11341–11400 z 142539 Autoři
Mária Števková (13)
Mária Števková učila na obchodnej akadémii v Žiline, neskôr v Bratislave. V roku 1972 upísala svoj život Mladým letám ako redaktorka. Vo vydavateľstve zotrvala do začiatku deväťdesiatych rokov. Od roku 1991 ju poznáme ako zakladateľku a šéfredaktorku vydavateľstva BUVIK, ktoré sa špecializuje na vydávanie umeleckej literatúry pre deti. Iste mnohí poznáte malú postavičku v modrom oblečení, ktorá sa prihovára deťom pri otvorení každej knižky vydanej týmto vydavateľstvom. Tá postavička sa volá Buvik. Odvodená je z detského slova označujúceho spánok: "Búvaj, búvaj krásne dieťa..." sa spieva v nejednej uspávanke. Buvik je už šestnásťročný a možno aj po puberte. Predsa stále ostáva tým roztomilým anjelom strážnym vydavateľstva. Podopiera Máriu Števkovú v starostiach a raduje sa s ňou, keď sa im spolu darí. Je skrátka celý po nej - citlivý a veľkorysý, rozdávajúci svoje srdiečko, pripravený robiť radosť. Nečudo, že má povahové črty Mariky Števkovej, veď je jej tretím dieťaťom popri dvoch už dospelých dcérach. A čo je pre nich šťastie? Nové knižky, ktoré nájdete na pultoch kníhkupectiev. Pozitívne je, že v knihách hlavní hrdinovia nestárnu a ostávajú stále rovnakí pre všetky generácie čitateľov. Veta:"Postoj chvíľa si taká krásna..." platí určite pri čítaní kníh. Myšlienky, činy a príbehy hrdinov, ktoré sa nám páčia, ostávajú na stránkach kníh nemenné. Môžeme sa k nim kedykoľvek vrátiť. Kniha je priateľ človeka a Buvik s pani Števkovou určite tiež, pretože oni knihy tvoria.
Více od autora
Maria Montessori (6)
Italská filosofka, lékařka a pedagožka známá především svými novými pedagogickými metodami.
Více od autora
Mária Haštová (9)
Narodila sa 21. septembra 1922 v Píle-Častej v rodine horára. Do ľudovej školy chodila v Modre, Píle a Dubovej, do meštianskej školy v Modre. Potom absolvovala obchodný kurz v Bratislave, po jeho skončení roku 1942 pracovala v Ústave pre telesne postihnutých a po vojne v Štátnom úrade vojnových poškodencov. V rokoch 1953-1959 bola pracovníčkou Pedagogického nakladateľstva a zároveň vedúcou redaktorkou dvojtýždenníka pre deti Zornička. Potom odišla zo zdravotných dôvodov do dôchodku a venuje sa literárnej tvorbe. Žije v Bratislave. Po viacerých rokoch časopiseckého publikovania veršov a krátkych próz pre deti knižne debutovala veršovanou skladbou na motívy známej humoristickej ľudovej rozprávky O veľkej repe , ktorú zhudobnil Šimon Jurovský a roku 1952 vyšla na gramofónovej platni. Zbierka básničiek pre deti Kvietky je inšpirovaná dôverným poznaním prírody, roku 1953 ju zhudobnil Janko Matuška a naspieval Detský rozhlasový súbor, a zbierka Veselá škola zážitkami z detstva a zo školských lavíc. Leporelo Dva stolčeky , zbierky veršov pre najmenších školákov Do desať a Kto aké dvierka má , ako aj veršovaná rozprávka Zlatovláska a leporelá Hore, hore, už sú biele zore a Hop, cup, na nôžky dokresľujú literárny profil Márie Haštovej ako autorky drobných veršovaných foriem pre najmladších čitateľov a deti predškolského veku. Rovnocennou súčasťou jej literárnej tvorby sú aj prozaické žánre pre deti a mládež. Kniha Zo starej horárne je súborom lyrických príbehov o čistote medziľudských vzťahov a láskavom prístupe k prírode. Krátke príbehy zo života detí v materskej škole vyrozprávala v knižke Zrkadielko . Autorská rozprávka Juro Buro je humorným príbehom súčasného škôlkára. Podľa námetu M. Haštovej nakrútila Slovenská televízia príbeh dievčatka a psa s názvom Kamarát Cézar. Okrem toho dlhé roky spolupracovala so Slovenským rozhlasom, pre ktorý napísala rozprávky Kto býva ...
Více od autora
Margaret O'Neill (6)
Margaret žije se svým manželem ve starém domě v Sussexu. Pracovala jako ošetřovatelka, nyní píše romantické romány z lékařského prostředí.
