Všichni Autoři a témata

Richard Leigh (5)

Narodil sa v New Jersey, USA ako syn britského otce a americkej matky od roku 1970 žil v Británi. Rád píše a prednáša sprisahanecké historické teórie a záhady...

Richard Knaak, (6)

Richard Gilbert (5)

Richard Carlson (8)

PhD.Richard Carlson získal titul v oboru psychologie, provozoval praxi v oblasti zvládání a prevence stresu. Jeho přednášky byly často o štěstí a potlačování stresu. Napsal několik knih. Byl oblíbeným hostem v rozhlasei televizi, kde měl více jak 300 vystoupení .

Richard Bergman (6)

Richard Bergman je český textař, skladatel, spisovatel a malíř. Mimo jiných napsal texty písní těmto zpěvákům: Iveta Bartošová, Michal David, Karel Gott, Stanislav Hložek, Pavel Horňák, Jakub Smolík.

Richard Adams (5)

Richard George Adams byl anglický spisovatel, který se proslavil jako autor Daleké cesty za domovem. Narodil se v Newbury v Berkshire. Od roku 1929 do roku 1933 chodil do Horris Hill School, v letech 1933-1938 studoval na Bradfield College. V roce 1938 nastoupil na Worcester College, Oxfordskou univerzitu ke studiu moderní historie. Jeho pozdní mládí poznamenala druhá světová válka – ze studií v Bradfieldu nastoupil do armády, kde sloužil šest let, do roku 1946. Sloužil na Středním východě a v Indii. Potom dostudoval historii na Worcester College v Oxfordu. V roce 1948 graduoval jako Bachelor of Arts a v roce 1953 získal titul Master of Arts. V roce 1948 nastoupil do britské veřejné službu jako náměstek ministra na Misterstvu pro bydlení a místní samosprávu a v podstatě až do začátku své spisovatelské kariéry kolem roku 1972 se živil jako státní úředník. Jako spisovatel pobýval ve Spojených státech na University of Florida a také na Hollins University ve Virginii. Na svých cestách navštívil také Antarktidu spolu se známým ornitologem Ronaldem Lockley. Žil se svou manželkou Elizabeth ve Whitchurchu, Hampshire. Narodily se jim dvě dcery Julie a Rosamonda. První knihu, Watership Down , vydal v roce 1972 a tato se hned stala světovým bestsellerem. Po vydání druhého románu Shardik v roce 1974 opustil veřejnou službu a stal se spisovatelem na plný úvazek. Román Daleká cesta za domovem vznikl jako vyprávění pro jeho dvě dcery, které ho nakonec přesvědčily aby toto sepsal a nechal vydat knižně. Tato práce trvala dva roky. Rukopis přijal až osmý nakladatel - Rex Collings Ltd., a v roce 1972 kniha vyšla. Během příštích let se kniha zařadila do fondu klasických děl světové literatury a autor se jím zařadil mezi přední anglické spisovatele. Bylo prodáno přes 50 milionů výtisků po celém světě. Kniha se také stala předlohou k filmu a...

René Fallet (1)

Francouzský básník, spisovatel a scénárista. Autor více než dvaceti románů, z nichž nejslavnějším se stala Zelňačka , který se dočkal hned v r. 1981 zfilmování s Louisem de Funèsem v hlavní roli a v roce 1995 i české televizní verze s Josefem Somrem a Janem Skopečkem. 4. 12. 1927, Villeneuve-Saint-Georges — 25. 7. 1983, Paříž

Renate Luscher (7)

Německá autorka učebnic němčiny a pomůcek pro studium německé gramatiky.

Renáta Názlerová (8)

PhDr. Renáta Názlerová vyštudovala žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Dlhé roky pôsobila ako redaktorka a šéfredaktorka, v súčasnosti sa venuje publicistike. Hrála také obhájkyni v Súdnej síeni.

Rembrandt Harmensz. van Rijn (6)

Rembrandt, celým jménem Rembrandt Harmenszoon van Rijn , byl nizozemský malíř, kreslíř, grafik a rytec. Je považován za jednoho z nejlepších malířů a grafiků západního umění. Doba jeho tvorby spadá do tzv. nizozemského zlatého věku, , období rozkvětu nizozemské společnosti a její kultury v 17. století. Slavným se stal již za svého života a záhy byl považován za největšího nizozemského malíře. Rembrandt ve svém díle prokazuje výjimečnou znalost klasické ikonografie, technicky mistrné zvládnutí šerosvitu a figurální malby. Jeho dílo zahrnuje portréty, zejména autoportréty, a také holandské krajiny a obrazy s mytologickými či biblickými tématy. Své obrazy podepisoval RH, později RHL . První obraz, který podepsal jménem Rembrant, byla Hodina anatomie doktora Tulpa . Rembrandt Harmenszoon van Rijn se narodil jako nejmladší z devíti dětí 15. července 1606 v nizozemském Leidenu. Jeho otec byl mlynář a matka dcera pekaře. Narodil se na svou dobu do poměrně dobře zaopatřené rodiny. Otci patřila část městského mlýna, zanechal po sobě určité jmění. Nejmladší Rembrandt byl ze synů jediný, kterého dala rodina studovat. Chodil do latinské školy, protože rodiče z něj chtěli mít pastora. V patnácti letech vstoupil do učení k místnímu malíři, jenž absolvoval cestu za poznáním do Itálie, Jacobu Isaacszoonu van Swanenburghovi. Tento první mistr učil mladého Rembrandta po tři roky základům malířského řemesla. Ve svých osmnácti letech v roce 1624 se rozhodl, že se půjde dále učit do Amsterdamu k mistru Pieteru Lastmanovi, ten se specializoval na malování portrétů a biblických témat na velkých formátech obrazů. Ve svých prvních obrazech ještě Rembrandt stupňoval mistrovu malířskou techniku. V této době nejraději maloval obrazy s biblickou tematikou. Když se Rembrandt rozhodl odejít z učení u Pietra Lastmana, jeho kroky vedly zpět do rodného Leidenu. ...

