Všichni Autoři a témata

John Gwynne, (12)

John Flanagan (16)

John Flanagan je australský spisovatel zejména fantasy, jeho nejznámější dílo je dobrodružná série Hraničářův učeň. John Flanagan zahájil svoji pracovní dráhu jako reklamní autor. Pracoval v agenturách v Londýně, Sydney a Singapuru, potom přešel na volnou nohu. Začal psát televizní scénáře a byl hlavním autorem australské nejdéle vysílané situační komedie Haló, tati! Během pestré kariéry psal John reklamní slogany a scénáře, komerční prezentace, scénáře zábavných pořadů a jednou dokonce i projev guvernéra státu Nový Jižní Wales. Sérii Hraničářův učeň začal psát, aby svého dvanáctiletého syna Michaela přilákal ke čtení. Původně obsahovala dvacet povídek, které John později přepracoval na první díl Hraničářova učně s názvem Rozvaliny Gorlanu. Brzy následovaly další díly. Jeho syn, nyní třicetiletý, je nadšeným čtenářem všech těchto knih. John žije se svou ženou Leonií v Manly, přímořském předměstí Sydney, a v současné době píše nové díly série Bratrstvo. Co nejdříve by se měl o sérii Hraničářův učeň natáčet už dlouho odkládaný celovečerní film.

John Eldredge (14)

John Eldredge je autor spirituální literatury, terapeut a ředitel společenství pro duchovní poradenství Ransomed Heart Ministries v americkém Coloradu. Stasi Eldredgeová se na práci svého muže podílí jako spoluautorka některých knih a vedoucí ženských programů v Ransomed Heart Ministries. Za Johna je vdaná 25 let a má s ním tři syny.

Johannes Vilhelm Jensen (11)

Johannes Vilhelm Jensen byl dánský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1944. Bývá považován za jednu z ústředních postav dánské literatury 20. století. Jedna z jeho sester, Thit Jensenová, byla také známá spisovatelka. Jensen se narodil roku 1873 jako druhý syn zvěrolékaře v malé vesnici v Himmerlandu v severním Jutsku. Do jedenácti let byl vzděláván svou matkou, poté navštěvoval střední školu ve Viborgu a od roku 1893 studoval lékařství na universitě v Kodani. Již během studia si pod pseudonymem Ivar Lykke přivydělával sepisováním komerčních detektivních románů na pokračování. Prosadil se až románem Dánové napsaným v duchu dekadentního novoromantického sebezpytování. Jensen studia na univerzitě nedokončil. Roku 1896 odjel do USA a od roku 1898 se plně věnoval literatuře a žurnalistice. Své první tvůrčí období uzavřel historickým románem Králův pád o králi Kristiánovi II., který je dnes považován za jedno z jeho nejlepších děl. Jako novinář procestoval Jensen celou Evropu, Egypt a Palestinu a roku 1903 navštívil znovu USA. Po této cestě definitivně uvěřil v technický pokrok a v moderní civilizaci a stal se propagátorem sociálního darwinismu. V letech 1912–1913 navštívil Jensen Dálný východ a v letech opět 1925–1926 Severní Ameriku. Během této doby pracoval na svém vrcholném díle, šestidílném románovém cyklu Dlouhá cesta , ve kterém popsal vývoj severských národů od doby ledové do 15. století. V tomto cyklu Jensen vytvořil nevědecký a poněkud naivní mýtus o tom, že sever Evropy je kolébkou evropské kultury. Umělecky je to však dílo silné a z tohoto hlediska sklidilo zasloužený úspěch. Po obsazení Dánska německou armádou roku 1940 vyjadřoval Jensen dosti kritické názory na fašismus a antisemitismus. Když mu byla roku 1944 udělena Nobelova cena za literaturu za "ojedinělou intenzitu a produktivitu jeho básnické imaginace ve spojení s bohatým intelektem a odvážným, no...

Johan Richter (14)

Autor publikací z oboru alternativní medicíny.

Jiří Pokorný (14)

Narozen 16. 6. 1957 v Praze. Prof., PhDr., CSc., historik, činný na Katedře dějin a didaktiky dějepisu PedF UK, historické práce.

Jiří Novák (14)

Narozen 1922, zemřel 21.3.1990 v Praze. Sportovní redaktor a publicista, spoluautor literatury faktu - reportáží a informačních brožur o zahraničních hercích a zpěvácích. Tvořil věsměs spolu s Miladou Taterovou.

Jiří Kalousek (6)

Jiří Kalousek byl český malíř, kreslíř, karikaturista a ilustrátor. Byl žákem Antonína Pelce a Františka Muziky na VŠUP. Ilustroval řadu knih pro děti, humoristických publikací, leporel, kreslených filmů i umělecky naučné literatury.

Jiří Černý (13)

Jiří Černý je významný český hudební kritik a muzikolog. Pořádá klubové poslechové pořady . Jiří Černý maturoval na stavební průmyslovce v roce 1955. Vystudoval žurnalistiku a češtinu na Filosofické fakultě University Karlovy. V letech 1961–1965 pracoval s výjimkou vojenské služby jako kulturní redaktor týdeníku Mladý svět. Poté co dostal výpověď z ideologických důvodů, živil se jako publicista na volné noze. Přispíval do hudebních časopisů Melodie, , Hudba pro radost, Repertoár malé scény, Gramorevue, Hudba je hudba , Bulletin Jazz a Kruh, kam napsal několik slavných článků o Elvisu Presleym, Joe Cockerovi, Johnnym Cashovi, Bobu Dylanovi, Ericu Claptonovi nebo třeba Franku Sinatrovi. V Československém rozhlase uváděl a připravoval pořady, např. fakticky první československou hitparádu Dvanáct na houpačce , jež byla v té době velice populární, nebo rozhlasový pořad Desky načerno . V době normalizace byl donucen z Československého rozhlasu odejít z politických důvodů, poté pak přechodně pracoval jako korektor v tiskárně Mír nebo na Lidové škole umění v Praze 2, odkud napsal nesčetně článků o skupinách jako Queen, Beatles, Sex Pistols, Genesis, The Police, Aerosmith, Pet Shop Boys, U2, Scorpions, Black Sabbath, Bee Gees, The Velvet Underground, Nirvana, R.E.M., AC/DC, Sweet, Lynyrd Skynyrd, Rolling Stones, The Who, Kiss, Deep Purple, ABBA, Pink Floyd, Led Zeppelin, Smokie, Modern Talking, Metallica, Judas Priest, ZZ Top a jiných, které později nabízel do různých časopisů. V listopadu 1989 se účastnil zakládání Občanského fóra a moderoval některé protestní demonstrace. V letech 1990–1992 zastával místo šefredaktora a předsedy správní rady hudebního časopisu Rock & Pop. Jiří Černý pravidelně uvádí vlastní pořady na rozhlasové stanici Praha. Od dubna 2004 do února 2007 psal...

