10021–10080 z 143975 Autoři
Marie Nováková (3)
Narozena 1.7.1883 v Praze, zemřela 29.11.1954 v Praze. Prozaička, překladatelka.
Více od autora
Marie Hrubá (7)
Ing., pracovnice Ministerstva zemědělství ČR. Autorka statistik o stavu zpracování mléka.
Více od autora
Marie Dohnalová (4)
Narozena 30.6.1955 ve Vimperku. Ing., CSc., ekonomka, socioložka, autorka odborných prací ze sociální ekonomie, speciální pedagogiky a antropologie.
Více od autora
Marie Damborská (6)
Narozena 16.8.1913, zemřela v květnu 1991. MUDr., CSc., pediatrička, literatura z oboru.
Více od autora
Marie Bieblová (6)
Narozena 12. 2. 1909 v Lounech, zemřela 21. 2. 1997 v Praze. Redaktorka, básnířka, autorka literatury pro děti, překladatelka z ruštiny, němčiny, francouzštiny.
Více od autora
Marian Repka (7)
Slovenský prozaik, zabývá se výzkumem lidského vědomí, publikace z oboru.
Více od autora
Maria Froydová (4)
Televizní redaktorka, knižní vydání záznamů z televizních reportáží.
Více od autora
Marek Vagovič (4)
Marek Vagovič sa narodil v Bratislave. Vyštudoval históriu na Trnavskej univerzite. Od roku 2000 pôsobí v médiách, zaoberá sa hlavne prepojením politiky a biznisu. Písal pre tlačovú agentúru SITA, denníky Pravda a SME, týždenníky Domino fórum a .týždeň a portál Aktualne.sk. Od októbra 2015 vedie investigatívny tím portálu Aktuality.sk. V rokoch 2006 – 2016 bol pätnásťkrát nominovaný na Novinársku cenu Nadácie otvorenej spoločnosti. Sedemkrát cenu vyhral.
Více od autora
Marek Šmid (5)
Narozen 27. května 1979 v Praze. Vystudoval obor historie-politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Roku 2009 dokončil doktorandské studium politologie na Filozofické fakultě UK v Praze. Působí jako docent Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Hlavní oblasti vědeckého zájmu: české a světové dějiny 20. století, církevní dějiny 19. a 20. století
Více od autora
Marek Hrubec (7)
Narozen 26. 12. 1968. Filosof, pracovník Centra globálních studií při Filosofickém ústaveu kademie věd ČR, oráce z oboru politické filozofie, mezinárodní politiky a globalizace, překlady filozofických textů, zabývá se též problematikou subsaharské Afriky.
Více od autora
Marek Herman (5)
Marek Herman je český pedagog, spisovatel, lektor osobního rozvoje a lobbista za hazard. Vystudoval gymnázium a tělesnou a občanskou výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Poté učil sedm let tělesnou výchovu a občanskou výchovu na gymnáziu v Bílovci. Rok pracoval pro Nadaci Open Society Fund v Praze a pět let externě pro Open Society Fund v Bratislavě. Po deset let pracoval pro nadnárodní společnosti, mimo jiné tabákový koncern Philip Morris a telekomunikační společnost T-Mobile. Pro T-Mobile pracoval jako projektový manažer a byl zástupcem T-Mobilu v Radě DMS, která slouží pro kooordinaci a kontrolu projektu DMS. V roce 2006 založil Nadační fond Rachůnek. Od roku 2007 působí jako lobbista pro hazardní společnosti, konkrétně na pozici výkonného ředitele Asociace provozovatelů kursových sázek . Podílel se na legalizaci internetového sázení v ČR. Jako lobbista v roce 2008 přesvědčil tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska, aby povolil internetové sázení pro pět hazardních společností, které APKURS zastupuje, ačkoliv byl předtím Kalousek zásadně proti. Proti tomuto rozhodnutí se vyslovili i odpovědní ministerští úředníci, kteří jej označili za protizákonný. Kalousek byl v souvislosti s povolením internetového sázení pro pět hazardních společností poté podezřelý z korupčního jednání a prošetřován policií. V letech 2009–2010 Herman lobboval proti novele loterijního zákona, který například zajistil větší práva obcí v boji s hazardem. Herman měl na dění ve vládě velký vliv také v roce 2015, kdy se projednávala výše daní pro hazard. V roce 2017 se angažoval v přípravě novely zákona o hazardních hrách. Ve svých vlastních seminářích se soustředí zejména na sebepoznání a výchovu dětí do šesti let. Působí jako externí pracovník na Katedře rekreologie Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Ex...
