Všichni Autoři a témata

Yang Jwing-ming (4)

Dr. Yang Jwing-Ming se narodil v r. 1946 na Tchaj-wanu. V 15 letech se začal učit wu-šu u šaolinského mistra stylu Bílého Jeřába Ccheng Ťin-caoa. Za 13 let svých studií u mistra Cchenga se stal dr. Yang odborníkem v metodě Bílého Jeřába pro obranu a útok, což zahrnuje jak použití holých rukou, tak různých zbraní jako jsou šavle, hůl, kopí, trojzubec a dvě krátké tyče. U stejného mistra studoval také styl Bílého Jeřába, oddíl čchin-na, masáž a léčbu bylinami. Ve věku 16 let začal studovat Jangův styl tchaj-ťi-čchüan u mistra Kao Tchao. Po studiu u mistra Kao Tchao pokračoval dr. Yang ve studiu a výzkumu tchaj-ťi-čchüanu pod vedením několika mistrů v Tchaj-peji. Získal kvalifikaci učitele tchaj-ťi. Když bylo Yangovi 18 let, vstoupil do koleje Tamkang v Tchaj-peji , aby tam studoval fyziku. Za pobytu na koleji začal studovat šaolinskou Dlouhou Pěst u mistra Li Mao-čchinga v klubu Kuo-šu koleje Tamkang a nakonec se stal pomocným instruktorem u mistra Li. V r.1971 získal titul bakaláře na tchajwanské Národní universitě a pak sloužil u vojenského letectva. Za této služby dr. Yang vyučoval fyziku na akademii čínského letectva a zároveň také vyučoval wu-šu. Po řádném propuštění z armády se v r. 1972 vrátil na kolej Tamkang, kde vyučoval fyziku a pokračoval i ve výcviku pod vedením Mistra Li. Li Mao-čching jej učil severnímu stylu wu-šu, který zahrnuje jak techniky beze zbraní , tak použití četných zbraní. Celkem vzato se nyní dr. Yang zabývá více než 20 let čínským wu-šu . Z toho 13 let zasvětil výcviku šaolinského stylu Bílého Jeřába , šaolinské Dlouhé Pěsti a tchaj-ťi-čchüan. Dr. Yang má za sebou 16 let praxe s vyučováním: 7 let na Tchaj-wanu, 5 let na Purdue University, 2 roky v Houstonu a 2 roky v Bostonu....

Wolfgang Mießner (5)

Německý učitel sportu , zabývá se skupinovým i individuálním tréninkem, jeho organizací, řízení a managementem. Publikace z oboru.

Wolf Durian (3)

Wolf Durian byl německý spisovatel, překladatel a novinář, autor knih pro děti a mládež. Již od mládí toužil odjet do USA. Ve třinácti letech proto utekl z domova, byl ale zadržen v Antverpách a vrácen domů. Jeho se se splnil až po maturitě. V USA pracoval jako umývač nádobí, dřevorubec, zahradník, kovboj a v Mexiku jako poštovní jezdec. Po návratu studoval němčinu a zoologii a pracoval jako novinář a překladatel pro různé noviny. Počátkem dvacátých let byl redaktorem populárně-vědeckého časopisu Kosmos ve Stuttgartu a roku 1924 se stal šéfredaktorem berlínského čtrnáctideníku pro děti Der heitere Fridolin . Zde roku 1924 publikoval na pokračování své první a nejpopulárnější dílo, román pro děti Kai aus der Kiste . Roku 1926 vyšel tento román knižně, stal se bestsellerem a dočkal se dvou filmových adaptací. V období Třetí říše byl román pro svou proamerickou orientaci zakázán. Po roce 1945 žil v Sovětské okupační zóně, byl spolupracovníkem novin Tägliche Rundschau a Berliner Zeitung a psal fejetony pod pseudonymem Fridolín. Později se stal občanem NDR. Napsal celou řadu knih pro děti a mládež, které byly přeloženy do několika jazyků. Často se odehrávají v cizích zemích a vyznačují se láskou k přírodě a ke zvířatům. Jeho syn z prvního manželství Wolfgang Bechtle byl spisovatel a přírodní fotograf. Jeho dcera Sibylle je autorkou dětských knih a scenáristkou.

Władysław Szpilman (2)

