Všichni Autoři a témata

Vítězslav Šmejc (9)

Vítězslav Šmejc – 29. července 1982, Praha) byl český spisovatel literatury pro mládež. Jako školák trávil prázdniny v Pertolticích, které ho inspirovaly k napsání knihy Mladí žabáci. Gymnázium a učitelský ústav vystudoval v Čáslavi. Poté učil na Čáslavsku a Ledečsku. V Čáslavi žil v ulici Dobrovského . Manželka Milada Šmejcová byla učitelka. Je pochován v Praze, na břevnovském hřbitově, spolu s manželkou, oddělení D-11, místo 31 uh. Vítězslav Šmejc přispíval do časopisů Malý čtenář a Humoristické listy. Sám byl v letech 1938 až 1935 redaktorem časopisu Podoubraví. Nejznámějším dílem Vítězslava Šmejce jsou třídílné příběhy o automobilu Tygr – Tygr pana Boška , Tygr jede k moři a Tygr za polárním kruhem . Znovu byly příhody Tygra vydány v roce 1946. Tygr pana Boška se jako jediný ze Šmejcova díla dočkal ještě novodobého vydání v roce 1995.

Vilém Reichmann (9)

Vilém Reichmann, přezdívka Jappy; byl český výtvarník německého původu, karikaturista a fotograf. Proslul zejména černobílými imaginativními fotografiemi s poetikou náhodných setkání, tvarových analogií či abstrahujících detailù. Vilém Reichmann pocházel z brněnského německého prostředí. Otec Johann Reichmann pocházel z Rostěnic a byl odborným učitelem a ředitelem měšťanské školy v Brně. Matka Marie, rozená Schwarzová se narodila v Jihlavě. V letech 1927–1932 vystudoval architekturu na Německé vysoké škole technické v Brně a získal titul inženýra. Již jako posluchač školy prokázal levicové smýšlení, když byl funkcionářem socialistického studentského spolku Arbeitsgemeinschaft sozialistischer Hochschüler a členem komunistické strany . Krátce působil jako výpomocný učitel v Hanušovicích a do války pak pracoval na brněnském stavebním úřadě. V té době také kreslil karikatury do časopisů a novin - Index, Tvorba, Trn, Tramp, Simplicus, Arbeiter Ilustrierte Zeitung , Rovnost, Žijeme, Haló noviny. Přezdívku Jappy, kterou své kresby a karikatury signoval, získal v trampském hnutí. Dne 2. prosince 1935 se v Brně oženil s Rudolfinou Barborou Zukalovou , herečkou Zemského divadla. V roce 1938 bylo rozvedené manželství prohlášené za rozloučené. Jako Němec byl za 2.světové války zařazen do německého vojska, kde odmítl vstoupit do důstojnické školy. Na frontě přeběhl na ruskou stranu a v zajateckém táboře se připojil ke skupině antifašistů. Odsud se vrátil po válce jako zajatec a na svobodu se dostal po zásazích bývalé manželky. V letech 1947–1948 byl členem postsurrealistické skupiny Ra, která v té době uspořádala sérii výstav. Později byl členem fotografické skupiny DOFO a uměleckého Sdružení Q . Po roce 1948 působil ve svobodném povolání (člen Sva...

Viktor Hánek (15)

Novinář, básník a prozaik. Narodil se 24. 2. 1891na Žižkově, kde studoval reálku, pak vysokou školu technickou v Praze. Dva roky byl asistentem na odborné elektrotechnické škole v Praze. Po vojenské službě se stal redaktorem Večera, po deseti letech přešel do redakce Venkova. Jako literát začal otiskovat své básně a povídky ve Světozoru, Zlaté Praze, Rozkvětu, Zvonu a mnoha dalších časopisech a novinách. Vydal na padesát svazků knih próz a básní. Zemřel v Terezíně v roce 1954.

van (14)

Václav Nekvapil (15)

Novinář, zabývá se zpravodajskou publicistikou a fotoreportážemi.

Václav Kosmák (19)

Páter Václav Kosmák byl katolický kněz, fejetonista, romanopisec a satirik, autor tzv. kukátek. Páter Václav Kosmák, významný moravský spisovatel a vlastenec, se narodil 5. září 1843 v moravské obci Martínkov čp.76 v domku u školy – mistru krejčímu, kostelníku, Antonínu Kosmákovi a jeho ženě Anežce, rozené Fialové, jako čtvrtý ze šesti dětí. Od dětství měl velký zájem o vzdělávání, proto jej doporučil místní farář František Jedlička na hlavní farskou školu u sv. Jakuba v Jihlavě u učitele Březiny . Pokračoval pak 1854–1862 dál ve studiu na německém gymnáziu v Jihlavě. Mladého Václava Kosmáka ale zastihla v jeho dvaceti letech první životní rána, 12. října 1863 mu zemřela matka. Pro svůj český původ a nedokonalou němčinu zažíval ústrky i ponižování. O svátcích v létě i v zimě chodíval pěšky z Jihlavy 39 km domů do Martínkova. V Jihlavě rád navštěvoval tamní český majáles, kde v něm vzplanul cit vlastenectví. Na tato svá studentská léta vzpomínal v četných črtách a povídkách. Na přání rodičů v roce 1862 vstoupil do brněnského semináře a za kněze byl vysvěcen 4. června 1866. O prázdninách se vydal na cestu do Mariazell. Jeho kněžským povoláním prolíná také činnost buditelská a spisovatelská. Jeho prvním působištěm bylo místo kaplana v Moravských Budějovicích 1866–1868. Zde byl také jedním z prvních členů tamního obrozenecko-vlasteneckého spolku Budivoj, kde působil jako oblíbený recitátor, klavírista a zpěvák. Byl společenský, rád přednášel a zpíval v tamní české Weiglově kavárně. Regionální buditelskou práci vykonával se svým přítelem, advokátem dr. Eduardem Špatinkou. Po dvou letech v Moravských Budějovicích dále působil od 21. srpna 1868 do roku 1869 v Hostimi a od 15. září 1869 do roku 1870 v Biskupicích u Hrotovic. Později byl 1870–1872 administrátorem v Řeznovicích u Ivančic, kde napsal několik úspěšných románů. Protože byl vynikající řečník a vlastenec, byl zván na různá...

Václav Formánek (9)

Václav Formánek absolvoval reálné gymnasium ve Slaném a za války pracoval jako pomocný dělník, později pomocný úředník v ČKD Slaný . Po skončení války studoval v letech 1945 – 1949 dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora Antonína Matějčka a historii. Roku 1949 obhájil rigorózní práci Poznámky k noetice a metodologii dějin umění doby přechodu k feudalismu na území našeho státu.

Unknown Artist (19)

Tony DiTerlizzi (16)

Tony DiTerlizzi je americký autor fantasy knih pro děti. Jeho nejznámějším počinem na poli fantasy literatury je Kronika rodu Spiderwicků, kterou napsal společně se spisovatelkou Holly Blackovou.

Tomáš Kašpar (8)

Narozen 29. 10. 1959. Autor publikace zaměřené na péči o zdraví, zabývá se poradenstvím v oblasti rozvoje osobnosti, rozvoje lidského potenciálu a rozvoje budovatelů podnikání.