Více od autora
Marceline Desbordes-Valmore (5)
Marceline Desbordes-Valmorová byla francouzská básnířka. Její dílo vyniká ryzostí citu, hudebností a živelnou představivostí a vymyká se jakémukoli pojmu literární školy. Jako jediná žena patřila mezi prokleté básníky. Životem se protloukala nuzně ve starostech o svých pět dětí a manžela, neúspěšného herce. To vneslo do její poezie teskný podtón. Její srdce a paměť však zůstávaly zakotveny ve vzpomínkách na první osudovou lásku k muži, jehož jméno nikdy neprozradila. Narodila se 20. června 1786 ve flanderském městečku Douai. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců. Otec se živil jako malíř znaků a erbů, rodině se dařilo dobře. Po revoluci roku 1789, kdy byla většina zámků zpustošena, už však nikdo nepotřeboval emblémy a rodina se ocitla v bídě. Pomoc se rozhodla Marcelinina matka hledat u bohatého příbuzného, který měl plantáže v Karibiku. Na tuto strastiplnou cestu vzala ze svých dětí právě Marcelinu. Tři roky se spolu potloukaly po Francii a snažily se vydělat si peníze na cestu. Marcelina se například u jedné rodiny v Bordeaux, ač sama dítě, starala o sedm let mladšího chlapečka . Když se konečně dcera s matkou dostaly na ostrov Guadeloupe v Karibiku, zjistily, že jejich cesta byla marná, neboť jejich příbuzný byl před nějakým časem zabit domorodci. Matka brzy po příjezdu na ostrov zemřela na žlutou zimnici a Marcelina zde zůstala opuštěna. S velkými obtížemi se pak na podzim roku 1802 vrátila do Francie. Toto strastiplné dětství poznamenané bídou a křivdami v ní navždy zanechalo stopy. Po návratu do Francie strávila nějaký čas doma u otce a živila se šitím. Pak ale odešla do Lille a Rouenu a zkusila své štěstí u divadla. Do Rouenu, kde dostala angažmá, za ní přijely i obě sestry a sdílely s ní domácnost. Marceline tedy opět trpěla chudobou, protože pomáhala k obživě i jim a ke všemu posílala nějaké peníze otci. Roku 1804 dostala příležitost stát se členkou ...
Více od autora
Marcel Stecker (6)
Marcel Stecker byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog. Marcel Stecker ukončil roku 1951 pod vedením profesora Františka Tichého Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Od roku 1954 pracoval jako vedoucí výtvarník v propagačním podniku Merkur, ilustroval knihy různých nakladatelství a také dětské časopisy . Byl činný též v oboru užité grafiky a kresleného filmu. V letech 1975–1981 přednášel dějiny umění na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. Vystavoval na mnoha domácích i zahraničních výstavách.
Více od autora
Mano Ziegler (2)
Herman Eugen "Mano" Ziegler byl německý zkušební pilot, novinář a spisovatel.
Více od autora
Maja Lunde (6)
MAJA LUNDE je norská spisovatelka a scénáristka. Napsala osm knih pro děti a dospívající mládež. Píše také scénáře pro norskou televizi. Román Historie včel je jejím prvním románem pro dospělé a po jeho představení na londýnském knižním veletrhu v témže roce se mu dostalo velké pozornosti. Práva byla dosud prodána do 19 jazyků a kniha vyšla nebo vyjde ve třiceti zemích. Maja Lunde se narodila a žije v Oslu se svým manželem a třemi dětmi.
