Všichni Autoři a témata

M.R (4)

M. W Craven (6)

Britský autor detektivních románů a thrillerů. Probační úředník. M.W.Craven se narodil v Carlisle, ale vyrostl v Newcastlu, odkud utekl v nezralém věku šestnácti let a vstoupil do armády. Dalších deset let cestoval kolem světa a bavil se. V roce 1995 se rozhodl studovat sociální práci se zaměřením na kriminologii a zneužívání látek. Jako jednatřicetiletý se stal probačním úředníkem ve Whitehavenu, kde se nakonec vypracoval na vedoucí pozici. O šestnáct let později se rozhodl zariskovat, a když z důvodu nadbytečnosti přišel o místo, stal se spisovatelem na plný úvazek.

Lynne Reid Banks (5)

Narodila se v Londýně v rodině skotského lékaře a irské herečky. Léta druhé světové války prožila jako jedno z evakuovaných dětí v kanadských prériích. Po návratu se připravovala na hereckou dráhu v Královské akademii dramatického umění. Po pěti letech, které strávila v divadle jako herečka a autorka divadelních her, se stala jednou ze dvou prvních televizních reportérek. V roce 1959 napsala svůj první román "Pokoj ve tvaru L", který byl později zfilmován. V orce 1962 se odstěhovala do Izraele, kde pracovala v kibucu jako učitelka angličtiny. Vdala se za sochaře, je matkou tří synů. V roce 1971 se s rodinou vrátila do Anglie. V současné době žije střídavě v Dorsetu a v Londýně a plně se věnuje spisovatelské dráze. Lynne Reid Banksová napsala dvacet pět knih pro dospělé i dětské čtenáře všěčch věkových kategorií a řadu divadelních, rozhlasových a televizních her.

Lyn Ellis (4)

Americká autorka románů a milostných příběhů, též profesionální fotografka.

Luke Rhinehart (3)

George Cockcroft je americký novelista Vystudoval Columbia University a tamtéž v roce 1964 získal doktorát za americkou literaturu. 30.6.1956 se oženil se svou ženu Ann . Mají spolu tři děti. Jeho bratr James Cockcroft je autorem více než 20 knih, většinou o historii a společnosti Latinské Ameriky. Po získání titulu PhD. začal učil - jakožto univerzitní professor učil mj. Zen a Západní literaturu. Myšlenka ziti podle kostek ho poprvé napadla na přednášce: reakce byla stejně úkladná jako odporná, a tehdy pochopil, že z toho bude román. S kostkami začal experimentovat dávno před kostkařem. V roce 1971 objevil londýnsý vydavatel Talmy Franklin rukopis Kostkaře, poté co se potkal s Georgem na Malorce. Rok nato knihu vydal. Autorská práva ke zfilmování prodal ještě před vydáním knihy. S tímhle honorářem a slávou se George stal spisovatelem na plný úvazek. Pak žil s rodinou tři roky na Malorce, následně rok v sufi komunitě, a nyní už 40 let žije na staré farmě ve sátu New York. 1.8.2012, ve svých 80 let, zařídil, aby byla oznámena jeho smrt. Později to bylo odhaleno jako šprým.

Lukáš Vodička (6)

Autor učebnic angličtiny, překladatel.

Lukáš Andree (3)

Mgr. et mgr., pedagog oborů: Učitelství českého jazyka a literatury pro střední školy, Učitelství historie pro střední školy, autor a spoluautor učebnic, pracovních sešitů a metodických materiálů k výuce z oborů.

Ludwig Wittgenstein (6)

Ludwig Josef Johann Wittgenstein byl jedním z nejvlivnějších filosofů 20. století. Bývá spojován především s analytickou filosofií a filosofií jazyka, ovlivnil však i logické pozitivisty. Jeho myšlení pravděpodobně nejvíce ovlivnili Otto Weininger, Arthur Schopenhauer, Bertrand Russell a Gottlob Frege. Ludwig Josef Johann Wittgenstein se narodil 26. dubna 1889 ve Vídni jako nejmladší z osmi dětí. Jeho rodina byla velmi bohatá, otec Karl Wittgenstein patřil k nejúspěšnějším podnikatelům Rakouska-Uherska. Oba Karlovi rodiče byli Židé, jeho otec přijal jméno Christian, aby se tak distancoval od svého židovského původu, jeho matka před sňatkem konvertovala k protestantismu. Ludwigova matka, Leopoldina, je známá „Poldi“ z názvu a emblému kladenských železáren . Její otec byl český Žid, zatímco její matka byla rakousko-slovinská katolička.   Do školy chodil Ludwig Wittgenstein v Linci. Ve stejnou dobu navštěvoval tuto školu i Adolf Hitler, který přesto, že byl o šest dnů starší, chodil o dvě třídy níž. Reálně se tak mohl Wittgenstein setkat s Hitlerem pouze v jednom školním roce. Později studoval Ludwig strojnictví v Berlíně. Jeho zájem se časem rozšířil na matematiku, přes niž se dostal k logice a filozofii matematiky. Na radu Gottloba Fregeho absolvoval několik trimestrů filozofie u Bertranda Russella v anglické Cambridgi. Po vypuknutí první světové války se přihlásil do rakouské armády jako dobrovolník a v jejím průběhu získal na východní frontě několik medailí za statečnost. Po válce pokračoval v bádání a roku 1921 vydal s Russellovou pomocí Logisch-philosophische Abhandlung , jediné dílo, které vyšlo za jeho života . V něm, podle svého názoru, vyřešil všechny problémy filosofie a stáhl ...