Thomas Berger (4)

Americký autor krásné a románové literatury. Bergerovy práce pokrývají množství literárních žánrů od detektivek až po humoristická díla. Jeho román The Feud byl navržen na Pulitzerovu cenu za literaturu. Celkem napsal dvacítku románů, z nichž se i další dva dočkaly filmového zpracování.

Theron Q Dumont (16)

Americký právník, obchodník a nakladatel. Autor prací z oboru parapsychologie a okultismu.

The London Symphony Orchestra (6)

The London Symphony Orchestra je jedním z předních světových orchestrů, proslulý svými nahrávkami, vystoupeními a hlubokým vztahem k žánru filmové hudby. LSO byl založen v roce 1904, má bohatou historii a od roku 1982 sídlí v londýnském Barbican Centre. Během své kariéry orchestr spolupracoval s řadou významných dirigentů a skladatelů. Široké uznání si LSO získal svou prací na poli filmové hudby, zejména nahrávkou hudby k původní trilogii "Hvězdných válek" pod vedením skladatele Johna Williamse. Tato spolupráce pomohla upevnit pověst orchestru jako tvůrce silné a ikonické filmové hudby. Kromě filmové hudby má LSO rozsáhlý repertoár klasické hudby a vydal řadu klasických alb napříč celou řadou skladatelů od Beethovena po Stravinského. Orchestr se i nadále podílí na živých vystoupeních klasické hudby i na nahrávkách a udržuje si významné postavení na mezinárodní hudební scéně.

Tereza Brdečková (13)

Tereza Brdečková je česká spisovatelka, scenáristka, a filmová publicistka, dcera scenáristy a režiséra Jiřího Brdečky. S manželem Jiřím Dědečkem vede od roku 2013 rodinné nakladatelství Limonádový Joe zaměřené na ilustrované knihy a filmovou literaturu. Roku 1976 maturovala na pražském Gymnáziu Jana Nerudy, poté vystudovala obor střihová skladba na FAMU . Po revoluci pracovala jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov . V roce 1992 byla programovou ředitelkou MFF Karlovy Vary. V letech 1999–2003 byla programovou ředitelkou, později hlavní dramaturgyní Febiofestu. V roce 1995 obdržela cenu Českého literárního fondu Stříbrná křepelka za nejlepší kulturní publicistiku. Její novinářská práce byla spjatá především s Týdeníkem Respekt, s Lidovými novinami, Českým rozhlasem a Radio Suisse Romande. Přispívala do novin a časopisů Cinema, Český deník, Film a doba, Hospodářské noviny, Literární noviny, Nová Přítomnost, Pražský deník, Prostor, Scéna, Tvar. Opakovaně zasedala v porotě mezinárodní kritiky FIPRESCI na festivalech v Cannes, Berlíně, Locarnu a dalších. V České televizi letech 1996–2012 natáčela s režisérem Zdeňkem Tycem cyklus Ještě jsem tady, rozhovory s podtitulem Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. V letech 2012 - 2016 zasedala jako radní Ve Fondu kinematografie. Od roku 2017 působí jako kmenová pedagožka na FAMU, obor scénaristika a dramaturgie. Její nejznámější prací je vysokorozpočtový televizní seriál Bohéma o českých hercích a filmařích v době Protektorátu a v raných padesátých letech. V literatuře i ve filmu se Brdečková zajímala vždy o propojení faktů a fikce, o vzájmené vztahy magického a konkrétního, o postavy lapené v tenatech dějinných zvratů. V roce 2004 kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu jako nestranice za Cestu změny . Do zrušených parlamentních voleb na podzim 2009 byl...

Sylvia Schneider (15)

Německá redaktorka, publicistka, zaměřena zejména na oblast medicíny.

Stewnerová Tanya (20)

Štěpán Svačina (17)

Štěpán Svačina je český lékař, internista-obezitolog, který se zaměřuje také na lékařskou informatiku. V letech 1999–2005 byl děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od ledna 2015 působí ve funkci předsedy České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, když nahradil profesora Jaroslava Blahoše. Po ukončení Akademického gymnázia Štěpánská studoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1978. Následně se zúčastnil postgraduálního studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v oboru matematická informatika a konstrukce programových systémů . Roku 1987 obhájil kandidátskou dizertační práci Počítačová podpora metabolické péče , doktorát získal v roce 2001 obhajobou práce Kvantifikace vztahů u obezity diabetu a metabolického syndromu Habilitační řízení podstoupil na téma Matematické modelování ve vnitřním lékařství a v roce 2002 byl jmenován profesorem UK pro obor vnitřní lékařství. V letech 2001–2003 vykonal kurs MBA na Prague International Business School. Od roku 2007 je členem předsednictva České lékařské společnosti J. E. Purkyně, v lednu 2015 zvolen jejím předsedou. Začínal na Fyziologickém ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK , poté přešel na III. interní kliniku 1. LF UK a VFN, kde byl v letech 2001 - 2019 přednostou. V letech 1999–2005 působil ve funkci děkana a předsedy vědecké rady 1. lékařské fakulty UK. Roku 2005 se stal jedním ze tří kandidátů na funkci rektora Univerzity Karlovy, kterým však byl zvolen profesor Václav Hampl.

Stanislav Jandík (11)

Stanislav Jandík byl český spisovatel, grafik a redaktor. Stanislav Jandík se narodil 14. května 1902 v Praze. Jeho otec Stanislav, pekařský dělník, trpěl tuberkulózou, nemohl pracovat v řemesle a živil se nádenickými pracemi. Matka Anna, rozená Lavírová, byla pradlena a posluhovačka. Z pěti bratří čtyři zemřeli ještě v dětství, poslední bratr Karel, kovodělník, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Stanislav Jandík se vyučil v tiskárně grafikem, pracoval v různých tiskárnách. Byl členem dělnické odborové organizace Grafická beseda, která sídlila v Dělnickém domě v Hybernské ulici v Praze. Poté byl čtyři roky bez zaměstnání, živil se ilustrováním, návrhy na plakáty, zhotovováním rytin a podobně. Po práci v tiskárně soukromě studoval střední školu – reálku, poté navštěvoval odborné kurzy Umělecko-průmyslové školy v Praze a Školy uměleckých řemesel v Brně. Pracoval jako redakční malíř v časopisech Ruch a Nový lid. Byl členem brněnské Levé fronty, kterou intelektuálně vedl Dr. Bedřich Václavek. Od roku 1931 byl v redakci časopisu Zlín , kam umisťoval články o SSSR, které mu posílal tajemník KSČ František Píšek. Roku 1935 nastoupil jako redaktor Lidových novin v Praze a začal zároveň pracovat v nakladatelství Volná myšlenka, kde vydal zejména politickou a kulturně historickou práci Masaryk na Valašsku, o jeho boji za poslanecký mandát v roce 1907, kdy proti němu stála nejtemnější reakce, a knihu Železní tovaryši, obsáhlé kritické dílo o Tomáši Baťovi a jeho organizaci práce. Po obsazení Čech a Moravy nacisty odešel z novin, aby nemusel sloužit okupantům v tisku, a začal pracovat v nakladatelství Čin v Praze. Tam spolupracoval s Juliem Fučíkem, Dr. Bedřichem Václavkem, Jaroslavem Kratochvílem, prof. dr. Zdeňkem Pírkem a jinými. Rok 1940 byl jedním z jeho nejplodnějších. Vyšly mu hned tři knihy. o T. Baťovi, Petru Augustinu Šlechtovi a Františku Křižíkovi, za jeho dvě statě zařazené do souborného dí...

