Výpis všech autorů

Marilyn Bader

Autorka rad pro domácnost.

Marie Brahová

Publikace, týkající se lidového umění, příručky rukodělných činností.

Marie Blažková

Žena v domácnosti, žila v jižních Čechách. Její sentimentální příběhy se v ženském tisku těšily značné oblibě, na přelomu 30. a 40. let vydávala nejznámější z nich také knižně. Své prózy dramatizovala pro lidová jeviště.

Marek Boško

Marek Boško pochádza z Bojníc. Už ako malý chlapec rád čítal, hoci vtedy ešte nemal žiadne spisovateľskej ambície. Po dlhej dobe sa k literatúre vrátil, keď vyšiel Da Vinciho kód, ktorý ho zaujal najmä formou, akú autor spracoval jeho príbeh. Potom čítal najmä dobrodružné a historické romány a thrillery. K myšlienke vlastného písania ho však priviedli skôr knihy, ktoré sa mu zdali podpriemerné. Knihy, o ktorých si myslel, že by sa dali napísať lepšie. V roku 2016 mu vyšla prvotina Vtáčkar a potom nasledovali knihy Muž z domu oproti, čo mi presiel cez rozum, ktorý je jeho prvým dielom preloženým česky, a ako posledný titul Vitajte v KĽDR.

Manfred Buhr

Německý filozof, zabýval se historií německé klasické filozofie a kritikou buržoázní ideologie.

M Bláhová

Lyn Birkbeck

Lyn Birkbeck je od roku 1979 konzultující odborník v oboru astrologie.O astrologii se začal zajímat v době,kdy se jeho život ocitl v krizi.Byla to zčásti i tato osobní zkušenost,co ho podnítilo pomáhat jiným pomocí astrologické analýzy.Společně s poskytováním osobních konzultací je Lyn častým hostem rozhlasových a televizních pořadů.Je autorem devíti knih.Lyn je dobře-respektovaný kolegy astrology a velmi vyhledávaný od klientů po celém světě.

Ludmila Bakonyi Selingerová

Narozena 1987 v Praze. Autorka pohádkových knih a divadelních her pro děti, lektorka, dříve učitelka mateřské školy.

Luboš Bartošek

PhDr.Luboš Bartošek,CSc., je zkušeným filmovým historikem a pedagogem. Přednášel na katedře divadelní a filmové vědy FFUK o dějinách československého filmu. Se svou manželkou PhDr. Šárkou Bartoškovou soustavně pořádal filmografii čs. filmu a profily filmových tvůrců. Napsal knihy "Ponrepo" a "Desátá múza Vladislava Vančury". Je autorem mnoha článků, studií a monografií v odborných článcích a publikacích a dvoudílných skript "Dějiny československé jinematografie 1896 - 1945.

Louis Baldwin

Louis Baldwin pracoval více než 20 let jako redaktor časopisu jednoho vědeckého ústavu. Šest let působil jako univerzitní profesor angličtiny, v důchodu se věnuje psaní. Žije v Kalifornii. Mezi jeho nejvýznamnější knihy patří Jesus of Galilee, The Pope and the Mavericks, One Woman´s Liberation: The Story of Fanny Burney.

Libuše Baudyšová

Libuše Baudyšová, rozená Zadinová byla česká spisovatelka, dramatička a překladatelka z ruštiny a slovenštiny. Libuše Baudyšová se narodila v rodině advokáta Antonína Zadiny a Ludmily Zadinové-Dollanské. Se svým mužem, soudním úředníkem JUDr. Otou Baudyšem, za kterého se provdala po studiích na pražské Vyšší dívčí škole, žila nejprve v Kutné Hoře, pak v Českém Brodě a posléze v Hradci Králové. Zde již byla plně literárně činná a také se věnovala práci ve veřejném životě . Po manželově smrti se roku 1932 odstěhovala k bratrovi JUDr. Milanu Zadinovi do Poděbrad. Přispívala do mnoha novina a časopisů a její knihy jsou především určeny ženám . Psala však i kronikářské obrazy, kde na pozadí osudu jedince vylíčila významné události z naší historie. Zemřela roku 1954 a byla pohřbena v rodinné hrobce na městském hřbitově v Poděbradech.