Více od autora
Marek Vagovič (3)
Marek Vagovič sa narodil v Bratislave. Vyštudoval históriu na Trnavskej univerzite. Od roku 2000 pôsobí v médiách, zaoberá sa hlavne prepojením politiky a biznisu. Písal pre tlačovú agentúru SITA, denníky Pravda a SME, týždenníky Domino fórum a .týždeň a portál Aktualne.sk. Od októbra 2015 vedie investigatívny tím portálu Aktuality.sk. V rokoch 2006 – 2016 bol pätnásťkrát nominovaný na Novinársku cenu Nadácie otvorenej spoločnosti. Sedemkrát cenu vyhral.
Více od autora
Marek Vadas (7)
Slovenský spisovatel, vystudoval filologii a estetiku, pracuje v reklamě, pracuje jako poradce kamerunského krále - africké motivy v díle.
Více od autora
Marek Šmíd (5)
Narozen 27. 5. 1979 v Praze. Historik a politolog. Zaměřuje se na české a světové dějiny 20. století a na církevní dějiny 19. a 20. století.
Více od autora
Marek Lašťovka (4)
Narozen 24. 8. 1968 v Praze. Mgr., archivář, zabývá se moderními dějinami Prahy.
Více od autora
Marek Brabec (8)
Narozen 23.9.1966. Ing., Ph.D., specializuje se na matematickou statistiku a její aplikace.
Více od autora
Marek Boško (4)
Marek Boško pochádza z Bojníc. Už ako malý chlapec rád čítal, hoci vtedy ešte nemal žiadne spisovateľskej ambície. Po dlhej dobe sa k literatúre vrátil, keď vyšiel Da Vinciho kód, ktorý ho zaujal najmä formou, akú autor spracoval jeho príbeh. Potom čítal najmä dobrodružné a historické romány a thrillery. K myšlienke vlastného písania ho však priviedli skôr knihy, ktoré sa mu zdali podpriemerné. Knihy, o ktorých si myslel, že by sa dali napísať lepšie. V roku 2016 mu vyšla prvotina Vtáčkar a potom nasledovali knihy Muž z domu oproti, čo mi presiel cez rozum, ktorý je jeho prvým dielom preloženým česky, a ako posledný titul Vitajte v KĽDR.
Více od autora
Marcia Rose (4)
Marcia Roseová je pseudonym dvou autorek, jejichž společná kariéra začala v 70.letech. MARCIA KAMIENOVÁ se narodila 6.2.1940 v Mechanicville ve státě New York. Samostatně začala psát už počátkem 60.let, současně pracovala v agentuře pro zprostředkování autorských práv. ROSE NOVAKOVÁ se narodila 18.9.1940 v Atlantě ve státě Georgia. Autorky se seznámily jako mladé matky - obě mají dvě dcery - a začaly společně psát. Kromě románů, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků , spolupracují také s řadou prestižních časopisů, jako je např. Cosmopolitan. Jejich literární tvorba sklízí úspěchy nejen u čtenářů na celém světě, ale rovněž uznání z řad odborné kritiky. Dokonalá znalost lékařského prostředí, kde se odehrávají jejich povídky i romány, vychází z vlastních zkušeností autorek: obě totiž léta pracovaly ve velké metropolitní nemocnici v New Yorku, kde vedly a vydávaly oblíbený časopis. Pod pseudonymem Marcia Roseová vydaly romány Sestřičky, Nemocnice, Přijetí, Vše pro tatínkovu lásku, Jako matka, jako dcera a další.
Více od autora
Marcela Laiferová (7)
Slovenská speváčka Marcela Laiferová sa narodila 14.7.1945 v Petroviciach pri Žiline. Pozornosť médií a verejnosti, vzbudila skladbou Lampy už dávno zhasli, naspievanú v duete s Janou Belákovou. Popri spevu sa intenzívne venovala štúdiu medicíny .
Více od autora
Marcel Černoch (3)
K alternativní medicíně a orientální diagnostice se dostal těsně po narození syna. Při těžké nemoci si tehdy uvědomil vlastní odpovědnost za nemoc i uzdravení. Od té doby začal hledat skutečné příčiny nemocí a možností jejich léčby.
Více od autora
Manda Scott (3)
Manda Scottová je chirurgyně-veterinářka, spisovatelka a horolezkyně. Uvedené pořadí jejích aktivit však v žádném případě není závazné. Narodila se a vyrůstala ve Skotsku, v současnosti žije v Suffolku se dvěma psy a mnoha kočkami. Mezi čtenáři je známa především díky svým detektivním románům. Její literární prvotinu Hen's Teeth nominovala na prestižní cenu Orange.