Jiří Brabec (6)

Czech keyboard player, composer and band leader. Born July 2, 1940 in Prague , died November 11, 2003 in Božejov . As a co-founder and member of the groups FAPSOrchestra and Karkulka in the late 1950s and early 1960s he was one of the pioneers of Czechoslovak rock and roll. His wife was Šárka Rezková. Note: For Czech recording engineer, please see Jiří Brabec .

Jindřich Hauft (11)

Narozen 18. 8. 1931 v Sedlejovicích-Radostíně u Turnova, zemřel 6. 6. 1996 v Praze. Novinář a publicista, redaktor časopisu Geologický průzkum, literární historik, pořadatel antologií v letech 1953-1963, překladatel z ruštiny, němčiny a angličtiny, regionální spisovatel Mělnicka a Podřipska.

Jevgenij Viktorovič Tarle (9)

Jevgenij Viktorovič Tarle, rusky: Евгений Викторович Тарле, původním jménem Grigorij Vigdorovič Tarle, rusky: Григорий Вигдорович Тарле byl ruský a sovětský historik, pedagog a vědecký pracovník, akademik Akademie věd SSSR . Známým se stal především svými pracemi o tažení Napoleona do Ruska a krymské válce.

Jeannine Auboyer (7)

Narodila se v Paříži a po léta pracovala v tamních muzeích orientálního umění. Zastávala funkci hlavního kustoda v Musée Guimet, asijském oddělení francouzské Národní galerie a vedla katedru pro studium Indie a Jihovýchodní Asie na École du Louvre. Autorka řady knih o umění a historii.

Jaroslava Dovcová (10)

Módní návrhářka, spoluautorka příruček o pletení a háčkování.

Jaroslav Vogeltanz (12)

Jaroslav Vogeltanz - člověk s fotoaparátem Zaměstnání: Pracovník propagace ZOO a BZ Plzeň Navštívené kontinenty: Afrika, Asie, Evropa Autor celé řady publikací nejen o přírodě, řady kalendářů, spolupracovník našich a zahraničních časopisů věnujících se přírodní tématice. Fotografující spoluautor knih o přírodě. Výbava: fotoaparáty značky NIKON a řada potřebných objektivů

Jaroslav Průšek (12)

Jaroslav Průšek, tradiční čínština: 普實克, zjednodušená čínština:普实克, byl český sinolog s mezinárodní pověstí. Jeho otec–strojvůdce předčasně zemřel a Jaroslav Průšek byl vychováván prarodiči. Vystudoval gymnázium v Praze a po maturitě v roce 1917 studoval dějiny antických národů a Byzance na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studiu čínštiny se věnoval soukromě od roku 1927. Ve studiu sinologie a japanologie pokračoval v Göteborgu a v Halle, studia ukončil doktorátem na Filozofické fakultě v roce 1930. Čínštině a japonštině se dále věnoval během studií v Lipsku. V roce 1932 jej Orientální ústav vyslal na studijní pobyt do Číny. Na Národní univerzitě v Pekingu studoval dějiny hospodářství a navazoval osobní kontakty s předními osobnostmi čínské literatury a literárního dějepisectví. V letech 1934-37 pokračoval ve studiu čínské literatury na císařské univerzitě v Tokiu, 1937 vedl letní dvouměsíční kurs dějin čínské literatury v Berkeley . Po návratu do vlasti pracoval v Exportním ústavu , učil čínštinu na Vyšší lidové škole ve Zlíně , katalogizoval čínské knihy v Univerzitní knihovně , a především působil jako lektor čínštiny a japonštiny ve Škole živých orientálních jazyků při Orientálním ústavu v Praze . Za války odmítal nabídky na působení v Německu. V roce 1945 byl jmenován docentem FF UK . V témže roce založil katedru filologie a dějin Dálného východu a inicioval založení časopisu Nový Orient. 1947 byl jmenován mimořádným, 1948 řádným profesorem čínské a japonské řeči a literatury na FF UK v Praze. Zároveň přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1948 se stal úřadujícím místopředsedou Orientálního ústavu, 1952 zvolen proděkanem FF UK v Praze. V listopadu 1954 rezignoval na vedení katedry filologie a dějin Dálného východu FF UK. V roce 1955 byl zvolen členem ČSAV; v Orientálním ú...

Jaroslav Jelínek (15)

Narozen 14. 4. 1908 v obci Cetule pod Stražištěm, zemřel 19. 2. 1986. Filolog - bohemista, pedagog. Vedoucí pracovník Výzkumného ústavu pedagogického. Vedoucí výzkumné skupiny pro vyučování českého jazyka. Podílel se na vypracovávání všech poválečných učebních osnov a řady učebnic českého jazyka pro 1. stupeň základních škol. Vedoucí redaktor časopisů Klas a organizačního věstníku Škola měšťanská a časopisu Teorie i praxe.

Jaroslav Brož (12)

Narozen 13.1.1907 ve Vídni, zemřel 3.9.1977 v Praze. Ing., filmový pracovník a kritik, práce z oboru.

Jaroslav Bidlo (12)

Jaroslav Bidlo byl český historik, profesor východoevropských dějin na Univerzitě Karlově. Narodil se v rodině východočeského učitele. Po předčasném ukončení kněžského semináře odešel studovat, a sice na pražskou univerzitu ke studiu katolické dogmatiky a historie na filozofické fakultě. Tyto dva obory mu umožnily orientaci ve středověku ve všech jeho církevně-politických intencích. Během svého působení v Praze byl i starostou Historického klubu. Původně učil krátce na střední škole , ale po odchodu prof. Jirečka byl určen jako jeho nástupce v oboru historické slavistiky. Jeho zásluhy ve vědním oboru všeobecné dějiny se zvláštním zřetelem k dějinám východní Evropy a Balkánu byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění se stal 19. března 1927 . Dále byl členem akademií polské, jihoslovanské a ruské. Pod vlivem Jaroslava Golla, v jehož semináři byl zapsán poprvé v roce 1890, se začal zabývat studiem dějin Jednoty bratrské, zaměřil se zejména na její polskou větev. Po studijním pobytu v letech 1892 a 1893 v Krakově, Petrohradě a Moskvě jakoby objevil východní Evropu a její dějiny. V roce 1897 vydává první dílo o Jednotě bratrské „Nekrologia polské větve Jednoty bratrské“ . V následujících letech na něj navázal čtyřdílnými dějinami polské jednoty. Vycházel přitom z pramenů, s nimiž se seznámil v Polsku, Vídni, Vatikánu a ve Švýcarsku. Jednota bratrská v prvním vyhnanství, jeho habilitační práce, pokrývá druhou polovinu 16. století s důrazem na teologickou stránku exilového života, včetně vlivu na polskou i českou společnost. Goll ohledně Bidlovy habilitace psal Rezkovi: „Jsou tu další habilitace, které b...