Lev Aleksandrovič Bezymenskij

Lev Aleksandrovič Bezymenskij, Лев Александрович Безыменский . Ruský sovětský spisovatel, publicista, germanista, historik a překladatel, profesor Akademie vojenských věd. Narodil se v rodině básníka Aleksandra Bezymenského. V roce 1938 nastoupil na filosofickou fakultu Moskevského institutu filosofie, historie a literatury. V roce 1941 narukoval, absolvoval školení vojenských překladatelů ve vojenském institutu cizích jazyků. Od května 1942 sloužil na Jihozápadní frontě a v prosinci 1942 byl jmenován vojenským překladatelem v oddíle rozvědky Donské fronty. V roce 1946 byl demobilizován z armády a pokračoval ve studiích už na Moskevské státní univerzitě, které ukončil v roce 1948, pak pracoval v redakci časopisu Nová doba . Byl dopisovatelem žurnálu na berlínském a ženevském zasedání Sovětu ministrů zahraničních věcí čtyřech držav. V roce 1972 obhájil kanditátskou disertaci. Byl členem Rady Centra německých historických výzkumů při Institutu všeobecné historie RAN.

Konstantin Sergejevič Badigin

Konstantin Sergejevič Badigin, rusky: Константин Сергеевич Бадигин) byl ruský sovětský spisovatel a kapitán dálné plavby, výzkumník a vědec. Svou námořní kariéru začal Badigin roku 1928 jako námořník na Dálném východě. Roku 1932 se po vystudování námořní vysoké školy ve Vladivostoku stal navigátorem a důstojníkem Sovětského námořnictva. Jako kapitán řídil roku 1938 výpravu ledoborce Sedov do Arktidy. Po uvěznění v ledu byl ledoborec změněn na driftující vědeckou polární stanici. Uvolněn byl až po 812 dnech v lednu roku 1940 v oblasti mezi Grónskem a Špicberky. Po svém návratu do vlasti byl Badigin 3. února 1940 vyznamenán Řádem rudé hvězdy a obdržel titul Hrdina Sovětského svazu. V průběhu Velké vlastenecké války byl v letech 1941 až 1943 velitelem sovětských ledoborců v Bílém moři a v letech 1943 až 1945 kapitánem motorové lodi v Tichém oceánu, která se plavila mezi Seattlem a Vladivostokem. Po skončení války odešel do výslužby a věnoval se studiu a literatuře. Vystudoval Moskevský pedagogický institut, pak absolvoval aspiranturu na Lomonosovově univerzitě, roku 1953 zakončil studium obhajobou disertační práce a získal titul kandidáta věd v oboru geografie. Jako autor debutoval ve 40. letech 20. století črtami o průzkumnících Arktidy. Poté napsal několik autobiografických knih a historických románů týkajících se mořeplavby. Roku 1973 se stal předsedou Komise pro námořní uměleckou literaturu Svazu spisovatelů Sovětského svazu.

Klement Benda

Narozen 17.9.1935 v Košicích, zemřel 16.6.1988 v Praze. Historik umění - specialista na avarsko-slovanskou dobu, archeolog, práce a překlady z oboru, časopisecké články.

Kendare Blake

Původem z Jižní Korey, nyní žije s rodiči v USA. Rodiče pochází z Kavkazu. Získala bakalářský titul v oboru podnikání z Ithaca College a magisterského studia v psaní z Middlesex University v Londýně. Má ráda řeckou mytologii, červené maso a veganství.

Karel Blažek

Narozen 26. 7. 1948 v Přerově. PhDr., redaktor, autor regionální literatury z jižní Moravy, sci fi prózy. Překladatel z angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, slovenštiny, zaměřuje se hlavně na sci-fi a knihy pro děti.

Karel Balák

Karel Balák byl rakouský politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Působil jako hostinský a rolník v Drásově. Studoval několik let na českém gymnáziu v Brně. Pak převzal správu rodinného hospodářství. Od roku 1890 byl organizátorem Lidové strany na Moravě na Tišnovsku. Byl předsedou jejího politického klubu v Tišnově. Od roku 1894 byl starostou Drásova. Zasadil se o revizi pozemkové daně a urovnal právní spor o obecní majetek. Byl předsedou Rolnického družstva lihovaru a škrobárny v Tišnově, členem výboru Okresního hospodářského spolku, pokladníkem Okresního družstva pro chov dobytka nebo členem kuratoria zimní hospodářské školy. Byl rovněž prvním ředitelem malostovické mlékárny a správcem rolnické váhy. Počátkem 20. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1906 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, český obvod Tišnov. Mandát zde obhájil i v zemských volbách v roce 1913. V roce 1906 se na sněm dostal jako kandidát mladočechů, respektive jejich moravské odnože, Lidové strany na Moravě. V roce 1913 byl lidově-pokrokovým kandidátem . Zasedal v zemské zemědělské radě. Jeho kandidatura v roce 1906 nebyla přijímána s všeobecným souhlasem. Dobový tisk mu vyčítal, že malostovická mlékárna, kterou řídil, musela kvůli špatnému hospodaření být prodána do soukromých rukou. Měl také v minulosti být neloajální při podpoře dohodnutých národních kandidátů na poslance.