Více od autora
Máňa Dubská (8)
Marie von Ebner - Eschenbach patří k nejúspěšnějším německy píšícím novelistům 19. století. Narodila se roku 1830 ve Zdislavicích u Kroměříže v rodině, která svůj původ odvozovala od staré české šlechty. Ač se doma mluvilo německy, byly mezi lidmi, kteří ji rozhodujícím způsobem ovlivnili na celý život, i dvě české služebné . Roku 1848 se provdala za svého bratrance Moritze, s nímž strávila léta 1851 - 1863 v Louce u Znojma. Od roku 1863 žila většinu času ve Vídni, kde se stýkala s předními tehdejšími rakouskými literáty. Svou literární dráhu začala historickými dramaty, která však byla vcelku málo úspěšná. Později se obrátila k povídkám a novelám, v nichž teprve získala opravdového mistrovství. Z jejích rozsahem větších děl si největší proslulost dvě. "Božena" , v níž idealizovaným vylíčením obětavé moravské chůvy postavila pomník svým vychovatelkám, a "Obecní dítě", v němž popisuje těžký osud chlapce, stojícího na okraji společnosti, který se bez rodičů na vesnici jen namáhavě protlouká. Česky vyšla z díla Ebner-Eschenbachové řada děl, jedná se však bez vyjímky o překlady dosti staré Z doslovu, který napsal Jiří Munzar ke knize "Štědrý večer slečny Zuzanky"
Více od autora
Maja Lunde (6)
MAJA LUNDE je norská spisovatelka a scénáristka. Napsala osm knih pro děti a dospívající mládež. Píše také scénáře pro norskou televizi. Román Historie včel je jejím prvním románem pro dospělé a po jeho představení na londýnském knižním veletrhu v témže roce se mu dostalo velké pozornosti. Práva byla dosud prodána do 19 jazyků a kniha vyšla nebo vyjde ve třiceti zemích. Maja Lunde se narodila a žije v Oslu se svým manželem a třemi dětmi.
Více od autora
Maggie Greenwood-Robinson (2)
Autorka populárně naučných knih z oblasti zdraví a medicíny.
Více od autora
Mads Peder Nordbo (4)
Mads Peder Nordbo žil v Dánsku, Švédsku, Německu a Grónsku. Jeho knihy byly přeloženy již do 18 jazyků.
Více od autora
Madla Vaculíková (3)
Marie Vaculíková , známá především pod jménem Madla, byla manželkou českého spisovatele Ludvíka Vaculíka a jako postava se objevuje v mnoha jeho knihách, především v Českém snáři. Byla autorkou dvou knih dopisů českému básníkovi a výtvarníkovi Jiřímu Kolářovi a ze svého vztahu s Vaculíkem, který jí býval často nevěrný, se zpovídala v knize rozhovorů s Pavlem Kosatíkem Já jsem oves. Narodila se ve Spešově u Blanska. Její maminka zemřela, když jí bylo sedm let. Vystudovala měšťanskou školu. Poté byla poslána do učení do Baťových závodů ve Zlíně, kde se seznámila s Ludvíkem Vaculíkem. Zde se starala o mládež. Po náletu na Zlín v roce 1944 přešla do závodu ve Zruči nad Sázavou. Poté pracovala jako vychovatelka v příhraniční oblasti ve Františkově, kam za ní přijel Ludvík Vaculík. V prosinci 1949 si Ludvika Vaculíka vzala za muže. Postupně se jim narodili tři synové – Martin, Ondřej a Jan. V padesátých letech věnovala zejména výchově dětí. Syn Martin emigroval do Francie. Na počátku 60. let byla zaměstnána jako poslechářka pořadů Českého rozhlasu, na které psala hodnocení. Spolupodílela se na zavedení pořadu o antické knihovně. Stála u zrodu Klub spřízněných duší při divadle Semafor. Pomáhala organizovat debatní večery, na kterých vystupovali například Jaroslav Seifert, Jan Procházka, Vilém Stanovský aj. Pomáhala vydávat klubový zpravodaj, jehož poslední číslo vyšlo v prosinci 1971. Klub pod tlakem změnil název a Madla Vaculíková musela v roce 1972 v Klubu z politických důvodů ukončit činnost. Následně získala práci v manželské poradně ve Slezské ulici na pražských Vinohradech, kde zůstala až do důchodu, do kterého odešla v roce 1973. Nejprve byla zaměstnána jako administrativní pracovnice, později povýšila na vedoucí příjmu. Po Chartě 77 měla zakázáno být v místnosti s klienty sama. Chartu 77 nepodepsala z důvodu ochrany rodiny, zajištění živobytí a pojištění pro děti i manžela. V Dobřichovicích, kd...
