Všichni Autoři a témata

Jiří Načeradský (1)

Jiří Načeradský byl český malíř, grafik a vysokoškolský pedagog, představitel českého moderního malířství, profesor Akademie výtvarných umění v Praze a Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně. Jeho díla jsou charakteristická zejména zaměřením na lidské tělo a lidské postavy, někdy i s erotickým a sexuální podtextem a kontextem. Pražskou Akademii výtvarných umění vystudoval v letech 1957–1963 u Vlastimila Rady. Koncem 60. let dva roky pobýval a tvořil v Paříži. Po roce 1989 se začal věnovat i pedagogické činnosti. Jeho díla jsou vystavena v mnoha českých galeriích, například Národní galerie, Galerie hlavního města Prahy, Galerie Středočeského kraje. Několik obrazů vystavuje Centre Georges Pompidou v Paříži. Zemřel dne 16. dubna 2014

Milan Vocel (1)

Spis z oboru strojírenství.

Václav Sádlo (1)

PhDr. Václav Sádlo * 14. 1. 1949 Písek Václav Sádlo Vystudoval češtinu a historii na pedagogické fakultě, později, už jako učitel na základní škole v Hořičkách, si doplnil vzdělání studiem oboru archivnictví–historie na filosofické fakultě. Po sedmiletém učitelování školu opustil a odešel do Okresního muzea v Náchodě, s nímž spojil svůj další život. Stal se jeho ředitelem a z pozice své funkce se podílel na rozsáhlých změnách, jimiž muzeum prošlo. Mimo jiné se mu podařilo zahájit rozsáhlou ediční činnost. Např. byla vydána řada publikací s tematikou opevnění 1935–1938. Od roku 1985 vychází sborník Náchodsko od minulosti k dnešku, po čtyřiceti letech jediné souvislé vlastivědné periodikum v regionu. Pestrá je i jeho osobní publikační činnost, v níž mimo desítky článků, recenzí, glos a jiných publicistických textů dominují zejména samostatné monografie. Prvotina Odboj občanů okresu Náchod v zahraničních pozemních jednotkách z roku 2000 přináší přehled účastníků všech druhů zahraničního odboje ve vztahu k regionu a zároveň sleduje regionální i celostátní historické, kulturní i společenské souvislosti. Kniha Běloveská tragédie – příčiny, průběh a následky , rekonstruuje události z května roku 1945 v Bělovsi u Náchoda krátce po podepsání německé kapitulace. Nakladatelství Bor vydalo jeho knihy Egon Hostovský a rodný kraj a Aby se nezapomnělo… . První z nich vyšla ke stému výročí narození hronovského židovského spisovatele Egona Hostovského, zatímco druhá byla vydána k příležitosti uplynutí šedesáti pěti let od konce druhé světové války.

Bedřich Karen (1)

Bedřich Karen, vlastním jménem Bedřich Fremmr, byl český divadelní a filmový herec. Narodil se jako syn škodováckého dělníka, avšak záhy coby student plzeňské reálky začal projevovat silnou náklonnost k divadlu a literatuře. Později školu opustil, aby se mohl zcela věnovat herectví. Již v roce 1905 se stal na radu Vendelína Budila členem venkovské divadelní společnosti J. E. Sedláčka. Později prošel společnostmi J. Tuttra, A. Kučery a operetní společností M. Zieglerové. V roce 1910 pak přijal angažmá v plzeňském divadle , později v letech 1917 až 1921 v Divadle na Vinohradech. V roce 1921 odešel za Karlem Hugo Hilarem do Národního divadla a zde působil až do roku 1959, kdy odešel do důchodu. Bedřich Karen za svou bohatou hereckou kariéru vytvořil celou řadu vynikajících a různorodých rolí, a to jak na divadelních jevištích, tak v rámci rodícího se československého filmu. Za zmínku stojí zejména nemalé množství rolí, v nichž ztvárnil postavy záporné, či lépe „záporné“ Zejména zde zazářilo v pravém světle jeho mistrovství, kdy si divák může marně lámat hlavu, čímpak si ho postava lotra získala, že k ní cítí prazvláštní vztah souznění a nelhostejnosti k jejímu osudu. Opověď není jednoduchá, přesto ne nemožná – jde totiž v pravdě o koncert starého divadelnického umu, talentu a herecké geniality. Přestože existují i filmy, které v současnosti lze považovat za mírně úsměvné, poplatné době vzniku. Ovšem i zde lze nalézt značné kouzlo ryzího herectví, jakožto hlavní devizu starých dobrých herců, ke kterým bude provždy patřit i Bedřich Karen.