Kammerorchester Berlin

Kammerorchester Berlin , známý také jako Berlínský komorní orchestr, je renomované těleso, které se významně podílí na rozvoji klasické hudby. Orchestr byl založen v poválečném Německu a získal si pověst díky interpretaci širokého spektra repertoáru od barokních až po současná díla. Soubor je známý svou precizností, čistotou a expresivními výkony, často spolupracuje s významnými sólisty a dirigenty.

Kamil Běhounek

Kamil Běhounek byl český swingový akordeonista a skladatel. Dětství prožil ve Slaném u Prahy. Během studia na právnické fakultě se seznámil s Janem Šímou a zapojil se do vznikajícího orchestru Gramoklubu. S tímto orchestrem nahrál několik snímků. V dalších letech skládal vlastní písně a aranžoval pro Melody Boys R. A. Dvorského a orchestr Harryho Ostena. V roce 1939 se stal členem Blue Music Karla Slavíka. Po emigraci Karla Slavíka se stal členem orchestru Karla Vlacha a současně spolupracoval s Melody Boys. Koncem roku založil vlastní septet. S tímto souborem po 2. světové válce účinkoval pro americké vojáky v důstojnických klubech v západním Německu, v americké okupační zoně. . V únoru 1948 pobýval v západoněmecké okupační zóně a do komunistického Československa se již nevrátil. V roce 1986 vydal Josef Škvorecký jeho autobiografickou knihu Má láska je jazz.

Jules Bennett

Úspěšná autorka romantických příběhů Jules Bennettová píše od roku 2005. Zprvu svůj čas dělila mezi tvorbu, salón krásy, který vlastnila, a svého manžela a dvě děti. Po dvanácti letech této praxe se však rozhodla své zaměstnání pověsit na hřebík a věnovat se zcela jen psaní. Díky svým knihám se stala finalistkou soutěže National Readers' Choice Award a majitelkou cen Linda Howard Award of Excekkence a CataRomance Reviewer's Choice Award.

Josef Brinke

Doc. RNDr. Josef Brinke, CSc. , geograf, odborník na oblast Austrálie a Oceánie, vysokoškolský pedagog, docent didaktiky geografie.

Jorge Bucay

Jorge Bucay je Gestalt psychoterapeut,psychodramatik a spisovatel z Argentiny.Jeho knih se prodalo více než 2 miliony kopíí po celém světě, a byly přeloženy do více než sedmnáct jazyků. V průběhu svého života pracoval jako obchodní cestující prodej ponožek,knih a sportovní oblečení, stejně jako pojišťovací agent, řidič taxi, klaun, skladník, pedagog, herec, lékař ve službě, psychyatr.

John Byrne

Autor textů pro výuku angličtiny a zpěvníku.

John Bevere

John Bevere a jeho manželka Lisa, jsou zakladatelé Messenger International, organizace zřízené učit, obohatit a zachraňovat jednotlivce, rodiny, církve a národy v síle Božího Slova. John je otcem čtyř chlapců a adoptované dcery a dědeček Asher a Sophie. John hraje golf, jeho favoritní tým je Detroit Red Wings. Když je doma, můžete ho najít, jak hraje karty se svou rodinou nebo se snaží přesvědčit manželku, aby hrála také golf.

Joachim-Ernst Berendt

Německý hudební publicista a producent, specialista na jazz.

Jiřina Bednářová

Narozena 1963. Pedagožka, metodické a didaktické materiály pro práci s předškoláky, odborné texty ze speciální pedagogiky, též učebnice a pracovní sešity pro předškoláky.

Jiří Buriánek

Narozen 30.10.1950 v Praze. PhDr., kandidát filozofických věd, sociolog. Práce a skripta z oboru.

Jiří Beran

Narozen 1960. Imunolog, infektolog, epidemiolog, vedoucí lékař Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové.