Více od autora
M.R (4)
Více od autora
M. W Craven (6)
Britský autor detektivních románů a thrillerů. Probační úředník. M.W.Craven se narodil v Carlisle, ale vyrostl v Newcastlu, odkud utekl v nezralém věku šestnácti let a vstoupil do armády. Dalších deset let cestoval kolem světa a bavil se. V roce 1995 se rozhodl studovat sociální práci se zaměřením na kriminologii a zneužívání látek. Jako jednatřicetiletý se stal probačním úředníkem ve Whitehavenu, kde se nakonec vypracoval na vedoucí pozici. O šestnáct let později se rozhodl zariskovat, a když z důvodu nadbytečnosti přišel o místo, stal se spisovatelem na plný úvazek.
Více od autora
Lynne Reid Banks (5)
Narodila se v Londýně v rodině skotského lékaře a irské herečky. Léta druhé světové války prožila jako jedno z evakuovaných dětí v kanadských prériích. Po návratu se připravovala na hereckou dráhu v Královské akademii dramatického umění. Po pěti letech, které strávila v divadle jako herečka a autorka divadelních her, se stala jednou ze dvou prvních televizních reportérek. V roce 1959 napsala svůj první román "Pokoj ve tvaru L", který byl později zfilmován. V orce 1962 se odstěhovala do Izraele, kde pracovala v kibucu jako učitelka angličtiny. Vdala se za sochaře, je matkou tří synů. V roce 1971 se s rodinou vrátila do Anglie. V současné době žije střídavě v Dorsetu a v Londýně a plně se věnuje spisovatelské dráze. Lynne Reid Banksová napsala dvacet pět knih pro dospělé i dětské čtenáře všěčch věkových kategorií a řadu divadelních, rozhlasových a televizních her.
Více od autora
Lyn Ellis (4)
Americká autorka románů a milostných příběhů, též profesionální fotografka.
Více od autora
Luke Rhinehart (3)
George Cockcroft je americký novelista Vystudoval Columbia University a tamtéž v roce 1964 získal doktorát za americkou literaturu. 30.6.1956 se oženil se svou ženu Ann . Mají spolu tři děti. Jeho bratr James Cockcroft je autorem více než 20 knih, většinou o historii a společnosti Latinské Ameriky. Po získání titulu PhD. začal učil - jakožto univerzitní professor učil mj. Zen a Západní literaturu. Myšlenka ziti podle kostek ho poprvé napadla na přednášce: reakce byla stejně úkladná jako odporná, a tehdy pochopil, že z toho bude román. S kostkami začal experimentovat dávno před kostkařem. V roce 1971 objevil londýnsý vydavatel Talmy Franklin rukopis Kostkaře, poté co se potkal s Georgem na Malorce. Rok nato knihu vydal. Autorská práva ke zfilmování prodal ještě před vydáním knihy. S tímhle honorářem a slávou se George stal spisovatelem na plný úvazek. Pak žil s rodinou tři roky na Malorce, následně rok v sufi komunitě, a nyní už 40 let žije na staré farmě ve sátu New York. 1.8.2012, ve svých 80 let, zařídil, aby byla oznámena jeho smrt. Později to bylo odhaleno jako šprým.
Více od autora
Lukáš Andree (3)
Mgr. et mgr., pedagog oborů: Učitelství českého jazyka a literatury pro střední školy, Učitelství historie pro střední školy, autor a spoluautor učebnic, pracovních sešitů a metodických materiálů k výuce z oborů.