Více od autora
M.R (5)
Více od autora
M. W Craven (6)
Britský autor detektivních románů a thrillerů. Probační úředník. M.W.Craven se narodil v Carlisle, ale vyrostl v Newcastlu, odkud utekl v nezralém věku šestnácti let a vstoupil do armády. Dalších deset let cestoval kolem světa a bavil se. V roce 1995 se rozhodl studovat sociální práci se zaměřením na kriminologii a zneužívání látek. Jako jednatřicetiletý se stal probačním úředníkem ve Whitehavenu, kde se nakonec vypracoval na vedoucí pozici. O šestnáct let později se rozhodl zariskovat, a když z důvodu nadbytečnosti přišel o místo, stal se spisovatelem na plný úvazek.
Více od autora
Lynn Picknett (4)
Britská historička, autorka, badatelka a přednášející v oblasti paranormálních, okultních, historických a náboženských záhad a jevů. Spisy z parapsychologie.
Více od autora
Ludvík Němec (7)
Narozen 8.7.1957 v Kyjově. Prozaik, básník, rozhlasový redaktor a ředitel.
Více od autora
Ludvík Eger (5)
Narozen 24.5.1961 v Broumově. PaeDr., CSc., pedagog, publikace v oboru tělesné výchovy a sportu, marketingu, obchodu a služeb.
Více od autora
Ludmila Klukanová (8)
Ludmila Klukanová, rozená Šabatová je česká spisovatelka. Ludmila, rozená Šabatová, se narodila roku 1936 v Lipníku na Vysočině v rodině sedláka Rudolfa Šabaty a jeho manželky Růženy. Jako dcera z větší rolnické usedlosti měla zákaz studia, po vychození povinné roční Základní odborné školy rolnické v Třebíči v roku 1952 pracovala rok v zemědělství. Roku 1953 mohla začít studovat v Jihlavě na střední zdravotnické škole, v roce 1954 však studium přerušila. Střední všeobecně vzdělávací školu absolvovala při zaměstnání s maturitou v roce 1967. V Jihlavě, kde dosud žije, také pracovala: nejprve od 1954/55 v knihkupectví, poté od 1955 až 1958 v různých administrativních funkcích v Mototechně, v letech 1963–1966 v Městském bytovém podniku, od 1968 až 1970 v Okresním výboru Svazarmu, v letech 1970 až 1981v autoškole a od 1980 až 1989 v Agrochemickém podniku. Publikovala od roku 1964, nejprve v okresních novinách Jiskra, později v Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Světě práce, Rovnosti, Literárním měsíčníku, Ostravském kulturním měsíčníku, Tvorbě, ROK, Lidových novinách, Literárních novinách aj. Debutovala jako spisovatelka v roce 1981 knihou Jezírka. Po listopadu 1989 působila jako tisková mluvčí Občanského fóra v Jihlavě; zasadila se o obnovu Jihlavských listů, v jejichž redakci pak 1990/91 rovněž pracovala. Nyní se věnuje literatuře a publicistice. Je členkou Obce spisovatelů, PEN klubu a Společnosti Otokara Březiny. Má dvě děti: syn Petr Klukan je šéfredaktorem Jihlavských listů, dcera je vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Luděk Rejchrt (6)
Luděk Rejchrt byl český evangelický farář, spisovatel a autor písní či her především s náboženskou tematikou. Ordinován na kazatele Českobratrské církve evangelické byl 20. prosince 1964. Během své kazatelské činnosti působil ve sborech v Křížlicích a v Praze-Braníku. Jeho písně pro děti vyšly ve zpěvnících Buď tobě sláva a v plně autorském Zpívejte s námi , dále pak ve zpěvníku Slunce svítí všem a na nahrávce Má město dvanáct bran . Souhrnně vyšly pod jménem Haleluja Amen . Ke zpěvníkům vyšly také nahrávky: LP Buď tobě sláva s několika písněmi ze stejnojmenného zpěvníku a úryvky z Bible kralické, které čte Radovan Lukavský, , MC Slunce svítí všem a CD Haleluja Amen . Několika písněmi je Luděk Rejchrt zastoupen také v Evangelickém zpěvníku . Kromě zcela vlastních písní se věnoval také přebásněním, mj. převedl do češtiny nejznámější báseň německé básnířky Luisy Henselové Müde bin ich, geh zur Ruh pod názvem Už mi oči tíží sen. Napsal také několik knih zaměřených na křesťanskou tematiku, jako Modlitby šeptem, Apokalypsa nebo Taková dlouhá cesta a jeho hry vyšly v souborných vydáních Hry a Hry 2 , knihy, vydané křesťanským nakladatelstvím Kalich. Angažoval se též spolu se Zdeňkem Svěrákem v Nadačním fondu Klíček. Má bratry Miloše a Pavla.