Jiří Bartoň

PhDr. Jiří Bartoň , regionální historik, pedagog, autor litreratury faktu a naučné liter., zejména monografií o městech a obcích, publicista, heraldik, fotograf, kronikář a lektor v oboru.

Jaroslava Blažková

Jaroslava Blažková byla slovenská spisovatelka-prozaička, publicistka a autorka knih pro děti a mládež. Dětství prožila střídavě v Česku a na Slovensku, od roku 1948 žila v Bratislavě. Vzdělání získávala nejprve na gymnáziu v Bratislavě, později začala dálkově studovat na filozofické fakultě Univerzity Komenského, ale studia v roce 1954 zanechala. Již v době studií na gymnáziu začala pracovat v Československém rozhlasu, později pracovala v redakci deníku Smena, odkud byla v roce 1956 propuštěna z politických důvodů. Poté pracovala jako dělnice v zahradnictví, od roku 1959 se věnovala profesionálně literatuře. Od roku 1968 žila v Kanadě, kam emigrovala s rodinou, a vlastní literární tvorbě se věnovala již jen sporadicky. Za tvorbu pro děti obdržela cenu UNESCO H. Ch. Andersena. Největší část její literární tvorby pochází z období před emigrací; po roce 1989 jsou vydávány již jen reedice jejích starších děl. V tomto období byla jednou z nejoblíbenějších autorek, nicméně také se o jejích dílech nejvíce diskutovalo. Její díla se nacházejí na pomezí vysoké a populární literatury, jsou příznačná svým osobitým humorem a sentimentem. Ve svých dílech se zaobírala problémy dospívající mládeže, které podávala velmi expresívním jazykem, s ironií a sebeironií vypravěčky. V literatuře pro děti se věnovala umělecko-naučným dílům, ve kterých poutavou formou podávala např. poznatky o přírodě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaroslava Blažková na slovenské Wikipedii.

Jaroslav Bulíček

Dr., Ing. Jaroslav Bulíček, CSc. , vodohospodář, literatura z oboru.

Jaroslav Blaha

Narozen 29.9.1934 ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Prof., Ing., CSc., ekonom, práce z oboru podnikové ekonomiky a účetnictví.

Jarmila Brožovská

Narozena 3.10.1927 v Praze, zemřela 27.6.1994. PhDr., hudební kritička, práce z oboru.

Jana Brabcová

Narozena 14.8.1965 v Klatovech. Mgr., pedagožka, autorka odborných prací z oblasti komunikační strategie, též autorka ilustračních fotografií odborných publikací.

Jana A Brabcová

Historička výtvarného umění.

Jan Buda

Jan Budař se narodil 31. 7. 1977 ve Frýdlantu. Později se přestěhoval do Brna, kde navštěvoval gymnázium a potom JAMU. Angažmá měl v několika menších divadlech, posléze v Národním divadle v Praze. Většina diváků ho zná z filmu Nuda v Brně, kde bravurně zvládl roli Standy. Vysloužil si za ni Českého lva. Zajímavé je, že k filmu složil také hudbu a podílel se i na scénáři.

Ján Bodenek

Ján Bodenek bol slovenský spisovateľ, prekladateľ a autor literatúry pre deti a mládež. Narodil sa v rodine stolára a vzdelanie získaval vo Vrútkach a Martine. Pracoval ako úradník v Matici slovenskej, pomocný redaktor vo vydavateľstve UNÁS v Bratislave, no po dvoch rokoch sa vrátil späť do Martina a Matice slovenskej, kde pracoval ako jazykový redaktor. Počas 2. svetovej vojny sa aktívne zúčastnil SNP. Po skončení vojny sa stal vedúcim vydavateľstva Matice slovenskej, redaktorom edície Dobré slovo a v rokoch 1953 - 1958 riaditeľom vydavateľstva Osveta. V roku 1963 sa presťahoval do Banskej Bystrice a stal sa redaktorom Stredoslovenského vydavateľstva, odkiaľ musel v čase normalizácie odísť. V roku 1971 odišiel do dôchodku. Svoje prvé diela uverejňoval v časopisoch od roku 1933. Prvú knihu vydal v roku 1938, a začínal tvorbou pre deti, no neskôr sa hlavne venoval tvorbe pre dospelých a ku knihám pre detského čitateľa sa vracal len sporadicky. Spočiatku vo svojich dielach venoval veľa priestoru sociálnej problematike, no neskôr kládol dôraz hlavne na umeleckú stránku diel. Okrem vlastnej tvorby tiež prekladal z nemčiny