Rebecca Serle (8)

Rebecca Serleová je americká autorka, která kromě románů píše i televizní scénáře. Vystudovala kreativní psaní na univerzitě v New Yorku, stihla vydat šest úspěšných knih a podílela se na televizní adaptaci své Young Adult série Famous in Love. Miluje filmy Nancy Meyersové, župany a poskytování nevyžádaných milostných rad. Žije střídavě v New Yorku a v Los Angeles.

Raven Hart (4)

Pod jménem se ukrývá Susan Gogginsová, novinářka, zapisovatelka a po většinu své pracovní kariéry autorka technických příruček. Později přešla na psaní romancí pro Harlequin. Časem si kromě milostných příběhů oblíbila i horory a zcela ji učarovali upíři od Anne Rice. První dvě knihy ze série Upíři ze Savannah napsala ve spolupráci s Virginií „Gin“ Ellisovou. Společnou tvorbu ukončila smrt Gin Ellisové v roce 2006.

Randall Munroe (6)

Randall Patrick Munroe bývalý odborník na robotiku v NASA je autor a tvůrce webcomic XKCD . XKCD je především panáček komiks s tématy počítačové vědy , techniky , matematiky , vědy , filozofie , jazyka , populární kultury a romantiky .

Ralph Waldo Emerson (6)

Ralph Waldo Emerson byl americký unitářský duchovní, esejista, básník a filosof. Byl vůdčí postavou hnutí transcendentalistů, americké verze romantismu se zvláště blízkým vztahem k přírodě. Emerson se narodil v Bostonu, stát Massachusetts, v rodině unitářského kazatele Williama Emersona a Ruth Haskinsové. Jeho otec roku 1811 zemřel a o Emersonovo vzdělávání se starala jeho teta Mary Moody Emerson. V říjnu 1817, ve věku 14 let, Emerson nastoupil na Harvardovu univerzitu a stal se „zpravodajem“ prvního ročníku, takže byl osvobozen od poplatků. Roku 1821 ukončil studium, pracoval jako učitel i v různých jiných zaměstnáních a začal studovat na bohoslovecké fakultě Harvardovy univerzity . Roku 1826 získal licenciát a v roce 1829 se stal kazatelem Druhého unitářského sboru v Bostonu. Téhož roku se oženil s Ellen L. Tuckerovou, ta však již roku 1831, ve věku 20 let, zemřela na tuberkulózu. Její smrt ho těžce zasáhla a navíc se začal rozcházet se svou církví a v roce 1832 se vzdal místa kazatele. Po první ženě zdědil slušný majetek, takže byl finančně nezávislý. V roce 1833 podnikl velkou cestu po Evropě, na ní se setkal s Williamem Wordsworthem, S. T. Coleridgem, J. St. Millem a zejména s Thomasem Carlylem, s nímž zůstal v přátelských stycích až do jeho smrti. Po návratu do Spojených států koupil dům v Concordu , oženil se s Lydií Jackson a měl s ní čtyři děti. V září 1836 Emerson anonymně uveřejnil svůj první esej „Příroda“ a s dalšími stejně smýšlejícími intelektuály založil Transcendental club, který se stal centrem jejich transcendentalistického hnutí. Roku 1837 měl pro studentský klub slavnou přednášku „Americký učenec“, kde vyzýval posluchače, aby se snažili o literární nezávislost na Evropě. Téhož roku se spřátelil s Henry Davidem Thoreau a o rok později na pozvání Harvard divinity school proslovil proslulou přednášku Divinity school addre...

Rajmund Coufal (4)

Autor prací o dřevěných obkladech.

Radovan Lukavský (6)

Radovan Lukavský byl český herec, divadelní pedagog a recitátor. Ztvárnil stovky divadelních, filmových, televizních rolí i rozhlasových rolí, jeho vytříbený a kultivovaný hlas z něj dělal jednoho z nejlepších a nejznámějších českých vypravěčů a recitátorů poezie. Krom četných rozhlasových i televizních recitací namluvil 17 biblických příběhů v projektu Bible pro malé i velké. Za svého dlouholetého vystupování v Národním divadle ztvárnil desítky velkých rolí, z nichž nejvýznamnější jsou Hamlet a Tomáš Becket. Jako vysokoškolský pedagog na Akademii múzických umění vychoval na desítky skvělých herců a je autorem dvou knih o herectví. Narodil se v Praze v poměrně chudé rodině. Jeho otec byl truhlářský mistr Rudolf Lukavský, který pocházel ze Stodu u Plzně, matkou bývalá služka a ochotnická herečka Marie Lukavská, rozená Čačalová, která pocházela z Bystřice pod Hostýnem. Jeho matka byla hluboce věřící katolička, která svého syna od útlého dětství vodila do kostela. Radovanovi se v kostele líbilo a rád chodil ministrovat a pomáhat při zahradních pracích do blízkého kláštera anglických panen. Jedna z tamních sester, mater Stránská, se kterou si často povídal při práci na zahradě, hrála patrně rozhodující roli v tom, že se rozhodl stát se knězem. Studoval na jezuity řízeném Arcibiskupském gymnáziu v Praze–Bubenči, které opustil po 5 letech poté, co dostal consilium abeundi pro rostoucí dluh . Dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, kde odmaturoval v roce 1938. Nastoupil ke studiu češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po zavření vysokých škol pracoval u železnice jako telegrafista. V roce 1941 začal studovat na pražské konzervatoři a v roce 1942 nastoupil spolu s dalším posluchačem konzervatoře Jaromírem Pleskotem krátce do divadla Větrník Josefa Šmídy. Již ve druhém ročníku studia však byl nuceně nasazen...