Jitka Asterová (1)

Jitka Asterová je známá česká herečka a moderátorka. Působila 9 let také jako moderátorka v rádiu Frekvence 1. S podnikatelem Tomášem Linhartem má 2 děti, dceru Annu Linhartovou a o 6 let mladšího syna Adama Linharta. Po absolvovaní DAMU hostovala v Činoherním klubu v Praze, v Hudebním divadle v Karlíně a v Divadle Ungelt v Praze. Představuje typ dynamické, všestranné herečky s výrazným komediálním talentem. Z divadelních rolí: Brook Ashtonová , Jenny , Líza , Izabela Pellegrino .

Artho Stefan Wittemann (1)

Narozen 1956, psychoterapeut.

Carlton Lake (1)

Americký výtvarný kritik, publicista a redaktor, kurátor francouzské sbírky v Harry Ransom Humanities Research Center.

Olga Matuškov (1)

Olga Matušková roz. Olga Blechová je česká zpěvačka a herečka. Její manžel byl český zpěvák Waldemar Matuška. Byla členkou dívčí skupiny Krystalky, a od roku 1966 dua Irena a Olga. Později spolupracovala především s Waldemarem Matuškou, za kterého se v roce 1976 též vdala.

Emil Strnad (1)

Narozen 19.5.1885 v Kladně. Práce o výrobních družstvech, účetní příručka, adresář obce Rozdělova.

Jiří Vojtíšek (1)

Ing., CSc., docent politické ekonomie, publikace z oboru.

Věra Hlávková-Skálová (1)

Jaroslav Vokurka (1)

Narozen 14.5.1930 v Komárově u Hořovic, okr. Beroun. Profesor elektrotechniky, práce z oblasti elektromagnetického pole a antény.

Záboj Bruckner (1)

Narozen 14.9.1895 ve Smidarech u Nového Bydžova, zemřel 25.12.1929 v Horních Černošicích. MUDr., docent oftalmologie, redigoval práce z oboru.

William Heath Robinson (1)

Eduard Pachmann (1)

Narozen 10.3.1929 v Praze, zemřel 10.3.1999 tamtéž. RNDr., prof., chemik, publikace z oboru.

Jeremy Kingston (1)

Antonín Jurek (1)

Autor prací o navařování.

Jiří Skalička (1)

Narozen 23.4.1922 v Kyjově, zemřel 19.2.1997 v Olomouci. PhDr. CSc., docent české literatury, práce z oboru.

Ota Šída (1)

Mgr., botanik, práce z oboru.

Eric Herne (1)

Autor cestopisu z ostrovů Indického oceánu.

Alena Hájková (1)

Literární kritička a historička Dívčím jménem Ježková. Od 1936 studovala na českém reálném gymnáziu spolku Komenský ve Vídni, kde byl její otec profesorem. Po okupaci Rakouska 1938 se rodina usadila v Brně; zde Hájková v roce 1944 maturovala a rok byla posluchačkou a praktikantkou odborné školy pro vzdělávání sociálních pracovnic. V letech 1945–1949 studovala češtinu a angličtinu na FF v Brně, kde ji nejvíce ovlivnil prof. Josef Vachek; PhDr. 1950 prací Humor v díle Karla Poláčka. Od roku 1949 pracovala v Archivu pro dějiny obchodu, průmyslu a technické práce, od 1951 byla odbornou asistentkou na katedře českého jazyka a literatury PF v Brně; při její reorganizaci 1958 musela odejít a učila pak na katedře jazyků Vysokého učení technického v Brně. K literárněvědné práci se vrátila roku 1961 interní aspiranturou v oboru estetika na Institutu společenských věd při ÚV KSČ v Praze . Od roku 1964 byla vědeckou pracovnicí v brněnské pobočce ÚČL, na jejích úkolech se podílela i po odchodu do důchodu .