Jan Blahoslav

Jan Blahoslav byl kněz a biskup Jednoty bratrské, literát, vzdělanec, pedagog a představitel domácího reformačně orientovaného humanismu. V písemném styku užíval příležitostně také řecké nebo polatinštěné formy svého jména: Apteryx , nebo Makarius, či Blasius . Byl bratrem Martina Abdona. Pocházel ze zámožné bratrské měšťanské rodiny z Přerova. První vzdělání získal na bratrských školách, nejprve se učil 7 let ve svém rodišti u kněze Jana Wolfa, od roku 1540 pobýval v Prostějově u kněze Martina Michalce. Odtud byl roce 1543 vyslán na humanistické gymnázium Valentina Friedlanda-Trozendorfa do slezského Goldbergu. Po ročním studiu se odebral zpět na Moravu, ale vzápětí pokračoval od roku 1544 na univerzitě ve Vitemberku. Zde jej nejvíce ovlivnil Philipp Melanchthon a jeho reformačně-humanistický vzdělávací koncept, kterému zůstal věrný po celý život. V pozdějších letech Blahoslav vzpomínal i na návštěvy bohoslužeb s kázáním Martina Luthera. Po ročním pobytu ve Vitemberku se Blahoslav navrátil do Prostějova, kde pomáhal s výukou na bratrské škole, jak odpovídalo kariéře budoucího duchovního. V červenci 1548 byl vyslán jako pomocník biskupa Jana Černého do Mladé Boleslavi. Odtud se před velikonocemi 1549 odebral na další studia do východopruského Královce, avšak velmi brzo musel město kvůli morové epidemii opustit a krátký čas pobýval v Gilgenburgu u biskupa bratrských exilových sborů Macha Sionského. Ještě v říjnu 1549 byl odtud vyslán na svá poslední studia do Basileje, významného centra dobové vzdělanosti. Dostalo se mu zde péče v domě humanistického vzdělance Zikmunda Hrubého z Jelení. Po několika měsících však vážně onemocněl a na sklonku jara 1551 se navrátil zpět do Prostějova, kde nastoupil na místo správce bratrské školy. V roce 1552 však opět odešel do Mladé Boleslavi, kde působil dalších pět let. Léta strávená v Mladé Boleslavi naplnil...

Jan Bernard

Narozen 18.7.1948 v Liberci. Doc., PhDr., CSc., filmový a divadelní teoretik, práce z oboru. Po studiu na Filozofické fakultě UK - obor dějiny a teorie filmu, dějiny a teorie divadla - působil v letech 1975-1987 v tehdejším Československém filmovém ústavu jako výzkumný pracovník a později jako organizátor a lektor Rady čs. filmových klubů. Koncem osmdesátých let začal působit jako pedagog na FF UK, kde po listopadu 1989 vedl oddělení filmové vědy a později katedru divadelní a filmové vědy. V letech 1993 až 1999 byl Jan Bernard děkanem pražské FAMU, na níž působí dodnes jako pedagog. Specializuje se na dějiny filmových teorií, základy filmové řeči, aplikaci estetických kategorií ve filmu a na problematiku médií. Je autorem řady studií, článků a knih z oblasti filmové teorie, historie a estetiky.

Jan Bělehrádek

Jan Bělehrádek byl český a československý lékař, rektor Univerzity Karlovy, politik, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii. Jeho otcem byl školský a menšinový aktivista František Bělehrádek , který byl od roku 1896 ředitelem kanceláře Ústřední matice školské. Jan Bělehrádek absolvoval studium medicíny na Univerzitě Karlově. V letech 1922–1923 působil jako asistent na univerzitě v Lovani. V letech 1925–1927 byl docentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v letech 1927–1935 působil jako profesor lékařské biologie. Od roku 1935 byl vysokoškolským učitelem a funkcionářem na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde v letech 1937–1938 zastával post děkana. V období let 1936–1939 byl rovněž ředitelem Purkyňova ústavu obecné biologie Univerzity Karlovy. Publikoval četné odborné i populární studie a je spoluautorem učebnice Obecná biologie, 1934. Angažoval se i ve veřejném životě. Na jaře roku 1938 patřil mezi iniciátory manifestu Věrni zůstaneme. Za Protektorátu Čechy a Morava byl aktivní v petičním výboru Věrni zůstaneme. Za své odbojové aktivity byl v září–říjnu 1939 a pak znovu od ledna do května 1945 vězněn nacisty. Po osvobození se stal v letech 1945–1946 rektorem Univerzity Karlovy. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do roku 1948. Po únorovém převratu odešel do exilu. V letech 1949–1956 působil v organizaci UNESCO v Paříži, od roku 1956 ve výzkumné laboratoři Middlessex Medical School v Londýně. Byl aktivní v exilové ČSSD. Ke konci života se angaž...