Władysław „Władek“ Szpilman byl polský klavírista a hudební skladatel židovského původu. Narodil se v Sosnowci do židovské rodiny Samuela Szpilmana a Edwardy roz. Rappaportové jako jejich nejstarší syn. Měl ještě bratra a dvě sestry. Studoval na Hudební akademii Fryderyka Chopina ve Varšavě pod vedením Josepha Śmidowicze a Alexandra Michalowského. V roce 1931 získal stipendium Akademie umění v Berlíně, kde studoval u Artura Schnabla a Leonida Kreutzera hru na klavír a u Franz Schrekera kompozici. V této době napsal svůj Houslový koncert, klavírní suitu Życie Maszyn , Concertino pro klavír a orchestr, řadu skladeb pro housle a klavír a několik písní. Nástup nacismu v roce 1933 ho donutil v návratu do vlasti. V roce 1934 vystupoval společně s americkým houslistou polského původu Bronislawem Gimpelem. Od roku 1935 působil jako klavírista v polském rozhlase. V té době začal komponovat populární písně, které mu přinesly značnou popularitu. Napsal rovněž hudbu k filmům Wrzos a Dr. Murek . 23. září 1939 hrál v posledním vysílání polského rozhlasu koncert z díla Fryderyka Chopina. O chvíli později německé bomby dopadly na Varšavu a polský rozhlas utichl. O šest let později byly tytéž skladby v provedení Władysława Szpilmana uvedeny v prvním poválečném vysílání. V roce 1940 byla rodina v Szpilmanových odvlečena do varšavského ghetta. Až do roku 1942 bylo ještě možné provozovat v ghetu hudbu. Szpilman hrál v kavárnách a byl sólistou Symfonického orchestru Simona Pullmanna. V roce 1942 přišel o celou rodinu, ale sám s pomocí židovského policisty unikl deportaci do vyhlazovacího tábora v Treblince. Pracoval jako stavební dělník, až v roce 1943 se mu podařilo uniknout na tzv. árijskou stranu Varšavy. Tam se skrýval až do konce července 1944. Po Varšavském povstání se dále skrýval v ...

Winter Renshawová, (5)

William R Stanek (7)

Americký systémový inženýr, expert na počítačové síťové technologie, letec, účastník války v Perském zálivu. Autor příruček k programům firmy Microsoft.

William Patterson White (6)

Americký spisovatel westernů.

William Arden (6)

Americký spisovatel detektivních příběhů, používal několik pseudonymů.

Will Levington Comfort (3)

Narozen 17.1.1878 Kalamazoo , zemřel 2.11.1932 Los Angeles. Americký novinář a romanopisec.

Wilhelmine Heimburg (6)

Emilie Wilhelmine Bertha Behrens , známá pod pseudonymem Wilhelmina Heimburg, byla německá spisovatelka. Behrensová byla dcera vojenského lékaře a spisovatele Hugo Behrense , strávila většinu studií v Quedlinburgu. K práci související s dislokací svého otce přišla v roce 1876 v Salzwedelu, kde žila dva roky s rodiči. Povzbuzována svým otcem, mohla Behrensová v roce 1878 debutovat se svým románem Život mého starého přítele. Protože měla s románem úspěch, stala se jedním z hlavních pracovníků v časopise Die Gartenlaube.

Wiener Philharmoniker (3)

Wiener Philharmoniker , známý také jako Vídeňská filharmonie, je jedním z nejznámějších a nejprestižnějších orchestrů na světě. Orchestr byl založen v roce 1842 Otto Nicolaiem a má dlouholetou tradici v provádění klasické hudby na nejvyšší úrovni. Vídeňská filharmonie sídlí ve Vídni a je úzce spjata s Vídeňskou státní operou, neboť její členové se tradičně rekrutují z orchestru opery. Soubor je známý svým charakteristickým zvukem, který byl utvářen jeho historií a akustikou jeho domovského sálu, Musikvereinu.

Werner Keller (2)

Německý publicista a autor populárně naučné literatury.

Wendy Mass (6)

Americká spisovatelka, píše jak nebetrickou literaturu, tak knihy pro děti a mládež.

Walter Nigg (4)

Walter Nigg studoval filozofii a evangelickou teologii na univerzitách v Göttingen, Lipsku a Curychu. Byl pastorem v Dällikon-Dänikon a profesorem církevních dějin v Curychu. Má ve svých knihách mnoho slavných, svatých, filozofů, umělců a kacířů – jemným způsobem portrétuje z dějin křesťanství. Celý svůj život se zabýval otázkou katolických svatých, udělal významný přínos v rámci ekumenického sblížení křesťanských vyznání. Jeho osobní knihovna byla dána do ústavu pro ekumenická studia na univerzitě ve Freiburgu, kde se výzkumné pracoviště skládá z Niggova života a díla.

Walter Kasper (5)

Walter kardinál Kasper je německý římskokatolický biskup, teolog a kardinál, odborník na vztahy křesťanů a židů, bývalý předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů a kardinál-kněz titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Na kněze byl vysvěcen 6. dubna 1957 biskupem Carlem Leiprechtem. V letech 1957–1958 působil jako vikář ve Stuttgartu. Poté se navrátil ke studiím a získal doktorát z dogmatické teologie na universitě v Tübingen. Zde byl v letech 1958–1961 členem fakulty a pracoval jako asistent u konzervativního teologa Leo Scheffczyka a liberála Hanse Künga, kterému bylo později církevními úřady odebráno právo vyučovat kvůli jeho názorům na kontrolu porodnosti a papežskou neomylnost. Kasper později učil dogmatickou teologii na Vestfálské universitě v Münsteru , kde se roku 1969 stal dokonce děkanem fakulty. V roce 1970 získal stejnou funkci v Tübingen. V roce 1983 vyučoval jako hostující profesor na The Catholic University of America ve Washingtonu D. C. Kasper byl 17. dubna 1989 jmenován biskupem diecéze Rottenburg-Stuttgart, čtvrté největší v Německu. Biskupské svěcení přijal 17. června téhož roku. V roce 1993 spolu s dalšími německými biskupy podepsal pastorační list, který umožňoval znovu sezdaným katolíkům přistupovat ke svátostem, a který byl poté odmítnut tehdejším prefektem Kongregace pro nauku víry Josephem Ratzingerem v roce 1994. Kasper byl taktéž jmenován pomocným vedoucím Mezinárodní komise pro dialog mezi katolíky a luterány. Sekretářem Papežské rady pro jednotu křesťanů byl jmenován 1. června 1999. Zároveň s tím rezignoval na funkci diecézního biskupa. Kardinálem byl jmenován papežem Janem Pavlem II. 21. února 2001 , zároveň se stal kardinálem-jáhnem titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Téhož roku byl po odchodu kardinála Cassidy ustanoven prezidentem Papežské rady pro jednotu křesťanů, čímž se stal zároveň i prezidentem Komise pro náboženské...