Ludvík Němec (6)

Narozen 8.7.1957 v Kyjově. Prozaik, básník, rozhlasový redaktor a ředitel.

Ludvík Mühlstein (5)

Narozen 28.9.1934 v Náchodě, zemřel 17.9.2008 v Úpici. Středoškolský učitel, muzejní a vlastivědný pracovník, dlouholetý ředitel Muzea Boženy Němcové v České Skalici a člen redakční rady časopisu Rodným krajem.

Ludvík Kunc (3)

Ludvík Kunc je český zoolog, publicista a výtvarník. Je jakýmsi guru ochranářů rysů a dalších velkých šelem v České republice. Respekt získal i mezi odbornými zoology a myslivci. Svojí tvorbou a činností dokázal inspirovat generace následovníků a vzbudit mezi nimi zájem o ochranu a studium života velkých šelem, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Výrazně se zasloužil o to, aby proběhly evropské projekty reintrodukce rysa v oblastech, kde tato šelma před desítkami let vymizela. Zasadil se o odchyt a dodání živých rysů ze Slovenska, a ti byli následně v rámci reintrodukčních programů vypouštěni v několika evropských zemích. V rámci svého působení v ostravské zoologické zahradě rysům zajišťoval karanténu a veterinární vyšetření a zprostředkoval jejich dodání do místa vypouštění. Uskutečnění plánu pomohl i fakt, že Ludvík Kunc je znalcem života těchto šelem. Jejich každodenní chování, lovecké zvyklosti i povahu sledoval jednak v beskydské přírodě, kde je stopoval stovky kilometrů a chránil, ale vhled do rysí povahy mu poskytl i Sixi – jedno z rysích mláďat, které se narodilo v ostravské zoo. Své zkušenosti s péčí o rysa popsal v knize Můj přítel rys. Základní vzdělání získal v Rakovníku. Rodina Ludvíka Kunce se starala o hospodářství s koňmi, kozami i drůbeží. Každodenní šestikilometrová cesta z Olešné do Rakovníka přinášela Ludvíkovi první příležitosti detailně pozorovat a následně výtvarně ztvárňovat život zvířat. Nesporný výtvarný talent umožnil Ludvíkovi studovat v Praze grafickou školu a později také Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Vystudoval knižní grafiku a ilustraci. Zájem o zvířata a malování ho nejčastěji přiváděly do pražské zoologické zahrady. Po ukončení studia nezískal v Praze adekvátní pracovní nabídku, a tak se odstěhoval na sever Moravy – do Rýmařova v podhůří Jeseníků. Na místní škole působil mj. jako učitel kreslení. V Rýmařově se také oženil, dlouho zde však nezůstal. Pracovní uplatnění nalezl v zoologic...

Ludvík Heck (4)

Ludvík Eger (5)

Narozen 24.5.1961 v Broumově. PaeDr., CSc., pedagog, publikace v oboru tělesné výchovy a sportu, marketingu, obchodu a služeb.

Ludmila Tomandlová (6)

Mgr., ředitelka odboru pracovněprávní legislativy a kolektivního vyjednávání při Ministerstvu práce a sociálních věcí. Autorka prací z oboru pracovněprávních vztahů.

Ludmila Chládková (5)

Narozena 10.9.1944 v Olešku, okr. Litoměřice. Pedagožka, historička, autorka publikací o koncentračních táborech a nacistických věznicích.

Luděk Štěpán (5)

Luděk Štěpán byl autor řady odborných a populárně naučných publikací především s tematikou lidového stavitelství a technických objektů, zakladatel české molinologie a muzea v přírodě Soubor lidových staveb Vysočina, propagátor významu a hodnot lidového stavitelství a neindustriálních technických objektů. Luděk Štěpán se narodil 19. srpna 1932 v Nasavrkách. Společně s rodiči již od dětství poznával malebné kouty Chrudimska a Hlinecka. Přestože profesně inklinoval k technickým oborům, jeho koníčkem byla příroda a historie. Vystudoval Vyšší vodotechnickou školu ve Vysokém Mýtě a začal se věnovat stavbě mostů a silnic. Toto povolání spojené s neustálým pohybem po regionu mu dávalo možnost poznávat jednotlivá sídla i krajinu a začít objevovat zajímavé doklady lidového stavitelství. Velkou část svého volného času trávil Luděk Štěpán putováním s fotoaparátem po celém Chrudimsku. Svou zálibu začal od počátku 60. let provozovat coby dobrovolný pracovník státní památkové péče, od roku 1968 působil vedle svého zaměstnání jako okresní konzervátor památkové péče. Do roku 1992 byl vedoucím Souboru lidových staveb Vysočina. Luděk Štěpán společně s Františkem Horáčkem, také nadšeným ochráncem památek a přírody, prováděl od roku 1960 průzkum mlýnů a dalších vodou poháněných zařízení na Chrudimsku, Luděk Štěpán v terénu, František Horáček v archivech. V době jeho průzkumu se mlynáři těžce vyrovnávali se zestátněním a cítili se na okraji společnosti. I díky tomu byli velmi vstřícní a rádi mu poskytovali cenné informace, neboť byli vděčni za to, že se o jejich řemeslo ještě někdo zajímá. O činnosti Luďka Štěpána se dozvěděli pracovníci komise pro historii mlynářství Národního zemědělského muzea, nabídli mu členství a přizvali jej ke spolupráci. Tehdy zjistil, že kromě členů komise o mlýny moc lidí zájem nejeví, a to ani památkáři. Právě v té době se nezdařil pokus o záchranu Petrova mlýna v Lánech u Kameniček, ani archaického...

