykolajovyč. *12.10.1934, ukrajinský prozaik a dramatik. Autor povídek, románů a dramat, v nichž se snaží řešit mravní a psychologické problémy současného člověka .

Július Špaňár (7)

Prof. PhDr. Július Špaňár, CSc. bol slovenský klasický filológ, prekladateľ a vysokoškolský pedagóg. Od roku 1951 pôsobil na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V roku 1969 sa stal univerzitným profesorom. Venoval sa výskumu antickej filozofie a prekladom diel antických spisovateľov a filozofov . Je autorom Latinskej gramatiky a Latinsko-slovenského slovníka.

Julius Macháček (6)

Narozen 4.3.1948 v Praze. Mgr., novinář a vydavatel časopisů a prací z oboru bydlení a architektury.

Julius Glücklich (2)

Narozen 10. 5. 1876 v Březových Horách, zemřel 28. 9. 1950 v Praze, PhDr., historik, středoškolský učitel v v Chrudimi , Německém Brodě , v Praze , vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity , vedoucí historického semináře, děkan fakulty , řádný člen České akademie věd a umění , mimořádný člen Královské české společnosti nauk , člen Historického klubu; zabýval se zejména dějinami raného novověku, dobou bělohorskou, stavovským povstáním, hlavně Václavem Budovcem z Budova.

Július Belan (7)

Slovenský spisovatel, autor publikací pro děti.

Julij Krelin (4)

Julij Zusmanovič Krelin , skutečným příjmením Krejndlin 15. května 1929, Moskva - 22. května 2006, Tel Aviv) byl ruský spisovatel, lékař, chirurg. Vystudoval 2. Moskevský medicínský institut , pracoval přes 30 let v nemocnici a provedl desítky operací, ke kterým přistupoval se stoickým klidem. Byl kandidátem lékařských věd a členem Svazu spisovatelů SSSR . Pracoval v Komisi pro udělování milosti pro prezidenta Ruska. Zemřel v Izraeli. Autor není profesionálním spisovatelem a čerpá náměty svých prací přímo z prostředí, v němž den co den žije a pracuje - z chirurgického oddělení velké nemocnice.Jeho první povídky a novely byly publikovány časopisecky v letech 1964- 1966. V roce 1967 vyšla jeho první kniha - Sedm dní týdne.

Julie Soskin (2)

Spisovatelka, narozená v Londýně. V roce 2002 získala titul Master of Philosophy z Surrey University, při pohledu na změny ve světě jednotlivců, kteří se podílejí na psycho-duchovním vývoji.

Julie Cohen (3)

Americká spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní, žije ve Velké Británii.

Julianne MacLean (5)

Autorka romantických příběhů.

Julian Gough (7)

Irský spisovatel a zpěvák.

Jukito Kiširo (4)

Judy Blume (6)

Jude Welton (6)

Jude Welton je dětská psycholožka se specializací na autismus. Sama má syna s Aspergenovým syndromem. Je autorkou několika populárních knih vhodných pro děti a knih o umění.

Jozef Záhora (13)

Slovenský profesor trestního práva.

Jozef Puškáš (6)

Jozef Lánik (2)

Alfréd Wetzler byl slovenský spisovatel, antifašista a vězeň koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, kterému se podařilo utéct. Narodil se roku 1918 v Trnavě v dělnické rodině. V letech 1936–1940 pracoval jako dělník v Trnavě, V roce 1941 byl za provádění sabotáží v cihelně zatčen a 4 měsíce vězněn v Bratislavě. V letech 1942–1944 byl vězněm koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Do Auschwitz byl přivezen z pracovního tábora v Seredi 13. dubna 1942. Byl zaregistrován pod číslem 29 162, a další den přemístěn do Birkenau. V prvních dnech svého pobytu byl zaměstnán jako nosič mrtvol. Později pracoval na různých pozicích, mj. jako písař bloku č. 7 v táboře B Ib nebo v márnici. Při práci v komandu vykonávajícím zemní práce se seznámil s polským vězněm Pawlem Gulbou , který mu později několikrát pomohl. Od léta 1943 pracoval jako písař v baráku č. 9 v táboře B IId. Z tábora se mu podařilo 7. dubna 1944 společně s Rudolfem Vrbou utéct. V dubnu 1944 informovali o hrůzách Osvětimi židovské představitele v Žilině a sepsali 32 stran výpovědi, která se stala známá jako Vrbova a Wetzlerova zpráva. V letech 1945–1950 pracoval jako redaktor, v letech 1950–1955 jako dělník v Bratislavě, v letech 1955–1970 pracoval v obchodní sféře. Od roku 1970 byl v invalidním důchodě a žil v Bratislavě, kde 8. února 1988 zemřel. 1. ledna 2007 mu prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič udělil státní vyznamenání Kříž Milana Rastislava Štefánika I. třídy in memoriam. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfréd Wetzler na slovenské Wikipedii.