Jaromír Říha (8)

Narozen 8.11.1912. Ing., hydrobiolog, publikace z oboru rybářství.

Jaromír Homolka (11)

Jaromír Homolka byl český historik umění, zabývající se českým a evropským gotickým uměním a vysokoškolský pedagog. Po návratu do Čech bydlela rodina se třemi syny v blízkém okolí Prahy. Jaromír poznával umělecké památky Prahy dříve, než nastoupil ke studiu dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolutoriu školy jako zásadní pro svou profesní orientaci na gotické sochařství označoval setkávání s profesorem Albertem Kutalem. Nastoupil brzy jako kurátor sbírky středověkého sochařství ve Sbírce starého umění Národní galerie v Praze, kterou pod vedením Oldřicha J. Blažička budoval společně s Ladislavem Kesnerem starším, Jaromírem Šípem a Pavlem Preissem. Podílel se tam na mnoha výstavách, například roku 1965 na projektu výstavy Jihočeská gotika v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, nebo na reprezentačních výstavách české gotiky v zahraničí. Vedle toho se věnoval pozdně gotickému sochařství na Slovensku a dále již gotickému sochařství obecně. V roce 1964 přešel na výzvu profesora Jaroslava Pešiny jako pedagog na katedru dějin umění filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde byl jako bezpartijní dlouhá léta pouhým asistentem. Díky své stranicky zapojené manželce dosáhl alespoň roku 1979 povolení k roční stáži v Itálii. Teprve v roce 1988 se habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem dějin umění. V letech 1991–1994 také zastával místo děkana filozofické fakulty. V posledních letech své kariéry i po odchodu do důchodu externě přednášel vybrané kapitoly z dějin gotického umění na katedře dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Po smrti profesora Alberta Kutala v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzity v Brně. Ve svém badatelském odkazu navazoval především na působení Alberta Kutala. Z kolegů a spolupracovníků ho vázalo d...

Jarmila Kelnarová (14)

PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. . Působila jako ředitelka na Střední zdravotnické škola Brno, Jaselská. Je spoluatorkou řady učebnic.

Jana Jůzlová (14)

Vystudovala historii na FF UK a živí se jako spisovatelka a redaktorka naučných knih. Roku 2007 debutovala cestopisem Tři ženy v Indii , na nějž navázala knížečkou esejů Jak si užít cestování . S historikem Radkem Diestlerem vytvořila příručky Velcí panovníci Evropy a České dějiny v kostce , texty doplnila ilustrace Aleše Jiránka v knize Pražské věže . Dětským čtenářům jsou určené její knihy Světoví Češi 1 a II a Čeští cestovatelé , vše s ilustrátorem J. Fixlem. Původně se však věnovala psaní fantasy . Je držitelkou Ceny Karla Čapka, titulu Lady fantasy a Encouragement Award z Euroconu v Kyjevě.

Jan Royt (15)

Jan Royt je český historik umění, prorektor pro tvůrčí a ediční činnost Univerzity Karlovy. Hlavní oblastí jeho zájmu je křesťanská ikonografie a středověké malířství. Člen Vědecké rady Národní galerie v Praze. Jeho původním zaměřením bylo zemědělství, které studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze. Dokončil v roce 1979. V letech 1979–1984 studoval na FF UK v Praze, kde obhájil rigorózní práci. V nakladatelství Odeon pracoval jako redaktor literatury o výtvarném umění. Po revoluci v roce 1989 nastoupil na Ústavu pro dějiny umění FF UK, kde byl v roce 2006 jmenován ředitelem. Roku 1997 se habilitoval na FF UK prací Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století a v roce 2004 byl jmenován profesorem. Dne 12. října 2016 mu byl udělen titul doktor věd . Kromě FF UK působí dále na KTF UK Praha , FF UJEP v Ústí nad Labem a na AVU etc. Je členem mnoha vědeckých rad a institucí . Žije v Praze s manželkou, farářkou Církve československé husitské, a dvěma syny. Vystupuje také pravidelně ve sdělovacích prostředcích. V roce 2016 získal spolu s Jiřím Kuthanem Cenu města Havlíčkův Brod za nejkrásnější knihu veletrhu - za knihu Karel IV. - císař a český král

Jan Pikous (6)

Jan Pikous, narozený 9. března 1929 v Hrejkovicích, okres Písek, žije v Liberci. Zabývá se volnou tvorbou , výzdobou interiérů, výtvarnými plakáty, ilustrační fotografií v časopisech, knihách, kalendářích a fotografií užitou v propagaci aj. Zúčastnil se mnoha domácích i zahraničních výstav, na nichž obdržel různé ceny a uznání, získal též několik ocenění v soutěžích výtvarné fotografie. Je členem Unie výtvarných umělců ČR. Vyvrcholením jeho dosavadní tvorby bylo sedm samostatných výstav v Japonsku, které v této zemi dosáhly neobyčejného ohlasu.

Jan Pelc (11)