Více od autora
Ludwig Wittgenstein (6)
Ludwig Josef Johann Wittgenstein byl jedním z nejvlivnějších filosofů 20. století. Bývá spojován především s analytickou filosofií a filosofií jazyka, ovlivnil však i logické pozitivisty. Jeho myšlení pravděpodobně nejvíce ovlivnili Otto Weininger, Arthur Schopenhauer, Bertrand Russell a Gottlob Frege. Ludwig Josef Johann Wittgenstein se narodil 26. dubna 1889 ve Vídni jako nejmladší z osmi dětí. Jeho rodina byla velmi bohatá, otec Karl Wittgenstein patřil k nejúspěšnějším podnikatelům Rakouska-Uherska. Oba Karlovi rodiče byli Židé, jeho otec přijal jméno Christian, aby se tak distancoval od svého židovského původu, jeho matka před sňatkem konvertovala k protestantismu. Ludwigova matka, Leopoldina, je známá „Poldi“ z názvu a emblému kladenských železáren . Její otec byl český Žid, zatímco její matka byla rakousko-slovinská katolička. Do školy chodil Ludwig Wittgenstein v Linci. Ve stejnou dobu navštěvoval tuto školu i Adolf Hitler, který přesto, že byl o šest dnů starší, chodil o dvě třídy níž. Reálně se tak mohl Wittgenstein setkat s Hitlerem pouze v jednom školním roce. Později studoval Ludwig strojnictví v Berlíně. Jeho zájem se časem rozšířil na matematiku, přes niž se dostal k logice a filozofii matematiky. Na radu Gottloba Fregeho absolvoval několik trimestrů filozofie u Bertranda Russella v anglické Cambridgi. Po vypuknutí první světové války se přihlásil do rakouské armády jako dobrovolník a v jejím průběhu získal na východní frontě několik medailí za statečnost. Po válce pokračoval v bádání a roku 1921 vydal s Russellovou pomocí Logisch-philosophische Abhandlung , jediné dílo, které vyšlo za jeho života . V něm, podle svého názoru, vyřešil všechny problémy filosofie a stáhl ...
Více od autora
Ludvík Němec (6)
Narozen 8.7.1957 v Kyjově. Prozaik, básník, rozhlasový redaktor a ředitel.
Více od autora
Ludvík Mühlstein (5)
Narozen 28.9.1934 v Náchodě, zemřel 17.9.2008 v Úpici. Středoškolský učitel, muzejní a vlastivědný pracovník, dlouholetý ředitel Muzea Boženy Němcové v České Skalici a člen redakční rady časopisu Rodným krajem.
Více od autora
Ludvík Kunc (3)
Ludvík Kunc je český zoolog, publicista a výtvarník. Je jakýmsi guru ochranářů rysů a dalších velkých šelem v České republice. Respekt získal i mezi odbornými zoology a myslivci. Svojí tvorbou a činností dokázal inspirovat generace následovníků a vzbudit mezi nimi zájem o ochranu a studium života velkých šelem, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Výrazně se zasloužil o to, aby proběhly evropské projekty reintrodukce rysa v oblastech, kde tato šelma před desítkami let vymizela. Zasadil se o odchyt a dodání živých rysů ze Slovenska, a ti byli následně v rámci reintrodukčních programů vypouštěni v několika evropských zemích. V rámci svého působení v ostravské zoologické zahradě rysům zajišťoval karanténu a veterinární vyšetření a zprostředkoval jejich dodání do místa vypouštění. Uskutečnění plánu pomohl i fakt, že Ludvík Kunc je znalcem života těchto šelem. Jejich každodenní chování, lovecké zvyklosti i povahu sledoval jednak v beskydské přírodě, kde je stopoval stovky kilometrů a chránil, ale vhled do rysí povahy mu poskytl i Sixi – jedno z rysích mláďat, které se narodilo v ostravské zoo. Své zkušenosti s péčí o rysa popsal v knize Můj přítel rys. Základní vzdělání získal v Rakovníku. Rodina Ludvíka Kunce se starala o hospodářství s koňmi, kozami i drůbeží. Každodenní šestikilometrová cesta z Olešné do Rakovníka přinášela Ludvíkovi první příležitosti detailně pozorovat a následně výtvarně ztvárňovat život zvířat. Nesporný výtvarný talent umožnil Ludvíkovi studovat v Praze grafickou školu a později také Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Vystudoval knižní grafiku a ilustraci. Zájem o zvířata a malování ho nejčastěji přiváděly do pražské zoologické zahrady. Po ukončení studia nezískal v Praze adekvátní pracovní nabídku, a tak se odstěhoval na sever Moravy – do Rýmařova v podhůří Jeseníků. Na místní škole působil mj. jako učitel kreslení. V Rýmařově se také oženil, dlouho zde však nezůstal. Pracovní uplatnění nalezl v zoologic...
Více od autora
Ludvík Eger (5)
Narozen 24.5.1961 v Broumově. PaeDr., CSc., pedagog, publikace v oboru tělesné výchovy a sportu, marketingu, obchodu a služeb.
Více od autora
Ludmila Tomandlová (6)
Mgr., ředitelka odboru pracovněprávní legislativy a kolektivního vyjednávání při Ministerstvu práce a sociálních věcí. Autorka prací z oboru pracovněprávních vztahů.
Více od autora
Ludmila Chládková (5)
Narozena 10.9.1944 v Olešku, okr. Litoměřice. Pedagožka, historička, autorka publikací o koncentračních táborech a nacistických věznicích.