Walter J Veith (4)

Walter Julius Veith je jihoafrický zoolog, který po svém obrácení na křesťanskou víru odmítl teorii evoluce ve prospěch kreacionismu a vzdal se vyučování na Ústavu zoologie na univerzitě v Kapském městě. Vystupuje po celém světě na veřejných přednáškách.

Walter Heichen (4)

Německý spisovatel a nakladatel.

Walter B Gibson (4)

Walter B. Gibson, kterého mnozí nazývají "Kouzelník kouzelníků" se naučil magii tím, že ji praktikoval s největšími kouzelníky naší doby. V průběhu 35 let společně vysupoval se slavným Harrym Houdinim, Howardem Thurstonem a Harrym Blackstonem. Pran Gibson vykonával funkci prezidenta "Philadelphia Assembly of the Society of American Magician´s" a získal titul prvního víceprezidenta "Magician´s Guild of Amerika". Gibson byl plodným spisovatelem. Specializoval se mimo jiné na magii, různé koníčky, psychické jevy, hry a hlavolamy. Byl autorem nejslavnějšího rozhlasového thrilleru The Shadow . Napsal scénář na více než 2 500 epizod a téměř 300 románů , v nichž vystupuje vždy stejná postava. Když tento legendární kouzelník nevystupuje, pobývá rád ve svém "strašidelném" domě s dvaadvaceti místnostmi v Eddyville ve státě New York.

W. B. M Ferguson (5)

Autor dobrodružných románů, vlast. jm. William Blair Morton.

Vsevolod Sato (3)

PhDr. Vsevolod Sato, CSc. , rusista, literární vědec, vysokoškolský pedagog, práce z oboru.

Vsevolod Michajlovič Garšin (6)

Vsevolod Michajlovič Garšin, rusky: Всеволод Михайлович Гаршин byl ruský spisovatel, básník a umělecký kritik. Narodil sa 14. februára 1855 v Jekaterinoslavskej gubernii v schudobnenej šľachtickej rodine. Otec bol kyrysnícky dôstojník a matka dcéra námorného dôstojníka. Jeho prvé detské dojmy sa spájali s atmosférou pluku, životom vojakov z povolania. Keď mal päť rokov jeho rodičia sa rozišli a to zanechalo v jeho povahe ťažké, nezmazateľné stopy. V rokoch 1864 - 1874 Garšin študoval na jednom z petrohradských gymnázií. Veľmi zavčasu sa uňho prebudil hmlistý pocit nevyhnutnosti zápasu so \"zlom celého sveta\", potreba zariadiť \"šťastie celého ľudstva\", ako spomínali Garšinovi spolužiaci. K rokom na gymnáziu sa viažu aj prvé literárne pokusy. Neprijali ho na univerzitu, tak s nevôľou šiel študovať na Banský inštitút. Táto budova susedila s Akadémiou výtvarných umení, kde sa zoznámil s krúžkom mladých umelcov. Priateľstvá, ktoré vznikli medzi nimi a Garšinom, pretrvali celý život a ovplyvnili aj jeho literárnu tvorbu. Prvá uverejnená poviedka Pravdivý príbeh o schôdzi zastupiteľstva v N. satirickým spôsobom vysmieva zasadanie zemstva. Štúdium banského inžinierstva nedokončil. V apríli 1877 Rusko vyhlásilo vojnu Turecku. Zo sympatie k oslobodeneckému boju Bulharov, Srbov a Čiernohorcov sa Garšin prihlásil do armády ako dobrovoľník. Zážitky z tejto vojny našli odraz v jeho poviedke Štyri dni , kde hrdina popri neznesiteľných fyzických útrapách prežíva ešte horšie muky, spôsobené neodbytnými úvahami o tom, čo a kto je pravou príčinou tohto neprirodzeného, neľudského stavu, v ktorom sa ocitajú tisíce nevinných ľudí. Neskôr vychádzajú aj poviedky Boj o Ajaslar , Veľmi krátky román , Zbabelec a Zo spomienok radového vojaka Ivanova . V auguste 1877 v bitke pri Ajaslare bol Garšin ranený do nohy a po dlhom liečení odišiel do výslužby. Po skončení vojny sa venoval výlučne literatúre a stal sa prispievateľom Oteč...