Více od autora
Luděk Pachman (7)
Luděk Pachman, též po emigraci Ludek Pachman byl československý a od roku 1972 německý mezinárodní šachový velmistr, šachový teoretik, pedagog, publicista a politický aktivista, bratr mezinárodního velmistra kompozičního šachu Vladimíra Pachmana. Luděk Pachman se stal roku 1944 mistrem ÚJČS, mezinárodním mistrem roku 1950 a titul velmistra mu byl udělen roku 1954. Hrál v šesti mezipásmových turnajích. Sedmkrát vyhrál mistrovství Československa v šachu . Zvítězil nebo obsadil čelná místa v řadě dalších silných turnajů . V období 1952–1966 osmkrát reprezentoval Československo na šachových olympiádách a v letech 1959–1967 působil jako redaktor Československého sportu. Ačkoli byl zprvu sám komunistou, po událostech roku 1968 změnil své přesvědčení a stal se aktivním antikomunistou a členem katolické církve. Byl několikráte zatčen, vězněn a mučen, nakonec roku 1972 donucen emigrovat do Spolkové republiky Německo, kde vedle své šachové činnosti působil i v emigrantských politických kruzích a v CDU-CSU. V roce 1976 mu bylo odebráno československé občanství, a tak reprezentoval SRN na šachové olympiádě a roku 1978 se stal mistrem SRN. V Německu také působil jako šéfredaktor časopisu Das Schach-Archiv, stálý spolupracovník deníku Die Welt a dalších německých listů. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti a zapojil se do politických kampaní KDU-ČSL. Před rozpadem Československa mluvil o možnosti opětovného připojení Podkarpatské Rusi. Podílel se na založení nakladatelství ŠACHinfo. Žil střídavě v Německu a v Praze, od roku 1998 pouze v Německu. O svém členství v komunistické straně po změně svého přesvědčení napsal: „Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současn...
Více od autora
Luděk Marold (3)
Luděk Alois Marold byl český malíř a ilustrátor, který vytvořil největší obraz v Česku panoramu Bitva u Lipan. Jako nemanželské dítě dostal příjmení po matce Aloisii a po ní dostal také druhé křestní jméno – Luděk Alois; křtěn byl u Sv. Mikuláše na Malé Straně. Luděk Marold záhy osiřel, protože otec mu umřel v prusko-rakouské válce v roce 1866 a matka o šest let později. Již v 16 letech byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kde však vydržel pouhý rok. Jeho dalším studijním pobytem byla Akademie výtvarných umění v Mnichově. Setkal se zde s mnohými Čechy a zaznamenával první úspěchy s kresbami zachycujícími výstižně každodenní život města. Kromě publikování v českých i německých časopisech se v 21 letech pokusil o ilustraci románu Pan markýz od Serváce Hellera. V roce 1887 se Marold vrátil do Prahy, kde pracoval v ateliéru Maxe Pirnera a stal se redaktorem Spolku Mánes, kterému předsedal Mikoláš Aleš. O rok později zaujal bravurní lavírovanou kresbou a svým pozorovacím talentem, které využil v několika obrazech a v ilustracích pro časopisy. V roce 1889 odjel do Paříže. Zde brzy přišel díky své nestálosti o státní stipendium a spřátelil se s Vojtěchem Hynaisem. Rychle se však uchytil díky svým ilustracím cizojazyčné a české literatury . Na mezinárodní výstavě v Mnichově byl v roce 1892 za ilustrace oceněn i zlatou medailí. Ani v Paříži však nezapomínal Marold na obrazy, v nichž tentokrát zobrazoval momentky z francouzského prostředí. Přiblížil se dekorativnímu stylu secese, aniž by se stával pouze popisným. Začal dostávat i nabídky na tvorbu plakátů. Od 30. listopadu 1895 byl řádným členem České akademie věd a umění, v roce 1898 dostal medaili za své akvarely, které zakoupil...