Simon Scarrow (15)

Simon Scarrow je autor anglicky psaných historických románů, který se narodil v Nigérii a nyní žije v Norfolku. Získal magisterský titul na University of East Anglia, potom začal učit na East Norfolk Sixth Form College a City College Norwich. Známým se stal díky sérii Eagle , řadě románů odehrávajících se na území římské říše v době druhé vojenské invaze do Británie a pozdější kampaně za Julsko-claudiovské dynastie. Zatím tvoří sérii šestnáct knih; poslední, vydaná v roce 2017, se jmenuje Days of the Caesars. Napsal také sérii nazvanou Revolution o osudech Wellingtonových a Napoleonových, jejíž první titul, Young Bloods, vyšel v roce 2006. Druhý díl, The Generals, byl vydán o rok později a třetí díl, Fire and Sword, v lednu 2009. Čtvrtá a poslední kniha série je z června 2010 a nese název The Fields of Death. Nová série Gladiator začala vycházet v roce 2011. Série knih Orel se točí kolem dvou hlavních protagonistů, Quintus Licinius Cato a Lucius Cornelius Macro, kteří jsou oba římskými vojáky. Macro, veterán s téměř 15 let služby v římské armádě, byl nedávno jmenován do hodnosti centuriona. Cato, který vyrostl v paláci jako otrok, se na začátku seriálu připojí k II. legii jako optio Macra. První kniha začíná v 42 našeho letopočtu. Knihy pokrývají zkušenosti dvou vojáků, nejprve jako zkušený setník a nový Optio, v bitvách v Germanii a invazi do Británie jako součást Legio II Augusta. V 6. knize Orlí proroctví slouží jako součást císařského námořnictva na východu Itálie. V 7. a 8. knize bojují ve východních provinciích jako zástupci císaře Tiberia Claudia a jeho tajemníka Narcisse. V 9. knize ztroskotají na ostrově Kréta, kde se musí postavit místnímu povstání otroků vedené bojovníkem, který má s Macrem a Catonem nevyřízené účty z minulosti. V roce 2007 vydavatelství oznámila, že hodlá přestat používat slovo "orel" v názvu knihy této řady, počínaje Centurion. Tato změna byla zřejmě proto, že...

Siegfried Weiss (8)

Narozen 14. 10. 1933 v Jablonci nad Nisou, zemřel zemřel 13. 9. 2022 tamtéž. Fotograf, spisovatel a medailér, milovník a znalec Jizerských hor, autor fotografických publikací o přírodě.

Sherry Argov (6)

Známá mediální osobnost a spisovatelka, má vlastní pořad na kalifornské rozhlasové stanici KRLA. Pravidelně přispívá do časopisů Cosmopolitan, Glamour, Esquire, Playboy a mnoha dalších. Žije v Los Angeles. Její prvotina Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč získala velké uznání, byla přeložena do mnoha jazyků a stala se mezinárodním bestsellerem. V únoru 2006 vyšlo její pokračování Why Men Marry Bitches .

Sarí Harrar (10)

Americká spisovatelka a editorka zabývající se oblastí zdravotnictví.

Sarah Sprinz (11)

Německá spisovatelka, autorka románů.

Sarah Morgan (17)

Autorka romantických příběhů.

Sarah Addison Allen (8)

se narodila 30. března 1971 v Severní Karolíně. Studovala na Severokarolínské univerzitě v Asheville a studium ukončila bakalářskou zkouškou z literatury. Podle svých slov vždycky ráda psala a po škole si dala za cíl napsat něco, co by jí vydali. Než se jí to podařilo, prošla řadou nejrůznějších zaměstnání: předváděla předměty na dražbách, prodávala v obchodě, pomáhala ve starožitnictví. Úspěch se dostavil v roce 2003, kdy jí pod pseudonymem Katie Gallagherová vyšel román Tried and True a získal nominaci na cenu za nejlepší debut roku udělovanou časopisem The Romantic Times. O čtyři roky později vydala román Čarovná zahrada, v němž čerpá z dětství prožitém na americkém Jihu.

Sanaya Roman (15)

Sanaya Roman je autorka, která po více než 20 let přijímá prostřednictvím chanellingu vedení od Orina, moudrého a jemného duchovního učitele, který jí předal množství knih, audio kurzů a meditací. Chanelling představuje schopnost nechat svou identitu rozšířit se mimo své já a pojmout rozšířenou perspektivu. Mnozí lidé zažívají tento stav, když dělají práci, kterou milují a cítí se jasnější, moudřejší a více inspirování, než ve svém normálním stavu uvědomování. Někteří nazývají tento rozšířený stav zmíněným chanellingem, jiní inspirací, kreativním myšlením, intuitivním vhledem nebo rozšířeným vědomím. Převážná část vedení, které Orin poskytl lidem, je zprostředkována v jeho šesti knihách: Žít s radostí, Osobní síla skrze uvědomění, Duchovní růst, Chanelling – jak se spojit se svým duchovním průvodcem, Tvoření peněz a Láska duše, které byly vydány nakladatelstvím HJ Kramer, Inc. v USA . Všechna práce Orina souží lidem, aby rozvinuli svůj potenciál, nalezli svou vlastní moudrost a duchovně rostli. Sanaya Roman se vždy zajímala o metafyziku a tento obor také vystudovala na Universitě v Kalifornii v Berkley v USA. Mezi její oblíbené knihy patří knihy od Jane Roberts a Alice Bailey. Sanaya Roman spolupracuje s Duane Packerem, který se autorsky podílel zejména na knihách Tvoření peněz a Chanelling – Jak se spojit se svým duchovním průvodcem. Duane Packer má schopnost jasnovidného vidění, schopnost vidět energetická pole v těle a kolem těla, a široké schopnosti pomoci lidem dosáhnout rozšířených stavů vědomí a vnímat jemné energie. Má vědecké vzdělání a mnohaleté zkušenosti při vedení kurzů a terapie práce s tělem. Duane spolupracuje se svým průvodcem DaBenem, nefyzickou bytostí, v oblasti vědy a léčení.

Sabine Ebert (12)

Sabine Ebertová je populární německá spisovatelka, především historicky zaměřených románů. Sabine Ebertová vyrostla v Berlíně, posléze studovala iberoamerikanistiku a jazykovědu na univerzitě v Rostocku. Je novinářkou na volné noze, žije ve Freibergu.