Více od autora
Luděk Štěpán (5)
Luděk Štěpán byl autor řady odborných a populárně naučných publikací především s tematikou lidového stavitelství a technických objektů, zakladatel české molinologie a muzea v přírodě Soubor lidových staveb Vysočina, propagátor významu a hodnot lidového stavitelství a neindustriálních technických objektů. Luděk Štěpán se narodil 19. srpna 1932 v Nasavrkách. Společně s rodiči již od dětství poznával malebné kouty Chrudimska a Hlinecka. Přestože profesně inklinoval k technickým oborům, jeho koníčkem byla příroda a historie. Vystudoval Vyšší vodotechnickou školu ve Vysokém Mýtě a začal se věnovat stavbě mostů a silnic. Toto povolání spojené s neustálým pohybem po regionu mu dávalo možnost poznávat jednotlivá sídla i krajinu a začít objevovat zajímavé doklady lidového stavitelství. Velkou část svého volného času trávil Luděk Štěpán putováním s fotoaparátem po celém Chrudimsku. Svou zálibu začal od počátku 60. let provozovat coby dobrovolný pracovník státní památkové péče, od roku 1968 působil vedle svého zaměstnání jako okresní konzervátor památkové péče. Do roku 1992 byl vedoucím Souboru lidových staveb Vysočina. Luděk Štěpán společně s Františkem Horáčkem, také nadšeným ochráncem památek a přírody, prováděl od roku 1960 průzkum mlýnů a dalších vodou poháněných zařízení na Chrudimsku, Luděk Štěpán v terénu, František Horáček v archivech. V době jeho průzkumu se mlynáři těžce vyrovnávali se zestátněním a cítili se na okraji společnosti. I díky tomu byli velmi vstřícní a rádi mu poskytovali cenné informace, neboť byli vděčni za to, že se o jejich řemeslo ještě někdo zajímá. O činnosti Luďka Štěpána se dozvěděli pracovníci komise pro historii mlynářství Národního zemědělského muzea, nabídli mu členství a přizvali jej ke spolupráci. Tehdy zjistil, že kromě členů komise o mlýny moc lidí zájem nejeví, a to ani památkáři. Právě v té době se nezdařil pokus o záchranu Petrova mlýna v Lánech u Kameniček, ani archaického...
Více od autora
Luděk Schneider (7)
Ilustrátor, akademický malíř, humorista. Štukatér. Spolupráce s humoristickým časopisem Dikobraz.
Více od autora
Luděk Pachman (7)
Luděk Pachman, též po emigraci Ludek Pachman byl československý a od roku 1972 německý mezinárodní šachový velmistr, šachový teoretik, pedagog, publicista a politický aktivista, bratr mezinárodního velmistra kompozičního šachu Vladimíra Pachmana. Luděk Pachman se stal roku 1944 mistrem ÚJČS, mezinárodním mistrem roku 1950 a titul velmistra mu byl udělen roku 1954. Hrál v šesti mezipásmových turnajích. Sedmkrát vyhrál mistrovství Československa v šachu . Zvítězil nebo obsadil čelná místa v řadě dalších silných turnajů . V období 1952–1966 osmkrát reprezentoval Československo na šachových olympiádách a v letech 1959–1967 působil jako redaktor Československého sportu. Ačkoli byl zprvu sám komunistou, po událostech roku 1968 změnil své přesvědčení a stal se aktivním antikomunistou a členem katolické církve. Byl několikráte zatčen, vězněn a mučen, nakonec roku 1972 donucen emigrovat do Spolkové republiky Německo, kde vedle své šachové činnosti působil i v emigrantských politických kruzích a v CDU-CSU. V roce 1976 mu bylo odebráno československé občanství, a tak reprezentoval SRN na šachové olympiádě a roku 1978 se stal mistrem SRN. V Německu také působil jako šéfredaktor časopisu Das Schach-Archiv, stálý spolupracovník deníku Die Welt a dalších německých listů. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti a zapojil se do politických kampaní KDU-ČSL. Před rozpadem Československa mluvil o možnosti opětovného připojení Podkarpatské Rusi. Podílel se na založení nakladatelství ŠACHinfo. Žil střídavě v Německu a v Praze, od roku 1998 pouze v Německu. O svém členství v komunistické straně po změně svého přesvědčení napsal: „Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současn...