Luděk Schneider (7)

Ilustrátor, akademický malíř, humorista. Štukatér. Spolupráce s humoristickým časopisem Dikobraz.

Luděk Pachman (7)

Luděk Pachman, též po emigraci Ludek Pachman byl československý a od roku 1972 německý mezinárodní šachový velmistr, šachový teoretik, pedagog, publicista a politický aktivista, bratr mezinárodního velmistra kompozičního šachu Vladimíra Pachmana. Luděk Pachman se stal roku 1944 mistrem ÚJČS, mezinárodním mistrem roku 1950 a titul velmistra mu byl udělen roku 1954. Hrál v šesti mezipásmových turnajích. Sedmkrát vyhrál mistrovství Československa v šachu . Zvítězil nebo obsadil čelná místa v řadě dalších silných turnajů . V období 1952–1966 osmkrát reprezentoval Československo na šachových olympiádách a v letech 1959–1967 působil jako redaktor Československého sportu. Ačkoli byl zprvu sám komunistou, po událostech roku 1968 změnil své přesvědčení a stal se aktivním antikomunistou a členem katolické církve. Byl několikráte zatčen, vězněn a mučen, nakonec roku 1972 donucen emigrovat do Spolkové republiky Německo, kde vedle své šachové činnosti působil i v emigrantských politických kruzích a v CDU-CSU. V roce 1976 mu bylo odebráno československé občanství, a tak reprezentoval SRN na šachové olympiádě a roku 1978 se stal mistrem SRN. V Německu také působil jako šéfredaktor časopisu Das Schach-Archiv, stálý spolupracovník deníku Die Welt a dalších německých listů. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti a zapojil se do politických kampaní KDU-ČSL. Před rozpadem Československa mluvil o možnosti opětovného připojení Podkarpatské Rusi. Podílel se na založení nakladatelství ŠACHinfo. Žil střídavě v Německu a v Praze, od roku 1998 pouze v Německu. O svém členství v komunistické straně po změně svého přesvědčení napsal: „Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současn...

Luděk Marold (3)

Luděk Alois Marold byl český malíř a ilustrátor, který vytvořil největší obraz v Česku panoramu Bitva u Lipan. Jako nemanželské dítě dostal příjmení po matce Aloisii a po ní dostal také druhé křestní jméno – Luděk Alois; křtěn byl u Sv. Mikuláše na Malé Straně. Luděk Marold záhy osiřel, protože otec mu umřel v prusko-rakouské válce v roce 1866 a matka o šest let později. Již v 16 letech byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kde však vydržel pouhý rok. Jeho dalším studijním pobytem byla Akademie výtvarných umění v Mnichově. Setkal se zde s mnohými Čechy a zaznamenával první úspěchy s kresbami zachycujícími výstižně každodenní život města. Kromě publikování v českých i německých časopisech se v 21 letech pokusil o ilustraci románu Pan markýz od Serváce Hellera. V roce 1887 se Marold vrátil do Prahy, kde pracoval v ateliéru Maxe Pirnera a stal se redaktorem Spolku Mánes, kterému předsedal Mikoláš Aleš. O rok později zaujal bravurní lavírovanou kresbou a svým pozorovacím talentem, které využil v několika obrazech a v ilustracích pro časopisy. V roce 1889 odjel do Paříže. Zde brzy přišel díky své nestálosti o státní stipendium a spřátelil se s Vojtěchem Hynaisem. Rychle se však uchytil díky svým ilustracím cizojazyčné a české literatury . Na mezinárodní výstavě v Mnichově byl v roce 1892 za ilustrace oceněn i zlatou medailí. Ani v Paříži však nezapomínal Marold na obrazy, v nichž tentokrát zobrazoval momentky z francouzského prostředí. Přiblížil se dekorativnímu stylu secese, aniž by se stával pouze popisným. Začal dostávat i nabídky na tvorbu plakátů. Od 30. listopadu 1895 byl řádným členem České akademie věd a umění, v roce 1898 dostal medaili za své akvarely, které zakoupil...