Radovan Krejčíř (2)

Radovan Krejčíř je český podnikatel odsouzený za trestnou činnost, známý svým útěkem policii. Od roku 2015 si v Jihoafrické republice odpykává 35letý trest odnětí svobody za různé trestné činy. Studoval na Gymnáziu v Českém Těšíně. Absolvoval Fakultu ekonomickou Vysoké školy báňské v Ostravě. Velký majetek získal údajně na počátku 90. let, kdy s dalšími lidmi založil společnost Corado, shromáždil tisíce kuponových knížek a úspěšně je investoval. Česká média jej v roce 2005 označovala za miliardáře, byl považován za jednoho z nejbohatších Čechů. Hledala jej Policie ČR jako podezřelého z přípravy vraždy celníka a podvodu, finanční policie jej zároveň stíhá pro další podvod, nedovolené ozbrojování, podílnictví a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Jeho trestná činnost je spojována mimo jiné se společností Čepro, za kterou byl souhrně odsouzen k 15 letům vězení, v březnu 2021 proti tomuto rozsudku podal ústavní stížnost. Také je podezřelý z únosu podnikatele Jakuba Konečného, se kterým měl dříve okrást Ministerstvo vnitra ČR o více než 60 milionů Kč. Dne 18. června 2005 během policejní domovní prohlídky v černošické vile, kterou formálně vlastní jeho manželka, uprchl přes přítomnost přibližně deseti policistů a od té doby se skrýval. Jeho útěk vedl k rezignaci tehdejšího policejního prezidenta Jiřího Koláře. Na začátku září 2005 jej vypátral Interpol na Seychelách s manželkou Kateřinou a tehdy dvanáctiletým synem Denisem. Téměř rok po jeho útěku z vily označila policie jako hlavní organizátorku útěku jeho manželku; stíhání bylo zastaveno s odůvodněním, že se jedná o osobu blízkou. Luxusní vila, jejíž původní hodnota byla vyčíslena na zhruba 97 milionů korun, dosud zeje prázdnotou. Vilu se nepodařilo prodat ani na 6. pokus a po letech chátrání a rozsáhlém požáru se aktuální cena odhaduje na necelých 30 milionů korun. Na konci roku 2005 vydal autobiograficko...

Radomír Kolář (2)

Radomír Kolář byl český malíř, ilustrátor a výtvarný pedagog. Nejprve začal malovat jako malířský autodidakt se základy kreslení od Rudolfa Pucholda na rakovnické reálce, po válce do roku 1950 studoval na AVU v Praze, nejprve u Vratislava Nechleby, ale záhy přešel k Miloslavu Holému. Poté na akademii zůstal až do roku 1964, kdy odešel do Armádního výtvarného studia. Mezitím také pracoval na ilustracích pro Mladou frontu. Později se pro období 1983–1989 vrátil na akademii . Tvořil zejména obrazy koní a jiných zvířat, významnou roli také tvořila monumentální tvorba s tematikou bojů československé armády, husitství apod., mezi velké projekty patřil zejména gobelín pro Federální shromáždění, případně mozaika pro Národní památník na Vítkově. V roce 1978 se stal zasloužilým a v roce 1985 národním umělcem.

Radmila Irrlacherová (5)

Autorka románu.

Radko Vyhlíd (5)

Radko Vyhlíd je český spisovatel detektivních příběhů, občanským povoláním kontrolní pracovník. Své první prozaické práce začal psát až roku 1959 jako rozhlasové hádanky pro detektivy amatéry. Dále publikoval povídky v různých časopisech , kterých napsal několik stovek. Svou první knihu vydal roku 1968. Vyznačuje se velkým smyslem pro pointu, což se projevuje i v jeho humorně laděných povídkách bez detektivní zápletky.

Radim Panenka (7)

Dalo by se o něm mluvit jako o dvorním novináři prezidenta Miloše Zemana. Hlavu státu doprovází na zahraničních cestách a vede s ním rozsáhlé exkluzivní rozhovory pro Parlamentní listy. Radim Panenka byl v minulosti ale i členem Národní strany. Pro lidovky.cz Panenka řekl, že šlo o chybu z mládí a jeho názory se dávno posunuly. „Neznám snad nikoho, kdo by v dospělosti zastával stejné názory, jako v pubertě," sdělil.

Radim Chalupa (5)

Právník.