Jan Bayerling

Jan Baltus

Jan Baltus absolvoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy University v Brně v roce 1967. Poté nastoupil na odbor hygieny komunální v Karviné, kde se zabýval kvalitou vody pro ostravsko-karvinský revír a předpokládanými asanacemi poddolovaných území. Ve své kariéře pokračoval jako pracovník ochrany přírody se zaměřením na asanace a rekultivace krajiny po průmyslové činnosti. Od 70. let publikoval v odborných časopisech a napsal dvě cestopisné knihy o národních parcích v africké Keni a dobrovolnickém pobytu v chudinských čvrtích indického Delhi v programu Civil Service International. Od 80.let se publicisticky zaměřil na problematiku technických možností odstranění emisnich plynů ze spalovacích energetických procesů a této činnosti se věnoval od roku 1986 profesionáoně v časopise Technický týdeník. Po stáži v USA se stal šéfredaktorem tohoto časopisu, který orinetoval výrazně na problematiku výzkumu a vývoje a aplikovaného vývoje v českém průmyslu.

James Bowen

James Anthony Bowen je britský spisovatel. Jeho memoáry A Street Cat Named Bob , The World According to Bob a A Gift from Bob se staly mezinárodními bestsellery. V knihách vypráví, jak se z života na ulici, doprovázeného kromě chudoby i drogovou závislostí, dostal k normálnímu životu, v čemž pro něj bylo klíčové nalezení pouličního kocoura, kterého pojmenoval Bob, a se kterým pak žil. Příběh Jamese Bowena a kocoura byl i zfilmován, roku 2016 vyšel film Kocour Bob. Bowenovi jeho díla přinesla slávu a bohatství, které využil také k dobročinnosti - po své vlastní zkušenosti podporuje charity zaměřeřené na bezdomovectví, gramotnost či práva zvířat.

J. D Bernal

Britský fyzik, přírodovědec a teoretik vědy.

Ilona Baboráková

Iain Banks

Iain Banks, píšící také jako Iain M. Banks byl skotský spisovatel. Psal beletrii i sci-fi a jeho knihy jsou v Čechách, na Moravě a na Slovensku hojně překládány. Prorazil už svou prvotinou Vosí továrna a do své smrti vydal dvacet sedm románů a jednu sbírku povídek. New York Times nazvaly Bankse „nejvýznamnějším autorem sci-fi současnosti“, britské The Times ho umístily v roce 2008 na seznam největších britských spisovatelů po roce 1945. Banksova matka byla profesionální krasobruslařka, jeho otec úředník u námořnictva. Rodina se původně jmenovala Banks Menzies, jeho dědeček z otcovy strany změnil pořadí na Menzies Banks. Ačkoli byl při narození zaregistrován jako Iain Banks, již od dětských let užíval Menzies jako své prostřední jméno. Ve čtrnácti letech se Banks rozhodl stát spisovatelem. O dva roky později dokončil svou první povídku. Do roku 1974 studoval ve Stirlingu filozofii, angličtinu a psychologii. Po vysoké škole pracoval jako vrátný v nemocnici, zaměstnanec, zahradník a technik. Všechna zaměstnání mu ponechávala dostatek času, aby se věnoval svým literárním ambicím. Poté stopem procestoval Evropu a pracoval jako technik pro firmu British Steel. V roce 1978 projel Spojené státy z Washingtonu do Los Angeles, krátce pracoval v Greenocku u IBM a v následujícím roce se vrátil do Londýna. Tam v roce 1980 napsal román Vosí továrna, který ho naráz proslavil po celém světě. Od té doby psal romány a příležitostně krátké příběhy, které se v Británii téměř všechny staly bestsellery. Od vydání své prvotiny žil se svou budoucí ženou Annie v Kentu, po dočasném rozchodu se v roce 1998 vrátil do Skotska. V roce 2007 oznámili manželé rozchod. V červnu 2010 se zúčastnil 20. ročníku Festivalu spisovatelů Praha. V dubnu 2013 zveřejnil Banks na svém blogu oznámení, že před nějakou dobou byla u něj diagnostikována rakovina žlučníku, která se již rozšířil...