Luděk Frýbort (5)

Luděk Frýbort byl český exilový spisovatel. Narodil se v Jičíně jako prostřední ze tří synů v rodině důstojníka hlavního štábu československé armády. Ačkoliv rodina žila v Praze, často pobývala v matčině rodišti – v Turnově, kde se u Luďka vyvinul silný vztah ke krajině Českého ráje. V letech 1944 až 1952 studoval na gymnáziu. Z toho první dva ročníky absolvoval v Praze 7 na gymnáziu na Strossmayerově náměstí. Poté přešel na gymnázium v Dejvicích, kde v roce 1952 maturoval, avšak k vysokoškolskému studiu nebyl doporučen. Po maturitě pracoval jako technik ve Výzkumném ústavu tepelné techniky ve Vokovicích až do doby, kdy nastoupil dvouletou prezenční vojenskou službu, kterou prožil jako vojín – bez povýšení. Od roku 1956 pracoval jako technik v Ústředním ústavu geologickém v Praze s nadějí na doporučení ke studiu v tomto oboru. Místo toho byl však po necelých třech letech – na udání kolegy, člena KSČ – rozhodnutím kádrové komise přeřazen k manuální práci. Pracoval téměř 10 let převážně jako dělník na průzkumných vrtech, z toho jeden rok jako horník na uhelné šachtě. V roce 1960 se oženil a z toho manželství se narodil syn Richard. V letech 1969 až 1970 v rámci doznívajícího uvolnění pražského jara provozoval polosoukromou nákladní autodopravu na vlastní náklady a riziko. Po zrušení této možnosti nastoupil do zaměstnání v podniku Stavební geologie, kde pracoval jako technik zprvu v laboratoři mechaniky zemin, posléze ve skupině geologického dozoru na stavbě přehradní hráze Přísečnice, a poté v oddělení ochrany podzemních vod. V roce 1973 se rozvedl. Znovu se oženil v roce 1974 a s manželkou Silvií měli syna Erika. V letech 1973–1979 publikoval fejetony, povídky a cestopisná pozorování v Lidové demokracii a Naší rodině, méně často i v jiných časopisech. V nakladatelství Vyšehrad byl již připraven k vydání jeho historický román Zvěst, ale pro četné pasáže, které byly nekonformní tím, že...

Lucinda Edmonds (5)

Lucinda vystudovala herectví,ale nyní se plně věnuje spisovatelské práci. Kniha Árie je jejím pátým dílem ,předcházely romány Milenci a hráči,Skrytá krása,Okouzlená,Žádný anděl,které byly přeloženy do dvanácti jazyků. Žije s manželem a malým synem v Irsku.

Lucie Vyšínová (3)

Ing. v oboru technologie potravin, spoluautorka kuchařky.

Lucie Sunková (5)

Narozena 11. 7. 1974 v Praze. Scenáristka, režisérka a animátorka reklamních spotů a znělek, ilustrátorka a grafička.

Lucie Peštuková (7)

Lucie Křesťanová (8)

Narozena 16. 9. 1968 v Praze. Šéfredaktorka časopisu Gong určeného občanům s vadami sluchu a externí redaktorka beletrie, populárně-naučné literatury a dětské literatury. Autorka pohádek.

Lucie Jarkovská (3)

Narozena 29.9.1978 v Broumově. Mgr., socioložka, zabývá se problematikou gender.

Lucie Jandová (6)

Lucie Jandová , novinářka a spisovatelka.

Luciano Pavarotti (7)

Luciano Pavarotti byl světoznámý operní zpěvák, přezdívaný „král vysokého C“. Je považován za jednoho z nejlepších tenorů historie. Narodil se v italské Modeně jako syn amatérského zpěváka a pekaře. Byl jedním z nejpopulárnějších tenorů vůbec, jeho koncerty vysílaly televize na celém světě. Také se věnoval charitě, pomáhal uprchlíkům, a pracoval pro Červený kříž. Talent Luciano zdědil po otci, který ač hlasově v pořádku, nedal se na profesionální kariéru z důvodu přílišné nervozity. Otec ho ke zpěvu vedl od malička a přibližně v devíti letech ho přihlásil do místního farního sboru „Gioacchino Rossini“, se kterým vyhrál mezinárodní soutěž. Více než zpěv ho ale zajímal sport – především fotbal. A tak Pavarotti po škole řešil dilema, zda se stát profesionálním fotbalistou nebo zpěvákem. Poté, co navštívil koncert Benjamina Gigliho, hudba nakonec zvítězila a Lucianno v 19 letech začal studovat zpěv u respektovaného profesora Arrigo Pola. Během studií se několikrát rozhodoval, zda ve zpěvu pokračovat a vydělával si jako učitel na základní škole nebo jako pojišťovák. Zlom nastal až v roce 1961, kdy ztvárnil roli Rodolfa v Pucciniho opeře La bohème. Po tomto úspěchu následovala angažmá v Amsterdamu, Vídni, Curychu, Londýně a USA. V roce 1972 zažil fenomenální úspěch, když v metropolitní opeře v New Yorku zazpíval v představení La Fille du Regiment bez námahy devětkrát tříčárkované C – publikum si jej 17× vytleskalo zpět před oponu. Od té doby jeho sláva a popularita stoupala. Ve známost vešel svými televizními operními přenosy, největší popularitu mu přineslo jeho „členství“ ve hvězdném týmu Tří tenorů. Společně s José Carrerasem a Plácidem Domingem zazpíval na koncertu při fotbalovém mistrovství světa v roce 1990, který se přenášel do celého světa. Pavarotti ale miloval i moderní rockovou a popovou hudbu, což dokládá několik jeho koncertů se Stingem, irskými U2 nebo Bryanem Adamsem, což mělo po...