Radim Brdička (6)

Prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc., se díky své profesorce začal zajímat o chemii a biologii již na gymnáziu. Jeho další kroky proto vedly na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a odtud dále až ke genetice a společnosti BIOGEN Praha s.r.o. Je nám ctí, že vás můžeme seznámit s jeho profesní dráhou, úspěchy a velmi stručně i celoživotní prací. Po úspěšném absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se profesor Brdička věnoval rok praktické medicíně v Rumburku, načež se vrátil do Prahy učit genetiku. Byl také u vzniku genetiky v lékařství. Během následujících 30 let, vedle svých učitelských povinností, pracoval profesor Brdička i jako vědecký pracovník v Ústavu lékařské biologie a genetiky 1. Lékařské fakulty v Praze. Po roce 1989 přešel do Ústavu experimentální medicíny AV ČR a Ústavu hematologie a krevní transfuze a, v.v.i., kde posledních 25 let působil jako vedoucí tohoto ústavu. Profesor Brdička pracoval v komisi OECD pro kvalitu genetického testování jako zástupce ČR. Je jedním ze zakladatelů molekulární genetické diagnostiky v lékařství u nás. Po revoluci byla profesoru Brdičkovi nabídnuta spolupráce s firmou Fermentas, a tím byl položen základní kámen společnosti BIOGEN Praha s.r.o.

Radek Žitný (5)

Narozen 29. 8. 1988 v Sušici. Zabývá se českou kinematografií a historií. Autor publikací a webových stránek z oboru filmu a hudby.

Radek Vobr (6)

PhDr., Ph.D., absolvent tělesné výchovy a matematiky, doktorské studium pedagogiky sportu, cvičitel windsurfingu, zabývá se aplikací matematických a statistických metod a využitím počítačových technologií v oblasti kinantropologie.

Radek Mikuláš (8)

Narozen 1964 v Praze. RNDr., paleontolog, práce z oboru. Též autor publikací o geologii, turistice, bruslení. Autor horolezeckých průvodců i oddechových textů.

Rachel Cohn (5)

Vystudovala Barnardovu kolej a žije na Manhattanu. Její první román Perníková panenka se dostala do výběru nejlepších publikací roku 2002, uveřejňovaného v časopisech Publisher Weekly, School library, Barnes & Noble a ve věstníku Centra literatury pro mládež. Rachel Cohnová je rovněž autorkou knihy Pop princezna a Prcek, která navazuje na knihu Perníková panenka a nakladatelství ji připravuje k vydání koncem roku 2006.

R. F. Clayton (6)

Prokop Toman (5)

Prokop Toman byl český právník, tvůrce slovníku výtvarných umělců. Narodil se v rodině advokáta JUDr. Hugo Tomana a jeho manželky Marie Amalie, rozené Heymdtové . V roce 1900 se oženil s Antonií, rozenou Ptákovou , se kterou měl syna Prokopa . Studia práv ukončil promocí v roce 1907. Byl zakladatelem Kroužku přátel malířského umění , který uspořádal například výstavu Petra Brandla v Rudolfinu v září a říjnu 1911. Od roku 1933 byl členem mezinárodní komory znalců umění se sídlem v Paříži. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech, spolu s manželkou Antonií a synem Prokopem . Jeho nejvýznamnějším dílem je Nový slovník československých výtvarných umělců, který poprvé vyšel v roce 1936, 5. vydání v roce 2000. Slovník je dodnes významným a ceněným zdrojem informací. Na třetím rozšířeném vydání s ním spolupracoval jeho syn Prokop Hugo Toman.

Prokop Málek (5)

Prokop Málek byl český lékař, chirurg, vysokoškolský pedagog, první ředitel Institutu klinické a experimentální medicíny a dlouholetý šéfredaktor časopisu Vesmír. Narodil se v rodině středoškolského profesora a jeho bratr Ivan Málek byl mikrobiolog a lékař, zakladatel Biologického ústavu ČSAV a Mikrobiologického ústavu ČSAV . Od roku 1933 studoval Prokop Málek medicínu na Lékařské fakultě UK v Praze, ale těsně před jeho promocí nacisté české vysoké školy zavřeli, takže Málek promoval až v roce 1945. Už před tím, od roku 1941 pracoval na chirurgických odděleních pražských nemocnic na Vinohradech a v Motole, po promoci nastoupil jako asistent II. chirurgické kliniky LF UK a od roku 1951 pracoval ve výzkumných ústavech v Krči. Zabýval se hlavně užitím antibiotik v chirurgii, lymfatickým systémem a transplantací orgánů. Vydal řadu odborných i populárních prací a získal několik vědeckých ocenění. Jako přední odborník v oboru transplantace orgánů získal v roce 1979 s kolektivem, který vedl, státní cenu Klementa Gottwalda za přínos v rozvoji transplantace ledvin. V té době byl MUDr. Málek ředitelem Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze-Krči.

Přemysl Svora (6)

Narozen 1966. Autor je novinář, publicista a spisovatel. Do roku 1994 působil v prestižním slovenském deníku SME. Po parlamentních volbách se přestěhoval do Prahy, kde nejdříve pracoval jako politický zpravodaj a komentátor Lidových novin. Posléze působil v řídících funkcích ve zpravodajství televize Nova. V roce 1998 pracoval krátce v Hlavní kanceláři Občanské demokratické strany jako koordinátor volební kampaně. V témže roce vydává svůj bestseller Sedm týdnů, které otřásly Hradem. Nyní je vydavatelem vlastních knih.

Přemysl Šil (6)

Autor alternativní učebnice psychologie, středoškolský učitel.