Jan Pelc je český spisovatel, představitel českého literárního undergroundu. Většinu 80. let 20. století strávil v emigraci. Jeho styl je typický syrovostí, krutostí a explicitou, s níž popisuje zejména dekadentní život a ubíjející svět maloměstské revoltující mládeže a lidí z okraje společnosti za normalizace. Jeho nejznámějším dílem je kontroverzní třídílný román ...a bude hůř, který byl i zfilmován. Jan Pelc vyrůstal v Klášterci nad Ohří. V letech 1972–74 studoval střední školu v Mladé Boleslavi, odkud byl ale vyhozen, načež roku 1977 absolvoval učební obor strojní zámečník v učilišti podniku ZKL Klášterec. Tomuto řemeslu se ostatně učil i Olin, hlavní postava Pelcova stěžejního románu ...a bude hůř. Po dvouleté vojenské službě Pelc pracoval v prunéřovské elektrárně. Roku 1981 Pelc emigroval přes Jugoslávii, Itálii a Rakousko do Francie, což je trasa, kterou kopíruje putování Olina v poslední, třetí části románu. Po několikaměsíčním pobytu v Marseille se Pelc usadil v Paříži, kde v letech 1982 až 1990 pracoval v redakci čtvrtletníku Svědectví, jehož šéfredaktorem byl Pavel Tigrid a v němž byla otištěna ukázka Dětí ráje, prostředního dílu románu ...a bude hůř. V Paříži Pelc v roce 1983 řídil také knižní edici Světlík. Paralelně s tím vydával Kus řeči, které vyšlo v pěti číslech. V době své emigrace se také podílel na programu rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Po Sametové revoluci se Pelc vrátil a žil v Praze, ale rád se vracel do Paříže, kde v polovině devadesátých let necelý rok i pracoval na českém velvyslanectví. Později se přestěhoval do Břeclavi, odkud pochází jeho žena. Pelc přispíval do mnichovské Národní politiky, římských Listů, vídeňského Paternosteru nebo do samizdatového časopisu Vokno. Je také autorem rozsáhlého rozhovoru s Mejlou Hlavsou - Bez ohňů je underground. Jeho trojromán ...a bude hůř vznikal tak, že jako první byl napsán druhý díl, následně třetí a poté první. Pelc se snaží ...

Jan Mukařovský (14)

Jan Mukařovský byl český estetik a literární teoretik, čelný představitel českého strukturalismu a Pražského lingvistického kroužku, akademik ČSAV. Po maturitě studoval lingvistiku na pražské univerzitě, kde studium úspěšně zakončil roku 1915 . Poté až do roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Plzni. Od roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze. V roce 1926 spoluzakládal Pražský lingvistický kroužek, kde se brzy stal jednou z vůdčích postav. Roku 1929 se habilitoval jako docent estetiky na Karlově univerzitě. V letech 1931–1937 působil na Komenského univerzitě v Bratislavě, kde byl v roce 1934 jmenován profesorem. Řádným profesorem Univerzity Karlovy se stal v roce 1948. Po 2. světové válce se politicky angažoval ve prospěch KSČ a zřekl se svých dřívějších strukturalistických „pochybení“, což mu umožnilo, aby se v roce 1948 stal rektorem Univerzity Karlovy a zůstal jím až do roku 1954. Toto období je spojeno s vypovězením řady kvalitních pedagogů, na němž měl Mukařovský také svůj podíl. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. V letech 1951 – 1962 byl ředitelem Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Od roku 1948 až do své smrti působil v mírovém hnutí, byl členem byra Světové rady míru a předsedou Československého výboru obránců míru. Napsal desítky článků, ale nikdy své myšlenky neshrnul do souborného díla. Mezi jeho nejvlivnější práce patří například studie „Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty“. Zprvu ho ovlivnil ruský formalismus, později se inspiroval sémiotikou a fenomenologií. Zabýval se problémy obecné estetiky, a to hlavně vztahem estetična k ostatním oblastem, povahou estetické funkce a hodnoty, estetických norem a významem estetična pro společnost. Rovněž se věnoval charakteru uměleckých děl, které chápe jako autonomní znak, strukturu...

Jan Krumbach (7)

Narozen 7. 1. 1921 v Bratislavě, zemřel 25. 4. 1986 v Brně. Ing., strojní inženýr, odborný asistent na Vojenské akademii Antonína Zápotockého, odborný pracovník Technického muzea v Brně. Autor publikací o československém letectví.

Jan Kefer (11)

Jan Kefer byl český astrolog, hermetik a publicista meziválečného období 20. století. Narodil se v novobydžovské měšťanské rodině. Jeho otec pocházel z Bavorska. Existuje legenda, že se narodil jako nevidomý, ale ve skutečnosti jen byl v dětství slabozraký na jedno oko. V Praze studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči ve třídě slavného znalce mystiky Jaroslava Ovečky. Absolvoval noviciát premonstrátského Strahovského kláštera, z řádu však odešel a vystudoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Pracoval jako knihovník Národního muzea v Praze, později jako knihovník Strahovského kláštera a ve Vatikánské knihovně. Byl dlouholetým sekretářem a později i předsedou společnosti československých hermetiků Universalie a redaktorem časopisu Logos. Zabýval se astrologií, kabalou, magií, alchymií a theurgií. Je autorem řady prací o astrologii a hermetismu, ve společnosti Universalia přednesl na tato témata řadu přednášek. Řadu významných děl přeložil do češtiny, např. Tibetskou knihu mrtvých a díla o magii Eliphase Léviho. Byl zatčen 18. června 1941 gestapem za svoje projevy proti okupační moci na půdě Universalie. Zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg. Předtím mu byla nabídnuta spoluúčast v týmu astrologů Adolfa Hitlera, což však odmítl. Později naopak proti Hitlerovi provedl několik magických útoků . Dr. Janu Keferovi byla dne 25. října 2012 jako prvnímu z československých hermetiků odhalena pamětní deska, připomínající jeho činnost knihovníka Národního muzea, spisovatele, skautského činovníka a člena Universalie; deska zmiňuje i jeho umučení v koncentračním táboře. Je umístěna na adrese jeho posledního občanského bydliště, v ulici Pavla Švandy ze Semčic čp. 850 v Praze 5....

Jakub Chovan (17)

Slovenský kartograf, fotograf, specialista na leteckou fotografii a geografické informační systémy.

Isabel Allende (19)

Isabel Allende Llona je současná chilská spisovatelka. V roce 2010 získala chilskou Národní cenu za literaturu jako čtvrtá žena v pořadí. Spisovatelka je dcerou chilského diplomata Tomáse Allende a Francisky Llony. Narodila se v Limě, když její otec pracoval v Peru jako velvyslanec. V roce 1945 se její rodiče rozvedli a Isabel se s matkou a dvěma sourozenci vrátila do Chile, kde žila až do roku 1953. Později žila střídavě v Bolívii a Libanonu. Část svého života strávila i v Bruselu a Švýcarsku. Kromě spisovatelské činnosti se věnovala žurnalistice. Pracovala jako novinářka v časopisech a v televizi. Roku 1963 se jí a manželovi Migueli Fríasovi narodila dcera Paula , o 4 roky později, po návratu do Chile, syn Nicolás . Kvůli cestám, při kterých prezentovala své knihy, skončilo jejich manželství rozvodem. Isabel Allendeová je neteří Salvadora Allende, bývalého prezidenta Chile, který spáchal sebevraždu při vojenském puči v Chile v roce 1973. Tehdy nadobro opustila Chile a odešla se svou rodinou do Venezuely. Od roku 1988 žila se svým druhým manželem, Williamem Gordonem, v Kalifornii. V roce 2015 se pár po 27 letech manželství oficiálně rozešel. Od roku 1959 do 1965 pracovala v Organizaci spojených národů v Santiagu de Chile. Spolupracovala s nejrůznějšími časopisy a novinami, napsala několik pohádek, divadelních her. V roce 1982, kdy ve věku 99 let umíral její dědeček, se rozhodla napsat mu dopis, který se později stal jejím stěžejním dílem. Dům duchů se setkal s velkým úspěchem a byl převeden i na filmová plátna. Roku 1984 vydala O lásce a temnotě, která byla později také zfilmována. O 8 let později zemřela na porfyrii její 28letá dcera Paula. Isabel Allende se rozhodla napsat svoji autobiografii Paula, ve které vypráví o svém dětství a mládí až do okamžiku svého exilu. Roku 2003 jí bylo uděleno americké občanství a o 4 roky později obdržela titul Doctor Honoris Causa Univerzity v Trentu. V...