Hobo Blues Band

Hobo Blues Band byla významná maďarská bluesrocková skupina, kterou v roce 1978 založil Földes László, známý pod uměleckým jménem Hobo. Kapela se rychle stala jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších skupin maďarské hudební scény, proslulá zejména jedinečnou směsí blues, rocku a prvků maďarské lidové hudby. Jejich texty často odrážely sociální a politické komentáře, které rezonovaly s dobovými náladami v Maďarsku.

Henri Bergson

Henri Bergson byl francouzský filosof, jeden z nejvýznamnějších filosofů přelomu 19. a 20. století, představitel filosofie života vystupující proti tradici racionalistické a osvícenské filosofie, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927. Bergson pocházel z rodiny židovského hudebníka polského původu a Angličanky. Byl tradičně židovsky vychován, ale zejména pod vlivem Darwinovým se se svou vírou rozešel. Po studiích matematiky a filosofie působil jako učitel na středních školách , od roku 1898 přednášel na École normale supérieure a od roku 1900 na Collège de France. Zabýval se antickou filosofií, zejména Lucretiem a předsokratiky, později přednášel o novověké filosofii. Roku 1914 se stal členem Francouzské akademie. V mládí pobýval a přednášel v Anglii i v USA, blízce se spřátelil s W. Jamesem a jeho prostřednictvím významně ovlivnil americkou filosofii. Intenzivně se zabýval anglickou filosofií a studoval také biologii. Jeho vlastní filosofie staví proti analytickému racionalismu intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence. Stal se tak odpůrcem mechanistického výkladu života a kritikem metody exaktních věd a kritizoval i Darwinovu evoluční teorii. Zabýval se rovněž otázkami lidského vědomí a vztahu lidské mysli k tělu. Bergson chápal skutečnost jako jednotu života, dynamickou a neustále se vyvíjející, neboť je nesena životním elánem, který se stále snaží překonávat vzdorující sílu hmoty. Vývoj pojímal jako vznikání nového, které se rodí z tohoto zápasu života s hmotou a překonává sklon k setrvačnosti. Metodou filosofie je intuice , nikoli analýza. Významná je jeho teorie času jako trvání a paměti, velkou pozornost vyvolal svou teorií svobody, morálky a náboženství. Ve svých filosofických a esejistických dílech osvědčil Bergson originální stylistické umění s bohatstvím metafory, obrazu a analogie. ...

Hans-Werner Bastian

Novinář, literatura pro kutily.

Gyles Daubeney Brandreth

Gyles Brandreth je britský spisovatel, herec a bývalý politik. Narodil se v Německu, kde jeho otec pracovně působil. Vystudoval Univerzitu v Oxfordu a udělal kariéru v médiích. V 80. letech byl moderítorem TV-am.

Gustav Bareš

Byl to český a československý novinář, politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR a stranický ideolog. Po roce 1952 odstavený od moci v rámci vnitrostranického boje.

Grant Blackwood

Grant Blackwood, veterán amerického námořnictva, sloužil tři roky na palubě raketové fregaty jako operační specialista a pilot záchranného člunu. Je autorem série o Briggsi Tannerovi – The End of Enemies, The Wall of Night a An Echo of War – žije v Coloradu

Graham Brown

Graham Brown je americký spisovatel.Píše romány.Napsal romány či thrillery jako Černý déšt či Černé slunce.Napsal jich více.Oba tyto romány jsou vynikající... Americký spisovatel Graham Brown si ze svého dětství pamatuje zejména to, jak často se se svou rodinou stěhoval, proč, to sám Graham nikdy nezjistil. Kolikrát se rodina stěhovala, tolikrát později Graham vyzkoušel nejrůznější zaměstnání. Svou kariéru začínal jako pilot, po nějaké době dokončil svá další studia a stal se právníkem. Ani tato práce jej však moc nenaplňovala a proto se později rozhodl založit vlastní filmu zaměřenou na zdravotní pojištění. Žádná z těchto kariér jej tolik nenaplňovala a postupně se Graham Brown začínal zajímat o literaturu. Hned první thriller tohoto autora si získal obrovskou pozornost a Brown opustil svá předešlá zaměstnání, aby se mohl plnohodnotně věnovat právě psaní. Velkou inspirací Grahamu Brownovi jsou Stephen King, ale také paranormální televizní seriál Akta X. Dnes má Graham Brown na svém kontě hned několik románů, přeložených do mnoha světových jazyků. ddkk

Gaetano Bardini

Gaetano Bardini byl italský tenorista.