Pravoslav Rada (4)

Pravoslav Rada byl český sochař, keramik a pedagog. Během druhé světové války, v letech 1939 až 1943 na sochařsko-kamenické škole v Hořicích. Pak mezi roky 1943 a 1949 pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze , kde ho odborně vedli Jan Lauda, Bedřich Stefan a Otto Eckert. V té době vycestoval díky stipendiu dánské vlády na uměleckoprůmyslovou školu v Kodani a pracoval pod vedením keramičky Nathalie Krabsové. Posléze ještě v letech 1958 a 1960 dělal u profesora Eckerta na VŠUP aspiranturu . V letech 1968 a 1969 pobýval ve Spojených státech amerických, kde vyučoval na Southern Connecticut State College v New Havenu. Pro svá díla využívá především majoliku pokrytou barevnými glazurami, někdy i s využitím tištěných dekorů. Typickým prvkem jeho tvorby jsou dekorativní plastiky a figurální skupiny s filozofickým či humorným obsahem. Zabývá se keramickým designem, technickým experimentům a monumentálním skulpturám určeným do exteriéru. Při tom spolupracuje se svou manželkou Jindřiškou. Organizoval prezentace keramických děl a sepsal i několik publikací. Patřil mezi zakladatele skupiny užitého umění Bilance i ke spoluzakladatelům keramických setkání v Bechyni .

Prague Philharmonic Chorus (7)

Prague Philharmonic Chorus je renomovaný český pěvecký sbor, který je nedílnou součástí české klasické hudební scény. Sbor byl založen v roce 1935 Janem Kühnem a od té doby si získal pověst všestranného sboru s vynikajícími výkony. Sbor je známý svým širokým repertoárem, který zahrnuje díla od renesance až po současné skladby. Během své historie spolupracoval Prague Philharmonic Chorus s řadou prestižních orchestrů a dirigentů na domácí i mezinárodní scéně a podílel se na vystoupeních, která byla kritikou vysoce hodnocena.

Popelka Biliánová (7)

Popelka Bilianová , rozená Maria Popelková, byla česká vlastenecká spisovatelka, dramatička a publicistka, autorka řady sentimentálních próz, osvětová pracovnice v ženském hnutí, jedna ze zakladatelek českého dívčího skautingu. Narodila se roku 1862 v Králově Dvoře u Berouna jako Maria, dcera kupce Václava Popelky a Marie, rozené Čtvrtníkové . V Počaplích u Berouna absolvovala dvoutřídní obecnou školu. Její otec invaliditou ztrácel živnost. Když bylo Marii patnáct let, přišla rodina o majetek a roku 1878 se přestěhovala do Prahy, kde se otec stal domovníkem a prodavačem, starší syn František se vyučil pekařem a mladší Karel studoval v Králově Dvoře. Marie chtěla studovat na Učitelském ústavu, nebyla však přijata kvůli slabému zraku. Působila tedy jako vychovatelka, od svého strýce si půjčovala knihy českých buditelů. Dostalo se jí zvláštního privilegia – směla navštěvovat některé přednášky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde mezi studenty byla jediná dívka. Proslula vlasteneckým a sociálním cítěním, jež projevovala spolkovou prací, organizační a charitativní činností. Například roku 1888 byla evidována jako agentka Ústřední matice školské. Pořádala výlety dětí po českých historických místech, organizovala sbírky šatstva, bot a hraček pro chudé české děti, především z německojazyčného pohraničí. Jako první v Čechách použila skautské zásady při založení dívčí osady v Chotouni, kde od roku 1912 organizovala pro dívky prázdninové osady. Oproti svým mladším kolegyním, např. Vlastě Koseové, však nechtěla dívkám nabízet stejné nebo podobné činnosti jako skautům-chlapcům, a tak se postupně s hlavním proudem českého dívčího skautingu rozešla. Pracovala také pro Ústřední spolek českých žen, kde se vedle kurzů šití a vaření konaly také přednášky o emancipaci žen a o jejich vzdělání. Stala se tak v období před první světovou válkou jednou z hlavních představ...

Pippa Young (5)

Ilustrátorka a autorka knih pro děti.

Pier Paolo Pasolini (7)

Pier Paolo Pasolini byl italský básník, spisovatel, scenárista, novinář, filozof, režisér a herec. Byl významnou osobností veřejného a politického života a jeho účast v něm vyvolávala četné kontroverze. Vzdělání získal na Boloňské univerzitě, kde studoval historii a literaturu, po ukončení studií pracoval jako učitel. Ačkoli pocházel z vojenského, profašisticky orientovaného prostředí, sám se zapojil do antifašistického hnutí a koncem 40. let vstoupil do italské komunistické strany. V 50. letech měl pro svou homosexualitu, ke které se veřejně hlásil, potíže s italskými úřady a vydání jeho knihy Darmošlapové v r. 1955 vyvolalo skandál. I komunistická kritika ji přijala chladně a Pasoliniho později vyloučila ze svých řad. Ten se však nikdy nepřestal považovat za marxistu . V 60. letech, když začaly jeho filmy získávat světovou proslulost a sbírat ocenění, se stal pro italskou společnost přijatelnějším. Dne 2. listopadu 1975 byl v pobřežním městě Ostia nedaleko Říma zavražděn. Za jeho vraždu byl odsouzen sedmnáctiletý Giuseppe Pelosi, ten ale v r. 2005 zpochybnil oficiální verzi vyšetřování a naznačil možné politické souvislosti umělcovy smrti. Koncem roku 2014 italské úřady znovu uvažovaly o obnovení vyšetřování na základě testů DNA, o něž požádal Pasoliniho bratranec Guido Mazzon. Hrdinové v jeho dílech jsou zpravidla lidé žijící na okraji společnosti, což vedlo k častému používání jazyka lůzy. Zpočátku byl ovlivněn neorealismem, postupem času začal zpracovávat náboženskou tematiku. Ve svých pozdních filmech pak často zobrazoval násilí, mnohdy sahal i po motivech sadismu a nebál se realistického zobrazování sexu. Pro zvýšení efektu některých scén kombinoval amatérské herce s profesionálními. V roce 2014 natočil režisér Abel Ferrara celovečerní film Pasolini pojednávající o Pasoliniho posledních dnech a předčasné násilné smrti v roce 1975. Titulní postavu...