Antonín Červinka (2)

Antonín Červinka byl český a československý ekonom, politik Komunistické strany Československa, poslanec České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace. Ve školním roce 1956/1957 se uvádí jako vedoucí katedry politické ekonomie na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1955 byl docentem politické ekonomie. V 60. letech 20. století zasedal v takzvané barnabitské komisi, která řešila nápravu některých křivd období stalinismu. V jejím rámci působil v odborné skupině, která se zabývala otázkou česko-slovenských vztahů a ekonomického vývoje obou částí republiky. V roce 1968 publikoval články na téma ekonomických souvislostí česko-slovenského soužití. Po federalizaci Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Do funkce ho nominovala Česká národní rada, kde rovněž zasedal. Ve federálním parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971. Získal i vládní post. Ve vládě Stanislava Rázla a vládě Josefa Kempného a Josefa Korčáka byl v letech 1969-1971 místopředsedou vlády České socialistické republiky. Na přelomu let 1969-1970 zasedal v zvláštní komisi při vládě ČSSR, která měla řešit revizi ústavního zákona o federalizaci Československa. V česko-slovenských státoprávních vztazích pak došlo k omezení pravomocí republik. Jeho bratr Karel Červinka byl ředitelem nakladatelství Mladá fronta. Krátce poté, co Antonín Červinka opustil českou vládu, byl bratr Karel zbaven své ředitelské funkce. I během 80. let 20. století se veřejně angažoval. V roce 1987 například vystoupil jako jeden z hostů v diskuzním pořadu Spravedlnost pro všechny, který připravila Československá televize. Po roce 1989 se dál politicky angažoval. V komunálních volbách roku 1998 a znovu v komunálních volbách roku 2002 byl zvolen zastupitelem městské části Praha 13 za KSČM. Je tehdy uváděn jako důchodce. V roce 2002 se podílel jako jeden z přednášejících na diskuzi ...

Jan Bundil (1)

Autor a spoluautor publikací o zemědělské mechanizaci.

Eino Jutikkala (1)

Celým jménem Eino Kaarlo Ilmari Jutikkala se narodil 24. října 1907 v Sääksmäki a zemřel 22. prosince 2006 v Helsinkách. Je to známý finský historik, který mezi lety 1950 a 1974 přednášel historii i na Helsinské univerzitě.

Kauko Pirinen (1)

Finský historik.

Donald Matthew (1)

Anglický historik, medievalista, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru.

Miroslav Šulc (1)

Učebnice pro obor mlékařství.

Odette Ventura (1)

Manželka francouzského herce Lino Ventury, autorka vzpomínek.

Christian Brincourt (1)

Francouzský fotograf, reportér a redaktor.

Jan Vrátný (1)

Autor příruček zaměřených na volnočasové aktivity mládeže.

František Konečný (1)

Narozen: 21.1.1913 Šlapanice u Brna, zemřel: 26.4.1983. normalizační prac. ve strojírenství; spoluprac. na řadě oborových i státních norem; člen celostátních normalizačních komisí. /Úchylky geometrického tvaru a vzájemné polohy strojních součástí, Tolerance a lícování, Kótování a tolerování vyměnitelných součástí - též rus., Tolerance a přídavky na mechanické obrábění; Konstrukce tvářecích strojů; překlady odbor.publ. z ruš. a něm.; stati v odbor.čas./ Nekrolog: Čs.standard.,8,1983,č.10,s.463.

Anna Maixnerová (1)

Narozena 9. 5. 1958. Mgr., novinářka, publicistka, regionální publicistika o Znojemsku.

Stanislav Haňka (1)

Pedagog, autor učebnic přírodopisu pro základní devítileté školy.

Sergio Bambarén (1)

Narodil se v Limě, absolvoval British High School, vydal se do Ameriky, kde vystudoval na chemického inženýra na texasské univerzitě. Jeho velkou láskou je oceán a surfing. Procestoval centrální Ameriku, Mexiko, Kalifornii a Hawai. Nyní žije v Austrílii, v Sydney, kde pracuje jako manažer pro mnohonárodní organizaci.