Gabrielle Bernstein

Autorka tří úspěšných knih a vůdčí osobností nového duchovního hnutí. Pořádá přednáškové cykly i semináře a vystupuje v médiích. Je zakladatelkou sociální sítě HerFuture.com a její videoblogy naleznete na www.Gabbyb.tv.

František Beneš

Narozen 15. 4. 1955. Filatelistický znalec a publicista. Soudní znalec v oboru filatelie, znalec Filatelistické zkušebny, předseda komise znalců SČF a zkušební znalec pro obor ČSR, ČR a pČaM; člen AIEP a AIJP. JUDr, Ing., CSc. Syn ing. Františka Beneše 1931-2007.

František Benda

František Benda , známý také jako Franz Benda, byl významný český houslista a skladatel spojený s obdobím pozdního baroka. Narodil se 22. listopadu 1709 v Benátkách nad Jizerou v Čechách a patřil k proslulé hudební rodině Bendů. Jeho kariéra vzkvétala, když se stal členem dvorního orchestru v Drážďanech a později působil jako Konzertmeister na dvoře pruského krále Fridricha Velikého.

František Bauer

František Bauer byl český historik, novinář, překladatel, pedagog, poradce prezidenta a přední český antifašista. Jako historik se specializoval na mezinárodní vztahy v období 1848–1945, na německou státní ideu a filozofii dějin. Ve třicátých letech patřil mezi nejinformovanější zahraniční zpravodaje československého periodického tisku a byl jedním z prvních, kdo pochopili nebezpečí nacismu. Spolu s vyslanci JUDr. V. Mastným a J. Masarykem tvořil skupinu, připravující Hrad na střetnutí s Německem a na to, že západní spojenci v rozhodné chvíli selžou. Už v roce 1935 se snažil polemizovat s fakty, které Hitler uváděl ve svém „Mein Kampf” a vykládal je tak, jak potřeboval. V letech 1940–1945 byl perzekvován nacisty a od roku 1949 až do smrti komunisty. Po jeho suspendování z ministerstva informací mu nebylo již nikdy umožněno veřejné působení ani publicistická činnost. Studoval na právnické a později filosofické fakultě UK v Praze. Působil jako politický komentátor v Českém slově, Národních listech a Národní politice, kde byl v letech 1939-1940 odpovědným redaktorem. Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí, kterým byl v roce 1934 vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů. Během okupace působil jako člen Ústředního vedení domácího odboje, v roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. V květnu 1945 se stal členem Českého národního výboru, později přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK. Za svou odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z řídící funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. Po necelém roce proti němu bylo zahájeno nikdy neukončené řízení, byl suspendován a následně donucen k předčasnému odchodu do penze. Od roku 1950 my bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl...

František Bareš

František Bareš byl český středoškolský pedagog, historik a muzejní pracovník. Absolvoval reálné gymnázium v Táboře a poté vystudoval zeměpis a dějepis na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzity v Praze. V letech 1876–1908 byl profesorem na mladoboleslavském gymnáziu. Současně byl zakladatelem a správcem mladoboleslavského muzea od roku 1863. Založil „Krajinský muzejní spolek“ a měl podíl na otevření první městské muzejní expozice. Od roku 1886 byl správcem městského archivu a jednatelem Muzejního spolku v Mladé Boleslavi.

František Bálek

František Bálek je sochař. Vyučil se keramikem v Karlovarském porcelánu v závodě Duchcov. V letech 1979 - 1985 pak studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze užité sochařství u prof. Josefa Malejovského. Po skončení studií se vrátil do Plzně, kde spolupracoval na zakázkách s Aloisem Soprem či Ladislavem Fládrem. Je spoluautorem Památníku Díky, Ameriko! v Plzni, podílel se na obnově Památníku národního osvobození v Plzni. Realizoval například památník Emila Škody či pamětní desku věnovanou Václavu Havlovi na Věznici Plzeň. Po roce 1989 se začal věnovat i sochařství z ledu a písku.