Phyllis Eisenstein (6)

Phyllis Eisenstein se narodila v první vlně amerického poválečného baby boomu a svoje vzdělávání tudíž započala v přeplněných třídách vedených nervózními učiteli, kteří neměli čas věnovat se jednotlivým studentům. Dle vlastních slov ji právě tato zkušenost dovedla na dráhu vysokoškolské přednášející, kde může vyučovat studenty v menších skupinách a zaměřit se na své posluchače individuálně. Vyučuje psaní science fiction na Columbia College of Chicago a občas přednáší i o jiných typech psaní populární prózy. Sama na vystudovala antropologii. Od roku 1971 se věnuje psaní jak samostatně, tak i ve spolupráci se svým manželem Alexem. Vydala zatím šest románů a přes třicet povídek, novel aj. Dvakrát byla nominována na ocenění Hugo a třikrát na Nebulu. Eisenstein je šéfredaktorkou více-méně každoroční antologie s názvem „Spec-Lit“, k jejímuž vydávání se jí podařilo přimět školu, na níž přednáší, a v této antologii se pak mohou realizovat povídky jejích nejnadanějších studentů. Kromě sci-fi je rovněž autorkou odborné knihy „Overcoming the Pain of Inflammatory Arthritis“ o využití vitamínu B5 v léčbě artritidy, nemoci, jíž tato spisovatelka trpí celý svůj dospělý život.

Philippe Soupault (5)

Philippe Soupault byl francouzský dadaistický a surrealistický básník, spisovatel a dramatik. Vyrůstal v bohaté rodině, hodně cestoval. Spolu se svými přáteli André Bretonem et Louisem Aragonem patřili k předním osobnostem hnutí Dada. Spolu také v roce 1919 založili literární revui Littérature, ve které byly otištěny první surrealistické texty. V roce 1927 navštívil spolu s Léonem Pierre-Quintem Prahu, kde se spřátelil se členy Devětsilu. Ve stejném roce napsal též báseň Do Prahy. V mládí jej ovlivnili Arthur Rimbaud, Comte de Lautréamont, Rainer Maria Rilke a Walt Whitman. V roce 1919 napsali spolu s André Bretonem sbírku Les Champs magnétiques , což byla první kniha automatických textů. Během druhé světové války pracoval jako reportér. V pracích z této doby opouští surrealismus. Jeho dramatická tvorba neměla výraznější ohlas.

Philip Reeve (7)

Philip Reeve je anglický spisovatel a ilustrátor knih pro děti. Je znám předěvším díky knižní sérii Smrtelné stroje . Narodil v Brightonu. Ilustrátorství vystudoval na Cambridgeshire college of Arts and technology a na Brightonské polytenice. Než se stal ilustrátorem pracoval několik let v knihkupectví. Během studií a několik let i po studiích psal a účinkoval v komediálních vystoupeních s různými herci v několika souborech . Společně s Brianem Mitchellem, napsal v roce 1998 dystopický muzikál The Ministry of Biscuits. Ilustroval mnoho populárně naučných knížek, často pro větší série jako Vražedná matematika , Děsivé dějiny a Drazí zesnulí . Napsal také knižní sérii pro děti Béďa Bouchač zasahuje . První knihou pro starší byla publikace Smrtelné stroje za niž získal cenu Nestlé Smarties Book Prize. Kniha Smrtelné stroje jsou první v sérii o dvou mladých dobrodruzích Tomovi a Hester, kteří žíjí ve světě pohyblivých měst kde neplatí žádné zákony. Za poslední knihu A Darkling Plain získal cenu denníku The Guardian za dětskou fantastiku. Knižní série byla v roce 2018 zfilmována ve snímku Smrtelné stroje. V roce 2007 dostal Carnegie Medal za alternativní verzi legendy o Artušovi zpracovanou v knize Here Lies Arthur. Dále je autorem vesmírné steampunkové trilogie Artur Mumby. V roce 2013 společně s britsko-americkou spisovatelkou a ilustrátorkou Sarah McIntyre vytvořil knihu Olive and the Seawigs, která vyhrála cenu Literární asociace Spojeného království. V současnosti žije v Dartmooru se svou manželkou Sarah a synem Samem. Překlady Philipa Reevse v České republice vydalo několik nakladatelů. U několika sérií nebyly všechny díly přeloženy. Dílo je proto organizováno podle anglického originálu, český překlad je uveden jako druhý v pořadí. V originále Mortal Engines Quartet, u nás známé jako Kroniky hladového města. v originále ...