Vojtěch Trnka (5)

Narozen 10.4.1907 ve Vídni, zemřel 2.8.1982 v Praze. MUDr., CSc., pediatr, speciální pedagog a sociolog, publikace z oboru.

Vojtěch Mornstein (6)

Vojtěch Mornstein je český vysokoškolský pedagog a spisovatel. Po maturitě na gymnáziu ve Svitavách v roce 1974 studoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity, obor biologie – biofyzika. 1980 RNDr, 1987 CSc, 1994 habilitace, 2002 jmenování profesorem pro obor lékařská biofyzika. Od roku 1979 byl zaměstnán na Biofyzikálním ústavu Lékařské fakulty MU postupně jako asistent, odborný asistent a docent. Od r. 1996 je přednostou Biofyzikálního ústavu LF MU a od roku 2003 vedoucím Biofyzikálního centra Masarykovy univerzity. Je členem Vědecké rady lékařské a přírodovědecké fakulty MU, předsedou Oborové rady pro biofyziku. Od roku 2008 je předsedou Československé biologické společnosti, členem Českého komitétu pro biofyziku a bývalým předsedou brněnské pobočky Českého klubu skeptiků. Vedle své pedagogické činnosti, která zahrnuje přednášky z lékařské biofyziky a přístrojové techniky pro studenty lékařské fakulty a přednášky z biofyziky pro studenty přírodovědecké fakulty je prof. Mornstein znám jako odpůrce pavědeckých teorií a alternativní medicíny. Předmětem jeho spisovatelské činnosti je vědeckofantastická próza.

Vojtěch Mašek (6)

libretista a výtvarník, skladatel a textař, vystudoval scénaristiku na FAMU. S Džianem Babanem je členem Monstrkabaretu Freda Brunolda a autorsky se podílejí na všech jeho aktivitách.

Vojtěch Lev (7)

Narozen 14.12.1882 v Jílovém u Prahy, zemřel 11.10.1974 v Praze. Dělnický novinář a redaktor, beletrista, autor knih pro mládež.

Vojtěch Krebs (6)

Doc., Ing., CSc., ekonom a vysokoškolský pedagog. Práce v oboru sociální politiky.

Vojtěch Kocián (7)

Vojtech Kocián je slovenský operní pěvec, tenorista a také otec biologa a římskokatolického kněze Matúše Kociana. Po maturitě na strojní průmyslovce absolvoval v letech 1959–1967 studium zpěvu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Působil v Klagenfurtu, Štýrském Hradci a Mariboru. V letech 1969–1971 a 1972–1975 byl sólistou opery Divadla Jozefa Gregora Tajovského v Banské Bystrici, od roku 1975 pak sólistou opery Národního divadla v Praze. Zde působil až do srpna roku 1997 . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vojtech Kocián na slovenské Wikipedii.

Vojtěch Jareš (6)

Narozen 26.12.1888 v Chrástu u Plzně, zemřel 28.1.1965 v Praze. Ing., Dr.techn., profesor metalografie, práce z oboru kovů.

Vojtěch Hainer (5)

Narozen 1944. Doc., MUDr., CSc., lékař internista, práce z oboru obezitologie, dietologie a endokrinologie.

Vojtěch Fiala (2)

Spoluautor publikací o kulturistice.

Vojen Ložek (7)

Vojen Ložek byl český přírodovědec, odborník na přírodu kvartéru , zoolog-malakolog, dlouholetý ochránce přírody, spisovatel-publicista a pedagog. Jednalo se o vědce a odborníka světového významu, o němž jeho student Václav Cílek prohlásil: „Vojen Ložek není jeden člověk, ale tým specialistů“. Je držitelem zlaté medaile Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor, v roce 2005 obdržel Cenu ministra životního prostředí. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Pracoval v Ústředním ústavu geologickém a později v kvartérním oddělení Geologického ústavu AV ČR a také v Českém ústavu ochrany přírody. Žil v Praze-Stodůlkách. Ochraně přírody se věnuje také jeho syn, Ing. Vojen Ložek ml., který pracoval jako referent Správy CHKO Český kras pro plány péče CHÚ, management, program péče o krajinu, naučné stezky a sport. Bibliografie Vojena Ložka zahrnovala v roce 2005 celkem 1200 publikací. Mezi jeho nejznámější publikace patří Příroda ve čtvrtohorách či Zrcadlo minulosti .

Vodňanský & Skoumal (2)

Vodňanský & Skoumal byla česká hudební dvojice, kterou tvořili skladatel a klavírista Petr Skoumal a textař a zpěvák Jan Vodňanský. Byli známí svými satirickými a humornými písněmi, které často obsahovaly společenské a politické komentáře, což bylo zvláště palčivé v době komunistického Československa. Významnou osobností české hudby byl Petr Skoumal , který se podílel nejen na tvorbě dua, ale také na filmové hudbě a hudbě pro děti. Jan Vodňanský je také spisovatelem a básníkem, což vnáší do jejich textů literární kvalitu. Výsledkem spolupráce obou umělců bylo několik alb, která byla pro svůj vtip a muzikálnost dobře přijata posluchači. Jejich společná tvorba odráží jedinečné spojení Skoumalova hudebního talentu a Vodňanského břitkého textařského umu.