James F Twyman (1)

Americký spisovatel, hudebník, filmový režisér a mírový aktivista, autor publikací z oblasti duchovních nauk a náboženství.

Ludvík Hájovský (1)

Narozen 19.2.1905, zemřel 15.5.1978. Ing. Dr.techn., profesor fakulty báňských strojů, práce z oboru.

I. V Virozub (1)

R. E Lejbovič (1)

Pavel Kohn (1)

Pavel Kohn byl židovský autor žijící v Německu, kam v roce 1967 emigroval z rodného Československa. Byl manželem malířky Rut Kohnové, měl tři děti a 8 vnoučat. Pavel Kohn se narodil v Praze židovským rodičům. Za druhé světové války prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem, holokaust přežil jako jediný z celé své rodiny. V prvních dnech po osvobození se stal účastníkem "akce zámky" : ve státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a penzionu Ládví byly zřízeny ozdravovny, kde se zotavovaly židovské děti vracející se z koncentračních táborů. Později byla "akce zámky" rozšířena i na německé děti z českých internačních táborů. Po válce se Pavel Kohn rozhodl setrvat v Československu a vystudoval dramaturgii na AMU. Po studiích pracoval jako dramaturg, publicista a překladatel. Na přelomu 50. a 60. let byl z politických důvodů perzekvován, v roce 1967 emigroval s celou svou rodinou do Německa. V letech 1968–1990 pracoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Od roku 1989 vydával své publikace i v ČR. Věnoval se i básnické tvorbě. Námětem řady jeho textů se stal život a dílo humanisty Přemysla Pittra. Pavel Kohn byl dlouholetým členem Ediční rady Nadačního fondu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové, aktivně se účastnil řady seminářů a konferencí, rád pracoval se studenty a mladými lidmi. V roce 2021 byla na jeho počest pojmenována ulice Pavla Kohna v Třebíči.

Guillaume de Machaut (1)

Guillaume de Machaut, někdy psán Machault byl francouzský básník a hudební skladatel. Působil jako sekretář Jana Lucemburského a poté jeho dcery Jitky, stáří strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Jako básník dosáhl již za života evropské proslulosti, byl učitelem Deschampse a ovlivnil Chaucera. Je nejvýznamnějším hudebním skladatelem 14. století, čelným reprezentantem stylu ars nova a zároveň jedním z nejstarších hudebních skladatelů, o nichž se dochovaly podrobnější životopisné údaje. Machaut se pravděpodobně narodil okolo roku 1300 a od roku 1323 byl zpočátku almužníkem, později notářem, sekretářem a diplomatem ve službách Jana Lucemburského. Byl Janovým oblíbeným společníkem a sám svůj obdiv k Janovi vyjádřil slovy: "nebylo muže, toť jistá věc, jenž by byl dokonalejší ctnostmi, slovy i skutky..." Krále doprovázel při mnoha diplomatických i vojenských cestách, včetně křížové výpravy do Litvy roku 1329. Někdy v době služby u Jana Lucemburského přijal Machaut kněžské svěcení a král mu zajistil mnohé církevní prebendy. Po bitvě u Kresčaku, kde Jan zahynul, přešel Machaut do služeb normandské vévodkyně Jitky Lucemburské, Janovy dcery. Již v jejích službách dopsal oslavnou skladbu na Jana Lucemburského Soud českého krále. Stáří Machault strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Trpěl dnou, stále však psal díla na zakázku bohatých mecenášů. V Remeši také roku 1377 zemřel , doživ se na tehdejší dobu vysokého věku. Machautovým žákem byl další významný básník Eustache Deschamps, který roku 1358 ukončil svá studia v kapitulní škole v Remeši. Machaut nadaného mladíka všemožně podporoval a poskytl mu i ubytování. Oba básníci zůstali přáteli až do Machautovy smrti. Deschamps o sobě rád říkal, že je Machautovým synovcem a o svém starším příteli napsal: Machaut byl neobyčejně plodný autor. Dochovalo se 80 tisíc veršů a jeho poezie byla populární až do 15. století. Byl vzorem dalším básníkům včetně Eustacha Deschampse a Chaucera. Podle franco...