Philip José Farmer (7)

Philip José Farmer byl americký spisovatel, představitel žánru sci-fi. V roce 1946 mu v časopise Adventure vyšla první sci-fi povídka O'Brien and Obrenov. Průlom v jeho kariéře však znamenala až novela Lovers', kterou roku 1952 vydal časopis Startling Stories, a která mu přinesla cenu Hugo pro nejslibnějšího nového autora. Později proslul především pětidílnou sérií Svět Řeky a sérií Svět vrstev . Za díl Řeka zmrtvýchvstání dostal v roce 1972 cenu Hugo. Čtyři roky předtím získal stejné ocenění za novelu Jezdci purpurové mzdy. Roku 1973 se umístil na seznamu Locus Poll Award jakožto 14. nejlepší autor sci-fi všech dob. Roku 2000 získal Damon Knight Memorial Grand Master Award, roku 2001 World Fantasy Award a roku 2003 Forry Award za celoživotní dílo. Jako jeden z prvních začal do sci-fi literatury vnášet sexuální a náboženskou tematiku. Krom toho byla jeho oblíbeným tématem tradičnější xenobiologie, tedy spekulace o možnostech forem života mimo Zemi. Vystudoval angličtinu na Bradley University, miloval studium jazyků, především jejich gramatiky - ovládal jich okolo dvaceti.

Petra Vondrová (8)

Mgr., Ph.D., pedagožka, publikace a články z oboru výtvarné výchovy.

Petra Stehlíková (4)

Petra Stehlíková vystudovala střední zdravotnickou školu — obor zdravotní laborant. Vystřídala několik zaměstnání, naposledy pracovala jako hotelová recepční. Své knihy nejprve vydávala vlastním nákladem . Román Naslouchač vycházel od roku 2014 na internetu. Autorka žije v Praze, v současné době je na mateřské dovolené.

Petra Ostrá (6)

Spoluautorka knihy vizitek restaurací oceněných pečetí se zlatým lvem.

Petra Hammesfahr (5)

Je úspěšná německá spisovatelka a autorka scénářů. Píše od dětství, jako spisovatelka se však paradoxně dlouho nevěděla prosadit, údajně ji v různých vydavatelstvích odmítli víc než 150krát. První prostor na publikování ji poskytl pánský magazín Playboy v roce 1989, který jí uveřejnil povídku. O dva roky nasledovala první kniha. První román, kterým se proslavila, Tichý pan Genardy, byl přeložen do několika jazyků a úspěšně zfilmován. Za román Skleněné nebe obdržela Rýnskou literární cenu města Siegburgu. V Německu bývá s oblibou označována za "Stehphena Kinga v sukních".

Petr Wagner (5)

Petr Wagner byl český virtuos na violu da gamba, kapelník a dirigent. Studoval violoncello na Pražské konzervatoři, dále pokračoval studiem hudební vědy na Univerzitě Karlově a Royal Holloway University of London. Ve hře na violu da gamba se zdokonaloval u Richarda Boothbyho v Londýně, posléze u Jaapa ter Lindena na Akademii für alte Musik v Drážďanech. Svá studia tohoto nástroje završil získáním prestižního diplomu Uitvoerend Musicus pod vedením Wielanda Kuijkena na Královské konzervatoři v Haagu. Jako sólista, komorní a continuový hráč vystupoval na mnoha evropských a světových pódiích a festivalech . Spolupracoval s vynikajícími uměleckými osobnostmi, jakými jsou např. Jacques Ogg, René Jacobs, Enoch zu Guttenberg, Andrew Parrot a další. Spolupracoval též se soubory Collegium 1704, New London Consort, Rare Fruits Council, Capella cracoviensis, Musicians of The Globe, Concerto Palatino, Orfeo Orchestra, Musica Florea, Solamente naturali a mnoha dalšími. V roce 1998 Petr Wagner založil Ensemble Tourbillon, jehož aktivity byly zaměřeny na komorní a orchestrální tvorbu evropského baroka a raného klasicismu. Mezinárodní složení souboru reprezentovalo evropskou tradici poučené interpretace staré hudby, jejímž výsledkem je přirozená muzikalita, bohatá zvuková barevnost a expresivita. Ensemble Tourbillon se pod vedením Petra Wagnera prezentoval na koncertech doma i v zahraničí a byl pravidelným hostem řady mezinárodní...

Petr Vydra (7)

Narozen 6. 1. 1972. Dramaturg, herec, interpret, moderátor rádia Classic FM, autor divadelních adaptací a her, autor publikací z oboru divadla a kabaretu.

Petr Vopěnka (8)

Petr Vopěnka byl český matematik a filozof. V matematice přispěl zejména svojí prací v oboru teorie množin. Je zakladatelem takzvané alternativní teorie množin a jeho jméno nese několik matematických vět a objektů. V letech 1990–1992 byl ministrem školství. Narodil se v roce 1935 v Praze. Oba jeho rodiče byli středoškolskými učiteli matematiky. Studoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou a poté na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde byl posledním diplomantem významného českého matematika Eduarda Čecha. Po dokončení studia získal zaměstnání na téže fakultě, v roce 1965 byl jmenován docentem, a v roce 1967 doktorem věd. Mezi lety 1966 a 1969 byl proděkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry matematické logiky. V roce 1968 schválila vědecká rada Univerzity Karlovy jeho jmenování profesorem, ale kvůli politické situaci k němu došlo až v roce 1990. V sedmdesátých letech založil a společně se svými studenty rozvinul alternativní teorii množin . V osmdesátých letech se začal zabývat filosofickými a historickými otázkami matematiky, ve kterých nejde o běžné pojetí historie, ale spíše o ukazování vůdčích myšlenek určitého období a promýšlení jejich odkazu do doby současné. Pozornost P. Vopěnky se zaměřovala zejména na geometrii a počátky teorie množin, zvláště na odkaz B. Bolzana. Jeho filozofické dílo se věnuje filozofickým otázkám vědy, obzvláště matematiky, a je výrazně ovlivněno Husserlovou fenomenologií. V roce 1983 založil na matematicko-fyzikální fakultě veřejný filosofický seminář, na nějž zval k přednáškám myslitele, kteří v té době jinde svobodně přednášet nemohli , a proto byl prostřednictvím studentů-agentů sledován Státní bezpečností. V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence. V roce 1990 byl jmenován p...