Více od autora
Luděk Jirásko (7)
Český historik. Narozen 21. 5. 1948 v Trutnově. PhDr., historik umění, časopisecké články.
Více od autora
Lucie Sára Závodná (8)
Narozena 16.7.1984 v Olomouci. Ing., ekonomka, vyučuje manažerské účetnictví na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Publikace o mediální výchově. Spisovatelka beletrie.
Více od autora
Lucie Nachtigallová (4)
Lucie Nachtigallová , absolventka Fakulty sociálních věd UK, přispívala do tištěných médií jako novinářka už od šestnácti let. Postupně zastávala post produkční, dramaturgyně a šéfredaktorky pro řadu českých deníků, časopisů a televizí. Mnoho let žila a pracovala ve Velké Británii, Španělsku a Itálii. Mimo jiné natáčela pro americkou televizní společnost CNBC dokumentární sérii The Players o nejbohatších podnikatelích světa. Je spolumajitelkou firmy Velká dobrodružství. Z manželství s Františkem Nachtigallem, který působí v médiích, má tři děti . Pokud zrovna neleze s dětmi po horách, cvičí pilates a jezdí na koni. Peripetie z jejího života sledují denně desítky tisíc lidí na FB stránce Deník fejsbukové matky.
Více od autora
Lucie Macháčková (5)
Narozena 12. 12. 1986 v Čejči. Herečka a stand-up komička. Scenáristka, moderátorka a youtuberka. Spoluzakladatelka komediálního projektu Koko Comedy. Autorka humoristické knihy.
Více od autora
Lucia Olrinková (7)
Lucia Olrinková je autorkou bestsellerov Plakať som si zakázala, Plakať je dovolené a Spoločníčka. Má dvoch synov a písanie je pre ňu relax a zároveň útek od reality. Miluje svoje deti, dobré jedlo a tanec. Rada varí, pečie, číta...
Více od autora
Luca Di Fulvio (6)
Luca Di Fulvio je italský spisovatel, pracující na volné noze. Vystudoval dramaturgii na Accademia Nazionale d´Arte Drammatica Silvio D´Amico v Římě pod Andreou Camilleri. Poté byl půl roku členem The Living Theatre, kde mohl pracovat se známými osobnostmi jako je například Paola Bourbonů, Sergio Graziani, Mario Maranzana, Andrzej Wajda a Julian Beck. V rámci své kariéry založil divadelní společnost “La Festa Mobile”. Napsal divadelní adaptaci Thomase Manna Tonio Kröger, poté spolupracoval v několika vydavatelstvích jako redakční poradce. V 90. letech 20. století se rozhodl vydávat své vlastní romány, které jsou v současnosti vydávány v 16 zemích světa, avšak popularitu si získaly zejména v Itálii a také v Německu. Jeho nejznámějším dílem, které bylo přeloženo do několika světových jazyků je “Dívka, která se dotkla nebe”. Je autorem dvou světových bestsellerů. První z nich byl publikován v roce 2014, jedná se o historický román s názvem “Dívka, která se dotkla nebe”, který vydala Euromedia Group. Kniha je nabyta emocemi a hlavně krásnými příběhy. Druhý byl publikován v roce 2015 s názvem “Chlapec, který rozdával sny”. V tomto románu Luca di Fulvio píše o mladé matce s malým synem, kteří přijíždějí do Ameriky, aby si splnili svůj sen o lepším životě a zaměřuje se nejen na násilí na ženách, ale také zpracovává životy imigrantů v New Yorku v roce 1920. V roce 2016 bylo vydáno v českém překladu další z jeho děl, a to Dítě, které v noci našlo slunce.
Více od autora
Luc Durtain (3)
Luc Durtain, jehož skutečné jméno je Robert Gustave André Neveu, narozen 10.března 1881 v Paříži , zemřel 29. ledna 1959 v Paříži , je francouzský básník, prozaik, dramatik a esejista.