Lucia Olrinková (6)

Lucia Olrinková je autorkou bestsellerov Plakať som si zakázala, Plakať je dovolené a Spoločníčka. Má dvoch synov a písanie je pre ňu relax a zároveň útek od reality. Miluje svoje deti, dobré jedlo a tanec. Rada varí, pečie, číta...

Lucia Kollárová (5)

Lucia Kollárová je scenáristka a publicistka relácií "zábavného" charakteru. Často sa vyskytuje po boku celebrít, ktoré majú blízko k drogovým škandálom a sama rada komentuje dianie v slovenskom aj svetovom showbiznise - prípadne reaguje na módne výstrelky ľudí, ktorí si to, na rozdiel od nej možu dovoliť. Na druhú stranu, v rokoch 1995-2003 spravila niekoľko pekných rozhovorov napr. s Philom Collinsom, Bryanom Adamsom, REM, Mel C, Cranberries, Travis, Rammstein, A-ha, Him, The Corrs, Apocalyptica, Die Fantastischen Vier, Natashou Bedingfield... V roku 2001 vyhrala v ankete o najhorší reklamný ksicht Fun rádia V roku 2008 získala pekné 8. miesto v ankete Nového času o najhlúpejšiu celebritu Lucia má doktorát z filozofie. Plynule ovláda anglický i nemecký jazyk. Špecializuje sa na štúdium starých tlačí - v odbornej verejnosti vzbudila rozruch jej rigorózna práca - považovaná za priekopnícku - v ktorej analyzovala judaiká, vycházajúce v nemeckom jazyku na Slovensku medzi dvoma svetovými vojnami. Na internete sú dostupné Luciine články, recenzie a eseje, publikované napríklad v karentovanom odbornom časopise Filozofia alebo v mesačníku Delet.

Luc Ferry (4)

Francouzský filozof a politolog, ekologické práce a pedagogické práce.

Luboš Kropáček (6)

Luboš Kropáček je český islamolog, arabista, afrikanista a vysokoškolský pedagog. V šedesátých letech vystudoval arabistiku a anglistiku na FF UK. V roce 1968 se zúčastnil expedice Lambaréné. V letech 1961–1989 spolupracoval se Státní bezpečností, StB jej dokonce roku 1972 vyslala na tři týdny do Izraele, roku 1973 na orientalistický kongres do Paříže a poté ještě do několika arabských zemí. Od roku 1984 byl veden jako agent. Sám však tuto skutečnost přiznal a v jeho svazku sama StB uvádí, že se jedná o osobu neperspektivní k další spolupráci. Navzdory spolupráci s StB mu na FF UK nebyla prodloužena smlouva a až do roku 1990 se živil jako tlumočník politických špiček republiky a komunistického aparátu. Titul kandidáta věd získal až v roce 1990. V roce 1992 se habilitoval, profesorem byl jmenován v roce 2001. V současné době působí jako profesor v Ústavu Blízkého Východu a Afriky na Univerzitě Karlově. V letech 2008–2009 působil jako vedoucí Katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. K hlavním oborům jeho zájmu patří kultura a myšlení islámského světa, postavení islámu v Evropě dnes, dějiny Blízkého východu, dějiny a kultura Afriky a v neposlední řadě vztah křesťanství a islámu. Publikoval mnoho knih a vědeckých studií v českém jazyce i ve světových jazycích. V českém prostředí patří mezi oblíbené publikace jeho Islámský fundamentalismus nebo Duchovní cesty islámu.

Luboš Bárta (4)

Právník, publicista, fotoreportér, vinař.

Lubor Kysučan (5)

Narozen 1968. Filozof, klasický filolog, bohemista a vysokoškolský pedagog, zaměřený na dějiny starověku, humanistickou a barokní latinskou literaturu a na environmentální problémy v klasické antice. Překladatel z latiny a angličtiny.

Lubomír Teprt (5)

PhDr., český novinář, scénárista, historik a kuchař. Zabývá se gastronomií. Publikace z oboru.

Ľubomír Jančok (6)

Vystudoval francouzštinu, literaturu a pedagogiku. Zakladatel asociace slovenských frankofonních studentů.