Jozef Kroner (5)

Jozef Kroner často psán též nesprávně Króner byl slovenský herec, bratr herce Ľudovíta Kronera, otec herečky Zuzany Kronerové, manžel herečky Terézie Hurbanové-Kronerové a strýc herce Jána Kronera. Pocházel z dvanácti dětí. Začínal jako dělník v Trenčíně, později jako vedoucí dílny v Považské Bystrici. Při práci se věnoval ochotnickému divadlu. Začínal v Armádním divadle v Martině . Od roku 1956 působil v činohře SND v Bratislavě až do roku 1984, kdy odešel do důchodu. Ztvárnil mnoho rolí v divadle, filmu i televizi. Například hrál hlavní roli ve oscarovém filmu Obchod na korze, dále pak hrál jako stařeček Pagáč v seriálu Slovácko sa nesúdi a je znám také z televizního seriálu Tisícročná včela. Na základě hlasování slovenských filmových novinářů v Anketě 2000 se stal slovenským hercem 20. století. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, v roce 1978 titul národní umělec. Slovenský prezident Andrej Kiska mu 1. ledna 2018 udělil in memoriam Pribinův kříž.

Josie Lloyd (5)

Britská spisovatelka, lektorka tvůrčího psaní na školách a v knihovnách, manažerka firmy zaměřené na profesionální redigování textů. Spolupracovnice rozhlasové stanice pro ženy. Některé knihy píše s manželem Emlynem Reesem.

Joseph Bédier (7)

Charles Marie Joseph Bédier byl francouzský filolog, romanista, literární historik, kritik a profesor, žák zakladatele romanistických studií Gastona Parise. Narodil se v Paříži v rodině právníka bretaňského původu. Dětství strávil na Réunionu. Roku 1883 byl přijat na prestižní vysokou školu École normale supérieure. Navštěvoval rovněž přednášky na École pratique des hautes études a na Collège de France, kde se setkal s filologem Gastonem Parisem, jehož žákem se stal. Po ukončení studií vyučoval v letech 1889–1891 středověkou francouzskou literaturu na Freiburské univerzitě ve Švýcarsku, poté byl jmenován odborným asistentem na Univerzitě v Caen a na École normale supérieure a roku 1903 se stal profesorem na Collège de France. Roku 1891 se oženil s Eugénií Bizarelli , se kterou měl tři děti: syny Louise a Jeana a dceru Marthe . Kromě různých studií o středověké epické poezii a kritických vydání středověkých francouzských eposů je znám rovněž jako autor vlastních adaptací rytířských románů. Roku 1920 se stal členem Francouzské akademie a roku 1925 obdržel Řád čestné legie. Roku 1929 byl zvolen ředitelem Collège de France a stal se členem Americké akademie umění a věd. Roku 1936 odešel na odpočinek. Zemřel náhle roku 1938 na mrtvici. Bédierova teorie vyvrací teorii jeho učitele Gastona Parise, podle kterého písně vznikaly od 7. do 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí. Bédier poukazuje na to, že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších. Podle Bédiera je nutno chansons de geste považovat za útvary umělé, vzniklé nejdříve na přelomu 11. a 12. století z legend, ve kterých byly uchovány historické vzpomínky. Tyto legendy byly spjaty se svatyněmi a kláštery, přes které vedly jednak velké pou...

Josef Zíka (6)

Narozen 12.7.1934 ve Věžné. Ing., elektrotechnik, práce z oboru výkonové elektroniky.

Josef Wenig (7)