Více od autora
Luboš Kropáček (6)
Luboš Kropáček je český islamolog, arabista, afrikanista a vysokoškolský pedagog. V šedesátých letech vystudoval arabistiku a anglistiku na FF UK. V roce 1968 se zúčastnil expedice Lambaréné. V letech 1961–1989 spolupracoval se Státní bezpečností, StB jej dokonce roku 1972 vyslala na tři týdny do Izraele, roku 1973 na orientalistický kongres do Paříže a poté ještě do několika arabských zemí. Od roku 1984 byl veden jako agent. Sám však tuto skutečnost přiznal a v jeho svazku sama StB uvádí, že se jedná o osobu neperspektivní k další spolupráci. Navzdory spolupráci s StB mu na FF UK nebyla prodloužena smlouva a až do roku 1990 se živil jako tlumočník politických špiček republiky a komunistického aparátu. Titul kandidáta věd získal až v roce 1990. V roce 1992 se habilitoval, profesorem byl jmenován v roce 2001. V současné době působí jako profesor v Ústavu Blízkého Východu a Afriky na Univerzitě Karlově. V letech 2008–2009 působil jako vedoucí Katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. K hlavním oborům jeho zájmu patří kultura a myšlení islámského světa, postavení islámu v Evropě dnes, dějiny Blízkého východu, dějiny a kultura Afriky a v neposlední řadě vztah křesťanství a islámu. Publikoval mnoho knih a vědeckých studií v českém jazyce i ve světových jazycích. V českém prostředí patří mezi oblíbené publikace jeho Islámský fundamentalismus nebo Duchovní cesty islámu.
Více od autora
Luboš Forejt (6)
Autor šesti knih, kromě dalších např. titulu Byli jsme kamarádi nebo cestopisu Do světa to není daleko. Procestoval více jak šedesát zemí světa.
Více od autora
Lubor Falteisek (8)
FALTEISEK Lubor, PhDr. – autor, novinář, 4. 9. 1951 Praha, ženatý, m. JUDr. Daniela Světlíková, 1 syn, 1 dcera. NYNÍ novinář. ST FF UK, obor teorie kult., Praha 76, FAMU, dramaturgie a scénáristika, Praha 83. ZÁJMY knihy, cestování. P 77-87 red. dětských čas., 88-90 red. literár. týdeníku Kmen/Tvar, 90- redaktor, šéfredaktor čas. Ahoj na sobotu. POL není členem žádné pol. strany, člen Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů.
Více od autora
Lubomír Linhart (7)
Lubomír Linhart byl český publicista, kritik, nakladatelský redaktor, teoretik fotografie, filmový historik, překladatel z ruštiny. Ve třicátých letech byl mluvčím a teoretikem Film-foto skupiny Levé fronty. Publicisticky začal být činný od 20. let, záhy se zaměřuje na filmovou kritiku, od roku 1927 v Klubu za nový film. V letech 1924–1934 studoval na ČVUT v Praze . Po konci války se stal i organizátorem. V letech 1946–1948 působil jako první ústřední ředitel znárodněné československé kinematografie. Po únoru 1948 nastupuje dráhu diplomata, byl velvyslancem v Rumunsku a v Německé demokratické republice . Po návratu do Československa jmenován profesorem FAMU a vedoucím tamní katedry filmové a televizní vědy, v roce 1969 přešel do nově zřízeného filmového oddělení při katedře teatrologie na FF UK.
Více od autora
Love Unlimited Orchestra (7)
The Love Unlimited Orchestra byl čtyřicetičlenný smyčcový orchestr, který založil americký soulový hudebník Barry White a který sloužil jako doprovodný soubor Whitea a ženského vokálního tria Love Unlimited. Od počátku 70. let byl orchestr významnou součástí soulové a diskotékové scény a poskytoval svěží, romantické a filmové aranže, které se staly synonymem Whiteova charakteristického zvuku. Orchestr je nejznámější díky instrumentálnímu hitu "Love's Theme", který se v roce 1974 dostal na první místo žebříčku Billboard Hot 100. Tato skladba je často považována za jednu z prvních diskotékových písní, které se na tuto pozici dostaly. Práce skupiny Love Unlimited Orchestra zahrnovala nejen doprovod Whitea a tria, ale také několik úspěšných vlastních instrumentálních alb. Jejich hudba byla hojně samplována a nadále ovlivňuje zvuk soulové a R&B hudby.
Více od autora