Hugh Walpole (10)

Hugh Walpole byl anglický prozaik, který se narodil na Novém Zélandu. Byl synem anglického kněze a právě v jeho stopách měl jít. Místo toho si však vybral psaní. Mezi ty, kteří ho v této činnosti podporovali, byli tací autoři jako Henry James a Arnold Bennett. Jeho dovednosti v barvitém vykreslování prostředí a děje, společně s pověstí uznávaného přednášejícího, mu přinesly velkou čtenářskou obec nejenom v jeho domovině, ale i v Severní Americe. Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století byl jedním z nejprodávanějších autorů. Po jeho smrti však upadl v zapomnění.

Hugh Howey (13)

Hugh C. Howey je americký romanopisec a spisovatel sci-fi. Je znám pro svou knižní sérii Silo, jež se skládá ze samovydaných povídek službou Kindle Direct Publishing. Předtím, než začal psát povídky a knihy, pracoval jako kapitán jachty, pokrývač a zvukový technik. V polovině roku 2015 se Howey přestěhoval z Floridy do vesnice St Francis Bay, která se nachází ve Východním Kapsku v Jihoafrické republice. Tam se rozhodl pro výstavbu katamaránu, na němž plánuje žít, plavit se po mořích a nadále psát knihy. V roce 2011 začal psát povídku s názvem Wool. Jeho první knihu zpočátku vydával malotiskem, avšak poté se rozhodl pro samovydání a to službou Kindle Direct Publishing společnosti Amazon.com. Jelikož kniha začala být více populární, rozhodl se napsat další pokračování. Roku 2012 začal Howey vyjednávat o mezinárodních právech na knihu. V roce 2012 Howey podepsal dohodu s vydavatelstvím Simon & Schuster, díky které si zarezervoval distribuce knihy v USA a Kanadě. Dohoda mu dovolovala pokračovat v prodeji knihy výlučně online. Howley tedy odmítl milionovou nabídku za šestimístnou a zachoval si práva na e-knihy, přičemž vydavatelství prodal práva jen na knihy papírové. Také podepsal smlouvu s vydavatelstvím Random House Century UK pro distribuci sérií Wool a Sand na území Spojeného království. Filmová práva na sérii byla prodána studiu 20th Century Fox. O sérii však projevilo zájem také Lionsgate. Výkonná producentka LaToya Morgan plánuje pro televizní stanici AMC vytvořit nový seriál, který by se měl zaměřit na první knihu s názvem Wool. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugh Howey na anglické Wikipedii.

Honza Vojtko (12)

Narozen 1975. Mgr., psycholog a terapeut, zaměřený na vzdělávání dospělých, párovou a individuální terapii, též autor pohádek.

Harvey Diamond (7)

Harvey Diamond je světově uznávaným autorem bestselleru Fit pro život, který byl na vrcholu žebříčku prodejnosti po celých čtyřicet týdnů s více než dvanácti miliony prodaných výtisků. Jeho racly daly milionům lidí neocenitelnou informaci a naději žít život plný zdraví a vitality. Tento nový přístup ke stravování je výsledkem více než třiceti let, které zasvětil hledání opravdu zdravého životního stylu.

Hana Repová (13)

Slovenská spisovatelka a blogerka žijící v Německu.

Gustav Vlk (9)

Narozen v Praze, od dětství byl aktivním sportovcem, za svůj životní cíl si stanovil být sportovním novinářem, což se také podařilo. Od roku 1933 pracoval jako sportovní zpravodaj a novinář v řadě novin a časopisů. Jako sportovní reportér se v rozmezí let 1933 - 1978 zúčastnil 26 hokejových mistrovství světa a osmi ZOH.

Gottfried August Bürger (8)

Gottfried August Bürger byl německý preromantický básník, prozaik a překladatel. Bürger pocházel z rodiny evangelického kněze a na žádost svého dědečka začal roku 1764 studovat teologii v Halle. Studia však brzy opustil a od roku 1768 studoval právo na univerzitě v Göttingenu. Zajímal se též o klasickou filologii. Pracoval jako úředník a od roku 1784 přednášel v Göttingenu estetiku. Roku 1789 zde byl jmenován mimořádným profesorem, ovšem bez nároku na pravidelný plat, takže se musel živit jako překladatel. Svou literární dráhu zahájil jako spolupracovník časopisu Göttinger Musenalmanach, ve kterém uveřejňoval své první básně. Od roku 1779 sám tento časopis redigoval. Velký vliv na jeho tvorbu mělo hnutí Sturm und Drang. Je považován za zakladatele německé umělé balady. Jsou založeny na námětech z lidové slovesnosti, vyjadřují vášnivost lidských citů a vzdor proti osudu. Do života jejich hrdinů vstupují nadpřirozené síly, přičemž střet s nimi končí tragicky. Nejznámější z těchto balad je Lenora . Dnes však je jeho jméno spojováno především se satirickým dobrodružným dílem Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila, jak je vypravuje při víně v kruhu přátel , česky zkráceně Baron Prášil. Hrdina v knize vypráví o svých neuvěřitelných až fantastických příhodách, v nichž je často patrná autorova inspirace lidovými pohádkami a knížkami lidového čtení. V osobním životě nedosáhl Bürger díky své nevyrovnané povaze trvalého štěstí. Roku 1774 se oženil s dcerou hannoverského úředníka Dorette Leonhartovou, ale brzy se zamiloval do její mladší sestry Augusty. Po smrti Doretty roku 1784 se s Augustou příští rok oženil, ale ta roku 1786 zemřela ...