Lubomír Cyhelský (8)

prof. Ing. Lubomír Cyhelský, DrSc. se narodil 12. října 1929 v Bousově. Poválečná léta jeho života jsou spojena s Libercem. Vysokoškolské studium zahájil v roce 1948 a v létě 1952 se stal absolventem oboru ekonomicko-statistické inženýrství na Vysoké škole speciálních nauk Českého vysokého učení technického v Praze. Není bez zajímavosti, že si v roce 1950 vyzkoušel, jaké to je být sčítacím komisařem statistického úřadu při sčítání lidu. A kdo ví, možná tehdy navštívil i rodinu někoho z našich čtenářů! Nicméně hlavní váha jeho práce byla vždy na Vysoké škole ekonomické v Praze , kde v letech 1962–1989 vedl katedru statistiky. V 60. letech se aktivně podílel na snaze o změnu nežádoucího sepětí statistiky se státní kontrolou. Roku 1961 se habilitoval docentem a v roce 1968 byl jmenován profesorem. Titul doktora věd obdržel v roce 1981. Působil i ve významných akademických funkcích. V letech 1966–1970 byl proděkanem Fakulty národohospodářské VŠE, v letech 1976–1985 pak působil jako prorektor VŠE. Po roce 1989 stál prof. Lubomír Cyhelský u zrodu Fakulty informatiky a statistiky VŠE a také České statistické společnosti. Od roku 1994 až do současnosti přednáší na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Liberci, kde vedl statisticko-pojistnou sekci katedry informatiky a později sekci statistiky. Od roku 2006 působí též na katedře financí Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní. Během své profesní dráhy se podílel na výchově celé řady osobností statistiky. Výuce zejména doktorandů se ostatně věnuje i dnes. Je autorem či spoluautorem velkého množství publikací, napsal mimo jiné kolem půl stovky učebnic základů statistiky, které jsou vzorem a návodem pro výuku dodnes. Řada jeho učebnic a monografií je nedílnou součástí knihovny všech, jejichž profese tak či onak souvisí se statistickou vědou. V roce 1979 byl zvolen do mimořádné funkce, když se stal členem Mezinárodního statistického institutu. Jako vynikající pedagog a zapálený odborník, který svů...

Ľubo Olach, (6)

Ľubica Suchalová (6)

Slovenská ilustrátorka.

Love Unlimited (6)

Vokální soulové a disco trio, vzniklo v roce 1969 v San Pedru v Kalifornii, rozpadlo se v roce 1980. Toto trio tvořily sestry Glodean James a Linda James s Diane Taylorovou. Byly úspěšné jako doprovodná skupina Barryho Whitea i jako samostatná skupina, nejznámější je jejich hit Walking In The Rain With The One I Love z roku 1972. Nezaměňovat s Love Unlimited Orchestra, 40člennou skupinou se smyčcovým obsazením, kterou původně založil Barry White a která sloužila jako doprovodná jednotka pro jeho hudební projekt a Love Unlimited .

Louis Tracy (5)

Britský novinář a prozaik.

Louis Hémon (7)

Francouzský prozaik a sportovní reportér.

Louis Fürnberg (4)

Louis Fürnberg byl německy píšící spisovatel, básník, literární teoretik, překladatel a československý diplomat židovského původu, autor hymny Die Partei vládnoucí strany SED v komunistické Německé demokratické republice. Narodil se v rodině židovského majitele textilního podniku v Jihlavě. Jeho matka Berta zemřela brzy po jeho narození na tuberkulózu, otec Jakob se znovu oženil a celá rodina se přestěhovala do Karlových Varů, kde otevřela keramickou dílnu. Na přání svého otce se po ukončení gymnázia vyučil v Karlových Varech keramikem, práce v otcově továrně však musel zanechat kvůli následkům onemocnění tuberkulózou. V roce 1927 se přestěhoval do Prahy, kde absolvoval Německou obchodní akademii. Brzy jej zlákaly myšlenky komunismu, do německé sekce KSČ vstoupil v roce 1928. Začal se živit jako novinář, přispíval do několika českých i německých levicových periodik. Vedl německou divadelní skupinu Echo von links, pro niž vytvořil pod vlivem E. F. Buriana žánr scénické kantáty; skupina sklízela řadu úspěchů doma i v zahraničí. Ve své tvorbě vystupoval proti nacistické ideologii. Při práci v divadle se seznámil s Lotte Wertheimer, s níž se proti vůli jejího otce, zámožného rakousko-židovského podnikatele, v říjnu 1937 oženil. Po okupaci Čech a Moravy nacisty se se ženou pokusili uprchnout do Polska, ale byli zadrženi. Lotte byla propuštěna po dvou měsících a uprchla do Londýna, avšak Louis byl vězněn přibližně rok. V důsledku mučení částečně ztratil sluch. Poté, co jeho žena údajně uplatila gestapo, byl propuštěn a odsunut do Itálie, kde se potkali a společně odcestovali do Jugoslávie, kde se jim v roce 1940 narodil syn Michael. Z Jugoslávie byli o rok později rovněž nuceni uprchnout, tentokrát do britské Palestiny, kam dorazili v roce 1941. V Jeruzalémě přednášel a vedl knižní klub. Jeho rodina a další příbuzní byli za holokaustu zavražděni nacisty. V roce 1946 se s rodinou v...