Vlková Ivana (8)

Vlastimil Šubrt (5)

Vlastimil Šubrt byl český politik, ekonom a spisovatel. Jako člen ODS byl v letech 1996–2002 senátorem za obvod č. 39 – Trutnov. V roce 1953 odmaturoval na Obchodní akademii v Hořicích. V roce 1959 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. V letech 1953–1954 pracoval jako vychovatel. Mezi lety 1959–1970 působil na Okresním národním výboru. Roku 1970 jej vyhodili kvůli protestu proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V období 1970–1976 vykonával pomocné dělnické profese. Mezi lety 1976–1989 zastával různé administrativní funkce . V letech 1991–1996 působil jako přednosta Okresního úřadu v Trutnově. S manželkou Radmilou vychoval syna a dceru. V roce 1968 vstoupil do hnutí Klub angažovaných nestraníků. Ve volbách 1996 se stal členem horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazil sociálního demokrata Vasila Bibena. V senátu zasedal ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ve volbách 2002 svůj mandát neobhajoval. V roce 1963 debutoval novelou Nedůvěra. Roku 1964 napsal divadelní hru Hrdinům slzy nesluší, která se hrála i na zahraničních jevištích . V 60. letech napsal další dvě dramata. V publikační činnosti musel přestat až do roku 1990, kdy mu vyšel triptych tří detektivek s názvem Zlé lásky. V poslední době se zaměřoval především na povídkovou tvorbu a od roku 2005 až do své smrti předsedal porotě celorepublikové soutěže pro mladé autory Trutnovský drak.

Vlastimil Školaudy (6)

Básník, publicista, operní pěvec. Jeho otec byl úředníkem. Dětství Vlastimil Školaudy prožil v rodišti, od roku 1928 žil v Praze-Holešovicích. 1931–39 studoval na reálném gymnáziu; přátelství s Jiřím Hájkem, Michalem Sedloněm, Vítězslavem Kocourkem, Arno Krausem, a Zdeňkem Mikou, která zde navázal, formovalo i Školaudyho další společenské a kulturní aktivity a iniciovalo počátky jeho literární práce . Po maturitě se sice zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, po uzavření vysokých škol však pracoval jako úředník Kooperativy. 1945–48 byl redaktorem Rudého práva a soukromě studoval zpěv. 1949 se stal členem opery v Ústí nad Labem, poté vystupoval na operní scéně divadla v Opavě a 1951–85 působil v operním sboru Národního divadla v Praze. Debutoval sbírkou milostné lyriky Žáry, výrazně ovlivněnou poetikou Františka Halase; Školaudyho robustní a expresivní básnický výraz tu však v obrazech vykreslujících smyslnou lásku a živelnost přírodního dění přechází až v dionýský panerotismus. Lyričtějším tónem znějí verše ze sbírky Píseň domova, jejíž čtyři oddíly vymezují autorovo pozdější umělecké směřování. Vedle milostných námětů a básní k poctě významných osobností české kultury jsou do ní začleněny i verše objevující všednodennost pracovního dne a pateticky oslavující nástup nového společenského řádu . Prolínání radostné erotické smyslovosti s manifestačně pojatým pracovním zanícením budovatele je příznačné zvláště pro Školaudyho básnické sbírky Dozrávající čas, Úsvit a poému Ve jménu života, spolu s přimknutím se ke krajině mládí však procházejí i sbírkou U nás doma. Po delší odmlce, ovlivněné na počátku 60. let kritickým odmítnutím sbírky Zářivý proud a nesouběžností jeho poezie se směřováním české literatury, se Školaudy v následujícím desetiletí znovu představil sbírkou Zazvoň u mých dveř...

Vlastimil Chlumský (4)

Autor románů.

Vladislav Moulis (5)

Studoval historii na Filosofické fakultě UK v Praze. V letech 1964-1972 v ČSAV, znovu v l. 1990-93 jako vědecký pracovník Ústavu dějin střední a východní Evropy, od r. 1994 pracoval na grantovém úkolu Středoevropské university. Specializoval se na dějiny bývalého SSSR a československo-sovětských vztahů. Za normalizace byl spolupracovníkem samizdatových Historických studií. Členství v odborných organizacích, radách atd.: - Slovanský přehled - člen redakční rady - Rossica - člen redakční rady - Klub autorů literatury faktu - Vědecká rada Slovanské knihovny – člen Publikační činnost: - Evropa ve stínu Hitlera. - Praha : Nakl. politické literatury, 1963. - 263 s. - Vznik, krize a rozpad sovětského bloku v Evropě 1944-1989 / V. Moulis, J. Valenta, J. Vykoukal ... . - Ostrava : Amosium, 1991. - 372 s. - Dějiny Ruska / M. Švankmajer ... . - Praha : Nakl. Lidové noviny, 1995. - 473 s. - 2. dopl. a přeprac. vyd.: 1996. - 558 s. - Spoluautor. - 3. dopl. vyd.: 1999. - 4. rozš. a dopl. vyd.: 2004. - Podivné spojenectví. - Praha : Karolinum, 1996. - 111 s. - Běsové ruské revoluce. - Praha : Nakl. Dokořán, 2002. - 204 s.