Jan Křtitel Vaňhal (1)

Jan Křtitel Vaňhal také Johann Baptist Wanhal či dokonce van Hall byl český hudební skladatel druhé poloviny 18. století. Jan Křtitel Vaňhal se narodil v rodině koláře Jana Vaňhala a již od raného dětství projevoval hudební nadání. První hudební vzdělání mu poskytl vesnický učitel a varhaník Kozák v Maršově. Poté se vzdělával pod vedením nechanického učitele Antonína Erbana ve hře na housle, klavír, varhany a ve zpěvu. V 18 letech nastoupil jako varhaník do zámeckého kostela v Opočně a později přešel do Hněvčevse jako varhaník a ředitel kůru. V roce 1760 se o jeho nadání dozvěděla majitelka panství Nechanice hraběnka Schafgotschová a vzala jej do Vídně, kde mu umožnila studium u předních hudebních pedagogů té doby. Kompozici ho zde učil Carl Ditters von Dittersdorf. Vaňhal se během pěti let stal jedním ze známých hudebníků Vídně. Získal si oblibu ve šlechtických kruzích a podařilo se mu též vykoupit z poddanství. Baron Riesch mu roku 1769 umožnil dvouletý studijní pobyt v Itálii. V Benátkách poznal Christopha Willibalda Glucka. V Římě zkomponoval dvě opery na libreta Pietra Metastasia , které tam také byly provedeny. Po návštěvě dalších italských měst se v roce 1771 vrátil do Vídně. Po návratu mu Baron Riesch vyjednal místo kapelníka v Drážďanech. Vaňhal však nabídku odmítl. Zápasil v té době s duševní chorobou. Psychickou rovnováhu poté hledal mj. na statcích hraběte Erdödyho ve Varaždíně . Pro Varaždin zkomponoval oratorium Umučení Páně. Do Vídně se znovu vrátil až roku 1780. Získal si proslulost jako symfonik i jako skladatel chrámové a komorní hudby. Stal se také členem prestižního smyčcového kvarteta ve složení Karl Ditters von Dittersdorf – první housle, Joseph Haydn – druhé housle, Wolfgang Amadeus Mozart – viola a Vaňhal – violoncello. V závěru života vyučoval hudbě a stal se vyhledávaným ...

Pavel Havlík (1)

Pavel Havlík také Louis Havlík byl hudební skladatel, textař, kytarista, rozhlasový publicista a hudební pedagog. Byl zakladatelem skupiny ...a Hosté, ve které působil s Miroslavem Ošancem, Ivou Sekotovou a Janem Nikendeyem. Spolupracoval i s dalšími českými folkovými a bluesovými skupinami, například Jarret, Jen tak, Pohromadě na přehradě či Těla. Věnoval se i výuce hry na kytaru, spolu s Miroslavem Ošancem byl spoluzakladatelem Nové hudební školy ve Vratislavicích. Věnoval se i psaní hudby k divadelním hrám. Byl spoluautorem hudby k divadelní hře Vánoce s Kulišákem v Naivním divadle v Liberci. Společně s Frederikem Velinským, synem písničkáře Jaroslava Velinského vydal hudební publikaci 1419 kytarových akordů, a dále publikaci Je to brnkačka. Působil jako hudební publicista v Českém rozhlase v Ústí nad Labem, kde více než 13 let připravoval týdeník Zvukový Portýr. Žil převážně v Liberci, kde byl dlouhá léta činný v Experimentálním studiu, ve kterém působil od jeho začátků v Barvířské ulici, a stejně tak i po jeho přestěhování do Lidových sadů. Od Zuzany Navarové dostal svého času nabídku ke spolupráci, kterou odmítl. Několik let pečoval o svou postiženou dceru Kateřinu. Přibližně od roku 2015 žil až do konce svého života v Osečné.

Ferdinand Mládek (1)

Narodil se 3. řijna .1881 v Hlinsku. Pracoval jako středoškolský profesor v Pardubicích, stal se také autorem několika populárně vědeckých prací. Zemřel 11. 7. 1966 v Pardubicích.

Rudolf Weyergans (1)

Terapeut.