Rostislav Švácha (10)

Rostislav Švácha je historik a teoretik umění a architektury, vysokoškolský pedagog . Ve svých pracích se zaměřuje na architekturu 17. až 20. století. Narodil se 16. ledna 1952. V letech 1971–1976 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a studia ukončil obhajobou rigorózní práce K periodizaci díla Jana Aichela Santiniho . V letech 1977 až 1984 byl redaktorem v nakladatelství Odeon. Roku 1985 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, kde působí doposud. Své znalosti moderní architektury a odbornou autoritu využívá pro podporu a prosazování ochrany významných staveb vzniklých ve 20. století. Je členem Domácí rady Klubu Za starou Prahu.

Roger Scruton (13)

Roger Vernon Scruton, výslovnost byl britský filosof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník. Byl zastáncem a typickým představitelem konzervatismu. Vystudoval filozofii na Jesus College v Cambridgi, kde získal doktorát. Od roku 1971 do roku 1992 vyučoval a byl profesorem estetiky na Birkbeck College of London. Následně do své smrti působil jako hostující profesor na Bostonské universitě a Univerzitě v St. Andrews. Scruton uměl také česky. Roger Scruton se roku 1979 také podílel na činnosti tzv. „podzemní univerzity“ během komunistického režimu v tehdejším Československu. Spolu s mnoha dalšími kolegy ze zahraničí vedl bytové semináře v Praze, Brně a Bratislavě pro ty, jimž režim neumožnil studium na vysokých školách. Mezi jeho posluchače patřili např. Alexandr Vondra, Petr Fiala či Petr Pithart. V roce 1985 byl z Československa vypovězen, do země se mohl vrátit až po Sametové revoluci v roce 1990. Byl také členem českého PEN klubu a Společnosti pro vědy a umění. Patří též mezi zakladatele Vzdělávací nadace Jana Husa. V dubnu 2019 byl na základě zmanipulovaného rozhovoru, který pro levicový časopis New Statesman sepsal novinář George Eaton, odvolán z funkce ministerského poradce. Eaton vytrhl Scrutonova slova o vlivu George Sorose v Maďarsku z kontextu tak, aby vyzněla antisemitsky, následně jej označil též za islamofoba a xenofoba. Eaton si následně vyfotil selfie s lahví šampaňského, jak slaví Scrutonovo odvolání. Magazín se následně za křivá obvinění omluvil. Bývalí čeští disidenti Daniel Kroupa, Pavel Bratinka, Ivan M. Havel či Petr Pithart vyjádřili Scrutonovi podporu a Alexandr Vondra jej pozval, aby přijel přednášet na univerzitu v Česku. Scruton se nakonec v červenci na svou pozici vrátil. V srpnu 2019 Scruton oznámil, že se léčí s rakovinou, jíž 12. ledna 2020 ve věku 75 let podlehl. Roger Scruton byl autorem řady knih o filozofii, estetice, uměn...

Robin Sharma, (15)

Robert Jordán (18)

Robert Jordan je pseudonym pro amerického spisovatele James Oliver Rigney, Jr. . Pod tímto pseudonymem je znám jako autor slavného fantasy cyklu Kolo času . Píše také pod pseudonymem Reagan O'Neal. Kromě cyklu Kolo času psal také fantasy romány o Conanovi. Jordan se narodil v Charlestonu v Jižní Karolíně. V letech 1968 až 1970 sloužil dva cykly ve Vietnamu v americké armádě. Za svoje zásluhy zde získal několik vyznamenání. Po návratu z Vietnamu získal titul ve fyzice. Po promoci byl zaměstnán jako jaderný inženýr amerického námořnictva. Svoji spisovatelskou kariéru začal v roce 1977. Mezi jeho koníčky patřila historie, lov, rybaření, námořní plavba, poker, šachy, kulečník a sběr dýmek. Žil v domě postaveném v roce 1797 se svojí ženou Harriet McDougal, která pracuje jako knižní editor pro Tor Books. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Jordan na anglické Wikipedii.

Ridley Pearson (10)

Autor úspěšných detektivek, zároveň tvůrce fantastických příběhů pro děti se narodil v roce 1953. Od mládí chtěl být muzikant. Měl svoji rockovou kapelu a zpíval pro ni texty. Roku 1985 vydal svou první detektivku, která slavila velký úspěch. Od té doby napsal 18 románů, z toho několik s oblíbenou dvojicí detektivem Lou Boldtem a policejní psycholožkou Daphne Matthewsovou. Na hudbu nezanevřel a v roce 1992 založil kapelu Rock Bottom Remainders, v níž hráli spisovatelé všech možných žánrů . V kapele si padli do noty s fejetonistou Davem Barrym a napsali spolu knihy pro děti o začátcích Petra Pana. U nás byly přeloženy tyto romány: Spodní proudy , Krysař , První oběť , V zemi nikoho , Paralelní lži , Staré hříchy , Smrtící ostří .

Richard Wagner (16)

Wilhelm Richard Wagner byl německý hudební skladatel, dramatik, básník, spisovatel, divadelní režisér a dirigent, výrazný představitel hudebního romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří opery Rienzi, Bludný Holanďan, Tannhäuser, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, operní tetralogie Prsten Nibelungův a jeho poslední opera Parsifal. Mnoho let žil mimo Německo – především v Rize , Francii, Rakousku a Itálii. Nejdelší období však strávil ve Švýcarsku, kde se usadil poté, když po nezdařené revoluci v roce 1848 musel uprchnout z Německa. Několikrát navštívil i Čechy – především Prahu, kde uvedl některá svá díla. Měsíc strávil i v Teplicích; výlet na hrad Střekov jej inspiroval ke složení opery Tannhäuser. V Bayreuthu mu bylo v roce 1873 umožněno s pomocí bavorského krále Ludvíka II. postavit pro inscenace svých oper divadlo s tehdy vynikající akustikou a založit zde tradici Hudebních slavností v Bayreuthu , které si svoji světovou proslulost udržují až dodnes. Pro skladatelovy protižidovské názory bylo jeho dílo již za Německého císařství jednostranně posuzováno a zejména v období nacismu přímo zneužito. Wagner bývá spojován s Adolfem Hitlerem z toho důvodu, že Wagnerova snacha Winifred Marjorie Wagner  byla dlouholetou Hitlerovou osobní přítelkyní. Narodil se 22. května 1813 v Lipsku jako osmé dítě policejního úředníka Carla Friedricha Wagnera a dcery pekaře Johanny Rosine Wagnerové, roz. Pätzové . Šest měsíců po jeho narození, 23. listopadu 1813, zemřel jeho otec na tyfus. V srpnu 1814 se jeho matka znovu provdala za herce a básníka Ludwiga Geyera , který se ujal celé rodiny a kterého si Wagner sám velice vážil. Johanna Rosine Wagnerová měla s Geyerem ještě dceru Cäcilii . Objevily se také spekulace, že by Geyer mohl být dokonce jeho biologickým otcem, nebyly a...