Lone Theils (6)

Lone Theilsová je dánska novinárka, ako londýnska korešpondentka dánskych novín Politiken pracovala vyše 20 rokov. Písala o vojnovom konflikte v Kosove a v Severnom Írsku. Autorka až do roku 2016 žila v Londýne, potom sa presťahovala do Dánska, kde sa už venuje iba literatúre. Triler Bez stopy je jej literárna prvotina, ktorej dej sa opiera o skutočné udalosti. V rodnom Dánsku sa kniha s desiatimi tisíckami predaných kusov dostala na vrchol rebríčka popularity. V obmedzenom voľnom čase sa autorka rada venuje kickboxu.

Lola Stein (3)

Lola Stein byla německá spisovatelka . Lola Stein se narodila do židovské rodiny. V roce 1906 zahájila studium na Berlin Friedrich-Wilhelms-Universität. Po sňatku v roce 1910 byla veřejně činná až do poloviny třicátých let ,napsala velké množství zábavných ženských románů , které často začínaly jako romány v novinách vydávaných v německy mluvících zemích. 1939 emigrovala do se svou sestrou do Británie . Jako jediné z jejich děl vydaných v anglickém jazyce se tam v roce 1946, z německého rukopisu překladu románu, "Lidé jako ty a já", ve kterém autorka popsala své zkušenosti v Třetí říši. Po druhé světové válce již Lola Stein neopakovala svůj dřívější úspěch, většina jejích děl se objevila jen ve formě knižních románů .

Lisa Jacobson (4)

Lisa Harris (6)

Sally McCluskey se narodil v Omaha, Nebraska . Získala bakalářský titul z Wayne State Teachers College, MA v angličtině z University of Arkansas a Ph.D. V anglické literatuře z Northern Illinois University , kde se seznámila se svým budoucím manželem, Dan Borengasser, kolegy absolventa. Po dokončení studia, učila na svou alma mater a později na Eastern Illinois University . Ona také pracoval na volné noze jako spisovatel pro několik blahopřání společnosti. Vydala svůj první romantického románu v roce 1984. Získala tři románské spisovatele Ameriky Rita cen, tři romantické Times Recenzent Awards, Maggie cenu, a Daphne du Maurier Award of Excellence. Ocenění Flirtation River: 1989 Rita Awards Best Novel vítěz Každý druh nebe: 1992 Rita Awards Best Novel vítěz Podívejte se, jak oni běží: 1997 Rita Awards nejlepší román vítěze Literatura Jako Bethany Campbell Jednotlivé romány Poté, co se hvězdy padají, 1985 A Thousand Roses, 1986 Jen Woman, 1986 Srdce, 1987 Klady a zápory, 1987 Sea Promise, 1987 Long Way Home, 1987 Flirtování River, 1988 Diamond Trap, 1988 Lost Moon Flower, 1989 Snow Garden, 1989 Na Růže Constant, 1989 Mrtvý Protiklady, 1990 Srdce Ne. 1990 Konce Země, 1990 Taneční Sky, 1990 Každý Kind of Heaven, 1991 Každá žena sen, 1991 Mrak držáky, 1991 Spellbinder, 1992 Dětská hra, 1992 Sand Dollar, 1992 Jen dělat věřit, 1992 Přidejte trochu koření, 1993 Lady a Tomcat, 1993 Muž, který přišel na Vánoce, 1993 Amarillo ráno, 1993 Thunder Rolls, 1993 Drahokamu Cowboy, 1994 Jemný v mé mysli, 1994 Lonestar State of Mind, 1995 Nenechte mluvit s cizími lidmi, 1996 Podívejte se, jak oni běží, 1996 Neslyším zlo, 1998 The Guardian, 1999 PS Love You Madly, 2000 Čí Little Girl Are You?, 2000 Baby Dárkové, 2002 Little Town v Texasu v roce 2003 Home do Texasu, 2004 Divocí koně, 2005 Jako Lisa Harris Jednotlivé romány I přijde na vás!, 1994 Undercurrent, 1994 Potíž v ráji, 1994 Lákavé, 1995 Muž z Oklahomy, 1996...

Linda Doleželová (4)

Jezdkyně a cvičitelka jezdectví. Autorka publikací o jezdectví a chovu koní.

Linda Chopin (5)

Lily Graham (5)

Britská spisovatelka. Autorka historických románů a románů pro ženy. Původním povoláním novinářka.

Lidija Nikolajevna Sejfullina (4)

Lidija Nikolajevna Sejfullina, rusky: Лидия Николаевна Сейфуллина byla sovětská pedagožka a spisovatelka tatar. původu Narodila se v Carském Rusku ve vesnici Varlamovo v Orenburské gubernii . Jejím otcem byl pravoslavný kněz tatarského původu. Začala psát romány už jako sedmiletá. Vystudovala gymnázium v Omsku a už v 17 letech začla pracovat jako učitelka základní školy v Orenburgu. Pokoušela se o dráhu herečky, v letech 1919 - 21 pracovala jako knihovnice v Čeljabinsku a psala pro dětský divadelní soubor, který sama založila. Od roku 1920 studovala v Moskvě a psala pro sibiřské časopisy Novosibirsk a Sibiřské ohně. Smutně se proslavila ostrou kritikou díla A. Grina, přednesenou na sjezdu spisovatelů v roce 1930. Zemřela 25. dubna 1954 v Moskvě.