Gerhart Hauptmann (13)

Gerhart Johann Robert Hauptmann byl německý prozaik a nejvýznamnější německý dramatik přelomu 19. a 20. století, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1912. Gerhart Hauptmann se narodil roku 1862 v rodině pruského hoteliéra v malém slezském městečku Obersalzbrunn . Po absolvování Realschule v Breslau byl poslán na statek svého strýce v Jaueru , aby se učil zemědělství. Protože však Hauptmann nenašel v životě na venkově žádnou zálibu, brzy se vrátil do Breslau , kde začal studovat na umělecké škole, neboť se chtěl stát sochařem. Na škole se seznámil se svým celoživotním přítelem, německým malířem Josefem Blockem. Poté studoval sociologii a přírodní vědy na univerzitě v Jeně a v Berlíně a v letech 1883 a 1884 působil jako sochař v Římě. Roku 1885 se oženil, usadil se v Berlíně, zcela se věnoval literární činnosti a brzy získal pověst předního představitele nejen německého, ale i světového moderního dramatu. Roku 1891 se přestěhoval do Schreiberhau v Krkonoších, roku 1894 navštívil Ameriku a od roku 1907 žil v Agnetendorfu , rovněž v Krkonoších. Ve svém díle byl zpočátku ovlivněn naturalismem , ale později se v něm objevují i prvky symbolismu a novoromantismu . Jeho dramata i prózy se vyznačují dokonalým vystižením povah vystupujících postav v nejpodrobnějších odstínech. Roku 1912 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… zejména za jeho bohatou, mnohostrannou, vynikající tvůrčí činnost v oblasti dramatického umění“ . Ve svých nejlepších dílech (vytvořených především před prvn...

George Harrison (4)

George Harrison byl anglický hudebník, zpěvák, skladatel, hudební a filmový producent, který se mezinárodně proslavil jako kytarista skupiny Beatles. Harrison, často označovaný jako "tichý Beatle", se hlásil k indické kultuře a pomohl rozšířit záběr populární hudby tím, že do tvorby Beatles začlenil indické nástroje a hinduistickou spiritualitu. Po rozpadu skupiny v roce 1970 se věnoval úspěšné sólové kariéře a vydal několik uznávaných alb. Jeho trojalbum "All Things Must Pass" z roku 1970, které obsahovalo hitový singl "My Sweet Lord", je všeobecně považováno za jeho mistrovské dílo a potvrdilo jeho status sólového umělce. Harrisonova další alba, jako například "Living In The Material World" a "Dark Horse", dále ukázala jeho duchovní a humanitární zájmy a také jeho hudební a skladatelský růst. Kromě sólové kariéry Harrison v roce 1971 uspořádal Koncert pro Bangladéš, jeden z prvních velkých charitativních koncertů. Hudbě se věnoval až do své smrti v roce 2001 a zanechal po sobě odkaz, který ho upevnil jako jednoho z nejuznávanějších a nejvlivnějších umělců v historii populární hudby.

Garth Nix (14)

Garth Nix je populární australský spisovatel s mnoha čtenáři a fanoušky. Zaměřuje se zejména na fantasy tematiku. Mezi jeho díla patří populární knižní série Staré království, Klíče ke království či Sedmá věž. Narodil se v sobotu 19. července 1963 v australském Melbourne. V dětství se jeho domovem stalo město Canberra. V letech 1984 až 1986 navštěvoval Cannberskou univerzitu. Vystudoval zde profesionální psaní. Roku 1987 se přestěhoval do Sydney a dodnes tu poblíž Coogee Beach žije se svou ženou Anne. Spolu mají syny Thomase a Edwarda. Poté, co pracoval jako publicista, knižní redaktor nebo literární agent mnoha firem, se v roce 2002 stává spisovatelem z povolání. Jeho knihy se prodávají po celém světě, byly přeloženy do více jak 28 jazyků a ocitají se na výčtech bestsellerů časopisů jako jsou The New York Times, Publishers Weekly, The Bookseller, The Australian a The Sunday Times. Uvedená data se prvotně vztahují k vydání v anglické verzi, v závorce jsou uvedená data českého vydání.

František Starý (9)

Narozen 25. 7. 1925 v Horažďovicích, zemřel 29. 12. 2017. RNDr., PhMr., CSc., výzkumný vědecký pracovník; farmaceut, botanik, věnoval se farmaceutické botanice: pracoval ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv; byl též členem redakční rady časopisu Živa.

František Kuřina (19)

Narozen 16.6.1932 v Pivkovicích-Chrástu. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský učitel, matematik, práce z oboru.

František Kafka (12)

František Kafka byl český spisovatel a překladatel. Mládí prožil v Divišově, absolvoval gymnázium a obchodní akademii v Hradci Králové, Právnickou fakultu UK v Praze. Po studiích pracoval jako advokátní koncipient, advokát a novinář. V letech 1941–1945 byl vězněn v koncentračních táborech v Polsku. Po osvobození tábora v lednu 1945 vstoupil do 1. čs. armádního sboru. Následně se stal prvním tajemníkem košické vlády a úředníkem ministerstva průmyslu. V 60. letech po těžké nemoci odešel do invalidního důchodu a začal pracovat jako překladatel a spisovatel, ovšem publikoval již od 30. let články, fejetony, cestopisy, detektivky. Na počátku 80. let se věnoval pražské německé literatuře a židovské literatuře. Příležitostně psal scénáře pro film . Jeho bratr Ota Kafka byl sportovní novinář. Některé zdroje uvádějí chybné datum narození a místo narození .

František Hečko (15)

František Hečko byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, redaktor a publicista, manžel slovenské spisovatelky Márie Jančové. Narodil se v rodině vinohradníka a své vzdělání získal v Suché nad Parnou, Bratislavě, Košicích a v Praze. Pracoval na velkostatku a v Ústredním družstvu v Bratislavě, později byl redaktorom vícero novin a časopisů . Po skončení druhé světové války pracoval jako lidově výchovný referent v Matici slovenské, redaktor časopisů a edicí vycházejících v Matici slovenské a nakonec i šéfredaktor Matičného čítania. Působil také ve Svazu slovenských spisovatelů a v letech 1954–1956 se stal také jeho předsedou. Často sa stěhoval , nicméně pochován je na slovenském Národním hřbitově v Martině. Svoje první literární díla začal publikovat v časopisech . Je autorem básní se sociálními motivy, intimní lyriky a sociálních románů, tematicky čerpajících z prostředí vesnice a z období druhé světové války. Věnoval se také publicistické činnosti s národohospodářskou a kulturně výchovnou tematikou. Svojí tvorbou se řadí k literárnímu směru socialistický realismus. V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Hečko na slovenské Wikipedii.