Peter Zvon (1)

JUDr. Vladimír Sýkora byl slovenský dramatik, divadelní kritik a režisér. Narodil se v rodině státního úředníka. Vyrůstal na Slovensku, kam po vzniku Československa přijel jeho otec Čeněk Sýkora. Lidovou školu absolvoval v Bratislavě a gymnázium pro problémy s prospěchem dokončil v roce 1932 ve slovenském městě Zlaté Moravce. Po ukončení gymnázia začal studovat práva v Praze, ale po uzavření českých vysokých škol nacisty studium dokončil v Bratislavě. Po ukončení vysoké školy byl zaměstnán jako právník ve Všeobecné úvěrové bance, později pracoval v Tatrabance jako vedoucí právního oddělení. Zemřel předčasně na tyfus ve věku 29 let. Od roku 1940 začal psát do časopisu Elán divadelní kritiky pod pseudonymem Juraj Valach. Svými kritikami a referáty se dostal mezi přední slovenské divadelní kritiky. Jeho referáty vyšly také knižně pod názvem Divadelní články a kritiky. V témže roce pod pseudonymem Peter Zvon také napsal svoji první divadelní hru, kterou nazval Tanec nad plačom . Byla to jemná komedie, ve které autor podal konfrontaci starého a nového světa, zprostředkovanou tak, že se v textu střídá próza s verši . Hra je kritikou tehdejší společnosti – kultury, politiky i společenského života. Jeho druhá divadelní hra Vzdálená země je komedie, jejíž děj se odehrává v době druhé světové války na opuštěném ostrově. Také v této hře se střídá próza s verši. Rok 1940 byl pro něho významný také tím, že v tomto roce pojal za manželku herečku činohry Slovenského národního divadla Oľgu Kadancovou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Sýkora na slovenské Wikipedii.

Charlotte Fiell (1)

Věnuje se designérskému poradenství. Práce z oboru.

Victor Eftimiu (1)

Rumunský dramatik, prozaik a básník. Textař.

Michael Mettler (1)

Michael Mettler je veterinární lékař specializující se na chov a ošetřování hlodavců..

Simon Blackburn (1)

Simon Blackburn je anglický filozof, představitel analytické filozofie. Zaobírá se především etikou. Je v ní představitelem tzv. quasi-realismu, který se snaží navázat na dílo Davida Humea. Hlásí se k humanismu.

Jiří Kavalec (1)

Autor publikace z oboru rybářství.

Marie-France Toinet (1)

Vědecká pracovnice na Fondation Nationale des Science Polituques v Paříži se specializovala na politologii USA. Je autorkou řady monografií z této oblasti. Přednášela na amerických univerzitách .

Jan Tschichold (1)

Jan Tschichold byl typograf, knižní grafik, učitel a spisovatel. Tschichold prohlašoval, že je jedním z nejdůležitějších typografů 20. století. Málokdo se jeho prohlášení pokusil popřít. Byl synem písmomalíře a učil se kaligrafii, s typografií začal pracovat ve velmi raném věku. Vyrostl v Německu, úzce spolupracoval s Paulem Rennerem a po vzestupu nacistické strany uprchl do Švýcarska. Jeho důraz na novou typografii a sans-serifová písma byl považován za hrozbu pro kulturní dědictví Německa, které tradičně používalo gotickou typografii. Nacisté se zmocnili většiny jeho práce, než se mu podařilo uprchnout ze země. Jeho kniha Die Neue Typographie systematizovala principy modernistické tvorby počínajíc požadavkem nejpřímočařejší a nejjednodušší grafické komunikace a končíc definováním konkrétních výrazových prostředků, prosazoval pravidla pro standardizaci postupů týkajících se moderního typu použití. Podobnou "učebnicí" moderny v grafickém designu se ve Švýcarsku stala jeho další kniha Typographische Gestaltung , kterou vydal už ve Švýcarsku roku 1935. Zmínku si zaslouží skutečnost, že zanedlouho po jejím vydání revidoval Tschichold své ortodoxní stanovisko a ve jménu hlouběji chápané funkčnosti komunikace opustil formálně definované principy tvorby. Rehabilitoval například symetrickou kompozici i patková písma. Ve Švýcarsku měl již tehdy mnoho následovníků, kteří jeho názorový posun považovali za odsouzeníhodnou zradu. Odsoudil všechny typy písma, s výjimkou sans-serifových typů, obhajoval standardizované formáty papíru a stanovil obecné zásady pro vytvoření typografické hierarchie při použití typu písma v designu. Zatímco má text dodnes stále mnoho relativních použití, vrátil se nakonec Tschichold ke klasicistní teorii, v níž byly centrální vzory a římské typy písma favorizovány před bloky kopií. Část své kariéry strávil s Pengui...