Josef Wenig byl český malíř, ilustrátor, jevištní a kostýmní výtvarník. Pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho otec a předtím i děd působili jako řídící učitelé. Jeho bratr Adolf byl spisovatelem a i další členové širší rodiny byli aktivní v oblasti kultury. Byl synovcem divadelního ředitele a dramatika Františka Adolfa Šuberta a strýcem výtvarníka Adolfa Weniga. Osudnou ránou, nejen pro Josefa, ale celou rodinu, byl otcův dobrovolný odchod ze světa v květnu 1888 . Matka Marie Wenigová spolu s dětmi opustila po smrti manžela Staňkov a přestěhovala se k bratrovi Františku Adolfu Šubertovi do Prahy. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Emanuela Lišky a na Akademii výtvarných umění, kterou ukončil v roce 1905. V roce 1907 jej přivedl F. A. Šubert do nově založeného Divadla na Král.Vinohradech jako jevištního výtvarníka. Zde působil s dvojím přerušením až do své smrti. V letech 1922 až 1939 byl i šéfem výpravy. Jen za prvních deset měsíců působení v Divadle na Král. Vinohradech vypravil pětačtyřicet her. Spolupracoval však i s dalšími pražskými a mimopražskými divadly a kabarety a rovněž s Národním divadlem, jehož byl členem v letech 1918–1922. Za třicet let své činnosti jako jevištní výtvarník vypravil přes 620 inscenací. Výtvarný projev Josefa Weniga směřoval k náladové jevištní stylizaci a vyhovoval proto inscenačnímu způsobu Jaroslava Kvapila. Jejich první společnou prací byla inscenace Tylova Strakonického dudáka. Společně pracovali i na mnoha inscenacích her Williama Shakespeara a zdokonalili tzv. shakespearovské jeviště, které s využitím hloubky členěného prostoru dovolovalo bez složitých přestaveb inscenovat hru s mnoha obrazy tak, že pro důležité scény bylo využíváno vyvýšeného jeviště s dekorovaným pozadím, a prostor před oponou,...

Josef Velenovský (6)

Josef Velenovský byl český botanik, mykolog a filosof, profesor Univerzity Karlovy. V letech 1878–1883 vystudoval na Karlově univerzitě botaniku a filosofii. Byl žákem Ladislava Čelakovského, navštěvoval i botanické přednášky Moritze Willkomma. Velmi cenná je Velenovského latinsky psaná květena Bulharska Flora Bulgarica . Velenovský publikoval také díla z oborů morfologie rostlin, mykologie, bryologie a paleobotaniky. Významná je jeho Srovnávací morfologie rostlin . V r.1885 se na UK habilitoval, 1892 byl jmenován mimořádným a 1898 řádným profesorem botaniky . Významných badatelských výsledků dosáhl zejména v oblasti mykologie a srovnávací morfologie rostlin. V Praze založil Botanický ústav a řídil tamější botanickou zahradu. Svéráznými úvahami, především ve spisu Přírodní filosofie, zasáhl i do filozofie, kde chtěl navázat na Marešovu kritiku pozitivismu, naturalismu a na jeho úvahy metodologické. Při tom se dostal pod vliv krajního spiritualismu, okultismu. Karel Vorovka ho označil za „magického idealistu“ . Základními kategoriemi V. přírodní filozofie jsou hmota, duch, éter. Hmota je všude v prostoru spojena éterem s duchem, duch je pojítkem všeho, a proto duchovní svět je tím pravým světem . Proti evolučnímu názoru kladl asi dvacet nových principů, např. princip organické harmonie . Ve V. příspěvcích o otázkách společenských, kulturních a politických je zřejmý jeho politický konzervatismus a odpor vůči domácí „realistické tradici“....

Josef Vařeka (4)

Narozen 5. 7. 1927 ve Valašském Meziříčí, zemřel 14. 6. 2008. PhDr., DrSc., etnograf, práce v oboru.

Josef Vaněk (5)

Narodil se dne 6. února 1886 v Bukovině u Hradce Králové a zemřel 9. září 1968 v Chrudimi. Josef Vaněk byl neobvykle aktivní a velmi úspěšný český zahradní architekt, průkopník a propagátor našeho československého zahradnictví, v neposlední řade soudní znalec a autor rady publikaci z oboru zahradnictví a ovocnářství. V tématických článcích poskytoval odborné rady a šířil pěstitelské způsoby a zásady, které platí dodnes. Opomenout nesmíme ani Vaňkovu bohatou odbornou knižní tvorbu. Přátelil se s řadou významných osobností své doby, patřili k nim například bratří Čapkové, Petr Bezruč, Ignát Hermann, Alois Jirásek, Alberto Vojtech Fric, Alfons Mucha či Josef Lada. Josef Vaněk byl všestranně a nevšedně aktivním člověkem, dokonce ani znárodnění jeho velkozávodu roku 1948 ho neodradilo a dál pokračoval ve své veřejné a osvětové činnosti. Až do svých osmdesátin přednášel po různých koutech naší republiky.

Josef Úlehla (7)

Narozen 16.3.1852 v Podivíně, zemřel 22.12.1933 v Brně. Ředitel školy, pedagogické práce.