Vladimír Vanýsek (6)

Emer. prof. RNDr. Vladimír Vanýsek, DrSc., . Vystudoval fyziku a astronomii na univerzitách v Brně a Praze. Působil jako vedoucí katedry astronomie na matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy v Praze a na řadě zahraničních univerzit. Spolupracoval na projektu ISO . Redigoval mezinárodní časopis Earth, Moon and Planets.

Vladimír Tůma (12)

Vladimir Tumanov je docentem pro cizí jazyky a srovnávací literatury na Universitě v Západním Ontariu . Dlouhodobě žije v Kanadě. Jeho výzkumné zájmy patří vztahu mezi Biblí a moderní fikcí , lingvistice a dětské literatuře. Je autorem množství odborných článků a knih.

Vladimír Tkáč (8)

Mgr. Vladimír Tkáč, CSc. – nar. 1946, se několik desítek let profesionálně věnuje muzeologii, nejdříve ve Slezském muzeu, poté na Slezské univerzitě v Opavě. Za muzei a památkami procestoval několik kontinentů a několik desítek států, včetně velkých expedic do Afriky. Autor statí a publikací o muzeích u nás i v zahraničí .

Vladimír Tesař (4)

Narozen 5.5.1957 ve Strakonicích. Doc., MUDr., CSc., lékař, internista, práce z oboru nefrologie.

Vladimír Šmilauer (5)

Vladimír Šmilauer byl český jazykovědec, bohemista, slovakista a onomastik. Po studiu na gymnáziu na Královských Vinohradech vystudoval na FF UK češtinu a němčinu, kde byl žákem bohemisty prof. Emila Smetánky, literárního vědce Jaroslava Vlčka a germanisty prof. Arnošta Viléma Krause. Po absolutoriu působil v letech 1921 až 1938 jako středoškolský profesor postupně v Praze, Žilině a Bratislavě. V roce 1933 se habilitoval pro obor jazyka českého a roku 1938 byl jmenován profesorem University Karlovy. Během německé okupace pracoval ve Slovanském ústavu v Praze, po 2. světové válce se vrátil zpátky na universitu a přednášel na filosofické i pedagogické fakultě. Byl členem České akademie věd a umění i Královské české společnosti nauk . Jako redaktor nebo člen redakční rady byl činný v řadě časopisů: Pravopisný poradce, Naše řeč, Časopis pro moderní filologii, Český časopis filologický, Zpravodaj místopisné komise, Příruční slovník jazyka českého. Člen Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku. Hlavní badatelskou oblastí byla jazykovědná bohemistika a slovakistika, nauka o tvoření slov , syntax a především česká a slovanská toponomastika. Vzhledem k mnohaleté pedagogické činnosti zanechal Šmilauer několik generací žáků. Dával přednost práci s doloženým jazykovým materiálem, při výkladech místních jmen nabádal ke střízlivosti.

Vladimír Sís (4)

Narozen 7. 7. 1925 v Brně, zemřel 7. 9. 2001 v Praze. Filmový režisér a scenárista.

Vladimír Schön (6)

Učebnice ruštiny.

Vladimír Sadílek (5)

Vladimír Sadílek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za Bohemians Praha. Nastoupil ve 108 ligových utkáních a dal 3 góly. V nižších soutěžích hrál i za VTJ Tábor, TJ VTŽ Chomutov a FK Armaturka Ústí nad Labem.

Vladimír Reisel (7)

Vladimír Reisel byl slovenský básník, překladatel a československý diplomat, představitel nadrealismu. Narodil se v řemeslnické rodině a vzdělání získal ve Veľkých Bielicích, Prievidzi, v letech 1937 - 1939 studoval obor slovenština - francouzština na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v letech 1939 - 1941 pokračoval v tomto studiu v Bratislavě. Od roku 1941 pracoval jako středoškolský profesor v Bratislavě, v roce 1945 se stal redaktorem deníku Pravda, v letech 1945 - 1952 pracoval na československém Ministerstvu zahraničních věcí v Praze a zároveň byl v letech 1945 - 1949 také atašé na československém velvyslanectví v Paříži. V letech 1952 - 1959 byl redaktorem v časopise Život, v letech 1960 - 1973 zástupcem šéfredaktora ve vydavatelství Slovenský spisovatel a v letech 1973 - 1987 byl šéfredaktorem časopisu Slovenské pohľady. Svá první díla uveřejňoval od roku 1935 v časopisech Elán, Svojeť, Nové slovo, Slovenské smery, Slovenské pohľady a jiných; knižně debutoval v roce 1939 sbírkou Vidím všetky dni a noci. Jeho nadrealistická tvorba byla výrazně ovlivněna českou básnickou avantgardou a francouzským surrealismem. Převládají v ní motivy erotiky, dětství, smrti, snů, exotiky a kosmu, nostalgie a lásky, později se jeho tvorba přizpůsobila politickým poměrům ve společnosti a sklouzla do schematismu. Kromě básnické tvorby se věnoval nejen literárněkritické a publicistické činnosti, ale také překládal zejména z francouzské literatury . Je autorem 19 sbírek původní poezie, 17 knih překladů poezie zejména z francouzštiny a ruštiny, ale i ze španělštiny a řečtiny, a 4 knih poezie pro děti a mládež. Spolupracoval také s rozhlasem, televizí, divadlem i filmem. Jeho báseň Oheň ze sbírky Zrkadlo a za zrkadlom použil slovenský hudební skladatel Ján Cikker jako scénář ke skladbě Cantus filiorum. V tomto článku byl použit překlad...