Lidia V Garibovová (1)

Lída Rakušanová (4)

Lída Rakušanová, rozená Ludmila Horská , je česká novinářka a spisovatelka. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 odešla do exilu a pracovala v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Od roku 1989 žije střídavě v Praze a v Bavorském lese a spolupracuje jako volná novinářka s českými a německojazyčnými médii. Do 18 let žila v Českých Budějovicích, kde absolvovala Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka. V letech 1965–1968 studovala na Karlově univerzitě v Praze obory čeština, dějepis, jihoslovanské jazyky, estetika. Po srpnové okupaci 1968 přerušila na rok studium a odešla se svým budoucím manželem, fotografem Josefem Rakušanem, nejprve do Francie a pak do Německa, kde oba pracovali v továrně na pouliční osvětlení ve Frankfurtu nad Mohanem. O politický azyl v Německu požádali poté, co politbyro KSČ nazvalo v květnu 1969 okupaci „bratrskou pomocí“ a Moskvě za ni oficiálně poděkovalo. V červenci 1969 se ve Frankfurtu vzali a přestěhovali se do Mnichova, kde se zapojili do aktivit československého exilu. Publikovali m.j. v exilovém časopisu Text, jehož šéfredaktorem byl Sláva Volný, jeden z nejvýraznějších redaktorů Československého rozhlasu za pražského jara. Spolu s ním pak vydávali manželé Rakušanovi na začátku 70.let po tři roky literární kalendář exilu Kalex. V Německu studovala Lída Rakušanová na mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität germanistiku a slavistiku a stala se soudní překladatelkou. V Rádiu Svobodná Evropa pracovala Lída Rakušanová od roku 1975 jako externistka v týdenním rozhlasovém magazínu „Rozhledy“ Slávy Volného a od února 1978 jako redaktorka v zahraniční a později ve vnitropolitické redakci RSE se zaměřením na Československo, střední a východní Evropu, NATO a EU. Kromě stovek politických komentářů připravovala pro RSE řadu let také pořad „Literatura bez censury“, četbu na pokračování z knih režimem zakázaných autorů, vydávaných v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Koncem 80. let 20. století se její hla...

Libuše Ulrichová (7)

Narozena 6.2.1958 v Humpolci. Mgr., pedagožka, autorka učebnic a pracovních pomůcek z českého jazyka a literatury.

Libor Hofman (3)

Narozen 25. 4. 1955 v Tanvaldu. Grafik, počítačový a reklamní výtvarník, autor knihy výtvarných nápadů pro děti.

Lev Sergejevič Ovalov (7)

Ruský spisovatel.

Lev Semenovič Dvoreckij (3)

Plukovník sovětské armády, doktor filozofie, autor prací o přestavbě a novém myšlení v SSSR, publikace z oboru vojenství.

Leslie Charteris (6)

Syn čínského lékaře a anglické matky se narodil v Singapuru. Studoval Univerzitu v Cambridge a poté prožil dobrodružné období v Malajsku jako zlatokop, lovec perel či barman. Psát začal v útlém věku a již v 21 letech mu vyšel první bestseller. Napsal především úspěšnou, takřka stodílnou sérii románů, novel a povídek o hrdinném ochránci spravedlnosti Simonu Templarovi zvaném Svatý.

Leoš Kyša (4)

František Kotleta, vlastním jménem Leoš Kyša , je spisovatel a bývalý novinář. Píše akční sci-fi a fantasy literaturu, a je srovnáván s Jiřím Kulhánkem. Jako František Kotleta Kyša poprvé veřejně vystoupil v pořadu Drive televize Óčko. Jeho prvním vydaným románem byl Hustej nářez , první kniha ze série Bratrstvo krve. Jedná se o silně emotivní příběh o několikasetletém upírovi Janu Bezzemkovi, který se svojí upírskou „rodinou“ brání Zemi před invazí mimozemských okupantů. V roce 2012 vyšlo pokračování Fakt hustej nářez a roku 2013 třetí díl Mega hustej nářez. Z roku 2013 pochází i první díl staroslovanskou mytologií inspirovaného dvojdílného románu Perunova krev, jehož druhý díl vyšel o rok později. V roce 2014 vyšla rovněž sbírka povídek Příliš dlouhá swingers party, v roce 2015 pak román Lovci a prequel k trilogii Bratrstvo krve, novela Vlci. V roce 2016 vyšla kniha Velké problémy v malém Vietnamu a první díl trilogie Spad. Druhý a třetí díl této trilogie Poločas rozpadu a Rázová vlna vyšly v roce 2017. V roce 2018 vychází kniha Poslední tango v Havaně.

Leopold Pospíšil (5)

Narozen 10. 3. 1925 v Brně, zemřel 2. 2. 2005 tamtéž. Prof. MUDr., MVDr., DrSc., h.c., mikrobiolog, dermatovenerolog, literatura z oboru, též autor monografie o malíři A. Lukáškovi, další práce z oboru výtvarného umění.