František Bukvář (16)

Autor detektivních příběhů a literatury faktu.

František Antonín Novák (14)

František Antonín Novák se narodil dne 20. října 1892 v Chotěbuzi u Těšína, zemřel 17. prosince 1964 v Praze. Z Těšínska se jeho rodiče brzy odstěhovali do Plzně, gymnázium absolvoval v Roudnici nad Labem. Na univerzitě studoval přírodní vědy a chemii, v roce 1918 se stal asistentem na farmaceuticko-botanickém ústavu Karlovy univerzity. V roce 1921 habilitoval ze systematické botaniky a na Vysoké škole obchodní potom habilitoval pro obor užitkových rostlin. Od roku 1934 byl řádným profesorem systematické botaniky na Univerzitě Karlově v Praze, od roku 1945 botanický ústav vedl, ve stejném roce se stal i děkanem přírodovědecké fakulty UK. Popularizaci botaniky se věnoval na stránkách měsíčníku Naší přírodou, později řídil botanickou část Chvilek v přírodě , od roku 1948 řídil měsíčník Československé botanické listy. Pořádal i botanické exkurze v okolí Prahy. Od roku 1919 jezdíval na Slovensko, kde se zabýval především studiem hvozdíků, od roku 1923 se výrazně věnoval floristickému průzkumu Balkánského poloostrova. Z jeho prací jmenujme alespoň: Monografická studie o Dianthus gratianopolitanus Vill. . Monografická studie evropských druhů rodu Dianthus ze skupiny Dianthi fimbriati . Systematická botanika, 2. svazky, in: Rostlinopis . Rostliny, svazek I . Rostliny, svazek II, Horské rostliny . Květena a vegetace hadcových půd . Rostliny, svazek III . Horské rostliny , ty vyšly v roce 1963 i v polštině . Farmaceutická botanika: Systematika a morfologie léčivých rostlin . Vyšší rostliny: tracheophyta . Společně s Jaromírem Klikou, Karlem Šimanem a Bohumilem Kavkou také napsal ve své době velmi úspěšnou knihu Jehličnaté ....

František Adolf Šubert (14)

František Adolf Schubert, nebo také František Adolf Šubert , byl český dramatik, prozaik a divadelní historik. Vystudoval gymnázium v Praze , poté nastoupil na Filozofickou fakultu, kterou dokončil v r. 1872 Pracoval v několika časopisech . V letech 1883–1900 byl prvním ředitelem Národního divadla po jeho otevření. V letech 1883–1884 k návštěvám divadla organizoval vypravení tzv. divadelních vlaků, kterých se zúčastnili Češi až z Vídně, Budapešti nebo z Chorvatska. V letech 1907–1908 byl prvním ředitelem Divadla na Vinohradech . Je pochován v Praze na Olšanských hřbitovech.

Frank Tetauer (17)

Frank Tetauer, vlastním jménem František Tetauer , byl český dramatik, spisovatel-prozaik, překladatel, esejista, divadelní a literární kritik. Narodil se v Praze-Karlíně v rodině krejčího. V roce 1922 absolvoval reálné gymnázium v Praze a pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem Viléma Mathesia a Václava Tilleho. Jeho oborem byla moderní literatura, středem zájmu pak především irská a angloamerická dramatická tvorba. Studijně navštívil Anglii, Francii a Německo. Školu ukončil úspěšně v roce 1926 závěrečnou prací „Filosofie Shawova díla dramatického a jeho předmluv“. V dalších letech se věnoval především překladům a publicistické činnosti. Již jako student začal v roce 1923 publikovat v literární revui Apollon , dále publikoval povídky, epigramy, úryvky z vlastních i přeložených dramat, literární a divadelní recenze a teoretické stati např. ve Studentském časopise, Lidových novinách, Panorámě, Hostu, Rozhledech po literatuře a umění, Literárních novinách, Listech pro umění a kritiku, Tribuně, Tvorbě, Právu lidu, Rozpravách Aventina, Lumíru, Městských divadlech pražských, Ročence Kruhu sólistů Městských divadel pražských, Národním a Stavovském divadle, aj. Od roku 1926 souběžně pracoval pro americké velvyslanectví v Praze jako tlumočník a překladatel. V polovině 30. let začal spolupracovat rovněž s rozhlasem, pro který překládal a upravoval hry např. G. B. Shawa, Eugene O'Neilla a dalších. Spolupráce se spisovatelem a dramatikem Františkem Langerem jej přivedla do Městských divadel pražských , kde začal působit od roku 1930 nejdříve jako lektor, od roku 1936 pak ve funkci dramaturga. Uváděl mnohé premiéry českých autorů, mj. Karla Čapka, Fráni Šrámka, Viktora Dyka, Františka Langra a významných klasiků světových, např. Williama Shakespeara, G. B. Shawa, Maxima Gorkého, Charlese...

Frank Arnau (9)

Frank Arnau, rozený Heinrich Karl Schmitt , také Harry Schmitt byl spisovatel a novinář. Syn švýcarského hotelového manažera a generálního ředitele Charlese Arnaua se narodil pod jménem Heinrich Schmitt a začal svou literární činnost v roce 1912 jako novinář s policejními zprávami. V roce 1920 získal německé občanství, kterého byl ale zbaven v roce 1934. V roce 1930 požádal o změnu jména, objevil se Frank Arnau. S nástupem Hitlera k moci v roce 1933 emigroval, žil v Nizozemsku, Francii, Švýcarsku. V roce 1939 odjel do Brazílie, kde žil až do roku 1955. Po svém návratu do Německa pracoval jako novinář pro časopis Stern. Napsal více než sto knih. Arnau byl také filatelista, jeho Encyklopedie filatelie z roků 1957 a 1967 byla znovu vydána v rozšířené podobě jako populární příručky filatelie. V roce 1970 se Frank Arnau přestěhoval do Bissone ve švýcarském kantonu Ticino. V prosinci 1975 Arnau vážně onemocněl a 11. února 1976 zemřel ve věku 81 let v nemocnici v Mnichově. V roce 1968 získal čestný doktorát na Humboldtově univerzitě v Berlíně v NDR.

Francine Rivers (10)

Francine Riversová se věnuje psaní skoro 30 let. Už v letech 1976-1985 úspěšně působila na knižním trhu a dostala vícero ocenění. Po svém obrácení v roce 1986 napsala román Vykupující láska jako své vyznání víry. Od té doby vydala řadu knih, které se dočkaly přízně čtenářů i oficiálního ocenění . Žije se svou rodinou v Kalifornii.