Vladimír Poš (6)

Vladimír Poštulka , absolvent FAMU . Kromě scénářů byly jeho hlavním oborem texty k písním . Po roce 1990 stál u zrodu časopisů Story a Xantypa, byl šéfredaktorem časopisu Labužník. Byl také několik let předsedou Rady Českého rozhlasu. Kulinářství se stalo jeho novou hlavní profesí, na rozhlasové stanici Praha vysílal každý týden pořad Labužníkův lexikon a nyní má každý týden pravidelnou rubriku v časopisu Instinkt. Je autorem několika knih na toto téma

Vladimír Petřík (5)

Vladimír Petřík je bývalý český fotbalista. V československé lize hrál v sezóně 1969/70 za TJ Gottwaldov. Nastoupil ve 26 ligových utkáních. Gól v lize nedal. Vítěz Českého a Československého poháru 1970.

Vladimír Němec (7)

Vladimír Němec byl český chemik, pedagog a odbojář popravený nacisty. Vladimír Němec se narodil 12. září 1900 v Brně v rodině uzenářů Josefa a Marie Němcových. V roce 1918 maturoval na brněnské II. české reálce, poté mezi lety 1918 a 1922 studoval chemicko-technologické inženýrství na české technice opět v Brně, kde v roce 1926 také získal doktorát. Poté do roku 1924 pracoval ve vojenské muniční továrně v Poličce a dále v Ústavu anorganické chemie a ústavu pro koželužství při české Vysoké škole technické v Brně a Výzkumném ústavu pro průmysl koželužský rovněž v Brně. Předsedal Spolku asistentů českých vysokých škol v Brně a byl členem Moravské přírodovědecké společnosti. Publikoval zejména na téma koželužské chemie. Dne 5. ledna 1936 uzavřel sňatek s Miladou Korolkovovou. Vladimír Němec se zapojil do protinacistického odboje v rámci Petičního výboru Věrni zůstaneme, mj. prováděl spolupráci s příslušníky výsadku ze Sovětského Svazu. Mezi jeho blízké spolupracovníky patřil Václav Šilhan a Jan Obořil. Zatčen byl 7. 10. 1941 a poté vězněn na Kounicových kolejích. Dne 13. ledna 1942 byl odsouzen k trestu smrti a následně převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Popraven byl 7. května 1942.

Vladimir Markovič Sanin (4)

Ruský spisovatel.

Vladimír Machaj (7)

Narozen 8. 12. 1929 v Martině, zemřel 25. 11. 2016. Slovenský malíř, grafik a ilustrátor.

Vladimír Landa (5)

Vladimír Landa se narodil v obci Tuchlovice . Prozaik, autor dobrodružných próz s aktuální tématikou. Obecnou školu a čtyři třídy měšťanské školy navštěvoval v Tuchlovicích , poté studoval na obchodní škole v Praze a obchodní akademii v Berouně . 1960—62 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze . 1939—45 pracoval jako dělník v kladenských železárnách, 1945—47 byl předsedou místní správní komise v Doupově-Trmové, 1947—48 vedoucím obchodního úseku v n. p. Stuhy a prýmky ve Vejprtech, 1950–53 ředitelem OKP ve Vejprtech, 1953—59 zástupcem vedoucího závodu Jáchymovských dolů, 1960—64 ředitelem obchodní skupiny PZO Pragoexport v Praze, 1971—73 obchodním ředitelem Unicopu v Praze a 1973—78 ředitelem PZO Koh-i-noor v Praze. Od 1969 publikuje v Rudém právu, Večerní Praze, Svobodě, Bezpečnosti. Pro L. literární práce, zaměřující se na aktuální náměty inspirované skutečnými případy z práce bezpečnostních orgánů, jsou charakteristické publicistické prvky.

Vladimír Križo (6)

Historik a rodák z Terchovej. Narodil sa v roku 1928 v Terchovej. Vychodil päť tried ľudovej školy v Terchovej, počas druhej svetovej vojny chodil do meštianky vo Varíne a do Obchodnej školy v Žiline.