Richard Brautigan (11)

Richard Gary Brautigan byl americký spisovatel, který bývá někdy řazen do postmoderny a jindy k beat generation. Brautiganovi rodiče - Bernard Frederick Brautigan a Lulu Mary Keho spolu dlouho nevydrželi. Richard vyrůstal pouze s matkou a otce potkal snad jen dvakrát v životě. Ten sám zjistil, že má syna, až po Brautiganově smrti. "Má stejné příjmení, ale proč by čekali 45 let, aby mi řekli, že mám syna?" Roku 1939 Lulu porodila dceru Barbru Ann. Brautigan často vzpomínal na traumatický zážitek, kdy ho matka nechala samotného se svou dvouletou sestrou v motelu v Great Hills a vrátila se pro ně o dva dny později. Roku 1943 se Lulu vdala za kuchaře Roberta Geoffreye Porterfielda, a řekla Brautiganovi, že to je jeho biologický otec. S ním se ale v roce 1949 rozvedla a o rok později si vzala Williama Davida Folstona, na kterého ale Richard vzpomínal jako na alkoholického tyrana, který Lulu mlátil. V mládí se zjistilo, že je paranoidní schizofrenik a prodělal šokovou terapii, což jej velmi ovlivnilo. V počátcích beat generation žil v San Franciscu a ačkoli s tímto hnutím výrazně spolupracoval, nikdy se k němu plně nepřihlásil. Přesto do něj bývá řazen. Brautigan rozdával své básně na ulici, což bylo u beat generace relativně obvyklé, ale odmítal se účastnit veřejných čtení . Brautigan rozdával své básně tištěné na balíčkách se semeny rostlin, tzn. každý člověk dostal osm balíčků semen na nichž byly otištěny básně. Zajímavostí je, že neotevřené balíčky jsou nyní sběrateli velmi ceněny a prakticky je nemožné je sehnat. V roce 1957 se oženil a v roce 1970 se rozvedl, po rozvodu se zhoršily jeho deprese. Roku 1972 se přestěhoval z Montany do Pine Creek a od té doby neposkytl žádný rozhovor a odmítal účast na všech oficiálních akcích na něž byl zván. Jeho knihy jsou složeny z krátkých, často absurdních příběhů. Během 60. let si Brautigana přivlastnilo hnutí hippies. V 80....

Renata Bláhová (7)

Mgr., pedagožka, autorka učebnic literatury pro střední školy.

Reinhard Habeck (12)

Rakouský novinář, spisovatel, autor literatury faktu, ilustrátor a karikaturista.

Raymond Khoury (11)

Z Libanonu utekl před občanskou válkou, absolvoval střední školu ve Spojených státech, po návratu do Bejrútu vystudoval architekturu, ale znovu prchal před obnovenou válkou. Usadil se v Londýně a začal pracovat jako architekt. Chtěl si koupit dům na Bahamách, a právě tehdy se setkal s člověkem, který se živí tím, že pomáhá spisovatelům psát scénáře na základě jejich vlastních knih. Tak nějak se pokusil něco napsat a Raymond Khoury objevil svůj literární talent. --- Poslední templář, kniha, jejíž české vydání se stalo nejprodávanější knihou roku 2006.

Raniero Cantalamessa (17)

Raniero Cantalamessa O.F.M.Cap. je italský katolický řeholník, kněz, a teolog. Je také literárně činný, množství jeho duchovních spisů bylo přeloženo i do češtiny. Dne 25. října 2020 papež František oznámil během modlitby Anděl Páně, že jej dne 28. listopadu 2020 bude kreovat kardinálem. Kardinálská kreace proběhla dne 28. listopadu 2020 v bazilice sv. Petra. V době jmenování přesáhl věk osmdesáti let, a proto nepatřil mezi kardinály-volitele. Je jedním z mála kardinálů, jimž papež dovolil, že nejsou povinni přijmout biskupské svěcení. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Raniero Cantalamessa

Rajko Doleček (11)

Rajko Doleček byl český lékař česko-srbského původu, profesor zaměstnaný ve Fakultní nemocnici Ostrava. Byl autorem více než 200 odborných publikací, popularizoval endokrinologii, diabetologii, zdravou výživu a dietologii, zejména v televizi a v populárně naučných knižních publikacích. Politicky a společensky aktivně obhajoval pozice srbského národa. Matka byla bosenská Srbka a otec Čech. Rajko Doleček studoval 2 semestry medicínu na Univerzitě v Bělehradě, lékařská studia dokončil na Karlově univerzitě v Praze. Od počátku své medicínské kariéry pracoval v Ostravě, zprvu na interním oddělení tamější nemocnice, později na interní klinice Fakultní nemocnice Ostrava. Docentem byl od roku 1965, doktorem věd byl od roku 1970, profesorem od 1993. Lékařskou práci zahájil 29. října 1950, patřil k nejdéle praktikujícím lékařům. Ordinoval ještě několik měsíců před svou smrtí v roce 2017 a lékařskou praxi tak vykonával 67 let. Od 70. let 20. století prezentoval v Československé televizi vzdělávací cykly zaměřené na problematiku nadváhy, cukrovky, hormonálních poruch a stárnutí. Nejznámější byl Nebezpečný svět kalorií, který se zaměřil na nadváhu a zdravou životosprávu. Na stejná témata vydal několik populárně naučných knih. V osvětové činnosti pokračoval i po revoluci. Spolu s docentem Leošem Středou se podílel na pořadu Československé, později Slovenské televize Tak už dost!, zaměřeném rovněž na nadváhu, diety a zdravou životosprávu. Vydal další dietní příručky a věnoval se dietnímu poradenství na internetu. Kvůli zmizení části své srbské rodiny ve vyhlazovacím táboře Jasenovac během druhé světové války Ustašovci, po rozpadu Jugoslávie a během následných občansko-etnicko-náboženských válek v bývalých zemích Jugoslávie se angažoval za srbský národ, a to zejména ve svých knihách. a novinových článcích. Obhajoval postoje Radovana Karadžiće a Ratko Mladiće, jehož byl přítelem. Z rozhovorů s ním n...

Radomil Hradil (16)

Vystudoval VŠ zemědělskou v Brně a pracoval jako zahradník v biologicko-dynamických a ekologických podnicích v Německu, ve Švýcarsku, Norsku a České republice. Přeložil několik desítek převážně anthroposofických knih a knih s duchovní a ekologickou tematikou. Redigoval biodynamický časopis Valeriana a v současnosti vede redakci waldfordského časopisu Člověk a výchova. Spolupracoval a spolupracuje na různých mezinárodních projektech v oblasti ekologického zemědělství, přírodní zahrady a geomantie. Vedl autorský kolektiv knihy Červená biozahrada , je editorem knih Výsevní dny speciál , Decennium , Terapie duše , Průvodce českou anthroposofií , Vánoční zpěv andělů , Chléb sám tě neživí a Výchova a zdraví našich dětí .