Fran Směja (13)

Fran Směja, vlastním jménem František Směja, byl český prozaik, básník, redaktor a kulturní pracovník v oblasti Opavy. K zachycení slezské atmosféry bohatě využíval Slezské nářečí a místní dialekt. Má pamětní desku na rodném domě v Suchých Lazcích a od roku 2014 spolu s Valentinem Držkovicem v Opavě.

Fleetwood Mac (17)

Fleetwood Mac je britsko-americká rocková skupina založená v roce 1967 v Londýně. Původními členy skupiny byli kytarista Peter Green, bubeník Mick Fleetwood, kytarista Jeremy Spencer a baskytarista John McVie, v roce 1970 se k nim jako plnohodnotná členka připojila McVieho manželka Christine McVie. Původně britská bluesová skupina Fleetwood Mac se v průběhu let vyvinula v poprockovou kapelu s proměnlivou sestavou. Nejúspěšnější období pro kapelu nastalo v polovině 70. let po příchodu amerických hudebnic Stevie Nicks a Lindsey Buckingham, což znamenalo začátek komerčně nejúspěšnější éry skupiny.

F. Paul Wilson (14)

Spisovatel F Paul Wilson se narodil a vyrůstal v New Jersey, kde promarnil mládí hrou se zápalkami, vysedáváním nad stránkami Uncle Scrooge a komiksů, četbou Lovecrafta, Mathesona, Bradburyho a Heinleina, poslechem Chucka Berryho a Alana Freeda v rádiu a koukáním na filmové horory. V roce 1967 absolvoval Georgetownskou universitu – vystudoval lékařskou fakultu. Už v prvním roce studia na lékařské fakultě začal otiskovat povídky, od té doby stále píše a provozuje lékařskou praxi. V sedmdesátých letech prodal množství komiksových příběhů. Jeho povídky a novely jsou vydávány jak v knižní podobě, tak časopisecky a byly zařazeny do výročních antologií nejúspěšnějších próz. Jeho romány vystoupily vysoko na žebříčcích popularity. Má na kontě šestnáct románů a je editorem antologie Freak Show, kterou vydává asociace Amerických autorů hororu. Jeho první tři romány žánru science fiction vyšly v jednosvazkovém souboru The LaNague Chronicles. Romány The Keep a The Tomb se dostaly do seznamu bestsellerů New York Times. Podle románu The Keep natočila společnost Paramount v roce 1983 vizuálně úchvatný, leč zcela nesrozumitelný film. Jeho premiéru provázely zdrcující kritiky, a tak zašel milosrdně rychlou smrtí. Autor se k odpovědnosti za tento film nehlásí. Kniha Wheels Within Wheels získala v roce 1979 cenu Prométheus, The Tomb cenu Porgie za nejlepší původní paperback roku 1984. Ve Spojených státech je v tisku přes 5 milionů Wilsonových knih. Jeho dílo bylo přeloženo do osmnácti cizích jazyků. V roce 1992 vytvořil Wilson spolu s M. Costellem pro televizi Sci-fi Channel program FTL NewsFeed, každodenní minutové zpravodajství z budoucnosti vzdálené 150 let, které se v Americe stalo kultovní záležitostí, autoři píší scénáře ke všem spotům . Wilson a Costello také podepsali smlouvu na román Mirage, a to jak na klasickou knižní podobu, tak na interaktivní CD-ROM. ...

Eva Nožičková (8)

prof. fil., zpracovatelka česko-německého a německo-českého slovníka, spoluautorka učebnic němčiny.

Eva Jílková (11)

Narozena 22.6.1923 v Praze. Beletristka, překladatelka z němčiny a polštiny.

Eva Frnková (13)

Učitelka, spoluautorka učebnice a pracovního sešitu z českého jazyka a literatury.

Erin Watt (15)

Erin Watt je společný pseudonym kanaďanky Elle Kennedy a američanky korejského původu Jen Frederick - přičemž každá z nich píše a publikuje též pod svým vlastním jménem. Viz: https://www.databazeknih.cz/autori/elle-kennedy-87384 Viz: https://www.databazeknih.cz/autori/jen-frederick-129677

Elia Kazan (7)

Elia Kazan, rodným jménem Elias Kazanjoglou byl americký herec, spisovatel, scenárista, divadelní a filmový režisér řeckého původu. Jednalo se o jednu z nejvýraznějších postav americké kinematografie 20. století. Mezi jeho nejznámější a umělecky nejhodnotnější snímky patří film Na východ od ráje natočený na motivy stejnojmenné knihy Johna Steinbecka v roce 1955. Elia Kazan se narodil v Istanbulu řeckým rodičům Georgovi a Atheně Kazantzoglou. Nedlouho po jeho narození rodina přesídlila nejprve do Berlína, krátce před první světovou válkou se pak i s mladším bratrem Avramem natrvalo usadila v USA. v New Yorku. Zde se otec živil jako obchodník s koberci. Svůj původ, důvody emigrace rodičů a vlastní dětství popsal Elia Kazan v autobiografické knize Ameriko, Ameriko, kterou přenesl na filmové plátno v roce 1963. Stejnojmenný film patří k jeho stěžejním dílům a získal řadu ocenění: Oscara za scénář ze tří nominací, sedm Zlatých glóbů, Zlatou mušli na festivalu v San Sebastianu. V roce 2001 byl zapsán do Národního filmového registru knihovny Kongresu USA , kde jsou uchovávány vybrané filmy jako dědictví pro další generace. Přestože otec očekával, že syn bude v rodinném podniku pokračovat, matka jej podporovala v touze po vlastní cestě. Poté, co absolvoval Williams College v Massachusetts, studoval dramatickou tvorbu na univerzitě v Yale Chtěl se stát divadelním hercem a v roce 1932 se přestěhoval do New Yorku, kde pokračoval ve studiu na Julliard School. Začal pracovat v divadle, kde začínal v různých pomocných divadelních profesích jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Na počátku třicátých let také působil jakožto příležitostný filmový herec v malých epizodních rolích. Kazan se stal jedním z členů newyorské divadelní skupiny Group Theatre, do svého repertoáru zařazovala především méně známé hry se sociální a politickou tematikou. Zde potkal muže, kteří měli velký vliv na jeho profe...

Edgar Theodor Havránek (8)

Narozen 19.6.1896 v Praze, zemřel 1964 tamtéž. Redaktor, novinář, beletrista, kulturní historik v Praze, místopisec, překladatel z němčiny, angličtiny, francouzštiny a ruštiny.