Mike Henry (1)

Mike Henry je americký hlasový herec, komik a producent. Je známý svou prací na animovaném televizním seriálu Griffinovi, kde mimo jiné píše a produkuje epizody a namlouvá Clevelanda Browna, Herberta, Bruce a Consuela. Spoluvytvořil spin-off Cleveland show , ve kterém také hrál. V televizním seriálu The Orville ztvárnil vedlejší roli, Danna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mike Henry na anglické Wikipedii.

Lorenzo de&apos Medici (1)

Karel Malich (1)

Karel Malich byl český sochař, malíř a grafik. Karel Malich strávil raná léta v Holicích, kde absolvoval školu. Jeho dědeček pocházel z Újezda u Hořic a pracoval jako kameník, otec amatérsky maloval. Karel Malich od dětství kreslil a zdejší krajina s táhlými oblouky kopců významně ovlivnila i jeho pozdější tvorbu. V mládí byl vynikajícím atletem a fotbalistou. Reálné gymnázium absolvoval během války v Pardubicích , v letech 1943–1945 byl totálně nasazen u Junkers-werke ve Dvoře Králové. Mezi roky 1945 a 1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického a Františka Kovárny. V letech 1949–1950 pracoval v Holicích v podniku Botana. Roku 1950 byl přijat do 4. ročníku speciálky profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze. Po ukončení studia se usadil v Praze a roku 1953 se oženil s Dagmar Žižkovou. V letech 1953–1955 absolvoval základní vojenskou službu v Českých Budějovicích. Po návratu se rozvedl a živil se jako grafik a ilustrátor. Roku 1956 se oženil podruhé s Hanou Hrochovou. Roku 1958 se stal členem SČUG Hollar, získal ateliér a byt v Nitranské ulici na Vinohradech a začal se intenzivně věnovat malbě. V témže roce založil se svými spolužáky z Pedagogické fakulty Milanem Albichem, Miroslavem Radou a s fotografem Janem Šplíchalem tvůrčí skupinu Proměna, se kterou vystavoval do roku 1967. Během cesty do Polska, kterou organizoval SČVU, se spřátelil s Jiřím Kolářem a Josefem Hiršalem a stal se členem jejich stolní společnosti v kavárně Slavia. Roku 1961 se Karlovi a Haně Malichovým narodila dcera Kateřina. Roku 1963 byl Malich spoluzakladatelem Skupiny Křižovatka. Malichovy reliéfy, volné plastiky a kresby představila roku 1966 Ludmila Vachtová ve výstavní síni na Karlově náměstí v Praze. Výstava obdržela cenu SČSVU za nejlepší výstavu roku. V následujícím roce byla Malichova Černobílá pla...

Bohumil Bláha (1)

Igor Bruzl (1)

Dlouholetý sportovní žurnalista, který dostal nabídku fotbalového klubu Baníku Ostrava, aby se stal jeho zaměstnancem a staral se o vztahy s veřejností. Později se stal také členem představenstva fotbalového klubu, politik regionálního rozsahu bez politické příslušnosti, Člen rady města Bohumína a předseda komise sportu. Dosud napsal jedinou knihu: Baníčku, my jsme s tebou, rekapitulující historii nejslavnějšího ostravského fotbalového klubu

Jaroslav Dejmek (1)

Narozen 15. 2. 1935 v Kruhu , zemřel 18. 6. 2022. Středoškolský učitel matematiky, kronikář obce Horní Branná.

Martin Velický (1)

Získal cenu pre najmladšieho finalistu v súťaži Cena Gustáva Reussa 1997 za poviedky "Kožušinová panvica" a "Pozoruhodná cesta L a A". V čase súťaže uviedol bydisko: Trnava.

Jarmil Sekera (2)

Autor anekdot a satirických textů. Publikoval také pod grafonymem J & S