Více od autora
Luděk Marold (3)
Luděk Alois Marold byl český malíř a ilustrátor, který vytvořil největší obraz v Česku panoramu Bitva u Lipan. Jako nemanželské dítě dostal příjmení po matce Aloisii a po ní dostal také druhé křestní jméno – Luděk Alois; křtěn byl u Sv. Mikuláše na Malé Straně. Luděk Marold záhy osiřel, protože otec mu umřel v prusko-rakouské válce v roce 1866 a matka o šest let později. Již v 16 letech byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kde však vydržel pouhý rok. Jeho dalším studijním pobytem byla Akademie výtvarných umění v Mnichově. Setkal se zde s mnohými Čechy a zaznamenával první úspěchy s kresbami zachycujícími výstižně každodenní život města. Kromě publikování v českých i německých časopisech se v 21 letech pokusil o ilustraci románu Pan markýz od Serváce Hellera. V roce 1887 se Marold vrátil do Prahy, kde pracoval v ateliéru Maxe Pirnera a stal se redaktorem Spolku Mánes, kterému předsedal Mikoláš Aleš. O rok později zaujal bravurní lavírovanou kresbou a svým pozorovacím talentem, které využil v několika obrazech a v ilustracích pro časopisy. V roce 1889 odjel do Paříže. Zde brzy přišel díky své nestálosti o státní stipendium a spřátelil se s Vojtěchem Hynaisem. Rychle se však uchytil díky svým ilustracím cizojazyčné a české literatury . Na mezinárodní výstavě v Mnichově byl v roce 1892 za ilustrace oceněn i zlatou medailí. Ani v Paříži však nezapomínal Marold na obrazy, v nichž tentokrát zobrazoval momentky z francouzského prostředí. Přiblížil se dekorativnímu stylu secese, aniž by se stával pouze popisným. Začal dostávat i nabídky na tvorbu plakátů. Od 30. listopadu 1895 byl řádným členem České akademie věd a umění, v roce 1898 dostal medaili za své akvarely, které zakoupil...
Více od autora
Luděk Frýbort (5)
Luděk Frýbort byl český exilový spisovatel. Narodil se v Jičíně jako prostřední ze tří synů v rodině důstojníka hlavního štábu československé armády. Ačkoliv rodina žila v Praze, často pobývala v matčině rodišti – v Turnově, kde se u Luďka vyvinul silný vztah ke krajině Českého ráje. V letech 1944 až 1952 studoval na gymnáziu. Z toho první dva ročníky absolvoval v Praze 7 na gymnáziu na Strossmayerově náměstí. Poté přešel na gymnázium v Dejvicích, kde v roce 1952 maturoval, avšak k vysokoškolskému studiu nebyl doporučen. Po maturitě pracoval jako technik ve Výzkumném ústavu tepelné techniky ve Vokovicích až do doby, kdy nastoupil dvouletou prezenční vojenskou službu, kterou prožil jako vojín – bez povýšení. Od roku 1956 pracoval jako technik v Ústředním ústavu geologickém v Praze s nadějí na doporučení ke studiu v tomto oboru. Místo toho byl však po necelých třech letech – na udání kolegy, člena KSČ – rozhodnutím kádrové komise přeřazen k manuální práci. Pracoval téměř 10 let převážně jako dělník na průzkumných vrtech, z toho jeden rok jako horník na uhelné šachtě. V roce 1960 se oženil a z toho manželství se narodil syn Richard. V letech 1969 až 1970 v rámci doznívajícího uvolnění pražského jara provozoval polosoukromou nákladní autodopravu na vlastní náklady a riziko. Po zrušení této možnosti nastoupil do zaměstnání v podniku Stavební geologie, kde pracoval jako technik zprvu v laboratoři mechaniky zemin, posléze ve skupině geologického dozoru na stavbě přehradní hráze Přísečnice, a poté v oddělení ochrany podzemních vod. V roce 1973 se rozvedl. Znovu se oženil v roce 1974 a s manželkou Silvií měli syna Erika. V letech 1973–1979 publikoval fejetony, povídky a cestopisná pozorování v Lidové demokracii a Naší rodině, méně často i v jiných časopisech. V nakladatelství Vyšehrad byl již připraven k vydání jeho historický román Zvěst, ale pro četné pasáže, které byly nekonformní tím, že...
Více od autora
Lucinda Edmonds (5)
Lucinda vystudovala herectví,ale nyní se plně věnuje spisovatelské práci. Kniha Árie je jejím pátým dílem ,předcházely romány Milenci a hráči,Skrytá krása,Okouzlená,Žádný anděl,které byly přeloženy do dvanácti jazyků. Žije s manželem a malým synem v Irsku.
Více od autora
Lucie Sunková (5)
Narozena 11. 7. 1974 v Praze. Scenáristka, režisérka a animátorka reklamních spotů a znělek, ilustrátorka a grafička.