Petr Sommer (9)

Překladatel.

Petr Sommer (5)

Petr Sommer je český historik a archeolog, ředitel Centra medievistických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. Odborně se zabývá církevní archeologií a středověkou duchovní kulturou. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor prehistorie-dějepis. Pracoval jako archeolog ve Východočeském muzeu v Pardubicích a později v Muzeu hlavního města Prahy. V roce 1976 začal pracovat v Archeologickém ústavu ČSAV, kde rovněž po dvě volební období zastával funkci ředitele. V současnosti působí jako ředitel Centra medievistických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2015 člen Učené společnosti ČR V roce 2017 mu bylo uděleno nejvyšší české vědecké ocenění – Národní cena Česká hlava 2017.

Petr Procházka (6)

Narozen 1960 v Praze. Básník a spisovatel. Ekonom, publikace z oboru bankovnictví.

Petr Podpěra (3)

Ornitolog, práce z oboru.

Petr Nikl (5)

Petr Nikl je český malíř, hudebník, fotograf a divadelník. Byl členem již zaniklé umělecké skupiny Tvrdohlaví. Pro jeho obrazy je typická decentní barevnost. Vystavoval masky, které se podobaly podivným zvířatům – sám v nich pak vystupoval. V roce 1995 mu byla udělena Cena Jindřicha Chalupeckého. Zpočátku se věnoval spíše malbě, grafice a kresbě. Vydává autorské knihy pohádek – Pohádka o rybitince, O rybabě a mořské duši, Záhádky, Jělěňovití. Věnuje se výtvarným a divadelním performancím. Člen souboru Mehedaha, spolupracuje s různými divadelními tělesy i s jednotlivci. Se skupinou Lakomé Barky vydal desky Nebojím se smrtihlava a Přesletec . Účinkoval také na albu Rostliny! Rostliny! skupiny Sledě, živé sledě. V roce 2016 vydal album Vosa. Iniciátor a hlavní programátor šestitýdenní akce Hnízda her. Rád zpívá a tančí. Za knihu Záhádky získal v roce 2008 ocenění Magnesia Litera v kategoriích „kniha roku“ a „kniha pro děti a mládež“. Tématu fotografického portrétu se věnuje v cyklu Netopýří princezny.

Petr Koudelka (6)

Petr Koudelka je publicista a novinář, televizní scenárista, autor několika knížek fejetonů . Absolvent filozofické fakulty UK byl redaktorem Mladé fronty, Mladého světa, autorem řady audiovizuálních projektů, režisérem publicistických dokumentů. Dnes je externím dramaturgem v České televizi. Dále vydal román Peříčka, peříčka - 1992, bibliofilie Aeroplány nad Brescií - 1996, Golemův návrat - 1997, knížku novel Pražské halucinace - 2003, básnickou poemu Helena Trojská - 2005.

Petr Karmín (6)

Pavel Šrut byl český básník, překladatel, fejetonista, autor knih pro děti a písňových textů. V letech 1962–1967 studoval anglistiku a hispanistiku na Filosofické fakultě UK. Byl redaktorem nakladatelství Naše vojsko ; v letech 1971–1997 byl ve svobodném povolání. Posléze působil v rozhlasové stanici Vltava. Jeho první báseň vyšla roku 1960 v časopise Kulturní tvorba. Dále publikoval například v Hostu do domu, Literárních novinách, Plameni, Sešitech pro mladou literaturu a Tváři. I Šrutova tvorba vycházela během normalizace pouze v samizdatu. Jeho texty zhudebnili Petr Skoumal, 5P , Framus Five , C&K Vocal, a Etc…. Psal verše do časopisů Čtyřlístek, Sluníčko a Mateřídouška a do leporel. Dvakrát byl zapsán na Čestnou listinu IBBY: roku 1992 za knihu Kočičí král a znovu roku 2006 za knihu Verunka a kokosový dědek. Některé texty pro děti publikoval pod pseudonymem Petr Karmín. Obdržel ocenění v soutěži dětských knih Zlatá stuha v letech 2004 a 2005 a tři nominace na Magnesii Literu .

Petr Kadlec (7)

Narozen 14.7.1979 v Příbrami. Modelář, regionální historik, autor publikací a článků z dějin Dobříše.

Petr Janeček (5)

Petr Janeček je český animátor. Spolupracoval na několika českých úspěšných hrách , na českých animovaných seriálech a na několika hrách pro Disney Interactive.

Petr Hroch Binder (6)

Píše od devíti let. Nejprve se jedná o samizdaty psané pod lavicí a odměňované zhusta poznámkami kantorů. První skutečná kniha vznikla až v roce 2005 a pak už to šlo šmahem. Stále se věnuje psaní. Píše knížky, divadelní hry a blogy. Více informací najdete na osobním webu.

Petr Hora (5)

Petr Hora je sklář, sochař, designér. Absolvoval Odborné učiliště sklářské v Chlumu u Třeboně a Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě . V letech 1971-1991 byl vedoucím výtvarníkem a ředitelem sklářské hutě ve Škrdlovicích.

Petr Hebák (8)

Narozen 9. 8. 1940 v Londýně , zemřel 12. 6. 2022. Prof., Ing., CSc., statistik, práce z oboru, publikace z oboru karetních her a šachu.