Prúdy (12)

Prúdy je významná skupina v historii slovenské hudby, známá především svou tvorbou v 60. a 70. letech 20. století. Skupinu založil Pavol Hammel v Bratislavě a stala se jedním z průkopníků slovenské rockové hudby. Jejich zvuk byl směsicí rocku, popu a prvků lidové hudby, což dobře rezonovalo s tehdejší mládeží. Prúdy si získala široké uznání svým albem "Zvoňte, Zvonky" z roku 1969, které je často považováno za milník slovenské rockové hudby a zanechalo v tomto žánru trvalý odkaz. Album svým novátorským přístupem spojilo poetické texty s moderními hudebními aranžemi a stanovilo nový standard slovenské populární hudby. Během své kariéry skupina Prúdy pokračovala ve vydávání úspěšných alb a zůstala vlivnou silou na slovenské hudební scéně. S jejich diskografií jsou spojeny také tituly "Šlehačková Princezna" a "The Best Of", které dokládají všestrannost a neutuchající popularitu skupiny.

Prokop Chocholoušek (14)

Prokop Chocholoušek byl český novinář a spisovatel, autor romantické historické prózy z českých a jihoslovanských dějin, známý i jako satirik. Narodil se v Sedlci u Sedlčan v rodině ševce. Studoval v letech 1831–1837 na gymnáziu v Praze, pro nedostatek financí však musel studium přerušit. Následně pěšky odešel do Itálie, kde v Padově krátce studoval chirurgii, studium nedokončil. Cestoval po Balkáně, a když se vrátil roku 1839 domů, žil střídavě v Sedlci a v Praze a věnoval se literatuře a žurnalistice. Vydával humoristické sborníčky Kocourkov a mezi lety 1849–1851 redigoval radikálně demokratický Pražský večerní list. Za článek o úmrtí filozofa a exkomunikovaného kněze Augustina Smetany byl dva měsíce vězněn, další vydávání Pražského večerního listu bylo vojenskými úřady zapovězeno. V následujících letech se snažil o vydání svých sebraných spisů; vydání zůstalo nedokončeno. Od roku 1855 žil na bratrově statku v Haliči, kde byl jako politicky podezřelý konfinován. Z vymezeného místa pobytu se mohl vzdálit jen na policejní povolení. Přestěhování do Prahy nebylo Chocholouškovi povoleno. Roku 1859 mu byl umožněn návrat do rodného Sedlce, zůstával však pod policejním dohledem a byla mu ztížena možnost obživy. Konfinace byla zrušena až roku 1861. Chocholoušek se mohl vrátit k žurnalistice, pracoval v redakcích listů Čas a Hlas, kde se spřátelil s Janem Nerudou. Přispíval do mnoha dalších listů - Vlastimil, Květy, Poutník, Vesna, Lumír a jiné. Pochován je v Nadějkově – sem za své bídy a nemoci přesídlil k příteli – faráři Antonínu Fikarovi. Den před smrtí jej navštívil také Neruda. Později mu byl zásluhou táborských vysokoškoláků na tamním hřbitově postaven pomník. Těžištěm jeho díla je historická próza, na počet prací bohatá, chvatně psaná, vypravěčsky někdy málo obratná. V povídkách a románech z české historie, k jejichž tvorbě jej podnítil Tylův příklad, připomínal Chocholoušek bývalou existenci č...

Pierre de Lasenic (14)

Pierre de Lasenic alias Petr z Lásenice či Milan, vlastním jménem Petr Pavel Kohout byl nejvýraznější postavou českého hermetismu v období mezi oběma světovými válkami. Petr Kohout se narodil v Brně, ale rodina se brzy přesunula do Prahy, takže obchodní akademii vystudoval již v Praze. Po maturitě narukoval k leteckému pluku do Kbel a dosáhl během své vojenské služby u letectva hodnosti četaře. Počátkem druhé poloviny 20. let žil v Chrasti u Chrudimi. V listopadu 1929 se přestěhoval k Josefu Adamírovi do Prahy na Vinohradech, který stál u počátků českého hermetického hnutí na přelomu 19. a 20. století a udržoval úzké kontakty s pařížskými martinisty. Po pobytech ve Francii, Alžíru, Egyptě, Indii, na Madagaskaru a jinde se roku 1937 vrací do Prahy. Během svých zahraničních pobytů se Lasenic mimo jiné podílel na rekonstrukci skulptur chrámu Angkor Vat, v Paříži založil pobočku české společnosti Universalia . Zdá se, že Lasenicův zájem o hermetismus vznikl velmi brzy, prokazatelně již roku 1920 . Z roku 1926 je známa jeho přihláška do martinistické lóže Simeon v Praze . Poté se zabýval oborem, který můžeme nazvat experimentální magií. Roku 1937 zakládá v Praze hermetickou společnost Horev-klub a martinistickou lóži Paragawa. Lasenicův zájem se však vždy soustředil na esoterismus starého Egypta. K této tematice vydal několik spisů, mimo jiné o egyptském bohu Hermu Trismegistovi . Pierre de Lasenic napsal velmi rozsáhlé literární dílo, jehož značná část je dnes ztracena. Pierre de Lasenic publikoval také celou řadu odborných článků v časopisech Horev, Logos a Medium. Do bibliografie nejsou zahrnuty články a kromě jedné výjimky ani ztracené spisy. ...

Petra Hůlová (9)

Petra Hůlová je česká spisovatelka. Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil. Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy Cirkus Les Mémoires. Později vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v doktorském programu. Od roku 2007 pravidelně přispívá do časopisu Respekt. Žije v Praze. Je rozvedená, má tři děti. Je členkou Strany zelených a ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala na 8. místě kandidátky Strany zelených v Hlavním městě Praze . Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 6. místě kandidátky Strany zelených, ale neuspěla. Zdramatizovala román Iana McEwana Betonová zahrada, premiéra proběhla v lednu 2016 ve Švandově divadle. Spisovatelčin debut Paměť mojí babičce získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Próza Umělohmotný třípokoj získala Cenu Jiřího Ortena. Hůlová získala v roce 2008 Cenu Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga.

Petr Rybář (8)

Ing. Petr Rybář je zakladatel Plzeňské banky, politik a starosta plzeňské jednoty Orla. V 60. letech se stal známým díky svému angažmá v organizaci Svazu vysokoškolského studentstva, když se stal v květnu 1968 jeho prvním předsedou. Po listopadu 1989 vystřídal řadu funkcí v rámci KDU-ČSL a působil i jako její generální sekretář. Od listopadu 1990 až do prosince 1992 byl náměstkem primátora města Plzeň pro ekonomiku. V roce 2014 se uchází o senátorské křeslo v obvodu Plzeň - město. Je ženatý s operní pěvkyní a hudební pedagožkou Lilkou Ročákovou, s níž má dvě dospělé děti. Vyrůstal pouze s matkou, která pracovala jako prodavačka. Vedla opravnu plnicích per a panenek, později oddělení v obchodním domě Prior. V letech 1960 – 63 absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu a po maturitě začal studovat Výrobně-ekonomickou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou dokončil v roce 1968. V roce 1968 se jako student zúčastnil zasedání Vysokoškolské rady ÚV ČSM. Navrhl její zrušení a založení přípravného výboru nové organizace vysokoškoláků a stal se jeho předsedou. Po založení Svazu vysokoškolského studentstva, který byl založen v květnu 1968 v Olomouci, byl Petr Rybář zvolen jeho prvním předsedou. V červenci 1968, po přijetí ústavního zákona o vzniku československé federace, byl jako zástupce studentstva zvolen poslancem nově vzniklé České národní rady a stal se členem jejího předsednictva, které se stalo hlavním orgánem obnoveného českého sněmu. Mandát poslance zastával do podzimu následujícího roku, kdy byl z důvodu své angažovanosti v demokratizačním procesu v roce 1968 zbaven mandátu. V roce 1969 se oženil se zpěvačkou Lilkou Ročákovou a v květnu následujícího roku se jim narodilo první dítě. V té době vystřídal několik zaměstnání, aby zajistil existenci své vlastní rodiny. Pracoval na Finanční správě, kterou však musel po roce opustit, poté byl nočním hlídačem a nakonec skončil jako dělník na stavbě elektrárny ...