Více od autora
Lucie Křesťanová (8)
Narozena 16. 9. 1968 v Praze. Šéfredaktorka časopisu Gong určeného občanům s vadami sluchu a externí redaktorka beletrie, populárně-naučné literatury a dětské literatury. Autorka pohádek.
Více od autora
Lucie Jarkovská (3)
Narozena 29.9.1978 v Broumově. Mgr., socioložka, zabývá se problematikou gender.
Více od autora
Luciano Pavarotti (7)
Luciano Pavarotti byl světoznámý operní zpěvák, přezdívaný „král vysokého C“. Je považován za jednoho z nejlepších tenorů historie. Narodil se v italské Modeně jako syn amatérského zpěváka a pekaře. Byl jedním z nejpopulárnějších tenorů vůbec, jeho koncerty vysílaly televize na celém světě. Také se věnoval charitě, pomáhal uprchlíkům, a pracoval pro Červený kříž. Talent Luciano zdědil po otci, který ač hlasově v pořádku, nedal se na profesionální kariéru z důvodu přílišné nervozity. Otec ho ke zpěvu vedl od malička a přibližně v devíti letech ho přihlásil do místního farního sboru „Gioacchino Rossini“, se kterým vyhrál mezinárodní soutěž. Více než zpěv ho ale zajímal sport – především fotbal. A tak Pavarotti po škole řešil dilema, zda se stát profesionálním fotbalistou nebo zpěvákem. Poté, co navštívil koncert Benjamina Gigliho, hudba nakonec zvítězila a Lucianno v 19 letech začal studovat zpěv u respektovaného profesora Arrigo Pola. Během studií se několikrát rozhodoval, zda ve zpěvu pokračovat a vydělával si jako učitel na základní škole nebo jako pojišťovák. Zlom nastal až v roce 1961, kdy ztvárnil roli Rodolfa v Pucciniho opeře La bohème. Po tomto úspěchu následovala angažmá v Amsterdamu, Vídni, Curychu, Londýně a USA. V roce 1972 zažil fenomenální úspěch, když v metropolitní opeře v New Yorku zazpíval v představení La Fille du Regiment bez námahy devětkrát tříčárkované C – publikum si jej 17× vytleskalo zpět před oponu. Od té doby jeho sláva a popularita stoupala. Ve známost vešel svými televizními operními přenosy, největší popularitu mu přineslo jeho „členství“ ve hvězdném týmu Tří tenorů. Společně s José Carrerasem a Plácidem Domingem zazpíval na koncertu při fotbalovém mistrovství světa v roce 1990, který se přenášel do celého světa. Pavarotti ale miloval i moderní rockovou a popovou hudbu, což dokládá několik jeho koncertů se Stingem, irskými U2 nebo Bryanem Adamsem, což mělo po...
Více od autora
Lucia Olrinková (6)
Lucia Olrinková je autorkou bestsellerov Plakať som si zakázala, Plakať je dovolené a Spoločníčka. Má dvoch synov a písanie je pre ňu relax a zároveň útek od reality. Miluje svoje deti, dobré jedlo a tanec. Rada varí, pečie, číta...
Více od autora
Lucia Kollárová (5)
Lucia Kollárová je scenáristka a publicistka relácií "zábavného" charakteru. Často sa vyskytuje po boku celebrít, ktoré majú blízko k drogovým škandálom a sama rada komentuje dianie v slovenskom aj svetovom showbiznise - prípadne reaguje na módne výstrelky ľudí, ktorí si to, na rozdiel od nej možu dovoliť. Na druhú stranu, v rokoch 1995-2003 spravila niekoľko pekných rozhovorov napr. s Philom Collinsom, Bryanom Adamsom, REM, Mel C, Cranberries, Travis, Rammstein, A-ha, Him, The Corrs, Apocalyptica, Die Fantastischen Vier, Natashou Bedingfield... V roku 2001 vyhrala v ankete o najhorší reklamný ksicht Fun rádia V roku 2008 získala pekné 8. miesto v ankete Nového času o najhlúpejšiu celebritu Lucia má doktorát z filozofie. Plynule ovláda anglický i nemecký jazyk. Špecializuje sa na štúdium starých tlačí - v odbornej verejnosti vzbudila rozruch jej rigorózna práca - považovaná za priekopnícku - v ktorej analyzovala judaiká, vycházajúce v nemeckom jazyku na Slovensku medzi dvoma svetovými vojnami. Na internete sú dostupné Luciine články, recenzie a eseje, publikované napríklad v karentovanom odbornom časopise Filozofia alebo v mesačníku Delet.
Více od autora