Vladimír Karfík (3)

Vladimír Karfík byl československý architekt a vysokoškolský pedagog. V letech 1919–1924 studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, s podporou Masarykovy akademie práce absolvoval 1925–1926 studijní praxi u Le Corbusiera v Paříži a 1928–1929 praxi u Franka Lloyda Wrighta v jeho studiu Taliesin. V letech 1930–1946 byl vedoucí projekčního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. Patřil k výrazným postavám na poli české a slovenské moderní architektury 20. století. Je zároveň osobností kontroverzní – v socialistickém Československu patřil k prominentním osobnostem, roku 1956 byl vyznamenán Státní cenou a jako architekt působil zejména v oboru teorie architektury jako profesor na SVŠT v Bratislavě. Vladimír Karfík se narodil ve Slovinské Idriji v rodině českého závodního lékaře Františka Karfíka, který léčil choroby z povolání a úrazy pracovníků tamějších rtuťových dolů, a jeho manželky Hermíny jako nejstarší z třech sourozenců se stal profesorem Lékařské fakulty UK v Praze, sestra Jarmila byla právničkou). V roce 1904 se rodina přestěhovala do Prahy. Počátky jeho profesní dráhy sahají do 20. let 20. století, kdy se jako čerstvý absolvent architektury uplatnil s podporou Masarykovy akademie práce jako kreslič u Le Corbusiera v Paříži, zde se také osobně setkal s architektem Adolfem Loosem a poté delší dobu působil v ateliéru významného průkopníka moderní architektury v USA Franka Lloyda Wrighta. Právě při pobytu v Americe jej poprvé oslovil a později ve svých zlínských ateliérech zaměstnal Tomáš Baťa, který již tehdy rozpoznal jeho nadání a cenil si zejména jeho americké zkušenosti. Právě ve Zlíně jako zaměstnanec firmy Baťa pak v průběhu 30. let realizoval celou řadu velmi progresivních a účelně navržených staveb. Mezi ně patří například Baťův mrakodrap, Společenský dům , firemní...

Vladimír Janda (6)

Vladimír Janda byl český lékař, zakladatel moderní léčebné rehabilitace, předseda FBLR České lékařské společnosti J. E. Purkyně, zakladatel Společnosti pro myoskeletální medicínu ČLS J. E. Purkyně, dlouholetý přednosta rehabilitačního oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, předseda Stálého výboru expertů pro rehabilitaci v bývalých socialistických zemích s funkcí v mezinárodní Rehabilitační společnosti . Vladimír Janda se narodil v Praze, v dětství onemocněl poliomyelitidou , ze které se zotavil, takže byl schopen chůze o holích. Onemocnění ovlivnilo jeho život natolik, že se rozhodl pro studium na lékařské fakultě. V době studií se věnoval možnostem léčby poliomyelitidy, pozval a tlumočil přednášky sestry Kenny , která se léčbou dětské infekční obrny zabývala. Po promoci roku 1952 působil krátce v Janských lázních a v Praze, na dětském rehabilitačním oddělení Neurologické kliniky akademika Kamila Hennera. Později založil rehabilitační oddělení neurologické kliniky Vinohradské nemocnice a nakonec i samostatnou Kliniku rehabilitačního lékařství, v jejímž čele stál přes 50 let. Vedle Karla Lewita, Jana Jirouta a Františka Véleho byl Vladimír Janda klíčovou osobností tzv. Pražské rehabilitační školy. Ta provázala obory neurofyziologie, kineziologie, myoskeletální medicína a rehabilitační lékařství a česká rehabilitace se tak svým uceleným přístupem stala vzorem rehabilitaci světové. Vypracoval koncepci léčebné rehabilitace a připravil náplň postgraduálního vzdělávání lékařů FBLR na ILF včetně atestačních otázek. Významná je role prof. Jandy ve výuce rehabilitačních pracovníků na SŠ Alšovo nábřeží i v pozdějším vysokoškolském vzdělání fyzioterapeutů. Založil Česko-slovenský časopis pro rehabilitaci a fyzikální lékařství a své zkušenosti prezentoval i lékařům v zah...

Vladimír Gračka (6)

Narozen 17.12.1943 v Olomouci. Práce z oboru historie a památkářství, práce o Olomouci.

Vladimír Clementis (3)

Vladimír „Vlado“ Clementis byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa . V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění. V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v ...

Vladimír Čára (4)

prof. PhDr. Vladimír Čára, CSc. je/byl český vysokoškolský učitel, ředitel Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, jazykovědec a autor prací z oboru. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) pages.pedf.cuni.cz

Vladimír Blažek (6)

Ing. Vladimír Blažek byl český a československý politik Komunistické strany Československa, ministr dopravy ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Pocházel z rodiny železničního zaměstnance. Vyučil se zedníkem, pak absolvoval vyšší průmyslovou školu stavební v Brně a nakonec i Vysokou školu železniční v Žilině . Od roku 1955 pracoval na různých vedoucích postech v Československých státních drahách. V ČSD byl náčelníkem traťové distance, náčelníkem traťové strojní stanice, náměstkem náčelníka služby traťového hospodářství, náměstkem náčelníka dráhy a nakonec před nástupem do vlády náčelníkem střední dráhy. Bylo mu uděleno vyznamenání Za vynikající práci. V letech 1975–1988 působil jako ministr dopravy ČSSR v druhé vládě Lubomíra Štrougala, třetí vládě Lubomíra Štrougala, čtvrté vládě Lubomíra Štrougala, páté vládě Lubomíra Štrougala a šesté vládě Lubomíra Štrougala. Po svém odchodu z ministerské funkce dalších 10 let pracoval na železnici. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Vladimír Barnet (6)

Narozen 15.1.1924 v Praze, zemřel v únoru 1983. PhDr. CSc., profesor ruštiny na universitě v Olomouci a v Praze, práce z oboru.