Petr Mazný (15)

Pracoval jako novinář v Plzeňském deníku a Mladé frontě Dnes. Poté působil jako správce sbírek dnes už zaniklého Muzea ŠKODA. Zabývá se historií Plzně a Šumavy, je autorem nebo spoluautorem desítek knih z naší produkce. Je spoluzakladatelem nakladatelství Starý most.

Petr Horký (11)

Petr Horký je český režisér-dokumentarista, producent, spisovatel, moderátor, youtuber a cestovatel. V letech 1992–1996 vystudoval na brněnské Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity učitelství, obor občanská výchova a speciální pedagogika, kde získal magisterský titul. Následně vystudoval režii na FAMO v Písku. V současné době je doktorandem na FSV UK. Jako moderátor začínal v brněnském rockovém rádiu Hády a později v televizním studiu, kdy nejprve společně s Evou Brettschneiderovou-Machourkovou moderoval televizní soutěže pořad Oáza, pak dětskou soutěž Hip Hap Hop, dále pak soutěž Pyramida; moderoval ale i televizní pořady věnované folkové a country hudbě Aport a Řemen. V roce 1996 se přestěhoval do Prahy a pro ČT uváděl ranní pořad Studio 6 . Následně také s Marcelou Augustovou uváděl cyklus Elixír anebo s Martinou Vrbovou pořad Obrazovka. Spolupráce s Hradem vyvrcholila v Brně, kdy moderoval setkání 28 evropských prezidentů. V letech 2010–2011 moderoval páteční pásmo Televizní akademie. V roce 2017 v blogu bilancoval svou dosavadní kariéru. Jako režisér se prosadil zejména v oblasti cestopisných dokumentů, kdy se zaměřuje na nejen na samotné cestování, ale i na geografii a zahraniční kulturu. Na svém kontě má již několik desítek dokumentárních filmů. Mimo jiné natáčel s Thorem Heyerdahlem, Reinholdem Messnerem, Arthurem C. Clarkem, Erichem von Danikenem, Edmundem Hillarym, Jimem Lovellem, Eugenem Cernanem a dalšími. Spolu s Miroslavem Zikmundem, Miroslavem Náplavou a Vladimírem Krocem pomohl zachránit pozůstalost po českém skladateli, kameramanovi a dobrodruhovi Eduardu Ingrišovi. Mezi jeho nejznámější akce patří expedice na severní pól, kterou uskutečnil společně s polárníkem Miroslavem Jakešem v roce 2008 – pólu dosáhli dne 12. dubna 2008. Dále pak přechod Grónska od východu na západ . V severním teritoriu Malediv vedl expedici Tajné vraky, která objevi...

Petr Horáček (13)

Petr Horáček žije už dlouhá léta v Anglii. V Praze kdysi vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou a stal se designerem ve státní propagaci. Později odešel studovat na Akademii výtvarných umění, kde se věnoval krajinomalbě u Františka Hodonského. Na škole se seznámil s britskou studentkou Claire, se kterou po úspěšném zakončení studia odjel do Anglie, kde se vzali a narodily se jim dvě dcery. Zatímco jeho žena vyučovala umění, Horáček zůstal doma s dětmi. V tu dobu se mu do rukou dostaly knížky pro děti, které ze svého dětství neznal, a okouzlila ho Velice hladová housenka od amerického autora Erica Carleho. Barevná, veselá knížka se stala inspirací pro jeho vlastní tvorbu, nápad, který se už dlouho rodil v jeho hlavě, když vymýšlel příběhy pro své dcerky. Knihy se pro něj staly uměleckými objekty. Sám nejprve maluje příběh a potom do něj vymýšlí anglický text, který se zvukově i graficky stane součástí ilustrace. Mnozí si jistě mysleli, že mladý Čech s nedokonalou angličtinou nemá na britském trhu šanci. Jeho odhodlanost, talent a podpora jeho ženy napomohly k realizaci jeho snu. Po kontaktování několika nakladatelství a dlouhém čekání se dostavil úspěch. Prestižní nakladatelství dětské literatury Walker Books mu nabídlo vydat jeho první knížku pro nejmenší čtenáře, kterou po společné dohodě a drobných úpravách nazvali Strawberries are red . Za tento titul a také za knihu What is black and white dostal v roce 2001 Cenu roku pro začínající autory. Dosud vydal kolem dvaadvaceti vlastních titulů a ilustroval i několik dětských knih pro další spisovatele. Přibyla i nova ocenění z USA, Británie či Holandska. Jeho knihy nepostrádají originalitu a vtip, jsou výchovné, vynikají barevností a děti zaujmou také okénky a prostorovými obrázky. “S postupem času se můj ilustrační styl neustále vyvíjí, stále se hledám, používám především koláže, maluji voskovými a barevnými pastelkami, tužkami, tisknu, vyřezávám a lepím,” prozradil Ho...

Peter Cheyney (14)

Plným jménem Reginald Evelyn Peter Southouse-Cheyney, kandidát práv,herec, režisér, znamenitý šermíř, za první sv.války důstojník.Ale také novinář a v neposlední řadě /díky/ spisovatel.Napsal na 40 děl - skoro vše detektivky - a jedním z jeho nezapomenutelných hrdinů je vyšetřovatel americké Federální policie Lemmy Caution. Další skvělý hrdina je soukromý detektiv Slim Callagham /z knih - třeba Nebezpečné zákruty/

Pete Moore & His Orchestra (2)

Pete Moore byl britský skladatel, aranžér, dirigent a vedoucí orchestru, známý svou tvorbou v žánru easy listening. Uznání si získal díky své schopnosti vytvářet svěží orchestrální aranžmá, která byla populární v 60. a 70. letech 20. století. Pete Moore & His Orchestra vydal řadu alb, na nichž se projevil jeho charakteristický styl, v němž se mísil tradiční orchestrální zvuk se současným popovým cítěním. Jeho dílo se často objevovalo v rozhlase a televizi a přispíval do knihoven náladové hudby, které se používaly pro vysílání a filmovou hudbu. Vliv Petea Moora přesahoval rámec jeho vlastních nahrávek, protože aranžoval hudbu i pro jiné umělce, čímž pomáhal utvářet zvuk populární hudby ve své éře.

Pavel Váša (10)

Doc. PhDr. Pavel Vašák, DrSc. byl český literární teoretik, textolog a editor děl Karla Hynka Máchy. Přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 2001–2005 byl jejím děkanem.

Pavel Novotný (13)

Ing., lektor účetnictví, vysokoškolský pedagog, auditor, publikace z oboru účetnictví. Podílí se na metodické práci v účetnictví a na připomínkovém řízení novel účetní legislativy.

Paul Simon (11)

Paul Simon je americký hudebník, zpěvák, skladatel a herec, jehož kariéra trvá již více než šest desetiletí. Je známý především díky spolupráci s Artem Garfunkelem ve folkrockovém duu Simon & Garfunkel. Duo se proslavilo v 60. letech 20. století hity jako "The Sound of Silence", "Mrs. Robinson" a "Bridge Over Troubled Water". Po rozpadu skupiny Simon & Garfunkel v roce 1970 se Paul Simon vydal na úspěšnou sólovou dráhu.

Paul Carell (9)

Paul Carell, narozen jako Paul Karl Schmidt, – 20. června 1997 v Rottach-Egern) byl SS-Obersturmbannführer, mluvčí ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa a po roce 1945 úspěšný spisovatel a novinář listu Die Zeit a Der Spiegel. Od roku 1993 používal také pseudonym Carell-Schmidt – například na zakládající listině nadace Hans Filbinger. Vyrůstal v malém městě Kelbra jako jediné dítě svobodné matky Henrietty Schmidtové v domě svého děda obuvníka Karla Schmidta. Mládí prožil v jednoduchých, avšak zajištěných poměrech. Do NSDAP a SA vstoupil již v posledním roce gymnázia . Po uchopení moci nacisty vystoupil dne 10. května 1933 jako studentský řečník při pálení knih v Kielu. Působil rovněž na dalších pozicích v Národně socialistickém německém svazu studentstva a v roce 1935/36 převzal úřad župního studentského vůdce pro Šlesvicko-Holštýnsko. V roce 1936 promoval na univerzitě v Kielu na doktora filozofie, disertační prací "Přínosy k teorii významových symbolů v indogermánských jazycích". Následně se stal na této univerzitě vědeckým asistentem v psychologickém ústavu. V roce 1938 vstoupil do SS . Poté byl jmenován legačním radou II. třídy v tiskovém a zpravodajském oddělení ministerstva zahraničí. V roce 1940 byl v SS povýšen na Obersturmbannführera. V témže roce se stal tiskovým mluvčím ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa a vyslancem I.třídy. V této funkci mu byl podřízen informační a tiskový odbor ministerstva zahraničí. Jeho hlavním úkolem na ministerstvu bylo vedení denních tiskových konferencí. Proto je také považován za jednoho z hlavních propagandistů nacionálního socialismu během druhé světové války. Měl rozhodující vliv na nejrozšířenější propagandistický časopis nacionálně-sociální strany "Signal", který byl vydávaný nákladem 2,5 mil. výtisků. Nedávný výzkum také doložil, že jeho vliv byl přinejmenším srovnatelný s Otto Dietrichem, (říšským tiskovým vedoucím u Adolfa Hitler...

Patrick Süskind (11)

Patrick Süskind je německý spisovatel a scenárista. Narodil se v Ambachu u Starnberského jezera nedaleko Mnichova. Jeho otec Wilhelm Emanuel Süskind byl spisovatel a novinář. Patrick Süskind navštěvoval školu v Holzhausenu, v malé vesničce v Bavorsku. Jeho matka pracovala jako sportovní trenérka, jeho starší bratr Martin E. Süskind je také novinář. Süskind má mnoho aristokratických příbuzných ve Württembergu a je jedním z potomků Johanna Albrechta Bengela a reformátora Johannese Brenze. Po civilní službě studoval středověkou a moderní historii na mnichovské univerzitě a v letech 1968-1974 navštěvoval univerzitu v Aix-en-Provence na jihu Francie. Süskind také navštěvoval hodiny angličtiny, španělštiny, latiny, řečtiny, politiky, umění a teologie. Finančně podporován rodiči odešel do Paříže, kde psal převážně krátké, nevydané povídky a scénáře, které nebyly zfilmovány. Patrick Süskind žije sám v Mnichově, v Seeheimu a ve Francii . Nejezdí ani na propagační turné svých knih a není v kontaktu s jinými autory. Prorazil až prózou Kontrabas, jež byla převedena na divadelní hru. V letech 1984/1985 se konalo více než 500 představení, což z jeho hry udělalo nejprodávanější hru na několik let. V 80. letech měl úspěch i se scénáři k Monaco Franze a Kir Royal . Za scénář k filmu Rossini, který režíroval Helmut Dietl, získal v roce 1996 ocenění německého ministerstva kultury. Další ocenění odmítl. Jeho nejznámější dílo Parfém: Příběh vraha z roku 1985, bylo také roku 2006 zfilmováno Tomem Tykwerem. S více než 12 milióny prodanými kopiemi a překlady do 46 jazyků je pravděpodobně nejznámějším současným německým autorem na světě. Jeho román byl na seznamu bestsellerů časopisu Spiegel po dobu 9 let. Je také autorem novel Holub , Pan Sommer , Tři příběhy a úvahy a sbírky esejí O lásce a smrti . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patrick Süskind na anglické W...

Patricia Gibney (15)

Irská spisovatelka, autorka kriminálních románů, autorka knihy pro děti.

Pat Mills (13)

Velmi uznávaný britský autor komiksů.

Otto Urban (10)

Otto Urban byl český historik, který se zabýval především českými dějinami 19. století. Po maturitě na gymnáziu v roce 1955 začal studovat na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1960 ukončil studium historie obhajobou diplomové práce o českém politikovi Bohumíru Šmeralovi. Od roku 1964 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po roce 1968 mu bylo zrušeno členství v KSČ, přesto mohl dále působit na Univerzitě Karlově. V této době začal intenzivní přípravu na velkou syntézu české společnosti 19. století Kapitalismus a česká společnost . Vrcholem jeho historické práce je kniha Česká společnost 1848–1918 , která byla oceněna cenou Českého literárního fondu, cenou Rakouské akademie věd, tzv. Anton-Gindely-Preis a v roce 1994 se v rozšířené podobě dočkala překladu do němčiny. V roce 1989 se Otto Urban habilitoval a v roce 1991 byl jmenován profesorem. Hrob prof. Otto Urbana je na hřbitově vedle kostela sv. Petra a Pavla na Budči.

Orison Swett Marden (15)

Narodil sa v Thornton Gore, New Hampshire. Vyštudoval Boston University 1871 a Harvard University 1881. Americký spisovateľ, filozof, manažér hotela a zakladateľ časopisu.

Ondřej Müller (13)

Narozen 1. 1. 1966 v Praze. Nakladatel, překladatel z němčiny a angličtiny, editor, autor komentářů ke sci-fi literatuře, články a recenze v čas. Kmen, Zlatý máj, Tvar, Labyrint, Nemesis. Zájem o dobrou svět. lit., k níž samozřejmě patří i SF a F. Do r. 93 šéfred. nakl. Winston Smith. Zájmy: elektronická hudba, multimédia, futurologie.